Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dishonored: Death of the Outsider

15.09.2017
kompatibilní
78
83 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Billie Lurk, dříve notoricky známý zabiják, spojí síly se svým učitelem a žijící legendou Daudem, aby se pokusili o tu nejambicióznější a nejriskantnější vraždu v dějinách: zabít samotného Outsidera, osobu s božskými schopnostmi. Billie s Daudem si myslí, že jen kvůli němu a jeho nerozvážnosti se v říši v posledních letech staly všechny hrůzné události a doufají, že jeho smrtí tomu učiní přítrž. Jak ale zabít boha? Vydají se spolu proto do hlubin města Karnacy a pokusí se odkrýt tajemství, která tuto postavu halí.

Jedná se o stand-alone datadisk pro hru Dishonored 2, který se odehrává po hlavních událostech 2. dílu. Můžete se těšit na nové schopnosti hlavních postav, stejně tak jako na nové nepřátelé a vybavení. Hra dále nabídne Original Game Plus, kde budete moci hrát s některými původními schopnostmi Corva a Emily. V neposlední řadě bude ve hře možnost brát kontrakty na volitelné cíle, které budete mít za úkol během vaší hlavní mise zneškodnit.

Tvůrci tvrdí, že je tento datadisk vhodný nejen pro fanoušky série, ale také dobrým vstupem pro nováčky.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Death of the Outsider je nejslabší část Dishonored ságy, což znamená, že je to "jen" skvělá stealth akce s charakteristicky whalepunkovou atmosférou. Proč je nejslabší? V porovnání s původní Dishonored 2 má zkrátka slabší level design. První mise je poměrně krátká a vcelku obyčejná, druhá je už konečně rozmáchlá a celkově skvělá, vyrovná se těm lepším z D2 (ale kvalitám Stilton Manor či Jindosh Mansion se neblíží), třetí je taky dobrá - bankovní loupeže jsou moje oblíbená herní kratochvíle - čtvrtá je remix Konservatoře z D2, a poslední mise je bohužel vizuálně i designově asi nejméně zajímavá (děj mi to vynahradil). Nic z toho ale neznamená že by ten design byl slabý - jen to už není na té 10/10 úrovni jako v původní hře.

Další změna je v hratelnosti, odpadá zde hledání run a vylepšování schopností, Daudova africká asistentka Billie Lurk od Outsidera sice pár schopností dostala, ale ty jsou pevně dané a neměnné. Hlavně Semblance je zajímavá pomůcka, v podstatě je to implantace převlékání z Hitmana a byla zábava tuhle schopnost zneužívat.
Příběhově je DotO ukončením celé Kaldwin éry a jde skutečně o to, co je obsaženo v názvu hry. Ale jak už je u Dishonored obvyklé, nemusí to být nutně bráno doslovně.

Kvůli výzvě jsem hrál na nejtěžší obtížnost, a upřímně to moc nedoporučuji - stráže mají vskutku ostříží zrak, až mě to místy štvalo (hrál jsem ghost playthrough, ikdyž pár nepřátel jsem - dle kontextu toho co dělali a jak se chovali - zabil).
Shrnutí? Všichni fanoušci Dishonored a stealth akcí obecně, koupit. Vy ostatní si nejdřív zahrajte předchozí hry.
+25
  • PC 80
Po dohrání povedeného druhého dílu jsem se hned vrhnul na toto standalone rozšíření. Očekávání jsem tentokrát neměl nijak vysoká, přeci jen je to jen kratší příběhové rozšíření. A tak nějak jsem dostal přesně to, co jsem od hry očekával. Pro svůj první průchod hrou jsem se klasicky rozhodl, že budu nespatřený a pokud možno nebudu nikoho zabíjet, což jsem musel kvůli kontraktům nakonec přehodnotit.

Po první misi jsem měl docela strach, že to bude všechno takto krátké, ale ta byla naštěstí kratší jen na rozjezd. Druhá mise mi to naopak svoji rozsáhlostí plně vynahradila. Líbí se mi, jak jsou zde zapracované vedlejší úkoly v podobě nepovinných kontraktů. Zde jsem s radostí vykonal osobní mstu odstraněním mima z hudebního dua ve dvojce. Ti mě totiž tenkrát naštvali tím, že se na jednom místě neobjevili kvůli jednomu vykradenému obchodu a já tak pro zisk jednoho achievementu musel projít značnou část hry znovu. Sice to nejspíš nebyl právě on, ale jen postava se stejnou texturou, ale pomsta byla sladká.

U třetí mise jsem začal mít pocit z toho, že se level design začíná recyklovat kvůli stejnému exteriéru. Můj hlavní cíl byl ale nakonec někde jinde, takže cajk. Mimochodem, právě to tiché vloupávání se do banky, průzkum a prolamování číselných kombinací trezorů byla pro mě asi tou nejlepší částí hry, tímto zdravím pana Fibonacciho. :) Čtvrtá mise je opět částečný recyklát - tentokrát z dvojky, ale beru to tak, že se zde dozvídáme, co se s akademií nakonec stalo. Mise naštěstí není nijak dlouhá, ale hledání všech nepřátel kvůli kontraktu to trošku nepříjemně natáhlo. A velké finále se stealth přístupem pak byl docela porod, protože těch nepřátel bylo opravdu hodně. Jak jsem dříve ze schopností využíval prakticky jen Blink, tady jsem byl za ostatní schopnosti rád. Plus ty závěrečné kamenné potvory byly taky za trest. Přišlo mi, že mě objevili prakticky pokaždé, když jsem na ně jen letmo narazil.

Pokořením této hry mám v sobě slastný ale i trošku hořký pocit. Slastný proto, že jsem si hraní této herní série hodně užil. Hořký proto, že jsem s dohráním této hry dohrál v tuto chvíli poslední hru ze světa Dishonored, který jsem si velmi oblíbil. Snad se někdy v budoucnu dočkáme nějakého dalšího počinu.
+23
  • PC --

Arkane se opět opět svezli na vlně DLC dosti laciným způsobem a servírují další nášup poněkud rozporuplně. Pozitivní je, že se tentokrát neuchýlili k rozdělení DLC na dvě části, na druhou stranu si to nechali nepříjemně zaplatit.

Za svých 20€ hráč dostane přesně pět misí. První mise je celkem dost krátká ale originální, slouží jako seznámení se s herními mechanikami. Druhá mise se odehrává v městské zástavbě, do které je ale zasazená z velké části i mise třetí. Čili procházíte stejnou lokaci, akorát v jinou denní dobu. Čtvrtá mise je okleštěná kopírka jedné z misí původního D2 a poslední část se odehrává v celkem lineární a nepříliš zábavné lokaci, ve které hráč nemá příliš motivaci k průzkumu. Celé mi to zabralo slušných 12 hodin a to jen proto, že jsem flákač a snažil jsem se nasávat lore do každého nalezeného zápisku a plnit vedlejšáky. Level-design má své světlé chvilky (např. banka), celkově mě ale autoři zklamali. Na kvalitu původních misí se prostě tenhle addon nechytá. Arkane si podle mě dost razantně ulehčili práci a na celkovém dojmu je to znát.

Billie Lurk má neomezenou "manu", která se jí postupně regeneruje, má k dispozici jen tři schopnosti, přičemž Semblance jsem použil snad jednou (vtělení se do oběti), Foresight (omarkování nepřátel a průzkum okolí) čas od času a bez Displace (přesun) bych se taky obešel. Díky kombinaci charmů je gameplay stále hodně variabilní, ale volnost v kombinacích a výběru schopností vzal za své.

Příběhově se dostáváme zpět k již zmíněné Billie a Daudovi, přičemž jsem byl docela překvapen plytkostí, s jakou celý datadisk skončil. Čekal jsem trochu něco jinéhu, resp. jsem doufal v nějaký mindfuck. Že třeba Billie zasedne na Outsiderovo místo nebo s ní Outsider na konci dost krutě vyjebe. Jako né úplně doslova...

Nemůžu říct, že bych se při hraní nebavil, je to stále starý dobrý dishonored gameplay, jen hodně zjednodušený a designově slabší. Netuším, jestli Arkane s tímhle světem mají další plány, ale další zjednodušování už by nemuselo dopadnout dobře.

Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba: 12hod 45min
+21
  • PC 100
Navzdory světu vybudovaného s pečlivostí hodináře, je myslím nabíledni, že zápletka v Dishonored hrála vždy druhé housle. Tím nemyslím, že by byla snad špatná, to by byl velmi nevydařený vtip. Není to ale děj, na co se v Arkane Studios klade největší důraz, nýbrž hratelnost jako taková a s ní úzce spjatý kongeniální level design.

Death of the Outsider není výjimkou. Christophe Carrier (Level Design Director) a Joackim Daviaud (Lead Level Designer) opakovaně dokazují, že svým hráčům rozumí. V roce 2016 nám představili slunečnou a především funkční Karnacu. Přímořské město, kterým se lze nepozorovaně pohybovat i za bílého dne. Díky důmyslnému návrhu lokací se můžete stále dokola bavit vymýšlením nových způsobů, jak se nepovšimnuti dostat z jednoho místa na druhé nebo jak se vypořádat s nešťastníky, co se vám připletou do cesty.

No a co si budeme povídat, Billie Lurk, naše antihrdinka, má pár es v rukávu. Od talismanu, který jí umožňuje naslouchat krysím společníkům, a ti panečku něco zažili, až po schopnost brát na sebe podobu náhodných kolemjdoucích. Markantní změnou v tomto ohledu prošel systém doplňování tolik potřebné energie. Ta se nově obnovuje a střádání lektvarů je tak jednou provždy konec. Autorský záměr, abyste se směle pustili do experimentování se superschopnostmi, tak vyšel na jedničku.

Od vašeho stylu hraní se pochopitelně odvíjí doba, za kterou hru dokončíte. Nebudete-li chtít navštívit každý zapadlý kout, drze prošmejdit kdejaký šuplík či složitě obcházet stráže, když lze situaci vyřešit tváří v tvář, můžete to s Outsiderem skoncovat klidně za šest hodin. Mně to trvalo hodin dvacet pět a nelituji jediné minuty.

Vše, co začalo, musí jednou skončit, jak by mohl Outsider vyprávět, a ani Dishonored není této fatálnosti ušetřen. Ne snad že bychom se měli loučit s celou značkou, ale jedna éra zdá se býti za námi. Domnívám se, že sebejistější tečku šlo udělat jen stěží.
+21
  • PC 85
Přídavku Death of the Outsider jsem se dlouho vyhýbala, ač jsem fanoušek této herní série. Odrazovala mě změna protagonisty a také to, že se jednalo "jen" o samostatně spustitelné DLC a nejednalo se tak o žádnou velkou hru. Jak je vidno z hodnocení, mé obavy a nechuť hru hrát byly zbytečné a nakonec jsem si i toto rozšíření užila.

Před Billie stál nelehký úkol a cesta k jeho splnění byla protkána spousty problémy a nutností získávat informace a příslušné předměty k jeho splnění, o čemž pojednávaly jednotlivé mise. Je pravda, že skladba misí mi nepřišla tak zajímavá jako v předchozích dílech, ale i zde se našla mise, která mě hodně bavila. Tou byla třetí mise, kdy bylo třeba se vloupat do banky. I když jsem skoro všechny zaměstnance poslala do říše Morfea (či Hypna, chcete-li), tak stále ve mně zůstávalo napětí a nejistý pocit, kdy se někde někdo objeví. Tomu dost napomohla i skvělá hudba, která v této misi zrovna hrála. Nešlo si přitom nevzpomenout na hru Thief II: The Metal Age, konkrétně misi Framed, ze které mám podobné pocity do teď. I čtvrtou misi hodnotím mezi povedené, protože jsem mohla díky kontraktu pustit ze řetězu svého vnitřního vraha. Naopak mě docela zklamala poslední mise, kdy jsem čekala něco trochu zajímavějšího. A poslední část, kdy ve světě potulovali Envisioned, mě už moc nebavila. Hrůza z nich šla, to jo, ale to, jak mě viděli a já ani nevěděla, že tam někde jsou, tak to mě už štvalo.

Fakt, že měla hlavní hrdinka osekané schopnosti, mi nijak nevadil. V předchozích dílech jsem stejně používala jen pár schopností a hrála spíše minimalisticky, kdy jsem je (schopnosti) užívala méně a spíše se spoléhala na dovednosti hrdinů plížit se nebo dostat se pomocí šplhání tam, kam bych se dostala s danou schopností. Navíc mě zdejší obdoba schopnosti Blink více omezovala ve svém dosahu, takže jsem ji až tak nevyužívala jako třeba jiní. Převtělování jsem naopak uvítala a nakonec ho využívala i více, než jsem si myslela. Oproti tomu talismanů bylo tolik, že jsem nevěděla, který používat, ale při mém (skoro vždy) plíživém postupu jsem jich naštěstí tolik nepotřebovala, jelikož spousta z nich byla zaměřena na souboj a obdržené poškození.

Celkově hodnotím přídavek velmi dobře a určitě stojí za to věnovat mu čas, jestli jste fanouškem Dishonored nebo stealth akcí obecně.
+21