Dishonored: Death of the Outsider

Konečně jsem se dostal i k tomuto poslednímu kousku série Dishonored, kterou mám moc rád. Dokonce se opovážím tvrdit, že je to nejlepší série her z desetiletí 2010-2019, ty hry mají všechno - poutavý příběh, geniální a variabilní gameplay, osobitou stylizaci, pamětihodné postavy, soundtrack vhodně padnoucí do každé scény a hratelnost. Hratelnost s velkým H, protože mnoho hráčů donutí si hry projet ještě aspoň jednou, na jeden průchod totiž není takřka možné si všimnout každého detailu a hlavně hra za tichého "mírumilovného" hrdinu, nebo za běsnícího vražedného psychopata, nabízí diametrálně jiný zážitek.

Tento díl je hutným přídavkem k Dishonored 2 a ač se jedná asi o nejslabší příběhový kousek série, tak i přesto je hraní zábavou a zážitek je jen o ždibec menší. Ovšem ruku na srdce, pokud by žádná z předchozích her univerza neexistovala, tak by Smrt Outsidera čněla velmi vysoko v žebříčcích mnoha hráčů, shodou okolností je ale přeci jen trochu ve stínu předchozích kousků.

Musím říct, že moje hraní zpočátku trochu drhlo, po pěkné první, spíše tutoriálové misi, jsem strávil mnoho hodin v misi druhé, ta trochu vybočuje ze série, protože nabízí široké prostory ulic a zákoutí a hraje se za denního světla, hraní je tak takové zdlouhavé a nejvýraznější momenty mise se stejně odehrávají uvnitř budov a uzavřených prostor. Po dohrání této mise jsem byl trochu naštvaný, že ta další se odehrává v první polovině zase na stejných místech, ale nyní to bylo jiné, bylo to v noci, člověk už se zde bez problémů vyznal a hlavně všude možně byly vidět důsledky předchozího konání (to je vůbec silná zbraň celého Dishonored, hráč prostě cítí, že jeho činy mají vliv a je vlastně trochu jedno, že změny jsou často jen kosmetické). Druhá polovina této mise je pak nejsilnější částí celé hry. Procházení se po obrovské bance, kde jsou sice stráže omráčené, je nezapomenutelný zážitek, zvlášť, když jsem brzo zjistil, že to omráčení není stoprocentní a hrozí i další nebezpečí. Celou banku jsem tak hrál na jeden zátah a šel spát až někdy o půlnoci, což už se mi dlouho nestalo :) Čtvrté dobrodružství nabízí zase takovou správnou ponurost, která se táhne napříč celou sérií. No a závěrečná pátá mise je skvělá, ale s místy fádním prostředím. A závěr? Za mě je příběh Dauda a jeho družiny zakončen slušně, není to žádný hollywoodský konec plný akčních scén a srdceryvných momentů, ale myslím, že to plně dostačuje.

Nebudu si stěžovat na těch pár slabších věcí, na zážitek to nemá velký vliv, fandové Dishonored si hru pořád užijí a ti, co sérii neznají si před hraním této hry zahrají předchozí díly a fandy se stanou ;) Závěrem se musím pochlubit, že ač je celá Zneuctěná série většinou vnímána jako příběhy několika zabijáků, tak jsem ji celou dokončil bez jediného zabití, nikdo si mě dokonce ani nevšiml. Už kvůli tomu si jednou musím všechny hry zase zahrát a stát se tím krvelačnějším šiřitelem dobra, Dishonored si to zaslouží.