Po dohrání povedeného druhého dílu jsem se hned vrhnul na toto standalone rozšíření. Očekávání jsem tentokrát neměl nijak vysoká, přeci jen je to jen kratší příběhové rozšíření. A tak nějak jsem dostal přesně to, co jsem od hry očekával. Pro svůj první průchod hrou jsem se klasicky rozhodl, že budu nespatřený a pokud možno nebudu nikoho zabíjet, což jsem musel kvůli kontraktům nakonec přehodnotit.
Po první misi jsem měl docela strach, že to bude všechno takto krátké, ale ta byla naštěstí kratší jen na rozjezd. Druhá mise mi to naopak svoji rozsáhlostí plně vynahradila. Líbí se mi, jak jsou zde zapracované vedlejší úkoly v podobě nepovinných kontraktů. Zde jsem s radostí vykonal osobní mstu odstraněním mima z hudebního dua ve dvojce. Ti mě totiž tenkrát naštvali tím, že se na jednom místě neobjevili kvůli jednomu vykradenému obchodu a já tak pro zisk jednoho achievementu musel projít značnou část hry znovu. Sice to nejspíš nebyl právě on, ale jen postava se stejnou texturou, ale pomsta byla sladká.
U třetí mise jsem začal mít pocit z toho, že se level design začíná recyklovat kvůli stejnému exteriéru. Můj hlavní cíl byl ale nakonec někde jinde, takže cajk. Mimochodem, právě to tiché vloupávání se do banky, průzkum a prolamování číselných kombinací trezorů byla pro mě asi tou nejlepší částí hry, tímto zdravím pana Fibonacciho. :) Čtvrtá mise je opět částečný recyklát - tentokrát z dvojky, ale beru to tak, že se zde dozvídáme, co se s akademií nakonec stalo. Mise naštěstí není nijak dlouhá, ale hledání všech nepřátel kvůli kontraktu to trošku nepříjemně natáhlo. A velké finále se stealth přístupem pak byl docela porod, protože těch nepřátel bylo opravdu hodně. Jak jsem dříve ze schopností využíval prakticky jen Blink, tady jsem byl za ostatní schopnosti rád. Plus ty závěrečné kamenné potvory byly taky za trest. Přišlo mi, že mě objevili prakticky pokaždé, když jsem na ně jen letmo narazil.
Pokořením této hry mám v sobě slastný ale i trošku hořký pocit. Slastný proto, že jsem si hraní této herní série hodně užil. Hořký proto, že jsem s dohráním této hry dohrál v tuto chvíli poslední hru ze světa Dishonored, který jsem si velmi oblíbil. Snad se někdy v budoucnu dočkáme nějakého dalšího počinu.
Po první misi jsem měl docela strach, že to bude všechno takto krátké, ale ta byla naštěstí kratší jen na rozjezd. Druhá mise mi to naopak svoji rozsáhlostí plně vynahradila. Líbí se mi, jak jsou zde zapracované vedlejší úkoly v podobě nepovinných kontraktů. Zde jsem s radostí vykonal osobní mstu odstraněním mima z hudebního dua ve dvojce. Ti mě totiž tenkrát naštvali tím, že se na jednom místě neobjevili kvůli jednomu vykradenému obchodu a já tak pro zisk jednoho achievementu musel projít značnou část hry znovu. Sice to nejspíš nebyl právě on, ale jen postava se stejnou texturou, ale pomsta byla sladká.
U třetí mise jsem začal mít pocit z toho, že se level design začíná recyklovat kvůli stejnému exteriéru. Můj hlavní cíl byl ale nakonec někde jinde, takže cajk. Mimochodem, právě to tiché vloupávání se do banky, průzkum a prolamování číselných kombinací trezorů byla pro mě asi tou nejlepší částí hry, tímto zdravím pana Fibonacciho. :) Čtvrtá mise je opět částečný recyklát - tentokrát z dvojky, ale beru to tak, že se zde dozvídáme, co se s akademií nakonec stalo. Mise naštěstí není nijak dlouhá, ale hledání všech nepřátel kvůli kontraktu to trošku nepříjemně natáhlo. A velké finále se stealth přístupem pak byl docela porod, protože těch nepřátel bylo opravdu hodně. Jak jsem dříve ze schopností využíval prakticky jen Blink, tady jsem byl za ostatní schopnosti rád. Plus ty závěrečné kamenné potvory byly taky za trest. Přišlo mi, že mě objevili prakticky pokaždé, když jsem na ně jen letmo narazil.
Pokořením této hry mám v sobě slastný ale i trošku hořký pocit. Slastný proto, že jsem si hraní této herní série hodně užil. Hořký proto, že jsem s dohráním této hry dohrál v tuto chvíli poslední hru ze světa Dishonored, který jsem si velmi oblíbil. Snad se někdy v budoucnu dočkáme nějakého dalšího počinu.
