Samorost 3

Po desetileté prodlevě přichází třetí díl Samorostu a nutno říci, že za tu dekádu neobrostl mechem. Spíše vyrostl sám – je větší, delší, propracovanější a... dražší. Muchomůrkové studio tentokrát nasadilo na Steamu poměrně vysokou cenu, která nepotěší kované adventuristy, protože celé to veledílo dohrají za pár hodin. Hledání a plnění všech achievementů sice herní čas protáhne, ale pokud vám stačí dohrát samotnou příběhovou linku, pak se vyplatí počkat na slevu. I přesto prodej trhá rekordy (psáno pár dní po vydání), takže autoři asi vědí, co si mohou dovolit.

Tentokrát se opět setkáváme se skřítkem a jeho planetkou, nechybí ani věrný hafan. Hráči je ponechána mnohem větší volnost: příběh je sice lineární a nové lokace se odemykají postupně, jedna ale zabírá většinou hned několik obrazovek a je možné dle libosti mezi nimi přecházet a vracet se na jakákoliv již navštívená místa. Příběh není žádný světoborný trhák, slouží tu spíš jako záminka k objevování nových krajů a dokonce se musíte celkem snažit, než na začátku zjistíte, co by skřítek v tomto díle vlastně rád podnikl. Často nastává situace, kde není na první pohled patrné, jestli se z toho, s čím si právě hrajete, vyklube posun v příběhu, achievement, nebo to zůstane opravdu jen hříčkou. Jako předešlé díly je i Samorost 3 štědře okořeněn spoustou milých detailů a laskavým humorem.

Interakce s hráčem je vyřešena podobně jako v Machinariu, ba dotažena do ještě větší jednoduchosti – naprosto vše včetně menu, nápovědy i titulků je podáno obrázkovou cestou, čímž autoři obratně uklouzli hrozbě překladatelského prznění originálu. Dabing-nedabing je již klasicky jakási huhlavá hatmatilka doplňující komiksové bubliny a srdce krajana potěší, že každou chvíli zazní české slůvko, jako „hodnej, hodnej,“ nebo „fíha.“ Vizuální zpracování je čarokrásné, vše působí živě – kolem květin se třepotají motýli, ze sopouchů unikají dýmy, ve vodě plave slizká havěť, pukliny pařezu se hemží breberkami... Každý planetoid má vlastní charakteristickou flóru a faunu (kromě těch pustých, pochopitelně). Syntéza fotografické grafiky a ručně kreslené animace se povedla na výbornou a působí přirozeně. A všechno to zpívá, funí, ševelí a doplněné to je skvělou hudbou.

Hudba je kromě podkreslení světa i prvkem provazujícím různé části příběhu a součástí nejedné hádanky – funguje to trošku podobně jako v Loomu. Skřítkovi spadne z ničeho nic do klína kouzelná „flétna“ (podle mě spíš vypadá spíš jako vuvuzela a zvuk má jako klarinet, ale to bude asi tou kouzelností), prostřednictvím jejíž hudby dokáže komunikovat s různými tvory i neživými předměty. Naštěstí si nemusíte pamatovat tónové kombinace a ty pak naklikávat, ukáže se totiž, že skřítek je virtuoz s absolutním hudebním sluchem. Často hudba zazní i jako odměna za vyřešení hádanky (trio beatboxujících mloků mě naprosto odrovnalo a DJing s achievementy jsem taky ještě nepotkala).

Abych jen nechválila, podotknu, že jsem narazila na několik menších bugů (tím nemluvím o hmyzu – toho bylo požehnně všude) – zejména problémy s interaktivitou objektů, které nechtěly reagovat, i když měly. Stačilo odejít z obrazovky a vrátit se a vše bylo v pořádku, ale i tak to mátlo a rušilo. Dál mi nesedlo, že skřítka dabovala žena, ale to je jen otázka vkusu a zvyku. A asi nejvíc mě zamrzelo, že některé hádanky byly... vlastně nebyly nelogické, ale hráči prostě nebyly předloženy indicie, na základě kterých by si mohl domyslet, jak některé mechanismy fungují (roztáčení dušiček u skalních dveří, puzzle s cedníkem/Sputnikem). Asi jako kdyby vám někdo vrazil do ruky dřevěné kostky a opomněl se zmínit, jestli z nich máte postavit hrad, vyrovnat z nich obrázek, naučit se s nimi žonglovat nebo jimi zatopit v kamnech. Proto jsem se několikrát uchýlila k in-game nápovědě, která naštěstí byla vždy víc než postačující.

Kolem a kolem vzato, pokud jste hračičkové nadšení pro krásy přírody, hráli jste původní dva Samorosty a líbily se vám, nejspíš pro vás bude lahůdkou i tohle. Pokud upřednostňujete akci, silný příběh, kombinování předmětů a jasně zadané hádanky, zatímco odkrývání tajů broučí nory pro vás není to pravé ořechové, dejte raději ruce pryč.