Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 65
Herní výzva 2019 - Kategorie č. 7 - Hra roku (Hardcore)

Tituly od studia Amanita Design se vyznačují obvykle vysokými kvalitativními známkami v recenzích a velkou popularitou u hráčů z celého světa, ale zejména u těch českých. Přinášejí svébytný nejen vizuální, ale i zvukový zážitek, v podobě avantgardních soundtracků z produkce spřátelených talentovaných hudebníků. Jistě nejsem sám, kdo považuje hry od Amanity jako důstojného digitálního pokračovatele tradice českých animovaných filmů v Trnkovském stylu.

Jedním ze základních kamenů portfolia firmy je série Samorost. Jakožto jediný zástupce z her firmy má už celkem tři pokračování. První Samorost je zdarma dostupnou hříčkou, druhý díl je sice komerčním titulem, ale nabízí jen poměrně krátkou herní dobu. Třetí díl - Samorost 3 - je již plnohodnotnou hrou, nebojím se říci “tříáčkovou”, jež hráčům nabízí daleko rozsáhlejší a delší herní zážitek. Hru jsem zakoupil ihned po vydání, v rámci podpory českých vývojářů, ale do hraní jsem se pustil až teď. Hra vyhrála v několika kategoriích titul Česká hra roku 2016, a tak mi krásně zapadla do koncepce letošní Herní výzvy v kategorii Hra roku.

Bohužel musím konstatovat, že moje dojmy z hraní jsou poněkud rozporuplné. Cožpak o to, hra nabízí všechno, co máme na titulech od Amanity rádi. Krásnou umělecky zpracovanou a svébytnou grafiku, příjemný soundtrack na pozadí i osvědčenou hratelnost. Jednotlivé scenérie si žijí vlastním životem, obrazovky poskytují nesčetné animace a originální zvuky, nejrůznější postavičky a živočichové se pohybují a klikáním na objekty nastávají žertovné okamžiky. Přičemž je důraz kladen i na ozvučení, včetně puzzlů se zvukovými či hudebními prvky. Samorost 3 zahrnuje několik planet k prozkoumání, čímž převyšuje několikanásobně rozsah obou předchozích dílů.

V tomto směru je vše zdánlivě v pořádku. Nicméně hra selhává v tom nejhlavnějším, co by adventure hra měla poskytovat, a to ve vyprávění příběhu a v motivaci hráče. Chuchel hledá svou třešníčku, robůtek v Machinariu pátrá po svojí milované a zachraňuje město. a v Samorostu 2 skřítek usiluje o nalezení svého věrného pejska.

Ve třetím díle mu přistane z čista jasna na dvorku flétna a náš hrdina se vydá do kosmu pátrat, jaká záhada se za tajemným hudebním nástrojem skrývá. Brzy najdete knihu, v níž je ve formě komiksu story vysvětlena, avšak moc jsem ji nepobíral a definitivní pochopení oč jde, jsem nabyl až na konci hry, což je podle mě docela špatně. Chybí tak jasný cíl a směr hráčova snažení, a ten mi jakási flétna rozhodně neposkytovala.

Takže zejména v úvodu se mi příliš nedařilo se do hry zabrat a jednotlivé obrazovky a rébusy jsem řešil trochu s donucením. Naštěstí posléze zvítězila kvalita amanitovského designu a hra mě začala bavit. Tím spíš, když obtížnost je nastavena docela solidně a většinu hry jsem prošel bez použití návodu. Samozřejmě, dohledávání achievementů, jež spočívají zpravidla v alternativním vyřešení situací na obrazovkách, se bez průvodce neobešlo.

Narazil jsem na dva záseky. První hned v úvodu, konkrétně rybníček, v němž musíte zahrát melodii, což mi i při znalosti sekvence prostě nešlo navolit. Zde mám pocit, že hra prostě nerespektovala moje zadávání. A potom ještě dělníci v dolech, i zde mám dojem, že požadované úkony jsem splnil takřka náhodou.

Samorost 3 je z mého pohledu v kontextu tvorby Amanity průměrným počinem, jenž splňuje vysoké kvalitativní standardy studia ve formě grafiky, hudby a samozřejmě neotřelých nápadů. Ve srovnání s běžnou adventurní produkcí (které jsem pravda moc nedohrál) ji zejména díky své originalitě převyšuje. Ale v portfoliu Amanity jde hlavně díky špatnému podání příběhu opravdu o průměr a její další hry třetího Samorosta jednoznačně převyšují. Naštěstí nejnovější hra Pilgrims vrátila v mých očích Amanitu zpět na výsluní.

Pro: Grafika, soundtrack, atmosféra, kreativita, rozsah

Proti: Špatné a nejasné vyprávění, hráč není vtažen do příběhu

+31
  • PC 85
Třetí Samorost je rozhodně tím nejpropracovanějším dílem ze série. Oblasti, ve kterých jsem se pohybovala, byly ztvárněné různorodě. Některé mě zaujaly méně a spíše jsem se těšila na další oblast, ale některé, zvláště ta poslední oblast, se mi hodně líbily. Oceňuji skvělý audio doprovod a to nejen hudbu, kdy Samorost hraje na svoji trumpetku, ale také občasné promluvy hlavní postavy, které napomáhají jisté roztomilosti (kupříkladu jeho projevy radosti, které jsou opravdu bezprostřední).

Co mě už méně bavilo, tak byly hádanky. Teď myslím takové, na které jsem spíše přišla metodou zkoušení a klikání na všechno možné, než že by mě to řešení napadlo samo od sebe. Je to věc, kterou bych vytkla snad v každé hře od Amanity. Ale až takové mínus to není, neboť jejich hry nehraji kvůli hádankám.

Po konci hry jsem přiletěla zpět na svoji planetku, přivítala se s psíkem, uložila Samorosta do postele, zhasla světlo a nechala ho snít o jeho nových kamarádech a o jeho dobrodružstvích. Těžko se mi se světem Samorosta loučí.
+28
  • PC 75
No, prostě další Samorost. Je delší, ale pořád jsem ho podle Steamu dohrál za cca 4 hodiny, takže rozhodně není o tolik delší, abych se nad cenou 20€ nepodivoval. Dvakrát jsem musel resetovat hru.

Hádanky ve hře jsou někdy dobré, někdy primitivní až hanba a u některých mi přišlo, že se autoři snad zbláznili (lifrování "uhlí", vaření bomby s negrama) a i když jsem obecně nepříjemně často spoléhal na ingame nápovědu, někdy prostě nepomohla ani ta a často opravdu netuším, jak bych měl jako hráč u některých hádanek na řešení přijít sám.

Rozhodně to pro mě byla nejvíce frustrující a ergo nejhorší záležitost od Amanity. Nevím, možná se mi jen tyhle hry začínají přejídat... jenže na to by jch asi muselo vycházet víc? Machinarium jsem bral jako poctu a pokračování ducha české animace. Botanicula byla jedna velká veselá barevná radost. Samorost 3 je... větší, než Samorost 2? Jestli je to samo o sobě krokem vpřed, o tom by se myslím dalo polemizovat. Jinak ale přešlapuje na místě, neřku-li krapet couvá. Grafika, audio, stylizace - v ničem z toho pokrok nevidím, spíš naopak. Pro mě zklamání. A ta cena je prostě drzá.
+24
  • PC 80
Po desetileté prodlevě přichází třetí díl Samorostu a nutno říci, že za tu dekádu neobrostl mechem. Spíše vyrostl sám – je větší, delší, propracovanější a... dražší. Muchomůrkové studio tentokrát nasadilo na Steamu poměrně vysokou cenu, která nepotěší kované adventuristy, protože celé to veledílo dohrají za pár hodin. Hledání a plnění všech achievementů sice herní čas protáhne, ale pokud vám stačí dohrát samotnou příběhovou linku, pak se vyplatí počkat na slevu. I přesto prodej trhá rekordy (psáno pár dní po vydání), takže autoři asi vědí, co si mohou dovolit.

Tentokrát se opět setkáváme se skřítkem a jeho planetkou, nechybí ani věrný hafan. Hráči je ponechána mnohem větší volnost: příběh je sice lineární a nové lokace se odemykají postupně, jedna ale zabírá většinou hned několik obrazovek a je možné dle libosti mezi nimi přecházet a vracet se na jakákoliv již navštívená místa. Příběh není žádný světoborný trhák, slouží tu spíš jako záminka k objevování nových krajů a dokonce se musíte celkem snažit, než na začátku zjistíte, co by skřítek v tomto díle vlastně rád podnikl. Často nastává situace, kde není na první pohled patrné, jestli se z toho, s čím si právě hrajete, vyklube posun v příběhu, achievement, nebo to zůstane opravdu jen hříčkou. Jako předešlé díly je i Samorost 3 štědře okořeněn spoustou milých detailů a laskavým humorem.

Interakce s hráčem je vyřešena podobně jako v Machinariu, ba dotažena do ještě větší jednoduchosti – naprosto vše včetně menu, nápovědy i titulků je podáno obrázkovou cestou, čímž autoři obratně uklouzli hrozbě překladatelského prznění originálu. Dabing-nedabing je již klasicky jakási huhlavá hatmatilka doplňující komiksové bubliny a srdce krajana potěší, že každou chvíli zazní české slůvko, jako „hodnej, hodnej,“ nebo „fíha.“ Vizuální zpracování je čarokrásné, vše působí živě – kolem květin se třepotají motýli, ze sopouchů unikají dýmy, ve vodě plave slizká havěť, pukliny pařezu se hemží breberkami... Každý planetoid má vlastní charakteristickou flóru a faunu (kromě těch pustých, pochopitelně). Syntéza fotografické grafiky a ručně kreslené animace se povedla na výbornou a působí přirozeně. A všechno to zpívá, funí, ševelí a doplněné to je skvělou hudbou.

Hudba je kromě podkreslení světa i prvkem provazujícím různé části příběhu a součástí nejedné hádanky – funguje to trošku podobně jako v Loomu. Skřítkovi spadne z ničeho nic do klína kouzelná „flétna“ (podle mě spíš vypadá spíš jako vuvuzela a zvuk má jako klarinet, ale to bude asi tou kouzelností), prostřednictvím jejíž hudby dokáže komunikovat s různými tvory i neživými předměty. Naštěstí si nemusíte pamatovat tónové kombinace a ty pak naklikávat, ukáže se totiž, že skřítek je virtuoz s absolutním hudebním sluchem. Často hudba zazní i jako odměna za vyřešení hádanky (trio beatboxujících mloků mě naprosto odrovnalo a DJing s achievementy jsem taky ještě nepotkala).

Abych jen nechválila, podotknu, že jsem narazila na několik menších bugů (tím nemluvím o hmyzu – toho bylo požehnně všude) – zejména problémy s interaktivitou objektů, které nechtěly reagovat, i když měly. Stačilo odejít z obrazovky a vrátit se a vše bylo v pořádku, ale i tak to mátlo a rušilo. Dál mi nesedlo, že skřítka dabovala žena, ale to je jen otázka vkusu a zvyku. A asi nejvíc mě zamrzelo, že některé hádanky byly... vlastně nebyly nelogické, ale hráči prostě nebyly předloženy indicie, na základě kterých by si mohl domyslet, jak některé mechanismy fungují (roztáčení dušiček u skalních dveří, puzzle s cedníkem/Sputnikem). Asi jako kdyby vám někdo vrazil do ruky dřevěné kostky a opomněl se zmínit, jestli z nich máte postavit hrad, vyrovnat z nich obrázek, naučit se s nimi žonglovat nebo jimi zatopit v kamnech. Proto jsem se několikrát uchýlila k in-game nápovědě, která naštěstí byla vždy víc než postačující.

Kolem a kolem vzato, pokud jste hračičkové nadšení pro krásy přírody, hráli jste původní dva Samorosty a líbily se vám, nejspíš pro vás bude lahůdkou i tohle. Pokud upřednostňujete akci, silný příběh, kombinování předmětů a jasně zadané hádanky, zatímco odkrývání tajů broučí nory pro vás není to pravé ořechové, dejte raději ruce pryč.

Pro: vizuál, hudba a její propojení se světem, kompletně beze slov a přitom česky, humor

Proti: obskurní hádanky bez hintů, pár drobných bugů, nemožnost pauzy

+23
  • PC 75
Z nějakého důvodu mám sérii Samorost (plus Machinarium) raději, než druhý proud, který momentálně zahrnuje Botaniculu a Chuchla. Samorostovská zelená na mně působí příjemněji než ta botanikulovská, rovněž tak hudební doprovod a zvuková stránka je mi bližší, než s čím přišla skupina Dva.

Třetí Samorost přináší navíc nebývalé množství hudebních hádanek. Ty by samy o sobě nebyly ničím neobvyklým, najdeme je v celé řadě her od Mystu přes Neverhood k Voyage, The 7th Guest, v Horkém létě 2 (přehrávání melodie na klavíru se zdá být velmi oblíbené). Nicméně si nevzpomínám na hru, ve které by tento typ puzzlů dostal takového prostoru. Ať už je to jammování s čerty, papoušek, vibrování tykadlel, ještěři,zpívající myš... nemluvě o tom, že i velká část nehudebních puzzlů má svůj unikátní zvukový doprovod, a co teprve trpaslíkova trumpeta a její využití. Každou její melodii slyší hráč hned dvakrát, pokaždé v jiné úpravě. Wow.

Jsem velmi rád, že se mi podařilo prostřednictvím ségry sehnat ve stánkovém prodeji fyzickou kopii (která vyšla málem na čtvrtinu ceny, za které se hra prodává na Steamu, soundtrack je přítomen taky - vůči autorům je to málem krádež za bíleho dne:-).

Herní výzva 2019: Hra roku (česká hra roku 2016)
+20
  • PC 80
Herní výzva #4

Na hry od Amanity je skoro nemožné se zlobit, i když jsou někdy frustrující a nelogické, ale když ono je to tak pěkné a roztomilé a ťuťu ňuňu, že tomu tyhle vady na kráse nakonec vždycky odpustím. Já vím, jsem slabý.

Série Samorost retrospektivně vždycky stála někde na pomezí adventurní logikou Machinaria a hrací skříňkou, kterou byla Botanicula. Puzzly v ní sice byly jednodušší, než v Machinariu, ale průchod hrou nebyl zdaleka tak plynulý jako v Botanicule. Samorost 3 v tomhle trendu pokračuje - některé obrazovky stačí jen bezmyšlenkovitě proklikat a užívat si, jak je všechno parádně animované a ozvučené, ale občas se prostě zaseknete na nějakém nedostatečně objasněném puzzlu nebo hádance, které celý zážitek trochu kazí. Není to těžká hra, ale tím spíš takové záseky zamrzí.

Vizuálně je Samorost 3 mnohem promakanější, než předchozí díl - ještě aby ne, když je od sebe dělí jedenáct let. Subjektivně se mi i líbil víc než Machinarium, ale to už záleží spíš na vkusu. Každá planeta má něco do sebe, ale nejhezčí jsou určitě ta první (stejná, jako ze začátku druhého Samorostu, na které je krásně vidět, jak moc je Samorost 3 hezčí) a ta poslední s mnichy. Příběh tentokrát moc netáhne - u mě to bylo částečně i proto, že velká část příběhového pozadí je vyprávěná pomocí komiksů poschovávaných po světě a hned ten první se mi povedlo přehlídnout, takže jsem první polovinu hry jen tápal. Motivace hlavního hrdiny vydat se na cestu je taky na rozdíl od dvojky dost pochybná, ale vlastně na tom moc nezáleží. Hudba je bez diskuze parádní, bez ní by ta hra byla poloviční a jako u každé hry od Amanity je to zas jeden z nejlepších soundtracků roku.

Co k tomu jinak říct? Po třinácti letech s hrami od Amanity už prostě víme, co čekat a tahle očekávání nijak nenarušuje ani Samorost 3. Pořád je to krásné, krátké a nepříliš náročné. Je to špatně? To nechám na vás, za mě to splnilo účel.
+19
  • PC 80
Nezvyklé zvuky, melodická hudba, charakteristický vzhled jednotlivých lokací a příběh podaný formou, které rozumí kdokoli na světě. To jsou hlavní znaky všech her od Muchomůrek a ani třetí Samorost není výjimkou.

Starý známý skřítek se vrátil v plné síle, aby přišel na to, kde se vzala záhadná flétna, jež mimo hraní umožňuje i odposlech. Tu mu přinesl jeho věrný pejsek, který mimo ačívu nevím proč nenašel žádné uplatnění v jinak zajímavém příběhu a zůstal doma.

Úkoly jsou intuitivní a kromě několika achievementů jsem vše bez problému vyřešil. I když jsem se na pár místech zasekl, nikdy to nebylo na dlouho a vždy jsem přišel na správné řešení. Každá ze šesti rozdílných planet, oba měsíce i objekt podobný kometě má svoje kouzlo a díky jejich malé velikosti neomrzí.

Herní doba se s každým dílem zhruba čtyřikrát zvyšuje, ale ani tak to není žádná velká sláva. Čtyřka by však podle této přímé úměry mohla mít 16 hodin :) Mrzí mě, že stejně jako u prvního dílu chybí fyzická kopie a nemůžu si tak doplnit svou sbírku od mých oblíbených vývojářů. I přesto už netrpělivě vyhlížím další počin Amanita Design se specifickým názvem Chuchel.

Pro: příběh, úkoly, zvuky, hudba, animace, planety a další vesmírné objekty

Proti: malé využití pejska, krátké, chybí fyzická kopie

+18
  • PC 80
Samorost 3 je stále nadpriemerný herný zážitok, avšak pre mňa prvý titul od Amanity, ktorý ma nechal po väčšinu času chladným.

Pred spustením som bol najviac zvedavý, ako si autori poradili s technologickou stránkou hry. Keďže vývoj trval 5 rokov, očakával som, že časť z toho bola venovaná aj prechodu na nejaký novší moderný 2D engine. To sa však žiaľ nestalo, použitý je stále Flash (Adobe AIR), ktorý už je dávnejšie pri tvorbe hier outsiderom. Autori ním riskujú veľmi skoré zastarenie hry a jej problematickú podporu na budúcich systémoch. Každopádne momentálne hra beží bez problémov - nenarazil som na jediný bug, alebo nedostatok v audio-vizuálnej prezentácii.

K posunu nedošlo ani na poli samotnej hrateľnosti. Klasický Amanita prístup kladie dôraz na exploráciu a puzzle prvky a kombinuje aj žánre hidden object hry a relaxačného walking simulatoru. Hra dokáže slušne zabaviť, a motivácia pre ďalši postup mi nikdy nechýbala. Puzzlov založených na logike je absolútne minimum, preferované sú skôr "hračky", kedy treba jednoducho skúšať a skúšať, až kým sa nepošťastí, čo môže byť pre niekoho frustrujúce. Tento aspekt mne až tak nevadil, avšak keď sa spätne zamyslím, spomeniem si iba na jednu hádanku, ktorej vyriešenie prinieslo známy "Aha!" pocit (hádanka s mostom). Naproti tomu je v hre dlhý rad situácií, kedy počujete alebo vidíte nejakú sekvenciu, a pre postup je potrebné túto sekvenciu iba monotónne zopakovať. Negatívom je taktiež schizofrénne ovládanie, kedy polovicu prvkov na obrazovke môžete ovládať priamo kliknutím, a pri druhej polovici s nimi interaguje hlavná postava, čiže sú klikateľné až potom, keď ju k nim presuniete. Čo je naopak fajn, je veľké množstvo nepovinných interakcií, odmenených pekne spracovanými achieventami. Obtiažosť vysoká nie je, v hre obsiahnutú knihu hintov som potreboval použiť len raz, vďaka mojej hudobnej hluchote.

Hudba mimochodom dominuje celej hre, a to nielen tematicky, ale pre mňa aj čo sa týka hodnoty diela. To znamená, že k soundtracku sa budem vracať mnohonásobne častejšie, ako k hre samotnej (vďaka za uvoľnenie aj na Spotify - zatiaľ najobľúbenejší kúsok - Mandragora). Hudba je melancholická ale zároveň dynamická, jednoducho milá ale aj komplikovane hlboká, evokuje pocity dobrodružstva ale aj relaxačnej meditácie. Rozhodne najvýraznejšia zložka hry, skoro by sa až dalo povedať, že sa sem nie úplne hodí. Epický a osudový zvuk z reproduktorov totiž sprevádza často až príliš triviálne dianie na obrazovke. Bežne hudba zvýrazňuje emócie dané postavami a dejom, tu je to naopak - hudba tieto emócie tvorí, a veľa krát sa žiaľ z hľadiska príbehu nemá o čo oprieť.

Druhá silná zložka zážitku je výtvarné spracovanie. Perfekcionisticky podané, plné imaginácie a vizuálnej mágie prekypujúcej atmosférou, okorenené množstvom detailov a nekonečným prúdom animácií. Tu je to bez výhrad, pár krát sa nedalo nepovedať "Wow", jednoducho to treba vidieť.

Akokoľvek sú jednotlivé časti Samorostu 3 výrazné, ako celok až taký silný zážitok prekvapivo neponúka. To, načo som bol zvyknutý z predchádzajúcich Amanita hier - originalita a hravosť - je tu zastúpené v menšom merítku. Prvý krát som mal pri hre tohto štúdia pocit produktu - síce profesionálne vyrobeného veľmi talentovanými tvorcami - ale stále produktu, pričom to ešte zaklincovalo číslo "3" v názve. Všetko tu už bolo. Pri hraní som mal napríklad silné déja vu, ako keby som hral Neverhooda (hádanky so symbolmi, dejová linka s oživovaním robota pre boj s príšerou). Prvok rozohrania nejakej hudobnej skupinky, ktorý v Machinariu alebo Botanicule vyčaril úsmev na tvári, tu skôr vyvolal rozpaky, keďže sa opakoval počas hry do úmoru. Rozsah hry veľký nie je - mne zabralo dokončenie hry spolu s 25/30 achieventami niečo cez 5 hodín. Ani počet obrazoviek neohúri - ak ste videli release trailer, videli ste žiaľ drvivú väčšinu z nich (!) - a koniec hry prišiel jednoducho skôr, ako by som si želal.

Za mňa teda mierne sklamanie, ale to je zrejme výsledok konfrontácie hry s príliš veľkými očakavániami. Aktuálna cena 18 eur je absolútne adekvátna a jedno prejdenie si myslím neoľujute nikto, kto má k podobným hrám aspoň trochu vzťah - Samorost 3 je veľmi dobrý, audio-vizuálne pôsobivý adventúrny relax.

Pro: hudba, výtvarná stránka, cena

Proti: slabší príbeh, menšia originalita

+14
  • PC 80
Samorost 3 na sebe nechal čekat celých dlouhých 10 let. Příběh je delší, ale nezabere více než 5 hodin, pokud chcete splnit všechny achievementy, tak jako já a občas se u nějaké hádanky zaseknete. Hra mě bavila stejně jako předchozí díly. Hlavně poslední planetka mě nadchla, krásná zeleň a roztomilý mravenečník albín. Ostatně všichni tvorové ve hře jsou pěkně zpracovaní. Na studiu Amanita Designse mi líbí, že umí vyprávět příběh pomocí kreslených obrázků a v jejich hrách se vůbec nemluví, takže jí může hrát člověk jakékoli národnosti.

Někdy mi ve hře vadily nelogické úkoly, na které jsem nemohla dlouho přijít. U spousty achievementů mě štvalo, že je třeba danou věc opakovat třeba 2x za sebou, abych achievement získala, na což člověk většinou přijde buď velkou náhodou, nebo s návodem.

Hra je založená hlavně na zvucích a hudbě, kterou je třeba opravdu pozorně poslouchat, jinak se v úkolech nehnete. Zpracování nabádá k tomu, aby si hru zahrály i malé děti, ty by si ovšem s hádankami docela určitě neporadily. Hra se mi líbila, myslím si, že si všechny tři díly Samorosta zahraju v budoucnu znovu a mám dojem, že úkoly pro mě budou stejně obtížné jako napoprvé.

Pro: zpracování, hudba, příběh

Proti: nelogické úkoly

+14
  • PC 60
Herní výzva 2018 - 9. Nerozbalený dárek

Uhh, hry od Amanita Design hold nebudou můj panák whisky. Už minulý rok jsem se sebezapřením dohrával Botaniculu, která mě nebavila ale jakože vůbec, tento rok jsem se kvůli Herní výzvě musel mordovat s třetím Samorostem, jehož jsem vyhrál v DH giveaway za podporovatelství a kterého bych bez toho asi nikdy nepustil.

Nehrál jsem předchozí díly, ale podle komentářů předpokládám, že to bude téměř to samé v bledě modrém. Začnu asi největším záporem hry, který je dle mého subjektivního názoru to infantilní ozvučení. Veškeré zvuky i "hlášky" jsou prostě namluveny klasicky pusou, což na mě působilo jako pěst na oko a při každém tom "vžuuum" a "hop" apod. mi rostly facky na ruce. Chápu, že to k podobně ražené hře asi patří, ale fanda tohoto stylu zkrátka nejsem. Co naopak musím vyzdvihnout je krásná detailní grafika a rozmanitost prostředí, to já můžu.

Herní doba je dost krátká, ale asi je to způsobené tím, že jsem občas koukl do návodu, protože mě nebavilo se s tím prostě mordovat. Ve výsledku jsem rád, že je to za mnou, dalším hrám od Amanity se už budu vyhýbat obloukem.

Pro: Nádherná grafika a rozmanitost prostředí.

Proti: Infantilní nazvučení.

+13 +14 −1
  • Android 70
Krátce řečeno, pěknější Samorost 2. Ovšem na Machinarium to dle mého názoru nemá.

Délka hry je ucházející, odhadem 4-5 hodin. Hádanky jsou celkem pěkné, ale občas je potřeba extrémní důvtip, aby člověku došlo, co se po něm vůbec chce. Takových míst je tam povícero, to autoři úplně nezvládli. Na druhou stranu otevřít integrovanou nápovědu je triviální (ačkoliv z toho má člověk špatnej pocit). Grafika hry je krásná, barevná, roztomilá. Občas překvapí pěkná hudba či občasný zvuk. Příběh je zajímavý. Hádanky často působí dost uměle.

Celkově pěkná odpočinková hra, ideálně třeba do páru na tabletu na pohovku. Ale žádná extra třída, pokud to porovnávám s konkurencí na PC. Pokud bych to porovnával s mobilními hrami, tak bych přidal 10% navrch.
+12
  • PC --
Jsem začátečník a hodnotím hru takto. Vybral jsem si hru Samorost 3 a velmi těžce se tím i s návodem prodírám. Název HRA tomuto dílu nepřísluší. Je to nekonsistentní HLAVOLAMOVNA. REBUS se tomu neodvažují říct. Zajímá mne jak se hlavolamy tohoto zděšeného typu obecně řeší.
Rady na obecné řešení hlavolamů zatím nikde nenacházím. Šílenosti jako 2x doprava a pak 3x doleva a mezitím 5x povyskočit a sníst při tom mrkvičku, ale jen polovinu a další šílené podmínky, třeba i časově podmíněné atp. mně uvádějí do vytržení. Mám dojem že to mozek devastuje, protože hráč propadá beznaději při zoufalém klikání myší sem tam ,nad neřešením a mozkové buňky při tom ze zoufalství odumírají a ničí jim to základní schopnost logického řešení a uvažování. Hra má krásnou grafiku i hudbu, ale hlavolamy jsou asi převzaté z blouznění narkomanů, lidí v transu a komunikací mezi chovanci v blázinci. Jde to také tak, že vhodíme do bubnu nejrůznější pojmy, události, stavy, pohyby, fyzikální a chemické jevy a další komponenty atp. a nechám to chvíli promíchat a pak sběračkou vybírat takto vzniklo směs a zabudovat to do "hry". Prostě jeví se mně to jako magořina. Hodnotitelé hry jsou ekvivalentem diváků hodnotících abstraktní obrazy, Jeden snob něco plácne a ostatní se k tomu přidají a přitakají aby nevypadali blbě, že tomu nerozumí. Je to pak davové problbnutí. Myslím, že původ kladného hodnocení je v grafice a hudbě, tam je to OK. Poslední dobou se vše hodnotí podle toho je to hezké a při tom to může být úplně blbé.

Pro: grafika a hudba

Proti: kombinace šílených podmínek k uklikání.

+5 +9 −4
  • PC 90
Pokračování nejen mého oblíbeného človíčka Samorosta.úplně mi to vivolalo chut si hru koupit a zahrát si jí.Úplně mi to v tuhle hru vivolalo lásku a hodně věcí se mi moc líbyli:animace,Samorostovi se můžeme podívat do domu nebo se mu procházet po planetě atd.Ale nejvíc se mi líbilo cestování z planety na planetu.Krajina byla úžastná a líbilo se mi takové ty minihry:otevření nápovědy,složení rakety(nebo co to bylo),a taky to že jsem vlastně neskončil.Už tak byli tytulky a mě to neskončilo.Asi musím nazbírat všechny ečívmenty.(píše se to jinak ale nevím jak)
-10 +5 −15