Poslední komentáře

Asi je mi původní série Command and Conquer sympatičtější než odbočky. Dvojka Red Alertů mě přišla slabší, Generals jsem zkoušel, ale díky absenci animací, nesympatickým Číňanům i teroristům a brutálně obtížné třetí misi mě to prostě nebavilo. Takže jsem si v premiéře sehnal Tiberium Wars z roku 2007, popřemýšlel jak málo her z toho roku jsem dohrál (pár adventur, Portal a Tomb Raider) a kupodivu bez problémů rozjel.

První dojmy jsou parádní. Filmečky jsou zpět, opět s relativně známými herci. Z Battlestar Galacticy si tvůrci půjčili Tricii Helfer a Grace Park, z Lostu Joshe Hollowaye a vše zaštiťuje veterán Michael Ironside. Kampaně jsou tentokrát hodně provázané a doporučuji poslecnout tvůrce a hrát v pořadí GDI, NOD, Scrinn. Právě ti jsou esem v rukávě, mimozemskou rasou, která přilétá sklidit na Zemi zaseté tibérium a povraždit při tom pár milionů lidí.

Příběh se odehrává v roce 2047 kdy tibériová nákaza učinila některé části světa neobyvatelnými. Za GDI si projdete překvapivým teroristickým útokem, budete odrážet invazi NOD, ničit jejich arzenál a znovu dobývat jejich chrám, aby jste se ve finále postavili nezastavitelným Scrinnům. Kampaň NODu vše vypráví z druhého pohledu - od invaze do USA, přes zoufalé snahy vypořádat se ztrátami až po nečekané zrady, spojenectví a odhalení šíleného Kanova plánu. Musím říct, že za NODy byla kampaň mnohem zajímavější, leč končí otevřeným koncem. A pak jsou tu bonusové 4 mise za Scrinny a i na malém prostoru se tvůrcům povedlo vykreslit zajímavou rasu.

Graficky je to paráda, nejsem na "moderní" hry zvyklý, takže ten přechod do 3D mě dostal. Tvůrci si s tím vyhráli, vymodelovali různá prostředí, takže nechybí opět města, různé přírodní krajiny a finální mise za GDI i NOD se odehrávají v postapo krajině, kterou trefně komentuje jeden voják - je tohle ještě Země? Navíc obě (tři) strany používají spoustu energetických zbraní, takže na přestřelky a výbuchy je opravdu radost koukat.

Hratelnost mě na první dobrou štvala. Tvůrci zachovali principy - těžba tibéria, stavba základny, budování armády, boj. Ale ozvláštnili je spoustou zbytečných moderních featur. Takže Vám hned při první misi do boje asi 10* někdo vstoupí a kecá. V každé misi máte nejen primární, ale i bonusové úkoly, které jsou někdy na zabití (dojeď do základny s nepoškozeným transportem grrrr!!) a já je samozřejmě jako kompletista musím splnit :) A ještě sbíráte intel, což se projeví na databázi strojů, informací atd.. naštěstí tohle funguje víceméně automaticky. Bez podobných hovadinek bych se klidně obešel.

Mise jsou opět všeho druhu - stavěcí, bránící, komandovské a samozřejmě i ty nedohratelné. I na easy jsou prostě zejména závěrečné mise šílené, v okamžiku kdy teprve stavíte obranu se už na Vás valí hordy nepřátel ze všech stran. Ale dá se říct, že ve většině misí jsem se výborně bavil, v jedné z nich jsem dokonce obechcal tvůrce (nebo si to myslel). V 7 misi za NOD máte za úkol komandem vyčistit okolí, dojet s transportem do základny, postavit a ubránit ji. Mě se podařilo s komandem a týmem rakeťákům vyčistit celou mapu včetně armády tanků a bugyn a dvou základen a pak teprve dojel s transportem. A zjistil jsem, že počítač podvádí, protože útoky chodily i když nebylo odkud!

Ce ještě? Jednotky občas neposlouchají a prostě si tvrdošíjně jdou za svým a střílí/jedou kam chtějí. Naštěstí se to dá ovlivnit nastavitelnými módy chování.
Zůstalo obsazování budov, objevil se parádní systém upgradů - něco vylepšujete bojem, něco postavením speciálních budov a výzkumem. Moc se mi líbilo, že pokud rozestavíte poškozené auta kolem továrny, ta je sama opraví, dokonce si můžete postavit mobilní opravářské vozítko. Jen v žáru bitvy na to většinou není moc času.

Jednotky mají mezi sebou spoustu nového a zajímavého. GDI má jako první Zone Troopers, což je komando s laserovými puškami a jetpacky, které přeskočí jakoukoliv propast. Mezi letadly se objevuje stíhačka Firehawk, která umí přepnout mezi bojem s letadly a bombardováním (škoda že to nejde oboje najednou). Obraně vévodí drtivé sonické emitory a dva druhy kulometných věží, které udělají řešeto jak z pěchoty, tak z letadel. A vrací se Mammoth tank, který je tentokrát obrovitý, monumentální a nezastavitelný kolos a zbraň hromadného ničení proti všemu, zvlášť pokud si vylepšíte dělo na rail gun.
NOD dovedlo teroristické taktiky k dokonalosti. Disruptory skrývající celou základnu, sebevražední fanatici, stínový tým schopný přeletět na rogalech do základny a něco odpálit. Bombardéry a vrtulníky střílející na pozemní i vzdušné cíle. Obranu tvoří vždy hub a kolem něj tři věžičky, které se samy obnovují. Mezi tanky jsou slušné stealth, plamenometný (stále platí že se zabíjí i mezi sebou) a škorpion kterému můžete dělo vylepšit na laser. Všechny jednotky jsou o něco slabší než GDI, to ovšem neplatí pro Avatara. To je kolosální robot s laserem, který navíc za cenu zničení jednotky může vyrvat zbraň ze 4 dalších vozítek - plamenomet, stealth detektor a generátor a sekundární laser. Prostě paráda.
No a Scrinnové jsou prostě... mimozemští. Upřimně jsem se v jejich základně nevyznal, v jejich jednotkách také moc ne, takže mě zaujaly tripodi vykradení z Války světů a brutální bombardovací lodě, které z obrovské dálky poničí celou základnu.

Každopádně přes pár chybiček a zbytečností jsem se opět výborně bavil ať už příběhem, tak misemi a nakonec mě i ten nový "modernější" styl hraní chytil.

Nemůžu popřít z druhého dílu Red Alert jisté zklamání. Základní principy a dobrá hratelnost sice zůstaly zachovány, ale tvůrci přidali pár věcí, které mě iritovaly po celou dobu hraní.

První z nich je příběh. Namlsaný skvělým příběhem Tiberian Sun, který byl podpořený slušně natočenými sekvencemi zahranými slušnými herci jsem se na Red Alert 2 těšil. Intro je opravdu bombastické - píší se 70. léta, sovětům vládne nastrčená loutka Romanov, který toho má ale dost a rozjíždí invazi do USA. Obranné systémy selhávají díky telepatům a vyděšený prezident USA Dugan mobilizuje všechny síly, zatímco USA obsazují lodě, tanky i vzducholodě. Po skvělém začátku jsou tu bohužel jednotlivé kampaně, které jsou prostě béčkové až na půdu. Pitomý příběh je podpořený lacinou výpravou, hojně doplňovanou dokumentárními záběry. Herci příšerně přehrávají a jména Ray Wise, Udo Kier či Barry Corbin opravdu nejsou z kategorie dobrý a známý herec. Největším krokem zpět je fakt, že velitel je opět bezejmenná a bezhlasá postava.

A samozřejmě postavy. Za Sověty je to utrpení. Prezident Romanov je opilý idiot (připomínal mi Zemana), generál Vladimir je mužik někde ze stepi, spojka Sofia je latexová domina. Telepat Yuri nevypadá zlověstně jako třeba Kane ale jen směšně. Za USA to není o moc lepší - prezident Dugan je takovým klasickým patetickým filmovým americkým prezidentem z předobamovské éry, generál Carville je bodrý chlápek, aspoň že ta Tanya je sexy. Jaktože ale 30 let po prvním díle vypadá pořád na 20+ je mi záhadou.

Každopádně příběh mě nebavil o moc lépe nedopadla ani grafika - podivně komixově karikovaná a stylizovaná, takže nemáte pocit, že bráníte třeba Sochu svobody či dobýváte Eifelovku, ale spíše koukáte na kreslený film o tomtéž.

A jsem u hratelnosti a jak jsem nakousl, drtivá část misí se odehrává ve městech. A moc mě nebavilo. Zčásti díky nerealistické grafice, zčásti díky tomu, že v izomerickém viděném městě je prostě otrava průzkum, hledání nepřítele, je těžké si naplánovat postup. A prostě mě bavily více tradiční mapy z předchozích dílů.

V jádru je to stále naštěstí totéž - vybudovat základnu, obranu, drtivou armádu a smést soupeře z mapy. Nebo s malou jednotkou něco sabotovat, vyřadit, zničit. Přiznávám, že tyhle chodící mise mě dost bavily. Tanya (nebo Navy Seals) je killer, můžete ji povyšovat nalezenými upgrady ze zničených budov a plně vylevelovaná Tanya s doplňováním energie si troufne i na prism věž. Na druhé straně máte zase telepaty schopné ovládnout jednotku, kteří mají třeba za úkol dostat se do těžce bráněného útočiště prezidenta. V těchto misích se tvůrci vyřádili a je radost je hrát. Kromě upgradů je tu novinka třeba obsazování budov vojáky, ale budova stejně moc nevydrží.

Co jednotky? Tentokrát jsou docela vyvážené. Sověti mají třeba silné tesla vojáky, z tanků vévodí Apokalypsa, kolos který si poradí s jakoukoliv jednotkou soupeře. S arzenálem ponorek a křižníků odpalující dálkové rakety jednoznačně vládnou moři. Spojenci mají pro změnu třeba plavající Navy Seals, takovou trošku slabší obdobu Tanyi. Na zemi pak geniální prism tanky, který pokud jich máte více koncentrují paprsky a zničí většinu budov, věží a staveb na jednu ránu. A zatímco námořní jednotky jsou k ničemu, ve vzduchu kralují stíhačky, které mi vyhrály jinak nevyhratelnou poslední misi. Na obou stranách jsou pak jednotky podivné (delfíni vs. chobotnice), jednotky které jsou hráči k ničemu, ale soupeř s nimi dokáže zatopit (atomovka, chronosféra, Iron Curtain) a jednotky zbytečné (pomalá vzducholoď, maskovací tank).

Na závěr obtížnost. Ze začátku je to brnkačka, ke konci se tvůrci zbláznili a poslední dvě mise za obě strany jsou zkrátka nevyhratelné. Zejména 11 mise za Sověty mě bude strašit ve snech, protože soupeř posílá hordy jednotek ze všech stran hned od začátku. Když se nějak zmátoříte, postavíte obranu a vydáte se zaútočit, jejich telepati obrátí půlku jednotek proti Vám. Totéž v bleděmodrém je 12 mise za Spojence (obě v Kremlinu). Přiznávám, že jsem byl tak vzteklý, že jsem ve finále srovnal Kremlin do posledního domu se zemí.

A ještě jedna perlička. Z nepochopitelného důvodu není v kampani dostupná změna rychlosti hry (ve skirmishi funguje). Což byl pro mě základ - když je nečekaný útok, chcete zpomalit a stihnout vydat rozkazy, když máte obranu v cajku a kupíte útočnou armádu, chcete hru zrychlit na maximum.

No na to že v podstatě jen kritizuju, jsem dal nakonec hodně. Ale Red Alert se mi v podstatě docela líbil, stále to má tu tradiční hratelnost. Jen je tu pár otravných věcí.