Poslední komentáře

Po třikrát dohrané, oblíbené Alpha Sapphire jsem se rozhodl udělat změnu a pustil jsem se do Omega Ruby, abych se mrknul na případné rozdíly v obou hrách. Žádné světoborné odchylky se dle očekávání nekonaly, ale hru jsem si opět užil.

Rok po prvních hrách na 3DS (X a Y) přišli lidé z Game Freak s remaky původní třetí generace Ruby, Sapphire a Emerald, aby jimi vyplnili čas čekání na další generaci. Přestože jsou Alpha Sapphire a Omega Ruby (dále ORAS) pouhou upravenou dvojicí her, původní trojice proti nim působí téměř jako nedodělek. To je způsobeno několika výhodami, které novější verze skrze vývoj mají.

Jako první ale musím pochválit ovládání, díky kterému se mi hra dobře hrála – tady zákonitě srovnávám s předchozími X Y, kde jsem měl trošku problémy s pohybem. Postava v ORAS se hýbe plynule a přirozeně do všech směrů pomocí tlačítek i circle padu. S jízdou na kole jsem také neměl problémy a nelogické zasekávání o objekty či překážky se nekonalo.

Zdá se mi, že tvůrci se poučili z omylů her X Y a svět Hoenn zaplnili poměrně bohatým prostředím, kde je stále co dělat. Určitě tomu dopomohla i příjemná roztomilá grafika a na poměry série i zdařilý soundtrack. Příběh je zhruba do poloviny stejný jako v originále. Začíná se v osadě Littleroot Town jako úplný zelenáč Brandan či May, které si pojmenujete po svém. Druhý z dvojice se stane rivalem či rivalkou i navzdory tomu, že v anime se jeden s druhým nesetkali a vlastně jsou jen obyčejní sousedé (May se stala regulérní hlavní postavou vedle Ashe a Brendan měl občasné cameo v rámci bitev). Herní rodiče jsou oba přítomni, taťka Norman je zase šéfem blízkého stadionu a přátelský profesor Birch ze sousedství nabídne jako obvykle jednoho ze startérů Treecko, Torchic a Mudkip.

Hře určitě pomohla přítomnost mega evolucí, která zpříjemnila taktiku. Do ORAS jich tvůrci přidali nových dvacet a k nim dvakrát tzv. Primal Reversion, které fungují prakticky na stejném principu a jsou vyhrazeny ikonickým legendám zvaným Groudon a Kyogre. Podle verze hry dostanete šanci jednoho z nich chytit. Druhého lze získat jedině výměnou. V příběhu se zase ukáže tým Aqua a tým Magma, kteří usilují o probuzení těchto dvou monster, což se jim podaří a následně vymkne z rukou, takže je jenom na vás, abyste zachránili svět před zkázou. V původní Emerald tomu dopomohl Rayquaza, tady jste na to sami jen se svým týmem Pokémonů. Ale nebojte, o Rayquazu nepřijdete. Po dohrání hry se totiž otevře nová příběhová kapitola Delta. Tato kapitola má podle mě větší příběhový potenciál než celé dosavadní dobrodružství a pro hráče je vítaným doplňkem. Může za to patrně i přítomnost tajemné postavy z klanu Draconidů. Mladá, horkokrevná dívčina Zinnia má jediný úkol. Zabránit srážce meteoroidu s planetou. K tomu musí povolat Rayquazu a doufat, že bude mít dostatek síly, aby došlo ke zničení meteoroidu. Samozřejmě ale ne všechno vyjde podle plánu, takže je zase na vás, abyste se pokusili o zoufalou nápravu. Ve snažení pomáhá - stejně jako pokaždé předtím - Steven Stone, známý z předchozích her i anime. Zinnia je zajímavou postavou a je škoda, že se neobjevila v seriálu. Své místečko s podobnou funkcí má v manze, avšak s odlišným dopadem na příběh. A hned poté, co se možná vypořádáte s Rayquazou, přijde na scénu jeden další legendární Pokémon, což je docela překvapení.

Po dohrání kapitoly Delta dostanete možnost podívat se do ostrovního Battle Resortu, kde si můžete bojovat dle libosti a vydělávat Battle pointy k výměně za užitečné předměty. Resort však ukrývá i několik dalších drobností, díky kterým je dobré jej prozkoumat kolem dokola (ostrov je víceméně čtvercového půdorysu a pokaždé, když dojdete na jeden roh, tak se kamera pootočí s vámi a pokračuje ve směru pohybu jako postava).

Čím si mě hry ORAS plně získaly, jsou především dvě skutečnosti, které spolu úzce souvisejí, a sice možnost od jisté chvíle létat nad celým Hoennem na zádech jednoho z Lati@sů (dle verze hry) v mega evoluci, a zároveň takto nacházet a chytat opravdu velkou škálu dosud známých legendárních Pokémonů až do páté generace (mýtičtí tedy chybí). Někdy je třeba získat některé výměnou jako prerekvizitu k tomu, aby se objevil další, ale to vcelku není problém díky přátelskému internetovému systému (Global Trade System). Část z nich se objeví přímo na obloze vstupem do jiné dimenze, část z nich si budete muset najít na zemi díky objevujícím se ostrůvkům (ostrůvky se objevují a zase mizí za různých podmínek každý den, takže mapa se vlastně neustále mění, a jsou označeny viditelnou červenou hvězdičkou). Některé ostrůvky se objevují náhodně, jiné zase podle daného schématu. Ale jen samotné létání kolem dokola je nádherná, relaxační činnost s příjemnou uklidňující hudbou. Den je zalit modří oblohy, zatímco v noci je vidět do dálky díky hvězdné obloze a svítícím domečkům a městům na zemi. Tohle mi v ostatních pokémoních hrách velmi citelně chybí a velkou měrou přidává na celkovém dojmu.

Hoennský pokédex má něco přes 200 čísel, zatímco ten mezinárodní přes 700. V jeden moment ve hře se všude začne objevovat více druhů, takže sběratelé se tu docela vyřádí. Hoenn je ale mnohem bohatší než v původní trojici her. Je tu několik nových lokací a prozkoumávat lze také mořské dno, jež je poměrně rozsáhlé a přidává na dalších průplavech a podvodních soutěskách. Oceán je tu vůbec docela veliký, díky čemuž se do něj vejde větší množství malých ostrůvků.

Zábavným prvkem je také fakt, že nejlepší útoky ve hře si musíte zasloužit a najít je na místech, kam není úplně snadné se dostat – třeba Ice Beam na ztroskotané lodi za zamčenými dveřmi. Bavilo mě také objevovat evoluční mega kameny rozsypané či ukryté po mapě. Zejména poté, co dokončíte hlavní linii, se jich většina zviditelní a můžete vyrazit na sběr. Část z nich dostanete od NPC.

K pohybu po hůře dostupném terénu (úzké lávky, šikmé sjezdy a terasovité plošinky) jsou určena dvě různá kola, která si budete muset měnit v Mauville City (případně dostanete obě, když si je dokážete dostatečně „vyjezdit;“ na jedno takové místo v Safari zóně se bez obou nedostanete).

Vrátil se ještě jeden aspekt hry. Vytvoření vlastní skrýše a její výbava. Skrýš odemknete speciálním útokem (něco jako HMko) na místech k tomu určeným (díra ve svahu nebo křoví). Pokud se předtím připojíte na internet a máte interakci s jinými hráči, tak se různě po světě objeví jejich obsazené skrýše. Pokud chcete, tak je odtamtud vystrnadíte a založíte si tam vlastní skrýš. Uvnitř si je pak vybavujete nábytkem nebo dekoracemi (plyšoví Pokémoni, plakáty apod.), a díky internetu si pasivně vytvoříte vlastní tým lidí z jiných hráčů, které můžete také dovnitř umístit. Po případné interakci se vaše skrýš objeví na stejném místě ve hře jiného člověka a on s vaší postavou a týmem může každý den bojovat (Pokémony si také můžete nastavit) či ukořistit vlajku skrýše. Mou oblíbenou skrýší je strom na ostrově Secret Islet :)

Takže abych se dobral nějakého shrnutí; legendy v kombinaci s lehce inovovaným lore hry se mi líbily a měl jsem tu opravdu pocit, že o něco jde (na rozdíl od takových X a Y). Pozitivně vnímám i rozvíjející se vztah mezi dvěma hlavními protagonisty a snad vůbec poprvé (a zatím i naposledy) jsou tu nějaké náznaky, že by to třeba někdy v budoucnu mohli dát dohromady. Bavila mě kapitola Delta a s ní i Zinnia, postava Stevena i taťky Normana (další motivy ke snaze o zlepšení hráče), prozkoumávání rozmanitého světa, létání nad Hoennem, sběr mega kamenů a chytání důležitějších Pokémonů. Celý základní příběh včetně ligy a závěrečné kapitoly se přitom dá uhrát velmi rychle, pokud víte co a jak. Poslední hra mi zabrala kolem 16 hodin a to jsem se i leckde flákal. V zásadě hra nabídla již známé prvky, ale k nim přibalila spoustu nových. Šlape dobře, Pokémoni se levelují jedna radost (zapomněl jsem zmínit Exp. Share pro celou partu), boje nejsou nijak zákysové a HMka poskytují mobilitu stejně dobře jako jindy. Hloupě možná mohou vyznít některé dialogy ohledně týmu Aqua a Magma, ale to se dalo čekat. Škoda, že mají základnu v obou hrách na stejném místě. Občas uvidíte i nějaký vtípek nebo narážku – třeba v jedné budově minete týpka, který vám věnuje Float Stone, což je předmět, jenž o polovinu snižuje hmotnost Pokémona. Když kolem něj projdete později, tak je z něj najednou tlusťoch divící se, že záhadně přibral na váze. Celému dění hraje relativně příjemná hudba. Byl to zkrátka zábavný boj.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.