MechWarrior 3 jsem hrál asi rok po vydání. Tehdá jsem byl z hry unešený. Byl jsem zvědavý, co to se mnou udělá po takové době a musím říct, že je pořád dobrá. Některých nedostatků jsem si ale všímal o něco víc.

Nejvíc, čím MechWarrior 3 a jeho datadisk trpí, je vyvážení zbraní. Na začátku jsem se vůbec nemohl dostat do hry. Jak byly ve druhém díle nejultimátnější raketomety, tak tady byly celkem k ničemu. Chvíli jsem hledal co a jak a mezitím dostával docela na zadek. Přišlo mi to těžké. Nakonec jediná správná taktika je narvat do mecha tři nebo čtyři PPC, Target Computer, AMS (protiraketová ochrana) a co nejvíc Double Heat Sinků. V bitvě nastavit, aby všechno střílelo najednou, nejlépe si ještě stoupnout do vody (voda krásně chladí) a rubat z dálky co to dá. Ani není potřeba se zaměřovat na nohy.

Jenom pozor, ať se mech moc nepřehřeje, mohl by vybouchnout. Po tomhle zjištění jsem prošel všemi dvaceti misemi jako nůž máslem. Ani jsem nepotřeboval otáčet tělem nebo nějak hodně komandovat spolubojovníky. Když jsem dostal nějaké zásahy, mobilní opravárna byla vždy po ruce. Na zbraních a vybavení se mohlo víc zapracovat. Je jich tam hodně a většina je k ničemu.

MechWarrior 3: Pirate's Moon má stále skvělou atmosféru bitev obrovských kolosů. Mechové jsou detailní, končetiny pěkně odpadávají a jsou správně těžkotonážní. Na úkor efektů a modelů možná trochu utrpělo jednotvárné a strohé prostředí. Úkoly jsou trochu repetetivní. Co pamatuju, tak v původní hře bylo prostředí a úkoly v nich pestřejší. Možná ale jen koukám přes růžové brýle.

Pocit po zničení nepřátelského mecha je pořád skvělý.