MechWarrior 3 jsem hrál asi rok po vydání. Tehdá jsem byl z hry unešený. Byl jsem tedy zvědavý, co to se mnou udělá po takové době. Musím říct, že je to pořád dobré. Některých nedostatků jsem si ale všímal o něco víc.

Nejvíc, čím MechWarrior 3 a jeho datadisk trpí je vyvážení zbraní. Ze začátku jsem se do toho vůbec nemohl dostat. Jak byly ve druhém díle nejultimátnější raketomety, tak tady byly celkem k ničemu. Chvíli jsem hledal co a jak a mezitím dostával docela na zadek. Přišlo mi to těžké. Nakonec jediná správná taktika je narvat do mecha tři nebo čtyři PPC, Target Computer, AMS (protiraketová ochrana) a co nejvíc Double Heat Sinků. V bitvě to nastavit, aby to střílelo všechno najednou. Nejlépe si ještě stoupnout do vody (voda krásně chladí) a rubat to z dálky co to dá. Ani není potřeba se zaměřovat na nohy.

Jenom pozor, ať se mech moc nepřehřeje. Mohl by vybouchnout. Po tomhle zjištění jsem prošel všema 20 misema jako nůž máslem. Ani jsem nepotřeboval otáčet tělem nebo nějak hodně komandovat spolubojovníky. Když jsem dostal přeci jenom nějaké zásahy, mobilní opravárna byla vždy po ruce. Škoda. Na zbraních a vybavení se mohlo víc zapracovat. Je jich tam tolik a většina je k ničemu.

Hra má ale stále skvělou atmosféru bitev obrovských kolosů. Mechové jsou detailní, končetiny pěkne odpadávají a je to správně těžkotonážní. Na úkor efektů a modelů možná trochu utrpělo jednotvárné a strohé prostředí. Úkoly jsou také nějak repetetivní. Co pamatuju, tak v původní hře bylo prostředí a úkoly v nich pestřejší. Možná to ale jen vidím přes růžové brýle.

Pocit po zničení nepřátelského mecha je pořád skvělý.