Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Crash Bandicoot N. Sane Trilogy

Vicarious Visions •  Iron Galaxy Studios (PC) •  Toys for Bob (Switch) •  Naughty Dog (původní verze)
30.06.2017
29.06.2018
kompatibilní
85
99 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Crash is back and n-sanely better!

Nejnovější vhled do světa Crashe a jeho přátel nese jméno Crash Bandicoot N.Sane Trilogy. Titul přináší kompletně modernizovaný obsah hned tří prvních dílů série. Jmenovitě jde o díly Crash Bandicoot (1996), Crash Bandicoot 2: Cortex Strikes Back (1997) a Crash Bandicoot 3: Warped (1998).

V úvodním menu si lze jednoduše navolit, který ze zmíněných tří dílů chcete hrát. Novinkou oproti původním titulům je zde možnost vybrat si volně s kým úrovně vlastně projdete, ať již jde o Crashe, či jeho sestru Coco. Toto je dostupné ve všech herních lokacích, vyjma soubojů s bossy, které lze projít pouze v kůži Crashe. Dále přidali tvůrci také několik původně zamýšlených úrovní, které se nakonec do původního vydání nedostaly.

Vedle audiovizuálního provedení prošel dále změnou i gameplay. Do každého z dílů byla přidána například možnost volného ukládání vašeho postupu, vylepšeny byly checkpointy v úrovních, či možnost projít hry v režimu time trialů. Systém time trialů byl původně představen až v posledním díle jménem Warped. Ostatní obsah zůstal bez zásahů, to se týká například samotných příběhů, které odpovídají původní podobě. Nechybí sběr wumpa ovoce, maska Aku-Aku, která Crashe i Coco ochrání od zranění, nebo nutnost hlídat si počet životů, jimiž hrdina disponuje, jelikož jejich ztráta znamená konec hry. Je zde zkrátka vše, co sérii Crash Bandicoot utvořilo.


Poslední diskuzní příspěvek

@Cathan (01.08.2022 22:52): No já jen ze jsi to v tom komentáři tak nějak zglobalizoval a přirozene jsem se opřel o dobu Crashe když je ten komentář k němu. Ale teď už chápu co jsi myslel, i když taky úplně nesouhlasím. I v drevnich dobách byli hry na konzolich co si získali slávu a pozornost a kdyby byli nějak výrazne špatne nestalo by se to.
V době ps1/2 fakt hry žádné výraznější bugy neměli, až na výjimky, nebylo to jak opravit a tak si to dost hlídali.

Za to dnes mám dojem ze se nám ta doba zabugovanych her vrátila v plne parádě.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS4 90
Tento remaster jsem odehrála v rozmezí dvou týdnů, a tak mám v živé paměti všechny tři díly a mohu je tak porovnávat. Než se do toho pustím, tak bych ráda napsala, že se předělávka starých her povedla. Byla zcela zachována hratelnost starých dílů a grafické i zvukové vylepšení je moc povedené. Hra je krásně plynulá (až na některé úrovně, kdy se z toho na chvíli stala slide show) a nemám se vracet k originálu, byť mám i ten ráda.

S Crashem mám ambivalentní vztah. Mám ho ráda a baví mě, ale nemám ráda (respektive nejdou mi) plošinovky. Proto na první díl, který je z pohledu celé trilogie nejblíže k čisté plošinovce, vzpomínám tak trochu jako na peklo na zemi. Nejvíce totiž počítá s na milimetr přesnými a na milisekundu přesně načasovanými skoky, což se projeví zejména v posledních úrovních, jako je High Road, Slippery Climb či nepovinný Stormy Ascent (jen při vzpomínce na Stormy Ascent mám tik v oku). Na Crashe nečekají žádné úrovně typu jízda na motorce, letadla (výjimkou je jízda na praseti) jako v následujících dílech a ani nepřijde žádné vylepšení skoků ulehčující život. Jen čistá bolest, teda skákání. Na druhou stranu mám pocit, že první díl je nejvíce štědrý, co se týče beden se životy a beden s maskou.

Druhý díl už s obtížností trochu polevil, ovšem i tak ty úrovně se včelami, stoky či pistony ze své hlavy nikdy nevymažu. A ty všudypřítomné nitro krabice... Kdy cokoliv jiného s klidem přeskočím, ale jakmile mám přeskočit nitro bednu, tak je hned problém a hned to nejde tak lehce. Přibylo létání s jet packem, které mě zrovna dvakrát nebavilo, i když hudba byla v těchto úrovních povedená. Nejvíce mě bavily zasněžené úrovně, kdy mě klouzání po ledu a počítání s ním při skocích bavilo. Poslední bossfight tohoto dílu byl... divný. Předem jsem se připravila, že to bude mít několik fází, že přijde něco děsivého po oné naháněčce ve vesmíru a ono ne. 

Třetí díl je určitě nejlehčí a nejvíce přístupný. Ubylo požadavků na přesnost a přibyly úrovně, kde o plošinky vůbec nešlo. Závody mě bavily, stejně jako podvodní části, letadla jsem spíše přetrpěla (naštěstí se obě úrovně povedly na poprvé) a skútry taktéž. I co se týče bossfightů, tak jsem je opakovala o dost méně (nebo vůbec) než v předchozích dílech, kdy hlavně v jedničce to nikdy nebyla otázka jednoho, dvou pokusů.

Vzhledem k mým indispozicím k plošinovkám mě nejvíce bavil třetí díl, ale na druhou stranu dokážu ocenit, jakou výzvu poskytuje první díl a ten mi v hlavně utkvěl i nejvíce.
+28
  • PC 90
Ano, Crash je zpátky.

Konečně se dočkali i PC hráči, a tak nám Activision přinesl ucelený balíček tří dobrodružství populárního vačnatce. Že jde o remaster asi není třeba příliš rozpitvávat. Až na pár pidizměn a pár bonusových levelů opravdu nepřináší nic nového, nemluvím-li o hezké nové grafice.
Mno, něco přece jen možná ano. Způsob pohybu se trochu změnil. Crash je nyní trochu "těžkopádnější" a například v vodních kolech nebo hrátek s motorkou jde oproti originálu proměna dost znát.
A pak jsem chvílemi spatřil i nějaké to prolnutí objektů.

Ale jestli čekáte, že kvůli tomu Crashe a další ikonické kamarády a nepřátele strhám, tak to se načekáte. Protože přes to všechno se to hraje zatraceně dobře a já můžu první oficiální Crashovu návštěvu na PC jen a jen doporučit.

Pro: první 3 díly v jednom balíčku, grafika, hudba, obtížnost

Proti: občasné prolnutí objektů, žádné převratné změny (i když to je možná dobře)

+23
  • PC 85
I když jsem se jako malý s Crashem nikdy nesetkal a moje první dohraná hra s ním byla průměrná kolekce miniher Crash Bandicoot Fusion loni, N.Sane Trilogy jsem si i bez nostalgie velmi užil.

První díl je z celé trilogie nepřekvapivě ten "nejprimitivnější" a nejvíc soustředěný na čistý platforming bez všemožných gimmicků. Ale i když je nejméně složitý, obtížností zdaleka vede. Částečně si ji přenesl z originálu, částečně ale trochu doplácí na změny v remasteru. I když geometrie levelů zůstala stejná, sám Crash se po vzoru třetího dílu ovládá maličko jinak. Což po většinu času nepoznáte, ale v těch těžších levelech to dokáže zabolet. I když jsem tušil, že jednička můj nejoblíbenější díl trilogie nebude, tak mě nakonec i díky té o něco vyšší obtížnosti (s vrcholem v doslova sadistickém Stormy Ascent) nad očekávání bavila.

Cortex Strikes Back je vzorové pokračování, které navazuje na to, co bylo dobré na prvním dílu a po všech stránkách ho dělá lepším. Vyšší variabilita prostředí, vyváženější obtížnost, Crashovy nové pohyby umožňující stavět hráči do cesty nové překážky, nové mechaniky jako death routes a nitro krabice… zkrátka si není moc na co stěžovat. Snad až na poněkud těžkopádné, i když nepříliš obtížné jetpackové úrovně a chabý poslední bossfight, které bych si klidně odpustil. A ze všech tří dílů mi nejvíce sedla úroveň obtížnosti, která mi přišla přesně tak akorát. Zhruba tohle jsem si od série sliboval.

Warped je za mě poněkud rozporuplný díl, i když vím, že pro řadu hráčů je ten nejlepší. Originál do série přinesl řadu pozitivních změn, jako time trial relikvie, přehled vysbíraných bedniček, zjednodušené ukládání a všeobecně lepší hratelnost a grafiku, ale remake tyhle vylepšení všechny přenesl do ostatních dvou dílů. A když se tedy bavíme čistě o obsahu, trojka u mě jasně prohrává s dvojkou. Tradičních plošinovkových úrovní je míň než polovina a zbytek se většinou točí okolo vozidel, ať už se jedná o motorky, vodní skútry nebo letadla. Což je nepochybně nápadité a variabilní a ve své době to muselo být jako zjevení, ale kvůli arkádovým minihrám jsem se do hraní trilogie rozhodně nepustil.

Plošinovkové úrovně jsou srovnatelně zábavné jako v dvojce, i když mě úplně nepřesvědčila novinka v podobě upgradů Crashových schopností, které mi oproti novinkám z dvojky přišly tak nějak nadbytečné. Double jump je sice vždycky fajn, ale třeba taková bazuka úplně trivializuje nepřátele za cenu zpomalení tempa hry. Skoro všechny úrovně až na bonusovou Future Tense, která vznikla až při tvorbě remaku, navíc jdou dohrát bez jejich využití. Plusem oproti dvojce je ale o něco větší variabilita prostředí.

I přes výše popsané specifika se však všechny díly hrají velmi podobně a velmi dobře. Crash se víc než jiné 3D plošinovky páté konzolové generace podobá svým 2D předchůdcům (paradoxně i víc než takový Super Mario 64) a třetí prostor namísto rozsáhlých otevřených světů využil k tvorbě o něco zajímavějších lineárních úrovní. Což zestárlo líp, než by se mohlo zdát. Úrovně jsou svižné a krátké, dostatečně variabilní, Crash se krásně plynule ovládá a pokud se to nepřehání s počtem neplošinovkových úrovní, tak působí jako příjemné osvěžení. Graficky remake taky vypadá prostě skvěle a pokud máte to štěstí, že se dostanete k PC verzi (která jako jediná běží na 60 FPS), je to zcela bez výhrad.

Kolem a kolem je N.Sane Trilogy povedená kolekce, která neurazí ani v případě, že jste s Crashem zatím neměli tu čest. A jestli měla posloužit jako návnada na velmi slibně vyhlížející “čtyřku”, tak za mě účel rozhodně splnila.
+22
  • PC 90
Crash Bandicoot byl v době svého vydání téměř bezchybná skákačka. To se může zdát málo, ale když nahlédneme do videoherní historie, je bezchybná skákačka, či dokonce dobrá skákačka, něco jako hotový klenot. Hry vycházely nejen neuvěřitelně zabugované, ale také s mechanikami, které byli jen čistá frustrace. Crash se nevyhnul všem těmto nešvarům, ale drtivé většině ano. Navíc byl originální a měl cosi jako lore :)

Když vezmete v potaz, že remaster z větší části zachovává to nejlepší a odstraňuje mnohem frustrující části, a to jak v mechanikách, tak maličko i v příběhu, tak musíme uznat, že autoři našli recept na dobrou předělávku a nadšené přijetí není překvapivé.

V první řadě chci ocenit grafické vylepšení. Myslím, že to zažilo mnoho lidí. Po nějaké době jsme v hlavě nedokázal rozeznat remasterem a originální hry. To není známka toho, že je to špatné, ale toho, že byl původní vzhled nesmírně vylepšen ale přesto zachovat výchozí styl. 

Coco je nyní nejen hratelná, což byl neuvěřitelně hřích originálního Warpu, že nebyla, ale dokonce to má lore vysvětlení, které dává smysl. Nestěžoval bych si, kdyby působila jen jako skin, ale oni fakt věnovali čas přemýšlení o tom JAK může být hratelná. To je super.

Seznam věcí upravených v první hře je široký, ale buďme vděční především za omezení podmínek k získání drahokamů – v remasteru je potřeba pouze nezemřít pro získání barevných drahokamů. 

Máme zde také, v první déle, oživenou vyřazenou úroveň Stormy Ascent – pokud neměla zůstat v pekle je stále předmětem diskuse – a zcela novou úroveň Future Tense ve třetím díle, která byla ve své době takovou vizitkou, že jsou autoři schopnosti udělat vlastního Crashe. 

Maličkostí, které by bylo možné zmínit je celá řada, ale jsou už ve výsledku spíše bezvýznamné. Co ještě za zmínku stojí je fakt, že Time Trial je nyní dostupné ve všech hrách, což je vynikající nápad, ale zároveň je poznat, že především první hra tomu nebyla přizpůsobena. Naštěstí to ničemu nebrání, jen to může být problém pro hráče s OCD.

Takže se jedná o kvalitní remaster který vylepšuje už to, co bylo téměř bezchybné. Důvod, proč nedávám vyšší hodnocení je fakt, že tvůrci – a to zřejmě nakonec moudře – nepřekročili vlastní stín a vážně spíše remasterovali. Díky tomu ale zůstávají věci, kterou jsou pevnou součástí kostry, nezměněné a někdy to je stále nepříjemné. Zde si každý hráč najde něco. Pro mě je to celý Crash 2, který je, což je velmi nepopulární názor, podle mě nejhorším dílem trilogie a do dnes tam nemám dohraný pravý konec, protože mě to zkrátka nebavilo. 

Zároveň zůstává příběh extrémně limitován prakticky jen na úvod a závěr, což bylo vždy smutné. Ale člověk nemůže mít hned vše co si zamane, že? Kvalitní hra je to bez diskuse.
+22
  • PS4 85
Crash je zpět!

Tuhle legendární hopsačku si s velkou mírou nostalgie hráči připomínali tak dlouho, až se Activision, které ho původně nevyrábělo, ale vlastní k němu práva, rozhodlo jim přání splnit a vydat rovnou všechny tři díly znovu. A jelikož se peníze hráčů, kteří nostalgicky plakali štěstím jen sypaly, Crash vyšel i na XONE, Switch a PC.

Naprosto stejný tak, jak si ho pamatujeme jako špunti sedící u PS1. Doslova. Kromě grafiky se na Crashovi nezměnilo vůbec nic. Přijde mi to trochu škoda, protože i když jsem nadšená z původní trilogie a zvuk "Bukada" ve mě vyvolal o dost víc štěstí, než by měl, něco mi chybí.
Co mi ale rozhodně nechybí, je obtížnost. Buď jsem v sedmi letech byla dost šikovnější než jsem teď, protože si opravdu nepamatuju, že byl první díl takhle těžký.

Můžeme tedy jen doufat, že Crash bude úspěšný i na dalších platformách a třeba se v budoucnosti dočkáme ikonického Crash team racing, což by, řekněme si to na rovinu, udělalo radost nám všem.

Pro: nostalgie

Proti: žádný přidaný obsah

+17