Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Crash Bandicoot 4: It's About Time

02.10.2020
12.03.2021
26.03.2021
78
26 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Crash se po dvanácti letech vrací v úplně novém příběhu! Crash Bandicoot 4 ignoruje události Wrath of Cortex a všech následujících dílů a navazuje tam, kde skončil díl Warped. Tedy potom, co Neo Cortex, Dr. N. Tropy a Uka Uka zůstali opuštěni na vzdálené planetě. Po letech neúspěšných pokusů o útěk se těmto třem záporákům podaří utéct a přitom se jim podaří narušit časové kontinuum. Aby multivesmír neskončil špatně, musí zas a znovu přispěchat na pomoc Crash a Coco.

Po stránce hratelnosti se It's About Time věrně drží původní trilogie a nabízí tak řadu lineárních platformingových úrovní zasazených do široké škály prostředí a časových period. Crash a Coco tentokrát budou mít na pomoc nové pomocníky: čtyři kvantové masky (Quantum Masks), které hrdinům dodají nové schopnosti. Jedna z masek kupříkladu dokáže zpomalit čas, druhá zas obrátit gravitaci. V části úrovní si hráči vyzkouší i hraní za samotného Dr. Cortexe, Tawnu Bandicoot či Dingodila.


Poslední diskuzní příspěvek

Uniklo mi něco a ta naprosto stejná část, která je jak na konci úrovně Cortex Castle, tak na konci Seeing Double, je nějak příběhově opodstatněná? Nebo si autoři jen řekli, že by bylo strašně super zrecyklovat nejtěžší část ve hře, ať si ji člověk užije dvakrát?

Jako vím, že Seeing Double je, pokud se nemýlím, dobrovolná, a více úrovní tak navazovalo, ale tady mi to opakování už dost praštilo do očí a vlastně mi to přijde zbytečné.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS5 85
Crash Bandicoot je moje srdcovka. Třetí díl byla vůbec moje první hra, kterou jsem dostal a dohrál na tehdy supermoderním PS1. Později jsem se vrátil i k předchozím dílům, předminulý rok jsem dojel remastery, no prostě s tím trdlem mám už něco odskákáno. Proto mám fakt velkou radost, že čtvrtý díl, který velmi chytře ignoruje všechny ty zvratky, co přišly po Naughty Dog, je nejlepší Crash Bandicoot, co doteď vyšel. Ale má to pár velkých ALE.

CB4 kombinuje retro hratelnost předchozích dílů s novými fíčurami a vznikl z toho fakt zábavný koktejl. Nové masky přidávají skvělý rozměr. Vůbec poprvé tedy můžete skočit na nitro bednu, aniž by vás zabila, když si zpomalíte čas. Provětráte zadní trigger na ovladači, když budete zběsile odhmotňovat platformy. A hrátky s gravitací jsou kapitola sama pro sebe, ačkoliv můj mozek prostě velmi špatně pobírá přetočený pohled, ale nepřetočené ovládání :D

Velmi dobře zpracované jsou i levely, které jsou tentokrát chytřeji rozdělené do různých časových období, tudíž to nepůsobí jako změť náhodných míst, ale mají určitou konzistenci a smysl, i v příběhu, který tentokrát hraje trošku větší roli, než v předchozích dílech. A levelů je celkem 38, opravdu nálož a to nemluvím o ztracených videokazetách, které jsou nejenom plošinovkovou výzvou, ale zároveň se příběhově odehrávají ještě před prvním dílem a proto můžete zjistit, že Crashovi trenýrky patří ve skutečnosti Neo Cortexovi nebo že N. Gin nevěděl, že mu z hlavy trčí raketa. Takových jemných doplnění loru je ve hře hodně a je radost je odkrývat.

Crash, i když se tak tváří, nikdy nebyl hrou pro děti a čtvrtý díl dělá z jedničky procházku růžovým sadem. Jako asi každá plošinovka trpí výkyvy obtížností, ale tady jsou fakt extrémní. V každém levelu můžete posbírat 6 krystalů (skrytý, max 3 smrti, počet jablek, všechny bedny) a toto jsou všechno volitelné sebemrskačské disciplíny, které když jednou začnete plnit, chcete je mít hotový všechny a budete zuřit, hodně zuřit. Ale vůbec poprvé je problém vůbec některé levely dokončit a konkrétně Toxic Tunels dostává svému názvu v plné parádě. Poslední 4 levely jsou svojí sadistickou absurdní obtížností pro tlustý cholerický lidi, jako třeba já, zdraví nebezpečný. A to si nemyslím, že bych byl gramla, co neumí hrát hry, nicméně párkrát jsem poníženě hru radši vypnul, jinak bych vyhodil konzoli z okna.

A endgame Crashovi také spíš škodí, než by mu pomáhal. Jak splníte level, můžete si zahrát jeho N.verted verzi, která je sice krásně stylizovaná, ale jinak je to to stejný, jenom zrcadlově obrácený. Opět můžete plnit time trialy, jak dohrajete hru. Jenomže dřív jste dostali prostě rychloběhání na jedno tlačítko, kterým šlo splnit i platinové trofeje. Tentokrát se autoři rozhodli hráče fyzicky i duševně naprosto popravit, protože se Crash boostuje trojitým točením, které ale nejde spamovat, musí se přesně časovat. A někdy jste prostě až moc zahlceni vším, co se v levelu děje a ještě do toho musíte kontrolovat točení. A jakmile se vám podaří po 3 hodinách získat svoji první platinovou trofej, tak na vás hra plivne čas Toys for Bob trofeje, který je o 20 sekund rychlejší, než to vaše tříhodinové lámání ovladače v ruce. A není to zábava, je to hnusný mučení.

Crash Bandicoot 4 je hra napěchovaná obsahem. Hromada levelů, nové masky, nové postavy, originální nápady, krásná stylizace, vtipná story, easter eggy na starší díly. Toto všechno je pecka, kterou stojí za to si projít. Potom je tam ale část contentu velmi diskutabilní hodnoty. Extrémně natahuje herní dobu, ale nic nového nepřidává. A jenom proto, že je to dobrovolná challenge/masochismus, to hru neshazuje v hodnocení. Chci ale víc a doufám, že další díl vznikne. Stačí, když autoři pořeší přepálenou obtížnost a když udělají time trialy opět zábavné, všechno ostatní už je vyšperkované.
+17
  • XOne 85
It's About Time je nepochybně důstojné navázání na původní bandicootovskou trilogii a nedivím se ani tvrzením, že jde o nejlepší díl série vůbec. Je ovšem třeba nadšení mírnit upozorněním, že oficiální čtvrtý díl je takto vypiplaný právě proto, že měl na co navazovat a z čeho se poučit.

První díl byl známý nekompromisní obtížností, druhý v ní polevil a pravou výzvu přenesl až do nepovinného sbírání gemů a třetí obtížnost snížil možná až příliš a velkou část levelů vyplnily spíše gimmicky typu závodů, než klasické skákací úrovně. Čtyřka jaksi kombinuje přístup prvních dvou dílů, přičemž přichází s odvážným twistem - v defaultním nastavení opouští koncept životů a u checkpointů je tak možné umřít třeba padesátkrát (což se i řadě hráčů reálně stane) aniž by bylo nutné začínat celý level znovu (pokud v tu chvíli nedojde na rage quit a vyhození konzole z okna).

Toto nastavení je rozhodně moudré potvrdit, protože obtížnost jednotlivých levelů je skutečně brutální - často až tak, že nechvalně proslulý The High Road z jedničky najednou vypadá jako odpočinková úroveň pro poklidný relax. Projití levelů je tužší než v jedničce a sbírání gemů zůstává vyhrazeno jen těm nejtrpělivějším a nejšikovnějším mistrům gamepadů. Díky opuštění mechanismu životů kvůli tomu naštěstí hra většinou není frustrující a spíše hráče žene do uvažovaní "sakra, to bylo těsně, teď už se mi to povede", ale zároveň se v ní vyskytují pasáže, kde si člověk prostě musí jednotlivé pohyby na sekundu přesně zapamatovat, což nepovažuji za dobrou gamedesignovou volbu.

Zvýrazněný stín pod postavou také zcela neeliminuje občasné problematické vnímání perspektivy, které člověka sem tam navede k pádu do propasti kvůli špatně odhadnuté vzdálenosti.

It's About Time se tedy zcela nevyhnulo chybám původní trilogie, ale má také všechny její přednosti a ještě něco navíc. Mezi úctyhodným počtem levelů není žádný gimmick a o boření stereotypu se starají nové schopnosti masek a pasáže za jiné postavy.

Během hraní jsem sice občas nahlas křičel různá sprostá slova, ale v duchu jsem se přece jen hlavně radoval, že se oblíbený vačnatec vrátil se vší parádou.

Pro: klasická bandicootovská hratelnost, inovace, 60 FPS na "vylepšených" konzolích

Proti: nutnost zapamatovat si některé pasáže, ne zcela vyřešené problémy s perspektivou a odhadem vzdálenosti

+16
  • PS4 95
A je to tady: po více než 10 letech je třeba opět zachránit svět a Aku Aku nenapadne nic lepšího než znovu povolat do akce vačnatce Crashe. Ten se poškrábe na zadku, nasadí svůj "oduševnělý" výraz a společně s Coco vyráží na svou skákačkovou pouť.

Hned na začátku je možné si vybrat ze dvou "obtížností" hry. První z nich hráči poskytuje neomezený počet životů při průchodu jednotlivými levely a druhá trefně nazvaná Retro navazuje na systém životů z původní trilogie, kdy po vyčerpání konečného počtu životů nemilosrdně končíte a musíte hrát level od začátku. Jako fanouškovi původní trilogie mi po absolvování některých pain levelů (např. Stormy Ascent v předělávce trilogie) hodně narostlo sebevědomí, ale nakonec jsem byla velmi ráda, že jsem si pokorně zvolila Modern systém a mohla tak v klidu vyplýtvat v průměru 30 a více životů na první dohrání každého nového levelu v It´s About Time. Dovolím si ještě poslední poznámku k obtížnosti: ano, jedná se o nejtěžší díl série, ale klíčem ke Crashovi je trpělivost, nevzdávat opakování pasáží, které se vám na první pohled zdají neproveditelné, a touha dokázat sám sobě i tomu vačnatci, že ho na konec té tortury dovedete. Pokud tyto vlastnosti postrádáte, I´t About Time asi nebude hra pro vás.

Stejně jako v prvním díle, i zde vývojáři vsadili na systém ostrovů a na jejich postupné procházení level po levelu. Ostrovy jsou zde však mnohem různorodější a nápaditější, a také jich je mnohem více. V každém z nich si užijete také jiné časové období, ať už slunnou pláž, kde Crash začínal, zruinovanou písečnou krajinu obývanou podivnými roboty, růžovými sakurami ozdobenou minulost Číny, skákačku po pirátských lodích, šílený karneval z Ria přenesený do "Benátek", zimní radovánky, vesmírnou odysseu, hledání restaurace ve městě budoucnosti, jízdu na dinosaurovi po želvách ze Zeměplochy a mnoho dalšího. Samozřejmě se nezapomnělo ani na klasický challenge sbírání všech beden. Další diamant také dostanete, pokud projdete level se ztrátou pouze tří životů. Pokud se vám podaří obě výzvy, odemknete si odměnu v podobě vtipných skinů na Crashe nebo Coco.

Celkem hra poskytuje více levelů než předchozí díly a navíc levely se vám později odemknou i v N. Verted módu, čímž se počet různých průchodů ještě znásobí. Tento režim používá u každého ostrova jiné vizuální filtry a také přehazuje pravou a levou stranu. Dalším skvělým bonusem je sbírání videokazet. Každá z nich vám totiž odemkne jeden brutální level, kterých bez grafických příkras otestuje vaši přesnost, rychlost a schopnost vynalézt ten nejbezpečnější průchod cestou tvořenou krabicemi, TNT a Nitry. Jedná se o retro levely, v nichž se vydáme zpět do roku 1996, kdy byly Crashovi schopnosti testovány Neo Cortexem ve způsobu pozorování průchodu "vylepšené" myši bludištěm.

Studio Toys for Bob dále rozšiřuje pestrost hry přidáním dalších hratelných postav a masek. Kromě toho, že si můžete téměř ve všech dílech vybrat mezi Crashem a Coco, přibyly ještě další tři postavy (Dingodile, Tawna a samotný Neo Cortex) se svými specifickými schopnostmi. Pozitivně hodnotím také hlubší seznámení z některými padouchy prostřednictvím vysílačů, i když někdy je obtížné číst text na obrazovce a zároveň sledovat dění okolo. Nové dimenzionální masky přidávají Crashovi další schopnosti, do hry vám však přidají další také úroveň bolesti, jednak ze začátku, než se je naučíte ovládat, a jednak v posledních dvou (nejtěžších) levelech, kdy si asi tvůrci řekli, že bude jistě cool nasázet je všechny v rychlém sledu za sebou.

Náročnost klasických levelů je vyvážena vcelku jednoduchými bossfighty, ve kterých se většinou utkáme s padouchy již známými z předchozí trilogie. Nyní si po dohrání říkám, že je škoda, že nám nepředstavili nějakého nového padoucha, ale hra je i bez toho velmi pestrá a originální, že ani nemáte možnost postřehnout všechny detaily, takže chápu rozhodnutí vývojářů vsadit na starou partu Crashových protivníků.

Hlavní příběh klasicky není nijak komplikovaný, některé události mi přišly možná až příliš rychle ukončené a lehce nedotažené, něco v příběhu působilo trochu na sílu nastrčené, proto strhávám 5 %. S I´t About Time však ještě rozhodně nekončím, neboť hra i po dohraní nabízí spoustu výzev, ke kterým mám chuť se vrátit.

Pro: nápadité úrovně a jejich množství, retro levely, masky, postavy, humor

Proti: nesedlo mi ovládání jedné hratelné postavy

+14
  • PC 80
Crash jde stále ve šlépjejích staré dobré klasiky a pořád u téhle hry platí, že to není oddychová hra pro malé děti, ale pekelně těžká skákačka, kde si pořádně šáhneme na svoje nervičky. Kolikrát máte sto chutí hru vypnout, že vám něco nejde.
Pár změn přece jenom přibylo a to hned v menu. Máte možnost hrát dva módy a to RETRO nebo Modern.
Retro je jasné. Máte omezené množství životů (spíš bych to nazval Hardcore). Druhý mód Modern vůbec není pro slabochy. Nabízí neomezený počet úmrtí ve hře. Když vám to dlouho nejde objeví se i nějaký ten checkpoint.
Pak tu máme jěště pár funkcí jako: zpomalení času, ovládání vzhůru nohama nebo zapínání a vypínání jednotlivých těles na které musíte vyskákat.

Pro: Klasika, obtížnost, pestré změny míst

Proti: Obtížnost

+6