Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

This War of Mine

79
104 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
strategie > budovatelská strategie
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
14.11.2014 PC
29.01.2016 PS4XOne
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.11bitstudios.com/games/16/this-…
This War of Mine je simulátor přežití ve světě zmítaném válkou. Na začátku hry dostanete náhodnou skupinku tří civilistů v polorozpadlém domě a vaším úkolem bude přežít válku. Každý má odlišné schopnosti (někdo je dobrý kuchař, další zase rychle běhá, nebo umí dobře smlouvat). Postupem hry je možné nabrat více lidí a vytvořit tak komunitu přežívajících.

Hra funguje na bázi střídání dne a noci. Během dne můžete opravovat dům, stavět různá vylepšení a vytvářet zbraně. Například můžete vyrobit postel, aby lidé nespali na podlaze a podobně. Během noci pak rozdáte lidem úkoly, kdo bude spát, kdo střežit dům a kdo vyrazí do ulic hledat zásoby. Lidé potřebují k přežití jídlo, vodu a léky. Během nočních výletů můžete prohledávat opuštěné domy, ale nezřídka narazíte i na domy, které jsou již obydlené. Je jen na vás jaký přístup v takové případě zvolíte. Můžete se s nimi pokusit domluvit a udělat třeba nějaký obchod, nebo se potichu připlížit a nakrást co se dá. Případně můžete nájemníky postřílet, ale pokud budete vraždit nevinné lidi, vaše postava může propadnout depresím.

V roce 2016 vyšlo ke hře rozšíření This War of Mine - The Little Ones.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak hlásím, že deskovka je snad ještě víc hardcore než předloha. Plus si člověk musí každej prd hlídat a kontrolovat.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Marko věděl, že tentokrát se bez jídla domů vrátit nemůže. Skupina měla hlad a v lednici zbývala jedna konzerva s jídlem. Dnes si vytipoval poměrně zachovalý dům na okraji města. Na rozdíl od předchozích se, ale tento zdá obydlený. Po chvilce přemýšlení se vydává dovnitř. Pohled klíčovou dírkou odhaluje postarší pár sedící u ohně. Možná by s nimi mohl zkusit promluvit a sjednat nějaký obchod. Otevírá dveře, ale starší pán okamžitě křičí ať zmizí, že tu nemá co pohledávat. Marko se dává na útěk. Venku se zastaví a přemýšlí, potřebuje jídlo. Vydává se znovu dovnitř s podomácku vyrobeným nožem v ruce. "Doufal jsem, že už se nevrátíš" opět křičí starší pán a na Marka zaútočí. Rychlé máchnutí nožem a chlap se hroutí v kaluži krve. Přibíhá jeho manželka a s pláčem se kloní k mrtvému muži. Marko chvílí váhá, ale pak dostane strach, že křik přiláká další obyvatele a bodá podruhé. Chvilku stojí nad mrtvým párem a přemýšlí co udělal. Musí získat nějaké jídlo a jiná možnost nebyla. Po prohledání domu skutečně nachází jídla spoustu a vrací se domů.

Doma na něj čekají kamarádi Bruno, Pavel a Katia. Jsou rádi za trochu jídla, ale Marko propadá depresím. Zabil přece nevinné lidi. To se přece nedá ospravedlnit. Z nálady ho nevytrhne ani jeho nejlepší přítel Bruno, který se ho snaží povzbudit. Depresím propadá i Katia. Jestli budou muset zabíjet, aby přežili, tak možná přežívat nechce.

Další noc se Marko vydává na místní náměstí. Slíbil si, že už nikdy nevytáhne zbraň proti nevinným a raději nechal nůž doma. Říká se, že na náměstí se dá obchodovat, což zní mnohem lépe, než rabování a krádeže. Do batohu, proto přibalil nějaký alkohol a cigarety, které by mohl směnit za trochu jídla.

Náměstí vypadá pustě. Kousek dál stojí u ohniště dva muži. Marko opatrně přistoupí, ale vypadá to, že nemají zájem o návštěvu. Jeden z nich vytáhne zbraň a varuje Marka ať se nepřibližuje. Marko se pokouší dát najevo, že není ozbrojený, ale výstřel z pistole ho obrací v útěk. Druhá střela ho zasáhne na útěku do zad. Jak tam tak leží v kaluží krve a vyprchává z něj život, přemýšlí o tom, že ho vlastně dostihla spravedlnost a jiný osud si ani nezasloužil.

Můj první průchod hrou nedopadl nijak slavně, ale užil jsem si to parádně. Hra je velmi atmosferická a depresivní. Je jen na vás co vše jste ochotni udělat pro přežití vaší skupiny. Líbil se mi crafting, kdy na začátku nemáte skoro nic a postupně můžete postavit věci jako postel, židli, zachytávač dešťové vody, vařič, rádio apod. Znovuhratelnost nebude kdovíjaká, jelikož na druhé zahrání, až na drobné odlišnosti jako počáteční složení skupiny, hra probíhala dost podobně. Hra se nedá uložit, což na jednu stranu přispívá k atmosféře hry, na stranu druhou, ne každý má trpělivost hru začínat znovu, když se něco nepodaří.

Pro: Grafické zpracování, atmosféra

Proti: Znovuhratelnost

+34+34 / 0
  • PC 90
O hře jsem tak nějak věděl, že je dobrá, dotýká se tématu, které není běžné a má zajímavé zpracování, dál jsem se k dalším informacím nějak nepídil, jen jsem měl hru v hledáčku, že až nadejde čas, tak si jí zahraju. Ten čas přišel právě teď a strávil jsem s hrou asi týden večerního hraní a až do konce se nenudil.

Na začátku jsem dostal partu 3 lidí. Herní mechanismy jsem rychle pochopil, ale co se ukázalo jako oříšek, bylo to, co vyrobit/vylepšit a sehnat jako první. Ukázalo se, že stěžejní věci jsou jídlo a různý zdravotnický materiál. Chodil jsem tedy do různých lokací a sbíral, co se dalo, protože jak na potvoru se jídlo a léky skoro nikde neválí :) Něco jsem si doma vyrobil, ale jaksi jsem podcenil zabedňování baráku, takže ke mě každou druhou noc chodili nezvaní návštěvníci a něco pěkného si odnesli, to narušovalo stav zásob, morálku a tomu, kdo byl zrovna na hlídce přibývaly šrámy. Vše vyvrcholilo 13. den. Šel jsem si takhle do školy pro zásoby a potkal tam párek důchodců, kteří měli trochu zásob (jídlo a léky), rozhodl jsem se je okrást, ale oni kladli odpor, byl jsem nucen je pozabíjet a to byl začátek konce. Domů jsem se vrátil tak deprimovaný, že si ten jedinec hned za dveřmi sedl na zadek a byl tak mimo z toho zločinu, že tam vydržel sedět celý den a jen naříkal. Aby toho nebylo málo, tak druhá postava schytala v noci od návštěvy taková zranění, že ležela na smrtelné posteli. Třetí člen party, který byl do té doby relativně v pohodě tak musel v noci vyrazit na zkušenou, otevřel dveře supermarketu a dostal dávku ze samopalu. To znamenalo první konec hry, hra mi to sice nenapsala, ale v dané situaci už nemělo valný smysl pokračovat.

Hru jsem pak rozehrál ještě asi pětkrát a dostal se do podobné fáze +- 10. dnu, kdy se začalo vše víceméně hroutit. To jsem si začal říkat, že jsem fakt lama a skončím jako Walome, který hru taky nikdy nedokončil, ale řekl jsem si ne, tak to skončit nemůže.

Nakonec jsem využil partu, která byla vcelku kompaktní, rychle obrnil dům, aby nedocházelo ke ztrátám a začal pomalu rozjíždět své survival impérium. No, co si budeme povídat, hlad byl vlastně permanentní, ale nedostal se do kritických hodnot. Drobné oděrky, nebo nemoci se dařilo kurýrovat, občas jsem dopřál kuřákům i nějakou tu cigaretu. Během hry jsem narazil na pár nebezpečných situací a 2 členové při hledání zásob byli zastřeleni, ale nakonec se povedlo přežít rabování, zimu i nedostatek "bezpečných" lokalit se zásobami a 2 postavy se dožily konce války.

Hra nabízí směs různých zážitků a emocí, od radosti z dobře vykonané práce, nebo rozdělení se o zásoby s potřebnými po frustraci a smutek, když se nedaří, nebo když nějaká postava zemře. Myslím si, že hra pěkně ilustruje hrůzy války, i když skutečnost je ještě asi o kousek horší. Někdy se ke hře ještě vrátím, rozhodně stojí za to.

Pro: emoce, inovativní koncept a nápad

Proti: frustrace

+16+16 / 0
  • PC 95
Naprostá paráda, aneb jak prosedět dva dny u počítače a nevnímat okolí. Ještě že mám tak tolerantní rodinu, ale ty nevyžehlené hadry na mě stará házet nemusela, to fakt ne.
Opravdový boj o přežití v černobílém kabátě. S pozadím jak od Thomase Otta. Neuvěřitelně mě to pohltilo. Budovat a vylepšovat polorozbořený barák ve zdevastovaném, válkou zmítaném městě. Takoví The Sims pro dospělé.
Pořádně jsem se do toho dostal až na potřetí rozehrání za první partu. Předcházely tomu nezdary v podobě sebevraždy jednoho člena. Od té doby jsem se snažil neokrádat a hlavně nezabíjet nevinné lidi. No a podruhé mi půlka skupiny umrzla. Kdo by si pomyslel, že se v zimě musí topit.
Nemožnost ukládaní, dělá ze hry opravdu hardcore záležitost a dvakrát si rozmyslíte plenit třeba vojenskou základnu, ale nějakou možnost návratu by to asi chtělo, třeba o pět dní nazpět. Začínat úplně od začátku, nemusí být pro každého.
Parta je hodně různorodá a postupem času se naučíte využívat její členy jen na to, co opravdu umí. Takže třeba bachor uměl vařit a prakticky nevytáhl paty z domu, motal se jen kolem kamen. Na druhou stranu bývalý hasič, toho unesl nejvíc, takže byl permanentně v zápřahu. Taková mula na tahání všeho možného.
Je prostě potřeba zaúkolovat každého jinou činností. Jeden jde v noci ven, druhý stojí na stráži a dva chrápou. No a přes den se to obrátí. U postav se vám odkrývá jejich příběh, pokud přežijí až do konce, dozvíte se o jejich osudu po válce. Jak postoupíte hrou, odemknou se vám další party, za které hru můžete rozehrát. Nebude to žádný med, páč začínáte třeba v zimě, nebo máte jenom starou bábu s dědkem. Většina lokaci se opakuje, ale přibudou i nové. U druhé skupiny to byly garáže a nějaký motel.
Za celou dobu hraní se mi podařilo vylepšit dva postavené montovací stoly a to ještě jenom o jeden level. Na kamna a sporák prostě nevyšly součástky, takže jsem měl jen ty základní. Stůl na zeleninu jsem nestavěl pro jistotu vůbec, kdo by to taky jedl. Věřím tedy, že hra může ještě při dalším hraní překvapit a ukázat něco nového.
K baráku vás chodí různí otrapové žádat o pomoc, léky, nebo jídlo. Já jsem pokaždé vyhověl. Je za to malá odměna a hlavně se zvedá morálka, která může být po nočních přepadech na nule. Ty představují velký problém. Je potřeba zabednit rozpadlé zdi, vlastnit nějaké zbraně a hlavně náboje. Těma obránci rozhodně nešetří a i tak se nájezdníkům většinou podaří něco ukrást. Dělají vlastně jenom to samé co vy.
Ke koupi hry mě nalákal úžasný Reveal Trailer a nelituji ani peněz ani času, který jsem tomu dal a ještě určitě dám. No a vzhledem k tomu co se momentálně děje ve světě, si tvůrci nemohli vybrat vhodnější dobu k vydání. Válku stejně vždycky nejvíc odnesou obyčejní lidi. Fuck the War!

Pro: vylepšování domu, emoce postav, velké množství věcí ke sbírání, opravdový pocit zdevastovaného města

Proti: obtížnost, občasné zaseknutí nepřítele

+14+14 / 0
  • PC 60
Tento kousek jsem vybral do DH výzvy jako nejméně oblíbený žánr, a to je simulace starání se o skupinu běžných lidí, navíc ve válečných podmínkách. Naštěstí to nedopadlo tragicky a přežili jsme válku.

This War of Mine má zajímavý námět, přece jen přežít se skupinou civilistů ve válce zmítaným městem se nevidí každý den. Atmosféra zmaru a deprese dýchá skrze ponurou hudbu a zvuky bojů v pozadí.

Mě osobně moc nesedl gameplay hry. Z každé strany se na hráče valí požadavky někomu pomoct, zachovat se co nejčestněji, vyhnout se krádežím životně důležitých potravin či léků, a když někoho zabijete v rámci snahy zachránit si krk, většinou to postavu dožene k sebevraždě. Ubránit se nočním nájezdům které probíhají jen oznámením a záleží zda je skupina na stráži vyzbrojena a schopna je zahnat a uchránit skromné zásoby.

Obchodník který občas zavítá do příbytku našich přeživších, je hrozný zloděj který si vše nechá mnohonásobně přeplatit. Je škoda, že na noční hledání je možnost poslat jen jednoho člena který má značně omezený batoh.

S příchodem zimy pak začíná to opravdové peklo, kdy lidé onemocní, spousta lokací se kvůli sněhu stane nedostupných a udržování tepla je dost nákladné.

Jako simulátor válečné deprese to funguje dokonale, jako hra to ale neskýtá žádnou radost, jen přežít další den s co nejmenšími ztrátami zásob a zajistit aby skupina nějak přežila do doby než to peklo skončí. Účel to splnilo a přiblížilo zmar z války očima přeživších.
+13+13 / 0
  • PC 85
Postapokalyptický sims... místo domku polorozpadlé stavení, místo nového gauče nové barikády na okna, a místo práce plížení ve stínech. Plošinovka kde spravujete 3+- náhodně vybrané přeživšíky. Ve dne se strategicky staráte o dům a po nocích adrenalinově rabujete cizí stavení. Postavy mají své emoce, závislosti, hlady, chlady, zranění... Když okradete o všechno jídlo bezbraného, ujistěte že máte láhev alkoholu aby postava ustála depresi z úpadku humanismu. Taková hra tu ještě nebyla.

Za umělecký dojem mě láká dát hře milión procent. Herně je to jen nadprůměrné. Skočte si vypáčit dveře, sníst krysí maso, náhlednout klíčovou dírkou také...

Pokud jste již dohráli Škoda že cílem hry je jen přežít jistý počet dní, příběh by slušel více.
Nakonec mě mrzí i více věcí, že postavy se vlastně vyvíjí jen ve svých negativních stránkách. RPG prvky a odlišné taktiky by byli slušné koření zejména pro znovuhratelnost. Co taková vyšší nosnost, redukce střelného zranění, morální resistence, diplomacie, to bych si s chutí rozjel znovu
+10+10 / 0