Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dex

72
49 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
RPG > nezařazeno
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
07.05.2015 PC
08.07.2016 XOne
12.07.2016 PS4
20.12.2016 Vita
Vývojáři:
Dreadlocks
Oficiální stránky:
http://www.dex-rpg.com/index_cz.php
Dex je akční RPG od českého studia Dreadlocks. Jedná se o cyberpunkový titul inspirovaný Blade Runnerem a Deus Ex a sleduje postavu, která se účastní odboje proti umělé inteligenci ovládající celé město. Přitom se zaplete i se zločineckými skupinami, drogami a místní církví.

Hra je viděna z boku a působí jako klasická plošinovka. Obsahuje však řadu RPG prvků. Hra je zasazena do otevřeného světa futuristického města Harbor Prime. Velký důraz je kladen na nelineární příběh, který hráč ovlivní svými rozhodnutími. Město je plné postav, které vám mohou zadat nepovinné úkoly. Přítomna je i lineární příběhová linie, jejíž úkoly se však dají řešit různými způsoby. Hratelnost ovlivní i to, jestli se hráč rozhodne být hackerem, tichým zabijákem a nebo bojovníkem určeným do přímých střetů. Soubojový systém je inspirovaný mlátičkami z 90. let. Zajímavé je také hackování, kdy postava nahraje svou osobnost do avatara vypadajícího jako drak, překonává překážky, provede akci a nakonec se vrátí do svého těla.


Poslední diskuzní příspěvek

Cobot: Ok, já to hrál s klasickým xbox ovladačem a s tim bylo všechno v pohodě.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Herní výzva 2019 - 7. Hra roku (Best of 2015: Nejlepší česká a slovenská hra)

Na Dex jsem se chystal už dlouho. Přeci jenom cyberpunkové RPG z českých ručiček, to si nechám líbit. O hře jsem před rozehráním prakticky nic nevěděl, takže jsem dostal pár věcí, které jsem nečekal, ale i obráceně - nenašel jsem zde pár věcí, se kterými jsem počítal.

Předně tu není žádný počáteční výběr postavy, vybírání dovedností apod. V průběhu hry sice postava leveluje a získává bodíky, jež můžete rozhodit mezi pár základní vlastností (výdrž, boj na blízko/dálku, hacking, apod.), ale to je vše. Žádné zbraně na blízko, žádná brnění a další podobné věci (pouze v průběhu hry jsou k dispozici 3 převleky). Boj na dálku stojí za prd, hacking je po čase neskutečný opruz a celkově je většina hry tvořena jako klasická beat em up mlátička.

Na druhou stranu to bylo příjemné osvěžení. Žádné zdlouhavé boje na tahy nebo sbírání stovek předmětů. Boje jsou poměrně obtížné (minimálně v prvních 2/3 hry), takže je hloupost se do nich pouštět úplně po hlavě a chce to i trochu taktizovat. Úkolů je poměrně dost, prostředí je vcelku rozmanité, jen těch lokací mohlo být trochu více. Ale jinak je herní doba slušná a chválím i několik nezvratných rozhodnutí, které znamenají rozdílné konce.

Ve finále musím uznat, že se Dex hraje dobře a já se do hry neskutečně zažral. Spokojenost.

Pro: Neotřelá hratelnost; grafika; rozmanitost prostředí.

Proti: Hacking; inventář; boj na dálku.

+26
  • PC 85
Česká modrovláska měla docela špatný start a první dny po vydání nešla hra ani dohrát. Naštěstí většina bugů je už opravena a tak nic nebrání tomu, ponořit se do temného světa, ze kterého dýchá inspirace takovýma klasikama cyberpunku jako je Neuromancer, či blade runner. Svět a jeho zpracování je asi největší klad Dexe. Hra je plná detailů a Harbor Prime i v dvourozměrném provedení působí jako živoucí město. Přestože se příběh odehrává převáženě v několika milionovém městě, postavy jsou spolu často propletené a člověka potěší když, v jednom side-questu zjistí, že mrtvý muž z minulého side-questu, nezemřel jen tak mimochodem, ale stojí za tím zajímavý a temný příběh. Když už jsme u příběhu, tak samozřejmě nechybí zlé mega korporace a hackeři na okraji společnosti. Naštěstí nic není tak jednoduché a tak i příběh a některé postavy překvapily. Hodně lidí si stěžuje na soubojový systém a asi mají pravdu. Zbraně jsou samy o sobě nepoužitelné a nepřátelé mají tendence neustále někam odbíhat. Já to nakonec vyřešil tak, že jsem vše mlátil na blízko a jak se někdo rozhodl utéct, schytal olovo do zad. Také se mi velmi osvědčilo srazit protivníka na zem a dodělat ho svým věrným magnumem. Souboják není dobrý, ale když se s ním člověk sžije, může si i s ním užít dost zábavy. Dalším velkým plusem jsou dialogy a jejich dabing. Často ve hrách jen čtu a dabing moc nevnímám, ale tady jsem s chutí vyslechl vše, co postavy měli na srdci.


Dex má určitě co vylepšovat, na druhou stranu já se u hry skvěle bavil a na konci (po cca 15 hodinách) jsem zjistil, že chci víc.

Pro: Vizuál, příběh, postavy, voiceacting, hackování

Proti: pár bugů, která tam stále jsou (převážně glitche), ten interface asi taky mohl být lepší

+22
  • PC 70
Napsané je to hezky, hraje se to slušně. Celkově vzato je Dex rozhodně zajímavá cyberpunk-rpg-skákačka, která by byla vyloženě super, kdyby někdo nesabotoval interface. Ten působí dojmem, že k němu bylo přistupováno jako k nutnému zlu, jakoby si na poslední chvíli někdo vzpomněl, že se to vlastně bude muset i nějak ovládat, a tak na rychlo zbastlil tenhle humus. A pak jsou tu bugy. Vyžral jsem si jeden nesplnitelný sidequest a sem tam vadnou animace smrti, nic hrozného. Ale pak se mi dojebal hlavní quest kousek od konce a holt to vypadá, že jsem s Dexem skončil.
UPDATE: Nakonec se mi povedlo ten bug obejít. Sice jsem pak narazil na pár dalších, ale hru jsem nakonec dotáhnul až do konce.

No kdyby tu hru autoři nejdřív patřičně dodělali - tj. vytvořili funkční, seriózní interface a vychytali bugy, dal bych snad i 85. V současném stavu ale hra připomíná spíš early betu.

Pro: Každá npc má jedinečný a zapamatovatelný charakter a vůbec svět jako takový je výboně navržený a napsaný.

Proti: Interface je místama děsný humus, ať už záměrně z "designu", nebo díky bugům. Při použití gamepadu se ten humus rázem násobí. Sem tam další bugy.

+18
  • PC 65
Herní výzva 2018: "Krize identity"

Uff, dohráno přibližně po 12 hodinách, ale těžko se mi Dex hodnotí. Sympatická hlavní hrdinka, cyberpunkové prostředí, za mě slušně vykreslené na možnosti vývojářů. Mám rád klasické plošinovky, takže 2D pohled ze strany mi u her vyhovuje většinou více než někdy nepřehledný 3D svět. Takže předpoklady byly slušné, ale samotná hratelnost už u mě tolik nadšení nevyvolala.

Musím se přiznat, že příběh jsem tak polovinu hry sledoval a snažil se číst všechny informace v denících, projít si u postav všechny dialogové možnosti, ale nic extra zajímavého mi to nepřinášelo, takže postupem času jsem prokecal NPC a v deníku si raději přečetl shrnutí daného úkolu. Je mi jasné, že to není ideální, ale snaha byla :)

Vývoj postavy je celkem jednoduchý, za zkušenosti jsem si vylepšoval hlavně boj z blízka, protože ho ze začátku používáte prakticky v každém úkolu a v každé oblasti. Pro mě jako letitého kleptomana byla jasná volba i otevírání zámků a později také vylepšování hackovéní, což je hlavně v pokročilejší části skoro nutnost. Střelné zbraně jsem jen vyzkoušel a po zbytek hry už vůbec nepoužíval.

Souboje z blízka jsou i po vylepšení postavy prostě divné, je to jen o načasování útoků, přiblížit se, počkat a vykrýt úder protivníka a posléze útok. Tohle stále dokola u všech druhů nepřátel. Nic moc nového nepřineslo ani naučení všech úderů kromě toho, že už souboje nejsou tak zdlouhavé. Lepší cesta je likvidace za zadu jedním chvatem, ale to nelze použít vždy. To hackování mi přišlo jako docela dobrý nápad i když za začátku jsem s ním hodně bojoval, ale celkově vlastně proč ne. Na Dex také máte možnost "namontovat" nějaké to vylepšení a tím je hlavně automatické léčení, které vše úplně změní a ze vzácných lékárniček je jen harampádí na prodej. Nutno dodat, že to nelze hned za začátku hry.

Kdysi jsem četl, že hra nešla dohrát, je plná bugů atd. Musím říct, že sice technickou stránkou nadšený taky nejsem, nesmyslné propady fps po přechodu z jedné oblasti do druhé, různé bugy a "naštěstí" nemožnost splnění jen některých vedlejších úkolů, sem tam divné reakce v rozhovorech, ale nic co by mi zabránilo hru dohrát.

Co dodat závěrem, Dex jsem si rád prošel, ale nevěřím že bych se do města Harbor Prime chtěl ještě někdy vrátit. Ale na možné pokračování bych zvědavý určitě byl.

Pro: Dex, hackování, herní doba...

Proti: Souboje, příběh, hratelnost (technická stránka hry)

+18 +19 −1
  • PC 70
Tato nenápadná hra delší dobu patřila do mého „must play“ seznamu. A nyní, po jejím dohrání je čas na zhodnocení, neboť mé dojmy jsou čerstvé.

Od hry jsem od začátku očekával, že půjde o příjemnou jednorázovou jednohubku a mé očekávání do puntíku splnila. Úvod do herního světa je rychlý a trochu nešťastně chaotický. Ze začátku jsem vůbec nechápal, co se po mně vlastně chce a ještě k tomu přičtu, že vůbec nechápete, kdo jste, neznáte vaší minulost, ani pozadí herního světa. Hra se s nějakým uvedením do tohoto světa nezaobírá. Víte jen, že jste Dex – osamělá dívka (snad hackerka?) s modrými vlasy, který je vtažena do víru konspiračních událostí, které sahají za hranice států a (kyber)prostoru. Vaší úlohu ve světových událostech se dozvídáte postupně a nenápadně od známých, které si ve hře uděláte. A jejichž charaktery jsou bohužel ploché a já si k nikomu z nich nedokázal vytvořit hlubší vztah, krom samotné Dex, která je sympaťanda a oblíbil jsem si jí. Nezní to moc originálně a není. Ani příběh, který se před vámi postupně rozkrývá není z nejoriginálnějších. Je to variace příběhu prvního Deus Ex, vizuálně zasazená do třetího Deus Ex :-). Ostatně i samotné rozhraní hry ve svých zlatavých odstínech na třetí Deus Ex svým vizuálem chtě nechtě odkazuje. Ale já s tím nemám nejmenší problém, neboť série Deus Ex je má srdcová záležitost. Pakliže hledáte atmosferický, kybepunkový svět se schématickým příběhem, který neurazí, ani neoslní, budete se při hraní Dex královsky bavit.

Poněvadž se nejedná o tupou mlátící akci a funguje zde poměrně zdařilý RPG systém, hra vám dovolí si najít ten „váš“ herní styl, který vám sedne. Musíte však pečlivě rozmýšlet, kam své body schopností investujete. Například máte možnost se zaměřit na boj z blízka, nebo na dálku. Já osobně využíval po celou dobu hraní pěsti a kopy, protože boj na blízko je zábavnější. Střelné zbraně mi přišli naprosto zbytečné a neinvestoval jsem do nich ani bodík svých drahocenných zkušenostních bodů. Může za to i fakt, že střelivo do nich je tu snad nejdražší ze všech her, co jsem kdy hrál. Jeden náboj (ano - JEDEN) do základní pistole stojí něco kolem osmdesáti dolarů a to je zvláště v prvních fázích hry značně neekonomické, neboť máte spousta výhodnějších možností, jak své získané finance utratit – implantáty, posilovače hackovacího softwaru, datové schránky se zkušenostními body a podobně.

Musím dále přiznat, že ovládání hry mi moc nesedlo a měl jsem s ním občasné problémy po celou dobu hraní. Přišlo mi kostrbaté a ve chvílích, kdy jsem měl chuť provádět bojová komba a jiné podobné finesy, markantně ubývající ukazatel zdraví mne přinutil sáhnout k primitivnějšímu způsobu boje, ze kterého se potom nezřídka stává prachsprostá klikačka. Zatímco nepřítel má vždy navrch a nezastaví ho v provedení jeho mocného útoku ani vaše zběsilé bušení hlava nehlava do jeho těla, váš speciální útok protivník přeruší vždy, kdy se mu jen zachce a to mi přijde hodně nespravedlivé. Nejednou jsem před tím nesouhlasně pokýval hlavou. Měl bych i několik výtek k ovládání Dex při pohybu v rizikových lokacích, kde je spousta strmých lávek, unikající páry, smrtících výparů a bezedných srázů, kterým se musíte vyhnout, ale kam s lehkostí žucháte, neboť ne vždy je ovládání postavy „vyladěné“ a "poslouchá" vás. Může to však být jen můj pocit. Ke konci hry jsem si už na ovládání zvykl a po lokacích se pohyboval s mnohem větší suverenitou. Hra nabízí několik šikovných možností, jak využívat okolního prostředí, ale poněvadž vás na to nijak neupozorňuje, musíte si na to přijít sami, při toulkách herními lokacemi.

A dostáváme se k největší devíze této hry a tím je bezpochyby herní svět a jeho grafická stylizace. Svět blízké budoucnosti, vykreslený ve hře, je správně špinavý, živoucí a ponuře bezútěšný. Každičká lokace je vytvořena s maximálním citem pro detail a kyberpunková atmosféra na vás dýchá doslova z každého pixelu. Brzy se do atmosféry hry hluboce ponoříte a nebudete chtít odejít, neboť míst k průzkumu tu je hodně a vy budete mít nutkavou touhu projít každičký kout. Ve hře se můžete svobodně pohybovat po všech dostupných lokacích. Skoro v každé lokaci je osoba, nebo předmět, který vám zpřístupní nějaký vedlejší úkol, který vás ještě více vtáhne do herního prostředí. Za samotnou zmínku stojí herní soundtrack, který je mistrovsky povedený a atmosféru světa katapultuje ještě do vyšších úrovní intenzity. Lokace jsou bohatě různorodé – nechybí chudinské slumy, centrum města, bohatá čtvrť, konspirační byty, opuštěné tunely metra, nebo veliké korporátní laboratoře s neetickými výzkumnými projekty. A pokud se snad potřebujete dostat k nějakým ultratajným informacím, musíte hacknout server, na kterém jsou uloženy. Hackování tvoří samostatnou minihru. Minihra je řešena jako jedna z klasických „automatovek“, kde na ohraničené mapě poletujete s vaším avatarem a střílíte po všem, co na vás letí, nebo do vás střílí – v tomto případě antivirové a firewallové ochrany proti hackerským útokům. Zatímco ve třetím Deus Ex (ano, už zase nevyhnutelné srovnání :-)) mi systém hackování přišel neskutečně zábavný a hackoval jsem s radostí o sto šest, tady jsem od začátku trpěl, neboť hry tohoto typu jsem vždy nesnášel. Ale i hackování jsem postupně přišel na chuť a užíval si ho. V pravou chvíli, neboť ke konci hry hackujete něco skoro neustále. Další variantou je ve hře takzvaná „augmentovaná realita“, která je okleštěnou variací na hackování serverů. Zda se však do žádného počítače nepřipojujete, ale například sabotujete herní prostředí – zkratování bezpečnostních kamer, kradení peněz z prodejních automatů, omračování nepřátel s nervovými implantáty... Augmentovaná realita ale dobře slouží i jako průzkumník prostředí, protože s avatarem prolétnete bez překážek po celé lokaci. I tam, kam nesahá zorné pole vašeho zraku a bezpečně tak odhalíte postavení nepřátel. Jen je nutné vyhýbat se poletujícím virům, které si vás nevšímají, dokud je nevyprovokujete k akci pomocí hacku, nebo srážky.


Hra mi příjemně utekla a její délka byla tak akorát. Možnost zásadních rozhodnutí ke konci hry, činí hru znovuhratelnou a tudíž důvod, proč si jí v budoucnu zahrát znovu. Já se k ní ale asi jen tak nevrátím, neboť jak jsem říkal už v úvodu – jedná se o intenzivní jednohubku, která mne velice pobavila, ale nic víc. Ke statusu „kultovní“ v mém osobním žebříčku jí zkrátka něco chybí… bohužel. I tak se jedná se o skvělou oldschool hru v moderním kabátku s hřejivým pocitem toho, že je od českých tvůrců, kterým tímto děkuji za úžasnou zábavu a přeji jim mnoho dalších skvělých a úspěšných her.

Pro: Skvělá amtosféra, neoriginální, ale dobře podaný příběh, krásná grafika, hudba

Proti: Nepoužitelné střelné zbraně, nevyvážený soubojový systém, kostrbaté ovládání

+18