Nemůžu popřít z druhého dílu Red Alert jisté zklamání. Základní principy a dobrá hratelnost sice zůstaly zachovány, ale tvůrci přidali pár věcí, které mě iritovaly po celou dobu hraní.
První z nich je příběh. Namlsaný skvělým příběhem Tiberian Sun, který byl podpořený slušně natočenými sekvencemi zahranými slušnými herci jsem se na Red Alert 2 těšil. Intro je opravdu bombastické - píší se 70. léta, sovětům vládne nastrčená loutka Romanov, který toho má ale dost a rozjíždí invazi do USA. Obranné systémy selhávají díky telepatům a vyděšený prezident USA Dugan mobilizuje všechny síly, zatímco USA obsazují lodě, tanky i vzducholodě. Po skvělém začátku jsou tu bohužel jednotlivé kampaně, které jsou prostě béčkové až na půdu. Pitomý příběh je podpořený lacinou výpravou, hojně doplňovanou dokumentárními záběry. Herci příšerně přehrávají a jména Ray Wise, Udo Kier či Barry Corbin opravdu nejsou z kategorie dobrý a známý herec. Největším krokem zpět je fakt, že velitel je opět bezejmenná a bezhlasá postava.
A samozřejmě postavy. Za Sověty je to utrpení. Prezident Romanov je opilý idiot (připomínal mi Zemana), generál Vladimir je mužik někde ze stepi, spojka Sofia je latexová domina. Telepat Yuri nevypadá zlověstně jako třeba Kane ale jen směšně. Za USA to není o moc lepší - prezident Dugan je takovým klasickým patetickým filmovým americkým prezidentem z předobamovské éry, generál Carville je bodrý chlápek, aspoň že ta Tanya je sexy. Jaktože ale 30 let po prvním díle vypadá pořád na 20+ je mi záhadou.
Každopádně příběh mě nebavil o moc lépe nedopadla ani grafika - podivně komixově karikovaná a stylizovaná, takže nemáte pocit, že bráníte třeba Sochu svobody či dobýváte Eifelovku, ale spíše koukáte na kreslený film o tomtéž.
A jsem u hratelnosti a jak jsem nakousl, drtivá část misí se odehrává ve městech. A moc mě nebavilo. Zčásti díky nerealistické grafice, zčásti díky tomu, že v izomerickém viděném městě je prostě otrava průzkum, hledání nepřítele, je těžké si naplánovat postup. A prostě mě bavily více tradiční mapy z předchozích dílů.
V jádru je to stále naštěstí totéž - vybudovat základnu, obranu, drtivou armádu a smést soupeře z mapy. Nebo s malou jednotkou něco sabotovat, vyřadit, zničit. Přiznávám, že tyhle chodící mise mě dost bavily. Tanya (nebo Navy Seals) je killer, můžete ji povyšovat nalezenými upgrady ze zničených budov a plně vylevelovaná Tanya s doplňováním energie si troufne i na prism věž. Na druhé straně máte zase telepaty schopné ovládnout jednotku, kteří mají třeba za úkol dostat se do těžce bráněného útočiště prezidenta. V těchto misích se tvůrci vyřádili a je radost je hrát. Kromě upgradů je tu novinka třeba obsazování budov vojáky, ale budova stejně moc nevydrží.
Co jednotky? Tentokrát jsou docela vyvážené. Sověti mají třeba silné tesla vojáky, z tanků vévodí Apokalypsa, kolos který si poradí s jakoukoliv jednotkou soupeře. S arzenálem ponorek a křižníků odpalující dálkové rakety jednoznačně vládnou moři. Spojenci mají pro změnu třeba plavající Navy Seals, takovou trošku slabší obdobu Tanyi. Na zemi pak geniální prism tanky, který pokud jich máte více koncentrují paprsky a zničí většinu budov, věží a staveb na jednu ránu. A zatímco námořní jednotky jsou k ničemu, ve vzduchu kralují stíhačky, které mi vyhrály jinak nevyhratelnou poslední misi. Na obou stranách jsou pak jednotky podivné (delfíni vs. chobotnice), jednotky které jsou hráči k ničemu, ale soupeř s nimi dokáže zatopit (atomovka, chronosféra, Iron Curtain) a jednotky zbytečné (pomalá vzducholoď, maskovací tank).
Na závěr obtížnost. Ze začátku je to brnkačka, ke konci se tvůrci zbláznili a poslední dvě mise za obě strany jsou zkrátka nevyhratelné. Zejména 11 mise za Sověty mě bude strašit ve snech, protože soupeř posílá hordy jednotek ze všech stran hned od začátku. Když se nějak zmátoříte, postavíte obranu a vydáte se zaútočit, jejich telepati obrátí půlku jednotek proti Vám. Totéž v bleděmodrém je 12 mise za Spojence (obě v Kremlinu). Přiznávám, že jsem byl tak vzteklý, že jsem ve finále srovnal Kremlin do posledního domu se zemí.
A ještě jedna perlička. Z nepochopitelného důvodu není v kampani dostupná změna rychlosti hry (ve skirmishi funguje). Což byl pro mě základ - když je nečekaný útok, chcete zpomalit a stihnout vydat rozkazy, když máte obranu v cajku a kupíte útočnou armádu, chcete hru zrychlit na maximum.
No na to že v podstatě jen kritizuju, jsem dal nakonec hodně. Ale Red Alert se mi v podstatě docela líbil, stále to má tu tradiční hratelnost. Jen je tu pár otravných věcí.
První z nich je příběh. Namlsaný skvělým příběhem Tiberian Sun, který byl podpořený slušně natočenými sekvencemi zahranými slušnými herci jsem se na Red Alert 2 těšil. Intro je opravdu bombastické - píší se 70. léta, sovětům vládne nastrčená loutka Romanov, který toho má ale dost a rozjíždí invazi do USA. Obranné systémy selhávají díky telepatům a vyděšený prezident USA Dugan mobilizuje všechny síly, zatímco USA obsazují lodě, tanky i vzducholodě. Po skvělém začátku jsou tu bohužel jednotlivé kampaně, které jsou prostě béčkové až na půdu. Pitomý příběh je podpořený lacinou výpravou, hojně doplňovanou dokumentárními záběry. Herci příšerně přehrávají a jména Ray Wise, Udo Kier či Barry Corbin opravdu nejsou z kategorie dobrý a známý herec. Největším krokem zpět je fakt, že velitel je opět bezejmenná a bezhlasá postava.
A samozřejmě postavy. Za Sověty je to utrpení. Prezident Romanov je opilý idiot (připomínal mi Zemana), generál Vladimir je mužik někde ze stepi, spojka Sofia je latexová domina. Telepat Yuri nevypadá zlověstně jako třeba Kane ale jen směšně. Za USA to není o moc lepší - prezident Dugan je takovým klasickým patetickým filmovým americkým prezidentem z předobamovské éry, generál Carville je bodrý chlápek, aspoň že ta Tanya je sexy. Jaktože ale 30 let po prvním díle vypadá pořád na 20+ je mi záhadou.
Každopádně příběh mě nebavil o moc lépe nedopadla ani grafika - podivně komixově karikovaná a stylizovaná, takže nemáte pocit, že bráníte třeba Sochu svobody či dobýváte Eifelovku, ale spíše koukáte na kreslený film o tomtéž.
A jsem u hratelnosti a jak jsem nakousl, drtivá část misí se odehrává ve městech. A moc mě nebavilo. Zčásti díky nerealistické grafice, zčásti díky tomu, že v izomerickém viděném městě je prostě otrava průzkum, hledání nepřítele, je těžké si naplánovat postup. A prostě mě bavily více tradiční mapy z předchozích dílů.
V jádru je to stále naštěstí totéž - vybudovat základnu, obranu, drtivou armádu a smést soupeře z mapy. Nebo s malou jednotkou něco sabotovat, vyřadit, zničit. Přiznávám, že tyhle chodící mise mě dost bavily. Tanya (nebo Navy Seals) je killer, můžete ji povyšovat nalezenými upgrady ze zničených budov a plně vylevelovaná Tanya s doplňováním energie si troufne i na prism věž. Na druhé straně máte zase telepaty schopné ovládnout jednotku, kteří mají třeba za úkol dostat se do těžce bráněného útočiště prezidenta. V těchto misích se tvůrci vyřádili a je radost je hrát. Kromě upgradů je tu novinka třeba obsazování budov vojáky, ale budova stejně moc nevydrží.
Co jednotky? Tentokrát jsou docela vyvážené. Sověti mají třeba silné tesla vojáky, z tanků vévodí Apokalypsa, kolos který si poradí s jakoukoliv jednotkou soupeře. S arzenálem ponorek a křižníků odpalující dálkové rakety jednoznačně vládnou moři. Spojenci mají pro změnu třeba plavající Navy Seals, takovou trošku slabší obdobu Tanyi. Na zemi pak geniální prism tanky, který pokud jich máte více koncentrují paprsky a zničí většinu budov, věží a staveb na jednu ránu. A zatímco námořní jednotky jsou k ničemu, ve vzduchu kralují stíhačky, které mi vyhrály jinak nevyhratelnou poslední misi. Na obou stranách jsou pak jednotky podivné (delfíni vs. chobotnice), jednotky které jsou hráči k ničemu, ale soupeř s nimi dokáže zatopit (atomovka, chronosféra, Iron Curtain) a jednotky zbytečné (pomalá vzducholoď, maskovací tank).
Na závěr obtížnost. Ze začátku je to brnkačka, ke konci se tvůrci zbláznili a poslední dvě mise za obě strany jsou zkrátka nevyhratelné. Zejména 11 mise za Sověty mě bude strašit ve snech, protože soupeř posílá hordy jednotek ze všech stran hned od začátku. Když se nějak zmátoříte, postavíte obranu a vydáte se zaútočit, jejich telepati obrátí půlku jednotek proti Vám. Totéž v bleděmodrém je 12 mise za Spojence (obě v Kremlinu). Přiznávám, že jsem byl tak vzteklý, že jsem ve finále srovnal Kremlin do posledního domu se zemí.
A ještě jedna perlička. Z nepochopitelného důvodu není v kampani dostupná změna rychlosti hry (ve skirmishi funguje). Což byl pro mě základ - když je nečekaný útok, chcete zpomalit a stihnout vydat rozkazy, když máte obranu v cajku a kupíte útočnou armádu, chcete hru zrychlit na maximum.
No na to že v podstatě jen kritizuju, jsem dal nakonec hodně. Ale Red Alert se mi v podstatě docela líbil, stále to má tu tradiční hratelnost. Jen je tu pár otravných věcí.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Tradiční hratelnost, upgradovací bedny a levelování, vymazlené mise pro speciální jednotky.
Proti: Slabý příběh i jeho zpracování, podivná grafika, absence nastavení rychlosti hry, ke konci nelidská obtížnost.