@
AiMLEzZz (25.03.2022 16:32): Měl jsem to podobně, přítelkyně měla ze začátku postoj typu "je to ztráta času", ale postupně jsem ji nalomoval stále víc a víc ("Jaký je rozdíl mezi hraním a bezcílným brouzdáním na netu?")
Navíc jsem jí postupně začal zpracovávat tím, že jsem jí dával hrát hry, které znala z mládí (nebo jsem je znal já a zaujaly je). Takže jsme začínali u Prehistorika 2, CD-mana, přešli jsme na Unreal Tournament, pak ji zaujali Sleeping Dogs a loni jsem jí dal k narozkám remaster Spyra, kterého hrála jako malá a nemohla se toho pak nabažit :) Aktuálně hraje Yoku's Island, to je ideální hra pro ni, která ji netrestá za neúspěch, takže ji to nestresuje.
Problém je, že má hrozné problémy s ovládáním, neumí mačkání kláves moc koordinovat a WSAD + myš nedává vůbec a ne a ne se to prostě naučit :)
Takže teď už mi nechává volnou ruku v hraní, resp. už se neušklíbá, když vidí, že hraju, ale taky se zajímá občas co to je a na Witchera 3 se taky chtěla koukat, jak hraju, ten ji zaujal hodně. Nejlepší je, že když jí teď řeknu, že jí ukážu hru, která by se jí mohla líbit, tak se hned zeptá "a má to hezkou grafiku?" :D Hezký kus cesty ušla od Prehistorika, jen co je pravda.
Ale jak tu už zaznělo, důležité je respektovat zájmy partnera, ale zase ho kvůli nim nezanedbávat, případně to zařídit tak, aby neměl pocit, že je zanedbávaný (což ženy často neprávem mají, co si budem...).