@
Charllize (30.03.2020 16:34): Však neříkám, mě to baví, to já to spíš myslím na to, že samotná délka nutně není výhodou pro dobře fungující celek, často naopak. Jen že to není samozřejmé.
A ano, já to tomu nevyčítám, ba naopak si i rád užiju. Vždyť já mám vlastně rád i Mass Effect, který je z uplně stejného těsta, to je prostě taková power fantasy pro středoškoláky. Byť moje kritika spočívá v tom, že to opravdu místy trochu tlačí na pilu v tom vysvětlování (ve skutečnosti i v ostatních zdařilých fikcích je průměrný puberťák daleko víc world-wise než naši hrdinové). Já chápu, že to má za cíl to spojení postavy a hráče. Na druhou stranu to zachází do úrovně, že se člověk musí trochu podivovat, co tam teda doteď celý život dělali, čuměli do zdi, než je povolali na školu? :)) Jako zas to nemusí uplně kopírovat, že Rean a pár dalších se v tom světě objevilo skoro stejně náhle jak já jako hráč. O to legračnější pak je, že mají mít minulost...
Ale to jsou spíš drobnosti. Taky se rád vrátím do té doby, mám rád deníky Adriana Molea a hltal jsem i Mládí v hajzlu C. D. Paynea, ale ty přece jen byly...trochu uvěřitelnější, právě i tím, že byli oprsklejší. Líbí se mi, že mi MILFka učitelka Sara chlastá, už mě trochu mrzí, že právě skupina puberťáků kvůli tomu na ní kouká spatra :)) dělá to z nich spíš takové pubertální šprty/zmrdíky. Těžko se pak k nim to pouto drží.
Ale jak říkám: mně se to docela líbí, tohle jsou spíš drobnosti, které jdou s tímhle žánrem a s japonskými příběhy o mladých lidech tak nějak ruku v ruce a člověk s tím musí počítat.
Je čas ale i na chválu a ta tu kritiku převažuje: bojový systém se mi velmi líbí a vypadá to, že do budoucna bude ještě lepší. Je to fakt zdařilý a způsob jakým to hráče učí a do toho uvádí je na jedničku.
A i ten příběh a postavy musím pochválit. Přes všechny moje výhrady je třeba uznat, že člověka opravdu zajímá, co se stane dál. A byť budoucí vývoj mnoha postav je dost zjevný už z mnohasetkilometrové dálky (vřelejší vztah k šlechticům a jeho vyklidnění je nevyhnutelné a absolutně nejvíc klišé), člověka přece jen zajímá, jakou cestou se k tomu dojde, jaké ty postavy budou a co je čeká. To hra umí velmi zdařile a v tomhle ohledu tenhle pubertální eskapismus razí výborně. Je to klišovité až hanba, má to svoje kazy, ale s tím co to má po ruce, to pracuje výjímečně dobře.
A jednu zásadní pochvalu taky neopomenu, když jsem zmínil ten Mass Effect. Rean je daleko menší Mary Sue než kdy byl velitel Shepard a to je velmi sympatické. A zrovna hodně podobných teen příběhů tíhne k té Mary Sue, postavě, která umí všechno ze všech nejlíp a všechny ostatní postavy si z ní můžou sednout na prdel už od samotného začátku. A to Rean není a proto je jeho vývoj a osud dál velmi zajímavý.