Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Lionheart: Legacy of the Crusader

66
79 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
13.08.2003 PC
Vývojáři:
Lionheart je izometrické RPG využívající upravený systém SPECIAL. Nabízí dialogy s několika možnostmi volby podle schopností postavy a zároveň real-time boje v duchu hack&slash.

Hra je zasazena do alternativní historie, která se s tou skutečnou rozchází během třetí křížové výpravy vedenou králem Richardem Lví Srdce, kdy se střetl s muslimským vůdcem Saladinem. Když dal král na návrh svého rádce v roce 1192 ve městě Acre popravit zajatce, nevědomky tak zakončil temný rituál chystaný právě jeho rádcem, jenž otevřel portál do jiného světa. Událost, později známá jako disjunkce, vrhla na náš svět démonické příšery. Richard se Saladinem spojili své síly, aby hrozbu zahnali. I přes to, že byli úspěšní, svět už byl změněn mocnou magií. Přibližně o 400 let později Richardův potomek uniká před najatými vrahy a hráč v jeho roli má za úkol zjistit, kdo a proč si přeje jeho smrt. Začíná v Barceloně (nyní známé pod jménem Nueva Barcelona), městě inkvizice stíhající každé projevy magie a setkává se tu zde mimo jiné s různými historickými postavami.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Lionheart mi připomíná některá anime. Ze začátku paráda - příběh, atmosféra, postavy, nápady... vyložená lahoda. Pak ale někdy v půlce přijde zlom, a je to k nesnesení. Příběh naprosto nesrozumitelnej, atmosféra ta tam, dobrý postavy zmizely, nápady vyprchaly. A to je vlastně případ i tohohle velice slibně vypadajícího RPG, kterého mi bylo hrozně líto, že je takhle zvoraný.

Zasazení a propojení fantasy prvků se světem západní Evropy v 16. století byla parádička. Měl jsem sarkastického červeného démona, kterého jsem si hned zamiloval. Začátek hry byl správně dramatický a zajímavý, Leonardo DiCaprio mě teleportoval pryč a pak už jsem jel. A supr, grafika pěkná, Barcelona perfektní, soubojový systém ucházející. Navíc se mi hrozně líbilo objevovat známé historické postavy a popřípadě řešit jejich problémy. Hejt Inkvizice proti uživatelům magie je přesně to, co by tenkrá ti šmejdi určitě udělali, takže logika věci taktéž dobrá. Hudba skromná, nicméně velice pěkná. A mise jít zlikvidovat goblinského vůdce... hell yeah! Příběh vypadal velice zajímavě, tudíž jsem se nemohl dočkat, co hra přinese dál... Až do druhé části mise ve Francii jsem byl relativně spokojený. Pak ale najednou příběh přestal mít grády, další zajímavé postavy se přestaly objevovat a přišel stereotyp. Především protože pak už se jen a pouze bojovalo. Pouze. Žádné další zajímavé rozhovory, žádné nové nápady. Nic. Jen boj. Bojovalo se tak dlouho a úmorně, až ze mě veškeré původní nadšení z celé hry komplet vyprchalo, přičemž jsem chtěl už jen jediné - aby to už konečně skončilo. Hra otupěla. Prostě z ničeho nic. A já jsem začal kroutit hlavou nad tím, zda to opravdu myslí vážně. Když jsem dorazil k hlavnímu záporákovi, vůbec jsem nevěděl, co je zač (Hra mi to odmítla sdělit), co jsou jeho motivy atd. Prostě jsem ho nějak ukecal, protože jsem měl hodně velkej sill na ukecávání, tudíž jsem s ním nebojoval, přičemž hra skončila. A já byl šťastnej. Ale neměl bych. A aby toho nebylo málo, štvaly mě ještě další věci... postoj vašeho hrdiny je naprosto dementní. Když stojí, má jednu nohu asi 4346 kilometrů od té druhé, rozčilovalo mě to. A společníci si dělají co chtějí. Už mnohokrát jsem na to doplatil.

Téhle hry je hrozná škoda. Je to jakoby si tvůrci řekli, že pokud vynaloží veškeré své úsilí do vytvoření parádní první půlky hry, zbytek už se "ňák" vyvrbí. Jenže druhá polovina je naprostá katastrofa. Trpěl jsem u toho jak při sledování filmu 3 ninjové v zábavním parku (nekoukat). A onen zmařený potenciál je nejsmutnější část hry. I ten můj démon na mě potom začal zapomínat. Velká škoda.

Pro: První půlka hry, lore, his. postavy, pěkné nápady

Proti: Druhá půlka hry, společníci lítaj, hl. hrdina stojí jak dement

+23
  • PC 85
Navzdory recenzím a negativním ohlasům jsem se na konci roku 2006 rozhodl Lionheart pořídit a přesvědčit se na vlastní oči. Přesně netuším, co se tenkrát stalo. Hru jsem rozehrál, došel do Barcelony, skončil a odinstaloval. Trvalo dalších šest let, než jsem našel odvahu se k ní vrátit. Z počátku jsem se bál, aby nešlo o pouhou povinnost, ale jakmile jsem znovu vkročil do Barcelony, obavy se rozplynuly. Přede mnou leželo nádherné město plné života, s řadou historických postav a zajímavých úkolů. Město samo o sobě není rozlehlé, ale společně s blízkým okolím zabere zhruba třetinu hry. Je to dost na to, aby se hráč s hrou seznámil a hlavně si vyzkoušel herní systém SPECIAL.

SPECIAL byl pro mě úplnou novinkou a z počátku jsem ho tak trochu ignoroval. Bylo to dáno hlavně tím, že nebyl moc důvod se vývojem postavy zabývat. Dopředu jsem měl nalinkováno, jak jí přibližně povedu a co budou mé priority. Je to v podstatě jednoduché, v základu tu máme na výběr dovednosti pro bojovníky, pro zloděje a pro mágy. Přitom bodů je v první části hry tak akorát na užší specializaci, což znamená vybrat si jeden ze stromů dovedností pro příslušné povolání a tomu se věnovat. Případně k němu souběžně cvičit doplňkový (např. boj zblízka vs boj na dálku). Nesrovnalosti se začaly objevovat až ve chvíli, kdy jsem se rozhodl dobrat něco z dovedností zloděje. V tu chvíli jsem si začal všímat různých bonusů a penalizací. Pomalu začala vyplouvat celá ta komplexnost systému.

Vzhledem k množství dovednostních stromů to vypadá, jako by měl hráč absolutní volnost ve výběru zaměření, ale zdání klame. Je celkem snadné se nechat zlákat ke špatné volbě. Odměnou může být zvýšená obtížnost hry a dokážu si dokonce představit takové kombinace, které dohrátí znemožní. Obezřetnost je proto na místě. Některé dovednosti jsou užitečné, jiné se využijí jen v několika málo případech. Na druhou stranu, přílišná specializace také není to pravé. Časem zjistíte, že zlodějské dovednosti nejsou jen na odstraňování pastí a neškodí ani trocha magie, byť jste bojovník. Když se na to podívám zpětně, přijde mi, že první část hry je postavena tak, aby hráči právě umožnila větší volnost a ke specializaci ho začne tlačit později. Jde jen o to, vystihnout ten správný okamžik.

Obtížnost hry roste postupně, udržet krok je základem úspěchu. Každé zpomalení znamená zvýšení obtížnosti v další části. Občas to je sice jako na houpačce, někde projdete snadno, jinde se potáhnete hlemýždím krokem, ale na euforii tu moc místa není. Pár výchovných pohlavků jsem taky dostal. Bojovník s jednoručními zbraněmi bude mít problém jinde, než-li střelec a naopak. Týká se to i bojů s bossy. Co bude pro jednoho hračka, druhý nemusí zvládnout vůbec. Musím samozřejmě zmínit i existenci záchranného kruhu v podobě teleportů. Některé vás přenesou do oblastí s potvorami, takže je možné dohánět chybějící zkušenosti tímto způsobem. Je to ovšem zdlouhavé a pro někoho to může být i otravné.

Děj hry vás pozvolna povede ze Španělska do Francie, kde skončí první část. Ostatně tady jsme u zdánlivého kamene úrazu. Bodem zlomu je oblast okolo Montaillou. Od této chvíle začne množství úkolů rychle ubývat a naopak přibyde rozsáhlých dungeonů s tužšími potvorami. Zdánlivě proto, neboť je to ve skutečnosti součást příběhu. Hra je zkrátka takto postavena a je potřeba se s tím smířit. Původní upovídané RPG se změní v čistou akci. Pro mě bylo naopak velkým překvapením, že nejde o žádnou polovinu hry, v tuto chvíli už jsem měl za sebou dokonce 3/4. Netvrdím, že je to nějaká výhra, ale výrazně to usnadňuje přežít čistě bojový závěr hry. Pořád jsem se cítil součástí příběhu a nestalo se mi, že bych zapomněl, kam jdu a proč tam vlastně jdu. Tohle byla část, které jsem se nejvíce obával, místo pocitu zmaru se ovšem dostavil pocit zadostiučinění, korunovaný finále hry.

Lhal bych, pokud bych tvrdil, že nebyly chvilky, kdy jsem hru proklínal. Stejně tak bych lhal, pokud bych tvrdil, že mě zlom ke konci hry nepřekvapil. Nejsem zrovna obdvivovatelem akčních RPG, kam Lionheart prostě spadával, ale ani jedno z toho mi hru nedokázalo znepříjemnit natolik, abych zapomněl na všechno to dobré, co jsem s ní prožil.

Pro: prostředí, alternativní minulost, úkoly s vícero způsoby řešení, příběh, herní systém

Proti: vyváženost, mírný stereotyp ke konci

+21
  • PC --
Rozporuplné RPG plné zajímavých nápadů si své příznivce určitě najde, dokud nezjistí, že hra je vlastně hrou jen do půlky. To může mnoho hráčů odradit tak, jak jsem se s tím setkal na mnoha fórech.

Něco o příběhu. Za doby vlády krále Richarda Lví Srdce, během jedné z křížových výprav, bylo zajato mnoho nepřátelských bojovníků. Jeden z rádců Richardovi poradil, aby všech tisíc zajatců popravil, čímž by nepřítele zastrašil. To sice zafungovalo, ale bohužel to byla pravda jen z poloviny. Tímto hrůzným činem totiž Richard zároveň dokončil temný rituál a otevřel bránu, kterou do světa začali proudit démoni z jiných sfér, kteří ihned posedli některé vojáky. Jakmile to Richard zjistil, spojil své síly se Saladinem, proti kterému původně bojoval, a spolu se jim povedlo démony z našeho světa vytlačit.

Jenže magie přetrvala. Některým lidem zvětšila schopnosti a jiné zdegenerovala, aby z nich vznikli kompletně noví tvorové - goblini, trollové, nemrtví atd. To se samozřejmě nelíbilo inkvizici, která začala po takto zasažených nečistých jedincích pátrat a snažila se z nich tyto ďábelské síly vyhnat. Svět, jak ho známe dnes, se změnil. Avšak ne úplně, a tak v průběhu hry potkáte mnoho z historie známých tváří. Někteří, jako třeba Machiavelli a Shakespeare, Nostradamus, Johanka z Arku se dějem jen mihnou, jiní, například Cortéz nebo Cervantes se k vám na chvilku přidají a další, konkrétně Leonardo DaVinci, vás budou provázet prakticky po celou hru.
Začneme asi tím, že výběr postavy a její preferencí je mnoho. Můžete si vytvořit postavu přesně podle svého gusta, k čemuž vám pomohou i čtyři rasy - lidé, demokini, feralkini a sylvanté. Přitom jedině lidé jsou neposkvrněni magií. Navíc k tomu všemu přibývá možnost zvolit si jednoho ze tří duchů, kterým bude vaše postava posedlá, přičemž každý přidává bonus k některému z druhů magie. Ty jsou ve hře tři: božská, mentální a kmenová. Každý směr se přitom dále dělí na čtyři větve a v každé je pět kouzel. Pokud si to tedy spočítáte, je to celkem 60 kouzel, což už je poměrně slušné. Na druhou stranu, nikdy si neužijete všechny, protože pokud se o to pokusíte, budete mít velké problémy.
Tak jako u každého RPG, zde pak dvojnásobně platí, že specializovat se je velmi moudré. Někteří recenzenti si sice stěžují, že pokud si nevybere charakter, který bojuje na blízko, máte smůlu, ale dle mé osobní zkušenosti to není pravda, to jsem bohužel zjistil po těch 24 hodinách.
Důležité pro postup ve hře jsou pouze tři frakce, a to Templáři, Inkvizice a pronásledovaní Kouzelníci. Mimo nich se ale můžete přidat taktéž k Saladinovým rytířům, nebo v jednu chvíli zradit hodné kouzelníky a stát se příznivci temné magie. Ve finále jsou tu ještě žebráci a cech zlodějů.
A hodně, co se mi páčilo, bylo ukládání v rozhovorech. To bylo fakt něco, co potřebuje většina her.

Teď přejdeme k těm horším věcem. Do začátku bych řekl to nejpodstatnější, co v RPG je. A to jsou potky s hp a manou :D … Tvůrci chtěli být originální, tak vlastnění potky jsou tu něco, jako vlastnit super zbroj. U jednoho obchodníka dvě hodně slabé a jedna silnější, respawn byl taky “super“ potek u obchodníků. Takže na konci hry jsem měl 26 potek, které mi museli stačit. Dále mě zarazilo, že něco jako rare a epické věci tu moc nefungují, když vám řeknu, že nejlepší zbraň ve hře na melee obouručáky je kladivo na skřety, asi se mi budete smát. Po pár lokacích najdete obouruční sekeru, ale nic moc. V pozdější fázi hry najdete obouruční meč, který ovšem nesráží a dmg je směšné. Za to meele jednoručky, těch tu pár epických je; vzpomínám na jeden palcát v kryptě, šavli, ledový meč a ke konci ohnivý meč a pár dalších. Výbava; náhrdelník od inkvizitora, štít od templářů a během hry jsme narazil ještě na dva, jedny epické rukavice, boty Marca Pola a několik zajímavých prstenů. Naopak žádný opasek, helma, zbroj. Zkrátka 70 % jsem měl z Barcelony. Dvě z krypty a jednu z Montaillou.
A to je něco neodpustitelného.
Do půlky hry, jsem obrátil každý kámen. Od necelé půlky jsem jel speed run. A můžu Vám říct, že to byla noční můra. 70 level - 560 životů, 165 obraných bodů, 17 healing rate, což bylo buglé. Spousta perků na resistence, měl jsem snad od každé přes 50 %.
Nejtěžší byl Revenant( elitní jednotka, bych řekl, a pak až boss. Na Revenanta jsem použil 15 lahviček hp. To jsem měl ještě 30 level. Na bosse jsem použil? Nula. Měl jsem resistence na oheň 75 , 35% štít aura a 40% kouzlo. Ubral mi dohromady 400 hp a skapal. Největší sradna byla také, že pořád jsem nacházel věci jen s ohnivou resistencí. A říkám si, že boss bude ohnivý drak :D:D:D. Jo a jediný společník, který trochu vydržel, byl ten rytíř, kterého jste si vyvolali z kouzel.


A čím déle budete hrát, tím více vám bude docházet, jak z dokonalého rpg, který to může být, se stává pprůměrná , pro některé až nudná, zbytečná, unavující rubačka, která je od necelé půlky hry zabitá nesmyslnou obtížností, miliardou nepřátel, natahováním, minimálně postav s dialogy, s těžkou absencí lektvarů a vybavením.
Až budete v kryptě, zjistíte, že hru máte odinstalovat a zapomenout, pokud i to překonáte, počkejte si na invazi anglánu to je něco absurdního. Tohle by mě bavilo ve střílečkách, tam pořád říkám, jak je málo nepřátel.

Pro: Ukládání v dialozích, začátek hry, rozmanitý výběr postavy, tvorba postavy, frakce. Pár historických osobností.

Proti: Z mé stránky po delší době hudba, druhá půlka hry, málo epických věcí, absence množství lektvarů, nevyváženost

+20
  • PC 65
Kdy skončila doba komplexních RPG-ček a nastala éra koridorových kydliček? Nejspíš během vývoje této hry.

Na začátku máte k dispozici celé okolí raně novověké Barcelony včetně Barcelony samotné. Poslíčkujete, vyměňujete si názory s historickými i literárními postavami a odhalujete pozadí příběhu. Posilujete svoji reputaci, abyste se mohli přidat k jedné z barcelonských mocenských skupin. Jenže pak, když se konečně k někomu přifaříte, přijde zlom. Pak už jen procházíte lokacemi, ve kterých není nic než potvory - a kydlíte.

Hra je zákeřná v tom, že pokud ji rozehrajete jako erpégéčko a budete si cpát bodíky do společenských a zlodějských dovedností, tak v druhé půli pohoříte. Když jsem hrál Lionheart poprvé (před více než 10-ti lety, mám placku z nějakého starého SCORE), tak jsem to za půlkou vzdal. Každá další potvora pro mě byla takřka neporazitelná. Takže nakonec quit + odinstalace.

V BG, prvních dvou Falloutech a podobných hrách, vám v bojích vytrhli trn z paty parťáci - jenže v Lionheartu jsou společníci jedna velká katastrofa. Nemůžete je vystrojovat zbraněmi, zbrojí a věcičkami. Můžete je toliko nechat stát na místě a nebo vzít sebou. Můžete je léčit, můžete je vykopnout ze skupiny a zase přibrat - ale to je veškerá interakce. Společníci nelevelují, počet hitpointů mají nastavený napevno. Zpočátku vám jsou k užitku, ale s tím, jak vaší postavě stoupají úrovně (a zároveň stoupají úrovně i enemákům) jejich význam rychle klesá.

Další zákeřností je nedostatek lektvárků. Nemůžete si jich nakoupit plný ranec. Obchodníci mají tak 2-3 a když je vykoupíte, tak máte utrum. Lektvárky (hlavně ty léčivé) je záhodno šetřit na nejtužší boje.

Takže jsem teď Lionheart zkritizoval , ale faktem je že má jakési charisma. Grafika není žádný zázrak, ale celkem příjemná. Hudba je slušná a místy i parádní. Interakce s historickými i literárními postavami má také něco do sebe. Autoři jich tam naházeli hromadu: Leonarda da Vinci, Cervantese i dona Quijota, Shakespeara i Shylocka, Johanku z Arku, Cortéze - a další a další.

Nedávno jsem si Lionheart cvičně prošel znovu. Když už víte jak hrát, tak je to celkem snadná a zábavná hra. Kromě toho je i poměrně krátká - tak do 20-ti hodin (i s většinou vedlejších questů).
+14
  • PC 75
V této hře se mi celkem líbila originalita období, do které byla hra zasazena. Celkem zajímavý byl i vývoj postavy (dovednosti atp.). První půlka hry také byla velmi povedená, obsahovala mnoho úkolů, zajímavé souboje, několik frakcí. Bohužel poté přišla na řadu druhá část hry, která jí změnila na pouhou nudnou rubačku. Celé to ještě více na kolena srazila celková nevyváženost (např. za čistého mága je hra opravdu o nervy). Škoda, docela nadějný titul, který byl bohužel od poloviny hry pěkně pokažený.

Pro: Prostředí, vývoj postav, první polovina hry

Proti: Druhá polovina hry, nevyváženost.

+12