Lionheart: Legacy of the Crusader

Rozporuplné RPG plné zajímavých nápadů si své příznivce určitě najde, dokud nezjistí, že hra je vlastně hrou jen do půlky. To může mnoho hráčů odradit tak, jak jsem se s tím setkal na mnoha fórech.

Něco o příběhu. Za doby vlády krále Richarda Lví Srdce, během jedné z křížových výprav, bylo zajato mnoho nepřátelských bojovníků. Jeden z rádců Richardovi poradil, aby všech tisíc zajatců popravil, čímž by nepřítele zastrašil. To sice zafungovalo, ale bohužel to byla pravda jen z poloviny. Tímto hrůzným činem totiž Richard zároveň dokončil temný rituál a otevřel bránu, kterou do světa začali proudit démoni z jiných sfér, kteří ihned posedli některé vojáky. Jakmile to Richard zjistil, spojil své síly se Saladinem, proti kterému původně bojoval, a spolu se jim povedlo démony z našeho světa vytlačit.

Jenže magie přetrvala. Některým lidem zvětšila schopnosti a jiné zdegenerovala, aby z nich vznikli kompletně noví tvorové - goblini, trollové, nemrtví atd. To se samozřejmě nelíbilo inkvizici, která začala po takto zasažených nečistých jedincích pátrat a snažila se z nich tyto ďábelské síly vyhnat. Svět, jak ho známe dnes, se změnil. Avšak ne úplně, a tak v průběhu hry potkáte mnoho z historie známých tváří. Někteří, jako třeba Machiavelli a Shakespeare, Nostradamus, Johanka z Arku se dějem jen mihnou, jiní, například Cortéz nebo Cervantes se k vám na chvilku přidají a další, konkrétně Leonardo DaVinci, vás budou provázet prakticky po celou hru.
Začneme asi tím, že výběr postavy a její preferencí je mnoho. Můžete si vytvořit postavu přesně podle svého gusta, k čemuž vám pomohou i čtyři rasy - lidé, demokini, feralkini a sylvanté. Přitom jedině lidé jsou neposkvrněni magií. Navíc k tomu všemu přibývá možnost zvolit si jednoho ze tří duchů, kterým bude vaše postava posedlá, přičemž každý přidává bonus k některému z druhů magie. Ty jsou ve hře tři: božská, mentální a kmenová. Každý směr se přitom dále dělí na čtyři větve a v každé je pět kouzel. Pokud si to tedy spočítáte, je to celkem 60 kouzel, což už je poměrně slušné. Na druhou stranu, nikdy si neužijete všechny, protože pokud se o to pokusíte, budete mít velké problémy.
Tak jako u každého RPG, zde pak dvojnásobně platí, že specializovat se je velmi moudré. Někteří recenzenti si sice stěžují, že pokud si nevybere charakter, který bojuje na blízko, máte smůlu, ale dle mé osobní zkušenosti to není pravda, to jsem bohužel zjistil po těch 24 hodinách.
Důležité pro postup ve hře jsou pouze tři frakce, a to Templáři, Inkvizice a pronásledovaní Kouzelníci. Mimo nich se ale můžete přidat taktéž k Saladinovým rytířům, nebo v jednu chvíli zradit hodné kouzelníky a stát se příznivci temné magie. Ve finále jsou tu ještě žebráci a cech zlodějů.
A hodně, co se mi páčilo, bylo ukládání v rozhovorech. To bylo fakt něco, co potřebuje většina her.

Teď přejdeme k těm horším věcem. Do začátku bych řekl to nejpodstatnější, co v RPG je. A to jsou potky s hp a manou :D … Tvůrci chtěli být originální, tak vlastnění potky jsou tu něco, jako vlastnit super zbroj. U jednoho obchodníka dvě hodně slabé a jedna silnější, respawn byl taky “super“ potek u obchodníků. Takže na konci hry jsem měl 26 potek, které mi museli stačit. Dále mě zarazilo, že něco jako rare a epické věci tu moc nefungují, když vám řeknu, že nejlepší zbraň ve hře na melee obouručáky je kladivo na skřety, asi se mi budete smát. Po pár lokacích najdete obouruční sekeru, ale nic moc. V pozdější fázi hry najdete obouruční meč, který ovšem nesráží a dmg je směšné. Za to meele jednoručky, těch tu pár epických je; vzpomínám na jeden palcát v kryptě, šavli, ledový meč a ke konci ohnivý meč a pár dalších. Výbava; náhrdelník od inkvizitora, štít od templářů a během hry jsme narazil ještě na dva, jedny epické rukavice, boty Marca Pola a několik zajímavých prstenů. Naopak žádný opasek, helma, zbroj. Zkrátka 70 % jsem měl z Barcelony. Dvě z krypty a jednu z Montaillou.
A to je něco neodpustitelného.
Do půlky hry, jsem obrátil každý kámen. Od necelé půlky jsem jel speed run. A můžu Vám říct, že to byla noční můra. 70 level - 560 životů, 165 obraných bodů, 17 healing rate, což bylo buglé. Spousta perků na resistence, měl jsem snad od každé přes 50 %.
Nejtěžší byl Revenant( elitní jednotka, bych řekl, a pak až boss. Na Revenanta jsem použil 15 lahviček hp. To jsem měl ještě 30 level. Na bosse jsem použil? Nula. Měl jsem resistence na oheň 75 , 35% štít aura a 40% kouzlo. Ubral mi dohromady 400 hp a skapal. Největší sradna byla také, že pořád jsem nacházel věci jen s ohnivou resistencí. A říkám si, že boss bude ohnivý drak :D:D:D. Jo a jediný společník, který trochu vydržel, byl ten rytíř, kterého jste si vyvolali z kouzel.


A čím déle budete hrát, tím více vám bude docházet, jak z dokonalého rpg, který to může být, se stává pprůměrná , pro některé až nudná, zbytečná, unavující rubačka, která je od necelé půlky hry zabitá nesmyslnou obtížností, miliardou nepřátel, natahováním, minimálně postav s dialogy, s těžkou absencí lektvarů a vybavením.
Až budete v kryptě, zjistíte, že hru máte odinstalovat a zapomenout, pokud i to překonáte, počkejte si na invazi anglánu to je něco absurdního. Tohle by mě bavilo ve střílečkách, tam pořád říkám, jak je málo nepřátel.