Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

RPG

@Shoggot (30.03.2020 17:11): To moc nechapu. A jak bys to chtel? Projit s Reanem od kolebky aby ti neprislo ze se najednou objevil? :)
A hmm, mozna ze nakonec ty tvoje odhady vyvoje nebudou tak presne jak cekas. Clovek samozrejme ma vzdycky nejaky tuseni a nekdy si je jisty, ale zrovna u prvniho dilu Trails me ten vyvoj dal pekne za vyucenou ze tuseni bylo zcela spatne. Ovsem u dvojky to bylo uz horsi, tam mi me tuseni dalo za pravdu, bohuzel. Proto ten druhy dil povazuju za horsi.

No necekane jsi se k tomu postavil kladne a ani nepouzil slovo picovina, docela zmena oproti drivejsku, treba te nakonec ta serie sezere a budes rad ze jsi tomu ten cas dal:)
@Charllize (30.03.2020 16:34): Však neříkám, mě to baví, to já to spíš myslím na to, že samotná délka nutně není výhodou pro dobře fungující celek, často naopak. Jen že to není samozřejmé.

A ano, já to tomu nevyčítám, ba naopak si i rád užiju. Vždyť já mám vlastně rád i Mass Effect, který je z uplně stejného těsta, to je prostě taková power fantasy pro středoškoláky. Byť moje kritika spočívá v tom, že to opravdu místy trochu tlačí na pilu v tom vysvětlování (ve skutečnosti i v ostatních zdařilých fikcích je průměrný puberťák daleko víc world-wise než naši hrdinové). Já chápu, že to má za cíl to spojení postavy a hráče. Na druhou stranu to zachází do úrovně, že se člověk musí trochu podivovat, co tam teda doteď celý život dělali, čuměli do zdi, než je povolali na školu? :)) Jako zas to nemusí uplně kopírovat, že Rean a pár dalších se v tom světě objevilo skoro stejně náhle jak já jako hráč. O to legračnější pak je, že mají mít minulost...

Ale to jsou spíš drobnosti. Taky se rád vrátím do té doby, mám rád deníky Adriana Molea a hltal jsem i Mládí v hajzlu C. D. Paynea, ale ty přece jen byly...trochu uvěřitelnější, právě i tím, že byli oprsklejší. Líbí se mi, že mi MILFka učitelka Sara chlastá, už mě trochu mrzí, že právě skupina puberťáků kvůli tomu na ní kouká spatra :)) dělá to z nich spíš takové pubertální šprty/zmrdíky. Těžko se pak k nim to pouto drží.

Ale jak říkám: mně se to docela líbí, tohle jsou spíš drobnosti, které jdou s tímhle žánrem a s japonskými příběhy o mladých lidech tak nějak ruku v ruce a člověk s tím musí počítat.
Je čas ale i na chválu a ta tu kritiku převažuje: bojový systém se mi velmi líbí a vypadá to, že do budoucna bude ještě lepší. Je to fakt zdařilý a způsob jakým to hráče učí a do toho uvádí je na jedničku.

A i ten příběh a postavy musím pochválit. Přes všechny moje výhrady je třeba uznat, že člověka opravdu zajímá, co se stane dál. A byť budoucí vývoj mnoha postav je dost zjevný už z mnohasetkilometrové dálky (vřelejší vztah k šlechticům a jeho vyklidnění je nevyhnutelné a absolutně nejvíc klišé), člověka přece jen zajímá, jakou cestou se k tomu dojde, jaké ty postavy budou a co je čeká. To hra umí velmi zdařile a v tomhle ohledu tenhle pubertální eskapismus razí výborně. Je to klišovité až hanba, má to svoje kazy, ale s tím co to má po ruce, to pracuje výjímečně dobře.

A jednu zásadní pochvalu taky neopomenu, když jsem zmínil ten Mass Effect. Rean je daleko menší Mary Sue než kdy byl velitel Shepard a to je velmi sympatické. A zrovna hodně podobných teen příběhů tíhne k té Mary Sue, postavě, která umí všechno ze všech nejlíp a všechny ostatní postavy si z ní můžou sednout na prdel už od samotného začátku. A to Rean není a proto je jeho vývoj a osud dál velmi zajímavý.
@Shoggot (30.03.2020 16:20): No vyborne, jen do toho. Tak vysvetlovani tam je az prilis, to nepopiram. Ale kdyz by tam nebylo tak by zase nekdo mohl rict ze to nema radne podhoubi a tak pro jistotu se tam resi kazda ocividna pitomina. Ale me to zbytecne neprijde, pak to v celkovem kontextu je spis k uzitku. I tak se v tom clovek po case ztraci a obcas nevi o kom nebo o cem se presne mluvi a cim vic tech dilu clovek odehraje tim je to viditelnejsi ze ta potreba detailnich rozboru je docela nutna.
Je jasne ze to ma pubertalni vyzneni, vsak to jsou pubertaci a kdyz do toho clovek jde s tim ze ho tyhle veci serou tak je prusvih. Me to naopak prislo fajn, bral jsem to jako pripomenuti doby kdy mi bylo 17 a spis jsem kolikrat koukal jak se lze i v tomhle veku chovat zodpovedne a neco si z te puberty i odnest do zivota.
hele kdyz te bavilo mluvit s vlastni kravatou a valet se po stole ozralej jak cune, tak jiste muzes odpustit nedospele chovani particce skolaku a zacit je mit trochu rad. To pujde, ses chytrej tak ti to dojde:)
@Charllize (30.03.2020 16:02): Ajaj, tady jsem trefil přesně do bolavého místa, inu, potrefená husa. A neboj, mám to zrovna teď rozehrané, karanténa dělá zázraky, jsem na konci druhé kapitoly! A nijak nepíšu, že někde něco nefunguje, já proti pubertálnímu eskapismu nic nemám, jen mě baví, když se vydává za něco jiného, než je. Ono to má taky +100 hodin, protože to třeba vysvětluje třídní systém několik prvních hodin jako pro někoho, kdo přiletěl z Marsu, ale pubescenti zavření někdo doma se to naučit musí, byť i skrze pohádku!

@Jab (30.03.2020 16:03): Mě okopávání braku a eskapismu je cizí, úsměvné vždy jsou jen ty snahy z toho dělat něco jiného než to je. To se pak musí tzv. ukázat místo, jak říkali dříve mladí. Lidi, kteří se za to chtějí do krve prát...ti mají podle mě spoustu práce se čtením toho samého dokola jen v bleděmodré, nějaké strašlivé OCD :))
@AlieN (30.03.2020 15:40): Ten meč je totiž mAgiCKý!?!! Ale jinak máš samozřejmě pravdu.

Ale kdo ví, kdybychom uměli tvořit firebally na dlaních, tak bychom se třeba po elektřině, parním stroji či telegrafních drátech taky nepídili.
@Shoggot (30.03.2020 15:59): To se shodneme. Ale pak mi přijde okopávání fantasy jak pověstné kopání do štěňátka. I kdybys našel někoho na druhé straně, kdo se bude chtít do krve prát, tak to stejně bude v zásadě úplně zbytečná diskuze.

Slunce žblunce jak by řekl Neználek. :)
@AlieN (30.03.2020 15:40): Tak proto je fantasy tak častý eskapismus. Je to svět nelomcovaný průtoky času, nemusí tak řešit velké transformace ekonomiky, přináší věčný, neměnný a lehce srozumitelný společenský a třídní systém, předem rozdané role s rošťáckým pomrkáváním po subverzi toho systému skrz protagonistu (často avatar konzumenta), nikoli ale jeho zničení (PC není nikdy revolucionář, naopak), pradávná doba se nijak pokrokově příliš neliší od doby "současné", tudíž neexistuje úzkost a obava z toho, že po "zlých časech" už nebude možné vybudovat "dobré časy", prakticky neexistuje enviromentální problematika, filosofie neexistuje absolutně vůbec, náboženské systémy jsou přesně, jasně a srozumitelně definované, pokud jich je více, je mezi nim daná naprosto jasná hranice, neexistují tavící kotle, hranice fungují jak ve videohrách, tihle žijí támhle a tihle támhle, tvrdě získané vzdělání nahrazuje jen tradičně odvozená moc nebo magie s nanejvýš pofiderním vysvětlením jak funguje...

Ještě jednou: není divné, že pro mnoho lidí jde o úplně nejoblíbenější eskapismus :))
@BUMTARATA (30.03.2020 10:50): Jo, ten nulový vývoj je na fantasy světech až tragicky směšný - říše s tisíciletou historií, všude kolem ruiny starých měst - ale současnost v nich vypadá úplně stejně jako ta dávná minulost. A co víc, ony často přímo technologicky upadají, a místo aby byl vidět masivní pokrok v metalurgii a výrobě zbraní, stejně nejlepší meč který najdete je ten, který se v nějaké zapadlé kobce válí stovky let.

Tolkien toho není vyjímkou, on je zářným příkladem, snad přímo stanovením precedentu. Lidé běhají po Středozemi sedm a půl tisíce let, elfové skoro devět, ale dozvíme se snad že tehdy v prvním či druhém věku běhali v bederních rouškách a bydleli v jeskyni? Ani náhodou, naopak už tehdy stavěli vznosné paláce a žili vlastně úplně stejně jako teď. A to jsou elfové nesmrtelní, nedochází u nich k žádné ztrátě vzdělání a inteligence, i kdyby tehdy v bederních rouškách běhali, v době třetího věku už by měli mít dávno v malíku jadernou fůzi a vyrábět antihmotu, a ne šaškovat s luky někde po lesích.
@Gordon (30.03.2020 12:26): Zaklínač není "slovanský" - těžce posmoderně se v něm eklekticky míchají všemožné mýtické/folklorní zlomky, od germánských, přes anglosaské až po slovanské. A je mnohem spíš variací na Conana, než cokoli jiného.

@Jab (30.03.2020 12:40): Cha, pro opuštění představy, že v pohádkách všechno dobře dopadne a existují hrdinové, co to zachrání, doporučuji lotyšské pohádky, všichni zemřou a je to nejšťastnější den jejich života. Andersen vedle Skálbeho vypadá jak naivní optimista.

@Shoggot (29.03.2020 23:52): Yep, fantasy a fantasie se dost často míjí, dost věcí vypadá jako x-tý recyklát Dragonlance.
Mně by se třeba líbilo, kdyby se do nějaké hry protlačil setting ze Ságy o pliocenním exilu od Julian May, zajímavým způsobem se tam míchají mýtické, fantasy a scifi prvky, tj. i kdyby se tam zachraňoval svět, zvládalo by to být zajímavé a originální alespoň tím prostředím.
A Tolkien vykrádá žánr pohádek, který tu byl dávno před ním. Právě tím návratem dětské fantazie chytl i dospělé generace. Podobně jako třebas Hairy Potěr. Fantasy je jen modernější verze pohádky. Stále uspokojuje podobné touhy (vše dobře dopadne - existují hrdinové, kteří vše zachrání) a je veden ve stejných černobílých kulisách. Je to prostě takový jednoduchý žánr na dobrou noc. :) A nic proti tomu!
Já tedy za sebe můžu říct, že mě hrdinské fantasy vůbec nevadí. To, že mám zachránit svět/království/princeznu beru jako hlavní úkol, ale mnohem důležitější pro mě, jestli ta cesta k jeho splnění bude zábavná. Pak je mi u zadku, že primární quest je prachobyčejnej. V Ultimě Underworld 1 je hlavním úkolem zachránit unesenou ženskou. Ale přitom se tam rozvine něco trochu většího a samotnej únos jde tak trochu do pozadí.
Třeba takový všemi opěvovaný Zaklínač je taky vykradačka tolkiena, jen v slovanském settingu. :)
@SilentWolf (30.03.2020 12:15): máš pravdu, chtělo by to nějaké kladivo... :-)

Jinak pravda, většina fantasy RPG zabředává pouze do klasické fantasy klišé a bojí se a nebo není schopna vsadit pořádně na originalitu, což je škoda, neboť i ve fantasy literatuře se dnes najde velké množství originálních kousků, ale věřím, že je to jen nějaký postupný vývoj, který se začne lámat, stejně jako tomu bylo u knih...
Je vůbec v nějaké hře s magií ta magie nějak rozumě omezena? Myslím hratelnostně? Protože jo, jsou tam občas nějaké kruhy mágů, lovci čarodějnic apod.. ale přesto po světě chodí skupinky mágů a můžu uprostřed města vyčarovat ohnivý sloup a nikdo se tomu podivovat nebude.

Pamatuji totiž, že v jednom módu do Oblivionu (Nehrim?) byly nějaké rušičky magie a ve městech nešlo kouzlit apod.. nikde jinde jsem to nezažil. Přitom po penězích je zrovna systém magie něco, co mi tu atmosféru narušuje taky. Ty fantasy světy jsou fakt docela pitomoučké.
@AlieN (30.03.2020 03:22): Tak on i Tolkien předpokládal, že po Válce o prsten začne Čtvrtý věk, magie z Ardy postupně vyvane, lidé se začnou spoléhat na techniku a fantasy se překlopí do prehistorie Země. Teď bysme snad měli žít v sedmém věku, nebo osmém. V tomhle ohledu dává Might nad Magic smysl. Fantasy je mnohem bohatší než by se zdálo a dá se v něm najít spousta různých koncepcí, nebo vnímání realit. Sci-fi je pochopitelně pořád někde jinde, většinou je chytřejší, vypointovanější a lépe odráží náš svět, ale není to pravidlem. Třeb Pratchett uměl nádherně nastavit zrcadlo a většinou mi to došlo až když jsem si tu knížku přečetl podruhé, cca s desetiletým odstupem.
@BUMTARATA (30.03.2020 10:50): To je právě to tolkienovské fantasy, kdy autoři nejsou schopni přijít s něčím novým.
Na druhou stranu, třeba takový Warhammer: Age of Sigmar nebo End Times jsou vykradačkou toho největšího fantasy klišé, celé to míchá dohromady, až z toho vzniká tak přesycený a přepálený setting, až je to vlastně skvělé.
Pak tu máme třeba Elder Scrolly, které nejsou ničím jiným, než padesátou variací na tolkiena a ten svět je v nich tak špatně vymyšlený, že by nemohl vůbec fungovat (pokud nebudeme zabrušovat hluboko do loru). Stejně to ovšem má nějaké kouzlo.

Každopádně ten Tolkienovo LOTR se odehravá v úpadku civilizace, kde je vše na pokraji zhroucení a přece jen tam nějaký technologický pokrok vidíme, třeba Saruman, který objeví tajemství střelného prachu (a vzápětí ztratí), nebo u vynalezavých trpaslíků.
Mě na středověkých fantasy světech dlouhodobě štve, že se jen potácí z krize (zabij černokněžníka) do ještě větší krize (zabij černokněžníkova bratra), ale nikdy se z ní nepoučí, nikdy tam nikdo nepřijde s ničím novým, nikdy nikdo nezjistí, jak štěpit uran, postavit počítač nebo zavést kapitalismus, aby bylo opravdu s čím bojovat.

Proto třeba mám tolik rád svěží svět Dishonored. Nebo nově Disco Elysium. V těch je fantazie.
Mně teda scifi ani fantasy RPG nedostatkový nepřipadají. Spíš mi chybí prostředí, která jsou ve strategiích a fps běžná - mafie, divoký západ, současnost, světové války, atd..
@AlieN (30.03.2020 03:22): Mně tedy zrovna to náhlé "prozření" v prvním dílu Might and Magic přijde jako hodně zajímavá a (pokud bys neznal novější díly) a působivá. Ten tvůj "tolkienovský" svět pak vypadá v trochu jiném světle.

Města a prostředí popisované v Bas Lagu si úplně nedovedu představit v rpgčku :) Tedy technicky samozřejmě určitě, ale šlo by skoro určitě o takové klouzání na povrchu, mně se líbila právě to popisnost (někdy až maniakální), kterou China věnoval místům, věcem, postavám i událostem. Tohle bez mega popisného textu ve hře jen vizuálním zobrazením nedáš. Adventuru si dovedu představit spíš, nejlepé nějakou od Legend Ent.
@Shoggot (29.03.2020 23:52): Fantasy ve své čisté podobě je podřadný žánr, sci-fi vládlo odjakživa ve všem, i v té fantastičnosti :)

Ze zajímavých fantasy/sf světů - hodně dlouho doufám že udělají pořádně RPG ze prostředí knih od Mievilla. Detailně popsaná města kde se prvky fantasy i sci-fi mísí ve špíně ulic brutální společnosti plné podivných hybridů, kteří přitom pořád jsou v jádru lidské postavy se vším dobrým i špatným, no málokterý svět než ten z Nádraží Perdida a Jizvy by si herní zpracování zasloužil víc.

A hlavně tam ten svět působí organicky, uvěřitelně, všechny prvky z těch žánrů jsou vzájemně velmi přirozeně prolnuté - ne jako ten v Might & Magic, kde je dokonale čistý Tolkienovský svět, ze kterého se najednou propadnete do kosmické lodi.
@Tulareanus (29.03.2020 18:07): +1
Ano, to je na těch fantasy settingech a vlastně fantasy žánrovkách nejhorší. Je to vlastně velmi vtipná ironie, že to má vždy přívlastek fantazie, byť fantazie tam je zjevně použito velmi málo :))

Fantasy RPG mě v podstatě takhle začínají lehce štvát. Mají zhruba stejný stimul jako lexaurin.
@Tulareanus (29.03.2020 21:02): No je to hned první tučná hedlajna na tom kickstarteru - Gamedec is a single-player, non-combat, cyberpunk, isometric RPG. Pro mě jsou souboje (samozžejmě ty dobře udělané) kořením rpg, bez nich mě to moc nebaví. Ano je možné to hrát jako adventuru, ale to bych zase radši tu adventuru než těch milion možností v dialozích a používáním nejrůznějších aspektů na směřování rozhovoru. Čímž netvrdí, že to nemůžu být kvalitní hra.

Ta mnou popisovaná hra je Wizardry IV: The Return of Werdna. Já bych skoro i řekl, že to možná ani není rpg. Nejsou tam zkušenostní body, ale levely postavy ano, ovšem skokové. Vývoj tam sice je, ale jen tím, že se dostaneš na nějaké konkrétní místo. Osobně bych to spíš přirovnal k jednomu obřímu, megabořímu puzzlu, do kterého spadají i souboje, respective způsob přibírání pomocníků.
@hanak_v_exilu (29.03.2020 21:19): Tak ide mi predovšetkým o settingy a herné svety. Arcanum som nižšie spomínal a lamentoval som nad nedostatkom takých svetov (nielen v RPG). System Shocky a ich duchovných nástupcov beriem skôr ako sofistikované akčné hry s rpg prvkami, než opačne. Ale z osamelého hrdinu v nejakom tom komplexe/meste/vesmírnej stanici/lodi, ktorý má amnéziu a zisťuje čo sa tam vlastne stalo, je už tiež slušné klišé. :)
Wizards & Warriors som nedohral a okrem zaujímavých rás, je to v podstate celkom tradičné, aj keď pekne urobené fantasy o záchrane sveta, priznám sa však, že som sa nedostal vo svojej dobe nedostal ani do polovice a stále som plánoval, niekedy sa k tomu vrátiť. V tomto štýle mi vyhovoval viac originálnejší Albion.
Viaceré jRPG, ktoré som hral majú v sebe istý pastiš fantasy a scifi, ktorý kombinuje stredoveké usporiadanie časti spoločnosti a jej kúzelnické aspekty a úbory s nemeckou a flámskou historickou architektúrou menších miest v kombinácii s futuristickými industriálnymi veľkými mestami a lasermi. Príde mi, že štylisticky je toto asi najčastejšia kombinácia, s ktorou som sa tam stretol. Zároveň by som povedal, že nie vždy, ale častokrát si tie hry ešte viac zakladajú na dodržiavaní konkrétnych tropes a klišé, než tie západné. A tieto tropes miestami vyznievajú ako nie úplne podarené karikatúry tých západných. Povedal by som podobne, ako keď namaľuješ obraz niečoho, o čom si mnohokrát počul, ale nikdy si to nevidel naživo ani na fotografii. :)
@Tulareanus (29.03.2020 21:02): Arx Fatalis je neoficiální pokračování Ultimy Underworld. Ale máš pravdu. Všechny tři série víceméně umřely zhruba na přelomu tisíciletí. Jen Might nad Magic jednorázově vskřísil úspěch Grimmrocku. Těch netradičních RPG je ale víc. Výborné je steampunkové Arcanum. Jestli zase tak netoužíš po propracovaném systému, tak oba System Shocky jsou svého druhu RPG. Wizards nad Warriors je hodně osobité. A pak máš spoustu japonských RPG z nichž jsem pravda nic nehrál, ale klasickou západní fantasy bych v nich vůbec nehledal a nejspíš ani nenašel.
@hanak_v_exilu (29.03.2020 19:23): Tak, ale vezmi si kedy vznikli ich posledné časti. A keď nerátame ešte M&M X, ale len tie od NWC. Každopádne Might and Magic a Heroes patrí medzi moje najobľúbenejšie hry a herné série, ale majú svoju gýčovitosť a aj to využitie scifi je tam v podstate maličké a trvalo mi, kým som si naň zvykol. s Ultimou mám malé skúsenosti, ktoré chcem časom napraviť a s Wizardry žiadne. Svojho času mi kamarátova Wizardry VII nešla spustiť a k VIII som sa nevedel v čase vydania dostať.

Čo mi napadlo, že môže byť netradičné RPG a tiež mám na zozname restov (čaká ma na poličke v krabici na zahranie), je Arx Fatalis.

@Richmond (29.03.2020 18:34): Neviem, či je to bez bojov. Ale nerozumiem tomu, prečo tomu nedáš šancu, o to viac, ak si nič také ešte nehral. Možno sa ti to zapáči. Nepochopím to a priori odmietanie niečoho, je škoda, si takto uberrať z možností. Prípadne to ber ako adventúru s RPG prvkami, ak ti to uľahčí vnímanie hry. :)

A to hráš nejaké pen and paper alebo o čo sa jedná?
@Tulareanus (29.03.2020 18:07): No, tři nejvytrvalejší a do jisté míry pro žánr stěžejní série, tedy Might And Magic, Ultima a Wizardry jsou všechno fantasy říznuté sci-fi. Hlavně starší díly Ultimy a "novější" díly Wizardry jsou extrémně osobitá netolkienovská RPG.
@Tulareanus (29.03.2020 17:36): To je non-combat rpg? Nedávno tu někdo tento způsob poptával. Za mě NE-DĚKUJI! :-D Jako akdventuru bych to ale bral.

K těm archetypům rpg...Aktuální hra, kterou už pár měsíců hraju (nevím, ale jestli to je správný termín) tak nenabízí žádnou záchranu světa/království. Je to čistě o tom dostat se jako záporák z důmyslného vězení a opět se zmocnit vlády nad světem :) Myslel jsem, že jako hráč skoro vždy zastávající dušínovské zásady budu mít s tímto problém, ale nyní už ty dobrosery drtím a posílám je do horoucích pekel s úsměvem na rtech! (pravda, většinou ale vyhrávají oni). Zaujalo mě taky, že nedokážu říct, jaké vlastně je to zasazení. Fantasy?? No dost možná, ale vizuálně to vypadá skoro spíš jako scifi. Ano můžu si najmout orky, ale taky japonské mistry bojového umění, egyptské mumie a spousta dalších odlišných potvor. Dnes ráno mě přepadla skupina říkající si Joachim's Jihad vzývající Aláha jako bojový pokřik. Ve té jejich grupě jména jako Yps von Uffeel, Joachim Deeg, Teut Weidemann nebo Mr. Rust. A na obrázcích u těch, kteří měli povolání Lord obrázky rytířů s křížem na prsou a bannerem majícím totéže :) Pak si vyber!
@raisen (29.03.2020 18:13): Greedfall mám na wishliste a tým pádom aj to-do liste už dávno a hej, pripomenulo mi to kolonizačné príbehy a Pocahontas, takže v podstate to bude v niečom iné, ale tak uvidím, keď to budem mať a dostanem sa k tomu.

@Fritol (29.03.2020 18:19): Ono mne trochu vadí ten zažitý koncept., že ak je niečo fantasy, tak to "musí" štylisticky odrážať minulosť, napr. stredovek a ak je niečo scifi, tak to "musí" odrážať blízku alebo ďalekú budúcnosť. Pričom ako by povedal Picard je to len "failure of imagination". Tie komornejšie a osobnejšie príbehy mám tiež radšej, preto mám tak rád Planescape: Torment a Baldur's Gate 2. Samozrejme, sú tam v stávke aj nejaké väčšie veci, ale nie je to postavené na záchrane sveta alebo kráľovstva.

Občas ma však zamrzí, keď sa nájde nejaká hra s dobrým a povedzme originálnym settingom alebo konceptom, ale v realizácii sa na niečom potkne a nie je to dobré. Napr. Assassin's Creed: Syndicate má krásne vymodelovaný, ale gameplaoyvo poloprázdny a sterilný svet. Ja som si pri hraní predstavil hneď aké by bolo super mať v tom prostredí herne niečo medzi The Witcher 3: Wild Hunt a Vampire: The Masquerade - Bloodlines. Prípadne mi nedá nespomenúť si na Barcelonu v Lionheart: Legacy of the Crusader - ten jednoduchý koncept spojenia nášho reálneho sveta s fantasy motívmi, vytvárajúc alternatívnu históriu bol super, ale tá realizácia bola veľmi smutná a zabila potenciál, v podstate nepozeranej éry a prostredia. Prípadne dlhé roky po dohraní Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura smútim po nejakom kvalitnom RPG z obdobia industrializácie. Nemusí to byť ani fantasy, normálne by som si predstavil niečo na štýl kombinácie Verneovky, Šalamúnových baní a dramatickosti Heart of Darkness od Josepha Conrada.

@Fritol (29.03.2020 18:19): Ako fanúšik BG, Falloutov a Planescape sú práve tie izometrické crowdfundované veci pre mňa tie najpríjemnejšie herné zážitky z posledných rokov, takže som za ne rád. Ale veľakrát sú v mnohom skôr fanservisom hrajúcim na nostalgiu, než originálnymi settingami a zážitkami.
@Tulareanus (29.03.2020 18:07): To souhlasím, to občas už unavuje i mě. Uvítal bych třeba trochu steampunku nebo pirátské tématiky (V tomto Risen 2 ideální kombinace). Taky bych docela bral nějaké pohádkovější RPG, inspirované třeba světy ze série Legend of Zelda. Nebo by se mi líbilo něco temnějšího, třeba z morového období, řízlé fantasy.

Ovšem největší problém s RPG hrami mám asi s tím, že jsem jako hráč vždy středem pozornosti po celém světě/království a nakonec celá ta záchrana něčeho/někoho závisí jen na mě. Uvítal bych něco komornějšího nebo civilnějšího, kde veškeré pohnutky hlavního hrdiny se týkají jeho nebo úzké skupiny lidí. Je mi jasné, že "hra na hrdiny" je prostě vyložena tak, že všechno musí být hrdinské, ale stejně by to imo šlo udělat i jinak.

Možná by moje potřeby splnily nějaké ty izometrické indie věci, ale to já moc nemusím. Mám rád third person RPG a ty jsou zas moc drahé a každý vývojář to jede na jistotu, tak dělají furt dokola to samé vesměs.
@Fritol (29.03.2020 18:01): Mňa na tom fantasy už trochu unavuje, že hoci autori majú možnosti popustiť uzdu svojej fantázie, tak veľakrát je tam ten konzervatívny D&D/Tolkienovský stereotyp, kde ide o nejaké feudálne fantasy na princípoch európskeho stredoveku a počiatku novoveku s elfami, trpaslíkmi, orkami a drakmi. V scifi síce sú tiež veľmi obľúbené až otrepané témy (postapokalyptická zničená Zem alebo cyberpunková distópia v totalitnom režime so spoločnosťou ovládanou korporáciami alebo policajným štátom), ale je ich viac a nie je tam až tak veľa tých pevne zakorenených a xkrát videných klišé.
Rozmýšlam že v týchto zlách časoch. Čo hrám na PS 4 Nioh a striedam to s Doom Eternal. Tak na PC by som rozohral Divinity Original sin, som to kupil na steame, vôbec sa v tej hre nevyznám dialogy a rozhodnutia mám rád ale do bojového systému sa neviem moc dostať čo sa týka zbierania gearu to je tiež bieda. V nezadanosti a v depresii ma nič nenapadá iné. Keď ludia v reali nič nepomohli.
@Sarno (29.02.2020 17:13): Tu sa mi žiaľ dá len k prvému odstavcu a hlavne k prvým trom vetám povedať len toľko, že si evidentne hral veľmi málo ťahových RPG, ak si dovolíš toto tvrdiť. Tých možností je tam u veľa hier naozaj veľa a častokrát je to presne o tom, ako sa hráč musí vynájsť a v niektorých prípadoch (Final Fantasy Tactics, Fell Seal) používať aj prostredie vo svoj prospech.
@Jab (29.02.2020 17:27): Stone Skin byla spíš samozřejmost, ale pokud proti tobě stál nějaký Tana'ri, Glabrezu nebo podobná mrcha. tak sám o sobě nestačil. Hodně bufů (bless např.) mělo velice krátkou dobu trvání ale buď hodně dlouhý cast time a nebo slabší efekt. Takže rozhodnutí, jestli proti nějakému vyvolanému démonovi nahodíš třebas single target Protection from Evil na pár klíčových postav a zbytek budeš ignorovat nebo se pokusíš vykouzlit jeho náročnější-na-seslání area verzi byly, podle mě, docela zásadní rozhodnutí.
@Sarno (29.02.2020 17:13): Fakt se ti běžně stávalo, že bys volil mezi kratším a delším kouzlem? Nebylo to spíše tím, že si předem nezakouzlil ochrany? Však stone skin často stačí. Bez něj snad žádný kouzelník nevytáhne paty ze své věže. ;)
@Sarno (29.02.2020 17:13): Nevím jak Ty, ale většinou já vidím právě v tahových soubojích velké množství možností jak se zachovat, navíc mám čas si to rozmyslet, což mi vyhovuje. To, že ve svém tahu 100% bezpečí také není pravda, viz třeba souboje v goldbox hrách, kde pohyb tvé postavy sousedící s nepřítelem znamená jeho fyzický útok "zdarma". KDyž si ted jen vzpomenu na gigantické souboje v Dark Sun2, to byly taktické orgie doslova. Tím opět nechci tvrdit, že v realtimu to je jednoduché, ale to co tvrdíš o tbs prostě není pravda.
Tak není tahovka jako tahovka, jde fakt o konkrétní systémy. To samé lze říct o real-time záležitostech, kde protože zrovna člověk kouká náhodou někam jinam, tak jeho panáci stojí a čumí do zdi, často do sebe nechají útočit bez odezvy. To taky teda zrovna není vrchol taktiky. Taktická může být jak real-time bitva v Total War, tak tahová v JA2.

Proto je nejlepší we-go systém, tedy napůl tahy, napůl realtime. Bohužel je ve hrách dost málo používaný.
@hanak_v_exilu (29.02.2020 16:00): Mě naopak přijde víc taktičtější real-time. U tahových si připadám, jako když mi hra nalinkuje souboj, nebo mě hodí do nějakého tunelu s minimem možností, jak ten souboj ovlivnit. Neexistují tam žadné možnosti reakcí na tahy nepřátel/ostatních postav. U D:OS2 mě nejvíc dorazilo, když nepřátelský "warrior" bez problému protancoval skrz mou frontovou linii, došel dozadu k mágovi a následně do něj vysolil nejsilnější útoky. V real-time RPG by ho moje přední linie zastavila a mág by jej následně usmažil kouzly...
V původních Balgur's Gate člověk u kouzlení volil mezi slabším kouzlem ale kratším časem na seslání nebo silnějším kouzlem ale s větším rizikem, že jej soupeř přeruší/sejme mága dřív než to sešle. U tahovek je to jedno, ve tvém tahu jsou tvé postavy naprosto ve 100% bezpečí, neexistuje žádná možnost, jak by nepřítel na tebe nějak zareagoval a pokusil se tvou strategii překazit a naopak....
@Sarno (29.02.2020 08:27): Oba systémy mají něco do sebe. Tahové umožňují taktizovat, vymýšlet kombinace a občas fungují jako svého druhu hlavolam. Ale většinou neporazíš výrazně silnějšího soupeře. Realtime soubojáky jsou náročné na schopnost se rychle rozhodovat. Třeba v Dungeon Masterovi - udeřit, udeřit, uhnout, vyrobit léčivý lektvar, udeřit, uhnout, poslat fireball, uhnout. Je to jako když diriguješ orchestr. S trochou cviku umlátíš kohokoliv. Ale taktika je hodně omezená.