Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Gears of War 4

  • PC 80
Nemáte-li se sérií zkušenost, jako jsem ji do této chvíle neměl já, jsou Gears 4 dobrým začátkem. Příběh se odehrává 25 let po staré trilogii a ujmete se v něm role žoviálního rošťáka, který jako by z oka vypadl Nathanu Drakeovi.

Fascinuje mě, s jak jednoduchým receptem si hra vystačí, a přitom zůstává zábavná. Potácíte se z arény do arény a střílíte a střílíte a střílíte, přičemž nepřátelé se na vás valí zleva zprava a jsou stále větší a větší a větší.

Gears 4 jsou parádní oddychovka, macho řežba, kdy nesundáte prst ze spouště, dokud není po všem, a ono není nikdy po všem. Konec je otevřený jak vrata do chlíva, ale příběh tak nenáročný, že vám to může být stejně šumafuk.

Počkejte si na potitulkovou scénu!
+19

Baldur's Gate: Enhanced Edition

  • PS4 95
Komentar pisu na zacatku 5. chapteru, takze jeste nebyla moznost vyzkouset vsechen pridanej content v ramci EE. Berte ho spis jako hodnoceni toho, jak se povedl port dvacet let staryho Baldur's Gate na PS4.

A bez zbytecnejch okolku muzu rict, ze se to povedlo hodne, byt nejaky detaily by se nasly.

Ovladani je intuitinvni a clovek si ho osaha driv nez vypadne z Candlekeepu. Pro pohyb po mape jsou tu dva mody. Bud muzete partu ovladat rovnou stickem, coz me osobne nesedlo, a nebo stickem posouvat kurzor a klikat po mape. UI se vetsinou ovlada pres radialni menu, coz je samozrejme zdlouhavejsi nez kdyz clovek kliknul mysi nebo klavesovou zkratkou, ale je to neco, co se vam pod kuzi dostane rychle.

Jen bych vytknul to, ze pauza, ktera je asi nejpouzivanejsi tlacitko, je namapovana na tlacitko Option, coz je takovej neprirozenej pohyb. Rozhodne by ji vic slusel trojuhelnik, kterej jinak otvira mapu. Ale to je fakt jen detail. Taky postradam tlacitko pro Quick Save, ale chapu, ze uz asi nebylo misto.

Vizualne je to lepsi nez sem cekal, resp. cekal sem to horsi. I na velky televizi se na to da koukat. To ze "zoom" z toho udela pixel party je druha vec, ale to je zase feature, kterou clovek pouzije parkrat, kdyz nemuze neco najit na zemi.

Co ale nezestarnulo dobre je ceskej preklad. Pred 15 lety mi to asi stacilo, ale kdyz Imoen hlasku "Good on you if you save the day" prekladaj jako "Bude dobre, jestli usetris den", tak si dokazu predstavit, kolik takovejch preslapu bude ve zbytku hry. Takze po prvni herni session jsem prepinal na anglictinu. Ale to je zase vec, kterou ty hre jako takovy nelze vycitat.

Narazil sem i na pár bugů, ale nic co by vrazně kazilo dojem z hry. Dvakrát se mi stalo, že když boji s nějakou partou předcházel dialog, tak na jeho konci "zčervenal" jen ten, s kým sem mluvil a ostatní zůstali neutrální, takže jsem v klidesu vykostil hlavního borce a pak se v klidu a zákeřně vrhnul na zbytek. Občase se taky stane, že po zabití nepřítele zůstane jeho avatar "stát" místo, aby lehnul mrtvej na zem, ale věci z něj normálně vypadnou. A naposledny se mi dvakrát stalo, že se jedna z postav sekla ve dveřích tak, že jsem musel loadovat starej save.

Jinak jsem z portu na PS4 zatim absolutne nadsenej. Hra ma porad paradni atmosferu a uz ted se tesim az si to dam znovu s jinou partou, uz jen pro to, ze ty trofeje k tomu uplne vybizej.

Pokud nad koupí konzolové verze váháte, tak nemusíte :).

Pro: Dostal jsem přesně to, co sem od portu očekával; Parádní nostalgie; Chytře vymyšlené trofeje, které vybízejí ke znovuhraní

Proti: Ovládání šlo namapovat o fous líp; pár bugů, ale nic zásadního

+19

The Walking Dead: Season Two - Episode 1: All That Remains

  • PC 85
Když jsem nedávno dohrál první sérii TWD, tak jsem se včera rozhodl, že se pustím do dvojky.

Je určitě fajn, že příběh pokračuje tam, kde minulý skončil. Hned první věc, která mě klepla přes obličej, byla samozřejmě Clementine. Je vidět její věk, že už je věkově někde jinde a už si něco prožila a je schopna se se vším a s každým vyrovnat. Její oblíbená kšiltovka je zde stále zachována a je to dobře. Princip ovládání je poměrně stejný, ovšem někdy jsem s ním měl menší problémy, ale není tak strašné, jak se zdá.

První epizoda se s Clementine vůbec nepáral, to je pravda. Kromě toho, že Umřel další kamarád (Omid) a ztratila se Christa, tak je Clemenine nějakou dobu sama později ji ještě pokouše pes Sam. No a když už to vypadá nadějně, tak ji najdou další a úplně jiní lidé, tak najdou kousnutí od psa,ale mají strach, že to byl plíživec, tak ji zavřou do kůlny.

Naštěstí to poté dopadne dobře a Doktor Carlos Clementine obváže to kousnutí od psa No a ten konec této epizody byl taky velmi náročný. Poslední Rozhodnutí mezi Petem (Kousnutý) a Nickem (Nekousnutý), mi dal taky zabrat.

Za mě je tato hra celkově stále velmi povedená. Akorát mi epizoda přišla kratší, ale jinak celkově super. Ještě dnes se pustím do druhé epizody, tak uvidíme.

Pro: Příběh, napětí, spousta postav

Proti: Kratší epizoda

+19

The Walking Dead: Season Two - Episode 2: A House Divided

  • PC 85
No a 2 epizoda je též za mnou a opět jsem byli velmi šokován.

Tato epizoda přinesla několik zvratů a jeden přímo obrovský. Konkrétně Setkání Clementine a Kennyho, což mě dost vzalo. A tak jsem byl samozřejmě nadšený, poněvadž se jedná o mou jednu z nejvíce oblíbených postav z této série. A zakončení bylo velmi šokující, takže jsem zvědav na pokračování. Když Pete zemřel, strašně jsem byl naštván, protože byl velmi sympatická postava, ale Kenny ho dokonale nahradil.

Ovládání, atmosféra, příběh je stále super a hra se hraje velmi dobře. Takže si nemohu na nic stěžovat a pokud to tak bude pokračovat, určitě to bude jen dobře.

Pro: Příběh, atmosféra, hodně postav

Proti: Krátká epizoda

+19

Tropico 3

  • PC 60
Karibik - pláže, sluníčko, azurové moře, dámy v bikinách, rumíček, doutníček, salsa a velká pohoda. Takhle nějak si to představuji. Jistě, vše má i své stinné stránky - diktatura, korupce, komunismus. Proto je třeba zasáhnout El Presidento!

Musím říct, že zasazení hry na Karibské ostrovy je dokonalé. Pokaždé když jsem spustil hru a začala hrát hudba jsem cítil pohodu, řekl bych, že se mi i zlepšila nálada. Ano, mám zkreslené představy o karibských státech ale to nevadí aby si je o to víc neužil ve hře.

Je potřeba říct, že nejsem extra stratég obzvlášť u budovatelský strategii. Rád si stavím na krásu než na nějaký ekonomický zisk či úroveň kvality. Dokonce nerad řeším ekonomii. Škoda pro mě Tropico 3 si zakládá na ekonomické strategii. Vše běží velmi pomalu, stavba budovy trvá roky, peněz je málo, lidé hladový a loď opět nepřivezla žádné nové emigranty. Normálně jsem do hrál tři levely a pak mě tempo hry přestalo bavit. Proto jsem se uchýlil k cheatům. Teď vynechám prostor pro vaše hanlivá slova jaký jsem podvodník a tak dále .............................................................................................................................................................. snad Vám to stačilo.
Karibik má rád a vše co tomu patří, ty jejich káry. Proto jsem pokračoval ve hraní i s cheaty a dobře se bavil. Postavil jsem si je turistický ráj nebo kulturní ostrov s Madison Square Garden uprostřed.

Nevím jak je to s ostatními díly Tropica ale kouknu na Youtube ale pokud mají nějaký freemod pouze na stavení, tak si je přidávám do seznamu přání. Tedy ještě mám jednu podmínku: stavbu silnic!! Na stavbu silnic v Tropicu 3 bych asi potřeboval vysokou školu abych pochopil její logaritmický vzorec.

Tropico 3 už hodně ze stárlo a je to znát jak grafice, tak na mechanizmech. Jo použil jsem cheaty a jsem za to rád jinak bych hru už po třetím levelu nehrál. Styl hry mi nesedí, mám rád jednoduší. Za to mi sedí zasazení, které alfa omega všeho, už zase slyším v hlavě její hudbičku a je zase všechno fajn 60%

Pro: Prostředí, Hudba.

Proti: Pomalé tempo.

+19

Hatred

  • PC 40
Já vám nevím. Na jednu stranu se Hatred snaží vypadat jako klasická izometrická střílecí řežba. A mnohdy se jí to i daří. Akce, zničitelnost prostředí, spousta zbraní a dostatek nepřátel či cílů, to tu všechno je. A i stylizace mi poměrně sedla, byť grafika není žádná sláva.
Jenže pak jsou tu ty další stránky. Negativní reklama, taky reklama, řekli si v Destructive Creations. A ono to zafungovalo, o tom žádná. Věřím, že v době vydání o Hatred slyšel ledakdo. Zahrát si za maníka, který je čiré zvíře a chce povraždit vše, co se hýbe, ... I když v dnešní prudérní společnosti to není zrovna žádáno. Avšak, když už se vývojáři pokusili udělat něco takového, mohli si dát aspoň víc práce s nějakou tou omáčkou okolo a nestavět vše tak blbě jen na snaze o šokování. A to všechno jde ruku v ruce s ovládáním dost na prd a bugy. Když to nakonec zaobalí do závěrečných titulků, které pomalu vypadají, že autoři čerpali z vlastních zkušeností, už jsem si říkal, že tohle si mohli přece jen odpustit.
No co už. Zahráno, dohráno, "těšilo mě" a jedeme dál. Jsou i horší hry, ale přece jen tady se snaží stavět prakticky jen na kontroverzi. Příště by to chtělo i dodat nějakou nadstavbu a nějaký ten um.

Pro: akce, stylizace

Proti: ovládání, bugy, snaha vše stavět jen na kontroverzi

+19

Outlast: Whistleblower

  • PC 90
No panečku, tak některé pasáže hry, fakt HUMUS! Ale jinak se DLC k Outlastu velmi povedlo a musím říci, že jsem se chvílemi opravdu bál o svůj zadek.

Propojení se základní hrou se určitě povedlo a byl to skvělý nápad. V určitých okamžicích je vidět, že se něco děje. No a já? Pokračuji v cestě a bojuji o svůj holý život. A ukazuje se, že DLC má o mnoho více nechutných momentek, než základní hra. Hned když jsem potkal po chvilce Franka Antonia Maneru (Kanibala, který vás nahání se sekáčkem a potkáte ho poprvé za sklem, jak jí lidské maso, no prostě HUMUS!, bylo mi jasné, že mě nečeká nic příjemného.

No a opravdu se tak stalo. Eddie Glushkin, nejvíce creepy postava, kterou si snad pamatuji. Úchylák, který se z vás snaží udělat ženu, ale jak? V jedné chvilce vás uspí ve skříni a vidíte jak cirkulárce zabíjí místní stvoření a najednou, co nevidím? On se vám snaží odříznout genitálie, no tak to je fakt moc. Chvílemi se mi zdálo, že se pobleju, ale naštěstí to skončilo HAPPY ENDEM a zabili jsme ho. No a nakonec to dopadlo poměrně dobře.

I v DLC máte stejné vybavení a to je pouze kamera a baterky, které musíte hledat, abyste mohli natáčet a zaznamenávat zajímavé momenty.

Jediné mínus bych dal občasné chaotičnosti, že jsem nevěděl, kam dále, ale to je asi tak vše. Zbytek se mi velice líbil a myslím, že standartních 90%, jako jsem dal základní hře, je na místě.

Pro: Příběh, atmosféra, děsivé i nechutné momenty

Proti: Chaotičnost

+19

Kingdoms and Castles

  • PC 90
Neuvěřitelná závislost. Zapnul jsem to v sobotu dopoledne, oběd jsem si pak dal v 18:00 a spát jsem šel někdy kolem 3. ráno. S touhle hrou jsem zkrátka ztratil pojem o čase, což se mi už dlouho nestalo.

Přitom se jedná spíš o jednodušší budovatelskou strategii, ale možná právě díky svému minimalismu je tak neuvěřitelně chytlavá. Zdrojů na správu je tak akorát, baráčků není přehršel a celkově vás hra nijak nezahlcuje. Prostě jsem musel každý volný cípek země obsadit něčím užitečným. Návykový gameplay loop.

Mám ale i dvě výtky. Množství postavitelných budov není malý, ale za těch 18 hodin hraní bych se asi nezlobil za pár budov navíc. Taky na vás každých pár let zaútočí draci a vikingové, což zpočátku funguje jako dobré osvěžení hratelnosti, ale jakmile vybudujete dostatečnou obranu, stane se z toho dost otravná část hry. Ignorovat je nemůžete, bez hlídání mohou napáchat dost škod, ale není vůbec těžké je pak porazit.

Shrnutí:
Zábavná, minimalistická budovatelská strategie bez zbytečné vaty.

Postupné rozpínání mého království New Brno v Gifu.
A detailnější pohled na konečný výsledek na YT.

3. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+19

Sniper: Ghost Warrior Contracts

  • PC 70
Za mě je to tak na půl cesty k něčemu dobrému. Je to krátký, hrozně repetitivní, máte k dispozici jen 5 misí, stejné úkoly, malá interakce s prostředím, nejlepší výbavu si pořídíte už po druhé mis atd. atd.

Nejdelší kill se mi podařilo dát na 412 m a ani jsem nenašel lokaci, kde by šlo dát víc. AI je naprosto mizerný, příklad: jeden enemák spatří mrtvého kolegu, instantně o vás ví celý tábor a na 500 metrů vás všichni trefují s AKčkama. Chvíli počkáte a všichni se rozejdou jakoby nic.

Ve výsledku je to celkem zábavný, ale zároveň vás to bude i dost štvát. Mě osobně štve především ten nevyužitý potenciál. Tak uvidíme, třeba se vývojáři poučí a příště dostaneme do ruky pořádného snipera.
+19

Choice of Robots

  • PC 85
Poprvé jsem Choice of Robots hrála minulý rok. Protože tohle je hra, která nabízí tolik možností, bylo mi hned jasné, že se k ní někdy vrátím. S letošní herní výzvou, a kategorií zaměřenou přímo na roboty, jsem se k tomu konečně dokopala.

Kudy se příběh bude ubírat je celkem jasné, robot a člověk, robot vs. člověk, člověk vs. člověk a tak dále. Bohužel tu nesmí chybět ani klasické USA vs. Čína ačkoliv to je už trochu outdated a spíš by se tam hodilo KLDR , toto se nacpe snad všude. Když budu ignorovat válečnou část zápletky, která se neodvratně ve hře nachomýtne, tak otázky singularity a obecně robotiky mě dost bavily.

Mé dva herní zážitky se velmi lišily a ve statistikách se mi k mému údivu shodl jen věk mé postavy. Poprvé jsem šla romantickou (robophilskou)cestou, přičemž můj výtvor nerozeznatelný od člověka se stal mým milencem, válku jsem úspěšně ignorovala a zemřela jako slavný boháč. Napodruhé jsem sestavila knock-off R2D2, nechala se nazývat matkou (nebudu lhát, tahle volba byla ovlivněna tím, že jsem nedávno na netflixu viděla I Am Mother) a nakonec jsem se, stále v duchu Star Wars, stala velitelkou rebelie. Pořád je tu spousta cestiček, po kterých se budu moct v budoucnosti vydat, a už teď je mi jasné, že si za pár měsíců dám hru znovu. Už jen proto, že jsem ze 72 achievementů získala pouze 13.
+19

Star Wars Jedi: Fallen Order

  • PC 90
Herní výzva 2019 č. 5 - Adaptace (hardcore)

Stejně jako u GreedFallu je následující text recenze, kterou jsem psal do školního časopisu, takže omluvte trochu větší délku. :D

Star Wars Jedi: Fallen Order byla jednou z nejočekávanějších her letošního roku. Ostatně není divu, nejenom, že se jedná po dlouhé době o singleplayerovou hru ze Star Wars univerza, ale hlavně za ní stojí zkušení vývojáři ze studia Respawn. Ti mají na kontě sérii Titanfall a také battle royale akci Apex Legends, která byla nečekaně vydána letos v únoru a sklidila velký úspěch. Zatímco se však jeden tým stará o Apex, druhý několik let pracoval právě na Fallen Order. Ještě před vydáním byl údajně na hru tak pozitivní ohlas, že se společnost EA (která od roku 2017 studio Respawn vlastní) zalekla a nevěděla, co dělat. Dlouhodobě mají totiž svou politiku nastavenou tak, že singleplayer hry už nikdo nechce hrát, a zaměřují se tak na hry multiplayerové. Není divu, že to pak u hráčů docela schytává a jedná se o jednu z nejnenáviděnějších herních společností vůbec. Tato hra však dokazuje, že i pod hlavičkou takovéto společnosti dokáže Respawn dělat kvalitní hry.

Hra je zasazena do období mezi Epizodami 3 a 4, konkrétně pět let po Rozkazu 66. Většina Jediů byla zabita a jedním z posledních přeživších je hlavní postava této hry Cal Kestis. Ten se několik let schovává na planetě Bracca a během té doby ztratí většinu svých schopností. Po nějaké době je ale Impériem odhalen a na poslední chvíli ho zachrání pilot Greez a Cere, jejíž minulost bych tady nerad vyzradil. Společně se vydávají na cestu za nalezením seznamu dětí, které by se mohly stát rytíři Jedi, a obnovit tak zaniklý Řád.

Příběh je lineární a poměrně průměrný. Ačkoli se dočkáte pár zvratů, nejedná se o nic drastického. Hlavním problémem je však pomalé tempo, kterým je příběh vyprávěn. Pořádně se totiž rozjede až ke konci hry, což je příliš pozdě. Postavy jsou sice dobře napsané a vyloženě skvěle nadabované, příběh ale rozhodně není to nejlepší na této hře. Zkrátka nepřekvapí, neurazí.

Zato grafika zaujme hned na první pohled a je jednou z nejsilnějších stránek hry. Všechny planety jsou odlišné a každá z nich vypadá naprosto úchvatně. Stejně tak modely postav, zejména samotný hlavní hrdina, jsou zpracovány skvěle. Povedly se i cutscény, u kterých bych ještě vypíchnul plynulost, se kterou se do nich přechází. Plynulé jsou i animace skoku či světelného meče, které ve hře často uvidíte. Ač na úkor vyšších hardwarových nároků, po grafické stránce je Fallen Order na absolutní špičce.

Po zvukové stránce je na tom hra také velmi dobře. Ať už se jedná o dabing, který už jsem zmínil, sound design, a hlavně soundtrack. Ten je přesně takový, jaký si představíte, když se řekne Star Wars, a to je samozřejmě jedině dobře. Dodává to hře atmosféru, která vás ještě utvrzuje v dojmu, že jste Jediem.

Největším tahákem je ale hratelnost, o kterou jsem se původně trochu obával. Fallen Order je totiž jakýmsi mixem žánrů. Základní mechaniky si bere ze série Dark Souls, také zde ale najdete parkour podobný sérii Assassin‘s Creed a v neposlední řadě je ve hře několik prvků z žánru Metroidvania. Tento mix však zafungoval skvěle. Na začátku máte jen schopnost zpomalování času, protože, jak už jsem zmínil, Cal většinu svých schopností zapomněl. Postupně si ale odemykáte další, jako je například wall run či double jump. A přestože parkouru je ve hře poměrně dost, nesmíme opomenout ani souboj. Ten je zpracován velmi dobře, je zábavný, ale také občas může potrápit. Jakožto správný Jedi máte svůj světelný meč, který je vaší jedinou zbraní, pokud se tedy bavíme o zbrani v pravém slova smyslu. Budou vám totiž pomáhat i vaše schopnosti a také roztomilý robůtek BD-1, ale to už odbíhám.

V soubojích je důležité správně načasovat blokování či úskok, a tak bude chvilku trvat, než se tyto věci naučíte. Souboje jeden na jednoho jsou poměrně jednoduché, při souboji s několika protivníky najednou se však obtížnost poměrně výrazně zvyšuje, obzvlášť pak, když kromě jednotek na blízko do vás ještě střílí Stormtroopeři. Jejich střely však můžete odrážet svým světelným mečem, což je nejenom velice efektní, ale také efektivní, protože je to většinou zabije. Samozřejmě zde také najdete bossy, které musíte či můžete porazit. Jejich obtížnost je často poměrně vysoká a rozhodně vám poražení bosse vždy několik pokusů zabere.

Hra je tedy relativně obtížná, avšak skvěle vyvážená. Až na jednu věc, a to je rozmístění míst pro meditaci, které pro vás znamenají checkpoint, na němž je možné doplnit zdraví za cenu toho, že se všichni nepřátelé respawnují. Zároveň zde můžete utratit své nasbírané skill pointy a osvojit si tak nějakou novou dovednost. Ale zpět k problému. Někdy je totiž vzdálenost mezi dvěma takovými místy až nesmyslně velká a může kazit zážitek ze hry, protože nejste schopni se přes určitou pasáž dostat. Jinak jsem byl však s obtížností spokojen a byť mi hra na těžkou obtížnost dala zabrat, bylo to přesně tak akorát, abych si ji stále užíval. Když tedy přihlédnete k tomu, jak je hratelnost povedená, budete nedostatky, jako menší technické chyby, občas zlobící kameru, či nepřátele, kteří se někde zaseknou, spíše ignorovat.

Ani Fallen Order není open world hra, a nakonec jsem za to rád. Koridorovější hratelnost ke hře docela sedí. Ovšem nenechte se zmást, průzkum jednotlivých planet je nedílnou součástí hry. Často totiž budete nacházet vedlejší odbočky, po kterých se můžete vydat. Nastává však otázka, jestli to má smysl, protože zde nějaké vedlejší mise budete hledat jen marně. V tomhle ohledu je hra až příliš lineární, protože pokud se vydáte někam jinam, než vám určí příběh, většinou se moc daleko nedostanete. Po dohrání však musím říct, že mi to ani příliš nevadilo.

Hlavní problém prozkoumávání planet je ale odměna. V bednách sice naleznete i vylepšení typu zvýšení maximálního zdraví či velice užitečné navýšení maximálního počtu lékárniček, většina beden ale obsahuje jen kosmetické úpravy pro oblek Cala, světelný meč a jiné zbarvení pro BD-1 a vesmírnou loď Mantis, se kterou cestujete. Osobně mě prozkoumávání světa bavilo i tak, ale naprosto chápu lidi, které od toho odrazuje právě nedostatečná odměna. Je tedy jen na vás, jestli se rozhodnete svět prozkoumávat či nikoli, poměrně značně to však ovlivňuje herní dobu. Sám jsem hru dohrál za 24 hodin. Pokud se rozhodnete jít pouze po hlavní lince, jste schopni hru dohrát i za méně než 20 hodin. Naopak budete-li chtít prozkoumat úplně všechno, je možné herní dobu natáhnout na 30 hodin a více. Rozmezí 20-30 hodin se mi ale na takovou hru zdá ideální, v tomto ohledu jsem tak naprosto spokojen.

Takže abych to shrnul. Star Wars Jedi: Fallen Order sice nepřichází s velkým množstvím inovací, ale kombinuje prvky již zavedených žánrů. A přesně tohle dělá skvěle. I přes horší příběh a některé menší chyby si hru užijete díky skvělé grafice, soundtracku a hlavně velice zábavné hratelnosti. Pokud jste fanouškem Star Wars, tohle je povinnost. Respawn si může tuto hru zapsat jako další úspěch a snad poslouží také jako ukázka EA, že o singleplayer hry skutečně zájem je. Tento titul je totiž jedna z nejlepších her letošního roku. Ať už bude další projekt Respawnu Titanfall 3, pokračování Fallen Order, nebo něco úplně jiného, přeju jim hodně štěstí, a snad i ta další hra bude aspoň tak dobrá jako Fallen Order.

Pro: Úchvatná grafika, Zábavná hratelnost, Variabilita prostředí a nepřátel, Klasická Star Wars hudba, Vyvážená obtížnost soubojů, Výborný dabing

Proti: Nevýrazný a pomalý příběh, Občas nepřehledná kamera, V bednách pouze kosmetické věci

+19

Assassin's Creed III

  • PC 75
Už si nepamatuju, kdy jsem naposledy hrál nějakého Assassina, ale na tenhle návrat jsem se moc těšil, jelikož 3 jsem nehrál a v remastered verzi to byla skvělá příležitost se vrátit do Animu.

Příběh jako takový neurazí, ale ani ničím nepřekvapí, ale co se týče rozhovorů, scénáře, tak je to hodně bídné, až hrozné bych řekl v některých částech.

Ze začátku hry jsem myslel, že se ani k žádnému hraní nedostanu, jelikož to byl video za videem a pořádné hraní nikde v dohlednu. Ale s příjezdem do Bostonu začalo hraní, na které si pamatuju s předešlých dílů.

Grafika v remastered verzi se povedla, sem tam nějaký bug, ale nic hrozného. Hratelnost taky super. Co se týče bojů, přehazování zbraní, tak tam by to kapánek chtělo vylepšit, ale člověk si zvykne a už pak ví, jak reagovat.

Nečekal jsem od hry nic zásadního, jen jsem se chtěl zpátky vypravit k Assassinům a celkově to byla příjemně strávená doba.
+19

The Last of Us

  • PS4 95
Dlouho jsem byl PC only hráč (sem tam něco na x360), ale vždycky jsem si chtěl Last of Us zahrát. Byly by to poměrně zbytečně vyhozené peníze, kupovat konzoli jen kvůli jedné hře. Tak jsem to nechal být. Avšak pak přišla velká sleva, PS4 Slim za slušnou cenu plus vyšli další hry na PS4, co se mi zamlouvali. Dál jsem neváhal a objednal jsem konzoli a rovnou s TLoU a musím říct, že chápu, co na tý hře všichni vídí.

Hra nikdy nezůstává příliš dlouho ve stejném prostředí, i přestože grafika nebyla něco úchvatného (jedná se přece jen o remaster hry z ps3) líbili se mi lokace do kterých mě hra zavedla. Největším tahákem hry je interakce meli Joelem a Ellie, která jen provedena na výbornou. Narozdíl od jiných her, kde vám hra přidělí sidekicka, je Ellie opravdu užitečná. V boji pomáhá různými způsoby, občas když vypadá, že tentokrát prostě to grabnutí enemákem nepřežijete přiskočí Ellie a bodne záporáka do hlavy a vy tam jen stojíte a koukáte, jak je ta mladá holka nehoráznej badass.

Zakončení hry je něco co jsem opravdu nečekal. Konec, kdy se cítíte jak padouch, ale zároveň jste částečně rádi, že Ellie žije dál ... ale za jakou cenu?

Pro: příběh, postavy, crafting system

+19

Grand Theft Auto IV

  • PC 70
Další verze GTA se tentokrát podívá do Liberty City (New Yorku), kde město vypadá úplně jinak než v GTA 3.
Příběh hry je klasicky velmi dobrý, avšak oproti San Andreas značně kratší. Stejně tak zmizela spousta aut (+ pár přibylo), není tu možnost řízení letadel, pouze vrtulník, ke kterému se dostaneme cca ve 3 misích, stejně tak je v příběhu minimum misí na vodě. Hodně slabé jsou závody, které není problém vyhrát i se slabším autem s jednou rukou za zády (oproti SA, kde jsou některé závody celkem obtížné). Zmizely kola, motorek je minimum (což asi vyřeší DLC). Zmizelo spoustu vedlejších misí (sanitka, hasiči, pizza, rc modely), zůstalo jen takové pseudotaxikaření pro Romana a policejní mise přes policejní počítač (není třeba jich dělat více najednou). Oproti SA zmizely i RPG prvky a taky možnost měnit účes, změna oblečení zůstala. Ze začátku mi přišel systém krytí v soubojích divný, ale zvykl jsem si na něj. Sem tam se i stávalo, že jsem zuřivě mačkal klávesu, na krytí a přitom si tam Nico vesele stál uprostřed palby.

Přijde mi, že tvůrci zkusili jít oproti dřívějším dílům novou cestou (na předchozí trilogii kromě názvů aut, města a nějakých easter eggů de facto vůbec neodkazují). Celkově mi přišlo, že hře ubylo arkádovosti a došlo k vylepšení jízdního modelu. Například při utíkání policii musíte skutečně utéct, ne najít nějaké hvězdičky. Stejně tak když vjedete do Pay'n'spray, tak vám nepomůžou, když vás tam policie viděla vjet. To je ale co se týče inteligence policie maximum, jinak mi přijde velmi hloupá a je škoda, že v příběhových misích dojde maximálně na tuším 4 hvězdičky.

Hra u mě hodně ztrácí za to, že nedošlo k prodloužení licence na některou hudbu v docela významných rádiích (převážně zrovna v mých nejčastěji naladěných rádiích Vladivostok FM a Liberty Rock) a tak jsou dané skladby ve Steam verzi nahrazeny za nějakou free hudbu. Docela úsměvný je fakt, že celé rádio Vladivostok moderuje Ruslana, jejíž píseň Wild Dances odstranili. Zbytek hudby / náhrada za odstraněnou hudbu mi přišla nemastná neslaná.

Plusy/mínusy:
+ Příběh (i když kratší než v SA)
+ Jízdní model
- Je divné, že po obrácení auta na bok nebo i na střechu se auto po čase samo vrátí na kola
+ Zpracování města se docela povedlo, ale docela snadno se v něm ztrácím.
- Chybí třeba nějaké okolí, venkov, apod.
- Slabé závody
- Žádná letadla, málo lodí, žádná kola, méně druhů aut, žádné kamiony
- Málo submisí
- Hloupá policie
+ Dabing (jednu postavu namluvil Karel Roden :-) )
+- Zábava s přáteli. Napoprvé je to docela sranda (hlavně vystoupení v klubech), ale v pozdějších fázích, kdy furt někdo volá, že chce jít na pivo nebo na bowling, je to nudné
+ Docela mě bavilo hledání aut jen na základě naznačení v jaké čtvrti zrovna parkuje
- Chyba v poslední misi, kdy blbne ovládání při skoku na vrtulník. Píše se, že se má mačkat mezerník, ale ten v daný okamžik přepíná kameru. Naštěstí se to dá uklikat s pomocí gamepadu, ale na to bych asi sám nepřišel

Hra mě bavila, hlavně příběh se opět povedl. Nebýt té odstraněné hudby z rádií na Steamu, mělo by mé hodnocení o 10 % víc.

Pro: Příběh, Jízdní model, Město, Dabing

Proti: Chybí venkov, Slabé závody, bez letadel, hloupá policie

+19

Vietcong Red Dawn

  • PC 40
Asi bych to měl brát jen jako menší multiplayerový přídavek. Ale je tady i jedna single mise a obsedantovi, jako jsem já, to nemohlo uniknout.

Single (bez podpory sideckiků) odstřelovací mise ve Vietcongu chyběla. Jestli v něm tahle měla být, tak už je na první pohled zřejmé, proč tomu tak není. Nehodila by se tam. Už jenom díky své červené obloze. Každopádně, tady máte jedinečnou možnost zastřílet si z obou odstřelovaček, porovnat je a udělat si takový malý trénink na multiplayer. Proč ne. Mise je to docela zábavná. Škoda jen, že není o něco delší. Pokud s ní chcete strávit déle jak hodinu, doporučuji těžší obtížnost.

I na střední jsem umíral. K lokalizování nepřítele ale obvykle stačila jedna smrt. Za břehy rýžových polí se dá pěkně krýt, nepřátel není zas tolik a hra se dá za půl hodiny v pohodě dohrát. Zadarmo v pohodě. Že bych ale tomuhle musel dát plnohodnotný hodnocení jako plnohodnotné hře? Ani náhodou. Zas takový zázrak to není.

Pro: ostřelovací mise je novinka, docela zábavné, je to zadarmo,

Proti: jen jedna průměrně dlouhá mise, málo nepřátel

+19

Woolfe: The Red Hood Diaries

  • PC 50
Woolfe: The Red Hood Diaries je ve všech ohledech dokonale průměrná plošinovka. Vypráví o Červené Karlulce se sekerou, která se žene pomstít smrt svého otce. Jo, i příběh je naprostý průměr.

Hratelnostně je to klasická plošinovka. Hromada skákání, nějaké to plížení a po chvíli i souboje. Problémem je ovládání, protože se pohybujeme i ve třetím rozměru. Hra má tedy podobný neduh jako třeba Trine 3, kdy někdy není jednoduché vychytat skok na plošinku, která se klidně různě točí a pohybuje od kamery. Blbých pádů je Woolfe tím pádem plná.

Souboje jsou víceméně v pohodě, je zde i pár jednoduchých speciálních útoků a jediným způsobem obrany jsou kotouly. Nepotěší zbytečný respawn, na druhou stranu moc oblastí ve kterých se hráč musí vracet není. Umřít je jednoduché, veškeré překážky zabijí Karkulku jednou ranou, což je někdy frustrující.

Při soubojích vypadávají z nepřátel i lahvičky s životy. Problém je ten, že hra na doplňování zdraví nestíhá reagovat, takže jsem zažil množství smrtí při téměř plném životu - alespoň tak se to zdálo, životy klesly na nulu, byly ale ihned doplněny lahvičkami. Životy se díky tomu špatně sledovaly, a tak jsem je nesledoval vůbec :)

Co vyčnívá je slušná grafika a atmosféra. Hudba je místy otravná, záleží, jak často hráč opakuje danou pasáž. Herní doba je krátká, pouze dvě hodiny, což je popravdě akorát.

Woolfe: The Red Hood Diaries tedy není vyloženě špatná hra, spíše se jedná o tuctovou skákačku ve světě drsné Karkulky.

Pro: Atmosféra, grafika

Proti: Vše ostatní je naprostý průměr - příběh, hratelnost, celková nedodělanost

+19

Wasteland 2

  • PC 80
Depopulované zazelenané lokality majú svoju špecifickú postapo atmosféru – takú, akú som chcel. Cca 40 lokalít, v ktorých potešila možnosť voľby komu pomôcť a nepomôcť, koho zabiť a nezabiť, s akou frakciou uzavrieť nepodpísané spojenectvo alebo ju vyhladiť z povrchu Zemského, dá sa napríklad aj urobiť revolúcia v anarcho-kapitalistickom Hollywoode. Okrem Rangerov, za ktorých hráte /mali by ste hrať, je v hre ešte asi 10 frakcií. Ja som polovicu z nich zničil. Ak nepočítam najmenej dve frakcie nájazdníkov, po mojich čistkách ostala z Kaňonu Titána jedna veľká dymiaca diera v zemi (a po jej vládcoch - Šialených mníchoch - nič), no oveľa viac ma bavilo hubiť božích bojovníkov z God's Militia jedného po druhom. Neznášam pánbožkárov, preto som chcel vyčistiť aj kanibalskú Anjelskú veštiareň; Keď som však s pomocou miestneho doktora, vegetariána Edwinsona dokázal dokázať škodlivosť konzumácie ľudského mäsa, vodca Manners vyhlásil plošný zákaz konzumovania mäsa (akéhokoľvek) "až do odvolania", rozmyslel som si to nakoniec s tou čistkou. Počas deja sa stretávame s mnohými príbehmi ľudí, zápletkami, morálnymi rozhodnutiami, ale aj zvratmi a konšpiráciami. Občas bol však dej veľmi zamotaný, párkrát mi musel pomôcť Google, aby som vedel, kam mám vlastne ísť.

Dal som si celkom záležať na tvorbe svojho týmu, vrátane výzoru postáv, prekážalo mi na NPC postavách, že každá vyzerala v dejisku na mapke a v rozhovorovom invertári inak. Je veľmi dôležité každej vašej postave priradiť špecifické vlastnosti, charakteristiky a perky, jednému z týmu investovať body do inteligencie a jednému do charizmy, z niekoho urobiť ošetrovateľa, z iného pyromana, atď. Je toho veľa na výber (na štýl Fallouťáckych S.P.E.C.I.A.L.), ale najdôležitejšie je mať v základnom týme (štyria ľudia) snajpera a aspoň jedného človeka so zameraním na útočné pušky. Brokovnice sa mi neosvedčili, energozbrane sú účinné len na robotov a tie sú len v závere hry, samopaly som nepoužíval vôbec. Počas hrania sa k vám môžu pridať až traja ďalší spolubojovníci; mne sa osvedčil domorodec Takayuki so zameraním na ostré zbrane a kyborg Lexcanium so zameraním na boj zblízka.

Pri konci sa "uměláci" (Deti Citadely) stavajú do inej pozície ako počas hry. Počas hry stále hovorili, že chcú zničiť všetky tvory, vlastne celý živý svet, no pri konci zrazu hovoria už len o druhu homo sapiens: Proč se bojíte lidskosti? –Proč jste očekávali něco jiného? Dali jste nám cítění a přístup ke všem vědomostem nashromážděným lidmi. Známe vaši historii. Je to historie masivního vraždění, ničení a strachu z ostatních... Ak v úplnom závere s Rangermi utečiete a neodpálite bombu, v epilógu sa dočítate, že roboty (a Deti Citadely) zničili druh homo sapiens, ale vôbec nič o tom, čo sa stalo so svetom.

Moje prvé odohranie trvalo takmer 70 hodín, vrátane loadov. Je to celkom dosť, lebo snažil som sa splniť aj čo najviac bočných úloh, napriek tomu sa mi podarilo nazbierať iba 20/46 achievementov. Škoda, že sa nedá pokračovať v hraní po dokončení hlavného deja. Podobné hry: Fallout 2, Krai Mira, The Fall.
+19

Crusader Kings II

  • PC 85
Moje žena mi nebyla schopná dát syna. Nervy tečeou. Potřebuji dědice. Mám schválit nový zákon, který dovoluje dědit i ženám, nebo raději zabít scou ženu a vzít si jinou? Dilemata nevšedního života ve středověku.

Nakonec pravděpodobně udělám obojí. Jen tak pro jistotu. A České země mohou i nadále vzkvétat. A k tomu i část Polska, Maďarska... a všichni víme, že Passov byl vždycky tak trochu český. Že...?

Ze všech her tohoto typu (dále například Hearts of iron nebo Europa Universalis) mě Crusader Kings II bavila nejvíce. Dokonce i v noci jsem přemýšlel nad tím, z koho si udělám svého spojence a které země k sobě připojím a počeštím je. Teď už jen zbývá obsadit přístav, a mohu se vydat i na moře.

Co říci závěrem? Snad jen: "Deus Vult!"

Pro: návykovost, velmi rozšířené možnosti panovníků, intriky

Proti: po čase stereotyp

+19

Borderlands

  • PC --
Když střílečka Borderlands vyšla, chlubili se vývojáři "nekonečným" množstvím zbraní. Což na jednu stranu je pravda, každá zbraň, kterou najdete je tak trochu jiná, ale na druhou stranu je zde jen několik druhů zbraní, které se liší v detailech. Nicméně hráč alespoň může nají něco, co mu přesně sedí.
Hledat můze hráč v otevřeném světě, který je specifický svoji kreslenou grafikou, která se někomu může líbit a někomu zase ne. Myslím si, že se ale přesně hodí k vtípkům a stylu hraní této hry. Je zde jedna hlavní dějová linka a spousta vedlejších úkolů, které není nutné plnit. No...do té doby, než hráč zjistí, že na toho bosse opravdu potřebuje pár zkušenostních bodů navíc. Vedlejší úkoly jsou někdy zajímavé, jindy opakující se (přines, zabij, zapni), ale to je problém každé velké hry. Rozhodně u všech úkolů pomůže si přečíst, o co se jedná a proč vlastně máme dojít tam a tam. Což mě přivádí k multiplayeru. Hrál jsem se dvěma stálými spoluhráči a oba to vzdali s tím, že je to nebaví - protože nevědí proč máme to a to dělat. Když jsem se ptal, jestli si čtou ty texty k úkolům, tak odpověděli, že ne. Bez zjišťování toho, co je v pozadí to opravdu může být místy trochu nudné. Oproti tomu, když se objevila někde bedna se zbraněmi, takovou soutěživost o to, kdo ji jako první vybílí jsem už dlouho nezažil :-D.

Pro shrnutí: zajímavá hra, která nechytné každého, ale pokud to chytne všechny hráče v coopu, čeká je mnoho hodin zábavy.

Pro: mnoho zbraní, specifická grafika, vtípky, multiplayer

Proti: občas opakující se vedlejší úkoly

+19

A Plague Tale: Innocence

  • PC 50
Asi tady jsem koukám v opozici, ale tahle hra mne naprosto nechytla. Když to vezmu popořádku, tak grafika hry je hezká, až na zobrazení hejn krys (ale chápu, že není možné detailně vykreslit takové množství objektů), zvuky a hudba jsou dobré (mnoho času mi hudba připomínala Zaklínače 3), ale gameplay, tak ten mne naprosto nechytl. Asi jsem už rozmlsaný hrami, co mají buď excelentní příběh, nebo mají zábavné herní mechaniky či obojí. Tahle hra nemá ani jedno z toho. Příběh je děravý jak řešeto (proč se krysy objevily, proč zmizely, proč chce toho kluka posednout, proč nechce posednout ostatní z rodiny, a hlavně, když s celý začátek hry snaží zabránit postupu prokletí, proč se najednou radují z toho, že přešel do další fáze?) a tuny dalšího nezodpovězeného. Gameplay má sice zajímavé mechaniky, jenže to, jak hráč postupuje je pořád na úplné stejný způsob, a i s novými variantami útoku je to furt to samé dokola. Celá hra je neskutečně lineární, což sice nemusí vadit u her se silným příběhem, ale to není tento případ. Logické hádanky jsou na úrovni mateřské školky. Co se mi nakonec asi nejvíc líbilo, byla spolupráce s NPC postavami. U vylepšení vybavení postavy jsem neviděl zásadní rozdíl při hře, a sbírané předměty neznamenají nic, než jen krátký nezajímavý popisek, do hry nepřináší žádnou další hodnotu. Prostě u této hry jsem se těšil, až bude konec, jen abych si mohl teda už říct, mám dohráno. A celková krátkost této hry byla pro mne v tomto případě pozitivum. Kdyby byl aspoň řádně podaný celý příběh o prokletí, tak by mne hra asi bavila. Ale nemůžu si pomoct, podle mého jak příběh, tak samotné hraní skončily někde v polovině vývoje.

Pro: Hezká grafika, dobré ozvučení, spolupráce s NPC

Proti: Děravý příběh, nezáživné herní mechaniky, lineárnost

+19 +21 −2