Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Beyond: Two Souls

08.10.2013
24.11.2015
22.07.2019
kompatibilní
78
166 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Beyond: Two Souls je spojením akční adventury a interaktivního filmu s velkým důrazem na vyprávění příběhu. Hráč se ujme role mladé slečny Jodie Holmes a prožívá s ní retrospektivně různé životní etapy jejího života a pomalu odhaluje celou zápletku, která žánrově přeskakuje mezi psychologickým dramatem a sci-fi thrillerem. Hra se pyšní vyspělou grafickou stránkou a detailním motion capture s důrazem na obličejovou mimiku. Není tedy divu, že si tvůrci k vývoji přizvali známé herecké tváře. Hlavní roli ztvárnila herečka Ellen Page, sekunduje jí neméně známý kolega Willem Dafoe a režie se ujal samotný ředitel studia Quantic Dream – David Cage. Soundtrack dostal na starost Normand Corbeil, jehož práci však po předčasném úmrtí dokončil Lorne Balfe ve spolupráci s Hansem Zimmerem.

Hra, podobně jako její starší kolega Heavy Rain, v rozšířené verzi využívá všech možností herního ovladače včetně pohybového ovládání. PS3 verze běží v rozlišení 720p při 30 snímcích, PS4 remaster už šlape plně ve full HD při 60 snímcích za sekundu. Později vyšla i PC verze.

Beyond: Two Souls se pyšní nelineárním průběhem, množstvím drobných detailů k prozkoumání a několika rozdílnými konci. V porovnání s předchozími tituly studia Quantic Dream klade Beyond: Two Souls ještě větší důraz na prvky interaktivního filmu, žánr adventury jako takové ustupuje do pozadí.


Poslední diskuzní příspěvek

@Chuck (27.01.2024 22:11): Už mi pomalu docházejí adventury, co chci hrát, takže na to asi dojde :) Když už je to všechno na PC, tak mě to stejně nejspíš nemine. Na konzolích bych to nehrál.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Poslední hry, které jsem zde hodnotil patřily mezi starší, tak se konečně vrátím k nějaké té novější hře. Když jsem viděl hodnocení a komentáře, tak jsem si říkal, že do toho půjdu.

Hned první, co mě pochopitelně potěšilo, tak byla velmi skvostná a skvělá grafika. Pokud lidi čtou mé komentáře, tak už vědí, že na grafice lpím hodně... Příběh byl též vcelku povedený a velmi zajímavý. Měl jsem husí kůži a byl v napětí, co mě čeká a jak to bude pokračovat a to mám na hrách velmi rád. Ve hře byla věc, která se mi též velmi líbí a to je to, že máte několik možností a můžete ovlivnit příběh, i když z větší části se to nepovede...

Co je pro mě, ale opravdu povedené, tak je schopnost hlavní hrdinky Jodie, která má možnost ovládat ducha Aidena, bez kterého se prakticky neobešla. Pro mě určitě velké plus...

Nyní zkusím vypíchnout nějaké to mínus. Místy jsem měl problém s ovládáním a hratelnost nebyla úplně ideální, ale dokázal jsem se s tím vypořádat. A druhé mínus tady vypíchlo už více lidí a to je časová osa. Ano, je to pravda, že chvílemi jsem byl zmatený, tudíž jsem nevěděl, kde jsem...

Hra určitě povedená, jak doporučil kamarád. I přeš nějaké nepřesnosti se mi hra určitě velmi líbila! :)

Pro: Grafika, příběh, Aiden, rozhodnutí

Proti: Problémy s ovládáním, hratelnost, časová osa

+24 +25 −1
  • PS4 70
Herní výzva - "Tehdy to začalo" (Hardcore)

Tak po první hře na PS4 jsem si dal první exkluzivní hru na PS4 a rovnou se mi hodila do výzvy 2018.

Hru jsem zvolil trochu srabácky, protože jsem tušil, že ovládání bude pro konzolového začátečníka jednoduché a pomůže mu v začátcích. Ono to ovládání je možná až příliš jednoduché, takže po dohrání nemám pocit, že by se nějak zlepšil můj vztah s ovladačem…

Většinu času totiž trávíte sledováním cutscene a vlastní hraní se omezuje jen na nutné minimum, kdy stejně není moc věcí, které se dají dělat. Takhle samozřejmě vypadá tento “příběhový“ žánr, ale i tak jsem měl pocit, že by to trochu víc vlastního hraní sneslo, navíc by to nemuselo být až tak moc nalajnované.

S tím souvisí můj druhý problém, kdy jsem v průběhu celé hry měl pocit, že má rozhodnutí nemají až takový zásadní vliv na celkový příběh a na jeho finál. Jasný, ve finále se rozhodnete pro určitě jiné konce, ale v průběhu hry toho zase tolik neovlivňujete, přirovnal bych to ke klasické Telltale hře. Je to trochu škoda, čekal jsem bohatší větvení (které prý přišlo až s Heavy Rain, tak se na to někdy vrhnu).

Grafika byla pěkná, když ještě přihlédneme k tomu, že se jednalo o hru z předchozí generace PS, tak nevidím důvod si tu na něco stěžovat. Příjemná je i neustálá změna prostředí, takže při sledování hry se oči opravdu nenudí.

Teď to hlavní – příběh. Ten hodnotím jako velmi povedený. Každý kdo má rád nadpřirozeno, duchařiny, sci-fi a lehce děsivé příběhy si určitě přijde na své. Celou dobu jste v napětí, jak to bude pokračovat a zvědavý o čem to vlastně celé je. Ano, všechno jsme nejspíš už někde viděli a úplná originalita z toho nesrší, ale v rámci herního průmyslu se určitě jedná o nadprůměrně kvalitní příběh a scénář.

To je umocněno výbornými hereckými výkony Willema Dafoea a Ellen Page. Opravdu je znát, když se na tom podílí profesionálové a díky nim jsou postavy daleko víc uvěřitelné, tohle se prostě musí pochválit, že jsou autoři schopni do takového projektu dotlačit takové osobnosti. Obecně postavy jsou dobře napsané, chytlavé a zajímavé.

Pokud bych měl vypíchnout dvě kapitoly, tak je to rozhodně ta, která se odehrává u indiánů a ta, kde plníte vojenskou misi. Samotné finále je také velmi dobré, vlastně někdy od půlky hry jsem si přidal jak při sledování nějakého áčkového dramatu z Hollywoodu. Ještě musím vyzdvihnout, jak autoři vysvětlili skákání v časové posloupnosti, celý tento koncept byl parádní nápad.

Jedná se o takové odpočinkové hraní, ve smyslu samotného hraní. Za to zážitek z příběhu je naopak velmi silný a emotivní. Hrozně těžko se hodnotí výsledný pocit, ale myslím si, že z tohohle žánru jde vytěžit ještě víc, ač jsem byl při závěrečných titulkách spokojený…
+23
  • PC 85
Quantic Dream zde opět dokazuje, že interaktivní filmy dělat umí. Po úspěšném Fahrenheit a ještě úspěšnějším Heavy Rain přichází další hra, která svou podobu se zmiňovanými tituly nezapře, což je jenom dobře. Přesto se zde najde několik vítaných novinek a vylepšení, která hru dělají mnohem lépe hratelnou - ovládání již není tak kostrbaté jako v Heavy Rain a kamera už taky zlobí méně. Přesto to však pořád není úplně ono a autoři si tak asi ještě nechali místo pro zlepšení. Nutno však pochválit krásné audiovizuální zpracování, především na postavy dle reálných herců se velmi dobře kouká.

V příběhovce musí logicky fungovat hlavně příběh - musí mít zajímavou zápletku, měl by dávat smysl a tímpádem obsahovat minimum nelogičností. To se zde autorům, až na pár detailů, povedlo bravurně. Rozhodně mě Jodie a její osud zajímal dostatečně na to, aby mě to motivovalo o hře přemýšlet i mimo hraní, což se mi nestává zase tak často. Ocenit musím i odvážný krok autorů v podobě nechronologického postupu hrou.

Jodie alias Ellen Page, když ještě byla pěknou holkou, je sympatickou hlavní postavou, která to ale v životě díky svému poutu s duchem Aidenem nemá jednoduché a dostává především psychickou nakládačku ze všech stran - vyřádí se na ní postupně její pěstouni, vrstevnící a nakonec ji zradí i lidé, kterým věřila. Hráč pak nemá problém prostřednictvím ducha Aidena všechny tyto záškodníky řádně ztrestat, což je ve většině případů velmi zábavné.

Myslím, že všichni fanoušci Fahrenheit a Heavy Rain mohou být s Beyond: Two Souls spokojení. Já osobně mám pro tento žánr docela slabost, takže mě si hra získala velice rychle a rozhodně ji tak můžu zařadit minimálně mezi to nejlepší, co v roce 2013 vyšlo. I díky tomu už se dost těším na to, až se virtuálně podívám do Detroitu.

Pro: příběh, postavy, chytlavé, audiovizuální zpracování

Proti: ovládání, kamera, pár nelogičností

+21
  • PC 90
Po vynikajícím Heavy Rain přichází společnost Quantic Dream s další hrou a tak se můžeme opět těšit z hraní titulu, který je spíše interaktivním filmem než klasickou adventurou. Jinými slovy, zážitek z této hry je opět postavený na silném příběhu a postupném zobrazování jednotlivých filmově laděných scén.

V prvé řadě musím ocenit snahu tvůrců vyprávět celý příběh Jodie ne zcela obvyklým způsobem, ten spočívá ve skákání v čase a v zobrazování scén v různých časech, nikoliv chronologicky. Díky tomu se jako hráč dozvídám různé střípky z jejího života a teprve až když se blížím ke konci, tak začíná všechno do sebe zapadat. Abych se v těch časových skocích vyznal, zobrazuje se při načítání hry časová osa s jednotlivými scénami, takže je hned jasné, v jakém období života Jodie se následující scéna bude odehrávat. Je zde i možnost hrát hru (s pár výjimkami) chronologicky, to ale moc nedoporučuji.

Příběh hry by se opět dal přirovnat ke kvalitnějšímu filmu. Postupně se dozvídáme, že celý život Jodie je prakticky jeden velký experiment, že je prakticky celý život sama (s Aidenem) a většina jejích "přátel" ji vlastně jen chtějí využít k vlastním cílům. Během hraní nám hra ukáže mnoho silných emočních scén: Narození a okamžité odloučení od matky, opuštění adoptivní rodiny, asistence u porodu, setkání s biologickou matkou, atd.. Jednotlivé problémy je možné řešit různými způsoby (buď rozhodnutím nebo úspěchem/neúspěchem proběhlé akce). Sice to na hlavní příběhovou linku obvykle nemá moc velký vliv (je zde ale pár momentů, které mohou zabít některou z postav), ale na druhou stranu je tak obohacený případný další průchod hrou.

Vizuál hry sází na opravdu velmi hezkou grafiku (hrají PC verzi, která může být oproti původní PS verzi vylepšena) a jednotlivé postavy jsou hrány reálnými herci, jejichž pohyby byly digitalizovány a přeneseny do hry. Mimika a emoce tak vypadají realisticky, obzvláště je to vidět u hlavních postav, které si zahráli hollywoodští herci Ellen Page a Willem Dafoe. Filmový zážitek pak navazuje i povedená hudba, na které spolupracoval i hvězdný Hans Zimmer.

Co se hratelnosti týče, tak hra má spád. Prakticky zde není možné umřít, každý neúspěch má nějakou konsekvenci v příběhu. Občas jsem nadával na kameru, která se někdy nechtěla natočit směrem, kam jsem se chtěl koukat, ale na druhou stranu se snažila obvykle ukazovat směrem, kam by se měla Jodie vydat (plus na zkreslení při pohledu Aidena jsem si musel chvíli zvykat).

Klasikou u her od Quantic Dreams je pak ovládání, které je nyní u soubojů doplněno o intuitivní pohybování pravým analogem podle toho, co Jodie zrovna musí dělat (útok, úhyb nebo krytí). To mi ze začátku dělalo trochu problémy, ale po čase jsem si zvykl. Samotných quicktime eventů je podle mě rozumné množství.

Hra má samozřejmě i své nešvary. Občas mi přišlo, že se některé postavy chovaly celkem hloupě (+ celá mise v "Kazirstánu" pak udělala z osazenstva tamní základny totální blbce), Jodie se často pohybuje pouze chůzí, nikoliv během (což je nejspíš schválně, protože v obvyklých situacích taky neběháme). Po dohrání hry mi pak chyběla možnost si zopakovat jen nějakou část scény (např. poslední rozhodnutí). Bohužel jsem musel hrát vždy celou scénu. Ale to už je jen malý detail.

Je mi jasné, že ne každému se vývojáři s tímto filmovým pojetím hry trefili do noty, mně však hraní opravdu hodně pohltilo a užíval jsem si každou minutu hraní.
+20
  • PC 95
Asi jen velmi těžko mohu v budoucnu hledat vývojáře, jehož hry bych pokaždé jednoznačně hodnotil tak vysoko. Studio Quantic Dream, jehož třetí titul jsem měl možnost si zahrát, je onou svatou výjimkou, kdy jsem opět od hry odcházel s tím, že mám za sebou jeden z nejlepších herních zážitků. A proč?

Doménou her tohoto studia je totiž pokaždé příběh, jehož kvalitu jsem oceňoval u her Heavy Rain a Detroit: Become Human, které jsem měl možnost poznat a patřičně je ocenit. V případě "Beyond: Two Souls" vyprávějící o dívce mající nadpřirozený dar, který chce určitá společnost v rámci výzkumů tak trochu zneužít, je totiž jako předchozí tituly studia vyprávěn citlivě a s důrazem na komunikaci v mezilidských vztazích a související křehkosti těchto vztahů. Tuto komunikaci často ovlivňuje sám hráč, kde jako odpověď volí emoční postoje, aniž by potvrzoval nějaké předem dané věty. A jak už tomu u podobných her často bývá, zdaleka ne vždy znamená citlivější postoj k danému člověku jeho nejlepší reakci.

Vzhledem ke vzniku všech třech her z konzolových verzí je potřeba si opět zvyknout na nepříliš příjemné ovládání, které volbou a kombinací různorodých a často nepřirozených kláves nepřináší při hraní zrovna stavy blaženosti. V případě tohoto titulu je to ještě o něco jiné tím, že u soubojových pasáží u úhybných manévrů hráč nemačká žádnou z kláves, ale podle situace uhýbá do různých stran pohybem myši tak, jakým směrem nepřátelská postava útočí. Hra se sice na pár chvilek zpomalí, ale často to i přesto chce poněkud hbitější postřeh, aby si hráč stačil uvědomit, kterým pohybem má hlavní postavu uchránit před přímým útokem protivníka. Nechci tvrdit, že je to změna k horšímu, ale přiznám se, že nejednou mě vlastní postřeh zklamal a já tak ke svojí nelibosti bohužel nechal svojí postavě uštědřit nepěkný direkt a poslat ji tak k zemi. Ale jak říkám, problém to byl spíše můj vlastní, takže výtka by nebyla fér. Tím tak mohu navázat na jednu výjimečnost, která mi v případě takovýchto neúspěchů znatelně pomáhala a tím je fakt, že moje postava nikdy nemohla zemřít a já tak nemusel daný souboj zopakovat. Pravdou je, že to hru poměrně výrazně zjednodušuje, což do jisté míry zní pozitivně, avšak těžko říct, jestli to věcí pozitivní opravdu je, jelikož hráč tak může trpět pocitem, že takový boj pro něj není úplně vítězný.

Pokud jde o další herní pocity, bavila mě častá nutnost lstí, pomocí níž jsem musel vymýšlet cestu nutnou pro další postup v místech, kde mi to okolnosti znemožnily. Tato cesta je volena převážně vysláním nejmenovaného pomocníka hlavní postavy, ovšem způsoby jsou různé a je radostí nad nimi občas mírně zapřemýšlet.

Co dodat? Quantic Dream opět zabodoval a přinesl mi graficky pěknou hru založenou opět na skvělém a citlivě pojatém příběhu, jehož gradování způsobilo, že jsem opět musel dát velmi vysoké hodnocení, které proti výše zmiňovaným dvěma hrám sice nedosáhlo maximální výše, ovšem herní zážitek maximálním rozhodně zůstal.

Pro: příběh, zpracování, postavy

Proti: občas ovládání

+20