Beyond: Two Souls

Po vynikajícím Heavy Rain přichází společnost Quantic Dream s další hrou a tak se můžeme opět těšit z hraní titulu, který je spíše interaktivním filmem než klasickou adventurou. Jinými slovy, zážitek z této hry je opět postavený na silném příběhu a postupném zobrazování jednotlivých filmově laděných scén.

V prvé řadě musím ocenit snahu tvůrců vyprávět celý příběh Jodie ne zcela obvyklým způsobem, ten spočívá ve skákání v čase a v zobrazování scén v různých časech, nikoliv chronologicky. Díky tomu se jako hráč dozvídám různé střípky z jejího života a teprve až když se blížím ke konci, tak začíná všechno do sebe zapadat. Abych se v těch časových skocích vyznal, zobrazuje se při načítání hry časová osa s jednotlivými scénami, takže je hned jasné, v jakém období života Jodie se následující scéna bude odehrávat. Je zde i možnost hrát hru (s pár výjimkami) chronologicky, to ale moc nedoporučuji.

Příběh hry by se opět dal přirovnat ke kvalitnějšímu filmu. Postupně se dozvídáme, že celý život Jodie je prakticky jeden velký experiment, že je prakticky celý život sama (s Aidenem) a většina jejích "přátel" ji vlastně jen chtějí využít k vlastním cílům. Během hraní nám hra ukáže mnoho silných emočních scén: Narození a okamžité odloučení od matky, opuštění adoptivní rodiny, asistence u porodu, setkání s biologickou matkou, atd.. Jednotlivé problémy je možné řešit různými způsoby (buď rozhodnutím nebo úspěchem/neúspěchem proběhlé akce). Sice to na hlavní příběhovou linku obvykle nemá moc velký vliv (je zde ale pár momentů, které mohou zabít některou z postav), ale na druhou stranu je tak obohacený případný další průchod hrou.

Vizuál hry sází na opravdu velmi hezkou grafiku (hrají PC verzi, která může být oproti původní PS verzi vylepšena) a jednotlivé postavy jsou hrány reálnými herci, jejichž pohyby byly digitalizovány a přeneseny do hry. Mimika a emoce tak vypadají realisticky, obzvláště je to vidět u hlavních postav, které si zahráli hollywoodští herci Ellen Page a Willem Dafoe. Filmový zážitek pak navazuje i povedená hudba, na které spolupracoval i hvězdný Hans Zimmer.

Co se hratelnosti týče, tak hra má spád. Prakticky zde není možné umřít, každý neúspěch má nějakou konsekvenci v příběhu. Občas jsem nadával na kameru, která se někdy nechtěla natočit směrem, kam jsem se chtěl koukat, ale na druhou stranu se snažila obvykle ukazovat směrem, kam by se měla Jodie vydat (plus na zkreslení při pohledu Aidena jsem si musel chvíli zvykat).

Klasikou u her od Quantic Dreams je pak ovládání, které je nyní u soubojů doplněno o intuitivní pohybování pravým analogem podle toho, co Jodie zrovna musí dělat (útok, úhyb nebo krytí). To mi ze začátku dělalo trochu problémy, ale po čase jsem si zvykl. Samotných quicktime eventů je podle mě rozumné množství.

Hra má samozřejmě i své nešvary. Občas mi přišlo, že se některé postavy chovaly celkem hloupě (+ celá mise v "Kazirstánu" pak udělala z osazenstva tamní základny totální blbce), Jodie se často pohybuje pouze chůzí, nikoliv během (což je nejspíš schválně, protože v obvyklých situacích taky neběháme). Po dohrání hry mi pak chyběla možnost si zopakovat jen nějakou část scény (např. poslední rozhodnutí). Bohužel jsem musel hrát vždy celou scénu. Ale to už je jen malý detail.

Je mi jasné, že ne každému se vývojáři s tímto filmovým pojetím hry trefili do noty, mně však hraní opravdu hodně pohltilo a užíval jsem si každou minutu hraní.