Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Beyond: Two Souls

08.10.2013
24.11.2015
22.07.2019
78
94 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Beyond: Two Souls je spojením akční adventury a interaktivního filmu s velkým důrazem na vyprávění příběhu. Hráč se ujme role mladé slečny Jodie Holmes a prožívá s ní retrospektivně různé životní etapy jejího života a pomalu odhaluje celou zápletku, která žánrově přeskakuje mezi psychologickým dramatem a sci-fi thrillerem. Hra se pyšní vyspělou grafickou stránkou a detailním motion capture s důrazem na obličejovou mimiku. Není tedy divu, že si tvůrci k vývoji přizvali známé herecké tváře. Hlavní roli ztvárnila herečka Ellen Page, sekunduje jí neméně známý kolega Willem Dafoe a režie se ujal samotný ředitel studia Quantic Dream – David Cage. Soundtrack dostal na starost Normand Corbeil, jehož práci však po předčasném úmrtí dokončil Lorne Balfe ve spolupráci s Hansem Zimmerem.

Hra, podobně jako její starší kolega Heavy Rain, v rozšířené verzi využívá všech možností herního ovladače včetně pohybového ovládání. PS3 verze běží v rozlišení 720p při 30 snímcích, PS4 remaster už šlape plně ve full HD při 60 snímcích za sekundu. Později vyšla i PC verze.

Beyond: Two Souls se pyšní nelineárním průběhem, množstvím drobných detailů k prozkoumání a několika rozdílnými konci. V porovnání s předchozími tituly studia Quantic Dream klade Beyond: Two Souls ještě větší důraz na prvky interaktivního filmu, žánr adventury jako takové ustupuje do pozadí.


Poslední diskuzní příspěvek

Proč se k Jodie každý chová jako kolosální superzmrd? :( Proč to nemůžu nějak ovlivnit? Zatím mám pocit, že ta "hra" hraje mě....tohle nebude blažená zkušenost,

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS4 70
Herní výzva - "Tehdy to začalo" (Hardcore)

Tak po první hře na PS4 jsem si dal první exkluzivní hru na PS4 a rovnou se mi hodila do výzvy 2018.

Hru jsem zvolil trochu srabácky, protože jsem tušil, že ovládání bude pro konzolového začátečníka jednoduché a pomůže mu v začátcích. Ono to ovládání je možná až příliš jednoduché, takže po dohrání nemám pocit, že by se nějak zlepšil můj vztah s ovladačem…

Většinu času totiž trávíte sledováním cutscene a vlastní hraní se omezuje jen na nutné minimum, kdy stejně není moc věcí, které se dají dělat. Takhle samozřejmě vypadá tento “příběhový“ žánr, ale i tak jsem měl pocit, že by to trochu víc vlastního hraní sneslo, navíc by to nemuselo být až tak moc nalajnované.

S tím souvisí můj druhý problém, kdy jsem v průběhu celé hry měl pocit, že má rozhodnutí nemají až takový zásadní vliv na celkový příběh a na jeho finál. Jasný, ve finále se rozhodnete pro určitě jiné konce, ale v průběhu hry toho zase tolik neovlivňujete, přirovnal bych to ke klasické Telltale hře. Je to trochu škoda, čekal jsem bohatší větvení (které prý přišlo až s Heavy Rain, tak se na to někdy vrhnu).

Grafika byla pěkná, když ještě přihlédneme k tomu, že se jednalo o hru z předchozí generace PS, tak nevidím důvod si tu na něco stěžovat. Příjemná je i neustálá změna prostředí, takže při sledování hry se oči opravdu nenudí.

Teď to hlavní – příběh. Ten hodnotím jako velmi povedený. Každý kdo má rád nadpřirozeno, duchařiny, sci-fi a lehce děsivé příběhy si určitě přijde na své. Celou dobu jste v napětí, jak to bude pokračovat a zvědavý o čem to vlastně celé je. Ano, všechno jsme nejspíš už někde viděli a úplná originalita z toho nesrší, ale v rámci herního průmyslu se určitě jedná o nadprůměrně kvalitní příběh a scénář.

To je umocněno výbornými hereckými výkony Willema Dafoea a Ellen Page. Opravdu je znát, když se na tom podílí profesionálové a díky nim jsou postavy daleko víc uvěřitelné, tohle se prostě musí pochválit, že jsou autoři schopni do takového projektu dotlačit takové osobnosti. Obecně postavy jsou dobře napsané, chytlavé a zajímavé.

Pokud bych měl vypíchnout dvě kapitoly, tak je to rozhodně ta, která se odehrává u indiánů a ta, kde plníte vojenskou misi. Samotné finále je také velmi dobré, vlastně někdy od půlky hry jsem si přidal jak při sledování nějakého áčkového dramatu z Hollywoodu. Ještě musím vyzdvihnout, jak autoři vysvětlili skákání v časové posloupnosti, celý tento koncept byl parádní nápad.

Jedná se o takové odpočinkové hraní, ve smyslu samotného hraní. Za to zážitek z příběhu je naopak velmi silný a emotivní. Hrozně těžko se hodnotí výsledný pocit, ale myslím si, že z tohohle žánru jde vytěžit ještě víc, ač jsem byl při závěrečných titulkách spokojený…
+18
  • PS4 90
Beyond: Two Souls je opravdu velký rozdíl oproti hře Heavy Rain od Davida Cage. Grafika? Ta se posunula opravdu o několik úrovní nahoru oproti Heavy Rain. Příběh je velice zajímavý, na zamyšlení, např. Aiden - entita, kterou hlavní postava ovládá. Velice se mi to spojuje s mým oblíbeným seriálem Stranger Things, ale to je jiná kapitola. :)

Překvapili mě i herci Ellen Page a Willem Dafoe a jejich herecké výkony.

Dále i mé vlastní rozhodnutí, na základě toho pokračuje příběh. Bohužel to nebylo příliš rozšířené a tak se často příběhy s ostatními shodují.

Mínus hře dávám z důvodu časové osy, která mě mátla.

Hra má hezký konec a celkově ji dávám 90 %.

Pro: Grafika, příběh, hratelnost

Proti: Časová osa života

+17
  • PS4 75
Při hraní Beyond: Two Souls se vám přímo nabízí srovnávání s předchozí hrou Quantic Dream a tou je Heavy Rain, což budu dělat a snad tím vypíchnu klady a zápory. První věcí je grafika, která se posunula opět na novou úroveň. Nemá to sice na Detroit, ale oproti HR je to skok velký a moc dobře se na to kouká (vyjma krátkovlasé Ellen Page...). Mimika tváří je více přirozená a i lokace v otevřeném prostředí překvapivě nevypadají tak prázdně. I z Aidanova pohledu pak svět vypadá správně duchařsky. Další věcí je pohyb. Konečně nemusíte držet pro pohyb R2 a byla také přidána možnost stealthu a hra má v určitých misích více akční feel než byste čekali. Je to samozřejmě příjemná změna. Hra vám i přímo nabízí spolupráci s vaší neznámou entitou, se kterou můžete posednout nepřítele nebo jej rovnou zabít.

Z příběhového hlediska už je to trochu kostrbatější. Ten je sám o sobě dobrý a zajímavý a sci-fi žánr otevírá nové možnosti zápletky. Intenzita je naservírovaná přibližně stejně s malým rozdílem v závěru, kdy už je rozuzlení trochu natahováno. I tak BTS nabízí několik zajímavým zvratů a trochu zahraje na city. V části, kde je Jodie osamělou cestovatelkou pak projde několika emocionálními momenty, které jsou slušně přeneseny na hráče. Její tajemný společník Aiden pak zvýrazňuje otázky týkající se hlavní zápletky děje. Co je ale trochu nešikovné, je časová osa. To, že vidíme, kterou misi zrovna hrajeme v určitém čase, hře jen škodí. Lepší by bylo, kdyby si to chronologicky zkusil poskládat hráč sám. Zase tak složité by to nebylo.

Jodie sice není postava roku, ale její charakter prochází vývojem a je bezesporu hlavním tahounem. Vedlejší postavy mají až příliš málo prostoru na to, aby na vás jejich osudy měly dopad. V konceptu hry samotné pak leží zakopaný pes v podobě "možnosti voleb". Ty jsou zde přítomny jen jako a ať už zvolíte to nebo ono, vliv to mít nebude, protože hra má jasný směr. Změny jsou minimální. I přesto se jedná o nadprůměrnou herní zkušenost, která vás sice neohromí, ale ani nezklame.

Herní výzva 2018 - Krize identity

Pro: Sci-fi žánr, grafika, pokrok oproti Heavy Rain

Proti: Příběh ztrácí na intenzitě, nesmyslnost časové osy

+16
  • PC 40
Tato anti-hra, tento magnum lupus Dejvida Klece mě opravdu překvapil a to jsem ani vlastně nevěděl, co od toho po Heavy Rainu očekávat. Ale fakt bych nečekal, jak moc budu jakožto hráč, který očekává, že bude hrát hru, bude omezovaný, izolovaný a bezmocný pokud jde o ovlivňovaní čehokoliv v této glorifikované "hidden Object" patlanině s mega rozpočtem. Jestli jste někdy chtěli důkaz toho, že Sony dá peníze na všechno pokud to vypadá kůl, tak taky ho máte.

Mám rád dobrou duchařinu a Urban fantasy/horor je můj nejoblíbenější žánr pro to, jak dokáže propojit dva odlišné světy reality a mysteriózna. Člověk s trochou fantazie v něm dokáže vybudovat unikátní atmosféru se surrealistickými postavami a událostmi, které evokují pocit zaujetí, strachu a zvídavosti. David si to uvědomil, proto usmyslel, že bude kreativní a vytáhl si tak ze své zadnice každé klišé, každý charakteristický stereotyp v dějinách, a zakomponoval to do shitozního, nudného, nesourodého story, který se snaží slepit dohromady sled nesouvislých kapitol. Navíc 70% jsou nesympatická hovada bez soudnosti.

Pár dobrých aspektů tento produkt však má, tak třeba že vypadá pořád parádně. Modely postav a jejich obličeje, animace/mocap jsou prvotřídní, effekty a výborná práce s texturami, které jsem si mohl s blízka prohlédnout díky létajícímu prdu (entitě) zvaný Eidam, který je vlastně jedinou věcí, která matně připomíná hru (klikni na něco a něco se stane. Samorost pro mentálně zaostalé). A Ellen Page je super cute holčina, které to sluší s jakýkoliv účesem a hadrama, která se snaží seč může, ale ani její talent a charisma nedokáže z tohoto fekálu udělat koukatelnou věc. Takové mrhání talentem je na trest smrti, Dejve.

Možná nejsem cílová skupina, možná jsem tu toho prostě zažil a hrál moc. Podle toho, co tady vidím za hodnocení usuzuji, že to asi prostě není pro mě. Osobně nehraji hry, abych na ně pasivně čučel, chci aby ta hra se mnou skrze můj imput komunikovala a toho se mi zde nedostává. V tomto ohledu budu muset hledat jinde, třeba u hledání min.

Pro: Obrovské produkční hodnoty, pořád to vypadá skvěle, Ellen Page.

Proti: Interaktnivní "hra" je všechno jen ne aktivní, vše kolem vás je jen mrtvá kulisa, "hra" se hraje sama, nudný nesmyslný klišé příběh.

+15 +17 −2
  • PC 90
Po vynikajícím Heavy Rain přichází společnost Quantic Dream s další hrou a tak se můžeme opět těšit z hraní titulu, který je spíše interaktivním filmem než klasickou adventurou. Jinými slovy, zážitek z této hry je opět postavený na silném příběhu a postupném zobrazování jednotlivých filmově laděných scén.

V prvé řadě musím ocenit snahu tvůrců vyprávět celý příběh Jodie ne zcela obvyklým způsobem, ten spočívá ve skákání v čase a v zobrazování scén v různých časech, nikoliv chronologicky. Díky tomu se jako hráč dozvídám různé střípky z jejího života a teprve až když se blížím ke konci, tak začíná všechno do sebe zapadat. Abych se v těch časových skocích vyznal, zobrazuje se při načítání hry časová osa s jednotlivými scénami, takže je hned jasné, v jakém období života Jodie se následující scéna bude odehrávat. Je zde i možnost hrát hru (s pár výjimkami) chronologicky, to ale moc nedoporučuji.

Příběh hry by se opět dal přirovnat ke kvalitnějšímu filmu. Postupně se dozvídáme, že celý život Jodie je prakticky jeden velký experiment, že je prakticky celý život sama (s Aidenem) a většina jejích "přátel" ji vlastně jen chtějí využít k vlastním cílům. Během hraní nám hra ukáže mnoho silných emočních scén: Narození a okamžité odloučení od matky, opuštění adoptivní rodiny, asistence u porodu, setkání s biologickou matkou, atd.. Jednotlivé problémy je možné řešit různými způsoby (buď rozhodnutím nebo úspěchem/neúspěchem proběhlé akce). Sice to na hlavní příběhovou linku obvykle nemá moc velký vliv (je zde ale pár momentů, které mohou zabít některou z postav), ale na druhou stranu je tak obohacený případný další průchod hrou.

Vizuál hry sází na opravdu velmi hezkou grafiku (hrají PC verzi, která může být oproti původní PS verzi vylepšena) a jednotlivé postavy jsou hrány reálnými herci, jejichž pohyby byly digitalizovány a přeneseny do hry. Mimika a emoce tak vypadají realisticky, obzvláště je to vidět u hlavních postav, které si zahráli hollywoodští herci Ellen Page a Willem Dafoe. Filmový zážitek pak navazuje i povedená hudba, na které spolupracoval i hvězdný Hans Zimmer.

Co se hratelnosti týče, tak hra má spád. Prakticky zde není možné umřít, každý neúspěch má nějakou konsekvenci v příběhu. Občas jsem nadával na kameru, která se někdy nechtěla natočit směrem, kam jsem se chtěl koukat, ale na druhou stranu se snažila obvykle ukazovat směrem, kam by se měla Jodie vydat (plus na zkreslení při pohledu Aidena jsem si musel chvíli zvykat).

Klasikou u her od Quantic Dreams je pak ovládání, které je nyní u soubojů doplněno o intuitivní pohybování pravým analogem podle toho, co Jodie zrovna musí dělat (útok, úhyb nebo krytí). To mi ze začátku dělalo trochu problémy, ale po čase jsem si zvykl. Samotných quicktime eventů je podle mě rozumné množství.

Hra má samozřejmě i své nešvary. Občas mi přišlo, že se některé postavy chovaly celkem hloupě (+ celá mise v "Kazirstánu" pak udělala z osazenstva tamní základny totální blbce), Jodie se často pohybuje pouze chůzí, nikoliv během (což je nejspíš schválně, protože v obvyklých situacích taky neběháme). Po dohrání hry mi pak chyběla možnost si zopakovat jen nějakou část scény (např. poslední rozhodnutí). Bohužel jsem musel hrát vždy celou scénu. Ale to už je jen malý detail.

Je mi jasné, že ne každému se vývojáři s tímto filmovým pojetím hry trefili do noty, mně však hraní opravdu hodně pohltilo a užíval jsem si každou minutu hraní.
+15