Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Beyond: Two Souls
Beyond: Two Souls
78

Komentáře

Všechny PC PS3 PS4 PS5
Napsat vlastní komentář
CrisBentonCrisBenton
Dohráno
  • PC 85
Poslední hry, které jsem zde hodnotil patřily mezi starší, tak se konečně vrátím k nějaké té novější hře. Když jsem viděl hodnocení a komentáře, tak jsem si říkal, že do toho půjdu.

Hned první, co mě pochopitelně potěšilo, tak byla velmi skvostná a skvělá grafika. Pokud lidi čtou mé komentáře, tak už vědí, že na grafice lpím hodně... Příběh byl též vcelku povedený a velmi zajímavý. Měl jsem husí kůži a byl v napětí, co mě čeká a jak to bude pokračovat a to mám na hrách velmi rád. Ve hře byla věc, která se mi též velmi líbí a to je to, že máte několik možností a můžete ovlivnit příběh, i když z větší části se to nepovede...

Co je pro mě, ale opravdu povedené, tak je schopnost hlavní hrdinky Jodie, která má možnost ovládat ducha Aidena, bez kterého se prakticky neobešla. Pro mě určitě velké plus...

Nyní zkusím vypíchnout nějaké to mínus. Místy jsem měl problém s ovládáním a hratelnost nebyla úplně ideální, ale dokázal jsem se s tím vypořádat. A druhé mínus tady vypíchlo už více lidí a to je časová osa. Ano, je to pravda, že chvílemi jsem byl zmatený, tudíž jsem nevěděl, kde jsem...

Hra určitě povedená, jak doporučil kamarád. I přeš nějaké nepřesnosti se mi hra určitě velmi líbila! :)

Pro: Grafika, příběh, Aiden, rozhodnutí

Proti: Problémy s ovládáním, hratelnost, časová osa

+24 +25 −1
S4TWS4TW
  • PS4 70
Herní výzva - "Tehdy to začalo" (Hardcore)

Tak po první hře na PS4 jsem si dal první exkluzivní hru na PS4 a rovnou se mi hodila do výzvy 2018.

Hru jsem zvolil trochu srabácky, protože jsem tušil, že ovládání bude pro konzolového začátečníka jednoduché a pomůže mu v začátcích. Ono to ovládání je možná až příliš jednoduché, takže po dohrání nemám pocit, že by se nějak zlepšil můj vztah s ovladačem…

Většinu času totiž trávíte sledováním cutscene a vlastní hraní se omezuje jen na nutné minimum, kdy stejně není moc věcí, které se dají dělat. Takhle samozřejmě vypadá tento “příběhový“ žánr, ale i tak jsem měl pocit, že by to trochu víc vlastního hraní sneslo, navíc by to nemuselo být až tak moc nalajnované.

S tím souvisí můj druhý problém, kdy jsem v průběhu celé hry měl pocit, že má rozhodnutí nemají až takový zásadní vliv na celkový příběh a na jeho finál. Jasný, ve finále se rozhodnete pro určitě jiné konce, ale v průběhu hry toho zase tolik neovlivňujete, přirovnal bych to ke klasické Telltale hře. Je to trochu škoda, čekal jsem bohatší větvení (které prý přišlo až s Heavy Rain, tak se na to někdy vrhnu).

Grafika byla pěkná, když ještě přihlédneme k tomu, že se jednalo o hru z předchozí generace PS, tak nevidím důvod si tu na něco stěžovat. Příjemná je i neustálá změna prostředí, takže při sledování hry se oči opravdu nenudí.

Teď to hlavní – příběh. Ten hodnotím jako velmi povedený. Každý kdo má rád nadpřirozeno, duchařiny, sci-fi a lehce děsivé příběhy si určitě přijde na své. Celou dobu jste v napětí, jak to bude pokračovat a zvědavý o čem to vlastně celé je. Ano, všechno jsme nejspíš už někde viděli a úplná originalita z toho nesrší, ale v rámci herního průmyslu se určitě jedná o nadprůměrně kvalitní příběh a scénář.

To je umocněno výbornými hereckými výkony Willema Dafoea a Ellen Page. Opravdu je znát, když se na tom podílí profesionálové a díky nim jsou postavy daleko víc uvěřitelné, tohle se prostě musí pochválit, že jsou autoři schopni do takového projektu dotlačit takové osobnosti. Obecně postavy jsou dobře napsané, chytlavé a zajímavé.

Pokud bych měl vypíchnout dvě kapitoly, tak je to rozhodně ta, která se odehrává u indiánů a ta, kde plníte vojenskou misi. Samotné finále je také velmi dobré, vlastně někdy od půlky hry jsem si přidal jak při sledování nějakého áčkového dramatu z Hollywoodu. Ještě musím vyzdvihnout, jak autoři vysvětlili skákání v časové posloupnosti, celý tento koncept byl parádní nápad.

Jedná se o takové odpočinkové hraní, ve smyslu samotného hraní. Za to zážitek z příběhu je naopak velmi silný a emotivní. Hrozně těžko se hodnotí výsledný pocit, ale myslím si, že z tohohle žánru jde vytěžit ještě víc, ač jsem byl při závěrečných titulkách spokojený…
+23
Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 85
Quantic Dream zde opět dokazuje, že interaktivní filmy dělat umí. Po úspěšném Fahrenheit a ještě úspěšnějším Heavy Rain přichází další hra, která svou podobu se zmiňovanými tituly nezapře, což je jenom dobře. Přesto se zde najde několik vítaných novinek a vylepšení, která hru dělají mnohem lépe hratelnou - ovládání již není tak kostrbaté jako v Heavy Rain a kamera už taky zlobí méně. Přesto to však pořád není úplně ono a autoři si tak asi ještě nechali místo pro zlepšení. Nutno však pochválit krásné audiovizuální zpracování, především na postavy dle reálných herců se velmi dobře kouká.

V příběhovce musí logicky fungovat hlavně příběh - musí mít zajímavou zápletku, měl by dávat smysl a tímpádem obsahovat minimum nelogičností. To se zde autorům, až na pár detailů, povedlo bravurně. Rozhodně mě Jodie a její osud zajímal dostatečně na to, aby mě to motivovalo o hře přemýšlet i mimo hraní, což se mi nestává zase tak často. Ocenit musím i odvážný krok autorů v podobě nechronologického postupu hrou.

Jodie alias Ellen Page, když ještě byla pěknou holkou, je sympatickou hlavní postavou, která to ale v životě díky svému poutu s duchem Aidenem nemá jednoduché a dostává především psychickou nakládačku ze všech stran - vyřádí se na ní postupně její pěstouni, vrstevnící a nakonec ji zradí i lidé, kterým věřila. Hráč pak nemá problém prostřednictvím ducha Aidena všechny tyto záškodníky řádně ztrestat, což je ve většině případů velmi zábavné.

Myslím, že všichni fanoušci Fahrenheit a Heavy Rain mohou být s Beyond: Two Souls spokojení. Já osobně mám pro tento žánr docela slabost, takže mě si hra získala velice rychle a rozhodně ji tak můžu zařadit minimálně mezi to nejlepší, co v roce 2013 vyšlo. I díky tomu už se dost těším na to, až se virtuálně podívám do Detroitu.

Pro: příběh, postavy, chytlavé, audiovizuální zpracování

Proti: ovládání, kamera, pár nelogičností

+21
adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 90
Po vynikajícím Heavy Rain přichází společnost Quantic Dream s další hrou a tak se můžeme opět těšit z hraní titulu, který je spíše interaktivním filmem než klasickou adventurou. Jinými slovy, zážitek z této hry je opět postavený na silném příběhu a postupném zobrazování jednotlivých filmově laděných scén.

V prvé řadě musím ocenit snahu tvůrců vyprávět celý příběh Jodie ne zcela obvyklým způsobem, ten spočívá ve skákání v čase a v zobrazování scén v různých časech, nikoliv chronologicky. Díky tomu se jako hráč dozvídám různé střípky z jejího života a teprve až když se blížím ke konci, tak začíná všechno do sebe zapadat. Abych se v těch časových skocích vyznal, zobrazuje se při načítání hry časová osa s jednotlivými scénami, takže je hned jasné, v jakém období života Jodie se následující scéna bude odehrávat. Je zde i možnost hrát hru (s pár výjimkami) chronologicky, to ale moc nedoporučuji.

Příběh hry by se opět dal přirovnat ke kvalitnějšímu filmu. Postupně se dozvídáme, že celý život Jodie je prakticky jeden velký experiment, že je prakticky celý život sama (s Aidenem) a většina jejích "přátel" ji vlastně jen chtějí využít k vlastním cílům. Během hraní nám hra ukáže mnoho silných emočních scén: Narození a okamžité odloučení od matky, opuštění adoptivní rodiny, asistence u porodu, setkání s biologickou matkou, atd.. Jednotlivé problémy je možné řešit různými způsoby (buď rozhodnutím nebo úspěchem/neúspěchem proběhlé akce). Sice to na hlavní příběhovou linku obvykle nemá moc velký vliv (je zde ale pár momentů, které mohou zabít některou z postav), ale na druhou stranu je tak obohacený případný další průchod hrou.

Vizuál hry sází na opravdu velmi hezkou grafiku (hrají PC verzi, která může být oproti původní PS verzi vylepšena) a jednotlivé postavy jsou hrány reálnými herci, jejichž pohyby byly digitalizovány a přeneseny do hry. Mimika a emoce tak vypadají realisticky, obzvláště je to vidět u hlavních postav, které si zahráli hollywoodští herci Ellen Page a Willem Dafoe. Filmový zážitek pak navazuje i povedená hudba, na které spolupracoval i hvězdný Hans Zimmer.

Co se hratelnosti týče, tak hra má spád. Prakticky zde není možné umřít, každý neúspěch má nějakou konsekvenci v příběhu. Občas jsem nadával na kameru, která se někdy nechtěla natočit směrem, kam jsem se chtěl koukat, ale na druhou stranu se snažila obvykle ukazovat směrem, kam by se měla Jodie vydat (plus na zkreslení při pohledu Aidena jsem si musel chvíli zvykat).

Klasikou u her od Quantic Dreams je pak ovládání, které je nyní u soubojů doplněno o intuitivní pohybování pravým analogem podle toho, co Jodie zrovna musí dělat (útok, úhyb nebo krytí). To mi ze začátku dělalo trochu problémy, ale po čase jsem si zvykl. Samotných quicktime eventů je podle mě rozumné množství.

Hra má samozřejmě i své nešvary. Občas mi přišlo, že se některé postavy chovaly celkem hloupě (+ celá mise v "Kazirstánu" pak udělala z osazenstva tamní základny totální blbce), Jodie se často pohybuje pouze chůzí, nikoliv během (což je nejspíš schválně, protože v obvyklých situacích taky neběháme). Po dohrání hry mi pak chyběla možnost si zopakovat jen nějakou část scény (např. poslední rozhodnutí). Bohužel jsem musel hrát vždy celou scénu. Ale to už je jen malý detail.

Je mi jasné, že ne každému se vývojáři s tímto filmovým pojetím hry trefili do noty, mně však hraní opravdu hodně pohltilo a užíval jsem si každou minutu hraní.
+20
ChuckChuck
Dohráno
  • PC 95
Asi jen velmi těžko mohu v budoucnu hledat vývojáře, jehož hry bych pokaždé jednoznačně hodnotil tak vysoko. Studio Quantic Dream, jehož třetí titul jsem měl možnost si zahrát, je onou svatou výjimkou, kdy jsem opět od hry odcházel s tím, že mám za sebou jeden z nejlepších herních zážitků. A proč?

Doménou her tohoto studia je totiž pokaždé příběh, jehož kvalitu jsem oceňoval u her Heavy Rain a Detroit: Become Human, které jsem měl možnost poznat a patřičně je ocenit. V případě "Beyond: Two Souls" vyprávějící o dívce mající nadpřirozený dar, který chce určitá společnost v rámci výzkumů tak trochu zneužít, je totiž jako předchozí tituly studia vyprávěn citlivě a s důrazem na komunikaci v mezilidských vztazích a související křehkosti těchto vztahů. Tuto komunikaci často ovlivňuje sám hráč, kde jako odpověď volí emoční postoje, aniž by potvrzoval nějaké předem dané věty. A jak už tomu u podobných her často bývá, zdaleka ne vždy znamená citlivější postoj k danému člověku jeho nejlepší reakci.

Vzhledem ke vzniku všech třech her z konzolových verzí je potřeba si opět zvyknout na nepříliš příjemné ovládání, které volbou a kombinací různorodých a často nepřirozených kláves nepřináší při hraní zrovna stavy blaženosti. V případě tohoto titulu je to ještě o něco jiné tím, že u soubojových pasáží u úhybných manévrů hráč nemačká žádnou z kláves, ale podle situace uhýbá do různých stran pohybem myši tak, jakým směrem nepřátelská postava útočí. Hra se sice na pár chvilek zpomalí, ale často to i přesto chce poněkud hbitější postřeh, aby si hráč stačil uvědomit, kterým pohybem má hlavní postavu uchránit před přímým útokem protivníka. Nechci tvrdit, že je to změna k horšímu, ale přiznám se, že nejednou mě vlastní postřeh zklamal a já tak ke svojí nelibosti bohužel nechal svojí postavě uštědřit nepěkný direkt a poslat ji tak k zemi. Ale jak říkám, problém to byl spíše můj vlastní, takže výtka by nebyla fér. Tím tak mohu navázat na jednu výjimečnost, která mi v případě takovýchto neúspěchů znatelně pomáhala a tím je fakt, že moje postava nikdy nemohla zemřít a já tak nemusel daný souboj zopakovat. Pravdou je, že to hru poměrně výrazně zjednodušuje, což do jisté míry zní pozitivně, avšak těžko říct, jestli to věcí pozitivní opravdu je, jelikož hráč tak může trpět pocitem, že takový boj pro něj není úplně vítězný.

Pokud jde o další herní pocity, bavila mě častá nutnost lstí, pomocí níž jsem musel vymýšlet cestu nutnou pro další postup v místech, kde mi to okolnosti znemožnily. Tato cesta je volena převážně vysláním nejmenovaného pomocníka hlavní postavy, ovšem způsoby jsou různé a je radostí nad nimi občas mírně zapřemýšlet.

Co dodat? Quantic Dream opět zabodoval a přinesl mi graficky pěknou hru založenou opět na skvělém a citlivě pojatém příběhu, jehož gradování způsobilo, že jsem opět musel dát velmi vysoké hodnocení, které proti výše zmiňovaným dvěma hrám sice nedosáhlo maximální výše, ovšem herní zážitek maximálním rozhodně zůstal.

Pro: příběh, zpracování, postavy

Proti: občas ovládání

+20
eiserikeiserik
Dohráno
  • PS4 80
Beyond: Two Souls je opravdu velký rozdíl oproti hře Heavy Rain od Davida Cage. Grafika? Ta se posunula opravdu o několik úrovní nahoru oproti Heavy Rain. Příběh je velice zajímavý, na zamyšlení, např. Aiden - entita, kterou hlavní postava ovládá. Velice se mi to spojuje s mým oblíbeným seriálem Stranger Things, ale to je jiná kapitola. :)

Překvapili mě i herci Ellen Page a Willem Dafoe a jejich herecké výkony.

Dále i mé vlastní rozhodnutí, na základě toho pokračuje příběh. Bohužel to nebylo příliš rozšířené a tak se často příběhy s ostatními shodují.

Mínus hře dávám z důvodu časové osy, která mě mátla.

Hra má hezký konec a celkově ji dávám 80 %.

Pro: Grafika, příběh, hratelnost

Proti: Časová osa života

+19
SyLeBROsSyLeBROs
Dohráno
  • PS4 75
Při hraní Beyond: Two Souls se vám přímo nabízí srovnávání s předchozí hrou Quantic Dream a tou je Heavy Rain, což budu dělat a snad tím vypíchnu klady a zápory. První věcí je grafika, která se posunula opět na novou úroveň. Nemá to sice na Detroit, ale oproti HR je to skok velký a moc dobře se na to kouká (vyjma krátkovlasé Ellen Page...). Mimika tváří je více přirozená a i lokace v otevřeném prostředí překvapivě nevypadají tak prázdně. I z Aidanova pohledu pak svět vypadá správně duchařsky. Další věcí je pohyb. Konečně nemusíte držet pro pohyb R2 a byla také přidána možnost stealthu a hra má v určitých misích více akční feel než byste čekali. Je to samozřejmě příjemná změna. Hra vám i přímo nabízí spolupráci s vaší neznámou entitou, se kterou můžete posednout nepřítele nebo jej rovnou zabít.

Z příběhového hlediska už je to trochu kostrbatější. Ten je sám o sobě dobrý a zajímavý a sci-fi žánr otevírá nové možnosti zápletky. Intenzita je naservírovaná přibližně stejně s malým rozdílem v závěru, kdy už je rozuzlení trochu natahováno. I tak BTS nabízí několik zajímavým zvratů a trochu zahraje na city. V části, kde je Jodie osamělou cestovatelkou pak projde několika emocionálními momenty, které jsou slušně přeneseny na hráče. Její tajemný společník Aiden pak zvýrazňuje otázky týkající se hlavní zápletky děje. Co je ale trochu nešikovné, je časová osa. To, že vidíme, kterou misi zrovna hrajeme v určitém čase, hře jen škodí. Lepší by bylo, kdyby si to chronologicky zkusil poskládat hráč sám. Zase tak složité by to nebylo.

Jodie sice není postava roku, ale její charakter prochází vývojem a je bezesporu hlavním tahounem. Vedlejší postavy mají až příliš málo prostoru na to, aby na vás jejich osudy měly dopad. V konceptu hry samotné pak leží zakopaný pes v podobě "možnosti voleb". Ty jsou zde přítomny jen jako a ať už zvolíte to nebo ono, vliv to mít nebude, protože hra má jasný směr. Změny jsou minimální. I přesto se jedná o nadprůměrnou herní zkušenost, která vás sice neohromí, ale ani nezklame.

Herní výzva 2018 - Krize identity

Pro: Sci-fi žánr, grafika, pokrok oproti Heavy Rain

Proti: Příběh ztrácí na intenzitě, nesmyslnost časové osy

+18
pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 40
Tato anti-hra, tento magnum lupus Dejvida Klece mě opravdu překvapil a to jsem ani vlastně nevěděl, co od toho po Heavy Rainu očekávat. Ale fakt bych nečekal, jak moc budu jakožto hráč, který očekává, že bude hrát hru, bude omezovaný, izolovaný a bezmocný pokud jde o ovlivňovaní čehokoliv v této glorifikované "hidden Object" patlanině s mega rozpočtem. Jestli jste někdy chtěli důkaz toho, že Sony dá peníze na všechno pokud to vypadá kůl, tak taky ho máte.

Mám rád dobrou duchařinu a Urban fantasy/horor je můj nejoblíbenější žánr pro to, jak dokáže propojit dva odlišné světy reality a mysteriózna. Člověk s trochou fantazie v něm dokáže vybudovat unikátní atmosféru se surrealistickými postavami a událostmi, které evokují pocit zaujetí, strachu a zvídavosti. David si to uvědomil, proto usmyslel, že bude kreativní a vytáhl si tak ze své zadnice každé klišé, každý charakteristický stereotyp v dějinách, a zakomponoval to do shitozního, nudného, nesourodého story, který se snaží slepit dohromady sled nesouvislých kapitol. Navíc 70% jsou nesympatická hovada bez soudnosti.

Pár dobrých aspektů tento produkt však má, tak třeba že vypadá pořád parádně. Modely postav a jejich obličeje, animace/mocap jsou prvotřídní, effekty a výborná práce s texturami, které jsem si mohl s blízka prohlédnout díky létajícímu prdu (entitě) zvaný Eidam, který je vlastně jedinou věcí, která matně připomíná hru (klikni na něco a něco se stane. Samorost pro mentálně zaostalé). A Ellen Page je super cute holčina, které to sluší s jakýkoliv účesem a hadrama, která se snaží seč může, ale ani její talent a charisma nedokáže z tohoto fekálu udělat koukatelnou věc. Takové mrhání talentem je na trest smrti, Dejve.

Možná nejsem cílová skupina, možná jsem tu toho prostě zažil a hrál moc. Podle toho, co tady vidím za hodnocení usuzuji, že to asi prostě není pro mě. Osobně nehraji hry, abych na ně pasivně čučel, chci aby ta hra se mnou skrze můj imput komunikovala a toho se mi zde nedostává. V tomto ohledu budu muset hledat jinde, třeba u hledání min.

Pro: Obrovské produkční hodnoty, pořád to vypadá skvěle, Ellen Page.

Proti: Interaktnivní "hra" je všechno jen ne aktivní, vše kolem vás je jen mrtvá kulisa, "hra" se hraje sama, nudný nesmyslný klišé příběh.

+18 +20 −2
TimanrisTimanris
Dohráno
  • PS4 85
Tak konečně jsem sehnala a zahrála si beyond two souls. Hru po které jsem toužila od pořízení PS4. Zhltla jsem ji celkem rychle a zde jsou mé postřehy. :D

Hned na začátku mě překvapila možnost si vybrat, zda si chci hru zahrát, tak jak byla vytvořena, či chronologicky. Samosebou jsem vybrala možnost dle původního scénáře. Orientovat se v čase nebylo pak vůbec náročné, vzhledem k časové ose mezi kapitolami. Občas mi však nesedli otázky na mou osobu v určitých částech hry, kdy jsem o sobě ještě neznala podrobnosti, tak jsem nemohla objektivně odpovídat.

Ve výsledku, to však bylo celkem jedno, neboť jednotlivá rozhodnutí hru příliš neovlivňovala. Z čehož jsem občas měla horší pocit. Pořádná rozhodnutí celého děje se nacházela až na konci, kde se rozhodovalo, co udělat se svým životem dál. Po dohrání jsem si přehrála všech údajných 24 různých konců a ani tam se variabilita moc nevyskytovala. Vypíchla bych hlavních 5.

Co se týče celkového procházení hrou střídají se, jak krátké, tak dlouhé dějové pasáže a cut-scény, které dohromady utváří životní příběh mladé Jodie a Aidena, který není moc jednoduchý. Střídají se emocionální i akční epizody.
Nejvíce mě asi bavila epizoda s Navahy, která však z celého příběhu, tak nějak vyskakuje a úplně mi do něj nepasuje :D. Pak mne velmi bavili CIA mise.

Ovládání mi přišlo celkem intuitivní, nic složitého. Jen občas jsem měla problém s kamerou aby se otočila tím směrem kam jdu.

Hra mne velmi bavila a moc jsem si jí užila. Už se těším na Heavy Rain.
+17
CathanCathan
  • PC 85
"Bude to v pořádku. Aidan se už nebojí."

Jsem si už dlouho vědom vynikající práce Quanting Dream v oblasti Motion Capture a jejich díla jsou většinou zárukou kvality. Obvykle se však těmto hrám vyhýbám, protože jsou pro mě příliš emocionálně náročné. Nicméně, po náročném týdnu v práci v sobotu ráno vstanu, a na Steamu objevím Beyond ve slevě. Hm, a proč nakonec ne? Nezdálo se, že by to bylo tak drsné jako Heavy Rain nebo Detroit: Become Human. A nelituji.

V čem hra vyniká je především vynikající scénář. Dobře, má své chybky v podobě autorských zkratek, ale jako celek funguje skvěle a osobně považuji hraní v původním nechronologickém pořadí za téměř nutnost. Já osobně neměl problém se orientovat, i díky vizuálně zobrazené časové ose která události podle mě přehledně seřadila a tak člověk vždycky věděl na čem je. Nedovedu si představit, že by vztah a postava Ryana fungovala v chronologickém pořadí stejně jako v nechronologickém.

Skvěle je, že každá kapitola je trochu odlišná a ty větší mají vyloženě odlišné žánry. Pohybuje se mezi duchařinou, komedii, romantickou, scifi, a vším mezitím. Rozhodování bylo zábavné, ale jak zmínilo více lidí, naše rozhodnutí nemají zas tak velký vliv. Nevadilo mi to, ale jsou to vážně maličkosti které můžeme ovlivnit a spíše je o tom co se rozhodneme udělat my.

Co musím zmínit je závěr. A to z dvou důvodů. Za prvé odhalení, že Aidan je bratr Jodie, považuji za poměrně zásadní pro celou hru a i pro replay. Celou dobu hra pracuje s myšlenkou, že tato záhadná entita je z jiného světa. Lev v kleci. Toto odhalení udeří ale jak kovadlina, když si uvědomíme, že Aidan byl celou dobu stejně starý jak Jodie. Žádná prastará bytost, žádná otcovská entita. Dítě. Citát který jsem tento komentář začal pak udeří jinak, stejně tak první experiment v jeho nejdrastičtější podobě. A za druhé se mi líbila předposlední volba ve hře, mezi životem a smrtí. Za prvé se mi líbilo, že smrt zde byla symbolizována modrou, zářivou energii, zatímco život temnotou. Je to tak. Smrt je klid. Život je bolest. Byl jsem v pokušení zvolit si to první, a tak trochu jsem šel do Života protože jsem cítil, že je to správné a chtěl jsem achievement s tím související (který jsem stejně nedostal takže... :D) 

Co trochu zamrzí je, že konec který jsem nakonec zvolil zaručeně nebude v případném pokračování kánonem, ale co už.

Hra má však své chyby. To ovládání. To-zatracené-ovládání. Ani o tom nechci mluvit, protože mám chuť něčím praštit. Fakt jsem s tím bojoval. Na konci se to sice do ruky trochu dostal, ale stejně. A pak souboje a plížení. Když zvážím, že jediná mise kde to je na 100% je to DLC, tak si mohlo na playstation klidně zůstat, ačkoliv je z mnoha hledisek ta kapitola podstatná. Říct, že to bylo frustrující, je však podcenění.

Je však třeba ocenit hraní za dvé odlišné postavy, čemuž dodává šťávu možnost hraní dvou hráčů, ačkoliv jen na jednom zařízení. Toto chci v budoucnu zkusit. Vážně si dělat co chci a nechat druhého dělat si co chce a sledovat co z toho bude. Experimentovat můžeme v tomto i sami, třeba hrát Jodie jako hodnou holku a Aidana jako hajzlíka, a hned to bude zajímavější.

Verdikt tedy je, že je to dobrá hra. Elliot Page tam září, William Defoe brilantní jako obvykle, ale třeba i Eric Winter mě překvapil. Kdyby se vyladilo to ovládání a některé táhlejší pasáže, mělo by to na devadesátku.
+17
DosRatasDosRatas
Dohráno
  • PS4 75
Nejakú dobu som sa nevedel dokopať zahrať si niečo nové, až ma jedna kamoška ukecala k Beyond: Two souls. O hre som vedel snáď len to, že je to od quantic dream, kde som pred tým hral Fahrenheit a Detroit: Become Human a teda som vedel do čoho sa púšťam žánrovo, o príbehu som nevedel vôbec nič

O to viac ma v úvode prekvapilo, keď som zbadal Willema Dafoea :). Hru som si zvolil skákavým spôsobom rozprávania, čo mi pripomínalo trochu Tarantinové filmy. Pustil som sa do hry a hneď mi udrela do očí prvá vec, čo ma dráždilo skoro celú hru. Ovládanie mi to pripadalo strašne kostrbaté a nevypilované. Jodie sa nemohla otáčať na mieste a ak áno, tak ako kamión a u Aidena to bolo snáď ešte horšie.

Počas celej hry vás drží v napätí príbeh, ktorý mi zľahka pripomínal Fahrenheit. Tento pocit potom umocnili ešte QTE pasáže, ktoré podľa mňa, boli otrasné. Ťažko sa v nich orientovalo a vedel som, že na nich spravím veľa fuckupov, ktorým sa dalo ale predísť, keby to bolo lepšie navrhnuté.

Hru som dohral za cca 11-12 hodín a nebyť tých gameplayových prešlapov, išlo by to hodnotenie aj do zelených čísel, takto len taký lepší priemer.

Pro: pribeh, pekny twist k zaveru

Proti: ovladanie, qte

+16
FreakVOEFreakVOE
Dohráno
  • PS4 75
Třetí hra od Quantic Dream a za mě asi ta nejslabší. Nejsem si úplně jistej proč, ale z nějakýho důvodu mě příběh nedokázal nějak výrazněji oslovit, i přesto, že námět mi přijde zajímavý. Možná to bylo to neustálý přeskakování v čase, možná skutečnost, že člověk hraje jen za "jednu" postavu, s jejíž smrtí hra končí (narozdíl od předchozích her)... Těžko říct.

O příběhu se nechci moc rozepisovat, ale koncept Aidena mi přišel super a dával hraní novej rozměr. Jsem rád, že oproti HR ubyla možnost dělání "zbytečnejch věcí" a celkově se to ovládalo líp. Jedinou výjimkou byly "souboje", kde se měl člověk pohnout určitým směrem a často sem měl problém poznat, jakej směr je vůbec ten správnej. Taky mě trochu štvala přehnaná linearita a hlavně nemožnost se zbavit kreténa Ryana z CIA.

Herecký výkony Ellen Page a Willema Defoea jsou perfektní a po stránce grafiky a animace obličejů nemám naprosto co vytknout. Po Heavy Rain to bylo pohlazení po duši.

Kolem a kolem je pro mě Beyond nejslabší hra od Quantic Dream. Byly tu pasáže, který jsem si užil (Navajo, The Mission), ale na druhou stranu byly chvíle, kdy jsem se vyloženě nudil.

Pro: Herecké výkony; zajímavej námět; hraní za Aidena; vizuál

Proti: Občas přílišná linearita; místy nepřehledné souboje; kretén Ryan, kterýho se nejde zbavit

+15
SeekerSeeker
Dohráno
  • PS4 90
Po celou dobu hraní jsem žil v přesvědčení, že Heavy Rain od stejného studia vyšel určitě až po Beyond: Two Souls, protože tak zpackané nelogické nejasné ovládání, které mě prudilo a mátlo až do závěrečných titulků, nemohlo přece vzniknout později. Opak je pravdou a nerozumím tomu, proč upustili autoři od vcelku funkčního QTE v Heavy Rain, i když i tam bych měl určité výhrady. Když ještě připočtu občas nepřirozenou kameru, která zabírá scénu místy z nepřehledných nepříjemných úhlů, jsou hned dojmy na vážkách na světě.

Jenže pak je tu naprosto skvělý příběh, u kterého jsem si nejednou vzpomněl na Stranger Things a skvělé charaktery všech postav s luxusní Ellen Page v hlavní roli. Pomalejší konverzační kapitoly střídají efektní akční pasáže a zhruba od poloviny hry už jsem se do příběhu ponořil natolik, že jsem musel vydržet až do závěrečných titulků. Příběhy Quantic Dreams vyprávět prostě umí a opět mě ujistili, že každá jejich hra je pro filmové fanoušky v podstatě povinnost.
+15
ShadracShadrac
Dohráno
  • PC 65
Nějakou dobu jsem zápasil sám se sebou, jestli se vůbec mám vyjádřit. Nakonec jsem si řekl, že si pro ty mínuska půjdu. Možná jste zaskočení mým hodnocením, ale nechte mě ho obhájit, než napíšete do diskuze, jaký jsem kokot . Tak jdeme na to. Po částech.

Gameplay je strašlivý shitstorm. Jedná se o interaktivní film a jsem po gameplayi banner sagy a sérii Walking dead od Telltales, ale po všech směrech BTS zaostává. Je to způsobeno naprosto dementním ovládání, které neintuitivně vybízí k chybovosti kvůli herním rozhodnutím a to je strašně špatně na hru, která se rozvíjí na základě rozhodnutí hráče. Myslím tím přímé situace, kdy nemáte páru, kam vlastně hýbnout páčkou (pokud se najdou heretici, kteří to hrají na myši, tak RIP a respekt). Tudíž váš neúspěch není způsoben vašim momentálním rozhodnutím pod tlakem příběhovýho rozcestí, ale protože prostě fakt nevíte, kam tou zkurvenou páčkou pohnout. Nebo jsem retardovaný. Obojí je možný.
Adventurní části nejsou v podstatě žádný (jestli tedy nepočítáte hledání určitých stop v epizodě Navahové). To je ale v pohodě. Jedná se o interaktivní film.
K tomu všemu jste neustále kontrování naprosto stupidní kamerou. Rád bych podotkl, že jsem vyrůstal na statický kameře jako třeba byla v původní sérii Resident Evil. Tam ale určitý úhly kamery navozovaly jistou atmosféru. Byly precizně vybraný. V BTS se pouze střetnete v takový situaci, kdy hlavní postava se motá jak tatar v kukuřici. Nebo opět jsem retardovaný. Obojí je možný.
Jednotlivý sekvence, kdy hrajete za Aidena jsou jen poloviční rakovina. Ovládáte dvě kuličky, který podle situace natáčíte do určitých stran. Občas mi to zkazilo neúmyslně rozhodnutí ve hře. Tady bych ale rád využil právě tu možnost, že jsem retardovaný. Takový problém se asi dozajista stal jen mě. Asi stárnu.
Abych uzavřel gameplay okénko, tak bych rád shrnul tento segment jednou větou. Gameplay je neintuitivní v kličových momentech a tak rozhodne občas o Vašich rozhodnutích. Což je fakt dost špatně na hře, která je založena na Vašich rozhodnutích.

Grafika. K tomu nemám co vytknout. Naopak bych rád vystřihl, že i na dnešní dobu se jedná o krásný počin. Moc příjemně se na to vše divá. Takový detaily jako pot nebo slzy jde krásně vidět a dotváří uvěřitelnou atmosféru.

Taky bych rád zdůraznil fascinující motion capture. Jednotlivý bojový segmenty jsou naprosto famózní (tedy kdyby jste je neovládali). Vlastně si nevzpomenu na hru, která tohle měla lépe zmáknutý.

A teď jdu píchnout do vosího hnízda a to je story. Jelikož jsem ale ohleduplný člověk, tak tento segment uvrhnu do spoileru. Pro všechny ostatní, který by zajímal můj názor. Je to béčkovka jak řemen. Nic víc, nic míň. Sami se rozhodněte, jestli to obhájí cenovku. Tak jdeme na to.
Tak jo. Obecně je hra považována za klenot mezi story a tak jsem k tomu i přistupoval. Očekával jsem, že postavy budou nějakým způsobem zapamatovatelný. Koho si ale ve skutečnosti pamatujete? Bez prdele. Já teda pouze hlavní hrdinku (Jessie Holmes/ Ellen Page?), Nathana ( Dafoe?) a Cola (eeeeh, nevím herce). To je strašně málo na hru, která je orientovaná na story. O to horší je, že jednotlivý postavy budujou svůj charakter lusknutím prstu. Například Nathan se téměř z ničeho nic zcvokne? Chápu tu obhajobu o jeho rodině, ale vážně se to stane tak z minuty na minutu, kdy má potřebu, aby katalizátorem toho všeho byla právě Jessie? To je prostě dementní, nezlobte se na mě. Uznávaný vědec najednou switchne po krátký konverzaci na polovičního záporáka? Ne, odmítám to přijmout. Hodlám hodit vinu na lenost autorů, kteří mu napsali velmi špatně strukturovaný scénář. Samotná hlavní hrdinka je přijatelná. Tohle by bylo ok při libovolný hře mimo vymezenou subkulturu interaktivních filmů. Bohužel, tam nejsme. Hlavní hrdinka není dostatečně vykreslená a naprosto zbytečně (ne, ten konec prostě neobhájí ten dementní pacing rozvoje hlavní hrdiny) působí na hráče skrz laciný citový vydíračky (smrt / utrpení rodiny). Tohle je prostě nepřípustný u AAA hry takovýho formátu. A odmítám hrát hru znovu v redux (nebo jak se tomu nadává) verzi. Chci hrát tak, jak chtěli vývojáři. Mimochodem, mám hodně rád nezodpovězený otázky v rámci příběhových linek a úmyslně matoucí odbočky. Jsem celkem velký fanda Twin Peaks.
Nesmím zapomenout obhájit, proč podle mě působí hra béčkově. Tak vážně. Hlavní hrdinka má nadpřirozený schopnosti a pracuje pro CIA. Jasně, je to hoooodně zjednodušený, ale premisa zůstává stejná. Navíc jednotlivý drama segmenty jsou tak dementně rozkouzkovaný, že jednoduše nemáte šanci se sžít s hlavní postavou, protože když už to vypadá, že nějaký to spojení se vytvoří, tak cvak. Najednou se plížite na nepřátelským území a celá atmosféra je v hajzlu. Asi bych to měl utnout, co?

Tak. To je můj názor na přelomový počin Beyond: Two Souls. Označuji "odpověď na otázky po smrti" za reklamní tah a jdu tiše plakat do kouta, že na takto přelomový počin si odnáším takový dojmy. Fakt jsem se těšil a hodně jsem chtěl mít hru rád, ale nejde to. Jak by řekl Babiš (i když fakt hrozně nerad parafrázuji): sorry jako!

Pro: motion capture, soundtrack

Proti: story, gameplay, postavy, pacing, scénář

+12 +15 −3
GarretGarret
Dohráno
  • PS3 --
Duchové a paranormální jevy... tyhle věci nesnáším. A přesně o tom je Beyond. I přes to jsem si tuhle gamesu užil. Víceméně. Je to spíše film, který je potřeba posouvat mačkáním buttonů a občas nějakou sofistikovanější akcí, která by se dala označit za "hraní".

Příběh je vyprávěn na přeskáčku, což by nebyl takový problém. Až na jednu scénu (úvod) si nepamatuju na nic, co by mi nějak neštymovalo dohromady. Bohužel né všechny kapitoly jsou povedené, označit bych mohl minimálně dvě, které mi do vyprávění neseděly tempem (Navahové) nebo vyzněním (Jako jiné holky).

Hra boduje především v malých, civilních scénách, kde dokáže vybudovat atmosféru a emoce (Bez domova). Paxe ale přesune do úplně jiné roviny, kdy se Jodie jako Sam Fisher snaží infiltrovat a zabít "znepřáteleného" vůdce a celé herní rozpoložení jde do faku. Je velká škoda, že se Quantic Dream nesnažili zůstat při zemi.

Zakončení už není budováno od začátku, tak jako v Heavy Rain, ale záleží jen na několika klíčových rozhodnutích na konci hry. Navíc poprvé jsem dostal ten nejhorší konec a to jen proto, že jsem dvakrát po sobě nezmáčknul dostatečně jasně dané tlačítka. Nejhorší konec v tom, že je nejkratší a nejméně uspokojující. Přepadla mě taková nasranost, že jsem DVD vyrval z mechaniky ještě před nájezdem titulků a měl jsem v úmyslu ho rozlámané poslat zpět vývojářům. Nakonec jsem si celou poslední kapitolu zopakoval znovu a tentokrát už jsem měl skutečné uspokojivé zakončení. Bohužel, jaxem později zjistil z videí na YT, jednotlivé rozhodnutí měly jen minimální dopad na to, jaké zakončení člověk dostane...

Ellen Page zřejmě musela být trochu zklamaná z výsledku, vlažné přijetí a "nude" kauza tomu taky moc nepomohly. William Defoe jí zdatně sekunduje, celá hra ale stojí a padá na charakteru Jodie. Není to hra pro každého, pravděpodobně je větší radost jí sledovat než hrát, ale peněz nelituju. Bavil jsem se, je to zajímavá zkušenost a rozhodně stojí za to jí vyzkoušet, pokud je člověk jen trochu adventuro-interaktivně pozitivní.

Hodnocení: ✰✰✰
+11
NixNix
Dohráno
  • PC 90
  • PS3 90
  • PS4 90
Další hra od Quanticu s herci se zvučnými jmény herců, kteří propůjčili své obličeje pro postavy. No jelikož jsem byl z Heavy Rainu nadšený, takže jsem nemohl jinak než i tehdá na PS3 tenhle titul zakoupit a zahrát. A byl jsem opravdu překvapen celkovým řekl bych podhodnocením téhle hry. Opravdu nechápu proč u některých recenzí dostává takhle malá čísla a proč vůbec tahle hra má tak špatný jméno. Já jsem byl z toho nadšený. Prvně grafika vás prostě uchvátí, hra je fakt nádherná a zase jako Heavy Rain jsou Quick time eventy nedílnou součástí hraní, takže jasně pokud to někoho otravuje ať tomuhle tituly se raději vyhne. A jakmile se ponoříte do hraní tak další taková nezvyklá věc je příběh. V původním titulu jedete podle časové osy která je prostě zpřeházená a občas nedává smysl, avšak další vydání hry umožňuje hrát hru konečně časově správně, ale i v tomto mne to nijak neotravovalo. Jen při prvním hraní si na to prostě musíte zvyknout, nic jiného vám nezbyde. Jinak po celou hru vás provází Aiden, váš "duch" kamarád a tahle vsuvka v každé kapitole mne fakt bavila avšak po delší době už víte, že vás ničím nepřekvapí. Každopádně příběh má i hororové momenty a hra fakt udržuje napětí, obsahuje i akční pasáže a celkově to šlape. Já se zase opravdu bavil a jasně i přes opravdu hodně filmečků se může zdát, že spíše sledujete film, který můžete ovládat a dává vám možnost volby, tak některé volby nemají až takový vliv na průběh či na příběh jak to bylo u předchůdce. Ale i přes tyto neduhy jde o skvělý počin.

Pro: příběh, grafika, herecké výkony protagonistů, Aiden

Proti: hra připomíná spíše film než hru, některé rozhodnutí nemají vliv, časová osa, občas zlobí kamera a ovládání

+10
Majklkiller24Majklkiller24
Dohráno
  • PS4 90
Mám rád adventurky jako Heavy Rain a Tales form the Borderlands. A když vyšla na Ps4 v remasterovaném kabátku tak jsem byl natěšenej na pořádnou adventuru. Hra se mi líbila a ta rozhodnutí byla super. Ale to, že nemůžete zemřít dokud nebude poslední rozhodnutí ve hře, to pak není moc záživné a neříali byste si: Sakra, podělal jsem si celou hru! Za mě 7 z 10
+6
TiNk3rTiNk3r
Dohráno
  • PS4 90
Herní výzva - Krize identity
Dle mého názoru hodně zajímavá hra i když občas dosti zdlouhavá. Prpojení světa živých s mrtvými zpracováno skvěle. Hra na pár hodin zabavila .

Pro: Zajímavá hratelnost, Aiden, spojeni světů,...

Proti: Občas zdlouhavé

+2 +5 −3
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 52 79
  • PS3 34 81
  • PS4 78 77
  • PS5 4 73

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
13286
Odkaz:
http://dbher.cz/h13286
Přidána:
03.11.2017
6 let a 168 dní
Hodnocení:
168 (0-100 %)
Komentářů:
18
Oblíbenost:
Sledovat 20 Chci si zahrát 40
Rozehráno 5 Dohráno 162
Návštěvnost:
15105× (celkem)
256× (poslední měsíc)
76× (poslední týden)
2× (dnes)
Více