Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Shadow Warrior 2

Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
13.10.2016
Vývojáři:
Flying Wild Hog
Oficiální stránky:
https://www.shadowwarrior.com/
Uplynulo pět let, co Lo Wang přetrhal spojenectví mezi jeho bývalým šéfem Zilla Enterprise a starými temnými bohy. Přes úsilí Lo Wanga zničit temnotu, je jí zahlcen celý svět a tak lidé a démoni žijí v novém zvláštním světě bok po boku. Dříve obávaný Lo Wang nyní žije mimo zkorumpovaný svět jako obyčejný žoldák. Poté je ovšem poslán na úkol, který se zvrtne a tak je znovu vržen do nového konfliktu mezi nejlepšími mladými vědci a kultem, jenž používá drogu jménem Shade.

Shadow Warrior 2 je brutální střílečka z pohledu první osoby, inspirovaná tradiční japonskou kulturou a navazující na předchozí díl Shadow Warrior. Hra kombinuje používání sečných zbraní, jako jsou katany nebo drápy se střelnými zbraněmi. Každý nepřítel je ovšem zranitelnější jiným typem zbraně a tak je nutno je kombinovat. Rovněž je přítomen malý RPG systém, můžete sbírat magické kameny a ty potom využít pro schopnosti používání živlů.

Hra rovněž nabízí kooperativní režim až pro čtyři hráče, systém vylepšování zbraní a částečně procedurální generování map. Funguje na Road Hog Engine, který je specializován výhradně pro počítačové platformy.

Podpořte Databázi a kupte si hru přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek

Paul
Paul

https://www.flickr.com/photos/danvsw/albums/72157672541333784 pokud by někdo chtěl novej wallpaper :)


Nejlépe hodnocené komentáře


:Shhh be very very quiet, i am writing comment, dickheads.

Mé sadistické libido bylo po letošním Doomovi velice suché. Tedy, když jsem uzřel první ukázky pokračování rebootu stínového válečníka, byl jsem konsternován. Nadupané effekty, pestrá prostředí s bujnou florou, zajímavě vyhlížející schopnosti, rychlý pohyb a badass gameplay. Shadow Warrior 2 vypadal k světu. Ovšem byl zcela přirozeně zastíněn korporačním marketingovým zlem slavnější hry, jenž odvážně nesla název tatuldy všech FPS.

SW2 je po technické stránce věci naprosto bezpochybně 3A titul, zaznamenal opravdu velký posun kupředu oproti dílu prvnímu z roku 2013. Krájení démonů mačetou, katanou či drápky skoleného démona je stejně jako před 3 roky naprosto uspokojující. Zbraně s vysokou ráží dělají z neprátel mutační ementál, ďábelskou sekanou nebo pekelný gulášek. Gameplay/Gunplay good. Vše při starém.

SW2 ovšem zvolil trochu...modernější přístup a z démonické vyvraždovačky s lehkými RPG prvky udělal looty shooty borderlands v Asijském prostředí. To je velice zlomový bod, který někoho může velice snadno odradit a věřte, že lid neholdujíc nekonečnému přehrabováni v inventáři, - jenž se navíc nedá považovat za přehledný - lootovaním desítek beden, v nichž se nachází většinou samé blbosti a plnit vedlejšáky typu: dones kůži zmutovaného medvěda/obří dřevěný penis/obří medvědí penis....opravdu ty dotyčné lidi chápu, není to pro každého. Navíc vedlejší úkoly se odehrávají na částěčně vygenerovaných mapách, které vypadají na oko hezky, ale velmi brzy se dostaví onen nechtěný francouzský efekt, DEJA-VU. Mapy, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky mají jen proházené určité objekty, což může navozovat dojem variability, ale žel Wangovi nedopadlo to tak jak by si asi polští šikulové představovali. Další vedlejší effekt této kulišárny jsou chyby/díry v geometrii mapy, což působí jako kopanec na oko od nasraného Wanga.

Je tu okolo 70 zbraní, více než 50 nepřátel, i když ne všichni jsou zcela odlišní a často se jedná o přeskinovanou variaci na již existujícího obludáka. To mělo za efekt nástup stereotypu až v zcela poslední fázi hry.

Je tu příběh, velice prostý, béčkový příběh s dialogy, které mě bavily. Lo Wang je Asijská variace na Ashe z Army of Darkness/Evil Dead. Je to cheesy, je to povrchní, ale je to zábava. Asi něco jako starý filmy s Van Dammem nebo Stevenem Seagalem. Pocit 80 let navozuje skvělý hudební doprovod, jenž se mi osobně trefil do noty je tvořen Polskou skladatelskou elitou (lidé pracovajíc na Zaklínači a Bulletstormu, takže se vysoká kvalita nedá nic víc než očekávat.Nostalgická óda a vzpomínky na Bloodsport Rock/metal klasic riffy proloženy Japonskými instrumentály a chorály s občasným zábleskem tech metalu ala nový Doom se povedl.

Shadow Warrior 2 jest velmi zábavnou řezanicí. Zvláštní jest, jak se Poláci odhodlali k tak veliké designérské změně. Rozhodnutí, které ukázalo velikost varlat, případně vagín polských vývojářů. Místo toho, aby šli na jisto, udělali koncept, který určitě nesedne každému, ale i přesto se lépe prodává. Já/vy/my/ všichni, co měli co dočinění s touto hrou si musí pokládat otázku, jak to povedou kluci a holky dál.
A co to sakra bylo za konec? Toho bosse bych upižlal s jednou rukou za žídlí, hlavou vzhůru nohama s vyplutým monitorem, ve spánku. oK možná ne, tak jednoduchý to zase nebylo Bunny Lord chanpion WTF.

Dohráno za 18h 24m 8s

Pro: Sekání, krajení, melee combat je pořád cool, kvalitní vizuál, hudba mnoho zbraní, stabilita hry, Lo Wang je prostě Lo Wang.

Proti: Krabice, krabice, krabice všude, přehnaný loot a bordel v inventáři nudné (procentuální) upgrady, příběh. upgrady, level design.

+15+15 / 0

Shadow Warrior je podle mého výborný reboot, proto jsem se na dvojku těšil opravdu hodně. Bohužel se ale nepodařila zdaleka tolik, jak bych si představoval.

Dvojka přidává několik velmi zajímavých elementů. Krom hlavních misí je možné plnit i mise vedlejší (slouží k získání dalších peněz pro nákup vybavení a vylepšování postavy). Zbraní je více než dost, na konci hry jsem měl 52 kousků (a to jsem ještě nenašel všechny). Skillů jsem měl 35, byť namaxovaných jen pár. Krom toho je ve hře také sedm různých skupin upgradů (pro zbraně, náboje, elementální damage, brnění atd.).

Dvojku ale bohužel výrazně táhnou k zemi tři špatná designérská rozhodnutí. První se týká leveldesignu, který už není pevně daný, ale levely jsou vytvářeny pomocí nějakého pseudonáhodného algoritmu a používání assets, díky čemuž většina z nich vypadá téměř stejně. V zásadě se krom pár příběhových misí ocitnete buď ve futuristickém městě nebo ve vesnici v horách (a klidně se stane, že stejným televizním studiem se budete probíjet za jednu hru i čtyřikrát). Úplně zapomeňte na nádheru jedničky, leveldesign je v pokračování nebývalá bída.

Druhá záležitost je spojena s tím, že se autoři pokoušeli o něco na způsob Borderlands, takže z nepřátel neustále vypadávají zbraňová vylepšení, každou zbraň je možné osadit až třemi z nich. Bohužel je celá práce s inventářem tak neuvěřitelně krkolomná, že jsem na ni zhruba v polovině rezignoval a měl jsem nakonec vylepšenu vždy pouze nějakou variaci motorové pily, se kterou jsem "řešil" drtivou většinu soubojů.

Třetí výrazný přešlap spočívá v práci s obtížností. Po zabití se zkrátka člověk respawnuje u posledního checkpointu a přijde o nějaké peníze (za ty si může pořídit nové zbraně a upgrady, takže postih nula). Podle obtížnosti se přeživší nepřátelé buď vyléčí nebo ne (na druhou obtížnost se třeba neléčí ani bossové). Řešení by mohlo spočívat v hraní na poslední obtížnost a tak to také většina lidí do nějakého patche řešila. Po daném patchi ovšem autoři obtížnost překopali, nepřátelé tak mají na dvě poslední kvanta resistencí a životů a neuvěřitelně tím trpí dynamika bojů. Začal jsem na poslední a asi od druhé nebo třetí mise jsem hrál na druhou, protože hraní na vyšší zkrátka nebylo zábavné.

Dvojka je tak bohužel díky snaze o Borderlands kočkopes, ve kterém funguje máloco pořádně.

Pro: nepovinné mise, stále slušný gunplay, počty zbraní a nápadité skilly

Proti: bídný leveldesign, krkolomná práce s inventářem, špatně vymyšlená obtížnost

+15+15 / 0

Jsem celkem fanda rebootu Shadow Warrior, takže po dvojce jsem sáhl celkem automaticky. Z prvního dílu si hra zachovala své dobré soubojové mechanismy. Mají stále ten správný feel, kdy drtíte nepřítele za nepřítelem kombinací palných zbraní a katany. Hlavní postava je stále plná špatných vtipů a rádoby drsňáckým přístupem. Bylo však přidáno několik dalších prvků, které nejspíš ne každého potěší.

Více předmětů – v první řadě je ve hře daleko větší množství dostupných zbraní, které můžete při průběhu hrou najít. Není to však až takový extrém jako například v Borderlands. Každá zbraň je unikátní a některé mají nějakou tu speciální schopnost. Na druhou stranu jakákoliv úprava zbraně od dob prvního dílu omezena na pouhé tři sloty se kterými můžete zbrani přidat schopnosti ve stylu vysávání života nebo přidání poškození ohněm.

Lehčí obtížnost – po několika hodinách jsem si přepnul na nejvyšší obtížnost a i přes to mi přišli bossové daleko lehčí, než v prvním díle, kde byla na vyšších obtížnostech potřeba dobře mířit na správná místa a každý boss byl záležitost na trochu delší dobu. Zde nemohu říct, že by jakýkoliv z bossů vůbec představoval nějakou výzvu a během chvilky jste schopní každého v pohodě udolat. S některými skupinkami nepřátel to bylo již lepší, ale jakmile jsem si vylepšil regeneraci chi (variace many), tak nebyl problém se během bojů neustále léčit a ani velké skupiny nepředstavovaly rázem problém. Viníkem pravděpodobně je již zmíněná úprava zbraní. Po několika hodinách jsem měl set několika mečů, kdy každý útočil jedním z elementů, takže prakticky neexistovala situace ve které bych měl potíže, jelikož téměř každý nepřítel je něčím zranitelnější. Možná s větším použitím palných zbraní by mohla hra být obtížnější, ale s výjimkou prvních pár hodin jsem používal téměř výhradně meče. Jen spíše pro zajímavost jsem si občas vystřelil z raketometu nebo luku.

Respawn – asi nejtragičtější prvek v celé hře a další z důvodů nízké obtížnosti. Chápu, že je hra dělaná tak, aby se dobře hrála v kooperaci, ale proč neudělat single-player kampaň bez respawnu? Celá hra tím hrozně ztrácí, protože v zásadě nezáleží na tom kolikrát vás zabijí, protože nepřátelé se znovu nerespawnují (pouze se jim v závislosti na obtížnosti obnoví hp), takže dřív nebo později stejně všechny lokace vymlátíte a nepřátelé se v nich znovu objeví až po opětovném načtení lokace.

Level design – tahle stránka hry představuje další zhoršení. Mezitím co v prvním díle postupně procházíte celkem zajímavá místa, tak zde stále dokola procházíte tři typy lokací. Zvláště později začalo být otravné, když jsem byl opět poslán zpět do stejné části města a znovu jsem procházel stejná místa. Jediné plus bylo, že není potřeba si cestu vždy znovu prosekat, ale stačí jen kolem nepřátel proběhnout.


Rozhodně zhoršení oproti původnímu dílu. Stále ale dobře hratelné a i s nižší obtížností mě celkem bavilo drtit nepřátele. Konec hry jsem však spíše proběhl a rozhodně to nepovažuji za hru, kterou bych chtěl hned tak dát znovu.

Pro: rozsekávání nepřátel na kusy, výběr zbraní

Proti: lehká obtížnost, respawn, nudní bossové, level design

+14+14 / 0

Divočák z říše démonů zachrochtal své poslední, borce z Yakuzy elegantně a něžně sjela hlava z těla, a tak Lo Wang setřel ze své čepele krev, a celou událost okomentoval jako správný prepubescentní honimír.

I vrátil se můj oblíbený vražedný chuj, a to v naprosto vytříbené formě.

Nebudu zastírat, že vytknout bych tomu mohl nemálo věcí. Zamrzelo mne, že po prvních pár misích už člověka v podstatě čeká jen backtracking do těch samých tří či čtyř lokací (nicméně aspoň počasí se občas změní, což je ocenitelné). Rovněž mrzuté mi přišlo, že byť se chvástají sedmdesátkou zbraní, reálně jich je tak deset + různě upravené modely a textury, avšak se stejnými animacemi a vesměs i vlastnostmi. Prostě jich je zbytečně mnoho. Ovšem loot, toho je ještě zbytečněji a ještě víc - člověk nemusí ani lakérsky narazit na zajíčka z pekla, i z těch obyčejných padá všelijaké harampádí, a popravdě řečeno, retrospektivně bych asi byl radši, kdybych dobrou půlku prostě ignoroval. Protože dobrá půlka není dobrá k ničemu jinému, než k prodeji. A když Lo Wang sbírá všechno, co mu do rány příjde, je od půlky hry tak nehorázně zazobanej, že další mise už fakt přijímá jen z dobré vůle a chvilky nudy. Vono by to nekonečný kšeftování s krutopřísně debilními upgrady, které by nikdo s půlkou mozku dobrovolně nikdy nepoužil, možná nebylo až tak otravný, kdyby ten inventář nebyl prakticky i vizuálně tak odpornej. Ne vážně, to by líp nadyzajnoval i osmiletej fakan v MS Paint.

Ale když...s čistým svědomím nemůžu žádnou z těchto výtek brát přespříliš na zřetel a strhávat za ně satanvíkolik procent dolů, protože ten zdejší ryzí gameplay (tedy gunplay, kinestetika, systém ovládání a podpůrné mechanizmy) je jeden z nejdokonalejších, jaké jsem za dosti dlouhou dobu zažil. Ty polský prasata dokonce zvládly i ten melee od předchozího dílu ještě trochu zlepšit. Zkrátka a dobře, po celou dobu hraní jsem se konzistentě bavil přímo nadgalakticky, do těch samých lokálů se až do konce navýsost rád vracel, a jakýs ten hon za lepším a lepším vercajkem se mě taky jakš takš úspěšně držel až do závěrečných titulků. Navrch toho je hra nádherná (ty hnustfujgrc auta a modely lidských postav se v tom úspěšně ztrácí), výtečně optimalizovaná, a prakticky bez bugů. No nevím, ale já našel svou fps roku. Doom could never...

Doporučuju hrát na normal. Je to sice dost lehký, ale co tak slýchávám z okolí, tak na vyšší obtížnosti je pomalu každej terč přehnaně buletspondžovej a sere to dynamiku bojů. Radši lehkou, ale pekelně zábavnou střílečku, než těžkou a únavnou, ba?

Dohráno na stopéro za prej 18 a půl hodin (Steam už ukazuje 20). Sbírka pohlednic samozřejmě taky nesmí chybět.

Pro: Gameplay; vizuál; arzenál; nejlepší first person sword combat ever; nejlepší motorovka v historii videoher; bohatý bestiář; Kamiko

Proti: Nejhnusnější inventář, který jsem kdy ve hře za 30€+ viděl; sere pes balanc, prostě do toho narubem tolik lootu, aby hráč strávil pomalu půlku herní doby jeho tříděním/prodejem; oproti jedničce slabý příběh a hlavně pak ukončení

+10+10 / 0