Shadow Warrior je podle mého výborný reboot, proto jsem se na dvojku těšil opravdu hodně. Bohužel se ale nepodařila zdaleka tolik, jak bych si představoval.
Dvojka přidává několik velmi zajímavých elementů. Krom hlavních misí je možné plnit i mise vedlejší (slouží k získání dalších peněz pro nákup vybavení a vylepšování postavy). Zbraní je více než dost, na konci hry jsem měl 52 kousků (a to jsem ještě nenašel všechny). Skillů jsem měl 35, byť namaxovaných jen pár. Krom toho je ve hře také sedm různých skupin upgradů (pro zbraně, náboje, elementální damage, brnění atd.).
Dvojku ale bohužel výrazně táhnou k zemi tři špatná designérská rozhodnutí. První se týká leveldesignu, který už není pevně daný, ale levely jsou vytvářeny pomocí nějakého pseudonáhodného algoritmu a používání assets, díky čemuž většina z nich vypadá téměř stejně. V zásadě se krom pár příběhových misí ocitnete buď ve futuristickém městě nebo ve vesnici v horách (a klidně se stane, že stejným televizním studiem se budete probíjet za jednu hru i čtyřikrát). Úplně zapomeňte na nádheru jedničky, leveldesign je v pokračování nebývalá bída.
Druhá záležitost je spojena s tím, že se autoři pokoušeli o něco na způsob Borderlands, takže z nepřátel neustále vypadávají zbraňová vylepšení, každou zbraň je možné osadit až třemi z nich. Bohužel je celá práce s inventářem tak neuvěřitelně krkolomná, že jsem na ni zhruba v polovině rezignoval a měl jsem nakonec vylepšenu vždy pouze nějakou variaci motorové pily, se kterou jsem "řešil" drtivou většinu soubojů.
Třetí výrazný přešlap spočívá v práci s obtížností. Po zabití se zkrátka člověk respawnuje u posledního checkpointu a přijde o nějaké peníze (za ty si může pořídit nové zbraně a upgrady, takže postih nula). Podle obtížnosti se přeživší nepřátelé buď vyléčí nebo ne (na druhou obtížnost se třeba neléčí ani bossové). Řešení by mohlo spočívat v hraní na poslední obtížnost a tak to také většina lidí do nějakého patche řešila. Po daném patchi ovšem autoři obtížnost překopali, nepřátelé tak mají na dvě poslední kvanta resistencí a životů a neuvěřitelně tím trpí dynamika bojů. Začal jsem na poslední a asi od druhé nebo třetí mise jsem hrál na druhou, protože hraní na vyšší zkrátka nebylo zábavné.
Dvojka je tak bohužel díky snaze o Borderlands kočkopes, ve kterém funguje máloco pořádně.
Dvojka přidává několik velmi zajímavých elementů. Krom hlavních misí je možné plnit i mise vedlejší (slouží k získání dalších peněz pro nákup vybavení a vylepšování postavy). Zbraní je více než dost, na konci hry jsem měl 52 kousků (a to jsem ještě nenašel všechny). Skillů jsem měl 35, byť namaxovaných jen pár. Krom toho je ve hře také sedm různých skupin upgradů (pro zbraně, náboje, elementální damage, brnění atd.).
Dvojku ale bohužel výrazně táhnou k zemi tři špatná designérská rozhodnutí. První se týká leveldesignu, který už není pevně daný, ale levely jsou vytvářeny pomocí nějakého pseudonáhodného algoritmu a používání assets, díky čemuž většina z nich vypadá téměř stejně. V zásadě se krom pár příběhových misí ocitnete buď ve futuristickém městě nebo ve vesnici v horách (a klidně se stane, že stejným televizním studiem se budete probíjet za jednu hru i čtyřikrát). Úplně zapomeňte na nádheru jedničky, leveldesign je v pokračování nebývalá bída.
Druhá záležitost je spojena s tím, že se autoři pokoušeli o něco na způsob Borderlands, takže z nepřátel neustále vypadávají zbraňová vylepšení, každou zbraň je možné osadit až třemi z nich. Bohužel je celá práce s inventářem tak neuvěřitelně krkolomná, že jsem na ni zhruba v polovině rezignoval a měl jsem nakonec vylepšenu vždy pouze nějakou variaci motorové pily, se kterou jsem "řešil" drtivou většinu soubojů.
Třetí výrazný přešlap spočívá v práci s obtížností. Po zabití se zkrátka člověk respawnuje u posledního checkpointu a přijde o nějaké peníze (za ty si může pořídit nové zbraně a upgrady, takže postih nula). Podle obtížnosti se přeživší nepřátelé buď vyléčí nebo ne (na druhou obtížnost se třeba neléčí ani bossové). Řešení by mohlo spočívat v hraní na poslední obtížnost a tak to také většina lidí do nějakého patche řešila. Po daném patchi ovšem autoři obtížnost překopali, nepřátelé tak mají na dvě poslední kvanta resistencí a životů a neuvěřitelně tím trpí dynamika bojů. Začal jsem na poslední a asi od druhé nebo třetí mise jsem hrál na druhou, protože hraní na vyšší zkrátka nebylo zábavné.
Dvojka je tak bohužel díky snaze o Borderlands kočkopes, ve kterém funguje máloco pořádně.
Star Wars: Squadrons
Pro: nepovinné mise, stále slušný gunplay, počty zbraní a nápadité skilly
Proti: bídný leveldesign, krkolomná práce s inventářem, špatně vymyšlená obtížnost