Hacknet

Počítadlo se zastavilo na 16 hodinách a já teda musím uznale pokývat hlavou, že jsem právě dohrál nejen nejlepší hackovací hru, ale také velmi zábavnou logickou textovku. Několik hackovacích her jsem už zkusil a většinou jsem u nich nevydržel déle než pár desítek minut. Ať už to byl Uplink, který byl pro mě nehratelný skrze pitomé ukládání či Hacker Evolution, který je prostě jen pitomý. Hacknet dělá dobře hlavně to zásadní a to jest samotné hackování.

Žádné zbytečné efekty nebo otravné puzzly, které s hackováním nemají nic společného. Hacknet je v zásadě logická textovka opírající se o reálné základy a skutečné příkazy, avšak pořád je dostatečně přístupná i pro lidi, co se se slovem UNIX setkávají poprvé. Zprvu jsem sice trochu plaval a chvíli mi trvalo, než jsem se naučil metodiku zadávání příkazů, ale jakmile jsem ovládl základy, poté se jen už zlehka nabalovalo a nabalovalo. Ve finále jsem už střílel příkazy hlava nehlava, server padal jeden za druhým a já se cítil u toho jako mistr světa. A toho si fakt cením, protože tenhle pocit cítím u málokteré hry. Základní hra fajnově graduje, hráč začíná na jednoduchých zakázkách, ale jak se postupně přitvrzuje, tak se začne i odvíjet příběh, který se zhruba v polovině začne lámat na dvě (nebo snad tři?) větve v závislosti na činech hráče a náklonnosti k té či oné frakci. Ke 100% hodnocení mi ale přeci jen něco chybělo. Možná ve finále silnější ústřední příběh nebo větší rozmanitost. Někdy je toho hackování portů možná až moc a říkal jsem si, proč hra více nepracuje s texty a detektivním vyšetřováním.

Výše uvedené výtky mi bohatě vynahradilo rozšíření Labyrinths, které je nejenže hravější a rozmanitější, ale také o dost těžší. Hra je v zásadě striktně logická, ale postupně se nabalí slušná řádka funkcí a příkazů a mé nejčastější záseky pramenily právě z toho, že jsem na nějaký ten příkaz zapomněl nebo ho zapomněl použít na správném místě. Z drtivé většiny to bylo mou vlastní vinou, ale pravdou je, že nějaký systém mírných hintů pro nasměrování bych určitě ocenil. Hráč si může zapisovat důležitá hesla a informace do poznámkového bloku. Ten však trochu nepochopitelně vyžírá herní RAM a volné paměti při používání různých hackovacích nástrojů rozhodně není nazbyt. Paradoxně nejvíc mi nedalo zabrat ani tak samotné hackování, které probíhá jednoduchým vypisováním stále stejných příkazů a spouštěním .exe programů, jako spíš přesouvání či přejmenovávání souborů - ať už jejich názvů či přímo jejich obsahu. V textově podobě fakt žádná prdel a chce to cvik.

Ač není Hacknet vyloženě obtížná hra, je u ní určitě potřeba používat mozek a hrát pozorně, protože za ručičku rozhodně nevede a zbrklým jednáním to jde i solidně rozbít. Což je ale na druhou stranu fakt STRAŠNĚ OSVĚŽUJÍCÍ! I přes občasnou repetitivnost (především u již zmiňovaného stále stejného hackování portů) jsem se fakt skvěle bavil. Zejména v DLC Labyrinths jsem zažil pár fakt skvělých cracků, kterým vévodí nečekaný protiútok (a zároveň dost zákeřný jumpscare... až jsem málem měnil trencle) ze strany nepřátelského hackera, který hráči zlikviduje celý virtuální operační systém. Následuje naprosto unikátní proboření čtvrté stěny, kdy hra "spadne" do reálných Windows, na tebe vyskočí na jedné straně příkazová řádka, na druhé texťák s návodem a makej. Dokud si neopravíš operační systém (= rozbitý soubor ve složce se hrou), tak nemůžeš pokračovat dále. A najednou zužitkuješ nabyté zkušenosti prakticky i v reálu. SO. FCKIN. AWESOME. Nicméně i mimo DLC jsou zakázky dost zajímavé a unikátní. Každá má svůj malý příběh a kontext.