Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Prey

  • PC 90
2017 je zatím setsakramentsky dobrej rok pro scifárny.

Řadím se do té menšiny, která byla vyloženě ráda, že z někdejších plánů se značkou sešlo, aby se věci následně ujali talenti z Arkane. A i navzdory poměrně vysokým očekáváním mě výsledek naprosto na tu zádel posadil. Se sílou a intenzitou nasrané češtinářky ve čtvrté třídě základky.

Vlezu do haly, nalevo rozbité gravýtahy, napravo hned vidím vyvýšený balkónek, na který beztak ony výtahy vedou. Můžu je s patřičným skillem opravit, ale jelikož ten nemám, tak si místo toho hodím jeden gloo popkorn na sloup, druhý trochu výš na zeď, a po těch se do toho druhýho patra vyšplhám. Jdu dál. Nacházím zamklé dveře, ke kterým neznám kód. Můžu je hacknout, ale bohužel to moc neumím, a todlencto po mně chce druhou nejvyšší úroveň. Kousek vedle dveří ale nacházím rozbitelné okno s malou škvírou, přes kterou vidím na spínač na vnitřní straně zdi. Byl bych do něj střelil, kdybych zrovna netrpěl akutním nedostkakem munice. Vrátím se později...anebo ne, nasrat, změním se v kelímek a tou malou škvírou v okně se prokutálím dovnitř. Jdu dál. Detekuju v úzké chodbě minimálně ze tři mimiky, někteří z nichž možná dokonce už i té silnější sorty, a vzádu se dokonce promenáduje jeden mrštnej elektrickej fantom. Teoreticky bych to mohl zkusit prostelfit, vidím tam mezi bednama ventilačku. Ale na co stelfit, když tu můžu přinést ten turret, který jsem zrovna vedle opravil, rychle všechno a všechny vyprovokovat, a pak jim tam ještě hodit jednu návnadu, aby se turret moc nezpotil s mířením? Eeeeh, moc práce, prostě to vemu na nindžu, všechny menší svině pokryju popkornem, zpomalím čas, elektráře sundám na tři rány svou vymazlenou a dosyta upgradovanou brokádou, a ještě se stihnu vrátit a uvízlé mimiky trochu proklepnout kamarádem klíčem. Z hlediska svévolnosti hraní naprostá špička, přátelé.

Prdel ale je, že i příběh je parádní. A tím nemyslím jen hlavní dějovou linku, ale v podstatě celkový průběh hrou. Je už to dávno, co jsem si s takovou chutí pečlivě četl každý sebemenší kousek textu, jen aby mi nic neuniklo. Regulérně jsem si vnitřně poskakával nadšením, kdykoliv jsem narazil na další rozsvícený monitor, na kterém džusově svítilo pár mailů. V některých případech se v nich totiž skrýval natolik mimořádně kvalitní writing, že i na tomto prťavém prostoru jsem si ty charaktery bez tváře a hlasu oblíbil. Pak si k nim ty hlasy a tváře přiřadil skrze audiology, a v tu ránu jsem je měl bez nadsázky rád. Hlodala mne zvědavost, jestli ten či onen jouda ještě žije. A pak jsem kolikrát nemálo zastesknul, když jsem našel mrtvolu se jménem něčího přítele, sourezence, milenky. A ano, hon na falešného kuchaře jsem si nadmíru užil. Na místě je tedy má gratulace, neb Arkane konečně na účtě má něco, co se nejen vytříbeně hraje, ale je to i bravurně napsáno.

Na Hard jsem to po necelých třiceti hodinách, bez splnění všech vedlejšáků, zdárně dokončil s údajným happyendem. Až si to jednou střihnu znova, pokusím se o stopéro. Rozhodně ale nějakou pauzu potřebuju, protože jak to byl kvalitní zážitek, tak byl taky intenzivní, a chvílu to rozdýchávat budu. Každopádně nadšení přetrvává, a tak to tu vůbec nebudu špinit negativy. Ty místo toho jen ve zkratce okrajově zmíním dóle.

"I don't know if I want to go back to Earth." Yeah, I feel ya.

Pro: Game design - hratelnost vyplývající z bohatého bojového systému, kterému napomáhá šmákózní kinestetika, a nehorázně povedeného craftingu (ta fyzikalita a jednoduchost, muah); příběh (a asi nejlepší ztvárnění zápletky s amnézií, jaké jsem kdy viděl); OST

Proti: Bugy; ač je hra celkově pěkná, mnoho textur je hroznej hnustfujgrc, lidské pysky jakbysmet...AAA hra z roku 2017 běžící na CryEngine fakt mohla vypadat líp; mikrogravitace jako taková super, ale souboje v ní jsou peklo

+26 +28 −2

Assassin's Creed Rogue

  • PC 50
Do Rogue jsem se popravdě pustil spíše proto, že měl být jakýmsi spojovacím článkem mezi trojkou, čtyřkou a Unity. Moc jsem od hry nečekal, těšil jsem se sice na nový příběh, ale děsil jsem se tradičního ubisoftího přístupu. Nutno dodat, že oprávněně, ale dojmy naštěstí nejsou zcela negativní.

Se hrou mám ovšem jeden zásadní problém: je víceméně zbytečná. Tohle se snad ani nedá nazvat reskinem. Tohle je to vyloženě recyklát. To samé co čtyřka. Novinky tu sice nějaké jsou, ale je jich minimum. Opět tu máme jedno větší město, opět tu máme moře a k mé nelibosti tu máme opět loď, nezáživné námořní souboje a hromadu stejných osad. Upřímně řečeno jsem všechny vedlejší aktivity ignoroval a kromě nějakého obsazování nepřátelských základen jsem se soustředil hlavně na příběhovou linku. To se mi v závěru hry trochu vymstilo, protože předposlední mise obsahuje docela tuhý námořní souboj, který s nevylepšenou lodí chce určitou dávku skillu a trpělivosti. Nicméně ve zkratce řečeno, koho bavila čtyřka, dojel všechna DLC a pořád nemá dost, nepřipadá mu celá hratelnost mrtě stereotypní a chce nášup, Rogue bude hra pro něj.

Nás ostatní nejspíš bude zajímat příběhová linie, která je... průměrná. Shay Patrick Cormac coby hlavní postava je fajn, je to sympaťák od pohledu, ale jak on, tak zbytek postav je takový nedomrlý. To co měla původní dvojková trilogie, tedy atraktivní příběh, dobovou atmosféru a propracované charaktery, tady bohužel chybí. Kampaň jako taková zabaví a obsahuje pár fajnových misí, ale za pár týdnů si na ni těžko vzpomenu. Celé je to průměrné, zkratkovité a v závěru předvídatelné. Jednoduše je vidět, že celá hra byla spíše z povinnosti vydaný vedlejšák.

Abych to tedy shrnul. Rogue je hra vyloženě pro kované fandy pirátského dílu série. Já mezi ně bohužel nepatřím, celá ta hratelnost s námořními souboji mě unavila už ke konci třetího dílu a nadobro udolala někde v polovině dílu čtvrtého. Nemůžu říci, že bych se nebavil, ale mrzí mě, že se AC série svého času vydala právě tímto směrem. Přesto dám Unity šanci. I přes všechna negativa mě tahle série neustále láká zpátky, chci vědět jako bude celá zápletka s První civilizací pokračovat a navíc Unity snad opět nabízí to, co mám na této AC nejradši - evropská velkoměsta dýchající historií, průzkum prostředí a šplhání po velkolepých stavbách. Lodě snad už tentokrát budou nadobro pryč.

Pro: nový příběh, v zásadě je to pořád docela chytlavé, soundtrack a chytlavé popěvky (shanties)

Proti: totální recyklát a z toho plynoucí stereotyp, zbytečně velké a v rámci kampaně nevyužité lokace, námořní souboje po 101., provázané to je spíše minimálně

+21

Polda 6

  • PC 60
Šestý díl Poldy se roku 2014 zjevil jak blesk z čistého nebe. Zdálo se, že po posledních průšvizích Zima Software definitivně krachli a o to větším překvapením Polda 6 byl. Hra vyšla bez jakékoli reklamy a s neobvykle kvalitní protipirátskou ochranou, kterou se bohužel podařilo časem prolomit, načež tvůrcům dost prudce klesly zisky z prodejů. Polda 6, snad právě díky nečekanému příchodu na scénu příjemně překvapil mnoho hráčů, ovšem nadšení a jásot jen zakrývalo nedostatky, kterými šestý díl trpí. Předně je třeba říci, že Polda 6 je podstatně lepším počinem než jeho předchůdce ale ani tak nejde o žádný zázrak, který by si zasloužil postavit do čela českých adventur.

Začneme tím dobrým a to je kupodivu humor, který je tentokrát založený na filmech a hercích. Je to něco podobného jako s klony v díle druhém, neboť i tady potkáte řadu filmových postaviček a stejně tak řadu známých celebrit (nejen z řad herců). Solidní humor se nebojí občas tnout i do reálných osobností nebo společenských témat, čili po nechutné pětce jde o celkem dobrou dávku legrace, která sice občas působí trapně, ale většinou baví. Bohužel, příběh založený na pátrání po zloději výsledků Oscarů je navzdory potenciálu hodně přímočarý a chudý. Základní kostra příběhu je skoro kopie dvojky. Prostě nic moc.

Kvalitně dopadl dabing. I přes svůj věk Sobota nezní tak staře a k Pankrácovi se pořád hodí. Soupiska dalších dabérů se hodně obměnila a byť tu z minulých dílů máme navrátivšího se Lábuse, Tůmu i Zawadskou, je třeba si zvykat na nové hlasy. Jména jako Mádl, Krampol, Dejdar, či Pazderková jsou v herním průmyslu takřka neznámá, což může učinit Poldu 6 o něco atraktivnějším. Neznamená to ale, že sázka na známého herce herním dabingem nepolíbeného je pokaždé trefa do černého, což potvrzuje třeba bídný výkon Mádla.

Další drobnou pochvalu si zaslouží zakomponování řádky logických hádanek, ovšem jejich náročnosti by se vysmáli i předškoláci. Obvykle je každá hádanka jen zhruba minutová přestávka od běžného adventuření, ale i tak přestávka vítaná.

Co si kritiku zaslouží je grafická stránka hry. Ohánět se relativně známým výtvarníkem Karlem Kopicem je možná hezké, ale jeho výtvory pro Poldu 6 jakožto pozadí hry prostě nefungují. Lokace hýří všemi barvami, stěny jsou křivé, baráky zkroucené, perspektiva nefunguje. Možná, že na plátně by to průser nebyl, ale ve hře se snažíte prostředí vnímat ve 3D rovině, nakonec i hrdina se po něm pohybuje do všech směrů, jenže když vidíte, že 3D rovina z logiky věci nefunguje, je to jako pozorování pestrobarevného chaosu. Ani Polda 2 tím nepřirozeným zakřivením tolik netrpěl. Korunu tomu nasazuje fakt, že lokací je málo, což se pak podepisuje na tom, že jsou přeplácané, že na jedné obrazovce strávíte klidně desítky minut a že logika prostředí a situací vázne, neboť je třeba všechny postavy i předměty nahustit k sobě. A to radši nemluvím o tom, že lokace vinou své pestrobarevnosti a zkroucenosti nedokážou zajistit ani špetku atmosféry.

Dalším neduhem je výrazné zjednodušení samotného adventuření. Že je možné zobrazit aktivní předměty ještě nějak přejdu, ovšem co mi je silně proti srsti jsou všechny ty Pankrácovy nápovědy. Hráč pak vůbec nemá radost z toho, že něco vymyslí, protože mu při pohledu na desku stolu Pankrác vyjmenuje, co by chtělo zrovna vyrobit anebo mu poradí, že nově nalezený předmět se hodí k něčemu nalezenému o dvě lokace zpátky. Dělat z hráčů pitomce už se nevyhýbá ani adventurám, jenomže o tomhle právě adventury jsou. Vézt hráče adventurou za ručičku jak děcko je stejné jako mu ve střílečce automaticky zaměřovat myš na potvoru k zastřelení.

Kolem a kolem Polda 6 zdaleka není takový zázrak jak si většina recenzentů bůh ví proč myslí. Jde o lehce nadprůměrnou adventuru, která je stylová ale není hezká, dobře se poslouchá, ale špatně hraje a přestože je to klasická P&C adventura, chybí jí překážky které by se daly překonávat.

Pro: Dabing, námět, známé filmové/herecké postavy, občas humor

Proti: Grafika, jednoduchost, málo lokací, občas slabší dabing (hlavně Mádl), občas humor

+8 +9 −1

Falcon 4.0

  • PC 85
Falcon 4.0 byl v době svého vydání naprostá špička mezi leteckými simulátory. Doslova deklasoval své tehdejší protivníky, tzn. Jane's Combat Simulations: F-15, F-22 Total Air War, F/A-18 Hornet: Korea nekompromisním podáním reality pilotáže moderního bojového letounu a v mnoha ohledech (grafika, avionika, zbraně a částečně i kampaň) byl o krok napřed před veškerou tehdejší konkurencí.

V časopise GameStar Falcon 4.0 získal titul hry čísla a bylo mu věnováno několik stran. Moje první seznámení s Falcon 4.0 proběhlo někdy v roce 1999 kdy jsem získal pirátskou kopii hry ale na mé tehdejší sestavě ADM K6 233, VGA ATI Xpert&Work 8MB, 32MB SDRAM byla hra téměř nehratelná. Na svou dobu měl Falcon 4.0 neuvěřitelné nároky na HW.

Hru jsem tedy odložil a znovu se k ní vrátil někdy po roce 2000 v době kdy MicroProse zkrachoval a vývoj simulátoru převzali vývojáři (komunita) z celého světa, kteří postupně zkrz modifikace jako např. Super Paky, Open Falcon, Free Falcon se postupně dopracovali k dnešní finální verzi Falcon BMS 4.33. Trvalo to neuvěřitelných 19 let ale nyní máme k dispozici jeden z nejrealističtějších simulátorů moderního bojového letadla, F-16 Fighting Falcon, který si nezadá s komerčními produkty ze světa DCS World (včetně DCS: A-10C Warthog) a v mnoha ohledech je i předčí.

Nicméně pokud bych měl hodnotit původní Falcon 4.0 s posledním oficiálním patchem 1.08 tak bych rozhodně nemohl mluvit v takových superlativech. Bez ohledu na hloubku simulace MicroProse nasekali v simulátoru tolik chyb, že ani velmi dlouhý seznam oprav v patchi 1.08 neopravil zdaleka vše!

Jedna z nejlepších věcí na Falcon 4.0 je bezesporu kampaň. Ta je dynamická a navíc v ní probíhá i regulérní pozemní válka, která už tak umocňuje výborný dojem z dynamičnosti kampaně. Když zmíním perfektní radio komunikaci a fakt, že kampaň jde hrát kooperativně v multiplayeru tak tu máme žhavého kandidáta na nejlepší simulátor všech dob. Nicméně je tu jeden háček. V kampani je neuvěřitelné množství nejrůznějších chyb, které dokáží člověka pořádně vytočit. Ať už se jedná o neschopné wingmany, úžasnou schopnost severokorejských soudruhů do několika hodin opravit naprosto zničené letiště, až po taktiku nasazení zbraní/letadel. Ostatně stačí se podívat na dobové zkušenosti československých virtuálních pilotů odkaz

Chyb v kampani bylo tolik, že je dodnes vývojáři nebyli tak zcela schopni opravit (byť je nynější stav o mnoho lepší) a tak s odstupem času musím jednoznačně pochválit vývojáře z DID jak dokázali vytvořit dynamické kampaně s min. chyb ve své labutí písní F-22 Total Air War.

Falcon 4.0 je legenda a taktéž se jedná o labutí píseň MicroProse. Simulátor, který tak trochu neprávem zastínil tehdejší velmi kvalitní konkurenci, a do vydání Flanker 2.0 a Jane's Combat Simulations: F/A-18 Simulator naprosto s přehledem kraloval žánru leteckých simulátorů.

Kdo by rád začal s Falcon BMS 4.33 předem ho upozorňuji na fakt, že se jedná o tak zvaný study sim a je mnohem těžší se naučit ovládat F-16 z Falcon BMS, než původní MicroProse F-16 z Falcon 4.0. Tahle simulace/trenažér F-16 není pro každého. Dobře si tedy rozmyslete co od simulátoru čekáte. Pokud ale do Falconu proniknete a chytne Vás nebudete chtít odejít. Za to Vám ručím.

Pro: Nejrealističtější simulace F-16 Fighting Falcon

Proti: Časová náročnost, chyby v dynamické kampani

+22

Metro 2033 Redux

  • PC 95
Kdysi jsem Metro 2033 dohrál, teď jsem si řekl, že než zkusím dvojku, připomenu si první díl a to nyní v redux verzi. Vyvaruju se tak do jisté míry detailnímu porovnávání obou vydání, neboť jsem za tu dobu dost pozapomněl.

Jak už jsem zmiňoval v komentáři k původní hře, Metro je výborně zpracovaná gameska (svýho žánru) - skvělá předloha - tedy příběh, audiovizuální zpracování na jedničku, uvěřitelný univerzum i charaktery, hutná atmosféra i kvalitní muzika.

Obtížnost je ucházející - na SURVIVAL-RANGER-HARDCORE mi celkem příjemně dala hra zabrat a někdy jsem musel jisté pasáže opakovat. Poškození zbraní je pak téměř realistický! Nicméně filtrů mi tentokrát přišlo v prostředí jaksi více (asi díky trezorům?), a tak jsem nezažíval sýpavý okamžiky, kdy se hlavní protagonista dusil a já se zamlženou maskou uháněl hledat masku/filtr - možná jsem za to i rád - člověk nemusel tak spěchat, ač jsem na toto čiré zoufalství prve vzpomínal spíš v dobrym. O:-)

Asi se nemá cenu příliš rozepisovat, udělal jsem to už zde: http://dbher.cz/k12701
Redux verze jistě mnohé vylepšuje (minimálně třeba ty trezory nebo přidá nový zbraně) a tak myslím nelze šlápnout vedle. Kdo však starou verzi metra už má na skladě, Redux bych asi nepovažoval za nutný dokupovat. Je to prostě více-méně totéž.

Za mě 95% - stejně jako stará verze. Můžu doporučit.

Pro: ATMOSFÉRA, strach, design, prostředí, horror, dýchací maska, příběh

Proti: Občasněj zbytečnej respawn nepřátel, všechny zbraně nepodporují zamíření optikou

+16

INSIDE

  • PC 85
Prvně si v tom udělám sám menší pořádek. :)
1) 2012 jsem si vychutnal (čti dohrál) Limbo
(bylo to originální, atmosferické, bavilo mne to)
2) 2017 jsem si vychutnal Little Nightmares
(pro mne PŘEKVAPENÍ ROKU a jednoznačný TOP v těchto hrách)
...a vlastně jen díky LN jsem se dostal k Inside. Ano, přiznám se, Inside jsem úplně zazdil a je to velká škoda. Hra je to totiž opravdu kvalitní a zábavná. Proč tedy hodnotím jen 85%? Z velké části asi proto, že v porovnání s Little Nightmares jsem čekal od nástupce Limba víc. Oceňuji jak hra vypadá, že je krásně temná a i po zvukové stránce nezklame. Závěr hry je také dobře zpracován, ne vždy hra končí "znetvořením" a "zabitím" hlavního hrdiny. Dalším ne až tak zásadním hendikepem je délka hry, cca. 3 hodiny hraní za 20 euro však považují za příliš. Když tedy srovnám všechny plusy a mínusy, mohu hru (až bude v akci) s čistým svědomím vřele doporučit. ;)

Pro: temná atmosféra, konec hry má grady

Proti: čekal jsem trochu víc, délka hry / cena

+12

South Park: The Stick of Truth

  • PC 90
Zřejmě nikdy jsem se u hry tolik nezasmál jako tomu bylo u South Parku.

V zásadě si vyberte to nejlepší z různých sérií SP (mongolské hordy, emo děti, cartmanovy prdy, spoďárové skřítky, tajné vládní organizace, krabí lid, nazi zombie, Ala Gora a jeho man-bear-pig, atd. atd.), slepte to dohromady co nejabsurdnějším tématem (mimozemský útok / budování luxusního Taco Bell / tajný odbor plánující vyhození celého SP do povětří), vlepte k tomu hlášky odkazující na seriál samotný i na spousty dalších věcí (cartmanova pevnost Kingdom of Kupa Keep (KKK) a černoch Token hlásající cosi o tom, že KKK je to nejlepší, co ho v životě potkalo; Nedovo "Pamatujte, že můžete zabít cokoliv, pokud to bude v sebeobraně", Al Gorova "prezidentská" místnost, atd.
atd.
) a voilá, máte Stick of Truth. Navíc vše zpracované k nerozeznání od seriálu. Pecka!

Herní náplně jako takové jsem se trochu bál, protože opravdu nejsem velký fanda jRPG, ale zklamaný jsem určitě nebyl ani zde. Vývoj postavy je zjednodušen na dřeň, ale plně dostačující díky rozmanitosti a vtipnosti skillů jak vašich, tak vašich spolubojovníků. I když je pravda, že ke konci byly souboje už trochu repetitivní i díky své obtížnosti (jednoduchosti). Za celou hru jsem měl trochu problém prakticky jen s jedinou bitvou - souboj s Al Gorem v jeho skladové kóji, hrál jsem na střední obtížnost za kouzelníka (Cartman: A mage is like a wizard, only not as cool). Nakonec nelze nezmínit super hudbu a dabing.

Pokud jste fanoušky seriálu a Stick of Truth vás nějakým řízením osudu minulo, rozhodně po něm skočte. Stojí to za to!

Pro: SP se vším všudy - nekorektní humor, hlášky, provokace, atd.

Proti: místy repetitivní či zdlouhavé

+19

Alien: Isolation

  • PC 85
Rozhodně nejdůstojnější hra s Vetřelcem. Co však hru zabíjí je délka hry. Cca 20h na hororovou hru je prostě moc. Postupně kvůli tomu upadne strach a tísnivost. Nastoupí repetetivnost, kde jen pobíháte po celé stanici a z kochání atmosférou se stane frustrace. Vetřelec vás totiž zmazí jedna báseň. Vše je perfektně udělané, ale ta délka je bolestivá. Dokazuje to procentuální získání achievementu na steamu. Poslední achievement získalo jen malé procento lidí. Není to proto, že hra je až tak těžká, ale protože to prostě přestane bavit. Schovávat se celou dobu pod stolem prostě není úplně oukej.
I tak je to perfektní pocta Vetřelci. Skvělá atmosféra a...No, však všechny tyhle věci máte napsané u komentářů ostatních. Pokud jste fanoušci Vetřelce, tak rozhodně kupujte v akci. Na Isolation jsou totiž slevy snad pořád.
+21

Warframe

  • PC 85
69%? Ale no ták, nápad je to přece dobrý! Uznávám, že hra je protkaná mikrotransakcema a nutí do masivního grindu, ale ten grind je vlastně zábavný. Kdo nechtěl nikdy být ninja cyborg, tak kecá! Nebo nebyl dítě. Nebo nebyl jeden z těch divných dětí.
Pokud hrajete Warframe s partou, tak se dají rozdílné mise nastavovat na krátké i dlouhé seance.Taková pohodička, kde vypnete a kosíte nepřátele. Ve hře je překvapivě dost zajímavých mechanik. Od barvení všeho, co jde až po systém kartiček a craftingu. Jelikož je hra f2p, tak je jasné, že za vše se platí. Vývojáři se ale odvděčují spousty updaty, které do hry skutečně přidávají zajímavý obsah.
Warframe není jednou z nejhranější her na steamu jen tak pro prdel.

Pro: kombinace Ameriky a Asie, zajímavé mechaniky, svižnost, modifikace postavy

Proti: spousta mikrotransakcí, nucení do grindu, repetetivní mise

+5

Sniper Elite III

  • PC 80
Celá série se tváří jako AAA hra. Cenovku má také podobnou AAA hrám. Sniper Elite ale nikdy nebude dosahovat kvalit velkých her. Je to totiž béčkovka jako prase. Příběh je pitomý, hlavní hrdina drsný a vy máte odstřelovačku, kterou vlastně ve výsledku tak moc nevyužijete, pokud se rozhodnete jít čistě stealth postupem.
Nerad bych tu rozepisoval, jak a proč se mi hra líbí. Komentář píši, abych upozornil všechny hráče, že Sniper Elite je a vždycky bude béčkovka.
Pokud jste vyrůstali na filmech jako třeba Rambo, tak už asi tušíte, kam mířím. Sniper Elite prostě není o příběhu nebo realistice. Je o ověřených herních mechanikách, které jsou dobře zvládnuté a násilné. Ve výsledku jde o jednoduchou stealth AKCI. Pokud vás totiž odhalí, tak je nutné si uvědomit, že hra nekončí. Zkuste jednou pokračovat ve hraní dál. Kosit nácky i když jsou na nohou dostává pak jiný rozměr. V tomto ohledu u mě SE uspěl. Je pořád zábavné zabíjet nepřátele kombinací stealth mechanik a klasické akce. Ignorujte příběh a zapomeňte na realističnost.Tohle je moderní béčko.

Tak co, Rambo? Vzdáme se?
Naaaaasraaaat!
+10

Heroes of Might and Magic III: The Restoration of Erathia

  • PC 95
Podobně jako v případě druhého dílu Diabla, i tentokrát se hodnocení týká tak nějak celé hry, ne jen datadisku Restoration of Erathia. Ono hodnotit jen datadisk je občas velmi obtížné.

Grafika o něco uhlazenější než v druhém díle, jednotky většinou stejné, byť některé již nejsou tak silné jako v druhém díle, pár jednotek je nových - především díky nové frakci pohádkových bytostí. Tato frakce se mi líbila ze všech nejvíce, jen už ani nevím proč. Přeci jen je to již delší doba, co jsem třetí díl hrdinů hrál. A především, podobně jako u většiny (no, možná u všech) her, které je možné hrát mimo kampaň, tedy jen tak pro odreagování, jsem skončil právě u tohoto hraní, neboť tam se člověk může odreagovat nejvíce.

Soubojový systém je spíše velmi jednoduchý (pět jednotek o určitém útoku zaútočí na deset jednotek o nižším útoku - a někdo nepřežije), leč okořeněný zvláštními dovednostmi některých jednotek (dvojitý útok, útok bez obrany nepřítele apod.), takže není až tak moc nudný, přestože je možné (spíše více než méně) předpovědět výsledek jednotlivých soubojů, ne však celé bitvy.

Jednotlivé armády jsou vedeny svými hrdiny, kteří však (na rozdíl od Heroes of Might and Magic IV) do bitvy nezasahují, přestože svým jednotkám mohou propůjčit různé doplňující (a mnohdy rozhodné pro válku) vlastnosti a dovednosti. Prohraná bitva znamená konec hrdiny, vyhraná bitva samozřejmě umožňuje pokračování ve hře.

Bohužel, nezřídka se stává, že soupeřův hrdina prohranou bitvu přežije a vám tak nezbývá než se s daným hrdinou setkat v boji i několikrát za jednu hru - naprosto nepochopitelně, neboť váš hrdina prohranou bitvu vždy nepřežije. Tak snad proto ne plné hodnocení.

Ale jinak? Výborná hra na dlouhé zimní večery, přestože některé hry trvají až příliš dlouho - i na polární noc.

Pro: spíše jednodušší přehledná grafika, jednoduchý soubojový systém

Proti: kroky nepřítele hraničící s podváděním, pokud ne podvádění skutečné

+1 +5 −4

The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena

  • PC 80
Oproti prvnímu dílu působí Assault on Dark Athena trochu hůř. Začátek je velmi zajímavý a dobře zpracovaný a jako vždy v Riddickovo universu, i zde je technika realistická a hrubá.

Hlavní novinkou je to že Riddick konečně získá své oblíbené karambity, to je příjemná změna od používání vězeňských "kudliček", další novinkou je také prostředí a nepřátele. Vaši loď zajala velká pirátská loď která vypadá spíše jako děsivý brouk, velí jí pěkná ženská která měla podobný osud jako Riddick. Vašim cílem je z lodi uniknout a konečně se vysvobodit. (zase)

I přesto že bylo prostředí poměrně jednotvárné, tak hra docela odsýpala a hrála se dobře. Stealth prvky jsem ovšem už využíval pouze na začátku dokud jsem nezískal střelné zbraně. Druhá polovina hry je už o poznání horší neboť jsem očekával konec už při opuštění lodi. Na druhou stranu, hra už nevyžadovala pomalý postup a já tak mohl za pomocí plynového děla hru snáze dokončit, druhý střet na Atheně už byl mnohem rychlejší a nebylo zapotřebí se skrývat.

I na to že je grafika vylepšená, tak jsem si nevšiml razantnějších změn, na druhou stranu jsem rád za zachování stejné hratelnosti a délky, i přesto že jsem očekával mnohem kratší hru. Konec mě ovšem už tolik nenadchl jako u předchozího dílu. Občas dokonce už bylo mírně trapné poslouchat Riddickovo temné hlášky i přesto že byly naprosto nemístné a nehodící se.

Pro: Akce, stealth, protivníci, realističnost v detailech, zbraně, první polovina, začátek hry., zajímavé menu, dabing.

Proti: Druhá polovina hry, hlášky, občasný zásek, mírnější stereotyp.

+23

Trinity

  • PC 50
Nelze napsat nic jiného, než zklamání. Po mnoha ohlasech z různých zdrojů, které označovaly Trinity za vrcholnou interaktivní prózu Infocomu, se dostavilo rozčarování. Očekával jsem promyšlený svět a silný příběh, ale ukázalo se, že Trinity je v prvé řadě sled poněkud nesourodých hádanek, které jsou často bez hlubší vazby ke světu, v němž se pohybujete. Hrajete za nezajímavou postavu, jejíž motivace jsou vám skryty, a jste konfrontováni s minimem NPC s minimem interakce - svět Wabe, do kterého uniknete před výbuchem v Londýně, působí z větší části navzdory prvopočátečnímu očekávání ve výsledku nezáživně. V recenzích se mluvívá o Carrollově fantastičnosti, ale té je v něm jen špetka. Z Wabe lze skrze portály cestovat do minulosti do okamžiků, které předcházejí výbuchu jaderné bomby (Nagasaki, Sibiř atp.), přičemž finální lokací je tzv. Trinity site v Novém Mexiku s prvním jaderným testem. Cílem hry je tento test sabotovat. Námět může působit seriózně, ale již první náročnější hádanka v Kensingtonských zahradách staví jakoukoli serióznost na hlavu. Trinity leží někde na rozmezí sci-fi, fantasy, pohádky a satiry, leč vše je v ní nedotažené.

Obtížnost je natolik vysoká, že mne spíše frustrovala, než motivovala. Inventář je limitovaný, přičemž mnoho předmětů jsou pouhé red herringy. Často se lze dostat do slepé uličky (tj. potřebujete určitý předmět, ke kterému se již nelze vrátit) a všechny lokace, mimo té centrální, jsou limitovány počtem tahů. Nutno uznat, že mechanika slunečních hodin, které Wabe vévodí, je vymyšlena zajímavě a je pro mne tím hlavním kladem, ale hra vám k tomuto nápadu nedá další informační background. Stejné je to i s kleinovou láhví nebo řekou Styx. Hádanky v Trinity nejsou vzájemně hlouběji provázané a po vyřešení té poslední zůstanete viset ve významovém vakuu. Kladu si otázku, na co chtěla Trinity jako hra vlastně odpovídat. Snad na tehdejší poptávku po složitých hádankách, který chtěla ozvláštnit neobvyklým settingem. Ten sama záměrně shazuje, ale nikdy do té míry, abyste měli pocit, že hrajete variaci na, dejme tomu, Dr. Divnolásku. Trinity sice může představovat jistý posun (přeci jen, jistou komplexnost ji nelze upřít), ale kvalitativně za takovým Planetfallem z mého pohledu výrazně zaostává.

Vlastní Mapa vytvořená v programu Trizbort.
+7

F1 2012

  • PC 85
Nejsem zaryty fanda formuli, ale par her tohoto zanru mam za sebou. Codemasters pred lety prevzali serii F1 a tento dil potvrzuje, ze ji vzali za spravny konec. Nehral jsem predchozi dily s vyjimkou F1 2000 (tehdy jeste pod hlavickou EA), ale z diskuzi a od bratrance (ktery hru hral na volantu) mam informace, ze jizdni model se timto dilem opet vic priblizil realite a uz se nejedna o arkadove formule jako pred lety.

Formule logicky reaguji na deni na trati. Kdyz vletite do zatacky jako blazen, jdete do smyku nebo pokud date prilis mnoho otacek pri vyjezdu do zatacky, auto jde do hodin. A toto vse je mnohem citlivejsi nez v predchozich dilech, cili uspesne projizdeni zatacek vyzaduje zejmena cvik a soustredeni. Samozrejmosti je taktika pred zavodem, volba z nekolika typu pneumatik, mnozstvi paliva a nastaveni ruznych serepeticek. Upravou predniho a zadniho spoileru napriklad docilite snizeni nebo zvyseni odporu vzduchu. Nemohu opomenout grafickou a zvukovou stranku hry, kdy jsou monoposty nadherne osvetlene a zvuk motoru dodava pocit, ze jste na realnem okruhu. Trate jsou aktualni danemu rocniku a vypiplane do nejmensich detailu.

Ovsem hra obsahuje i par chybicek. Napriklad pri narazu do zdi dojde pouze k deformaci spoileru. Kolo zustane nedotcene. Stat se toto v realu, neujedete uz ani metr a zavod pro vas konci. Zrejme jde o zamerne zjednoduseni hry, aby neodradila velke mnozstvi hracu. Nejvetsi chybou je ale naprosto nespravedlivy system penalizaci. Stalo se mi, ze do me zezadu narazil zavodnik, ja diky tomu vytlacil auto pred sebou a dostal jsem kvuli tomu deset sekund navrch. O penalizacich za drobny kontakt po predjeti na brzdy bez nasledku pro predjeteho ani nemluve. Agresivita AI jezdcu je na muj vkus nedostacujici. Napriklad na trati v Monacu, kde se v realu neda prakticky predjizdet jsem hned v uvodni zatacce z posledni pozice opakovane predjizdel snad polovinu jezdcu a predjizdeni se i v dalsich pasazich trati nejevilo problemove. Stacilo jezdce predjet "na brzdy" pricemz vetsim problemem bylo jej dojet. Chovani jezdcu o kolo zpet rovnez neni nejrealnejsi. Safety car jsem ve hre nikdy nevidel, ani pri hromadnych kolizich. Kapotolou samou pro sebe je absence klasickeho Grand Prix modu, ktery ve hre nahradil jakysi hybridni sampionat. A kdo chce, muze zkusit ruzne typy vyzev. Napriklad predjet urciteho jezdce behem do predem daneho poctu kol nebo udrzet pozici v zavodu behem zmeny pocasi par kol pred cilem. Podminky se meni v zavislosti na obtiznosti.

I pres pomerne vyrazne neduhy hra zabavi na desitky, fajnsmekry na stovky hodin. Na zacatku doporucuji zapnout nejake asistenty a behem hrani je postupne vypinat. Pocit z vyhraneho zavodu na maximalni delku na nejtezsi obtiznost je nezapomenutelny. Hru jsem hral snad 100 hodin, ale pouze na klavesnici.

Pro: chovani vaseho vozu, trate, pohravani si s autem v boxech, ozvuceni, atmosfera, grafika

Proti: naprosto nespravedlivy system penalizaci, odlehcene kolize, chovani AI

+8

Warhammer 40,000: Dawn of War III

  • PC 70
Dawn of War III je mi trocha škoda, pretože som od hry očakával možno až iracionálne trochu priveľa. Ako veľký nadšenec prvého dielu, ktorý si dodnes občas pustím, som sa teda hneď vrhol do hrania.

Základ hrateľnosti je podobný ako v iných hrách od Relicu. Ovládate skupiny jednotiek, obsadzujete kontrolné body kvôli surovinám a zjednodušene staviate základňu. V boji sa spoliehate hlavne na mikromanažment každej skupinky a využívanie ich špeciálnych schopností. Novinkou sú elitné jednotky (niečo ako hrdinovia), ktorých si spolu s pasívnymi bonusmi vyberiete už pred zápasom a v rámci neho sú nemenné. Svoje elitné tromfy však môžete privolať až časom, za to sú ale niekedy ničivé ako terminátor proti bande sedliakov. Celkovo som však bol s hrateľnosťou spokojný, je to zábavné a rýchle.

Kampaň bohužiaľ za veľa nestojí a na príbeh si o pár týždňov ani nespomeniete. Ich náplň taktiež nie je veľmi zábavná. Často som cítil, že autori až príliš naťahujú misie a tým sa stávali nudnými. Taktiež som pocítil nevyrovnanú obtiažnosť, kedy hlavne ku koncu mi prišlo, že na vás posielajú nekonečné zástupy nepriateľov v príliš veľkých počtoch, takže to opäť skĺzlo k frustrácii. Páčilo sa mi však, že jednotlivé strany konfliktu striedate po každej misii, čo mi (narozdiel od väčšiny hráčov) prišlo ako príjemná zmena.

Multiplayer je na tom už lepšie a tu sa ukázalo, že Relic už nejaké tie skúsenosti má. Výtky mám hlavne k počtu máp pri vydaní (úbohých 8) a iba k trom hrateľným rasám. Tie sú síce mierne odlišné, ale aspoň 4 by potešili viac. Hráčska základňa veľmi rýchlo klesá, takže sa pripravte aj na to, že budete musieť hrať proti oveľa skúsenejším protivníkom. Keď sa ale podarí poskladať dobré tímy, zápasy sú dynamické a veľmi zábavné.

Po technickej stránke si viem predstaviť aj vyladenejší produkt. Graficky hra síce pôsobí celkom dobre, ale niekomu môže vadiť mierna zmena ku komiksovým odtieňom. Mne sa však nevyhlo niekoľko bugov. Po prejdení príbehových misií som často za odmenu dostal akurát tak čiernu obrazovku, ktorej jediným kamarátom bola kombinácia Alt + F4. Taktiež som zaznamenal rôzne menšie zvukové a grafické glitche. Zvuková kulisa je potom veľmi dobrá a či už sa jedná o podmaz pri bojoch, alebo dabing postáv, tu sa sťažovať nemôžem.

Celkovo tu teda máme hru, ktorá ako-tak funguje, v multiplayeri dokonca aj zabaví na nejakú dobu, ale inak trocha rozpačito prešľapuje. Veľa vecí mohlo byť vyriešených lepšie a takto ju nemôžem nikomu za plnú cenu odporučiť. V zľave by to už stálo za zváženie, pretože základ hrateľnosti je naozaj dobrý, ale za plnú cenu sa asi budete cítiť trocha okradnutý kvôli nedostatočnému obsahu a drobnosťami, ktoré vám budú kaziť zážitok.

Pro: hrateľnosť, zvuková kulisa

Proti: kampaň, chýbajúci obsah

+10

Star Trek: Elite Force II

  • PC 85
Elite Force 2 bylo pro mě před lety jako zjevení. Narozdíl od jedničky přibylo spoustu možností, grafika byla mnohem hezčí a i příběh se slušně posunul.

Začátek je bombastický. Pokud jste před léty se slzou v oku sledovali, jak se Voyager konečně borgským transwarp tunelem dostává domů, tady tomu máte možnost napomoci a sabotovat borgskou kouli, která zachytila loď. Poté se hlavní hrdina po peripetiích s byrokracií dostává na Enterprise a rozjíždí se parádní příběh o stopování tajemných exomorfů, sporu dvou dosud nepoznaných ras a samozřejmě zde nesmí chybět staří známí Klingoni, Romulani či jeden Fereng. Nechybí i pár zvratů, všechny rasy jsou přesně takové jaké mají být a Picard rulez. Trošku mě v rámci vyprávění zklamalo, že na Enterprise je pouze Picard a Tuvok z Voyageru, ale chápu že 9 let po skončení Nové generace se původní herci shání a platí těžko.

Grafika je mnohem hezčí, i když ne tak úžasná jak kdysi. Stále jsou tu temné quakovské místnosti jak ze středověku, ale třeba Enterprise je vymodelovaná krásně a v rámci příběhu se podíváme na různé zajímavé lokace - ať už borgskou krychli, zaplivaný Klingonský bar, hororovou opuštěnou loď nebo na plášť samotné Enterprise.

A hratelnost? Autoři přidali spoustu možností, takže v každé misi máme pár zvratů, občas někoho kryjeme či zachraňujeme, mezi misemi nechybí rozhovory včetně na 3D akci unikátní možnost vybrat si s kým hrdina skončí v posteli.
Další novinkou je trikodér se kterým jsem si užil spoustu srandy - dá se s ním detekovat unikající plyn, neviditelné lasery, tajné místnosti či hackovat ve dvou zajímavých minihrách. Ke konci přibyde i možnost označování cílů, což když jsem viděl kdysi, tak mi málem spadla čelist. Zaměříte věžičku a snese se na ni kanonáda phaserů a fotonových torpéd.
Poslední novinkou jsou staré dobré secrety, tentokrát sbíráte modely Enteprise a pokud jich nasbíráte dost, můžete si užít dalších 6 mini misí po dohrání hry.

Jinak je to v zásadě opět klasická střílečka. Máte sci-fi ekvivalenty samopalů, brokovnice, rotačáku, raketometu či sniperky, většina zbraní má sekundární mód a proti Vám se až na pár výjimek valí většinou různá broukovitá havěť nebo Idrylští teroristi. Zatímco začátek je celkem v pohodě, ke konci pořádně přituhuje, neboť zbraně nejsou tak účinné (a ty účinnější žerou příliš nábojů), na každém kroku čeká nějaký boss a zabrat Vám dá občas i prostředí (láva). Stejně jako v jedničce nechybí ani celkem povedená stealth mise a dá se říct, že každá mise je trošku jiná - samozřejmě v rámci možností dané žánrem. Pokud jste si v jedničce zvykli na tým, tak na to rychle zapomeňte, scénárista totiž vždycky přijde s kličkou, abyste museli projít většina mise sami.

Co bohužel sráží zážitek je optimalizace. Nevím jestli si hra nerozuměla s moji grafikou nebo čím, ale pokaždé když ji hraji (samozřejmě opatchovanou a na jiném), jsou problémy. Zpomalování citlivosti myši, zasekávání zvuku (a celé hry) při otevírání dveří, neskutečné lagy na velkých prostranstvích. náhodná spadnutí při loadu. Nejvíce mě dostal bug, díky kterému jsem ani zaboha nepřišel na to, jak zoomovat se sniperkou. Sekundární střelba nefungovala, žádné jiné tlačítko také ne a to jsem prolezl celé nastavení ovládání 4x.

Díky tomu jen 85%, jinak Elite Force 2 je klasika a povinnost pro všechny trekkie stejně jako první díl.

Pro: Výborný příběh, celkem hezká grafika, spousta novinek, je to Star Trek.

Proti: Na některých počítačích špatná optimalizace.

+13

The Surge

  • PC 80
Rád se v herních světech ztrácím. Máloco mě dokáže vytrhnout z imerze s natolik svědomitým škubem, jako přestřelená linearita pohybu po mapě, babičkovské držení za tlapičku, a neviditelné zdi tak překouřeně líné, že i moje sobotní rána by měla co dohánět. The Surge v tomto směru mé choutky naplnilo přímo znamenitě - od druhé oblasti dál je to totální labyrint trubek, slabých mříží, nezabezpečených mostů, a nepřátel kolikrát až překvapivě divotvarných. Díky tomu, že tu člověk samozřejmě nemá žádnou mapu, a jednotlivé sekce jednotlivých oblastí si v tomhle industriálním settingu jsou vcelku pochopitelně vzájemně hodně podobné, musel jsem si při hraní dokonce dělat poznámky a náčrtky bokem, než jsem si všemožné stezky prostě zapamatoval (což se mi stejně většinově nedařilo). V náběhu do finiše si bohužel už hra s poslední oblastí nevidí do huby, a předvádí takovej hárdkór fetiš bukkake čelendž, že to i na můj masochizmus bylo moc, a za nic jiného než frustraci ty poslední dvě hodinky opravdu považovat nemohu. Celkový dojem to kazí ale málo, takže je to i tak pořád za pět bludišťáků. A pět zanedbatelných procent dolů z hodnocení.

The Surge je kurevsky těžká hra. Z takových devadesáti procent se jedná o zcela férovou obtížnost, přičemž těch zbylých deset vyplňuje kolikrát dosti prdélní kamera, citelně chybějící přeleštění, a ta celá poslední anální oblast. Celá. Jestli na vás už libovolný díl Dark Souls byl přespříliš, rovnou mazejte o dům dál a na tuhle hru se nekoukejte ani jedním okem v zrcátku. Byť se to tak ze začátku nezdá, hodně brzy je člověk nucen se - opravdu pilně - naučit a osvojit si i ty nejniternější, nejmalichernější vlastnosti zdejšího soubojového systému. Zatímco prvních pár hodin si bohatě hráč vystačí se správně vybranými, správně časovanými komby (a už za ty se cítí jako značný bédés!), průchodem druhou oblastí již příjde řada i na stacionární úhyby, alternativní podobu komb v závislosti na pozici vůči nepříteli (ne, nedělám si prdel, tady se komba opravdu mění podle toho, jestli čelíte enemákově levačce nebo pravačce), zpřísnění menežmentu staminy a energie (pak vám ta hra ještě šoupne do harampádí i drony, což se v podstatě vyrovná študování nové 50ti stránkové učebnice matiky), ad. Bez toho je to jeden výprask za druhým. Hra si tedy žádá opravdu výraznou trpělivost a ochotu učit se, ale o to větší je pak ta satisfakce, když člověk sežvejkne skupinku tří nepřátel, a následně ještě projede jednou hnusnou mechanickou dogou jak nůž máslem. Takovou euforii jsem si neužil ani nepamatuju.

Z hlediska storytellingu je to Dark Souls jako vyšitý - hráč potkává přátelská NPC, pro které může "plnit side questy", a příběh jako takový mu je vyprávěn takřka exkluzivně skrze audio logy a staré voice maily. Pozorný hráč se toho pak samozřejmě doví i mnoho dalšího už jen z prostředí samotného. A vocotedagou? Bez spoilování můžu předeslat, že pokud si rádi kladete otázky typu "co to vlastně znamená být člověkem? Kde začíná a končí lidskost? Co všechno bychom měli být ochotni obětovat za záchranu lidstva, potažmo celého světa?", tak si příjdete na své. A konec vás asi nasere, mno.

Při hraní jsem si hezky s pokojným rohlíkem na ksichtu zavzpomínal na System Shock, Vesmírnou Odyseu, The Thing, Doom 3, a hromadu dalších. Hódně moc by tý hře prospělo přeleštit (a to finále ideálně rovnou komplet předyzajnovat), ale když vonoto zároveň tak sympaticky klade důraz na atmosféru, poměrně pečlivý world building, svého hráče to vyloženě respektuje, a ještě je to po Lords of the Fallen tak milým překvapením...fakt jsem si to užil, hele.

Pro: Lahůdkový bojový systém; atmosféra; level design; příběh

Proti: Celá poslední oblast; mnohému značně chybí poliš

+17 +18 −1

The Swindle

  • PC 40
Převeliká škoda. Ta hra má potenciál na rozdávání a věřím, že je pro mě jak stvořená, přesto je prakticky nehratelná. O to smutnější je, že to celé shazuje jedna jediná "drobnost": Ovládání.

Nemůžete udělat roguelike stealth plošinovku, kde každičká chyba znamená smrt nebo zalarmování celého baráku, bez precizního ovládání. Do úzké šachty skočím až na potřetí, protože si hra myslí, že ji chci jen přeskočit. Snažit se zneškodnit stráž patrolující na vyvýšeném místě je za trest (A že tam patroluje často). Frustrace střídá frustraci. Pravda, můžete namítnout, že jsem jen lama, ale považuji se za natolik sebeuvědomělého, že dokážu uznat, kdy je něco moje chyba. Navíc mi komenty na GoGu a Steamu dávají za pravdu. Ovládání je těžkopádné a nepřesné.

A to je vše, co můžu hře vytknout. Když totiž v těch vzácných chvílích fungovalo vše jak mělo, hra bavila. Herní mechaniky vás totiž umně nabádají k větším výzvám a lepším výkonům, mise nabízí velkou míru svobody a když vyvoláte alarm, ještě není všem dnům konec. Ano, postup se vám ztíží a přijdete o celkem tučný peněžní bonus, když však budete rychlí, ještě stihnete nahackovat pár počítačů a zdrhnout. Pokud ale v každé misi bojujete s ovládáním a drtivá většina nepovedených misí nebyla ani vaše chyba, hraní to dost znechutí. Hru jsem rage-quitnul u cca 40 mise ze 100.
+8

Deus Ex: Mankind Divided

  • PC 75
Všichni to už tady tak nějak napsali, ale stejně se neubráním trochu se vykadit. Takže ve zkratce. Příběh je ok. Těžkej průměr, který je na Deus ex asi trochu málo. Ne že by naprosto urážel, ale chybí tomu drive. Navíc to skončí tak rychle, jak se to rozjede. Jakoby dostala hlavní dějová linka málo prostoru pro rozvoj. Trochu smutné na Deus ex.
Herní mechaniky jsou v podstatě stejné, jako u dílu předchozího, takže nic moc nepřekvapí. Slušný nápad s přehříváním systémů, který tak nějak nedostál svému potenciálu, jelikož ho budete nuceni použít asi jen jednou. Schopnosti jsou bezvýznamné až na hackování (jak je tak trochu zvykem). Mikrotransakce snadno přehlédnete, protože NPC se nechají okrádat doslova před nosem. Vrchol byl, když jsem dvou posedávajícím augům šlohnul lahváče a nehnuli ani brvou. No jo, Praha. A když jsme u té Prahy...
To prostě není Praha. Fakt ne. Snažil jsem se, ale je to jen fiktivní futuristické město s nádechem české architektury. A co se týče jejich obyvatel, tak je to ještě legračnější. Perličky jako VáKlav jsem ještě docela překousl, ale intenzivní ruský akcent ne. Asi si vývojáři myslí, že prožijeme znovu invazi z Ruska a budeme nuceni mluvit pouze ruským jazykem.
Mohlo to dopadnout o moc lépe, ale stále je to Deus ex. Spousta (jasně vyznačených) cest, zajímavý děj, augmentace a konspirace. Na prdel si z toho ale po Human revolution určitě nesednete.
+12 +13 −1

Warhammer 40,000: Dawn of War III

  • PC 70
Na Dawn of War 3 čekalo hodně lidí včetně mě, co přinese do známé série po letech se svým velkým návratem. Tvůrci řekli, že vezmou z obou předešlých her to nejlepší a udělají z toho třetí díl a udělali. Jen je to něco jiného než by si hráč předešlých dílů představoval.

Z jedničky se vrací stavění základen a výroba jednotek, jen je oproti jedničce jednodušší má méně jednotek a budov, neumožňuje stavět obranné prvky a sází více na dynamičnost a velké množství jednotek. Protože většina pěchotních jednotek má na bitevním poli krátkou živost při střetnutí s elitními jednotkami.

Právě elitní jednotky by se dali nazvat prvkem který vychází z druhého dílu, kdy specializované malé družstva a hrdinové vedle boje. Zde se stávají klíčovou silou bez které nelze vyhrát. Ať už se jedná o hrdinu, elitní družstvo nebo titánskou bestii která kosí jednotky jako kombajn obilí. Někomu tento nový přístup bude vyhovovat, ale spoustě lidí zkrátka nesedne a není se čemu divit.

Na tom stojí a padá i multiplayer. Správný výběr elitních jednotek a jejich použití rozhoduje o výhře. Jsou zde i doktríny které mají inspiraci z Company of Heroes 2 a hráč si vybírá kterou a pro jaký typ jednotek, budov či schopností využije v zápasu. Jen se odemykají postupně a i elitní jednotky a doktríny se pořizují za nákup lebek které se dostávají za odehrané zápasy či dokončení misí v kampani.

Když je řeč o kampani, tak ta sice odkazuje na známé události a postavy předešlých her, ale má kolísavou křivku zábavy a slabý příběh který dopadne až moc podobně jak tomu bylo v předchozích hrách. Navíc styl kdy každou misi hrajete za jinou stranu, tak ten mi taky úplně nesedí. Jestli to byl záměr tak teda nic moc Relicu!

Zvlášť mise kdy hráč má k dispozici jen hrdiny a nemůže stavět mi přišli slabé. Oproti tomu když už má titánské jednotky a k tomu pořádnou armádu tak už to rozhodně víc připomíná Warhammer 40 000.

Je i trochu na škodu, že jsou k dispozici jen tři hratelné frakce. Jsou tu aspoň vidět určité rozdíly kdy orkové využívají šrot na bojišti k vylepšení svých jednotek a vozidel. Eldaři zas pro změnu mají štíty a využívají své webgate k jejich obnově a zlepšení schopností. Mariňáci postupují čistě zbraňově a žádný takový speciální prvek nemají.

Jsem zvědav jak Relic bude pokračovat a co do hry dodá časem, samozřejmě ve formě DLC jak má Sega zvykem.

Za mě je to rozhodně jiné Dawn of War než jsem čekal, a chápu ty negativní hlasy fandů předešlých dílů. Ale rozhodně bych hru pro její jiný směr co nabrala nezatracoval.
+9