Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Surge

Žánr:
RPG > nezařazeno *
akce > 3rd person akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
16.05.2017
Vývojáři:
DECK13 Interactive
Oficiální stránky:
http://www.thesurge-game.com/
The Surge je akčné RPG, ktoré sa odohráva v čase, kedy sa Zem blíži ku koncu svojho života. Ľudia, žijúci v preľudnených a prestarnutých mestách, si len ťažko zháňajú prácu. Technológie a vývoj umelej inteligencie sa zvýšili až na takú úroveň, že činnosti, ktoré ľudia vykonávali, sa stali zbytočné. Neustálym zvyšovaním produkcie sa nakoniec aj vyčerpali všetky zdroje a zvýšili sa aj počty prírodných pohrôm.
Spoločnosť CREO však chce situáciu napraviť. Vyvinie program Resolve, pri ktorom za pomoci rakiet vystrelených do ovzdušia rozpráši po planéte látku, ktorá má priniesť pre ľudstvo novú, žiarivú budúcnosť. CREO ponúka možnosť zapojiť sa do ozdravovacieho procesu našej planéty každému a tak ponuku práce využije aj chlapík menom Warren.

Warren sa pohybuje iba na invalidnom vozíku. Vie, že spoločnosť CREO sa nezaoberá iba ekológiou, ale vyvinula aj tzv. exoskelety, ktoré ľudom dávajú dovtedy nevídané schopnosti. Warren tak po bolestivej operácii bude môcť znovu chodiť. Nečakane však príde ku katastrofe a Warren je zaradený do odpadu určenému k likvidácii. Zvyšní zamestnanci CREO, ktorí katastrofu prežili, sa od tej chvíle stávajú jeho nepriateľmi.

The Surge obsahuje netradičný súbojový systém, založený na zameriavaní jednotlivých častí tela vašich nepriateľov. Údery sú rozdelené na vertikálne a horizontálne. Na odseknutie protivníkovej ruky sa používajú najmä vertikálne útoky a na nohy zase hlavne horizontálne.
Postava Warenna sa vylepšuje za pomoci implantátov, ktoré zvyšujú výdrž, zdravie a energiu. Vylepšovať sa dá aj jeho exoskelet, avšak v tomto prípade je nutné zbierať kovový odpad, ktorý padá z porazených protivníkov.

Podpořte Databázi a kupte si hru na Xzone.cz … nebo přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek

SilentWolf
SilentWolf

pajmič: Jo, zajímalo by mě co by mohlo vzniknout, kdyby ještě chvíli psal/žil. Podle měl na to vytvořit nějaký nový typ děsu, který dodnes…


Nejlépe hodnocené komentáře


Po úspěchu "Soulsborne" série se několik studií rozhodlo vydat se v jejích šlépějích. Z již vyšlých her jmenujme alespoň Lords of the Fallen, Salt and Sanctuary a PS4 exkluzivitu Nioh, z chystaných Hellpoint. The Surge je ovšem první taková hra se sci-fi settingem.

Na počátku hlavní hrdina přijíždí do nové práce pro korporaci CREO, následně je vybaven exoskeletonem, klasicky se něco pokazí a tak jde zejména o to zjistit, co se stalo a co se s tím dá dělat. Celkově čekejte mix exoskeletonů, implantátů, robotů, nanotechnologií a umělých inteligencí. Příběh je vyprávěn zejména prostřednictvím nalézaných záznamů a NPC, které hráč potká.

Na počátku hry je sice možné vybrat si ze dvou "povolání" (Field Technician a Heavy Operator), nicméně rozdíly jsou minimální, ovlivňují pouze počáteční vybavení. Ve hře také absentují statistiky typu síla, inteligence, obratnost (základem je pouze trojice životy, stamina a energie), stěžejní RPG prvek tak spočívá ve vylepšování exoskeletonu za nalezený šrot (tech scrap). To má vliv v prvé řadě na životy, staminu a energii (poměrně malý), každý další level hlavně zvedá úroveň Core Power, která je určující pro používání implantátů.

Každý exoskeleton (v průběhu NG, NG+ a dále je hráč vždy několikrát vystřídá) má totiž určitý počet maximálních slotů pro instalaci implantátů (postupně se odemykají při dosahování vyšších úrovní exoskeletonu) a současně každý implantát (a také každá část brnění) má určitý požadavek na Core Power. Core Power 20 tak znamená, že součet všech požadavků na Core Power nesmí překročit 20. Implantáty jsou mnoha různých typů a úrovní, nejčastěji jsem používal implantáty pro zvýšení životů a léčení, zbytek (různé zvyšování staminy, energie, regenerace) spíše sporadicky či vůbec. Moje první výtka tak směřuje k nevyváženosti implantátů.

Vybavení (zbraně a brnění) je řešeno originálně, v souboji je možné zaměřit určitou část těla protivníka a pokud je obrněná a protivník obdrží dostatečný počet zásahů, tak se nabije ukazatel energie, který krom jiného umožnuje tuto část těla useknout. Poprvé to vede k získání nákresu daného brnění či zbraně, další useknutí znamená zisk materiálů, které jsou potřeba k výrobě či vylepšení zbraní a brnění. Zbraně a brnění je sice možné nacházet i mimo boje, ale velmi sporadicky, tento mechanizmus je tak stran vylepšování postavy velmi podstatný. Nese to s sebou ovšem několik nedomyšleností. Při boji s více než jedním protivníkem nelze jednoduše přepínat z jednoho na druhého. Pokud chci vyrobit úplně novou zbraň či brnění, tak se musím vrátit úplně na začátek celé hry, protože z nikoho jiného základní suroviny nepadají (a ve hře neexistuje fast travel). Pokud mám silnou zbraň a čelím slabému protivníkovi, tak jej zabiju rychleji, než se stihne nabít ukazatel energie.

Zbraní a brnění taktéž není žádný závratný počet. Herní doba činí zhruba 30 hodin, brnění jsem za tu dobu vyměnil 1x (počáteční vylepšené na level 4 za jiné) a zbraň 2x (počáteční trubku z prvního levelu za jinou zbraň z prvního levelu a cca po dvaceti hodinách hry za jinou, se kterou jsem hru dohrál). Při boji s každým z pěti typů zbraní (jednoruční, obouruční, hole a dva další rig typy) se totiž hlavní hrdina postupně vylepšuje a přechod z jednoruční zbraně, kterou ovšem ovládám na levelu 20, třeba na hůl (kterou ovládám na levelu jedna), znamená zbytečný grinding (kterého i tak není ve hře málo). Pro vylepšení na maximální stupeň zbraně i brnění je také třeba použít speciální suroviny, které jsou v celé hře v tak malém počtu, že vystačí na vylepšení jedné zbraně a jedné sady brnění, což opět hovoří proti experimentování.

Samotné boje jsou celkem klasické, možnost krytí (příliš jsem nevyužil, nedá se při tom pohybovat) a úskoku, každý útok ubírá staminu, která se zase postupně doplňuje. Taktický prvek spočívá v tom, že chci buď získat konkrétní část brnění nebo co nejrychleji protivní zlikvidovat a pak mířím na neobrněnou část těla (pokud takovou má, není to pravidlem). Protivníci používají krytí, úskoky a další finty a jsou většinu času schopní člověka zabít na pár ran, takže jsem ani příliš nepoužíval komba. Bossů je ve hře pět a žádný mě nějak extra nezaujal.

Co se týče designu, na jednu stranu se jedná o atmosférickou a neokoukanou sci-fi záležitost, na druhou stranu vypadá po chvíli prostředí všude dost podobně. V žádné části mně vyloženě nespadla brada a příliš tomu nepomáhá ani to, že se nemalá část hry odehrává ve fádních servisních chodbách a že se autoři (na to jak je hra malá) dost vyžívají v backtrackingu.

Celkově se jedná o slušnou, originální a atmosférickou záležitost, ale nemálo hrních mechanismů by ještě chtělo poladit a Lords of the Fallen od stejných autorů je po všech stránkách o něco pestřejší.

EDIT po druhém dohrání a splnění všech achievementů. Není nutné vyrábět nové zbraně či brnění na levelu jedna, ale rovnou na vyšších (v NG až do levelu čtyři, v NG+ do levelu devět atd.), toho jsem si při prvním hraní nevšiml, měl jsem za to, že je třeba vyrábět a upgradovat postupně. Zbraň jsem používal pořád stejnou, brnění ditto. Průchod byl výrazně svižnější (silnější postava, už bylo jasné, co má smysl a co ne stran vybavení, zbraní, implantátů), kde si dát na co pozor atd. Na druhou stranu je zisk některých achievementů dost podivná haluzárna (nemít zálohovaný save, tak by mi minimálně jeden utekl a boj se čtvrtým bossem tak, aby z něj vypadly všechny nákresy najednou, je úplný nesmysl).

Pro: sci-fi setting, zaměřování končetin, vylepšování arsenálu

Proti: žádná povolání, málo vybavení, stereotypní lokace, v porovnání s velikostí hry příliš mnoho grindingu a backtrackingu

+13+13 / 0

Rád se v herních světech ztrácím. Máloco mě dokáže vytrhnout z imerze s natolik svědomitým škubem, jako přestřelená linearita pohybu po mapě, babičkovské držení za tlapičku, a neviditelné zdi tak překouřeně líné, že i moje sobotní rána by měla co dohánět. The Surge v tomto směru mé choutky naplnilo přímo znamenitě - od druhé oblasti dál je to totální labyrint trubek, slabých mříží, nezabezpečených mostů, a nepřátel kolikrát až překvapivě divotvarných. Díky tomu, že tu člověk samozřejmě nemá žádnou mapu, a jednotlivé sekce jednotlivých oblastí si v tomhle industriálním settingu jsou vcelku pochopitelně vzájemně hodně podobné, musel jsem si při hraní dokonce dělat poznámky a náčrtky bokem, než jsem si všemožné stezky prostě zapamatoval (což se mi stejně většinově nedařilo). V náběhu do finiše si bohužel už hra s poslední oblastí nevidí do huby, a předvádí takovej hárdkór fetiš bukkake čelendž, že to i na můj masochizmus bylo moc, a za nic jiného než frustraci ty poslední dvě hodinky opravdu považovat nemohu. Celkový dojem to kazí ale málo, takže je to i tak pořád za pět bludišťáků. A pět zanedbatelných procent dolů z hodnocení.

The Surge je kurevsky těžká hra. Z takových devadesáti procent se jedná o zcela férovou obtížnost, přičemž těch zbylých deset vyplňuje kolikrát dosti prdélní kamera, citelně chybějící přeleštění, a ta celá poslední anální oblast. Celá. Jestli na vás už libovolný díl Dark Souls byl přespříliš, rovnou mazejte o dům dál a na tuhle hru se nekoukejte ani jedním okem v zrcátku. Byť se to tak ze začátku nezdá, hodně brzy je člověk nucen se - opravdu pilně - naučit a osvojit si i ty nejniternější, nejmalichernější vlastnosti zdejšího soubojového systému. Zatímco prvních pár hodin si bohatě hráč vystačí se správně vybranými, správně časovanými komby (a už za ty se cítí jako značný bédés!), průchodem druhou oblastí již příjde řada i na stacionární úhyby, alternativní podobu komb v závislosti na pozici vůči nepříteli (ne, nedělám si prdel, tady se komba opravdu mění podle toho, jestli čelíte enemákově levačce nebo pravačce), zpřísnění menežmentu staminy a energie (pak vám ta hra ještě šoupne do harampádí i drony, což se v podstatě vyrovná študování nové 50ti stránkové učebnice matiky), ad. Bez toho je to jeden výprask za druhým. Hra si tedy žádá opravdu výraznou trpělivost a ochotu učit se, ale o to větší je pak ta satisfakce, když člověk sežvejkne skupinku tří nepřátel, a následně ještě projede jednou hnusnou mechanickou dogou jak nůž máslem. Takovou euforii jsem si neužil ani nepamatuju.

Z hlediska storytellingu je to Dark Souls: Prepare to Die Edition jako vyšitý - hráč potkává přátelská NPC, pro které může "plnit side questy", a příběh jako takový mu je vyprávěn takřka exkluzivně skrze audio logy a staré voice maily. Pozorný hráč se toho pak samozřejmě doví i mnoho dalšího už jen z prostředí samotného. A vocotedagou? Bez spoilování můžu předeslat, že pokud si rádi kladete otázky typu "co to vlastně znamená být člověkem? Kde začíná a končí lidskost? Co všechno bychom měli být ochotni obětovat za záchranu lidstva, potažmo celého světa?", tak si příjdete na své. A konec vás asi nasere, mno.

Při hraní jsem si hezky s pokojným rohlíkem na ksichtu zavzpomínal na System Shock, Vesmírnou Odyseu, The Thing, Doom 3, a hromadu dalších. Hódně moc by tý hře prospělo přeleštit (a to finále ideálně rovnou komplet předyzajnovat), ale když vonoto zároveň tak sympaticky klade důraz na atmosféru, poměrně pečlivý world building, svého hráče to vyloženě respektuje, a ještě je to po Lords of the Fallen tak milým překvapením...fakt jsem si to užil, hele.

Pro: Lahůdkový bojový systém; atmosféra; level design; příběh

Proti: Celá poslední oblast; mnohému značně chybí poliš

+9+10 / -1