Zkraje se musím přiznat, že vyjma zásahů plamenometem jsem nikdy nebyl zapáleným fanouškem série Aliens versus Predator. První díl mám spojený zejména s řáděním v multiplayeru na prvních LANkách a druhý díl jsem zcela ignoroval. Něco mě však hlodalo podobným způsobem jako zoubky vysunuté hlavičky vetřelce na temeni mé hlavy, a proto jsem se rozhodl po mnoha letech zkusit kultovní AvP 2.
Hned od počátku je oproti prvnímu dílu znát drastický pokrok (a to nejen proto, že hra umožnuje drastické odtrhávání končetin). Tohle mě na hrách z přelomu milénia vždycky bavilo – sledovat masivní grafický i herní posun, k němuž stačí například jen 1-2 roky vývoje. Grafický engine totiž není jen o vizuálu, nýbrž otevírá dveře i kvalitnějšímu vyprávění (a vyprávět lze i obrazem, nejen dialogy, či texty). Lithtech engine sice nikdy nepatřil mezi nejoblíbenější, ale jeho vylepšená verze oproti svému předchůdci No One Lives Forever zde vypadá až překvapivě dobře. Na poměry akční řežby velmi oceňuji kvalitní, filmově laděné cutscény a několik podařených skriptovaných událostí.
Singleplayerová kampaň za Mariňáka předčila veškerá má očekávání. V prvé řadě je to herní design, díky kterému je AvP 2 od prvního dílu fakticky k nerozeznání. Tam, kde jste v jedničce svištěli povětšinou stereotypními prázdnými prostory, se zde otevírá perfektně vymodelované prostředí vesmírných lodí i samotné planety, z které přímo sálají filmové předlohy, zejména Vetřelec 2. Člověk si až místy vzpomene na System Shock 2, byť ten je samozřejmě ještě o pár levelů výše. Hratelnostně je kampaň za Mariňáka také skvěle vyladěná. Chvíli pomalý postup a hororové ticho, vzápětí zběsilá akce s náběhy vetřelců ze všech stran. Úžasné!
Druhá v pořadí je kampaň za predátora a nutno podotknout, že ta představuje návrat ke kořenům, jaký jsem si rozhodně nepřál. První hodinku skáčete po mýtické planetě, na níž se vlastně nic nenachází, jen pár zbloudilých mariňáků, jejichž hlavy musíte řádně nabodnout na kopí. Problém spatřuji nejen v herním prostředí, ale i v atmosféře. Jakožto predátor nemáte strach, ale přesto si nemůžete počínat jako král světa. Vlastně v závěru mi kampaň za predátora přišla nejtěžší, protože face-to-face vás mariňák s minigunem nebo skryté kulometné hnízdo vyřídí zhruba za jednu vteřinu. Vaše infiltrace vesmírného plavidla znamená festival ukládání a loadování a z mého pohledu jen pramálo zábavy.
Když na paškál přicházela kampaň za vetřelce, zkřížil jsem všechny prsty a pro jistotu i další údy v naději, aby se to povedlo. A ono skutečně – začít jako malá potvůrka, která se potřebuje v přítmí někomu přisát na obličej a pak se mu zaživa vyškrábat z dutiny břišní, tomu říkám imerzivní zážitek! Procházení hry za vetřelce je především zábava. V prostředí vás nečeká mnoho interakce, když si nemůžete ani přivolat výtah, ale ona se vždycky u stropu nachází příhodná větrací šachta… Tři hodiny v kůži vetřelce však bohatě stačí, neboť koncept lezení po stěnách a výlučného boje zblízka nemá potenciál delšího trvání.
Sečteno a podtrženo, je to trochu jízda na horské dráze, ale dobré nápady se nezapřou. Musím uznat, že AvP 2 na poměry akční hry z roku 2001 skvěle vypráví příběh „osídlení“ jedné vzdálené planety ze třech různých perspektiv. AvP 2 je kus historie, jehož minimálně první kampaň si stojí za to vychutnat i dnes!
Hned od počátku je oproti prvnímu dílu znát drastický pokrok (a to nejen proto, že hra umožnuje drastické odtrhávání končetin). Tohle mě na hrách z přelomu milénia vždycky bavilo – sledovat masivní grafický i herní posun, k němuž stačí například jen 1-2 roky vývoje. Grafický engine totiž není jen o vizuálu, nýbrž otevírá dveře i kvalitnějšímu vyprávění (a vyprávět lze i obrazem, nejen dialogy, či texty). Lithtech engine sice nikdy nepatřil mezi nejoblíbenější, ale jeho vylepšená verze oproti svému předchůdci No One Lives Forever zde vypadá až překvapivě dobře. Na poměry akční řežby velmi oceňuji kvalitní, filmově laděné cutscény a několik podařených skriptovaných událostí.
Singleplayerová kampaň za Mariňáka předčila veškerá má očekávání. V prvé řadě je to herní design, díky kterému je AvP 2 od prvního dílu fakticky k nerozeznání. Tam, kde jste v jedničce svištěli povětšinou stereotypními prázdnými prostory, se zde otevírá perfektně vymodelované prostředí vesmírných lodí i samotné planety, z které přímo sálají filmové předlohy, zejména Vetřelec 2. Člověk si až místy vzpomene na System Shock 2, byť ten je samozřejmě ještě o pár levelů výše. Hratelnostně je kampaň za Mariňáka také skvěle vyladěná. Chvíli pomalý postup a hororové ticho, vzápětí zběsilá akce s náběhy vetřelců ze všech stran. Úžasné!
Druhá v pořadí je kampaň za predátora a nutno podotknout, že ta představuje návrat ke kořenům, jaký jsem si rozhodně nepřál. První hodinku skáčete po mýtické planetě, na níž se vlastně nic nenachází, jen pár zbloudilých mariňáků, jejichž hlavy musíte řádně nabodnout na kopí. Problém spatřuji nejen v herním prostředí, ale i v atmosféře. Jakožto predátor nemáte strach, ale přesto si nemůžete počínat jako král světa. Vlastně v závěru mi kampaň za predátora přišla nejtěžší, protože face-to-face vás mariňák s minigunem nebo skryté kulometné hnízdo vyřídí zhruba za jednu vteřinu. Vaše infiltrace vesmírného plavidla znamená festival ukládání a loadování a z mého pohledu jen pramálo zábavy.
Když na paškál přicházela kampaň za vetřelce, zkřížil jsem všechny prsty a pro jistotu i další údy v naději, aby se to povedlo. A ono skutečně – začít jako malá potvůrka, která se potřebuje v přítmí někomu přisát na obličej a pak se mu zaživa vyškrábat z dutiny břišní, tomu říkám imerzivní zážitek! Procházení hry za vetřelce je především zábava. V prostředí vás nečeká mnoho interakce, když si nemůžete ani přivolat výtah, ale ona se vždycky u stropu nachází příhodná větrací šachta… Tři hodiny v kůži vetřelce však bohatě stačí, neboť koncept lezení po stěnách a výlučného boje zblízka nemá potenciál delšího trvání.
Sečteno a podtrženo, je to trochu jízda na horské dráze, ale dobré nápady se nezapřou. Musím uznat, že AvP 2 na poměry akční hry z roku 2001 skvěle vypráví příběh „osídlení“ jedné vzdálené planety ze třech různých perspektiv. AvP 2 je kus historie, jehož minimálně první kampaň si stojí za to vychutnat i dnes!
