Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

System Shock 2

System Shock 2: Enhanced Edition

11.08.1999
90
250 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Na druhém díle se podílela společně dvě studia Looking Glass a Irrational Games, a ačkoli se na jeho vývoji přímo nepodílel tvůrce prvního dílu, Warren Spector, titul na předchůdce úspěšně navázal a získal si početné zástupy příznivců.

Hráč je odkázán téměř výhradně sám na sebe a s trochou munice musí přežít několik děsivých hodin na zdánlivě opuštěných palubách vesmírné lodi zvané Von Braun.

System Shock 2 kombinuje směsici několika žánrů, především FPS a RPG. Jsou v něm ale zastoupeny i prvky stealth akce, díky tomu umožňuje, v kůži několika rozdílných postav, vždy trochu odlišný styl hraní a poskytuje tak znovuhratelnost. Stejně jako vzájemné kombinování všech stylů dohromady v průběhu jednoho hraní. To z něho dělá unikátní koktejl, namíchaný tísnivou atmosférou, variabilními úrovněmi, nelineárním řešením situací, strhujícím příběhem a odpovídající herní dobou.

Jako engine byl použit ten z Thief: The Dark Project pojmenovaný Dark Engine, proto toto pokračování nedisponovalo v době vydání dostatečnou technickou stránkou, jako ostatní hry té doby. Dnes je skrze moderskou komunitu možné se zbavit veškerých neduhů a problémů, způsobených migrací na nové operační systémy a výkonnější počítače. Výjimkou tak není podpora širokoúhlých rozlišení, 32bitové grafiky apod.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak konečne prvý trialer na SS2:EE je vonku - a vyzerá to fantasticky :)

Jedna vec mi v tom remasterovnaom intre chýba, ale aj tak vyzerá skvelo a moc ma tým potešili.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Po dohraní prvého dielu na maximálnu možnú obtiažnosť som sa hneď vrhol aj na diel druhý. Samozrejme po stomilónty krát...

Najlepšia hra aká kedy bola vyrobená je jasným favoritom herného neba. Nehorázne vymakaná atmosféra, ktorú nič neprekonáva, maximálne sa tak možno vyrovnáva. Táto hra je aj zaujímavým dôkazom toho, že zvuk dokáže spôsobiť viac vo výslednom efekte ako grafika.

Nad 100% som vôbec nerozmýšľal ale som ich tam rovno nahodil, tu fakt nie je o čom.

Škoda že som hral Systemáka skôr ako Deus ex, keby to bolo opačne ešte viac by vynikol ten neuveriteľný fakt, že bobastická-úžasná a nehorázne zábavná hviezda herného neba Deus ex (to akože aj naozaj je) je v porovnaní so System Shockom len také smiešne orezávatko pre malé detičky v plienkach.

Je to Hardcorová hra ako má byť, nádherne tvarovateľná postava vďaka skillom a traitom je tou najlepšou devízou. Aj keď je pravda že po prejdení na Rickenbacker je z toho len rovný tunel a level dizajn klesne oproti 5-levelom Von Braunu.

Zhrnuté a podčiarknuté, kto toto nehral ten to určite s hraním počítačovývh hier vôbec nemyslí vážne, System Shock 2 je úplný základ herného vzdelania.

Tak kolonka PRO má príliš obmedzenú dĺžku na túto hru :-).

Pro: Je táto kolonka nejako obmedzená, lebo toho je moc veľa. Možnosti voľby vývoja postavy, ZVUK, ZVUK, ZVUK..... Hlas Xerxesa je tak dokonale neživý ako hlas HAL9000. So znalosťou anatómie sa lepšie zabíja. Viac druhov munície na rôzne typy terčov . Atmosfér

Proti: Jediné čo môže vadiť sú technické problémy na nových hardwarových konfiguráciach, ale za to môže hlavne čas a nie gameplay hry ako takej takže nič skutočné sa nedá vytknúť.

+51
  • PC 95
Pamatuju si, že poprvé jsem hrál demo někdy v roce 2000 a byl ze hry posraný až za ušima.

Vrátil jsem se k ní poměrně nedávno s tím, že tohle prostě musím dohrát. A neudělal jsem chybu. Zastaralá grafika je ten nejmenší problém a při hraní mi vůbec nepřišla na mysl. SS2 má totiž jiné esa v rukávu. A těmi je hratelnost, atmosféra a příběh.

Hru jde dohrát opravdu mnoha způsoby. Ať už jako mariňák odpalující granátometem nepřátelé na kousky, psionik trhající stvůry pomocí své mysli nebo plíživý inženýr hackující bezpečnostní systémy, bedny, dveře a tak dále.
A kdyby to bylo takhle, tak je to ještě nuda. Ale tyhle ideální typy jde všemožně kombinovat a vždy z toho vznikne unikátní postava, která umí to a to a má silné stránky tady a slabé zase jinde.
Všichni ale mají jedno společné. Hra ze začátku není vůbec jednoduchá a respawnující nepřátelé vás nejenže mohou nepříjemně znérvozňovat, ale i vyloženě frustrovat. Pokud ale na tuhle hru přistoupíte, atmosféra se ještě prohloubí. Zpočátku nacházíte munice trestuhodně málo, moc toho nejde hackovat, v podstatě se oháníte jen hasákem a zbraně co najdete jsou ve strašlivé kondici.
Dobře to ale buduje atmosféru. Chodbami vesmírné lodi Von Braun se rozléhají strašlivé zvuky, děsivé hlasy nepřátel ("Run! Yes! Run!"), prskání poškozených přístrojů, řev zmutovaných opic a dokonce i laskavé hlasy robotů, kteří vás ale chtějí zabít. Do toho všeho všudypřítomné zohavené mrtvoly členů posádky lodi, krví napsané nápisy na zdech, zvukové disky objasňující co se vlastně stalo...
Prostě atmosféra je, že by se dala krájet. Škoda jen, že zhruba v půlce hry už naberete tolik munice a zbraní, že onen pocit plazení se pro každý náboj a přežití už tak silný není. Lékarniček ale zase tolik nepřibude.

O příběhu snad nic, protože každý spoiler by byl hříchem. Postupné odkrývání hrůzy, která zasáhla Von Brauna mě drželo u hry dlouho do noci a vy s postupně dalšími instrukcemi které dostáváte a s disky které sbíráte zjišťujete, že stále víte málo a to vám nijak dobře neudělá. Také zde nastává jeden z údajně největších příběhových zvratů vůbec, ale ten nechápu jak někdo nemohl předvídat.
Oba dva hlavní nepřátelé hry taky stojí za to.

Nevím, co bych už ke hře napsal. Hodnocení mluví za sebe. Jediné, co hře brání dostat vyšší hodnocení je slabší finále hry, skoro jako by na vývojáře tlačila deadline. A pokud vám nevadí stará grafika a respawnující nepřátelé, není důvod tuhle hru aspoň nezkusit.

Její status legendy už jí totiž nikdo nesebere a takové pokusy jako Bioshock se klidně mohou snažit dál. Král zůstává králem.

Pro: amtosféra, (znovu)hratelnost, příběh a jeho odkrývání, začátek a prostředek hry

Proti: trochu slabší finále, pro někoho starší grafika a respawnující nepřátelé

+46
  • PC 95
Herní výzva #3

Kdybych měl System Shock 2 charakterizovat jedním slovem, bylo by to "elegantní". Žádná z částí hry nepůsobí přebytečně, všechny mají své důležité místo a podporují se navzájem. Samostatně nejsou sice top ve svém žánru - není to ani ta nejlepší střílečka ani to nejkomplexnější RPG, které jste kdy viděli, ale dohromady to společně se vším ostatním prostě funguje na jedničku.

Už od prvních kroků na vesmírné lodi Von Braun mi bylo jasné, že jsem rozehrál něco jedinečného. Pomalý průzkum liduprázdných chodeb s pouhým hasákem v ruce. Boj o přežití s podivnými mutanty a nedostatkem úplně všeho užitečného. Postupné odhalování tragického příběhu lodi a jejich cestujících. Bohaté možnosti rozvoje postavy a přístupu ke hře. Všudypřítomný pocit zmaru a osamělosti podpořený vynikajícím ozvučením.

Tohle všechno mě pohltilo jak málokterá hra a ačkoliv ke konci SS2 poněkud dochází dech, bavil jsem se u něj úplně královsky. I 17 let po vydání má SS2 pořád co nabídnout a rozhodně se ho nemusíte bát zkusit i dnes - ovládání je naprosto bezproblémové a pokud by se vám nezdála grafika, není nic lehčího než si hru trochu omladit pomocí modů. Pokud nejste beznadějně uzamčeni ve světě coverových stříleček a sportovních her, rozhodně se nemusíte bát nějakých řečí o tom, jak moc hardcore a nepřístupný System Shock 2 je. Když se dostanete přes komplikovanější začátek, tak vás hra chytne a nepustí.

Od vydání System Shocku 2 vyšlo spoustu her v podobném duchu a duchovních nástupců - ať už hororová střílečka Dead Space (svého času System Shock 3), která si ze SS2 bere hlavně prostředí a atmosféru, BioShock, "nástupce" od stejného tvůrčího týmu nebo i první Deus Ex (který se pravda SS2 nemohl inspirovat, protože byl vyvíjen souběžně s ním, ale v jeho herních mechanizmech bychom našli mnohé podobnosti). Ale nemůžu si pomoct, i když každá z těhle her má své nesporné klady a nikdy by mě nenapadlo říct, že jsou špatné, System Shocku 2 se žádná z nich nevyrovná. Můžou být hezčí, větší nebo strašidelnější, ale ne všechny hry jsou jen součtem svých mechanik. Některé jsou něco víc.

Pro: atmosféra, variabilní hratelnost

Proti: slabší konec hry, ze začátku otravný respawn nepřátel

+43
  • PC 100
První cesta plavidla s pohonem rychlejším než světlo nemohla začít lépe. Za cíl byla vybrána hvězda Tau Ceti, slibný kandidát pro existenci obyvatelné planety. Posádka lodi Von Braun doufala v nalezení světa s dýchatelnou atmosférou. K překvapení všech po příletu zachytila signál dokazující přítomnost inteligentního života. K jednomu vědeckému průlomu rázem přibyl další - první kontakt mezi dvěma vnímajícími druhy. Po návratu výsadku z planety bylo jasné, že se něco strašlivě pokazilo. Rok 2114 měl být okamžikem velkého triumfu lidstva, ale nakonec bude možná datem jeho zániku.

Úvod do děje je jako probuzení do noční můry. Hráčův avatar se ocitá uprotřed zmatku. Vše se otřásá, kdesi ve výšce něco vybuchuje a místnosti aktutně hrozí explozivní dekomprese. Naštěstí je tu pevný a rozhodný hlas slibující pomoc. Stačí ho jen poslouchat na slovo. Začátek předznamenává náplň celé hry. System Shock je hybrid mezi FPS, RPG a survivalem. Těžce zkoušený Von Braun vůbec nespolupracuje. Dveře se odmítají otevřít, stacionární věže útočí bez varování a kamery ostřížím zrakem pročesávají svěřený sektor a hledají vetřelce. Aby toho nebylo málo, tak jsou paluby zamořeny podivnými mutanty. Všechny překážky je potřeba překonat, dveře otevřít a hrozby eliminovat. 

První System Shock je téměř perfektní. To málo co mu chybí k dokonalosti dotáhl druhý díl. Postavu lze nyní formovat k hráčově představě, a paleta možností je překvapivě široká. K dispozici jsou tři cesty, respektující klasické trio RPG - mág, zloděj, bojovník. Pochopitelně přizpůsobené sci-fi tématice. Talenty je možné libovolně kombinovat, a variabilitu zvyšují i rozmanité zbraně. Rozdíl mezi opatrným infiltrátorem nabourávajícím bezpečnostní síť, hřmotným mariňákem který do místnoti pošle pár granátů a pak do ní teprve nahlédne, a flexibilním psionikem manipulujícím vědomím, prostorem a hmotou je doslova propastný. Zdaleka neplatí, že boj na blízko je vhodný jen pro šetření nábojů. Se správnou sestavou schopností je mariňák obávaným bijcem tváří v tvář a s trochu jinou sestavou schopností je jím i psionik.

Akce není tak všudypřítomná jako v klasických střílečkách. Nezřídka se vyskytnou i dlouhé minuty zdánlivého klidu, kdy chodby ztichnou a slyšet je jen slabé skřípání a vzdálené lomození. Atmosféra je bez debat nejsilnější stránkou hry. Pouť zdevastovanými, liduprázdnými chodbami by byla strašidelná i sama o sobě, ale tím zážitek teprve začíná. Obrovskou oporou hutné, téměř horové atmosféry jsou porůznu roztroušené deníkové nahrávky. Počáteční rutinní hlášení o každodenních úkolech postupně vystřídají vyděšené záznamy o nevysvětlitelných incidentech, a ty jsou později nahrazeny syrově podanými popisy prožitých zvěrstev. Dabing postav je perfektní a příběh objasňující peklo na palubách je chytlavě napsaný, takže poslouchat jak původně racionální a sympatičtí lidé postupně propadají zoufalství nebo šílenství je vyloženě depresivní. 

Příběh smolné expedice vypráví i prostředí. Návštěva záchodové kabinky v níž se válí dvě flašky od whisky, pistole a mrtvý člen posádky s prostřelenou hlavou vypovídá o náladě panující na lodi. Opevněné stanoviště s podlahou plnou prázdných patron a s několika odhozenými zaseklými zbraněmi naznačuje, že se tady postavila na odpor odhodlaná skupinka. Krvavé skrvny na stěnách dávají odpověď na otázku jak boj dopadl. Takových malých příběhů jsou doslova desítky, a výsledek je neuvěřitelně živoucí a vtahující. Nezáleží na tom kolikrát jsem hrou prošel - vždy mě osud posádky zasáhl a vždy jsem si všiml něčeho nového. I tento popis je ovšem zoufale nedostatečný a sotva klouže po povrchu. S atmosférou druhého System Shocku se nemůže měřit takřka nic. Vyniká nejen mezi počítačovými hrami, ale oslnila by i v knižním a filmovém světě.

Design úrovní je další ze silných stránek hry. Šest pater Von Brauna nabízí přesně vyváženou směsici nepřehlednosti a logiky. Cesta doprovodným plavidlem Rickenbacker je už jen zamotaný koridor, ovšem tak dovedně vymyšlený, že mi to ani nevadilo. Vyloženě slabé jsou až dvě poslední lokace. Naštěstí jsou milosrdně krátké. Pokud má System Shock 2 vůbec nějakou slabinu, tak v poslední hodině, a speciálně ve finálním souboji. Musím ovšem přiznat, že animace byla vrcholně uspokojivá. 

System Shock přišel jako zjevení. Oživil svého slavného předchůdce a nadchl kritiky. Prodejně ovšem pohořel. Občas se tvrdí, že univerzálně líbivý a přístupný Half-Life zabil novátorský a vysoce kvalitní Deux Ex. Pokud je to pravda, tak skutečnou obětí gigantického hitu Valve je System Shock 2. Ten je totiž z celé trojice diskutabilně nejlepší a subjektivně nejzábavnější.

Pro: pekelně hutná atmosféra, variabilita, příběh, silné postavy, RPG prvky, skvěle vyvážený mix FPS a survivalu

Proti: závěrečný souboj, předposlední lokace, twist jde vidět dvě patra dopředu

+41
  • PC 95
Po vynikajícím prvním dílu přichází ještě lepší díl druhý. Lepší snad ve všech ohledech, od atmosféry až po skvělý soubojový systém.

Právě ona atmosféra je, řekl bych největším tahounem. Hra se opět odehrává na vesmírné stanici, kde jediným (lidským) přeživším zůstáváte právě vy, pocit odloučenosti je zde tedy znatelný na každém kroku. K tomu přihoďte ještě určitý hororový prvek, boje proti hordám zmutovaných bestií s minimálním počtem nábojů, respawnování nepřátel, kteří vám často nepříjemně vpadnou do zad (tohle si nicméně mohli autoři odpustit:)) a dostaneme atmosféru tak hustou, že by se dala krájet.

Hůře na tom není ani soubojový systém a s ním spojený vývoj postavy, který je na FPS/RPG nebývale povedený (co se téhle směsice žánrů týká asi nejlépe) . Ve hře získáváte tzv. kybernetické moduly, kterými si můžete u speciálních terminálů vylepšit celkem 4 zaměření, jimiž jsou „Psionické Síly“ (obdoba magie ve fantasy), „technické znalosti“ (hackování, oprava zbraní, modifikace zbraní apod.), „ovládání zbraní“ a 5 základních statistik (Síla, Odolnost, Obratnost, Inteligence a Kybernetická přizpůsobivost /zlepšuje hackerské schopnosti/), moduly si samozřejmě můžete sbírat, či je později získáváte za splnění questů. Tímto si můžete postavu opravdu přizpůsobit k obrazu svému a (znovu)hratelnosti to tak jenom prospívá. Souboje jsou taktéž perfektní a je nutno při nich často trošku taktizovat, neboť jak jsem se již zmínil předtím, nábojů je málo, čili plýtvání se trestá smrtí, navíc každý nepřítel má určité slabosti/odolnosti na jiný typ munice, takže je lepší se dopředu trochu připravit. Například již základní pistole obsahuje hned 3 typy munice- průrazné (proti mechanickým cílům), standardní (na všechny cíle průměrné zranění) a jeden typ proti živým cílům.

Po technické stránce je System Shock 2 obstojný, zvuky jsou opravdu perfektní (i díky nim je atmosféra taková, jaká je), grafická stránka vcelku dobrá, alespoň co se týká prostředí, modely postav jsou na tom ovšem prachbídně. Hudba nijak výrazná a vlastně zní pouze v akčních pasážích, ale celkově skvěle podtrhuje určitou situaci.

Celkově jsem ze System Shocku 2 opravdu nadšen a vlastně nemám žádnou větší výtku, ale tak abych tu pouze nevychvaloval, něco přeci jen přihodím... ne každému se musí zdát košer ten respawn nepřátel, ač příliš otravný vlastně ani není.
Ačkoliv jsem hrál SS 2 po všeobecně až příliš vychvalovaném Deus Exu (který tímto těm, kteří ho snad ještě nehráli, doporučuji, neboť není vůbec špatný), překvapilo mě, že o rok starší a vlastně i méně populární (?)/minimálně zde na DH určitě:)/ System Shock 2 je na tom vlastně o dost lépe.

Pro: Atmosféra, Příběh, Vývoj postavy, ozvučení

Proti: Někomu může vadit respawn nepřátel, graficky slabší modely postav.

+37 +38 −1