Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl

  • PC 75
2017-03-28
CHERNOBYL
Todle je mnohem lepší. Tak zaprvý, proč odvážej mrtvý stalkery ze zony? Zadruhý, kdo by se staral o polomrtvýho stalkera a ještě mu dával rady do začátku? Možná ho tak okrad. Říkáte hustčí atmosfera? To nebude ten správný výraz. Spíš filmová. Já nevim, já si přijdu, jako bych to hrál obráceně. Jednička je uplně jiná a grafika se zas tolik nezměnila, je jen o trochu barevnější. Při chuzi se houpete jako stará bába, máte problém se trefit, ale pocit ze střelby už připomíná kvalitní FPS-ko, vyplatí se už zapnout výklony. Stylem přestřelek mi to připomíní No One Lives Forever (což si musím někdy zahrát). Proč, proč otočili inventář? Abychom v tom měli bordel? Aspon se vám předměty štosují pod kurzor, když už nic. Někdo tady žadoní o další lékárničku. Sám jich mám málo, tak mu dám ránu z milosti. Tak, jsou tady všichni mrtvý. Misi jsem splnil sám. Todle je mnohem lepší. Bedna jde rozstřelit. To předtím nešlo! Se uzdravuju sám? Když běžím, tak se konečně houpe zbran. Baterka je taky lepší. Celý to pusobí otevřenějším dojmem. Je legrační, jak někteří stalkeři mají na sobě Addidasky a tepláky se třema pruhama. Tady někde bude i nákupní centrum. If you wanna pass, must pay. If you have no money, get outta here and dont try sneak thruu. Nemám rád, když mi někdo řekne NE. Za pět minut byla cesta volná… Pejsánci jsou tady nějací plaší, už mám na svědomí čtyři. Dokonce je mužu prošacovat. Chytnu akorát vzteklinu. Fuj, ty musej smrdět. Těch plotu jsem si předtím vubec nevšiml. To nemužu přelízt nebo přestřihat? Přestřelky super! Už mužu střílet rychlopalebně. Akorát se mi zvedá hlavěn, ale to je naprosto v pořádku! S Kalachem je taky radost střílet (Jak to mohli tak dokurvit?). Tak už to mám, troufaj si jen ve smečce! Proti samopalu stejně nic nezmužou. Je radost ty bestie střílet. Když běží rovně proti vám, tak to mám nejradši, než je nahánět přes pul mapy! To se mi zdá nebo ten čokl po zásahu pajdá? Když ho trefíte do hlavy, tak udělá krásnou roznožku. … Lehni!
Přestřelky už připomínají klasické FPS-ko. Grafika je řekl bych dokonce lepší. Noci jsou tady opravdu slabší.
Nově jsem si dal mapu pod Q, protože k podvěsnýmu granátometu se skoro nedostanu a stejně se ted hodí víc do řady vedle zbraní, a už si to s inventářem (Tab) tolik nepletu.
- vedle inventáře (standardně Tab)
2017-03-29
Takhle rychle MP5-ku nepřebíjím ani já! A to jsem se jí hodněkrát napřebíjel! Tak jo, nová oblíbená disciplína, přinesl ohon zmutovanýho psa. No problem. Jsou tady taky kočky? Přijde mi to nefer lovit jenom některý zvířata. Mají snad výjimku? Je snad pes nebo prase v něčem horší?
Ted jsem přišel na to
Líbí se mi, jak je po bitce doráží. To je uplně novej originální prvek! Ted jsem si všimnul, že zbran mužu přetáhnout double-clickem. Ted se dokonce mužu po smrti kolem sebe rozhlídnout. To mi předtím taky vadilo, že jsem si nemohl zkontrolovat, odkud to přišlo.
Tak todle je pecka. Už mi to nepřipomíná Project IGI jenom rozlohou, ale i stylem plížení mezi vojáky. Rozhodně se tady střílí dost, ale k cíli vede několik cest. Mužete si vybrat, jestli obejdete hlídku, počkáte si do tmy, nebo jako já vezmete tábor čelním utokem. Na ruzných místech jsou zakopané cennosti, ale většinou se kolem hemží vojíci a tak dostat se k nim není vůbec lehké. Vadí mi, že každý vydrží zásobník z Kalašnikova a trefit hlavu na větší vzdálenost je zázrak. Každopádně to má už něco do sebe.
Tolik světla v pul desátý? Krásná apokalyptická obloha. Unload! Tvl, ono to jde vybít! Tak to nemá chybu. Abych jenom nechválil, tak to spamování banditu mě taky pěkně sere. Navíc ve tmě vás vidí asi tak stejně jako ve dne. Na piču. Na černobylskou zonu je tu moc živo!
Pokud není dostatek 9L náboju, tak je zbytečný, abys tahal dvou a pul kilovou MP5-ku, a vemeš si jenom Walthera, že jo. V opačným případě je zbytečný Walther.
Pokud by byl všude dostatek 9L náboju, tak si vystačíš jen s MP5-kou.
Pokud by byl všude dostatek 9L náboju, tak je zbytečný Walther.
Nevim, o co se snažili s tím nižším posedem. Je to blbost. S odtahováním mrtvol si ale poradili výborně – jednoduchou kombinací kláves.
Perfektní je, jak rozdělili mapu na uzemí s ruznou výzbrojí, výstrojí a municí. Takhle se i první kousky dostanou znovu ke slovu, když vás pošlou plnit úkol zpátky, protože bez náboju si tam dlouho nezastřílíte. To se jim fakt povedlo. Nevadí mi ani ty ukoly na čas. Má to něco do sebe. Stejně jako když si chcete zkrátit cestu přes les. Většinou je to časová ztráta i munice.
Laboratoř je jako luxusní! Zpracování inventáře (když pominu ty strany) je taky zdařilé. Na zbran si mužete připevnit takřka cokoli jako v reálu od tlumiče, přes optiku, granátomet až po zásobníky s ruznou municí. Zásobníky jdou vybít a dokonce se celková hnostnost odčítá od vystřelených náboju. Klobouk dolu. Přitom to všechno funguje a nijak zásadně nebrzdí hru.
Tak mě napadlo, že sestřelím pštrosa a málem mi spadnul na hlavu. Jako v reálu!
- Well I have said, what I had to say. Now you talk
2017-04-03
Out of laboratory, back to currier.
Yantar.
Granátomet na trojku. Jednička jako záložní zbran je dostupnější při ustupu. Pak mi vyhovuje i posloupnost utočná puška – podvěsný granátomet/etc. Stejně tady bych to měl mít zvlášt, protože to není vyloženě vyhrazené místo pro granátomet jako zbran, ale switch. Jenže to bych musel mít volné místo. Čtyři zustává nuž a pět nějaký šroubky. Optika je zvlášt.
2017-04-04
Yantar. Bažiny.
Konečně jsem se naučil s sebou tahat jenom jednu zbran od každýho typu! Např M4 (podle dostupnosti munice)/pumpa/9mm pistole. A nic víc.
Už mě to spíš sere než baví. Je to moc dlouhý, což by u lepší hry nebyl problém. Právě akce je nudná. Prostředí ožralu od ohýnku mě taky neláká, nejradši bych je tam sejmul všechny, zvláš ty debily, co pořád opakujou jednu frázi dokola, nebo vám stojí v cestě.
Neustálý doplnování mnice a třídění materiálu je otravný. Přestal jsem vnímat rozdíl mezi nocí a dnem.
Proč pořád natahuje závěr? To si nevšimli, jak to zdržuje hru? Zvláš když je nabitá. Hlavně že si hrajou na detaily a to hlavní poserou. Pripyat vypadá dobře. Socha Lenina, nebo alespon to, co z ní zbylo, mi učarovala. Příznačný rok 1917, mimochodem na podzim bude mít Velká říjnová revoluce výročí, tak doufám, že s vlaječkama (nebo i bez nich) vyrazíte do ulic a nebudete sedět doma u počítače!
Komu že konec přišel nudnej?
2017-04-05
I want to be rich. Konec. Hurá! Závěrečné poselství a mužu to odinstalovat. A to jsem si myslel, že to nedohraju, protože mě to už začínalo otravovat. Nicméně Pripjat se povedl. Nakonec tomu dám solidních 80.
Stalker je zvláštní, udržuje si svou atmosferu a má řekl bych s blížícím se závěrem tendenci gradovat. Když nebudete plnit všechny pitomosti, co po vás ostatní chtějí, tak se tam i za pár dní dostanete. Nejlepší lokace jsou v podzemí, na zemi zase otravují roztomilá zvířátka, který je radost kosit u silnice. Dalo by se to tak hrát jako samostatná hra. Bohužel přestřelky s vojáky jsou pořád na předpotopní urovni a mužou bavit jen malý haranty, co nic jinýho nikdy nezkusili.
Tak co mi tahle hra nejvíc připomíná, tak jen namátkou – Tresspassera, Carnivores, už trochu mín OFP, Project IGI (hlavně druhej díl), a když jsme u těch otevřenejch terénu, tak nic se nevyrovná OFDR, tam byste se s vaším orientálním smyslem ztratili.

Pro: Ted mě nic nenapadá.

Proti: Ta tma se nepovedla. Časem rozdíl mezi dnem a nocí přestanete vnímat.

Aliens: Colonial Marines

  • PC 80
2017-01-10
To jsou čuráci, dali tam skiny ke zbranim, a na 1911, když už pominu to, že je to pětačtyřicítka, dali nějaký tři maskování a žádnej bi-tone.
Kapacita 40. Normální pulzní puška používá beznábojnicové střelivo, proto se tam vejde 100 ks. Na druhou stranu je tak rychlé, že je to jako bys vyprázdnil právě 40-ti rannej zásobník. Tady to v tom nejduložitějším ohledu uplně posrali. Vystřelíš ránu a zní to jako dávka. Proč? Navíc není rozdíl mezi zvukem smart-gunu a pulzní puškou. Pulzní puška a Smart-gun mají bejt dva naprosto užasný zvuky, ale odlišný.
Tlumič – a popis – reduces speed of proppelled gases. Pokud není na střelný prach, tak v hlavni žádné plyny nehoří. Jděte se vysrat, takové nelogičnosti hned v uvodu, to by se Tomu Clancymu nestalo!
Nekrytá muška, se poseru. Ty skyny jsou ubohý. Kdo je vymýšlel? Jinak v menu se člověk orientuje dobře.
Nevypadá to tak špatně. Už vím, proč se na hru tak nadává, efekty stojej za hovno, ale já na ně tolik nedám.
Projev zbraní dobrý! Konečně mám na alieny brokovnici. A samostatný granáty! Dal jsem si to na hard, at to stojí za to, kdž je to prej krátký.
JAK MU MASÍRUJE SRDCE PŘES TEN KRUNÝŘ!
Nastavení je výborný i ve hře. Začíná se mi to líbit. Čekal jsem sračku a ted jsem v jednom z Ridlyho filmu!
Detaktor pohybu nemá chybu. Detektor pohybu mě začíná srát, ještě že jde vypnout!
Krev vypadá taky věrohodně. Sliz taky.
Mužu za sebou zavírat dveře, bezva.
No to kecáte, todle se vám nelíbí? První kontakt byl uplně libovej! Trefil ho někdo pistolí?
Z toho radaru se podělám.
Ty vole já ho zabil pistolí, málem jsem se z něho posral, vždyt je výbornej a skvěle vrčí! V tý místnosti na vás mohl vyskočit odevšad a je hrozně tmavá. A jsou rychlí jak svině!
Ted na nás naběhla smečka a mám co dělat, abych udržel healy v modrym. Ještě jeden škrábanec, odražená kulka, a je po mně. Čekal jsem pomalejší rozjezd!
Frajer za mnou zavařil dveře, přes sklo jsem ještě alienovi ustřelil hlavu… jako ve filmu!

Rytmická hudba.
Fakt jsem neměl v umyslu tomu dát moc jen kvuli tomu, že je to moje oblíbená serie, na youtube to vypadalo, že máte pravdu, že se to fakt nepovedlo, ale hraje se to skvěle, má to atmosferu! Později se objeví nudnější pasáže, kvuli kterým strhnu, ale jinak příjemné překvapení.
Během přebíjení mužu změnit zbran. Zdá se, že mysleli na všechno. Je to náhodou propracovaná hra. Místy se grafika muže jevit zastarale, ale není to nic hrozného. Líbí se mi HUD a ukazatel, zda-li mi svítí baterka.. Ukazatel zdraví převzali z AVP, kde jste se na druhou stranu nemohli ani skrčit.
Pamatuji se, že tudle hru odsuzovalo hodně lidí, i na internetu, ale je pravda, že šlo většinou o bezduchý, jednoduchý tupce jedince, kteří chtějí k obědu kaviár a k večeři jelena, přitom nic pořádnýho nejedli.
Tady jich je jako much! Už mě zabili.
Ukládání pozic přes checkpointy, což je ideální pro udržení napětí.
Nastavení ovládání
Tab – detektor, Q – blok, Scroll – Sekundární mod, M4 – granát
Duležitá je myš, primární střelba a zaměřování je jasný, ale granátomet si nezapomente dát na kolečko dopředu! Zpátky mužou bejt granáty, když nemáte boční tlačítko, nebo jen na M3.
Jak hezky syčí, potvory! Na jakou jsou obtížnost jste to hráli, že jste byli tak odolný a alieni líný lemry? Než se rozkoukám, tak ji mám za krkem!
No tak mizej, a co má bejt? Představte si, že hrajete nějakou hrzně kul hru z devadesátek.
Ta brokovnice je lepší. Počkat si, až přiběhnout, a pak to zmáčknout. Náboje ubývaj docela rychle.
Co kecáte, ta mrcha se normálně schovává za překážkama a vyčkává. Málokdy běží přímo.
Tvl, on nezavřel dveře! Se posral, ne? Je hezké, že u jejich otevírání/rozvařování vás klidně zaskočí. Není vše jenom na vás!
Ted tomu trochu nerozumím, vrátili jsme se na svou lod a už je celá zamořená? Kdo natáčel to líhnutí? Todle bude ještě zajímavý!
Opakuju delší checkpointy, zatím mi to nevadí. Příště si to dám na post-human warrior!
2017-03-24
Q – detektor
Scroll Up – melee (v podstatě rychlý utok na myši jako v Crysis)
M4 – sekundární střelba (Scroll se nedá u plamenometu použít) je to jistota
G – granát (do ruky)
Já vás nechápu. Co se vám na tom zase nezdá? Jako asi to nebude ta nejlepší hra na světě, ale dokonale se jim podařilo vystihnout tu atmosferu z filmu. Tentokrát jsem čekal propadák. Vážně jsem těm vašim komentářum uvěřil, zvlášt poté, co jsem shlédl pár videí na youtube, a je to skvělá hra! Hraju na těžkou a musím si dávat hodně pozor, aby mě nesežrali! Lezou po stěnách, jsou zákeřný, schovávaj se, někdy i bleskově zautočí, ustřelujete jim končetiny a do toho krásně syčí… Co víc byste od alienu chtěli?
Skvěle zpracovaný zbraně, konečně je mužu likvidovat zblízka pumpou. Pistoli s nekonečnem náboju si mohli odpustit, ale zase nemá chybu. Ostatní fekty nejsou buhví co, ale nemusím je srovnávat s Crysis.
Nevim, co jsem stáhnul za verzi, ale grafika vypadá solidně – jako na obrázcích. Zvuky jsou na tom asi nejlíp. Věrně kopírují originál (ty filmový). Baterka baterka vydává asi tolik světla jako … , detektor konečně detekuje pohyb vetřelce uvidíte až v pohybu.
- Ignore that sound like a question and move your ass, grunt!
- Tvl, to je dobrý! Má to i svuj vlastní příběh, dementi! Repliky zustali stejný. Mně osobně se všechny ty nový zbraně líbí, jako by se tady někdo pořádně vyřádil. Plamenomet pod utočknou puškou. Granátomety s automatickými brokovnicemi. Několik druhu pistolí. Krásný, až zrak přechází! Ještě si je mužete tunnit, třeba samolepkou ve tvaru psí tlapky.
Uznávám, že hra je místy těžkopádná, připomíná zase to retro, ale mně se líbí. Nepíšu baví, ale líbí, protože se spíš kochám, než hraju. Ty střihy, když vám někdo ustřelí/ukousne hlavu… a bere se vážně, až je to legrační. Nejvíc si mě získal ten týpek, co se pokoušel o masáž srdce přes pancíř. Že vy jste nikdy neměli alieny rádi, co jste pěli tu chválu? Fanoušek musí bejt nadšenej! Už jen čekám, kdy se někdo z vás ozve, kdo to je Ripleyová.
2017-04-12
Nejdříve film, potom hra (která by tě mohla zklamat/unavit). Film tě spíš naladí. Film spíš naladí tu správnou atmosferu.
- Cook the grenade before throwing (stará dobrá hra)
-
Naprosto výborně je tady zpracovaná střelba z pistole. Nebudu to popisovat, vyzkoušejste si to sami. Mužete střílet rychleji, když si počkáte na správný okamžik, až se vrátí závěr zpátky. Líbí se mi ty nový komixový zbraně, kombinace utočný pušky a plamenometu. Ruzný upgrady ala Crysis. Nenásilně. Chybí mi výklony v souboji s vojáky. To, že mám všechny dostupný zbraně u sebe mi strašně, ale strašně vyhovuje (zapamatujte si to)! Zvlášt když předtím jsem hrál Stalkera a nedokázal se rozhodnout, kterou pušku nechám ležet na zemi. Nechci tady rozebírat Stalker, Stalker je jiná hra, ale já si nechci hrát na realitu, chci si pořádně zastřílet! Přitom realističnost byla částečně zachována, protože zároven mužu používat jenom dvě a pistoli. Me gusta.
Dobře je řešeno doplnovaní healu a brnění. Zatímco s životy si musíte vystačit od začátku, helmy a ruzné chrániče nalézáte postupem hry. Někdy jsou i pěkně schovaný, tak se vyplatí prolejzat každý tmavý kout. A nejlepší jsou ty ukazatele. Hned víte, od čeho leží zásobník na zemi.
Grafika je trochu rozmazaná i na vysoký detail, nicméně navozuje filmovou atmosferu. Radost se tam jen tak procházet.
A hele, sedím v nákladním robotovi. To byl muj sen! Jen nevím, proč dementi otočili ruce.
Faceguhheři jsou rychlí jako svině.

Takový psycho! Todle vás nezvedlo ze židle? Pořád jsem čekal nějakou sračku – a zase se vrátím ke Stalkerovi, kde procházíte hnízdem Bloodsuckeru, a to je taková parodie na strach. Tady si opravdu nedovolím … Jdu potichu jako myšla. Hned jako první mě zaujali mrtví alieni. Bylo na tom něco podezřelýho a zachvíli mi došlo, že je to schválně, aby jeden z nich nebyl tak docela tuhej. Výsledek, dámy a pánové, daleko předčil očekávání. Takže já jen s klidem kvituju vaši snahu každou dobrou hru na motivy vetřelce stáhnout na vaši uroven. Má to pozitivní efekt!
Vetřelce je radost střílet! Nejlépe pak pumpou, s tou mám nejvíc ověřených zásahu. Jsou rychlejší a zákařnější než v AVP, nepusobí sice tak ultra živě nebo nasraně (agresivně), ale kolikrát máte s nimi plno práce. Jeden vydrží i několik zásahu z pulzní pušky, dokonce vás muže i zabít, když se netrefíte vůbec. Dalším pozitivem jsou ultra-realistické zvuky, které známe z filmu. Všechno je ozvučeno naprosto přesně a máte pocit, že se nacházíte v aliením univerzu. Na planetu přistáváte 17 dní po ztracení kontaktu s jednotkou, je skvělé srovnávat detaily ze hry s těmi filmovými, když to sjíždíte po sobě.
2017-04-13
Teda nevim, co jste hráli, ale vetřelec vás muže pěkně chytbout a ukousnout vám hlavu pěkně zblízka. V puvodním AVP jsem měl teda vyšší životnost!
To si děláte prdel! Znělo to jako nějaká velká bestie, tak jsem čekal střih, že vyrazí dveře, a přitom byly v místnosti jen dva vetřelci, kteří si mě samozřejmě dvakrát pos sobě dali. Líbí se mi, jak vás srazí až na zem, kde ji od sebe se štěstím odkopnete – to je nejlepší script, jaký jsem zatím ve hře viděl. Zabít je není vůbec lehké. Rozpozná te je až na poslední chvíli, a pokud máte dlašího za zády, tak je konec!
- Oh my God. Not exactly your God
Hicks vstal z mrtvých. Dlouhý příběh, jasný. Ani to nechci vědět. Ještě Newt. Ripleyovou bych asi nerozdejchal.
Co to je za bestii? Aha, chcet to jen tu správnou zbran. Líbí se mi, že detektor ukazuje i zadání ukolu. Je věrohodně zpracovanej, ostatně jako všechno. Když se na něm objeví signál, není to jen šum, ale mužete si být jisti, že ve vedlejší místnosti, nebo nad váma, se skrývá potvora a vyčkává, až k ní přijdete blíž. Opravdu je to užitečná věc. Už vás jen nerozčiluje neustálý pípání, jako tomu bylo v prvních dílech AVP.
Tvl, to je hustý, ona je střílí ze vzduchu. Jako nebudu to hrát hned celý znovu, ale tydle bitky si rád zopakuju.
Ty podvěsný brokovnice a granátomety s jinym označením jsou stejný, jen asi od jinýho výrobce.
Plamenomen se docela povedl, ale na vetřelce je k hovnu. Plamenomet je dobrej leda tak na ty vejce, jinak je k hovnu. Ani se mi nezdá, že by vetřelce větší dávka uškvařila jako v puvodním AVP.
Tady není nic vidět. Ne, že by tady nebylo dost světla, ale všechno je hnědý, vetřelci, stěny, facehuggeři, většinou je rozpoznáte až na ksichtu. Tvl, Dead Space byla procházka ružovým sadem.


Celá hra pusobí trochu těžkopádně, ale hraje se skvěle. Napětí se jim zde podařilo vytvořit lepší než ve slavném AVP 2010, nicméně jako hra jeho kvalit nedosahuje. V každém případě tady chyběla herní variace na filmovou dvojku a další bych klidně uvítal.
-1 +3 −4

Aliens vs Predator

  • PC 100
2017-01-00
Hraju to na nightmare. Ta hra je neuvěřitelně dobře zpracovaná. Od menu po samotný gameplay. Je to radost hrát.
Jeden vision mode. Dokonalý, jako ve filmu. Todle je jedna z mála her, které se podařilo převést z filmového plátna na monitor. Jako další si třeba uvedme Starship Troopers, kde je atmosfera skoro identická. Dobře zpracovali skákání. Ted se mužete ladně pohybovat po stromech jako opravdový predator (v singlu preferuju hru za Marináka, ale v multiplayeru jsem postrach okolí). Vetřelci jsou tady správně spíše za takovou obtížnóu havět, která má šanci jen ve velkém počtu. Ty naskriptovaný sekvence, kdy jim lámu kosti, miluju! A kdyby ne, tak je mužu přeskočit. Vlastně se jedná o taktickej prvek, tak jak byste si představovali, že by vás na kombo měl počítač upozornit jinak než klávesou?
Bože, já jsem v sedmým nebi. A vy jste trochu náročný, vám povim. Osobně si nedovedu představit lépe zpracovaný AVP. Todle je král! Rebelionu se to opět povedlo. Asi to musejí být opravdový nadšenci, když i po tak dlouhé době si dali záležet na svém titulu.
Sprint – Space
Walk – Ctrl
Jump – Shift (jako minule)
Cloak na přebíjení (R). Ten silnější utok jsem popravdě moc nevyužíval nikdy. Je příliš pomalý, aby byl na agilní vetřelce efektivní, i když někdy prorazit jejich blok je fuška. Vešel se mi tentokrát pod M4.
Vysávání energie z ruzných zařízení je nejlepší zpusob doplnování energie, s jakým jsme se ve hře za predátora mohli setkat. Logicky nemužu sbírat generátory jako lékárničky (kde by se tam asi vzaly). A ve dvojce to byla naprostá katastrofa, protože jste nedělali zas nic jinýho. V klidu se dá ted projít celá kampan stylem boje zblízka a využíváte více prvku stealth. Na každej typ protivníka se hodí jiná zbran, ale není nad to jim urvat hlavy i s páteří ven z těla.
Oštěpem zabiješ na první ránu cokoli, ale je pomalý, musíš se trefit, takže jen na statický cíle nebo hodně zblízka. Disk je super, sám se vrací. Na první pohled nic moc zbran, ale pomuže vám přímej zásah zneškodní i … Kanon je dobrej a efektní, ale po pár ranách je bez energie. Dá se využívat ke srážení nepřátel a pak je dodělat kombem. Taktické miny (M3), bud se aktivují samy, nebo jim mužete pomoct. Nejlepší je ovšem s nimi trefit cíl přímo.
23h hotovo Noble kampan.
Marine
Sem to řikal, že na ně potřebuju pořádnou armádní výzbroj. S predátorem jsou vetřelci pěkně tuhý. Zblízka vás klidně udělají dva, když nebudete opatrní. Je fakt, že za marináka vydržíte taky dost a vetřelec by měl změnit taktiku a už neblokovat, jen se do vás pustit, ale zase je to zajímavej prvek. Mně se to boxování s ním celkem líbí, když ho mužu sklepnout na podlahu a tam dorazit. Rozjezd není špatný, kolonie je nejlépe zpracovaná z univerza vetřelcu, je celkem rozlehlá, mužete v ní pátrat po PDA a ostatcích jejích členu, což jsem kdysi v roce 2012 nedělal, ale ten nikam nechvátám. Je dobře, že se lokace prolínají, alespon si je zapamatujete. Kamarádka Tequilla má hezkej zadek i ve výstroji a ženskej prvek opět potěší (dokonce si spolu střihnete i part). Má to dobrý hlášky: Jsme v klubu, asi jsme vzbudili sousedy. Give them hell, rookie. Dont relax, marine, got…
Tvl, proč jsem už předtím neměl světlici na kolečku dopředu, když mi chybělo postranní tlačítko?
Jaktože nevidím náboje! Oni mi zmizely, mám je jen na pušce! Já tudle hru žeru. Je možný, že jsem to minule nehrál na hard? To není muj styl. S pulzní puškou padaj jak hrušky. Jen krátký dávky, aby se dostalo na všechny. Todle je hrozně pohodová hra. Žádný zkurvený psycho jako v jedničce, kde jste hodinu trnuli v rohu a kolem se spamovali vetřelci.
Tak je ze mě general. Předtím jsem dokola opakoval jeden checkpoint a asi to mělo i vliv na hodnocení. Je to bomba, nestíháš vubec kontrolovat stav zbraně, najednou máš prázdnej zásobník a nezbývá ti nic jinýho než utíkat! 0.50h
Podruhý souboj s predátorem byl legendární! Kdybych neměl přebito, tak ho na poseldní náboj neudolám. A nečekal jsem, až zahájí odpočet. Come on, mother-fucker!
- Na zemi je rychlej a ztratí se. Mezi životem a smrtí. Na třetí pokus to vzdal.
- Takže v singlu za Marináka má nějaký silový ochranný pole?
2017-01-26
Na jakou obtížnost jsem to hrál? Tolik facehuggeru jsem na xichtě neměl ani v jedničce! Ted dokonce lezou po stěnách a není jenoduchý je zapálit. V hnízdě to byl doslova horor! Že je vetřelec líná lemra? Tak to jste asi hráli jinou hru. Je fakt, že už nelítá 20m, ale předtím jsem dal i čtyři na jeden zásobník. Ted jsem rád, když vubec chcípne! Není kam mířit. Místo hlavy mají meloun plnej kyseliny, do těla to zase nemá učinek. Jeden je ještě zábava, ale dva dokážou už pěkně rozpumpovat srdíčko. Všimli jste si, jak se schovávají ve tmě? Dokud na něj neposvítíte baterkou, tak se ani nehne! Dokonce mají tendenci vás obíhat. Takže pokud je řeč o nějalý umělý inteligenci, tak todle je její ideální příklad! Z androidu se staly robocopové, co po vás střílejí i bez hlav a udu. Preatorian zase svou velikostí připomíná královnu, projít přes něj je peklo. A jak hezky syčí, potvora!
Zbraní je dohromady pět, když nepočítám pistolku a granátomet. Každá je jiná a pokaždý skvěle zpracovaná. Smartgun se třeba někomu nelíbil, ale podle mě nemá chybu. Spoušt je v zadní části (podle originálu), zásobník „jen“ na 150 náboju, ale tak akorát, abyste s ním odrazili smečku alienu. Nemá takovou kadenci ani zvuk, na který jsme zvyklí, ale nic mu to na vážnosti neubralo. Řekl bych, že je to verze s větším kalibrem. Naprosto užasná je brokovnice, se kterou jste maximálně efektivní. Dvě rány současně zblízka řeší všechny vaše starosti. Na jeden zásobník dokážete zneškodnit až osm ještěru! Hodí se i na jinak tuhé androidy. Sniper je na jednu ránu jistota. S plamenometem se pořádně vyřádíte, po chvíli jdou ještěrky do kolen a máte vyhráno. A z pohledu třetího vypadá fakt efektně a má slušnej dosah. Pulzní puška si zachovala všechny svoje rysy a je to nejpoužívanější zbran ve hře. Budete s ní spát, budete se o ní starat, budete se k ní modlit a možná vám ušetří nějakej ten restart!
2017-02-04
KAŽDÁ MISE JE TOTÁLNÍ NÁŘEZ. Ted jsem vkročil na záklandu WY a bitky s androidy a zároven alieny nemají chybu. Nemluvě o záchranné misi předtím, kde jsem zachránil partačku z alieního hnízda, která mi na konci dá víc než pusu. Ted to jdeme z ní dostat, ale musíme se prostřílet na chirurgii. Prostě pecka. Navíc to není nesympatická držka, na kterou se nedá dívat.
- Building better worlds
- Our succes creates your well

Na první pozici
- Pulse Rifle/Shotgun (konvenční)
Druhá pozice
- Sniper/plamenomet (spec)

IT GOES BOTH WAYS

Proti: Nelze se přikrčit, což občas vadí.

The Elder Scrolls V: Skyrim

  • PC 65
Pěkně udělaný open-world pokud máte rádi prozkoumáváni.
Celkem povedené questy které jsou asi hlavním důvodem hraní této hry.
Zábava pro lidi kteří si nepotrpí na nějakou větší výzvu,
Boj je příliš klikání jedním tlačítkem, kdykoli máš málo HP, v pohodě si zastavíš hru a vyléčíš se (pokud máš lektvar léčení) ten však můžeš použít kdykoli a kolikrát chceš (ale stejně jsem lektvary použil naposledy v úvodní lokaci).

Pro: otevřený svět, množství questů

Proti: snadní nepřátelé (i bossové), jednotvárné souboje

+4 +9 −5

The Witcher

  • PC 70
Teď po letech, při druhém hraní, na mě první Zaklínač působí až dojmem amatérské betaverze na trojku. Všechny stavební kameny tu v základní podobě jsou, ale všechny buď nedotažené, a nebo tak trochu zkriplené. Autoři se evidentně nejprve potřebovali naučit vytvořit hru, aby ji pak v dalších dílech dotahovali do použitelnější podoby.

Příběh by mohl mít potenciál, kdyby ho rozpracoval nějaký schopný scénárista (obzvlášť Alvin je wtf, přitom nejdůležitější postava), a o jednoduchých dialozích to platí ještě silněji (až na momenty kdy jsou čistou kopií z knih). Charaktery vedlejších postav nejsou dost rozvinuté, bez vyjímky všechny by potřebovaly víc dialogů a hlubších subquestů. Přitom ale ty příběhové volby hráči předkládané nejsou nezajímavé, herní svět na ně reaguje.

Engine má hra shodný s KotOR a Neverwinter Nights, které na příběhu a dialozích stály, ale Zaklínač se mnohem víc tlačí do dynamické akce - na což ten engine zoufale není stavěný, a boje jsou většinou dost utrpením. Ovládání čehokoli je zoufale nepřesné, postava si v boji s víc nepřáteli dělá co chce, a i při procházení koridorovitých lokací hrozí zaseknutí na každém patníku, neviditelné zdi všude. Vzpomínka na trojku s perfektně ovladatelnou postavou a volně průchozím světem při tom vyloženě bolí.

A tak je to se vším, tolik designérských hloupostí a opruzů se tu sešlo. Ještě že hra je vlastně docela maličká a nedlouhá (srovnávám li s pozdějšími díly).
+17 +21 −4

Adam Wolfe

  • PC 75
Po celou dobu hraní jsem si říkal, že této hře střelím nějakých 85-90%. Protože proč taky ne? Hra se hraje slibně. Jde o solidní oddechovku s ne úplně nejhorším námětem, skvělým ozvučením, povedenou grafikou a dobrou hratelností.

Ocitnete se v kůži bývalého detektiva zabývajícího se paranormálními případy. Příběh je rozdělen do 4. kapitol, ve kterých kromě jednotlivých případů řešíte zmizení své sestry. Děj utíká příjemně. Každá z kapitol vás vyjde, dejme tomu, na něco přes hodinu hraní. Během klikání vám hra dá podnět ke kladení spousty otázek, které začne pomalu vysvět.....
...
...
...
Aha...tak ne. Dřív než se nadějete, hra slavnostně zahlásí konec čtvrté kapitoly a tím pádem i konec celé hry. A ten konec je tak neskutečně stupidní. Ještě teď se mi tomu nechce věřit. Hra vás celou dobu vybízí k tomu, abyste přemýšleli o tom, co se to vlastně děje. Ke konci se zdá, že vysvětlení je poměrně blízko, když v tom vás někdo šlehne smradlavou pětikilovou leklou rybou přes ksicht... Ne, že bych od toho očekával rozuzlení jak od Christophera Nolana, ale WTF.

Shrnutí v jedné větě: A žili šťastně, až do smrti. A pokud se někdo rozhodne udělat dvojku, tak přežijou stejně. Dobře, nebyla jedna.

Pro: hudba, grafika, atmosféra, hratelnost

Proti: konec

+4

Pro Evolution Soccer 2017

  • PC 80
Nový ročník pro Evolution Soccer (PES) je živoucím důkazem toho, jak moc je sportovní žánr produkčně jednoduchý. minulý ročník byla pro mne fotbalovou katarzí po níž jsem ten kulatý nesmysl nechtěl na pár století vidět. Osud tomu chtěl, že jsem se k PSOVI 17 dostal přes kamaráda, který byl dosud věrným příznivcem úspěšnějšího západního rivala FIFA. Poslouchal jsem jeho ody na tohoto psa se zaujetím celých 50 vteřin. Tolik mi stačilo k tomu, aby jsem si nového hafíka koupil. A hle! Odfláknutý port z PS3 s ošuntělou grafikou na PC. Nevadí dáme první mač a uvidíme.

V kostce vám řeknu, že nic není jako minulý rok. Vše je plynulejší, důvěryhodnější, autentičtější, lepší, zábavnější. Pravda, nemáme tu takové vymakané mody jako má FIFA ani to tak hezky nevypadá, ale u fotbalovýho boha a zlatýho míče! Hraje se to parádně.
A to dokonce na klávesnici (nic jako ta zrůdnost s myší ve FIFA). Nějaké ty super serepetičky je těžší vykonati, ale to mne opravdu netrápí. PES 17 je o týmové, kombinační hře, kterou, pokud si osvojíte, namažete si na chleba o třídu lepší tým nebo pána s ovladačem onlajn.

Nejlepší prvky jsou tu: vylepšená hra tělem. Snad poprvé jsem na virtuální trávě zelené měl kontrolu při souboji tělo-na tělo. Fyzické proporce hráčů se při tom značně projevují, nařachanější borec nebude rychlejší než menší i s vyššími statistikami. Vyšší páni si umí udělat prostor, ale zase jsou lehce neohrabaní. Toto má značný vliv na kontrolu individuí na hřišti. At při už při odstavování, předbíhání či přetlačování. Tato nově nabytá moc mi uštědřila mnoho vhazování, rohových kopů či vynucených faulů.

To mi nahrává na pány s píšťalou, kteří byli vloni naprosto nekompetentní paka. Nyní je vše tak, jak má být. Sudí jsou tentokráte daleko obezřetnější. Například hru lokty či jinými částmi těla užívajíc se spíše v bojovém sportu muay thai pískají takřka okamžitě a občas ukážou i nějakou tu barevnou kartičku. Šlapáky, naskakování, tahání za dres, postrkování většinou bývá po zásluze potrestáno. Občas padne na účet tohoto virtuálního sudího nějaká chybka, která vás donutí vyslovit jedno nepěkné slovo, ale to k tomu patří. Viděl jsem daleko horší "pískaly" v naší lize ::)

To mi posílá centr na umělou inteligenci, která se opravdu dokáže přizpůsobovat. I s vypnutou pomocí či neměnnou taktikou jsem byl překvapený jak hráči, obzvláště obrana reaguje. Při prohrávání se snaží více "presovat", při těsném vedení se "zatáhnou". Přičemž psychický stav také dělá mnohé, zejména chyby v obraně nebo náhlý úbytek nasazení po nečekaném gólu, kdy hráčům soupeře takzvaně vezmete "vítr z plachet" Brankáři jsou super. Stalo se mi opravdu jen jednou za 300 zápasů, že se brankář rozhodl vydat se na výlet za balonem přes půlku hřiště. Jinak fungují celkem věrohodně a dělají "lidské" chyby. Někdy nevyběhnou z brankové čáry, nebo vyběhnou pozdě, někdy špatně vyboxují mičudu nebo podklouznou.

A nakonec to "zavěsím do vinglu" pár slovy o obranně. Ta vás z počátku může trochu frustrovat neboť oddělit protihráče od míče není procházkou po rajské zahradě. Načasování, postavení je něco co si časem budete muset osvojit nebo dostanete pěkný ranec od útoku soupeře. Ale jak se vám to dostane do ruky je to paráda, když jste najednou všude, vyhráváte osobní souboje ve vzduchu i na zemi.

Odpískám to pár výtkami, které se týkají spíše technického rázu. Jak jsem předeslal na počátku komentáře grafika je bohužel osekaná oproti PS4,Xbone verzi. A též jsem byl častokrát svědkem divné chyby/glitche, kdy se jako by hra přepne do "slo-mo" a vše se zpomalí na několik vteřin, přičemž framerate ukazuje stále 60FPS. Hudba je generická, komentáře jednotvárné a nudné (i když je fajn, když si můžete u japonské, arabské či italské ligy zapnout příslušný komentář. Dobře to dělá atmosféru). Menu jsou stále binec a absence licencí také nepotěší.

I přes tyto chybky je PES 17 VYNIKAJÍCÍ a nelehká fotbalová simulace, která mne pravděpodobně zabaví do příchodu nového ročníku. Pokud jste fanoušky PSŮ nevidím důvod proč PES17 nemilovat, pokud jste FIFA zastánce, tak spíše u Fify zůstaňte, neboť at jsou tyto dvě hry stejně zelené, tak jsou v jádru dosti odlišné. Rozhodně by byla ale škoda nedat tomuto chudšímu bratříčkovi šanci. Ochudíte se o dost možná nejlepší fotbal za posledních 15 let.

Pro: Hratelnost - fyzické vlastnosti hráčů, nutnost týmové hry, nelehká obtížnost, fyzika míče, obranná hra, umělá inteligence, dobré ovládání na klávesnici.

Proti: Odfláknutý PC port, nudní komentátoři, hudba.

+5

One Piece: Pirate Warriors 3

  • PC 65
One Piece: Pirate Warriors 3 je první arénovka, kterou jsem kdy dohrál (a nejsem si jistý, jestli jsem předtím vůbec nějakou hrál). Protože je její předlohou manga, je to navíc lehce švihnutá hra, plná ujetých hrdinů a neskutečně "cool" nepřátel. Nevěděl jsem do čeho jdu, nečekal jsem nic světoborného, ale popravdě to není tak špatné jak jsem očekával, dokonce jsem se místy i bavil.

Hlavní náplní je samozřejmě mlátit nepřátele hlava nehlava, což je docela zábavné, pokud si hru hráč dávkuje rozumně. K dispozici má gumový Luffy slušnou škálu úderů a komb (všechny švihnuté), díky společníkům lze jednou za čas seslat skupinové megakombo, které dokáže vykosit celou místnost. Společníci (také švihnutí) jsou také plusem hry, protože díky nim nemusí hráč vymlátit sám celou mapu, slušné množství nepřátel zvládnou sami. Hra má lehké rpg prvky, takže jsou z nich ke konci hry dost slušní parťáci.

Příběh je prostě manga. Sice si dokážu představit i praštěnější hru, ale i tohle bylo místy dost wtf. Ale nic proti tomu, prostě zábavná blbina, u které se člověk občas pousměje a občas kroutí hlavou, co tvůrci zase vyplodili :)

Vtipné je, když hráč ve hře totálně deklasuje nějakého bosse, a ten hned poté v cutscéně buď namachrovaně odejde, nebo najednou malíčkem zašlape půl hráčovy posádky do země. I to se párkrát v One Piece stane.

Hra je rozdělená na kapitoly, každá z nich má většinou čtyři podkapitoly (mapy). A jedna mapa trvá přibližně 20-30 minut, což je docela přijatelné. Přestože hra není nějak výrazně těžká, při nesplnění podmínek (úmrtí hráče či někoho z posádky apod.) musí hráč opakovat celou mapu znovu, což je v takhle jednotvárné hře otrava.

A to je snad jediná větší výtka - hra je prostě jednotvárná. 16 hodin stále to samé. Sice se mění prostředí i nepřátelé, ale člověk si toho při té řeži ani nevšimne.

Celkově tedy solidní oddychovka, která zabaví v rozumných dávkách.
+9

Star Wars Jedi Knight: Dark Forces II

  • PC 85
Ze začátku mě Dark Forces 2 moc nezaujal. Obsahuje nepříliš uživatelsky přívětivé menu, kde jsem se asi 10 minut pral s nastavením myši tak, aby to nebylo scrollování obráceně. Nezaujala mě divně hranatá a prázdná 3D grafika, která dost srazila atmosféru předchozího dílu. V prvních úrovních ani nebyl design příliš akční. Spíš to bylo hledání skrytých cest ve velkých arénách a plnění hádanek. Ve výsledku hra obsahuje docela hravý design, ale zaseknout se v některých jejích částech vůbec není těžké.

Vše se mnohem zlepší s příchodem síly a meče. Nepřátel přibude a díky novým schopnostem se dají najít i nějaké zkratky v postupu. Dokonce jsem začal nacházet tajná místa. Stejně jako v minulém díle je design skvělý. I když ho autoři díky 3D prostoru udělali trochu jinak. Chce to trochu prostorové orientace. Meč je fajn. Sice jen pár druhů seků, ale souboje s Jedi temné strany jsou to správné a zábavné koření. Proti střílejícím nepřátelům je celkem k ničemu.

Hru provází výborné animace s živými herci, kteří tak přehrávají, až mě to strašně bavilo. Celkově je příběh plný klišé, romantický a docela fajn. Zbraně jsou nudné. Kromě meče tady nejsou žádné nové kousky a střílíte s nima pořád ty stejné nepřátele. Přesto jsem měl radost z každého postupu. Z každé nalezené cesty. Z každé úspěšně vyřešené hádanky.

Dark Forces II si hraje hodně s prostorem. Obsahuje zábavné souboje na meče a sílu. Nepřátelé při umírání padají tak pomalu, že při střílení do chumlu jsem v kritické fázi střílel jen do mrtvoly extrémně nepřesným blasterem a dostával na frak. Po zpřístupnění štítové ochrany se z toho stává lehoučká arkáda. Akce je docela nemotorná, ale celou dobu mě to dost bavilo.

Pro: světelný meč, síla, design úrovní, super animace, souboje na meče, příběh

Proti: nepohodlné menu, prázdná a neatmosferická grafika, nemotorná akce

+14

The Tiny Tale 2

  • PC 50
Poslední dobou hraji tento žánr nějak často. Namátkou např. série 12 Labours of Hercules, nebo MOAI. I z toho důvodu jsem se na tuhle hru celkem těšil.

Úkolem bylo během 44 levelů uzdravit 4 svatyně znesvěcené zlým Nekromantem. Jednotlivé levely se skládaly hlavně ze sbírání jídla, kácení stromů, těžby zlata a získávání many. Tyto suroviny pak byly použity na stavby a zneškodnění nepřátel. Jednoduchý koncept, ale pokaždé v těchto hrách celkem dobře funguje. To všechno měli na starosti malí gremlini jako pracanti a orkský šaman jako zaříkáváč a hubitel protivníků. Vcelku vtipné byly jejich rozhovory před začátky některých levelů s prvky černého humoru, nebo i drobných sprosťáren.

Nevím proč, ale nepodařilo se mi pokořit žádný z časů, které nastavili vývojáři v jednotlivých úrovních, často mi chybělo tak 20 sekund, někdy i třeba 2 minuty a přitom jsem si byl vcelku jistý, že dané kolo nešlo udělat nějak výrazně rychleji. No co, asi na to nejsem :) Horší bylo, že při označování jednotlivých úkolů, jako například sklizně dýní, nebo borůvek jsem vždy musel čekat, než tyto plody dorostou a ne prostě označit pole dopředu. S označováním byla i další potíž, relativně často se i po kliku dané políčko neoznačilo a pokud jsem si toho nevšiml, tak jsem zbytečně přišel o několik vteřin a často se tak prodloužil čas, kdy jsem čekal na dostatek surovin pro další postup. Dalším negativem jsou zvuky ve hře, nemyslím tím rozhovory, ty jsou dobré, hlavně hlas šamana je skvělý, ale zvuky přímo během hry, když třeba gremlini sklízejí plodiny, tak u toho tak zvláštně hýkají a hekají, že to prostě spíš ruší :/

Tiny Tale 2 není úplně špatnou hrou, ale v daném žánru jsem zatím horší nehrál. Je to škoda, potenciál nebyl špatný, ale hra nedává všechno, co by mohla.

Pro: rozhovory, šaman

Proti: zvuky, špatné označování políček, nepřekonatelné časy vývojářů

+7

Mage the Ascension: Refuge

  • PC 80
Reknu vam to takhle: Balicek Preludes jsem si koupil vpodstate jen kvuli nove hre Vampire: The Masquerade, kterou jsem take jako prvni hral a dohral. Ze v ramci World of Darkness existuje i hra na magy, jsem sice vedel, ale nikdy jsem se o ne moc nezajimal.

Velka chyba.

Refuge me fascinovalo od prvnich radek - nejprve geografickym zasazenim, pote faktem, ze se nekdo odvazil zpracovat uprchlickou krizi. I toto Preludium se vyznacuje minimalistickym grafickym zpracovanim a hudebnim doprovodem, nicmene samotny pribeh stoji za to. Krome toho byste meli byt pripraveni na fakt, ze se obrazovka a predevsim text samotny ruzne vlni, meni odstiny a obcas se hure cte, ale to jen dale podporuje dojem reality, ktera neni staticka - cim vic mimo realitu se hlavni postava nachazi, tim vic se vse vlni a preblikava.

Dalsi plus ma hra za to, ze k cili nevede jedina spravna cesta a vsechny volby jsou, kdyz uz ne v moralnim smyslu dobre, tak alespon akceptovatelne, rozumne, mozne.

Zaverem jen tolik: den po dohrani jsem titul rozehral znovu, abych vyzkousel i jine volby. Rozdily byly necekane velke. A hned po prvnim dohrani jsem se prastil pres kapsu a koupil si hlavni prirucku i prirucky vsech magickych tradic (tech je mene, nez upirskych klanu).

+5

Vampire Prelude: We Eat Blood And All Our Friends Are Dead

  • PC 70
World of Darkness je pro mne jednim z nejlakavejsich settingu vsech dob a hodne me mrzi, ze na PC se na nej objevilo jen tak malo her - a i mimo PC je jich jen velmi malo a mnohe nebyly vubec dokoncene. Nicmene to vypada, ze se zase konecne neco deje a brzy se neceho dockame. Obe preludia maji byt dle vydavatelstvi White Wolf jakymsi predkrmem pred necim vetsim. Treba se dockam WOD - MMO...

Co se tyce We Eat Blood And All Our Friends Are Dead, mam z ni smisene pocity. Vpodstate jde o gamebook, kde existuje jen jedna spravna cesta a vsechny ostatni (alespon co jsem na jedno dohrani pobral) konci game overem.

Spoiler alert

Jen tak pro zajimavost, hlavni postava je jeste o stupen nedomrlejsi krvesaj nez protagonista Bloodlines na samotnem zacatku - neni to ani fledgling, ale caitiff, thinblood. Nepatri ani do zadneho klanu... takze je s podivem, jak snadno se zaplete do valky mezi anarchy (protagonistuv zesnuly sire) a klanem Tremere...


Mnozstvi voleb se s blizicim se zaverem zvysuje, cimz se zvysuje i obtiznost, protoze jste v pripade spatne volby vraceni vice zpet. Zvlaste predposledni segment je v tomhle docela narocny.

Jeste bych se chtel zminit o tom, ze nektere sceny maji ponekud perverzni nadech. Transgender herecka je jen zacatek, popisovani umelecke sbirky hlavniho padoucha bych cekal spis od zastupce klanu Tzimisce...

PS, pri prvnim hrani jsem jel do Seattlu, jsem zvedavy, jestli druha nabizena moznost (New York) je jen slepa ulicka, nebo ne...
+6

Vanquish

  • PC 80
Čekali jsme dlouho, ale konečně jsme se dočkali! SEGA si na stará kolena uvědomila, že na PC platformě hrají i lidé, co hry jen nekradou, ale jsou za ně ochotní i utrácet. I za divné japonské hry, jako je Vanquish, který se po dlouhých sedmi letech konečně objevil i na PC a za tu dobu neztratil ani kus svého stylu.

Pokud jste někdy hráli něco od Platinum, víte, co čekat. Příběh za moc nestojí (za zmínku stojí anglický dabing dvou hlavních postav, jejichž dabéři spolu celou dobu soutěží, kdo nasadí absurdnější chraplák), je to lineární až hanba, ale tahá vás to skrz efektní a rozmanité setpieces a hratelnost je tak vymazlená, že je těžké se nebavit. Díky hlavní mechanice hry, slide-boostu, je všechno tak parádně plynulé, že vedle toho každá jiná TPS vypadá jak rozvážná tahová strategie. Jelikož ale slide-boost energie nemáte nekonečno a využívají jí zároveň útoky na blízko a bullet-time (zde AR mode), musíte zároveň hrát s rozmyslem, jinak se velmi snadno dočkáte reloadovací obrazovky. Funguje to na jedničku, proč tohle za sedm let nikdo nezkusil okopírovat a místo toho jsme celou konzolovou generaci museli střílet teroristy M16kou?

Prostě béčko, ale ukrutně zábavné béčko. Za šest, sedm hodin bohužel přijdou titulky a zbývají jen vyšší obtížnosti a pár challenge map, které buďto prolítnete za chvíli nebo se vám omrzí. Na druhou stranu, díky krátké délce nemůže hlavní kampaň začít nudit.

Hrál jsem na normální obtížnost a hra mi přišla poněkud jednoduchá, což mě u hry od Platinum celkem zarazilo. Pravděpodobně to bude tím, že prostě nebyla optimalizovaná pro precizní míření myší, takže mají nepřátelé kapku moc velké hitboxy a hýbou se trochu pomaleji, než jsme u čistě PC stříleček zvyklí. I zbraně jako Anti-Armor Pistol nebo sniperka, se kterými se pomocí analogového míření muselo být mírně obtížnější se trefit, jsou na PC v rukou i průměrného hráče strojem zkázy a smrti. V současné verzi hry je sice bug, který při vyšších frameratech efektivně snižuje hráčovo zdraví (a v době psaní komentu je na Steamu beta patch, který tento bug opravuje), ale pokud jste hru nehráli v původní konzolové verzi, tak byste si ničeho nevšimli. Pokud se tedy na PC Vanquish chystáte, možná by stáhlo za úvahu začít rovnou na těžké obtížnosti. Ale kromě toho je PC port na jedničku. Běží skvěle, vypadá slušně, myší a klávesnicí se ovládá skvěle, nabízí velké množství nastavení. Nemám moc, co bych mu vytkl!

Sečteno podtrženo, pokud chcete vidět, jak vypadá čistá střílečková hratelnost, pokud si chcete jen užít radosti ze střílení, určitě nesáhnete vedle. V tom je Vanquish třída. Pokud od her čekáte nějaký přesah nebo nějakou přidanou hodnotu nebo nedej bože nějaké umění, hledejte jinde.
+15

Unreal II: The Awakening

  • PC 80
Tak předně, Unreal 2 není rozhodně tak špatná hra, jak se zdálo z tehdejších recenzí i hodnocení tady. Lidi od něj ale očekávali více, protože jednička byla ve své době přelomová a dvojka je "jenom" slušnou sci-fi střílečkou.

Především druhý díl nemá vůbec nic společného s jedničkou. Možná akorát ten svět, ve kterém v pár kolech potkáte staré známé Skaarje, ale jinak jde o nový příběh, nové postavy a z 95% i o nové nepřátelé. Není to na škodu, protože příběh v jedničce v podstatě neexistoval a byl víceméně uzavřený.

Ve dvojce sledujeme Johna Daltona, člena mírových sborů, který se svoji posádkou obráží kolonie a řeší problémy ať už s mimozemšťany či různými korporacemi. Brzy se zaplétá do pátrání po 7 částech mocného artefaktu, který chtějí různé frakce. Ano je to béčkový a ohraný námět, ze kterého si tuším dělal legraci Serious Sam 2, ale co ho povyšuje jsou postavy. Na palubě lodi máte mimozemského pilota, taktickou důstojnici a zbrojaře/inženýra. S každým můžete mluvit a v průběhu hry odhalovat jejich minulost, trápení a nějak jim pomoci. Ve finále přijde jeden nečekaný a smutný zvrat nečekanou zradou o celou posádku přijdete a musíte se postavit proti bývalému veliteli a úpřimně si ho mohli tvůrci odpustit, i když to mělo sílu.

Hratelnost je celkem klasická. Ve dvanácti kolech lítáte z planety na planetu, bojujete buďto s lidmi nebo různými obludami. Zatímco boje na různých základnách s lidmi ničím nevynikají, monster fighty jsou parádní. Zejména laboratoř zamořená pavouky nebo mimozemská loď plná oživlých strojů jsou parádní levely. Dá se říct, že nepřátelé jsou tradiční - lidi se kryjí a schovávají, obludy jsou nejkratší možnou cestou na Vás. Stejně jako v prvním díle platí, že nepřátelé hodně vydrží a jsou celkem mrštní.

Zbraní je přehršel stejně jako v prvním díle, ale tentokrát jsem opravdu netrpěl nedostatkem nábojů a nutností je střídat, takže jsem se k některým ani nedostal. Dispersion pistol zůstala ale je k ničemu, stejně jako slaboučká útočná puška, nechybí slušná brokovnice, výborný plamenomet, raketomet s naváděnými střelami, granátomet s šesti druhy granátů. Kromě toho je tu i něco jako tyčová zbraň, mimozemský laser, sniperka, magnum a všeničící metač černých děr, ke kterému se bohužel dostanete až na konci. Zbraně jsou bohužel celkem nelogicky řazeny do skupin a ještě úplně jinak, než by člověk čekal, takže jsem moc neexperiemntoval (není nad to hledat mezi x zbraněmi tu pravou uprostřed boje) a držel se svého (brokovnice, plamenomet, občas EMP granát či laser).

Jinak většina levelů je stritkně linární, ale ne takovým tím způsobem, aby z Vás hra dělala úplně blbce, jen zkrátka nezabloudíte. V každé úrovni jsou úkoly, ale ty se plní většinou tak nějak samy během cesty. Novinkou, která mě osobně příliš nenadchla je tuna obranných misí, včetně takových kdy rozestavíte laserové pole, věže a vojáky a někoho/něco bráníte. Co mě zarazilo je příšerně pomalý pohyb hrdiny a to i když běží, naštěstí se to dá spravit příkazem z konzole nebo editací config souboru (na steamu je k tomu diskuze).

To vše v příjemné, tradiční grafice, která exceluje především v tom, že každá planeta je jiná a některé lokace vypadají dost exoticky.

Takže ač je Unreal 2 celkem krátký, lineární a má pár much, celou dobu jsem se slušně bavil a myslím že ostatní sci-fi střílečky z té doby (Halo, Kreed, Red Faction 2, Chrome, Chaser) stále s přehledem strká do kapsy.

Pro: Pěkná grafika, postavy, množství různých planet a nepřátel, solidní akce

Proti: Pomalost hrdiny, obranné mise.

+17

Prey

  • PC 85
Jen tak se procházet neznámým světem, šmejdit v jeho zákoutí, odhalovat jeho tajemnou minulost... se asi nikdy neomrzí a vždycky to bude zábava. Prey však v tomto ohledu nenabízí nic moc nového. Lehký závan originality se mísí se záplavou klišé a omíláním stokrát viděného. System Shock, Half Life, Bioshock, Dead Space...v Arkane se inspirovali celou řadou her a vytvořili z nich vlastní best of univerzum odehrávající se na vesmírné stanici Talos I.

A pak. Zničehonic přijde jeden úder francouzákem do proskleného výhledu na prosluněné město a rázem je všechno jinak. Kdo jsem? Kde jsem? Proč jsem, kde jsem? Příběh plný nečekaných zvratů právě začíná.

Oproti přímočarým jízdám Bioshocku a Dead Space je Prey hratelnostně hodně zpátečnická záležitost. Situace se dají řešit různými způsoby, ale hráč o nich dopředu neví. To může být také důvod, proč bude hra pro většinového hráče dosti nepřístupná. Přece jenom - koho by v roce 2017 jen tak napadlo, že může rozbít postraní okno a šípem střelit do tlačítka, které otevře zamčené dveře? A podobně překvapivých řešení je celá řada. Morfující telepat s gloo kanónem v ruce dokáže vymyslet prakticky cokoliv.

Většina dnešních her hráči přesně řekne - co, kde a jak má udělat. Prey řekne pouze - co, a občas kde. Ale jak? Na to si už musí každý přijít sám. Prostě běž a řeš. A občas taky řež. Akce totiž ve hře příliš není. Teprve až ke konci se lokace zaplní větším množstvím nepříjemné havěti. To může být další kámen úrazu pro většinového hráče. Nehraje totiž za super hrdinu, který super zbraní kosí zástupy nepřátel. Funguje zde sice klasické vylepšování zbraní, zbroje a schopností, ale postup hrou je pomalejšího rázu. Pro pochopení příběhu je nutné hodně přemýšlet, všímat si a dost si pamatovat. Velké množství vedlejších úkolů zde není jen jako výplň herního času. Všechno souvisí se vším. Celý svět je totiž hodně komplexní a je vidět, že si na něm dali tvůrci hodně záležet. Je dobře, že se hra nechce zalíbit každému. Překvapení roku? Pro tvrdé jádro SS povinnost.
+18 +20 −2

Atlantis: The Lost Tales

  • PC 85
Audiovizuálně naprosto skvostná hra. Dodnes si pamatuju, jak jsem si jako pětiletý furt dokola zpíval onu základní znělku, respektive jsem běhal po babiččině zahradě a prozpěvoval: ,,Hane Haeá hene Háá é háá"! A dodnes ten track mám ve výběru. Byť to zní jako laciná indiánská popina, má to svoje kouzlo.

Atlantis byla jedna z prvních adventur mého života, přičemž musím říct, že to mým adventurním začátkům prospělo. Překrásná grafika, atmosféra a zajímavý příběh, to všechno tu je, taktéž i chytré a leckdy zábavné puzzly, které často nejsou kdo ví jak jednoduché, nicméně zároveň se rozhodně nepohybují na hraně nemožna. Mimo to má hra i dost dobře zvládnuté určité nebezpečné dramatické situace, při kterých mi nejednou začal v krvi pumpovat adrenalin, což je na adventuru už sakra něco! Hlavní hrdina Seth je navíc svérázný a sympatický mladík, což je jedině dobře, protože na sympatiích hl. hrdiny v adventurách záleží snad úplně nejvíc. V hlavě dobře utkví i postavy. Jako capart jsem se vždy bál onoho plešouna s býčím tetováním na čele, stěžoval jsem si, že akoyltka v chrámu nemá pupík, plus princ Cleon byl jeden z největších záporáků mých brzkých herních let.
Hudba je zde však totálně nadčasová. Atlantis je pro mě dodnes adventura s jedním z nejlepších soundtracků, co jsem doposud slyšel. Tohle je třeba tak úchvatná mystická dokonalost, až z toho vždycky dostanu husinu. (Z nějakého důvodu mám ten track spojený s Yennefer se Zaklínače. Inu, jako "theme" by to nebylo špatné.)
Jistě, má to i svoje problémy. Upřímně mi toho vlastně přijde i docela málo, plus někdy to ovládání (chození) je na zabití. Ale příliš velkou vadu na kráse hry to naštěstí nezanechává.

Moc pěkná hra. A rozhodně nejlepší díl z trilogie. Snad i taky protože se jedná o jediný díl, který dostojí svému názvu.

Pro: Hudba, příběh, atmosféra, puzzly, postavy

Proti: vcelku krátké, ovládání jde ztuha

+28

Botanicula

  • PC 80
Studio Amanita Design je bezesporu klenotem české vývojářské scény. Zatímco z našich známých AAA studií zůstává na scéně v podstatě jenom Bohemia Interactive, četným nezávislým tvůrcům na čelní pozici vévodí tato kreativní firma, uznávaná nejen v naší české kotlině, ale i “za kopečky”.

Botanicula se poněkud vymyká ze zavedené adventurní linie titulů Samorost a Machinarium. Ty byly také hravé a kreativní, ale budily ve mě dojem určité serióznosti. Možná díky odlišnému autorskému týmu. Botanicula ale podle mě není pro každého. Přináší uvolněné a hravé vizuální i zvukové zpracování, ovšem ti, kdož nebudou s tvůrci naladěni na stejně bláznivou až infantilní vlnu, možná nebudou spokojeni a sluníčková “juchů” adventura je nemusí bavit.

Ocitáme se v bizarním ekosystému blíže neurčeného stromu, v jehož mikrokosmu se odehrává střet dobra a zla, boj s pavoučími parazity přinášejícími zkázu. Tým pěti postaviček, každá se specifickými dovednostmi a vzhledem, v klasickém point and click dobrodružství zachraňují stromový svět. Díky nosnému tématu i zpracování Botanicula zdánlivě působí jako dětská hra, ale pro ty menší ratolesti by mohly být některé temnější lokace zdrojem strachu a obav.

Prostředí je nesmírně živé a je radost objevovat a poznávat, co se na monitoru děje. Stylová a bohatě animovaná grafika, po obrazovce vidíme neustálý cvrkot a pohyb, záplava hmyzáčků a různých pidižvíků vykonává své pravidelné rituály. Odměnou za úspěšné interakce jsou kartičky s příslušníky hmyzího řádu (a taky množství achievementů). Na předloženém světě je vidět radost z designu a nesmírný tvůrčí talent. Stylovou a v jiných titulech neviděnou grafiku doplňuje zajímavý soundtrack dokonale korespondující s děním na obrazovce.

Nicméně hratelnost již bůhvíjak orginální není a spočívá víceméně v klasickém point and click adventuření. Hra je naštěstí přístupná, bez dialogů či záplavy zbytečného haraburdí v inventáři, děj a potřebné úkoly se dozvídáme prostřednictvím animovaných sekvencí. Obtížnost je nastavená poměrně nízko a většina úkolů se dá vyřešit bez zákysů. Zpravidla se jedná o přinesení potřebného předmětu, což se ovšem neobejde bez luštění puzzlů, kde je opět mnohdy nutné pohrát si s prvky prostředí nebo i s jeho obyvateli. Mohlo být více využito odlišných vlastností jednotlivých hrdinů.

Oceňuji jistou nelineárnost, což pro adventury nebývá typické. Nemusíme splnit do puntíku vše co se po nás chce, abychom se posunuli dál. Některé úkoly jsou nepovinné a pro příběh jsou vedlejší. Z hlediska technického zpracování je pro Amanitu tradicí zpracování ve Flashi. Nevím, jestli je to tím, ale docela mě iritovalo neustálé vyskakování menu, pokud jsem se kurzorem přiblížil k dolnímu okraji obrazovky.

Botanicula je vhodná především pro hravé pařany, zejména pro ty, co již povili nějaké to dítko. A nebo se mezi děti věkem řadí, či se jimi alespoň cítí. Mohou si tak vychutnat nabízenou animovanou poetiku. Ti co jsou single nebo zatím bez přírůstku do rodiny, možná hru úplně neocení. Za nabízenou vizuální a zvukovou stránku si Amanita zaslouží absolutorium, ale po stránce hratelnosti se nicméně o úplně převratný titul nejedná.

Pro: Grafika, zvuk, hudba, originální svět

Proti: Otravné vyskakování menu

+26

12 Labours of Hercules III: Girl Power

  • PC 70
Je vidět, že série Herkulových dobrodružství v antickém světě má úspěch, a tak autoři chrlí další a další pokračování s neuvěřitelnou kadencí. Třetí, tentokrát genderově vyvážené s názvem Dívčí síla, ale začíná být poněkud nastavovanou kaší.
Principiálně jde opět o stejnou písničku budovatelské “obsluhovačky”. Herkules je poněkud upozaděn, jelikož je lapen do spárů Charybdy a je na bedrech jeho drahé polovičky, aby plnila úkoly a vytáhla hrdinu ze šlamastyky. Ale nebojte, objeví se taky.

Hratelnost, grafické provedení i soundtrack jsou naprosto identické jako předchozí epizody herního seriálu. Festival klikání a sběru jídla, dřeva a zlata, vylepšování farem a pil, lov achievementů. Obtížnost opět snadná a relaxační, i když asi ve třech úrovních lze neuváženým postupem zakysnout s nutností restartu. I kousky puzzle tentokrát nalezeny úplně hladce. Za odměnu získáte kromě čtyř bonusových i finální superbonusovou mapu.

Celkových 45 úrovní nabízí alespoň v mém případě slušnou porci cca 8 hodin odpočinkového hraní. Zatím mě série baví, ale pokud bude další díl opět upečený ze stejného těsta, tak hodnocení nebude takto vysoké.

Pro: Solidní rozsah hry, zábavná relaxační hratelnost, česká lokalizace

Proti: Minimum inovací, naprosto stejné grafické i hudební zpracování

+11

Inner Chains

  • PC 30
Inner Chains je jako velmi atraktivní dívka, do které se na první pohled zamiluje každý malý hoch na základní škole. A dospělý si se slinami u pusy promašťuje pod textilem džagona. Onen první pohled je totiž vizuálně velmi úderný. Na propagačních materiálech vidíte ten hrůzně krásný Lovecraftovský sen, který jako by z obrazovky šeptal: "pojď se bát, pojď mě obdivovat, jsem jediná svého druhu" ano, výborné. Jenže ta atraktivní dívka se VELMI brzy ukáže jako prohnilá, nesympatická, mentálně zaostalá, nevonící, zablešená bestie s visícím překvapením navrch.

První věc, která mě překvapila bylo nesmírně strohé menu, kde nešlo nadefinovat tlačítka K/M a grafické nastavení se omezovalo jen na "nižší/vyšší" Aha. Už je vidět, že tady si dal někdo práci. Tak dáme novou hru - začne intro a vypravěč s přednesem a šarmem Morgana Freemana vás uvede do obrazu příběhu, intro končí a má postava se probouzí. Vycházím ven a vidím tu fajnovou holku, jak mne láká smyslným olizováním rtů....ale moment...něco je špatně. Zvuk ně nějak potichu, najednou mě "blesk sound sample" z freesound.org donutí odhodit sluchátka. Ale to není jediná věc, které jsem si povšiml. Ta hra jede jako šnečí mrzák v letním Saharském podnebí, tak snížím detaily na "nižší" .......""fuj! Kdo se mi to vyprázdnil na monitor?" Teď to jede dobře, ale zase nerozeznám lidskou hlavu od šutru. Výborně, priorita vývojářů zřejmě optimalizaci a zvukové efekty lehce minula.

"Ach, to je nuda. Kde je nějaký příběh" říkám si. Žádný tu není. Střílení je herní agonie. Pohybujte se rychlostí lenochoda s artrózou a osteoporózou kosti a střílíte na nepřátele s inteligencí nakládaný okurky.

Časem vidím, že art design, level design a light effect jsou fajn, ale modely postav a některé textury jsou z roku 2005. Porovnejte si uroven detailů s takovýmOutlast 2. Není to zábava hrát, není zábava objevovat. Hra není ani dobrý horror, vlastně to není vůbec horror. Prach bídné ozvučení a absence ambientního ozvučení neevokuje zhola nic, leda tak tížení očních víček v návalu neuvěřitelně nudy.

Tým, jenž má ve svých řadách výborný výtvarný talent má i lidi, kteří pravděpodobně nikdy nehráli žádný horror nebo střílečku. Inner Chains je napohled do zlata zabalená čokoláda, po jejiž ochutnání se vám rozvine v ústním otvoru chuť análního výtvoru.
+9

Unreal

  • PC 95
Unreal byl ve své době zjevením. V roce 1998 jsem dostal první počítač, stařičkou 486 a zatímco jsem prvně dohrával klasiky jako UFO, Dungeon Master 2 nebo Doom, snil jsem, že si jednou zahraju hry jako Unreal nebo Half Life, jediný opravdový konkurent na poli 3D akcí v té době. Ta grafika! Ty efekty! Hru jsem dohrál prvně někdy po 6-7 letech od vzniku a i tehdy vypadala vizuálně moc pěkně. Jak to dopadlo dnes?

Unreal byl počátkem nové generace 3D akcí, kdy mizela ručně kreslená grafika, mizelo členění do epizod a nenavazujících misí, zakončených zmáčknutím tlačítka (Duke Nukem) nebo dveřmi Exit (Doom). Přinesl navazující kola, kde plynule přecházíte z jednoho prostředí do druhého a ač se dnes zdá divné projít středověký hrad a po krátké procházce údolím narazit na vesmírnou loď, na tu dobu to byla paráda. Jinak je to ale doomovka jak řemen. Zapomeňte na lineárnost, jednu cestu nebo nějaké do očí bijící hinty.

Hra je jedno velké bludiště, kde prostě musíte najít tu správnou cestu, objevit co udělat, aby se Vám otevřely dveře dále a často budete chodit dokola, škrábat se na hlavě a přemýšlet, co jste zapoměli, až přijde ten záblesk poznání (a nebo se podíváte do návodu). Samozřejmě kromě bloudění Vás čeká spousta soubojů a ty Vám dají zabrat i na nejlehčí obtížnost. Nepřátelé se rekrutují z mnoha mimozemských druhů, používají buďto kouzla nebo stejné zbraně jako Vy, jsou pekelně odolní a rychlí. Zvlášť jeden zmetek, střílející plazmové výboje běhá, kličkuje, metá kotouly a je skoro nezasažitelný. Pravda na easy nejsou zas tak nebezpeční, ale na vyšší obtížnosti Vám rozcupují ani nemrknete. Kromě standartních nepřátel jsou tu i bossové, většinou nějací obři, kteří Vás rozmáznou jedním hozeným šutrem a různá havěť, například odporní pavoukokrabi či poletuchy.

Zbraní proti nim je celkem deset a autoři si dali opravdu záležet, takže tu máme slaboučkou energickou pistoli, která se ale po pár upgradech a s násobičem energie může stát naprosto smrtící. Dále pistoli, hřebíkomet, rail gun, raketomet (lze vystřelit až pět raket zaráz), flakovou brokovnici, vystřelovač ostří (klteré se odráží a může zranit i Vás), slizomet, sniperku a rotačák. Každá zbraň má alternativní mód, který je úplně odlišný - z hřebíkometu můžete udělat brokovnici, z brokovnice nebo raketometu granátomet, jiné zbraně lze alt. střelbou nabít a vystřelit smrtící dávku. Všechny zbraně mají dvě věci společné - velice rychle Vám dojdou náboje a jsou vyvážené. S každou z nich musíte nepřítele upižlat, žádná Vám nedá výhodu, ale žádná není úplně špatná. Což znamená, že opravdu musíte měnit a střídat podle potřeby všechny. Kromě nábojů a léčení jsou ještě různé pomocné itemy - baterka, zesilovač energie nebo třeba semínka, která po zasazení vyrobí stromek s léčivým ovocem.

A to je vlastně celé - bojujete (a tady je to opravdu boj, ne střílení tupých nepřátel), hledáte cestu a to vše pěkně dlouho. Zapomeňte na dohrání po 5 hodinách, Unreal má 38 kol a zatímco některé proběhnete za pár minut, jiné klidně vydrží na hodinu hraní. Hra je obrovská a hratelnost je i dneska na 100%

A co grafika a příběh? Tady je to horší. Tvůrci se řídili Carmackovým heslem "příběh ve hře je jak příběh v pornu", takže příběh není. Nečekejte žádné zvraty, dialogy, nic. Jste anonymní vězeň, který ztroskotá na neznámé planetě, plné nepřátel a musí přežít. Občas sice narazíte na knihy, deníky či konzole s nějakým tím pozadím kde jste a kdo jsou domorodci a nepřátelé, ale to je vše. I ten konec hrdina odletí modulem a skončí ve vesmíru uprostřed ničeho je takový neinspirativní. Jste nikdo a nikým zůstanete i na konci. Musím říct, že mě to ale příliš nevadilo, je to prostě stará doomovka se soustředěním se na akci a příběh mi nechyběl.

Grafika zestárla takovým tím nepěkným způsobem, patrným u her z let 1997-2000. Nedá se to moc dobře popsat, protože ručně kreslený hry typu třeba Blood vypadají pořád celkem stejně, na první generaci renderovaných je vidět ty ostré, kamenné a chladné textury. Unreal pravda narozdíl od Quaka 1 či 2 září spoustou barev a dodnes je vidět, že ve své době to byla třída. Horší je, že je to šíleně tmavé. Ale opravdu šíleně. Nevím jestli je to novým monitorem nebo hrou, ale i s brigtness na maximum ve hře i na monitoru jsem kolikrát neviděl vůbec nic a i v osvětlených pasážích to bylo celé potemělé.

Shrnuto - Unreal je klasika. Grafika už trochu zestárla, ale hratelnost je stále perfektní.

Pro: Kdysi krásná grafika, parádní souboje, vyvážené zbraně, délka hry.

Proti: Neskutečně tmavé.

+16