Unreal II: The Awakening

Tak předně, Unreal 2 není rozhodně tak špatná hra, jak se zdálo z tehdejších recenzí i hodnocení tady. Lidi od něj ale očekávali více, protože jednička byla ve své době přelomová a dvojka je "jenom" slušnou sci-fi střílečkou.

Především druhý díl nemá vůbec nic společného s jedničkou. Možná akorát ten svět, ve kterém v pár kolech potkáte staré známé Skaarje, ale jinak jde o nový příběh, nové postavy a z 95% i o nové nepřátelé. Není to na škodu, protože příběh v jedničce v podstatě neexistoval a byl víceméně uzavřený.

Ve dvojce sledujeme Johna Daltona, člena mírových sborů, který se svoji posádkou obráží kolonie a řeší problémy ať už s mimozemšťany či různými korporacemi. Brzy se zaplétá do pátrání po 7 částech mocného artefaktu, který chtějí různé frakce. Ano je to béčkový a ohraný námět, ze kterého si tuším dělal legraci Serious Sam 2, ale co ho povyšuje jsou postavy. Na palubě lodi máte mimozemského pilota, taktickou důstojnici a zbrojaře/inženýra. S každým můžete mluvit a v průběhu hry odhalovat jejich minulost, trápení a nějak jim pomoci. Ve finále přijde jeden nečekaný a smutný zvrat nečekanou zradou o celou posádku přijdete a musíte se postavit proti bývalému veliteli a úpřimně si ho mohli tvůrci odpustit, i když to mělo sílu.

Hratelnost je celkem klasická. Ve dvanácti kolech lítáte z planety na planetu, bojujete buďto s lidmi nebo různými obludami. Zatímco boje na různých základnách s lidmi ničím nevynikají, monster fighty jsou parádní. Zejména laboratoř zamořená pavouky nebo mimozemská loď plná oživlých strojů jsou parádní levely. Dá se říct, že nepřátelé jsou tradiční - lidi se kryjí a schovávají, obludy jsou nejkratší možnou cestou na Vás. Stejně jako v prvním díle platí, že nepřátelé hodně vydrží a jsou celkem mrštní.

Zbraní je přehršel stejně jako v prvním díle, ale tentokrát jsem opravdu netrpěl nedostatkem nábojů a nutností je střídat, takže jsem se k některým ani nedostal. Dispersion pistol zůstala ale je k ničemu, stejně jako slaboučká útočná puška, nechybí slušná brokovnice, výborný plamenomet, raketomet s naváděnými střelami, granátomet s šesti druhy granátů. Kromě toho je tu i něco jako tyčová zbraň, mimozemský laser, sniperka, magnum a všeničící metač černých děr, ke kterému se bohužel dostanete až na konci. Zbraně jsou bohužel celkem nelogicky řazeny do skupin a ještě úplně jinak, než by člověk čekal, takže jsem moc neexperiemntoval (není nad to hledat mezi x zbraněmi tu pravou uprostřed boje) a držel se svého (brokovnice, plamenomet, občas EMP granát či laser).

Jinak většina levelů je stritkně linární, ale ne takovým tím způsobem, aby z Vás hra dělala úplně blbce, jen zkrátka nezabloudíte. V každé úrovni jsou úkoly, ale ty se plní většinou tak nějak samy během cesty. Novinkou, která mě osobně příliš nenadchla je tuna obranných misí, včetně takových kdy rozestavíte laserové pole, věže a vojáky a někoho/něco bráníte. Co mě zarazilo je příšerně pomalý pohyb hrdiny a to i když běží, naštěstí se to dá spravit příkazem z konzole nebo editací config souboru (na steamu je k tomu diskuze).

To vše v příjemné, tradiční grafice, která exceluje především v tom, že každá planeta je jiná a některé lokace vypadají dost exoticky.

Takže ač je Unreal 2 celkem krátký, lineární a má pár much, celou dobu jsem se slušně bavil a myslím že ostatní sci-fi střílečky z té doby (Halo, Kreed, Red Faction 2, Chrome, Chaser) stále s přehledem strká do kapsy.