Šestý díl Poldy se roku 2014 zjevil jak blesk z čistého nebe. Zdálo se, že po posledních průšvizích Zima Software definitivně krachli a o to větším překvapením Polda 6 byl. Hra vyšla bez jakékoli reklamy a s neobvykle kvalitní protipirátskou ochranou, kterou se bohužel podařilo časem prolomit, načež tvůrcům dost prudce klesly zisky z prodejů. Polda 6, snad právě díky nečekanému příchodu na scénu příjemně překvapil mnoho hráčů, ovšem nadšení a jásot jen zakrývalo nedostatky, kterými šestý díl trpí. Předně je třeba říci, že Polda 6 je podstatně lepším počinem než jeho předchůdce ale ani tak nejde o žádný zázrak, který by si zasloužil postavit do čela českých adventur.

Začneme tím dobrým a to je kupodivu humor, který je tentokrát založený na filmech a hercích. Je to něco podobného jako s klony v díle druhém, neboť i tady potkáte řadu filmových postaviček a stejně tak řadu známých celebrit (nejen z řad herců). Solidní humor se nebojí občas tnout i do reálných osobností nebo společenských témat, čili po nechutné pětce jde o celkem dobrou dávku legrace, která sice občas působí trapně, ale většinou baví. Bohužel, příběh založený na pátrání po zloději výsledků Oscarů je navzdory potenciálu hodně přímočarý a chudý. Základní kostra příběhu je skoro kopie dvojky. Prostě nic moc.

Kvalitně dopadl dabing. I přes svůj věk Sobota nezní tak staře a k Pankrácovi se pořád hodí. Soupiska dalších dabérů se hodně obměnila a byť tu z minulých dílů máme navrátivšího se Lábuse, Tůmu i Zawadskou, je třeba si zvykat na nové hlasy. Jména jako Mádl, Krampol, Dejdar, či Pazderková jsou v herním průmyslu takřka neznámá, což může učinit Poldu 6 o něco atraktivnějším. Neznamená to ale, že sázka na známého herce herním dabingem nepolíbeného je pokaždé trefa do černého, což potvrzuje třeba bídný výkon Mádla.

Další drobnou pochvalu si zaslouží zakomponování řádky logických hádanek, ovšem jejich náročnosti by se vysmáli i předškoláci. Obvykle je každá hádanka jen zhruba minutová přestávka od běžného adventuření, ale i tak přestávka vítaná.

Co si kritiku zaslouží je grafická stránka hry. Ohánět se relativně známým výtvarníkem Karlem Kopicem je možná hezké, ale jeho výtvory pro Poldu 6 jakožto pozadí hry prostě nefungují. Lokace hýří všemi barvami, stěny jsou křivé, baráky zkroucené, perspektiva nefunguje. Možná, že na plátně by to průser nebyl, ale ve hře se snažíte prostředí vnímat ve 3D rovině, nakonec i hrdina se po něm pohybuje do všech směrů, jenže když vidíte, že 3D rovina z logiky věci nefunguje, je to jako pozorování pestrobarevného chaosu. Ani Polda 2 tím nepřirozeným zakřivením tolik netrpěl. Korunu tomu nasazuje fakt, že lokací je málo, což se pak podepisuje na tom, že jsou přeplácané, že na jedné obrazovce strávíte klidně desítky minut a že logika prostředí a situací vázne, neboť je třeba všechny postavy i předměty nahustit k sobě. A to radši nemluvím o tom, že lokace vinou své pestrobarevnosti a zkroucenosti nedokážou zajistit ani špetku atmosféry.

Dalším neduhem je výrazné zjednodušení samotného adventuření. Že je možné zobrazit aktivní předměty ještě nějak přejdu, ovšem co mi je silně proti srsti jsou všechny ty Pankrácovy nápovědy. Hráč pak vůbec nemá radost z toho, že něco vymyslí, protože mu při pohledu na desku stolu Pankrác vyjmenuje, co by chtělo zrovna vyrobit anebo mu poradí, že nově nalezený předmět se hodí k něčemu nalezenému o dvě lokace zpátky. Dělat z hráčů pitomce už se nevyhýbá ani adventurám, jenomže o tomhle právě adventury jsou. Vézt hráče adventurou za ručičku jak děcko je stejné jako mu ve střílečce automaticky zaměřovat myš na potvoru k zastřelení.

Kolem a kolem Polda 6 zdaleka není takový zázrak jak si většina recenzentů bůh ví proč myslí. Jde o lehce nadprůměrnou adventuru, která je stylová ale není hezká, dobře se poslouchá, ale špatně hraje a přestože je to klasická P&C adventura, chybí jí překážky které by se daly překonávat.