Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch Switch2 GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Medal of Honor: Pacific Assault

IndianIndian
Dohráno
  • PC 60
Proč jenom se to muselo pokazit, vždyť ta hra v sobě potenciál měla, ale všechno to zazdila neuvěřitelně nevyblancovana hratelnost a snad snaha tvůrců o realističnost. Nehledě na to, že zbraně zde sřílí opravdu pomalu a manipulovat s nima je docela oříšek ( přitom ve všech jiných MoH byli zbraně skvěle udělány ). Dalším mínusem je frustrace některých misích, kdy se Japonci objevují z ničeho nic z houští a ani nevíte jak jste umřeli.
Když to vezmu jako celek vychází mi jenom lehký nadprůměr přitom to mohli udělat daleko líp.

Pro: zbraně, místy hratelnost podobná původní MoH, hudba

Proti: nevybalancovaná hratelnost, výdrž nepřátel, střelba ze zbraní

+39 +40 −1

Metro 2033

Grey_foxGrey_fox
Dohráno
  • PC 85
To, co mi v souvislosti s touto hrou nejvíce vadí, je fakt, že v mnoha recenzích byl hlavní výtkou argument, že hra neposkytuje takovou volnost jako např. Stalker.

Proboha, to už jsme opravdu dospěli do doby, kdy hry MUSÍ být nelineární sandbox, aby dosáhly výraznější úspěchu?

Metro 2033 je velice, velice dobrá hra. Kdyby tak vyšla před vlnou vyprovokovanou GTA 3, tedy trendem "sandox je všechno." Já jsem se dostal do stavu, kdy doslova vyhlížím hru, která bude aspoň trošku lineární. Metro je lineární totálně.

Atmosféra je výborná, hratelnost velice dobrá, level design je poměrně originální a některé části hry prostě skvělé. Ale na každé tři výborné části připadá jedna dost podstatně slabší. To je asi hlavním kamenem úrazu.

Nejlépe to vystihl pipboy, když hru označil za velmi podobnou hrám Modern Warfare. Opravdu - skripty jsou velmi časté, pohybujete se drtivou většinu času v koridorech, nepřátel je místy více než by od nich bylo slušné... a celkově to vytváří příjemný celek.

Grafika je pěkná, ale to nemá cenu nijak zvlášť řešit. Graficky stojí hry poslední dva tři roky v podstatě na místě (což je vlastně jen dobře), takže není nijak těžké většinu jich překonat. Ať už je grafika jakákoliv, stává se tu naprosto nedílnou součástí hraní - třeba u Crysis, Far Cry 2 i jiných her stojí vše prostě pouze na grafice, tady tomu tak není, a to je velmi dobře.

Já osobně prostě cítím, než že vydávat sandbox, jemuž to ubere na atmosféře či soudržnosti děje (a především u děje to je jistota), je lepší udělat striktně lineární hru, která je jednoduše výjimečná.

A Metro 2033, i se všemi svými chybami, je zatraceně výjimečná hra.

Pro: atmosféra, příběh, několik okamžíků hraničících s genialitou, grafické ztvárnění

Proti: místy naprosto zbytečně frustrující

+39

Jagged Alliance 2

DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 100
Naprostá volnost, kdy na začátku získáte 30.000$ na nájem skupinky žoldáků a geniální tvorba hlavní postavy, tvořená z vtipných otázek dává tušit, že Jagged Alliance 2 nebude běžnou hrou. Předně jde o to, že nejde pouze o tahovou strategii, ale i o žijící a uvěřitelný svět okolo vás. Arulco, státeček situovaný v tropickém pásu nabídne různorodá města od snobského Balime po San Monu, které vládne samozvaný vůdce Kingpin. Doly, které po dobytí odvádí získané prostředky právě vaší partě na podporu guerillového boje proti armádě Deidranny, jenž přebrala moc nad Arulcem.

Po získání osídlených oblastí je nutné vycvičit milici na jejich obranu, jinak padnou zpátky do rukou všudypřítomné armády. Naštěstí je boj milice řešen automaticky, takže se plně můžete soustředit na vlastní skupinku. A od toho pramení celková podstata hry. Mikro management, kdy můžete během dne (když zrovna neútočíte) různě žoldáky cvičit a zlepšovat v základních vlastnostech, nechat je opravovat předměty či ošetřit rány. To znamená nepřítomnost jakýchkoliv lékáren, které by instantně zvýšily HP po zásahu, a tak každá obdržená rána znamená problém, nehledě na to, že po ní nastane krvácení. Nájemné žoldáky si objednáte pomocí, jak jinak, internetu, respektive pomocí stránky A.I.M. kde si vybere každý. Mě padli do oka Fox, Lynx, Trevor a Malice, který ale nešťastně padl tak, že jsem ani jako obvykle nenačetl předchozí pozici. Po hlášce "Uh, eh...jestli padnu, dávám vám svolení sníst mě" ani jinak nešlo.

Samotná akce, probíhá klasicky, jen je nutné se skrývat za okraji budov a využívat pokrčení. A tím se dostáváme k obtížnosti, která je i na nejnižší stupeň ze začátku velmi vysoká (pokud si navolíte špatně sestavenou partu). Postupně ale klesá, aby mohla v Meduně, hlavním městě kde sídlí Deidranna, zase stoupat. Tam už se to zvrhne tak, že neproběhne kolo bez mnoha vypálených projektilů na obou stranách. Potěšující je funkce automatického inventáře, kdy se na strategické mapě zobrazí všechny nalezené předměty, a vy si je můžete pohodlně sebrat. Předmětů je velké množství od zbraní a brnění po součástky, které se dají různě spojovat a kombinovat.

Jagged Alliance 2 je přesně ten typ hry, kdy víte, že do ní tvůrci dali hodně práce, lásky a osobitého přístupu.

Pro: izometrická grafika, propracovanost, hlášky, hratelnost, tahové boje, detaily

Proti: není to Fallout, ale je to blízko!

+39

Unreal

Terry.CooperTerry.Cooper
Dohráno
  • PC 100
Vzpomínám si na ten extrém v hodnocení časopisu Score, tuším, od Jana Modráka, s jeho závěrečným verdiktem "Karlé, můžu tomu dát 11/10?":-)..a to už je to přitom defakto 13 let. Neskutečný..

Unreal byl tenkrát opravdu extatický zážitek a myslím, že vzpomínku kterou jsme si z něho všichni odnesli, máme v zásadě podobnou. Při výlezu z havarované lodi a prvotním styku se zemí se doslova tajil dech, hudba, která začala hrát příjemně tesklivou poklidnou melodii mi dodnes zní v uších, jako ta opravdová nostalgie. S úsměvem malýho kluka jsem se rozvážně otáčel do všech stran a nevěřícně kroutil hlavou, když jsem vyrazil vstříc směrem k nedalekému jezírku s chatrčí..Ten pohled do vody, mám v hlavě ještě teď..

Unreal byl jako Crysis, své doby. Neskutečnou grafiku si vyžádaly krvavé nároky na HW a z Unrealu se tak stal okamžitý zabiják běžného počítače. Ta doba byla v každém případě nezapomenutelná, Unreal působil dle mého nesrovnatelně lépe, než Crysis v tomto století. Unreal totiž nereprezentoval pouze revoluční grafiku. Revoluce přišla v umělé inteligenci, kde se každý boj s bojovníky planety Na Pali, stal jakousi výzvou a opravdovým nebezpečným lovem..Revoluce přišla v hudbě, která hrála na smysly jako nikdy a dynamicky se formovala dle aktuálního děje. Revoluce pak přišla i v pojetí Unrealu celkově..

Quake 2, byl pro Unreal zatraceně těžký konkurenční kalibr, nicméně tak působivě svůj námět podle mého nikdy nenaplnil. Unreal byl o wooow efektu o tom, že nám parta profíků z Epicu vytvoří až dojemně krásný mimozemský svět, jako dokonalý před-obraz, našich vysněných představ o podobě cizí planety. Planeta, která je nádhernou a velkolepou zároveň, do které ovšem my lidé, pochopitelně vůbec nezapadáme..A tak se tahle planeta holt brání a seznamovat se s námi v přátelství jaksi moc nechce..Unreal se tímto hrubě vysmál do očí všem ohraným klišé, že cizáci žijí pouze v šedých potemnělých prostorách průmyslových a továrních komplexů, aby potěšil nás, snílky, čarokrásným, barevným a přitom velmi nebezpečným světem.

V kombinaci s dokonalou hudbou, grafikou, designem i skvělou hratelností, to byla tenkrát vážně bomba. A jestli ne v hodnocení na 11 bodů z 10..tak na těch 10...Pro mě osobně absolutně "reálně"..

Nostalgie jako ďábel.

Pro: Grafická, hudební, designová a koncepční extáze, AI, zbraně, souboje..

Proti: HW nároky na svou dobu, ale adekvátně zdůvodnitelné

+39

Arcania: Gothic 4

moolkermoolker
Dohráno
  • PC 60
Arcania se hraje velmi dobře. Schválně teď neříkám "Gothic IV", protože s původní sérií má společné spíše jen zasazení (čistě teoreticky), některé postavy a část mytologie -- avšak v hratelnosti se s originály zásadně rozchází a to je něco, s čím se fanoušci vyrovnávají mnohem hůře.

Mně osobně sice "nová", víceméně striktně lineární a.k.a mazej-vpřed-jako-metro hratelnost sama o sobě tolik nevadila; hra měla dobrý spád, příjemně odsýpala, zbytečně nikde nefrustrovala (to pak až bugy a další technické nedodělky, kterých tu je prostě habaděj) a překvapivě dobrý příběh slibně gradoval. Koneckonců, spousta klikacích RPGček typu Diablo mě přeci taky baví (stejně tak střílečky) a to jsou hry ještě přímočařejší (jabka a hrušky teď stranou). Co mi ale vadilo bylo to, jak okatě tuto lineárnost Arcania prezentovala, až nestoudatě, spíše než nějaké přirozené bariéry před vás postavila jednoduše zeď a řekla, že dokud nesplníte questy XY, dál se nedostanete. Navíc ony questy jsou opět neskutečně lineární a stereotypní (zabij A, dones B, opakuj), což v tomto případě už opravdu vadí; prostě skoro žádné pamětihodné momenty, žádné ikonické úkoly a taky žádná výzva. To už mi přijde trochu trapné.

Ještě trapnější je ale Arcania z hlediska RPG, bereme-li v potaz fakt, že tento žánr je do určité míry definován bohatým rozvojem hráčského alter-ega. Ten totiž v Arcanii skoro není. Osekanější skill tree nepamatuji, nemluvě o tom, že některé "odlišné" schopnosti se dokonce ještě překrývají. Stejně tak mi chybělo učení se všemožných dalších, vedlejších schopností. Ne proto, že to tak bylo minule, ale proto, že to tak v rozsáhlých RPG má být (což Arcania prostě není, ačkoliv se tak profilovala).

Naopak musím uznat, že Arcania minimálně vypadá na pohled dobře. Krásné výhledy, krásné scenérie a strom mágů Tooshoo je fakt pecka. Navíc je hrací plocha rozličnější a dynamičtější než v Gothic 3 a tudíž se jí nepřejíte. Stejně mile na mě působila i hudba - prostě se povedla a soundtrackem si teď s chutí vyplachuji zvukovody.

Celkově ale nemůžu jinak, než Arcanii hodnotit pouze "slušně nadprůměrně". V prvé řadě mi vadila evidentní lineárnost (místy až Fable-oidní koridorovost), tupé questy, pouze VELMI základní RPG prvky, a technická nedodělanost, která hru objektivně srážela do kolen. Naopak herní svět je pohledný, stejně tak se povedlo nasadit příjemné tempo, ukout fungující soubojový systém a to zabalit do slušné story.

Jinými slovy, fajnová fantasy... skoro-rubačka. (Ehm. V životě bych nečekal, že bych o Gothic hře někdy něco takového řekl.)

Pro: Krásný herní svět; dobrý příběh s novými nápady a při tom odkazy na předchůdce; slušné a uspokojivé tempo; hudba

Proti: Příliš okatá lineárnost a koridorovost; minimum RPG prvků; nudné a stereotypní questy; místy groteskní dabing; tuny bugů

+39 +40 −1

FlatOut 2

ViRusViRus
Dohráno
  • PC 80
Nevím, možná se to začne stávat pravidlem, že simulaci závodů budu vždy začínat druhým dílem :-) Po DiRTu 2 jsem tedy dohrál i druhý díl tohoto arkádového závodění, které se nedá označit jinak něž šílenější nad samotnou šílenost, připomínající mi nejvíce Destruction Derby, jež svého času bylo také ultimátní zábavou a lunetikem na kolečkách v jednom. Hlavním důvodem proč jsem se rozhodl tuto hru hrát bylo doporučení uživatele Chucka (ano, z naší drahé Databáze her – důkaz, že systém funguje) a multiplayerová klání, která jsou samostatnou kapitolou hry (a oproti singleplayeru také nesrovnatelnou zábavou).

Sigleplayer, kde jen začít. Hudba = výborně vybraný soundtrack, který podkresluje skvělý pocit z rychlé jízdy, ženoucí správný adrenalin do žil. Na druhou stranu se ale po nějaké době oposlouchá a začne trochu vadit, hlavně tedy při disciplínách. A tu je podstatné plus Flatoutu 2 - neskutečně výborně promyšlené disciplíny, kdy musíte tlačítkem vystřelit řidiče svého auto skrz přední sklo do karet, kuželek nebo koše, a které jsou na tolik k nasrání, že jsem je tak dlouho opakoval, než jsem dosáhl na příčku nejvyšší. Samotné závody se dělí do tří obtížnostních skupin, kde první slouží spíše jako trénink, je jednoduchá a po určité době nudná, protože stále bez problémů vyhráváte. Ve druhé začíná přituhovat, ale ve většině případů je to boj proti dvěma - třem soupeřům (Jacku Bentonovi, Jasone Walkerovi a Sofie Martinezové). Martinezová je ve třetí skupině snad neomylná, velmi obtížně porazitelná a v podstatě skutečná výzva. Tady se konečně dostávají na řadu um a zkušenosti, které se nejlépe zužitkují v multiplayeru. Po grafické stránce je hraní lahůdkou a spolu s rozmanitými tratěmi a destrukčním modelem plynule dotváří to nejlepší, co se ve hře vyskytuje. Chování závoďáků je (jak jinak) arkádové, někdy plavou, nedotáčí, přetáčí a chvilku potrvá, než si člověk zvykne.

Pár vad na kráse přesto ještě musím doplnit. Po nějaké době prudí stereotyp a také je tu možnost infarktu, když vedete poslední kolo do cíle a ejhle tu tam kláda, špulka nebo i ten blbý kužel. Ale jinak je to masakr, především s živými protivníky a kolegy zde na DH.

Pro: grafika, hudba, auta, hratelnost, multiplayer

Proti: stereotyp, někdy obtížnost

+39

Duke Nukem 3D

JumasJumas
Dohráno
  • PC 100
Střílečky z budoucnosti, jako je třeba Unreal Tournament 2003, jsem nikdy moc nevyhledával, protože mi střílení nějakými ultrasupermoderními zbraněmi do podivuhodných individuí opravdu nic neříká, ale Duke Nukem 3D je spolu s Doomem světlou výjimkou a dosud patří k mým nejoblíbenějším hrám.

Hlavním faktorem, který dělá ze hry Duke Nukem 3D "něco lepšího", je určitě všudypřítomný humor, a to jak v podobě senzačních Dukových hlášek, tak i v podobě jeho činů. Urvat montru hlavu a do krku mu vykonat svoji potřebu je opravdu originální nápad, který se jen tak nevidí. Dalším nesmírným kladem je určitě i neskutečně zábavný multiplayer, u kterého jsem i já strávil spoustu času. Zbraně jsou zde opravdu unikátní, a i když jsou ultrasupermoderní, je zábava používat například zmenšovač, zvětšovač nebo zmrazovač na prasečí vojáky s brokovnicemi, kteří vypadají jako něco mezi Rocksteadym a Bebopem z TMNT.

Celá hra je protkána nezapomenutelnou hudbou, a jelikož je to hra neomezených možností, tak se lze třeba vyčůrat do pisoáru, ten následně rozbít a doplnit si život živou vodou z něj nebo Duke může dokonce i kopat oběma nohama naráz a v neposlední řadě může i létat.

Duke Nukem 3D sám o sobě snad nemá žádný zápor (já ho alespoň nenašel), a tak jediným záporem je fakt, že ještě nevyšel Duke Nukem Forever, kterého očekává velmi početná skupina fanoušků, do které se řadím i já.

První dva díly této dnes již legendární série jsem nehrál a asi by mě ani nebavily, protože plošinovky nejsou zrovna mým šálkem kávy, ale třetím dílem se vývojáři z 3D Realms přesně trefili do mého vkusu a vytvořili nezapomenutelný kousek, který si občas zahraji i v dnešní době.

Pro: senzační humor v podobě Dukových hlášek i činů, zábavný multiplayer, unikátní zbraně, prasečí vojáci, hudba, neomezené možnosti, znovuhratelnost

Proti: ještě nevyšel Duke Nukem Forever

+39

The Next Big Thing

MaximusMaximus
Dohráno
  • PC 65
Španielske štúdio Péndulo nám naservírovalo svoju novú adventúru. Predchádzajúcu trilógiu Runaway som od tohoto štúdia nehral. Adventúry však patria k môjmu vyhľadávanému hernému žánru a tak som bol na The Next Big Thing celkom zvedavý.

Fiktívne 50. roky minulého storočia. Hitom Hollywoodu sú filmy s monštrami. Najbohatšie štúdio, natáčajúce tie najpopulárnejšie horory vlastní William A. FitzRandolph. Ten sa však chystá preorientovať svoje štúdio aj na rodinné a romantické filmy či muzikály. Všemožná smotánka je pozvaná na oslavu do jeho sídla. Tam mieri aj samoľúbi športový reportér Dan Murray a bláznivá filmová reportérka Liz. Práve za tieto dve postavy sa bude hrať. Monštrá a ľudia žijú kludne vedľa seba až kým sa niečo nestane a začnú byť problémy. Budete musieť prísť na to, čo sa deje.

Hra má 6 kapitol. Hranie za každú z dvoch postáv sa bude striedať a postupne budete odhalovať tajomstvá zamotaného príbehu. Adventúra to nie je veľmi ťažká, ale ak by sa človek pri hraní zasekol, má tu možnosť nápovedy prostredníctvom hlavného rozprávača. Riešenia úloh sú logické, ale nájde sa tu aj pár nelogických a to až tak nepoteší. Ovládanie je inak veľmi jednoduché a klasické. Tvorcom evidente nechýbal ani zmysel pre humor a tak tu máme v menu možnosť prezerania množstva štatistík - koľko zabil lev v Afrike zebier, koľko zabili zebry levov...ale máme tu aj niečo normálne a to celkovú odohratú hernú dobu. Tá sa pohybuje pri 6 hodinách, čo je veľmi málo. Avšak po dohratí musím uznať, že to aj hre stačilo. Príbeh totiž nie je natoľko zaujímavý a ani ku koncu nenaberá na obrátkach. Jednoducho som si hrou rýchlo preletel a už som aj takmer zabudol, že som ju vôbec hral. Všadeprítomný humor je síce častokrát príjemný, ale nájdu sa aj veľmi trápne momenty, pri ktorých jednoducho nemáte z hry dobrý pocit. Graficky je hra veľmi pekná. Dabing je dobrý a zvuky tiež.

Nedá mi to však, ale podľa názvu hry som očakával niečo vačšie. Ak máte radi adventúry, tak si hru kludne zahrajte, ale nič veľkolepé nečakajte. Jedná sa len o mierne nadpriemernú adventúru s peknou grafikou a slabým príbehom bez strhujúcich momentov.

Pro: Grafika, dabing, prostredie Hollywoodu 50. rokov, občas ten humor

Proti: Nezaujímavý príbeh, slabé vyvrcholenie, krátka herná doba a občas ten humor

+39

Far Cry

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 80
Tato prvotina od CryTeku se povedla. Podobně, jako u Crysis, šlo ve své době o grafickou revoluci. Po 7 letech od vydání má Far Cry pořád co nabídnout a vypadá stále moc pěkně.

Ostrov, kde se celá hra odehárává, je nádherně barevný, plný bůjné vegetace a švitolících papoušků. Rovněž se ale na ostrově nachází něco neobvyklého. Něco, co nevzniklo přirozenou selekcí. A nejsou to mimozemšťané a ani černý kouř! To jenom nezbedný profesor Krieger si hrál na boha a stvořil pár krvežíznivých mutantů. Příběh jako celek je nezajímavý, a až na jeden zvrat se vlastně za celou hru nic nestane a tak zůstává jen samotné střílení, které je ale provedeno naprosto famózně.

Ve hře je celkem 20 vcelku rozsáhlých misí. Většina se odehrává venku na ostrově a některé v podzemních laboratořích, které by sloužily jako příjemné zpestření, kdyby jich nebylo tolik. Ano, podezmních pasáží je na můj vkus až moc a jsou hodně lineární. Nejradši jsem měl rozsáhlé exteriéry, a že jich je! Moc se mi líbilo, že Far Cry nebyla jen obyčejná koridorová akce, jakých v dnešní době vznikají desítky, ale jednotlivé lokace byly velmi komplexní a rozsáhlé. Moc mě bavilo jen tak vyčkávat v křoví a plánovat, kam se vydám, abych z oné situace vyvázl s co nejmenší újmou na zdraví. Hrál jsem na střední (2 ze 4) a nebylo to VŮBEC lehké. Sice to nebyla vyloženě hardcore hratelnost, ale stačila malá chybka a hned byla půlka života v háji. Proto jsem VELMI ocenil vyklánění, které mi ve hrách z poslední doby často chybí.

AI protivníků je skvělá, vojáci se kryjí a občas se dokonce snaží hráče obejít a mnohokrát mě nemile překvapili. Občas se zasekli, ale tyto případy bych spočítal na prstech jedné ruky, a jelikož je AI dynamická a ne skriptovaná, dá se to pochopit. Zbraní je hodně, o mnoho více než v Crysis. Využíval jsem opravdu všechny, což se jentak u hry nevidí. Snad jen M4 jsem po výukovém začátku odhodil a už se k ní skoro nevracel.

Užíval jsem si pasáže, kdy jsem se dostal do křížové palby mezi mutanty a lidmi a proto misi Rebellion považuju za vrchol hry, protože mě strašně bavilo projíždět a plížit se bitevní vřavou. Samotný závěr ale moc dobrý nebyl, jednak byl až přehnaně těžký a jednak měl hodně slabou závěrečnou animaci. Jako poslední věc vytknu přehnaný počet bazukářů, kteří mě párkrát dokázali řádně rozčílit. Obzvláště jejich občasný výskyt v interiérech mě dokázal slušně naštvat.

Jako celek je Far Cry skvělá střílečka. Není po všech stránkách dokonalá, ale po hratelnostní stránce je velmi zábavná. A jelikož jde o první dílko této německé firmy, musím tleskat. 80%

Pro: hratelnost, na FPS střílečku slušná délka, prostředí tropického ostrova, pěkně navržené mise a nutnost taktiky, skvělá AI

Proti: na mutanty jsem si musel zvykat, ubral bych interiéry, slabý příběh, konec, nic moc český dabing

+39

Doom 3

JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
Vždy jsem si říkal, jestli má cenu hrát třetího Dooma, aby nedošlo ke zkažení dojmu z předchozích dílů. Nakonec jsem se však k tomuto činu odhodlal a určitě to nebyla špatná volba.

Po seznámení se s provozním řádem základny, jsem se dostal k hernímu automatu, jenž obsahoval hru Super Turbo Turkey punker 3, se kterou jsem si užil spoustu legrace. Zanedlouho však přišel můj první rozkaz, při jehož plnění se okolo mě náhle začaly objevovat všemožné druhy nepřátel.

U hororových filmů mě strach přepadne jen velmi zřídka, ale jelikož her z tohoto odvětví moc nahráno nemám (asi jen The Suffering a The Thing), všudypřítomná tma a lekací scény mě v Doom 3 vystrašily nejednou.

Stejně jako předchozí díly nabízí i Doom 3 vcelku slušný zbraňový arzenál, ze kterého si jistě vybere každý ať už se jedná o plazmovou pušku nebo o motorovku. Nejinak je tomu i s nepřáteli, kteří se zde vyskytují jak ve velkém počtů jedinců, tak ve velkém počtu druhů.

Hojně jsem využíval PDA, kam se stahovala videa, hlasové nahrávky a hlavně e-maily, jenž obsahovaly užitečné anebo alespoň zábavné informace (např. poděkovaní za hru Quake 43).

Trochu mě zklamala nevyváženost lokací, protože někdy jsem počítal každé procento života a někdy byla k dispozici kupa lékárniček, jenž jsem vůbec neměl šanci využít. Další zvláštností je, že baterka není připevněna na zbrani. Ne kvůli pohodlí, protože by to značně ubralo na atmosféře a navíc klávesa F umožňovala rychlé přehození mezi baterkou a jakoukoli zbraní, ale kvůli logice, protože když tato kombinace existuje už nyní, tak nechápu proč ji neznají v roce 2145.

Ke konci Doom 3 už hodně ztrácí dech, ale dvacátý level (Peklo) hru znovu oživí a přichází nový náboj ve zvýšení počtu nepřátel a znovunacházení ztracených zbraní. Herní doba je tak podle mě úplně ideální.

Pro: nepřátelé, všudypřítomná tma, atmosféra, zbraňový arzenál, PDA, Peklo, herní doba, Super Turbo Turkey punker 3

Proti: nevyváženost lokací, ke konci už to není ono

+39 +40 −1

Grand Theft Auto: Vice City

Honza VaníčekHonza Vaníček
Dohráno
  • PC 95
GTA: Vice City je má nejoblíbenější hra ze série GTA především díky zasazení do osmdesátých let, zajímavým misím a také překrásnému, velikostně tak akorát městu Vice City.

Hlavní menu je jednoduché a přehledné, s nádechem růžové barvy. Příběh je velmi zdařilý, mise jsou rozmanité a mimořádně zábavné. Když jsem poprvé usedl do vozu, tak mě mile překvapily rádiové stanice, které hrají mou oblíbenou hudbu z osmdesátých let. Nejraději jsem poslouchal rádia V – rock a Emotion, které hrají mimo jiné i takové hity jako Toto - Africa, Cutting Crew - I just died in your arms či Twisted Sister - I wanna rock. Také ozvučení vozů i všeho ostatního je perfektně zpracováno.

Celá hra se odehrává v překrásném městě Vice City, oproti Liberty City je mnohem barevnější, propracovanější i větší. Poprvé v sérii GTA se zde nabízí možnost podívat se do interiérů některých budov. Město je rozděleno na dva hlavní, přibližně stejně velké ostrovy, mezi kterými se bohužel nedá přepravovat nadzemní či podzemní dráhou. Ve hře je obrovské množství dopravních prostředků, oproti předchůdci zde jsou i motorky a vrtulníky. U filmového studia je zaparkován hydroplán, se kterým je velká sranda létat. Titul obsahuje velké množství speciálních aut, které se získávají za plnění vedlejších misí. Po moři se dá plout s deseti druhy lodí, což je více než trojnásobek toho, co obsahoval předchůdce. Bohužel, Tommy plavat neumí, to umí až CJ v Grand Theft Auto: San Andreas.

Poprvé v sérii GTA je možné kupovat budovy, které slouží k uložení pozice, některé k zaparkování vozů do garáží a také k plnění vedlejších misí. Po splnění všech vedlejších misí v určitě budově začne nemovitost vydělávat peníze, které se dají vybírat.

Hra využívá starý grafický engine z trojky, i přes to je po grafické stránce velice podařená, město překypuje všemi barvami, má mnoho zajímavých míst. Dopravní prostředky jsou taktéž graficky povedené, moc se mi líbilo osvětlení aut v noci. Stejně jako u předchůdce, i zde je každou chvíli jiné počasí, den zde má 24 minut. V noci město vypadá naprosto úžasně, všechno krásně svítí, ze vzduchu je to pěkná podívaná. Malinko mi vadilo, že při dešti vozy nemají zaplé stěrače, ale to je jen taková drobnost.

GTA: Vice City byla ve své době téměř dokonalá hra plná dobrých nápadů, která zaujme i dnes. I přes svou moc pěknou grafiku měla tehdy mírné HW požadavky. Po obsahové stránce tomuto dílu lze vytknout snad jen absenci nadzemní a podzemní dráhy. Malinko mi vadila ještě jedna věc - ukradené vozy velmi rychle mizí, stačí z něj vystoupit a zajít do vedlejší ulice a vůz se ztratí. Procento dohrání se u mě zastavilo na čísle 93.

Pro: překrásné město Vice City, zábavné mise, zdařilý příběh, pěkná grafika, počasí, rádiové stanice, mnoho dopravních prostředků, zasazení do osmdesátých let,

Proti: ukradené vozy rychle mizí, Tommy neumí plavat

+39 +40 −1

F.3.A.R.

GarretGarret
  • PC --
Třikrát jsem se pokoušel třetí díl rozehrát, pokaždé jsem se dostal o něco dále a následoval uninstall.

První díl přinesl technickou špičku, kterou si jen málokdo mohl dovolit na plné detaily. Přinesl hororovou atmosféru, vynikající inteligenci a parádní pocit ze střelby. Dvojka poněkud povolila v atmosféře, ale stále se jednalo o vynikající koridorovku, kterou bylo radost dohrát. Trojka přináší rozplizlou grafiku, mizerné zvuky, příšerný level-design a naprosto nudné přestřelky, kde důvtip a radost z konfrontace nahradilo množství nelogicky se spawnujících nepřátel nabíhajících jak prasata k porážce.

Je to neskutečně odfláklá hra. Pohled z okna místností byl nahrazen 2D sprity (který je rok?), při pohybu na střechách domů je pode mnou na ulici jen mlha, postup v levelech je natvrdo naskriptován do neúhledných do-očí-bijících koridorů nebo arén. Všechny ty detaily, jako je vybavení místností, stopy po kulkách, pocit z pohybu, z atmosféry… to všechno je pryč. Zatímco v minulých dílech byl příběh vyprávěn při samotném hraní, tady je hraní pouze nesmyslnou výplní mezi videosekvencemi vyprávějící příběh.

Zamyšlení na závěr:

- Proč musím pro otevření dveří PŘIDRŽET „E“? Vždyť je to jedna z nejpoužívanějších kláves, tak proč ho ku*va musím přidržet?!?

- Proč se mi za zády zavírají dveře, díky kterým už se nemůžu vrátit? Jsem na rozcestí a můžu jít vlevo nebo vpravo. Vyberu si jednu z cest s tím, že tu druhou prozkoumám později. Vlezu do místnosti, *prásk*, dveře zavřené a zpět už se nedostanu. Fuck of kámo.

- Proč mi na obrazovce naskakují debilní achievementy za to, že jsem sebral 15x náboje nebo že jsem někoho 3x bodl do krku? Koho to ku*va zajímá?!?
+39 +41 −2

Theme Hospital

WalomeWalome
Dohráno
  • PC 80
Dovolte mi trochu nostalgický komentář. K téhle hře jsem se dostal už v dobách vydání = v ČR doba temna, co se pc týče. O vlastním pc se mi ani nesnilo a tak jsem slintal bratranci přes rameno a hltal všechny ty Stonekeepy a GTAčka a Herose a Diabla. A Theme Hospital.

Moje milovaná sestřenka mi vysvětlila základní princip hry, přeložila mi několik položek a řekla "hraj si". A já si hrál. Bylo mi deset let, možná jedenáct.

____________________

Uběhlo patnáct let. Mezitím jsem se snažil Theme Hospital hrát, ale z pálenky hra nefungovala a program stažený z netu běhal beze zvuku. A pak jsem jednou brouzdal v práci po netu a najel na GOG. A tam to bylo. Doslova jsem výskl radostí, naštěstí jsem tam byl sám.

Ano, mé hodnocení ovlivňuje nostalgie. Velkou měrou. TH je totiž neskutečně stereotypní záležitost, která zejména ve finálních misí nutí hráče skutečně přemýšlet a zběsile se snažit ukočírovat neukočírovatelné. Ale dá se. A je to výzva. Což se o dnešních hrách říct nedá.

Ale i objektivě je TH povedená hra. Má spád, logiku, humor (ale ne trapný, takový ten "milý") a hratelnost. Narazil jsem na pár bugů, jeden téměř fatální, ale to se prostě stává.

A také potěší fakt, že jsem se za posledních 15 let docela zlepšil v angličtině :) Hlášky recepční o tom, v jaké ordinace chybí doktor, jsou velice nápomocné.

Pro: absence "tycoon" v názvu; nestárnoucí 2D detailní grafika; humor; hratelnost

Proti: přecejen je to hra z minulého století, takže obtížnost je vyšší než jsme zvyklí; časově náročné

+39

Black Mesa

DeymineDeymine
Dohráno
  • PC 85
Sérii Half-Life považuji za jednu z nejlepších v historii. Kromě datadisků k prvnímu dílu jsem dohrál všechny. V roce 2007 vyšla zatím poslední část této série - Episode Two a my vyhlížíme třetí díl již přes 5 let. Nebyl to však jen třetí díl, ale i předělávka jedničky do Source enginu. Valve se o ni sice pokusilo, ale kvůli nepatrným rozdílům oproti původní hře se skupina fanoušků rozhodla převést hru do skutečného Source enginu. Tuhle informaci jsem se dozvěděl po dohrání jedničky a byl jsem na ni velmi zvědavý. Léta však ubíhala a Black Mesa nikde, když se náhle jednoho zářijového dne tohoto roku dozvídám, že Black Mesa bude za pár dnů volně ke stažení. Jelikož je Half-Life perfektně znovuhratelný, tak jsem si řekl, že si ho určitě opět zahraju tentokrát navíc v lepší grafice. Nebyl jsem si nijak jistý, zda-li se hra povedla, protože ji přeci jen vyvíjeli fanoušci, ale za zkoušku přeci nic nedám nebo ne? No a jak jsem se mýlil...

Ačkoli pro mě není grafika ve hrách důležitá, rozdíl je velký a hra vypadá pěkně. Už od začátku jsem si všimnul, že lokace nejsou stejné. Buď jsou předělány ve velké míře, nebo se v určité lokaci objevují menší detaily. Design prostředí je zkrátka velmi povedený. Překvapil mě dabing, který je na špičkové úrovni a není poznat, že dabovali fanoušci. Bohužel hru kazí AI. U zombií ani headcrabů to nepoznáte, ale lidští nepřátelé na vás někdy začnou střílet ještě před tím než vás uvidí a jakmile vykouknete tak vás s ohromnou přesností zastřelí, jindy si vás naopak vůbec nevšimnou. Za celou hru mě nijak nerozčilovaly bugy, neboť jsem narazil pouze na pár.

Dál o hře není třeba nic rozepisovat, protože všechno ostatní znáte z původního díla. Opět na vás čeká hutná atmosféra, zběsilá akce, logické hádanky... a to všechno je okořeněno lepší grafikou a designem prostředí. Škoda jen, že AI vojáků je špatná. Black Mesa je zkrátka výbornou předělávkou starého Half-Life, téměř nemohu uvěřit, že to takhle dobře zvládli fanoušci. Musím říct, že autoři předvedli jak se dělá kvalitní remake. I přesto čekání jim patří dík, protože si s tímto projektem museli dát ohromnou práci. Vyšší hodnocení dát nemůžu, protože se přeci jen jedná o remake už tak legendární hry :-).

Pro: grafika, design prostředí, profesionální dabing a zvuky, všechno ostatní z původního Half-Life

Proti: umělá inteligence vojáků

+39

Max Payne 3

PhoenixPhoenix
Dohráno
  • PC 65
Hra se instaluje ze tří DVD, zabírá 31 GB na disku, grafika je sice hezká, ale tak nehoráznému HW požadavku opravdu neodpovídá. Krom toho, že hra používá GFWL, tak je ještě potřeba se zaregistrovat v Rockstar Social Club. Kdy konečně studia pochopí, že při hraní offline hry se nechci nikam registrovat, nic si s nikým poměřovat a s nikým dalším se bavit? Chci hrát, a to sám.

Použitý fyzikální engine dost hapruje, markantně zejména v momentě, kdy se Max pohybuje v kleku nebo se při shotdodge trefí na stůl nebo podobnou překážku. Loading nahrazují animace, jejich náplň je celkem podařená (oskarové drama nečekám a vypichování klíčových slov mě příjemně překvapilo, zajímavá technika, dodává na filmovosti). Ale jejich počet je takový, že je člověk doslova každou minutu vytrhávám ze hry, protože následují za každým prdem typu otevření dveří. Navíc díky použití speciálních filtrů, které je rozmazávají či přebarvují, se na ně občas nedá dívat.

Stěžejním problémem je zejména nevyvážená obtížnost a ad hoc fungující herní mechanismy. Flashback scény v New Yorku se atmosférou a herním pojetím velmi blíží původním dílům, ovšem obecně brilantní scény (Max, visící za jednu ruku na lyžině vrtulníku, zachraňuje posádku před zásahem raketou) střídají scény naprosto debilní (téměř celý konec, upřesním dále). Jednou se bullettime v boji doplňuje, jindy ne. Jednou je možné nechat nepřátele projít a vůbec s nimi nebojovat (výborný nápad, je to jen na Vás), podruhé při pokusu o útěk z přestřelky následuje automaticky smrt. Jednou při naskriptované zpomalovačce postřílím s prstem v nose šest lidí, podruhé mě sejme brokovnicí borec, vyběhnuvší zpoza rohu, protože jsem spustil skript přelezením myšlené čáry na zemi dva metry od něj. Správně nicméně funguje to, že spolubojovníky je možné zabít, za to autory rozhodně chválím. Obtížnost má být oldschool (neexistuje autoheal, léčí se klasicky pomocí painkillerů, které je možné použít cíleně či se v určitých momentech použijí automaticky), jenomže chybí jakýkoli jiný save krom checkpointů a přebývají tragikomické počty nepřátel. Osobně nepotřebuji ve hře vystřílet 1 837 nepřátel (mé konečné skóre) jen proto, že je to akční hra. Od dvou třetin hry je v každé místnosti potřeba vystřílet deset lidí. Vrcholem blbosti je výše zmíněný konec, kdy je potřeba borců vystřílet v jedné místnosti asi třicet (člověk se navíc nesmí vzdálit z krytu, protože následuje automaticky smrt granátem), následně je třeba z granátometu rozstřílet řadu policejních jeepů a finálně dopravní letadlo. Přesně kvůli takovým rádobycool hovadinám už nehraji většinu moderních FPS, zejména sérii Call of Duty. Obtížnost je dále uměle zvyšována také tím, že se za Maxem nestále zavírají dveře, kterými prošel (chcete-li se vrátit pro náboje nebo zbraň, máte smůlu), případně Maxe nechají autoři v naskriptované sekvenci nakráčet doprostřed místnosti jako jelito, načez začne mela.

Max Payne 3 je rozporuplným pokračováním legendární jedničky a dvojky. Vynikající herní momenty střídají momenty nesmyslné a technicky by bylo co zlepšovat.

Pro: řada výborných momentů zejména při zpomalovačkách, žádný autoheal a další dnes již nepoužívané herní mechanismy

Proti: nevyvážená obtížnost, ad hoc fungující herní mechanismy, tragikomické pořčty nepřátel

+39 +49 −10

Age of Mythology

rtgutirtguti
Dohráno
  • PC 90
Určite každý z vás pozná výbornú RTS Age of Empires. Ako už názov nasvedčuje hry sú veľmi podobné (vyrába ich ten istý výrobca Ensemble Studio). V oboch budujete základne, vytvárate vojakov, ťažíte suroviny a bojujete s ostatnými súpermi. Hlavný rozdiel medzi nimi sú hratelné národy a jednotky. Zatiaľ čo v AoE máte klasických vojakov, tak v AoM sa vám pod ruku dostanú mýtícké bytosti. Na výber máte 3 národy Grékov, Egypťanov a Severanov. Každý národ je iný, každý má svoje výhody a nevýhody. Sami zistíte, ktorý vám najviac sedí. Ďalším dôležitým aspektom je priazeň bohov. Získavate ju modlením, stavbou monumentou... Bohovia vám za odmenu poskytnú zvláštne sily. Sú to napríklad blesk, zemetrasenie alebo vyvolanie draka. Na likvidáciu protivníkov môžete používať už vyššie spomenuté mýtické bytosti (Kyklop, Hydra, Fénix, Troll..), ktoré budú jadrom vašej armády. Nebudete môcť používať všetky naraz. Každý národ má svoje vlastné, rovnako ako každý boh. Kampaň vás prevedie všetkými národmi tak si sami vyberiete, čo vám najviac vyhovuje.
Táto hra vás zabaví na dlhé hodiny. Pre mňa jedna z najlepších RTS vôbec. Môžem vám ju vrele odporučiť.

Pro: hratelnosť, mýtické jednotky, rozdielne národy, kampaň, božské sily

Proti: bugy, trochu malý populačný limit

+39

Minecraft

ZarakaZaraka
  • PC 80
V dnešní době herních studiích o 200-500 lidí, her o rozpočtu 200 mil. dolarů každého musí napadnout, že udělat hru už není tak snadné. Přece vytvořit next-gen engine, vymodelovat těch několik desítek milionů polygonů, nakreslit superHD textury, namluvit všech 100 npc postav. Ano, je to drahé, je zdlouhavé a složité. Ovšem na začátku herní prehistorie byly hry jako pong a lidi to neskutečně bavilo... Tedy, nebaví takové hry už dnešní lidi? Nechali se všichni tito lidé rozmazlit technologiemi, že dneska si už vůbec nebudou chtít zahrát technologicky zaostalé hry?

Spousta herních společností(Nintendo ignoruji) si myslí, že nikoliv a dají zelenou jenom megalománským next gen hrám. Potom tady jsou ale studia o dvou až třech lidech, nebo samostatní herní vývojáři, kteří by také rádi vyvíjeli hry a je jim jasné, že se svými omezenými zdroji nevytvoří další Call of Duty: Kitchen Warfare. Vracejí se tedy k herním základům, na které už dnes mnoho lidí zapomíná.

A to, že hry mají být fun! Je úplně jedno o co ve hře jde, jak je to zpracováno, vždy je hlavní úkol hráče zabavit a nechat si ho hru pořádně užít. K tomu mnohdy stačí ten nejjednodušší herní mechanismus. Potom ho zaobalí do ještě jednoduššího grafického kabátku, vypilují ovládání a mají hotovo.

Vzniká úplně "nový" herní žánr, vznikl Indie - návrat ke kořenům. Jeden z takových Indie vývojářů si říká Notch, má rád jednoduché hry. Účastní se pravidelně Ludum Dare a jednoho dne ho napadne generátor Voxel-like světa. Pro ty co neví co je to voxel doporučují zkusit Voxelstein 3D. Myšlenka celého světa postaveného z voxelů a dát do něho hráče se schopnostmi svět měnit není sice nějak revoluční, ale nikdo nevytvořil tak originální zpracování.

Potom už jen stačilo hru nějak oživit, například když hráč tolik kope, proč tam nepřidat horniny a minerály? A co taky nějaké npc a tak nějak se Minecraft začal formovat. To mě hned dostává k hlavním problémům Minecraft, tedy, že vznikl tak nějak omylem. Vše byla metoda pokus omyl a omyly často už nebyly ze hry vyřazeny. Tedy developerský proces je taková adaptace pohádky o pejskovi a kočičce jak dělali dort.

Pokud jste začali hrát někdy v minulém roce Alphu(jmenovali se tak ty verze před 1.0.0?), tak jste se stali toho procesu součástí. Kromě neskutečného množství bugů, jste jásali a nadávali nad changelogem. Minecraft totiž nikdy přesně nevěděl čím chce být, neexistoval žádný, plán, návrh, analýza, která je v hrách mnohdy nutnost. Postrkal hráče neurčitým směrem a mnohým se to nelíbilo. Ani petice na přidání tlačítka umožňující odebrání Creepera nepomohla. A tak se Minecraft stal trochu survival, později trochu RPG, přitom měl spoustu building prvků. Ale hráče to bavilo, vyblbli se v tom, užívali si to.

A hlavně, každá sandbox hra musí mít nějaké modderské možnosti. U Minecraftu byváli a i stále jsou dosti nešikovné, ale to nezabránilo spoustu lidem si hru přetvořit k obrazu svému. A vznikly opravdové šílenosti. Naposledy jsem zkoušela rozjet Tekkit, začala jsem s jednoduchou těžbou surovin, potom postavila důl spojený s rafinérii a nakonec skončila u výstavby jaderného reaktoru. Ve Vanilla verzi jsem strávila hodiny nad číslicovými obvody a postavila si vlastní sedmisegment. Možnosti jsou téměř neomezené a toto velké lego si i přes všechny nedostatky našlo statisíce příznivců.

Slíbila jsem poslední vsuvku na závěr, tedy proč sakra je Minecraft napsaný v Javě? Je třeba si uvědomit, že Notch všechny své hry vytvářel v Javě a to se téměř vždy jednalo o malé, kraťoučké blbůstky. Java totiž nabízí díky svému obřímu frameworku velice rychlý vývoj i poměrně složitých aplikací, naprosto řeší největší problémy game developingu a to multiplatformost. Dokonce můžete jakoukoliv aplikaci převést do Java appletu. Můžete produkt nechávat v Kompilovaném i nekompilovaném výsledku. Tohle vše vývoj her v soutěži, kde na hru máte čas 48 hodin neskutečně urychluje a na všechny Notchovi předchozí výtvory taky bylo dostačující. Pseudo voxel engine je, ale něco úplně jiného než jakákoliv 2D hra. Jenže nikdo netušil, že se nakonec takhle rozroste a když už rozrostlo, je problém to celé překopat a udělat "správně". Můžeme jedině doufat, že někdo z Mojangu si přečte pár článku o Javě a Hardwarové optimalizaci.

Jinak hraju z dob kdy se nářadí opravovalo vyhazováním a zvedáním ze země.

Pro: Konečně pořádný lego simulátor

Proti: modding, bugy, zmatený vývoj

+39 +43 −4

Mass Effect 2

pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 100
Dobrá, asi se ptáte, proč jsem této hře udělil naprosto dokonalou stovku. Nuže, zde máte rozdělený krátký výpis který vám snad pomůže.

Předně, Mass Effect 2 je obrovský skok dopředu oproti ME1, takřka ve všech směrech.
Přirovnal bych to k Uncharted 2, která taktéž převálcovala originál. Nebál bych se říct, že právě tato dvě veledíla jsou nejlepšími sequely, jaké kdy ve video herním průmyslu vznikly.

-Soubojový systém a krytí: To upřimně bylo v ME1 naprosto nedostačující, zde je to vše jinak. Souboje jsou vylepšeny bez nadsázky o 250%. Systém krytí je plynulý, pocit ze střelby potěšující, nepřátele mají více zásahových zón, robotům se dají ustřelovat končetiny, a biotické útoky mají konečně nějaký dopad. K tomu si připočtěte používání různorodých schopností, a je to doma. K absolutní dokonalosti chybí jen krycí systém a heavy melee z ME3, to by pak ale BW hrozilo že opravdu vyrobí dokonalou hru a nic jim nezůstane na zakončení trilogie.

-Umělá inteligence (spolubojovníci): V ME1 zcela nepoužitelná, zde je to jiná káva. Nejenom že se parťáci kryjí a poslouchají rozkazy, ale umí rozumně používat schopnosti, a obecně se teď o sebe umí postarat. Už si zkrátka nebudete připadat jak jejich chůva. Ano, občas udělají také pěknou hloupost, ale oproti originálu je to procházka růžovou zahradou.

-Umělá inteligence (protivníci): Zde už jsem takové zlepšení nezaznamenal, ale stále to stojí za zmínku. Tak především, nepřátelé už na vás nenabíhají jako šílené kamikadze, (tedy až na Krogany) zároveň používají více schopností a snaží se vás co nejvíce rozhodit.
Jednoduše řečeno, A.I je tu funkční.

-Vedlejší mise a rozmanitost lokací: V ME1 nuda, stereotyp a zase nuda.... a Mako.
Zde je každá lokace na níž přistanete jedinečná, a hlavně naprosto nádherně vytvořená. Také se vám líbila Columbia v Bioshock Infinite? Věřte že pokud jste ME2 nehrály tak nevíte, co je to krása, a pokud jste hrály, tak víte, jaké to bylo, když se vám poprvé nad hlavou objevila planeta z rozpadající Normandy. Jednoduše řečeno, výtvarné umění. Krom prostředí se v rámci možností autoři snaží o rozmanitost vedlejších misí. Někdy prozkoumáváte jeskyní laboratoř zamořené zombí, jednou se zase potácíte na lodi, která je jen pár minut před zřícením, nebo na opuštěné stanici se snažíte vypnout šílenou umělou inteligenci, skrze logické hádanky atd.atd. rozdíl mezi hlavními a vedlejšími questy je opravdu malý, protože jsou všechny navíc velice filmově prezentovány.
OBROVSKÝ posun kupředu oproti ME1 ale obrovský.

-Grafické zpracování a optimalizace: Opět znatelný posun vpřed. Unreal engine 3 je tu tak překopaný, že se ani na první pohled nedá poznat, že se jedná o UE3. Dokonce bylo eliminováno doskakování (donačítání) textur a to zcela kompletně...... wow.
Grafika je uhlazená, nasvícení ručně nastavováno a modely postav, obzvláště obličeje jsou super. Jasně, nějaká ta neostrá textura se vždy v rohu najde, ale celkový dojem to nikdy rozhodně nekazí. Rozmanitost NPC je také úctyhodná, opravdu jsem málo kdy našel totožné postavy a když už byli stejné byli chytře rozmístěny daleko od sebe. Příběhové či aktivní NPC jsou vždy zcela unikátní, od barvy a textury pokožky, tetování, velikosti vlasů a "chapadel", u Asariek, líčení, vrásky a jizvy (hlavně u kroganů) atd.atd.

-Optimalizace je perfektní, hra nepadá ani nemrzne, zasekávání v krabici bylo po patchi odstraněno a navíc i v době vydání hra bez problémů běžela na průměrném dvoujádrovém notebooku jako nic. Počet snímků snad nikdy nespadne pod 60 FPS.
Autoři se s enginem prostě vymazlili.

-Filmovost: Kamera, střih, nasvícení scény tu bylo také vylepšeno a i při obyčejném rozhovoru máte pocit jako by jste sledovali film, jehož jste součástí. Konkurovat v tomto směru snad může jen MGS 4 a Již zmíněné Uncharted 2. Ale žádné jiné RPG.

-Dabing a zvuk: Dabing je úžasný a v tomto odvětví snad ME2 do té doby nemělo konkurenci. Martin Sheen je dokonalý záporák a dodává "TIMOVI" nezaměnitelně charisma. Ozvučení také prošlo změnou a vše teď zní daleko lépe a přirozeněji.
Hudba v režii Jack Walla JE epická a dává vám pocit, že osud galaxie leží na vašich bedrech.

-Příběh a scénář: ME2 je více zaměřen na postavy, a nutno podotknout, že výborně. Každá nová postava je něčím zajímavá a unikátní. Opravdu mě nenapadá jediná hra, která by měla tolik skvělých postav. Příběh je temný a více komorní než u ME1, ale je skvělý. Ne nadarmo je přirovnáván k "Impérium vrací úder" Dělat prostředek trilogie je nesmírně složité (tolik slavných nejen herních trilogií by mohlo vyprávět) BW to zvládli skvěle.

Teď přijdou na řadu věci které jsou brány spíše jako zápor nebo zjednodušení.

-Vylepšování postavy a zbraní: To tu bylo značně osekáno a navíc zmizel inventář. Je to ale na škodu? Mě osobně už ke konci ME1 unavovalo stále měnit vybavení posádce - a nakonec jsem stejně měl neskutečný nepořádek v tuně věcí. Tady stači sebrat nebo koupit vylepšení, pár kliknutí myši a je hotovo. Neodrazuje to od dynamiky hry, ani příběhu. Ale pravda, že možností u vylepšení postavy mohlo být více, jako třeba v ME3.
Příklon k akci se tu prostě povedl a tyto drobné RPG prvky akční složku skvěle doplňují.

-"Smrsknutí" Citadely a Omegy: Ano už si vlastně nemůžeme chodit kam se nám zlíbí. Ale co na tom? Citadela je teď menší, za to ale dalek pohlednější, barevnější a přehlednější. Ale třeba Afterlife byl daleko hezčí a větší než bar než chora den (bar z ME1).

Tato zjednodušení jsou udělána prostě tak, aby zapadaly do sebe a fungovaly. Kdyby vše z ME1 bylo zanecháno ME2 by bylo překombinované a hra by na to mohla doplatit.
A nakonec bych se rád vyjádřil k zakončení hry.

-Sebevražedná mise:
Poslední hodina hry je óda na radost, potěšující uší a oči a zároveň trápící vaší nervovou soustavu. Musíte být dobrým velitelem, pokud ne lidé zemřou, zanedbá te li přípravu, lidé zemřou. Do toho se do dokonalé synbiozy spojí gameplay, hudba, akce, napětí, filmový střih a kamera. Poprvé jsem snad ani nedýchal,hryzal jsem si nehty a slintal. V celé hře a vlastně i celé trilogii hra dokazuje jak je kompaktní jak umí všechny prvky spojit dohromady, ale až zde to ukazuje na plný výkon. Kdyby tu byla absence hudby nebo jeden prvek nefungoval vše by se rozpadlo a zážitek by byl fuč.
Proto je ME2 tak unikátní a ME trilogie taková jedinečná. To je dámy a pánové to UMĚNÍ.
Napoprvé mi lidé umřeli ale na podruhé již ne a já měl v sobě takový pocit vnitřního uspokojení jaký mi ještě žádná jiná hra nedala. Byl jsem zase jednou hrdina.
A závěrečná scéna se záběrem na tísíce reaperů a galaxii spojené s mohutnými chorály mě dorazili. Hra mě přežvýkala a vyplivla. A i když hru hraji po desáté, mám pocit jako bych ji hrál poprvé a to už něco znamená.

Mass Effect 2 je nejlepší hrou jakou kdy mělo tu čest EA vydat. A pro mě osobně jedna z nejlepších her všech časů.

Pro: Přiběh a dialogy,hromada nových postav,grafika a umělecké ztvárnění,pestré lokace a questy,soubojový systém,hudba,dabing,filmovost,skvělá optimalizace,délka,skvělé DLC,epické intro a zokončení

Proti: Někomu může vadit osekání RPG prvků

+39 +40 −1

Outlast

TRIAn29TRIAn29
Dohráno
  • PC 85
Outlast rozhodně zaujal. Hráč je v pozici investigativního novináře, který se vydá do ústavu pojmenovaného jako Mount Massive Asylum, aby přišel na kloub zvěstem, které se kolem tohoto místa šíří. Už počáteční cesta autem dává znát, že na cestě vás nebude čekat nic dobrého, přesto coby novinář nemáte žádné zbraně a po celou dobu se můžete spolehnout pouze a jenom sám na sebe. Z toho vyplývá, pokud se dostanete do maléru, bude třeba utíkat a ukrývat se. V tom tkví působení hráče, odhalovat příběh s kamerou v ruce, na kterou máte za úkol zaznamenat všechno zajímavého/neobvyklého jako důkazní materiál. A že toho materiálu bude hodně...

Nikoho asi nepřekvapí, že většina hry se odehrává v noci v rozlehlém lékařském komplexu a vaše postava prozkoumává jednotlivá místa, dělá si poznámky, skládá příběh, řeší jak se dostat do nepřístupného místa a zároveň se vyhýbá problémům. Asi po deseti minutách hraní si postava uvědomí, že bude nejlepší, se dostat "hned pryč!" navzdory všem úkolům ale každému je jasné, že to nebude tak jednoduché.

Na druhou stranu, hra samozřejmě není o tom, dostat z bodu A do bodu B. Při hraní řešíte nejrůznější problémy, svítíte si kamerou v režimu night vision a postupně procházíte několik různých prostředí. Z počátku možná ani tak nevnímáte příběh, jenom se snažíte dostat z onoho místa. Postupem hry však začne odhalování příběhu nabírat zajímavých rozměrů a pak už se ani tak nesoustředíte na útěk jako na to, přijít těm všem věcem na kloub. Zajímavé bylo, když jsem si myslel, že po poměrně epické scéně hra končí, opak byl pravdou. Tím teprve příběh přerůstal do ještě hrůznějších rozměrů.

Outlast není lekací hra, jsou samozřejmě momenty, kdy hráč sebou cukne a pár takových momentů je opravdu originálních a rozhodně stojí za to. Mně osobně trochu s postupem času začal nudit systém ukrývání - pobíhání v určitém prostoru za účelem vyhnout se smrti a zároveň splnit nějaký úkol, abyste se mohli posunout dál. Tohle všechno je fajn, ale koncem tohle už trochu začalo nudit. To však nic nemění na tom, že hra obsahuje několik hodně zajímavých momentů a docela poutavý závěr. Je vidět, že vývojáři si dali sakra záležet a ani postupem příběhu hra neztrácela na originalitě a preciznosti.

Závěrem: povedená hra, ke které si asi každý najde nějakou tu drobnou výhradu, ale určitě se nudit nebudete a pokud vydržíte do konce, bude to stát za to. Plusem může být i to, že hra je delší, než se na první pohled může u tohoto typu hry zdát. Na kvalitě to však rozhodně vůbec nic neztrácí.

Pro: Příběh, atmosféra, originální a působivé momenty

Proti: Potýkal jsem se opakovaně se zákysem, který se nakonec ukázal jako bug ovládání

+39

Max Payne 3

ChuckChuck
Dohráno
  • PC 90
Představovat herního hrdinu Maxe Paynea by bylo stejně potřebné, jako kdyby mě někdo chtěl překvapit otázkou, kdo že je agent Blazkowicz. Ano, Max Payne je ten newyorkský polda a rovný chlap, který vlivem složitějších okolností spojených s jeho policejní prací přišel v několika vteřinách o všechno, co bylo jeho smyslem života a nikdy se s touto skutečností nedokázal smířit. Do třetího dílu se proto vrací jako trochu jiný člověk, pro něhož je bohužel životní význam a zároveň i řešení věčně rozpitá láhev kořalky často zapíjená ne zrovna malým množstvím analgetik.

Jeho příběh a zároveň comeback pod taktovkou střelných zbraní, které Max naštěstí ovládá stále bravurně, se odehrává v brazilském Sao Paulu, které je z hlediska nabízeného prostředí výbornou volbou. Jednou se octneme v chudých městských čtvrtích, podruhé zase jsou tyto lokace vystřídány rozlehlou kancelářskou budovou, hotelem, stadionem a hra tak z tohoto hlediska není rozhodně fádní. Max však není jen jakýmsi nemyslícím vraždícím strojem, jak by se mohlo zdát. Cestou těmito lokacemi a jejich prozkoumáváním totiž naráží na různé indicie počínaje fotografiemi a konče novinovými články, které mu tak pomáhají dokreslovat a alespoň zčásti pochopit pozadí příběhu. Ten je v tomto dílu vyprávěn animacemi s velkým množstvím Maxových myšlenkových monologů, které jsou sice někdy až příliš časté, ale mě rozhodně nerušily a naopak způsobovaly moje abnormální vtažení do děje.

Samotná akční stránka hry je stále perfektní a řekl bych, že v tomto dílu přímo luxusní! Zbraní je akorát, systém krytí typický pro TPS hru funguje skvěle a občasné setření potu z Maxova čela jen dokazuje, že přestože zvládá přestřelky mistrně, jsou občas pro jeho fyzickou i psychickou kondici přece jen vypětím. Kdo by však po vzoru novodobějších her hledal u hry autoheal, hledal by marně. Maxovo zdraví je jako v předchozích dílech doplňováno nalezenými analgetiky, tudíž je zapotřebí být při boji přece jen o něco obezřetnější, jelikož těchto životabudičů není extrémně mnoho. V této souvislosti mě trochu zarazila jedna zvláštnost, která je mojí ojedinělou výtkou. Pokud Max v boji zemře a následuje loading, vrátí se do hry s maximální hodnotou zdraví, přestože hodnota předchozí byla třeba poloviční.

Ke grafické stránce hry není co namítat, stejně tak jako k velmi dobré optimalizaci, která kvalitní herní zážitek jen a jen podtrhuje.

Co dodat? Třetí díl Maxe Paynea je v mých očích jedním z nejlepších akčních titulů za posledních několik let. Nejen že představil skvěle svižnou akci, ale i poutavý příběh, který bylo radost sledovat. A to se zas tak často nepovede.

+39
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • Peach Torment: Tides of… +26
    Torment: Tides of Numenera
    Napsala Peach, 11 dní
    Pacifist run: Po poměrně netradičním tutorialu, kde ani není jisté, že se vůbec…
  • ghost Doom +25
    Napsal ghost, 18 dní
    Vždy som mal rád počítačové hry. V 95tom som v stredoškolských počítačových labákoch…
  • Jab Tactical Breach… +22
    Tactical Breach Wizards
    Napsal Jab, 4 dny
    Už zase mohu normálně žít. Tactical Breach Wizards je hra s originálním námětem,…
  • ArmJohn Dishonored +21
    Napsal ArmJohn, 9 dní
    Dishonored je hra, které jsem z počátku nedůvěřoval ale jednoho dne jsem si řekl... ne…
  • Drolin Mizzurna Falls +21
    Napsal Drolin, 24 dní
    Když se hráčům vybaví konzole PlayStation, většinou budou asociace směřovat k žánrům…
  • rikuhahl World of Goo +20
    Napsal rikuhahl, 26 dní
    Jedna z nejlepších logických her na světě, protože nejde jen o to přemýšlet, ale i…
  • adam.kulhanek Kingdom Come:… +18
    Kingdom Come: Deliverance
    Napsal adam.kulhanek, 29 dní
    Ani nevím, proč jsem se ke Kingdom Come dostal až po dlouhých 7 letech od vydání. Nejspíš…
  • S4TW Pillars of… +17
    Pillars of Eternity
    Napsal S4TW, 17 dní
    Herní výzva 2025 - Bdím, či spím?   Miluji učící se pattern u isometrických cRPG.…
  • muffin Control +17
    Napsal muffin, 14 dní
    S Controlem jsem bojoval několik let. A není se čemu divit. Remedy se snaží většinu hráčů…
  • jvempire Sigil II +17
    Napsal jvempire, 16 dní
    Druhý Sigil překvapivě není novým obsahem pro Doom II, ale další epizodou pro první díl.…