Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Jagged Alliance 2

Jagged Alliance 2 Classic

23.07.1999
89
255 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Jagged Alliance 2, pokračování her Jagged Alliance a Deadly Games, je komplexní mix taktické hry, strategie a RPG. Jste vrženi do víru událostí v malé fiktivní zemičce třetího světa jménem Arulco, která je zmítána terorem místní diktátorky Deidrany. V této zoufalé situaci si místní vůdce rebelů domlouvá schůzku s nájemným žoldákem (vámi) v pražské kavárně Slávie. Obdržíte určitou sumu peněz, za které najmete další žoldáky a vybavení. A je jen na vás stanout v čele rebelie a vybojovat revoluci.

Ve hře budete neustále oscilovat mezi dvěma částmi. Ve strategické části provádíte nad mapou Arulca všechny možné kroky a strategická rozhodování. Cvičíte milice na obranu dobytých měst, nakupujete vybavení, najímáte a staráte se o žoldáky, vyděláváte peníze a vysíláte útočné týmy... prostě veškerý management, na který si revolucionář může vzpomenout. Do bojů lze vysílat až osmičlenné skupiny, přičemž není problém zaútočit na jednu oblast z vícero směrů několika jednotkami.

Taktická část je kapitolou sama pro sebe. V reálném čase pohybujete s panáčky a při kontaktu s nepřítelem se hra přepne do propracovaného tahového módu. Každý žoldák disponuje určitým počtem akčních bodů (AP - Action Points), které mu dovolují provádět různé úkony (střelba, zalehnutí, přesun) a po vyčerpání AP všech postav ukončíte kolo a na tahu je nepřítel.

RPG prvky jsou zde nenásilně zastoupeny. Postavy se automaticky zlepšují v dovednostech, které používají, a rozdíl mezi zelenáčem a ostříleným veteránem je patrný nejen na první pohled podle honoráře. Celá hra vás neustále utvrzuje v tom, že autoři jsou perfekcionisté a megalomani. Najdete zde kvanta zbraní, různé druhy munice, spoustu doplňkových předmětů, NPC postav a postranních úkolů, takže než vybojujete revoluci, uplyne vskutku dlouhá doba.

Na JA2 volně navazuje stand-alone datadisk Jagged Alliance 2: Unfinished Business z roku 2000, zaměřený převážně na taktiku a boj.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Naprostá volnost, kdy na začátku získáte 30.000$ na nájem skupinky žoldáků a geniální tvorba hlavní postavy, tvořená z vtipných otázek dává tušit, že Jagged Alliance 2 nebude běžnou hrou. Předně jde o to, že nejde pouze o tahovou strategii, ale i o žijící a uvěřitelný svět okolo vás. Arulco, státeček situovaný v tropickém pásu nabídne různorodá města od snobského Balime po San Monu, které vládne samozvaný vůdce Kingpin. Doly, které po dobytí odvádí získané prostředky právě vaší partě na podporu guerillového boje proti armádě Deidranny, jenž přebrala moc nad Arulcem.

Po získání osídlených oblastí je nutné vycvičit milici na jejich obranu, jinak padnou zpátky do rukou všudypřítomné armády. Naštěstí je boj milice řešen automaticky, takže se plně můžete soustředit na vlastní skupinku. A od toho pramení celková podstata hry. Mikro management, kdy můžete během dne (když zrovna neútočíte) různě žoldáky cvičit a zlepšovat v základních vlastnostech, nechat je opravovat předměty či ošetřit rány. To znamená nepřítomnost jakýchkoliv lékáren, které by instantně zvýšily HP po zásahu, a tak každá obdržená rána znamená problém, nehledě na to, že po ní nastane krvácení. Nájemné žoldáky si objednáte pomocí, jak jinak, internetu, respektive pomocí stránky A.I.M. kde si vybere každý. Mě padli do oka Fox, Lynx, Trevor a Malice, který ale nešťastně padl tak, že jsem ani jako obvykle nenačetl předchozí pozici. Po hlášce "Uh, eh...jestli padnu, dávám vám svolení sníst mě" ani jinak nešlo.

Samotná akce, probíhá klasicky, jen je nutné se skrývat za okraji budov a využívat pokrčení. A tím se dostáváme k obtížnosti, která je i na nejnižší stupeň ze začátku velmi vysoká (pokud si navolíte špatně sestavenou partu). Postupně ale klesá, aby mohla v Meduně, hlavním městě kde sídlí Deidranna, zase stoupat. Tam už se to zvrhne tak, že neproběhne kolo bez mnoha vypálených projektilů na obou stranách. Potěšující je funkce automatického inventáře, kdy se na strategické mapě zobrazí všechny nalezené předměty, a vy si je můžete pohodlně sebrat. Předmětů je velké množství od zbraní a brnění po součástky, které se dají různě spojovat a kombinovat.

Jagged Alliance 2 je přesně ten typ hry, kdy víte, že do ní tvůrci dali hodně práce, lásky a osobitého přístupu.

Pro: izometrická grafika, propracovanost, hlášky, hratelnost, tahové boje, detaily

Proti: není to Fallout, ale je to blízko!

+38
  • PC 100
"Elliote, ty idiote! Pošli tam mé nejlepší oddíly a ať mi přinesou hlavy těch rebelů na podnose! A řekni jim, že když selžou, tak jim zabiju děti a ženy!"

Pokud se snad rozhodnete rozehrát tenhle mistrovský kousek, uslyšíte podobné hysterické výlevy královny Deidranny více než často. Není ani divu, že tak zuří. Přeci jen, na začátku jste jen samotný žoldák s pár desetitisíci dolary na účtě a o pár týdnů a měsíců později už máte pořádnou žoldácko/rebelskou bandu a té fašistické huse berete jedno město a jednu základnu za druhou.
A o to ve zkratce jde.
JA2 je prostě klenot. Nestárne, nepřestává bavit a současné hry se od něj mají co učit. Ať už je to prvotřídní taktický boj, kvantum zbraní a žoldáků, originální tvorba postavy a všelijaké vedlejší úkoly, dobývání měst a základen a obrovský smysl pro detail, tahle hra zcela drtila svoji konkurenci tehdy a drtí ji s přehledem i dnes.
Obtížnost je tak akorát a stereotyp se jen tak nedostaví. Kouzlo opakovaného hraní zůstává i po letech.

K žoldákům si vždy vytvořím jakýsi vztah a není lepší moment, než když je někdy necháte vzdát, aby se zachránili a následně uspořádáte ohromnou záchrannou akci, při které je z toho děsivého koncentráku zachráníte. Jindy musíte své krvácející nebojeschopné žoldáky dostat z obklíčení...tedy, vlastně nemusíte. Celá hra je v tom, jak boj vedete a co děláte nesmírně volná.
Ale tak když už toho žoldáka máte nějaký ten týden, dali jste si s ním práci a přirostl vám k srdci svými hláškami...tak je prostě čas rozházet kouřové granáty, přišpendlit nepřátelé k zemi palbou a rychle pro raněného kamaráda!

JA2 je hra pro srdcaře, pro ty co rádi bojují a nevadí jim semtam přísné potrestání chyb, pro ty, co se rádi cítí odměněni za své úsilí. Je milovaná a zcela zaslouženě.

(Hra v 1.13 by si snad zasloužila vlastní profil)

Pro: taktický boj, sympatická grafika, ohromné počty zbraní a možností, žoldáci, detaily

Proti: možná trošičku divné ovládání místy

+31
  • PC 95
Jagged Alliance 2 je úžasná, propracovaná hra, na které je opravdu vidět, že byla dělaná s láskou. Že na ní pracovali lidé, které to bavilo a chtěli udělat něco výjimečného a měli naštěstí dostatek talentu a umu, aby se to povedlo. Poprvé jsem se s ní setkal, když vyšla jako příloha ke Score č. 89 (a to necelé dva roky po oficiálním releasu !), ale popravdě... nebyl jsem na ní tehdy ještě připraven. Nedostal jsem se daleko, nechápajíc herní mechanismy jsem nechal ledabyle pochcípat svojí družinu a hlavně... podělal jsem se z hudby. Z té božské, atmosférické, nervydrásající hudby ! Miluju jí. Je skvělá a řadím jí ve své TOPce na druhé místo hned za Gothic 3. Ale před pár lety měla opravdu velkou zásluhu na tom, že mi hra přišla hrozně cizácká a nepřívětivá a zlá a raději jsem jí odinstaloval.

Ale ted už jsem velkej kluk, takže se mi jí podařilo dohrát. A nebyla to sranda, na první zahrání, kdy ještě nemáte zažité určité finty a postupy, je hra těžká a to hlavně v taktické části, kde se tvrdě trestá každá chyba. Počet quicksavů/quickloadů roste do stovek, možná tisíců. Ale stojí to za to.

Často ve svých komentářích rozpitvávám hlavně negativa a pozitiva trochu upozaďuji. Tady se ovšem nemám moc v čem rejpat. Jediné, co mi vadilo, bylo čekání na dokončení tahu soupeře v momentě, kdy jsem již věděl, že jsem to podělal a chtěl jsem hru loadnout, ale bohužel to nelze. Jinak tu máme plejádu skvělých nápadů - za všechny jmenuji skvěle zpracovaný in-game laptop, na kterém můžete prohlížet webové stránky, najímat žoldáky, kupovat v e-shopu vybavení, vyřizovat maily a prohlížet spisy teroristů.

Hra mi už od začátku silně připomínala první dva Fallouty - zpracováním, humorem, smyslem pro detail a volností, kdy můžete jít kam chcete a dělat co chcete, už od začátku (hru lze dohrát za 10 min když víte jak na to). Questů je tu bohužel méně, než bych chtěl, ale přecejenom JA2 je více strategická hra zaměřená na samotné souboje, takže budiž odpuštěno. Uvítal jsem různá ulehčovadla jako možnost vyřešit méně důležité souboje auto-combatem, zobrazit si všechny nalezené předměty v oblasti na strategické mapě, apod.

Velkou volnost nabízí i taktická část hry. Je na vás, jestli budete chodit na noční mise a stealth způsobem s nožem v ruce zlikvidujete nepřátele jednoho po druhém, nebo vylezete na střechu se sniperem a budete dávat headshoty hezky z dálky, nebo se zakempíte v místnosti s jedním vchodem, vystřelíte do vzduchu a budete čekat, až se vojáci začnou objevovat ve dveřích. Hra vám prostě předloží mapu a dělej co umíš. Když vidíte budovu obehnanou vysokou zdí s jediným přísně střeženým vchodem, můžete se pokusit přes bránu natvrdo prostřílet, a nebo zapojit hlavu, přijít do sektoru z druhé strany, raketometem udělat ve zdi díru a překvapit obranu soupeře z druhé, nekryté strany.

Jagged Alliance 2 je splněný sen pro všechny zelené mozky - a to zejména s neoficiálním patchem 1.13, jenž posunuje propracovanost hry ještě o notný kus dál a který zkusím při dalším hraní. A to je další fakt - pokud jednou okusíte kouzlo hry, nejlépe pokud jí zdárně dohrajete, buďte si jistí, že vás už nepustí a budete neustále přemýšlet, kdy si hru dáte znova, tentokrát na těžší obtížnost/s novým patchem. Znovuhratelnost je vysoká. Můžete města dobývat v jiném pořadí, řešit questy jiným způsobem, najímat jiné žoldáky, zvolit jinou taktiku boje. A vždy to bude děsná prča. Protože JA2 je jedna z nejlepších her, které jsem kdy hrál.
+30
  • PC 100
Tak tuhle RPG tahovou strategii považuji za nejlepší počítačovou hru jaká byla kdy do toho to dne vytvořena. Největším kladem považuju znovuhratelnost, která pramení ve svobodě postupu po herním světě a generátorem náhodných situací.

Je to i jedna z mála her kde jsem si vytvořil jakési pouto k určitým lidem a utvářel si mezi nimi jakési rozdíly oblíbenosti ( ano mluvím o žoldacích ), snad každý si našel tu svou krevní skupinu, kterou si hýčkal až do samotného úspěšného závěru.

Grafická i zvuková kulisa se mi i v této době celkem líbí a nedovedu si hru představit ve 3D, pač by ztratila své tzv. kouzlo.

Jediným možným záporem, tak budiž v pozdějších chvilích stereotyp ( ano mluvím o návratech na už známá jednou vysvobozená místa kvůli znovuobsazení nepřátel ), ale to se odvyjí hlavně od toho, jak rychle hrou postupujete k hlavnímu sídlu v Meduně.
Hru si s pravidelným intervalem projiždím cvičně co rok znova dokolečka a určitě to tak zůstane i nadále....

Pro: Znovuhratelnost, rozdílné charakteristiky najmutelných žoldaků, vtipné scénky Diedranny a Elliota, svobodný postup hrou, hudba.

Proti: V pozdější fázi hry se dostaví frustace, když musíte 10krát vyčisťovat stejný sektor na mapě od nepřátel.

+26
  • PC 95
Poprvé jsem Jagged Alliance 2 hrál, když vyšla jako příloha ve SCORE. Od té doby mohlo uběhnout snad více jak deset let a já jednou začas zkusil hru pokořit, protože se mi hrozně líbila. Ale nikdy se mi to nepovedlo, dvakrát jsem dokonce dorazil do Meduny a zjistil, že nemám dostatečnou palebnou sílu na tanky. Ale letos jsem si slíbil, že si tenhle rest odškrtnu a nad hrou trochu víc uvažoval - a dohrál ji.

To je hodně zásadní poznámka - u JA2 je třeba přemýšlet. Jistě, jde dohrát za 6 minut (viz zajímavosti), ale dohrát ji pořádně stojí hodně času a energie.

Opět jsem žasl, jak moc je hra vymakaná. Začněme u přehledné 2D grafiky, ve které se jen občas najde nešikovný moment (potřebujete uříznout hlavu mrtvole, která je za barem), ale 99 % herního času máte o všem naprostý přehled. Což je podstatné, protože ve hře jde o to řídit svou skupinu žoldáků a využívat taktických výhod, jako je různé krytí, či palebná pozice.

Tahové souboje mají jasná pravidla a hned po Falloutu se jedná o můj neoblíbenější systém. Přísný. Každý pohyb něco stojí. Čím dřív se naučíte šetřit akčními body, tím lépe pro vás. To platí i o iniciativě, která je mnohdy otázkou života a loadu. Nebo smrti, pokud na to máte koule :)

I menší zranění se projeví během boje. Každé zranění je potřeba obvázat a poté vyležet, či ošetřit lékařem (což nějakou dobu trvá).

Ve hře postupně obsazujete města a hlavně jejich doly, ze kterých čerpáte peníze pro své žoldáky. Cvičíte milice a trénujete své svěřence, což se vše odehrává v taktické obrazovce, kde se věnujete takovému mikromanagementu hry, kde plánujete cesty, hrabete se v inventářích atd. Dále máte laptop, kde si čtete maily, sledujete složky svých žoldáků, finance atd. Hra je velmi komplexní a je na každém, jak dlouho se kterou složkou hry bude zabývat.

Znovuhratelnost v tomto momentě není jen prázdný pojem, ale já sám jsem letos pocítil velký rozdíl oproti minulým pokusům - protože jsem se skutečně soustředil na hru a hlavně si zvolil jiný postup. Nemalou součástí hry je také osobnost vašich žoldáků - někteří se nemají rádi, štěkají na sebe, nebo spolu jednoduše nevydrží v jednom týmu. Během hry vám přirostou k srdci i přesto, že většinou času opakují jen pár replik. Ale celou dobu si je pipláte, zažíváte krušné chvíle - například mně se do paměti zaryl moment, kdy jeden můj žoldák ležel těsně před smrtí uprostřed obleženého domku, save byl daleko... a lékař taky. Stejně tak jsem poprvé vybil dva sektory v Cambrii jen nožem. Tahle hra má rozhodně co nabídnout.

Těžko říct, jak bych ji hodnotil, kdybych ji poprvé rozehrál dnes. Asi bych se nedostal do tempa hry, ale kdo ví, třeba ano. Ti, co jste ještě neměli tu čest, zkuste to.

V následujícím spoileru se dozvíte můj postup hrou (pokud to někoho zajímá - je to opravdu dlouhé):

Zatímco v minulých letech jsem vždy začínal se sebou a Shadowem, nebo Lynxem, což jsou jedni z nejdražších, letos jsem (po radě místních) začal sám. Dal jsem si 60 do zdraví (čehož jsem později někdy litoval, ale stačilo) a soustředil se na vedení. Což se mi vyplatilo. V testu jsem si "vylosoval" plížení a šílenství, takže jsem občas sám od sebe střílel dávkou. V Omertě jsem nabral Iru, obsadil s ní Drassen (poprvé jsem nezabil Doreen, ale překecal ji k odchodu), vycvičil milice a najal Bulla. Patří do té nejlevnější skupiny AIM žoldáků. Je to silák s expertizou ranař, v San Moně se mi hodil. Obsadil SAMku vedle Drassenu a vrátil se pro Dimitrie do Omerty. Vzápětí jsem najal Barryho kvůli expertize na montéra a nižší ceně. Nalezli jsme pilota, najali Flo na milice a šinuli si to do Cambrie.

Nutno podotknout, že nechat někoho v Drassenu je skvělý nápad, který se mi vyplatil a nakonec jsem měl v každém městě jednoho levného žoldáka. Jak už jsem naznačil výše, Cambrii jsem prakticky vykuchal nožem. Dimitri a jeho expertiza na vrh mi v minulosti unikala a já jeho i Iru používal JEN NA MILICE, já hlupák. Letos jsem je měl celou dobu v týmu a nemůžu si stěžovat.

Po Cambrii jsem najal retarda Gumpyho (milice, kurýr) a drsňáka Grizzlyho (chtěl jsem někoho s brokárnou :) ). Rovněž levnější expert na těžké zbraně. Z kulometem mu to šlo. Pak jsem se mihnul San Monou, obsadil SAMku na východě a Chitzenu. Kingpin byl zatím naživu. V Estoni jsem najal Maddoga, poměrně zbytečná postava, ale montéra má výš, než Barry.

16. den začala docházet v Drassenu ruda. To byl jediný důl, který jsem během hry vyčerpal. Poprvé v životě jsem pozabijel ty farmáře vedle Cambrie (v noci), ale dalo to zabrat víc, než poslední sektor v Meduně. Pak přišly na řadu boxerské zápasy v San Moně. Během toho jsem samozřejmě splnil questy, co splnit šly.
A letos poprvé jsem také narazil a zprovoznil robota, který se ukázal být šikovným pomocníkem hlavně v interiérech, kde na sebe lákal pozornost.

Grumm byla největší fuška ve hře. Mikea jsem nepřekecal, zabít ho mi dalo práci.

Střídavě jsem propouštěl retarda Gumpyho, protože mi byl nesympatickej a využíval jsem ho jen, když jsem ho využívat musel. Měl jsem Flo v San Moně u Tonyho, Gumpyho v Drassenu a Maddoga v Cambrii.

Z Grummu jsem hned vyrazil do Almy, která byla procházka růžovou zahradou. Splnil jsem úkoly s tygrama a napakoval se. Milice jsem cvičil vždy se svým týmem, zatímco jiní se léčili, druzí trénovali. Stavil jsem se v Balime, to už jsem měl Miguela a Carlose. Měl jsem už tedy dva týmy, jeden jsem si pojmenoval Ocelová pěst a druhý Partizáni (páč měli všichni zeleno hnědo černej outfit :) ). V Balime jsem ukradl pohár (toho dědka jsem nezabil, ale pak po mně šel), dal ho Kingpinovi, jeho rozstřílel na sračky (to jsem si fakt užil) a pohár vrátil mudrci v Chitzeně. V tu chvíli mi stoupla věrnost a já mohl v Balime trénovat milice.

V Cambrii jsem si udělal základnu. V jednom sektoru jsem měl zbraně, v dalších granáty, v dalším vybavení atd. Hodilo se mi to, když jsem doplňoval výzbroj členům svého týmu, nebo když jsem verboval nováčky. Každý žoldák měl u sebe stejné základní vybavení (plyn. masku, čutory, lékarničky, granáty) a to se mi mnohokrát vyplatilo.

V San Moně jsem potkal Rusáka Iggyho (vypadá jak Perlman), ale Miguelovi a Carlosovi se to nelíbilo, tak jsem ho časem pustil k vodě. Mezitím jsem stihl vyzabíjet Tixu (tu fintu s plynem jsem si přečetl v návodu) a osvobodil Dynama, kterého jsem naverboval a používal jako posla (a občas zámečníka). Vrah Shank byl jen pomocná síla.
Poprvé jsem taky získal Hummera, který je prakticky k ničemu, když máte vrtulník.

Ortu jsem taky nějak zmáknul, ale raketové pušky mi nepřišly příliš efektivní, ale svým expertům na těžké zbraně jsem je dal, v Meduně se nakonec hodily.

Ke královně jsem šel přímo. Už se mi krátila dovolená :) Medunu jsem tedy celou nedobil, jen 3 sektory. LAWek jsem měl tentokrát dost, ale i tak to místy byla makačka. Na Medunu jsem si z nostalgie najal Shadowa. A taky Guse, poprvé v životě. Oba byli už vytrénovaní, ale ti moji se během hry také dostali na vysoký level. Nakonec jsem měl žoldáků 18 (těsně před konce 16), což byl strop (netušil jsem, že tu nějaký je), ale bylo to moc. V akci jsem jich měl nakonec 12.
Královnu jsem zabil v den 59, v podzemí pod Medunou (dobrej fór, když přijdete do paláce a ona nikde), na účtu jsem měl přes 870 000. Hrál jsem na Bažanta (a nestydím se za to, i tak jsem se občas potil :D )

Pro: přehledná grafika; gameplay; všechno velice vymakané; množství náhod, díky kterému je další hraní povinností a radostí

Proti: po těch letech čekání mě trochu zklamalo outro

+22