Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Outlast

80
197 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 3D adventura *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
04.09.2013 PC
04.02.2014 PS4
19.06.2014 XOne
27.02.2018 Switch
Vývojáři:
Oficiální stránky:
https://redbarrelsgames.com/games/outlast/
Společnost Murkoff Corporation znovu otevře ústav pro mentálně choré Mount Massive Asylum, umístěný v odlehlé oblasti coloradských hor. Ústav, jenž byl po dlouhá léta uzavřený, slouží nyní nadnárodní společnosti pro přísně tajné výzkumy. Co je předmětem současných výzkumů, se snaží zjistit nezávislý novinář Miles Upshur, kterému se podaří nepozorovaně do zařízení proniknout. To, co na místě zjistí, překonává jeho nejhorší předtuchy. Okamžitý útěk ze zařízení se tak záhy stane jeho největším přáním. Je otázkou, zda se mu to podaří, nebo nalezne v útrobách ústavu děsivou smrt...

Outlast je survival horror z prostředí, které běžným smrtelníkům nahání husí kůži. Snahou vývojářů, kteří se nechali inspirovat nejen herní sérií Amnesia: The Dark Descent, je vyvolat v hráči skutečný strach. Ten zde v roli novináře uvázne na děsivém místě, kde postupně rozplétá hrůzné tajemství, pojící se s minulostí ústavu. Neustále je přitom vystaven smrtelnému nebezpečí. Miles není žádný superhrdina, jen obyčejný člověk bez speciálních schopností, bez znalosti bojového umění a beze zbraně. Proto, aby přežil, využívá jen holých rukou a svého úsudku.

Hra staví především na atmosféře a grafice na vylepšeném enginu Unreal 3. Hra je pro PC hráče k dispozici prostřednictvím distribuce Steam a konzolové verze jsou ve vývoji.

Outlast se i dočkal DLC Whistleblower, které je příběhovým prequelem původní hry a později i druhého dílu.


Poslední diskuzní příspěvek

Chuck: Ano, třeba ve starym AvP(1999) se člověk leknul mockrát a jak! Často aliena, nedejbože facehuggera. Doslova infarktový situace to…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Outlast rozhodně zaujal. Hráč je v pozici investigativního novináře, který se vydá do ústavu pojmenovaného jako Mount Massive Asylum, aby přišel na kloub zvěstem, které se kolem tohoto místa šíří. Už počáteční cesta autem dává znát, že na cestě vás nebude čekat nic dobrého, přesto coby novinář nemáte žádné zbraně a po celou dobu se můžete spolehnout pouze a jenom sám na sebe. Z toho vyplývá, pokud se dostanete do maléru, bude třeba utíkat a ukrývat se. V tom tkví působení hráče, odhalovat příběh s kamerou v ruce, na kterou máte za úkol zaznamenat všechno zajímavého/neobvyklého jako důkazní materiál. A že toho materiálu bude hodně...

Nikoho asi nepřekvapí, že většina hry se odehrává v noci v rozlehlém lékařském komplexu a vaše postava prozkoumává jednotlivá místa, dělá si poznámky, skládá příběh, řeší jak se dostat do nepřístupného místa a zároveň se vyhýbá problémům. Asi po deseti minutách hraní si postava uvědomí, že bude nejlepší, se dostat "hned pryč!" navzdory všem úkolům ale každému je jasné, že to nebude tak jednoduché.

Na druhou stranu, hra samozřejmě není o tom, dostat z bodu A do bodu B. Při hraní řešíte nejrůznější problémy, svítíte si kamerou v režimu night vision a postupně procházíte několik různých prostředí. Z počátku možná ani tak nevnímáte příběh, jenom se snažíte dostat z onoho místa. Postupem hry však začne odhalování příběhu nabírat zajímavých rozměrů a pak už se ani tak nesoustředíte na útěk jako na to, přijít těm všem věcem na kloub. Zajímavé bylo, když jsem si myslel, že po poměrně epické scéně hra končí, opak byl pravdou. Tím teprve příběh přerůstal do ještě hrůznějších rozměrů.

Outlast není lekací hra, jsou samozřejmě momenty, kdy hráč sebou cukne a pár takových momentů je opravdu originálních a rozhodně stojí za to. Mně osobně trochu s postupem času začal nudit systém ukrývání - pobíhání v určitém prostoru za účelem vyhnout se smrti a zároveň splnit nějaký úkol, abyste se mohli posunout dál. Tohle všechno je fajn, ale koncem tohle už trochu začalo nudit. To však nic nemění na tom, že hra obsahuje několik hodně zajímavých momentů a docela poutavý závěr. Je vidět, že vývojáři si dali sakra záležet a ani postupem příběhu hra neztrácela na originalitě a preciznosti.

Závěrem: povedená hra, ke které si asi každý najde nějakou tu drobnou výhradu, ale určitě se nudit nebudete a pokud vydržíte do konce, bude to stát za to. Plusem může být i to, že hra je delší, než se na první pohled může u tohoto typu hry zdát. Na kvalitě to však rozhodně vůbec nic neztrácí.

Pro: Příběh, atmosféra, originální a působivé momenty

Proti: Potýkal jsem se opakovaně se zákysem, který se nakonec ukázal jako bug ovládání

+33
  • PC 75
Spuštěno: 25.9.
Dohráno: 27.9.
Doba dohrání: cca 5-6 hodin
Leknutí: 1

Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.

Děj je zprvu značně dynamický. Ovládání je Vám vysvětleno během prvních 2 minut, kdy se snažíte najít cestu do domu. Systém osvětlování prostor pomocí nočního vidění na kameře je určitě plus, přidává to hodně na dojmu - strachu, chcete-li. Ovšem doporučil bych místním, aby kupovali spíše baterie značky Duracell apod., protože výdrž je horší, než od lidí na tržnici. Naneštěstí se jich tu válí značné množství, pouze to působí dosti nepřirozeným dojmem.

První setkání s "domovníkem" je také velice brzy. Hra si Vás zatím hýčká a vede po provázku. Ovšem v jedné situaci začne hrát nepochopitelně nahlas a dlouze dramatická hudba, která mě osobně přestala hrát teprve, když jsem už dávno z místnosti odešel. Podobné situace jsem viděl v průběhu celé hry. Autoři předpokládají hrůzu v očích hráče a podporují to vším, co jim engine dovolí. Bohužel ne vždy to tu funguje. Často se mi zde stával jev, který určitě znáte. Spustí se dramatická hudba, něco se stane, ale protože jste se dívali jinam, nevíte co to bylo. Ve hře Fear měly tyto situace lépe vyřešené.

Hlavní problém ovšem nastává někdy v polovině hry. Příběh a cut scény jsou čím dál zajímavější a propracovanější, ale herní prvky se pořád dokola opakují. Scénář, kdy máte aktivovat 2-3 zařízení, mezitím se vyhnout "domovníkovi" (nazývám jej tak pro zobecnění tamního zla) a poté aktivovat jedno velké zařízení jsou zde od začátku až do konce. Případně, že máte sebrat klíč, odemknout s ním překážku (dveře, brána, výtah) a mezitím se opět něčemu vyhnout. Pokud Vás to přestane bavit, zvyknete si tyto situace prostě proběhnout. Nepřítel Vás beztak nedožene a po chvilce i přestane utíkat.

Drobnosti, jako hlasité dýchání zprvu dobré, ke konci přehnané. Stává se, že Vaše postává zničeho nic začne hlasitě dýchat a vy si teprve uvědomíte, že v té tmě nejspíš něco v dálce je. Kolikrát se ale nahnete nebo se schováte někam a postava je zadýchaná více, než když proběhnete několikrát chodbou sem a tam. Vtipné jsou i situace, kdy stojíte na místě, pouze se otočíte a pokud stojíte na něčem jako např. spadlé dveře, tak se z toho dupání leknete sami sebe.

Co bych na této hře vyzdvihl jsou momenty, kdy nevíte, jestli Vás dotyčná osoba bude chtít napadnout nebo ne. Nebo alespoň tomu tak je ze začátku. Další jsou již zmíněné cut scény, příběh, noční videní.

Celkově, tato hra má velký potenciál. Je těžké vymyslet a udělat hororovou hru, a tady se autoři vyřádili - v dobrém slova smyslu. Bohužel, ten potenciál se od poloviny veze setrvačností až do konce a zmíněné klady fungují pouze jako pravidelné dávky adrenalinu.

Pro: Noční vidění, cut scény, příběh, délka hry (oproti například nové Amnesii, kde je délka velkým zklamáním)

Proti: Neustále dokola se opakující scénář (zmačkni tohle, vyhni se tomu), téměř žádná interace s okolním prostředím, opravdu hloupé AI nepřátel

+23(24-1)
  • PC 85
Steam je plný hororových her často nevalných kvalit a Outlast na první pohled velice rychle zapadne, což je škoda, protože už samotný začátek je příjemně vtahující a naznačuje, že tahle hra bude trošičku jiného kalibru. Úvodní kroky k ústavu pro choromyslné jsou plné temné atmosféry a první setkání s nepřítelem na sebe nenechá dlouho čekat. Možná až moc rychle, protože mé první pokusy o hraní této hry netrvaly více, než několik desítek minut. Až po několika týdnech se mi podařilo sebrat koule a do hry se zakousnout tak, abych ji následně dohrál na dva zátahy.

Na začátku jsem mluvil o překvapení, které Outlast skutečně je. Především, co se týče precizního designu. Prostředí ústavu je hodně realistické a neměl jsem pocit, že bych se pohyboval po generických lokacích s cílem natáhnout herní dobu. Každá místnost a každá chodba ve hře má svůj význam a tudíž pocit z prozkoumávání byl velice příjemný a to i díky velice plynulému pohybu a kameře. Ale nebyl by to horor, aby mi postup ve hře nekomplikovali nějací ti bubáci. A bubáci jsou v Outlast fakt děsiví. Zpočátku určitě, v pozdější fázi hráč odhadne jejich jednání a jisté nedostatky v AI, které já však spíše kvituji s povděkem. Zdvižený palec za mě hra dostává taky, že více než s otravnými skriptovanými lekačkami (ale na ty také sem tam dojde), pracuje s atmosférou a zatímco zpočátku je to čistý survival, v pozdější fázi se začne rozvíjet velice zajímavý příběh. V momentě, kdy hře začal docházet dech, se děj přesunul do finální lokace a hra opět ukázala, že tvůrci ví, co dělají. Sice se Outlast někde tu a tam viditelně inspiroval (nemohl jsem si nevzpomenout na Event Horizon), ale závěrečná pointa je povedená a to i přestože je závěr maličko useklý.

Samotná hratelnost je složena z exploringu a vyhýbání se bubákům. Jak už jsem psal výše, prostředí je propracované a design zábavný. Tvůrci to s nepřáteli zbytečně nepřeháněli a dávkovali je tak, aby neustálé schovávání a adrenalinové naháněčky hráče udržely v napětí, ale nezačaly zbytečně frustrovat. I tak je hra na normální (to jest nejnižší) obtížnost docela výzvou. Obzvlášť, když kromě kamery nemá hlavní hrdina žádnou pořádnou zbraň. A kamera trpí nedostatkem baterií... obzvlášť při režimu se zapnutým nočním viděním.

Outlast jsem dostal darem od kamaráda (díky!) a zatímco jsem si zpočátku myslel, že je to spíše titul za trest, nakonec jsem se do něj ponořil a byl velice příjemně překvapen. A hádám, že velice brzy padne i DLC.

Pro: prostředí, precizní design, zajímavý příběh, plynulý pohyb a odladěná hratelnost, akorátní délka

Proti: občasná dezorientace a nejasný směr

+22
  • PC 85
Musel jsem to hrát vožralej. Já vím, je to trochu podvod, ale když já se tak strašně nerad lekám. Outlast je navíc jedna z těch horrorovek, která umí naaranžovat lekačku na místo, kde to člověk prostě nečeká. Vypil jsem u toho celou lahev portského, plus ještě nějaký růžový, co jsem našel v lednici. Pak jsem blil. Ani tolik ne z herní brutality, ale opravdu spíš protože jsem to já blbec přehnal.

I přes tuhle mou volovinu jsem si ale Outlast užil. Velice temná pochmurná atmosféra psychiatrické léčebny na mě působila skvěle depresivně. Hra navíc hezky umí po Valve způsobu naservírovat hráči celkem působivou efektní podívanou. A to například ve formě sadistického doctora, zmutovaného The Thing z Fantastické čtyřky(když jsem ho měl těsně za zády, musel jsem se vždycky ze židle předklonit, až tak jsem vnímal ty jeho strašný řetězy a chrochtání) či dvou nahatých flegmatických syčáků, kteří by si se svým slovníkem mohli skvěle pokecat s Dr. Jonathanem Cranem.
Schovávání se a útěky před těmito šílenci patří mezi top momenty hry. Nejednou se mi stalo, že jsem strachem ani nedýchal, když jsem byl zalezlý ve skřínce a doufal, že mě nikdo neviděl. Samotný příběh nebyl špatný, ale dost mi vadila ta následná nadpřirozenost. Přízrak nepřízrak, Walrider byl ze všech padouchů ten nejslabší. Co však hodně musím pochválit jsou i zvukové efekty vašeho hrdiny. Z jeho oddechování, lapání po dechu hrůzou a výkřiků bolesti jsem neměl pocit, že hraju za nějakého lhostejného robota, ale opravdu za nějakého chudáka, co se ze všech sil snaží přežít. Hudba je správně creepy. Ty housle teda umí vyvézt člověka z míry. Navíc posunula level hrůzy a napětí ve hře ještě o krok dál, protože hudbu vždycky vnímám hodně. V tomto ohledu taktéž oceňuji ten fakt, že spousta nepřátel má vlastní theme, což bohužel jaksi z her mizí.

Outlast však má i svoje problémy. Především musím zmínit tu otřesnou AI nepřátel. Jako... já vím, že většina z nich jsou jeblí, ale musí fakt všechny ty dveře rozrážet? (Chápu, ten účel zdržení, aby měl hráč náskok, ale i tak mě to trochu rozčilovalo.) Po čase taktéž přijde menší stereotyp, který zapříčiní polevení na napětí a strachu, naštěstí to ale nebylo častý. A zdá se, že hra má jakýsi nepříjemný bug, díky kterému jsem v příběhu přeskočil o pár lokací napřed. A to nadpřirozeno mě sralo. Dost to poranilo tu původní děsivou atmosféru, s jakou hra začala.

Outlast byl super. Následný datadisk trochu moc tlačil na pilu, jak se snažil hráče co nejvíce zhnusit, nicméně taktéž to nebylo vůbec špatný. A to portský byla sakra dobrý. Prostě takový ten klasický chill u Outlastu. Pohoda a teplo domova, sladké vínečko, psychiatrická lečebnička, useknuté prstíčky, nekrofilie bez hlavičky... inu, ideální večer.

Pro: Atmosféra, napětí, hezky se u toho bojí, hudba a zvukové efekty, grafika

Proti: AI nepřátel, nadpřirozeno, nějaké ty bugy, někdy stereotyp

+22
  • PC 80
Ještě že jsem si Amnesiu: A Machine for Pigs zahrál před nasazením tohoto diabolicky seřízeného kardiostimulátoru, protože bych se u ní nejspíš tak nebavil. Outlast oproti svému rivalovi sází na klasicky odvyprávěný příběh v ortodoxním prostředí psychiatrické léčebny a na hojné, s mistrovskou přesností podávané, hororové stimuly. Nějaký rozruch tu čeká každých pár metrů a hra rozhodně nenudí, spíše vyčerpává. Strach je zde hmatatelný a uvěřitelný, oproti Amnesii, která působila občas příliž imaginativně, protože její atmosféru tvořil především propracovanější zvukový design a výborně napsané texty, které v Outlast nejsou moc důležité. Je zde mnohem více vizuálního ztvárnění hrůzy v podobě hektolitrů gore, realistického vzezření nepřátel a hlavně prvku kamery, která tvoří stěžejní zdroj atmosféry při skrývání se před nepřáteli ve většinou naprosté tmě což mi krapet připomnělo Slender a možná Condemned se svými gadgety.

Outlast je mistrovsky sestrojená hra se vším všudy, které ale schází víc propracované primární zlo, které v přelidněnosti prostředí upadlo do pozadí, a více invence v příběhu. Jako vrchol hry považuji pasáž s Dr. Tragerem aneb Steinman hadr, buddy!

Pro: množství teroru, grafika, hratelnost

Proti: chybí větší rozlet v příběhu

+21(23-2)