Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Outlast rozhodně zaujal. Hráč je v pozici investigativního novináře, který se vydá do ústavu pojmenovaného jako Mount Massive Asylum, aby přišel na kloub zvěstem, které se kolem tohoto místa šíří. Už počáteční cesta autem dává znát, že na cestě vás nebude čekat nic dobrého, přesto coby novinář nemáte žádné zbraně a po celou dobu se můžete spolehnout pouze a jenom sám na sebe. Z toho vyplývá, pokud se dostanete do maléru, bude třeba utíkat a ukrývat se. V tom tkví působení hráče, odhalovat příběh s kamerou v ruce, na kterou máte za úkol zaznamenat všechno zajímavého/neobvyklého jako důkazní materiál. A že toho materiálu bude hodně...

Nikoho asi nepřekvapí, že většina hry se odehrává v noci v rozlehlém lékařském komplexu a vaše postava prozkoumává jednotlivá místa, dělá si poznámky, skládá příběh, řeší jak se dostat do nepřístupného místa a zároveň se vyhýbá problémům. Asi po deseti minutách hraní si postava uvědomí, že bude nejlepší, se dostat "hned pryč!" navzdory všem úkolům ale každému je jasné, že to nebude tak jednoduché.

Na druhou stranu, hra samozřejmě není o tom, dostat z bodu A do bodu B. Při hraní řešíte nejrůznější problémy, svítíte si kamerou v režimu night vision a postupně procházíte několik různých prostředí. Z počátku možná ani tak nevnímáte příběh, jenom se snažíte dostat z onoho místa. Postupem hry však začne odhalování příběhu nabírat zajímavých rozměrů a pak už se ani tak nesoustředíte na útěk jako na to, přijít těm všem věcem na kloub. Zajímavé bylo, když jsem si myslel, že po poměrně epické scéně hra končí, opak byl pravdou. Tím teprve příběh přerůstal do ještě hrůznějších rozměrů.

Outlast není lekací hra, jsou samozřejmě momenty, kdy hráč sebou cukne a pár takových momentů je opravdu originálních a rozhodně stojí za to. Mně osobně trochu s postupem času začal nudit systém ukrývání - pobíhání v určitém prostoru za účelem vyhnout se smrti a zároveň splnit nějaký úkol, abyste se mohli posunout dál. Tohle všechno je fajn, ale koncem tohle už trochu začalo nudit. To však nic nemění na tom, že hra obsahuje několik hodně zajímavých momentů a docela poutavý závěr. Je vidět, že vývojáři si dali sakra záležet a ani postupem příběhu hra neztrácela na originalitě a preciznosti.

Závěrem: povedená hra, ke které si asi každý najde nějakou tu drobnou výhradu, ale určitě se nudit nebudete a pokud vydržíte do konce, bude to stát za to. Plusem může být i to, že hra je delší, než se na první pohled může u tohoto typu hry zdát. Na kvalitě to však rozhodně vůbec nic neztrácí.

Pro: Příběh, atmosféra, originální a působivé momenty

Proti: Potýkal jsem se opakovaně se zákysem, který se nakonec ukázal jako bug ovládání

+38
  • PC 85
Musel jsem to hrát vožralej. Já vím, je to trochu podvod, ale když já se tak strašně nerad lekám. Outlast je navíc jedna z těch horrorovek, která umí naaranžovat lekačku na místo, kde to člověk prostě nečeká. Vypil jsem u toho celou lahev portského, plus ještě nějaký růžový, co jsem našel v lednici. Pak jsem blil. Ani tolik ne z herní brutality, ale opravdu spíš protože jsem to já blbec přehnal.

I přes tuhle mou volovinu jsem si ale Outlast užil. Velice temná pochmurná atmosféra psychiatrické léčebny na mě působila skvěle depresivně. Hra navíc hezky umí po Valve způsobu naservírovat hráči celkem působivou efektní podívanou. A to například ve formě sadistického doctora, zmutovaného The Thing z Fantastické čtyřky(když jsem ho měl těsně za zády, musel jsem se vždycky ze židle předklonit, až tak jsem vnímal ty jeho strašný řetězy a chrochtání) či dvou nahatých flegmatických syčáků, kteří by si se svým slovníkem mohli skvěle pokecat s Dr. Jonathanem Cranem.
Schovávání se a útěky před těmito šílenci patří mezi top momenty hry. Nejednou se mi stalo, že jsem strachem ani nedýchal, když jsem byl zalezlý ve skřínce a doufal, že mě nikdo neviděl. Samotný příběh nebyl špatný, ale dost mi vadila ta následná nadpřirozenost. Přízrak nepřízrak, Walrider byl ze všech padouchů ten nejslabší. Co však hodně musím pochválit jsou i zvukové efekty vašeho hrdiny. Z jeho oddechování, lapání po dechu hrůzou a výkřiků bolesti jsem neměl pocit, že hraju za nějakého lhostejného robota, ale opravdu za nějakého chudáka, co se ze všech sil snaží přežít. Hudba je správně creepy. Ty housle teda umí vyvézt člověka z míry. Navíc posunula level hrůzy a napětí ve hře ještě o krok dál, protože hudbu vždycky vnímám hodně. V tomto ohledu taktéž oceňuji ten fakt, že spousta nepřátel má vlastní theme, což bohužel jaksi z her mizí.

Outlast však má i svoje problémy. Především musím zmínit tu otřesnou AI nepřátel. Jako... já vím, že většina z nich jsou jeblí, ale musí fakt všechny ty dveře rozrážet? (Chápu, ten účel zdržení, aby měl hráč náskok, ale i tak mě to trochu rozčilovalo.) Po čase taktéž přijde menší stereotyp, který zapříčiní polevení na napětí a strachu, naštěstí to ale nebylo častý. A zdá se, že hra má jakýsi nepříjemný bug, díky kterému jsem v příběhu přeskočil o pár lokací napřed. A to nadpřirozeno mě sralo. Dost to poranilo tu původní děsivou atmosféru, s jakou hra začala.

Outlast byl super. Následný datadisk trochu moc tlačil na pilu, jak se snažil hráče co nejvíce zhnusit, nicméně taktéž to nebylo vůbec špatný. A to portský byla sakra dobrý. Prostě takový ten klasický chill u Outlastu. Pohoda a teplo domova, sladké vínečko, psychiatrická lečebnička, useknuté prstíčky, nekrofilie bez hlavičky... inu, ideální večer.

Pro: Atmosféra, napětí, hezky se u toho bojí, hudba a zvukové efekty, grafika

Proti: AI nepřátel, nadpřirozeno, nějaké ty bugy, někdy stereotyp

+27
  • PC 75
Spuštěno: 25.9.
Dohráno: 27.9.
Doba dohrání: cca 5-6 hodin
Leknutí: 1

Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.

Děj je zprvu značně dynamický. Ovládání je Vám vysvětleno během prvních 2 minut, kdy se snažíte najít cestu do domu. Systém osvětlování prostor pomocí nočního vidění na kameře je určitě plus, přidává to hodně na dojmu - strachu, chcete-li. Ovšem doporučil bych místním, aby kupovali spíše baterie značky Duracell apod., protože výdrž je horší, než od lidí na tržnici. Naneštěstí se jich tu válí značné množství, pouze to působí dosti nepřirozeným dojmem.

První setkání s "domovníkem" je také velice brzy. Hra si Vás zatím hýčká a vede po provázku. Ovšem v jedné situaci začne hrát nepochopitelně nahlas a dlouze dramatická hudba, která mě osobně přestala hrát teprve, když jsem už dávno z místnosti odešel. Podobné situace jsem viděl v průběhu celé hry. Autoři předpokládají hrůzu v očích hráče a podporují to vším, co jim engine dovolí. Bohužel ne vždy to tu funguje. Často se mi zde stával jev, který určitě znáte. Spustí se dramatická hudba, něco se stane, ale protože jste se dívali jinam, nevíte co to bylo. Ve hře Fear měly tyto situace lépe vyřešené.

Hlavní problém ovšem nastává někdy v polovině hry. Příběh a cut scény jsou čím dál zajímavější a propracovanější, ale herní prvky se pořád dokola opakují. Scénář, kdy máte aktivovat 2-3 zařízení, mezitím se vyhnout "domovníkovi" (nazývám jej tak pro zobecnění tamního zla) a poté aktivovat jedno velké zařízení jsou zde od začátku až do konce. Případně, že máte sebrat klíč, odemknout s ním překážku (dveře, brána, výtah) a mezitím se opět něčemu vyhnout. Pokud Vás to přestane bavit, zvyknete si tyto situace prostě proběhnout. Nepřítel Vás beztak nedožene a po chvilce i přestane utíkat.

Drobnosti, jako hlasité dýchání zprvu dobré, ke konci přehnané. Stává se, že Vaše postává zničeho nic začne hlasitě dýchat a vy si teprve uvědomíte, že v té tmě nejspíš něco v dálce je. Kolikrát se ale nahnete nebo se schováte někam a postava je zadýchaná více, než když proběhnete několikrát chodbou sem a tam. Vtipné jsou i situace, kdy stojíte na místě, pouze se otočíte a pokud stojíte na něčem jako např. spadlé dveře, tak se z toho dupání leknete sami sebe.

Co bych na této hře vyzdvihl jsou momenty, kdy nevíte, jestli Vás dotyčná osoba bude chtít napadnout nebo ne. Nebo alespoň tomu tak je ze začátku. Další jsou již zmíněné cut scény, příběh, noční videní.

Celkově, tato hra má velký potenciál. Je těžké vymyslet a udělat hororovou hru, a tady se autoři vyřádili - v dobrém slova smyslu. Bohužel, ten potenciál se od poloviny veze setrvačností až do konce a zmíněné klady fungují pouze jako pravidelné dávky adrenalinu.

Pro: Noční vidění, cut scény, příběh, délka hry (oproti například nové Amnesii, kde je délka velkým zklamáním)

Proti: Neustále dokola se opakující scénář (zmačkni tohle, vyhni se tomu), téměř žádná interace s okolním prostředím, opravdu hloupé AI nepřátel

+25 +26 −1
  • PC 80
Ještě že jsem si Amnesiu: A Machine for Pigs zahrál před nasazením tohoto diabolicky seřízeného kardiostimulátoru, protože bych se u ní nejspíš tak nebavil. Outlast oproti svému rivalovi sází na klasicky odvyprávěný příběh v ortodoxním prostředí psychiatrické léčebny a na hojné, s mistrovskou přesností podávané, hororové stimuly. Nějaký rozruch tu čeká každých pár metrů a hra rozhodně nenudí, spíše vyčerpává. Strach je zde hmatatelný a uvěřitelný, oproti Amnesii, která působila občas příliž imaginativně, protože její atmosféru tvořil především propracovanější zvukový design a výborně napsané texty, které v Outlast nejsou moc důležité. Je zde mnohem více vizuálního ztvárnění hrůzy v podobě hektolitrů gore, realistického vzezření nepřátel a hlavně prvku kamery, která tvoří stěžejní zdroj atmosféry při skrývání se před nepřáteli ve většinou naprosté tmě což mi krapet připomnělo Slender a možná Condemned se svými gadgety.

Outlast je mistrovsky sestrojená hra se vším všudy, které ale schází víc propracované primární zlo, které v přelidněnosti prostředí upadlo do pozadí, a více invence v příběhu. Jako vrchol hry považuji pasáž s Dr. Tragerem aneb Steinman hadr, buddy!

Pro: množství teroru, grafika, hratelnost

Proti: chybí větší rozlet v příběhu

+24 +26 −2
  • PC 95
Jsou PC tituly, jejichž zbývající den do vydání odpočítáváte jak výbuch dynamitu, ale pak tu jsou takové, okolo nichž se náhodně mihnete a takřka je ignorujete, jelikož na ně je vždycky dost času. Outlast u mě patřil do té druhé kategorie a tušíc, jak v mém hodnocení dopadne, zřejmě bych před dnem jeho vydání nedočkavě přešlapoval.

Hra pojednává o jednom zvídavém novináři Milesi Upshurovi, který hodlá zjistit, co že se to děje podivného za zdmi jednoho izolovaného ústavu pro choromyslné a jak už v jeho povolání bývá zvykem, realitu by chtěl nejraději odhalit na vlastní kůži. Po proniknutí do objektu však záhy zjistí, že to příliš dobrý nápad nebyl a že nejideálnější, co může provést, je zdrhnout dřív, než si jej některý ze zmutovaných pacientů dobude. Hra je sice ve své podstatě FPS adventurou, ale jak už je asi z mých slov patrné, tentokrát si tu nebudeme lámat hlavu různými rébusy či sestavovat předměty z nalezených věcí. Outlast je především survival horror a nejvíce klíčová je tu proto atmosféra, která se bude skloňovat opravdu ve všech pádech a kdo ví, jestli pro ni všech sedm bude stačit. Myslím, že už jen teoretická představa pohybu po takovémto ústavu a setkávání s jeho bytostmi s jejich nepříliš standardním a často vyšinutým a nebezpečným chováním je značně frustrující již před samotným zapnutím hry, avšak tyto pocity jsou nic proti tomu, co nastává ve hře samotné v okamžiku, jakmile hlavní hrdina vstoupí do objektu ústavu. Pak totiž nastává opravdu horor, jelikož při procházení lokacemi přicházejí stavy úzkosti, prázdnoty a děsu, které jsou navíc umocňovány faktem, že hlavní hrdina nemá šanci s nikým z řad zmutovaných protivníků bojovat. Není totiž vybaven žádným ochranným oblekem, nedisponuje střelnými či jinými zbraněmi, a tak jedinou jeho zbraní, na kterou musí chtě nechtě výhradně spoléhat, je úprk a schovávání na všemožných místech, kde je to jen trochu možné.

Samotné lokace, které v rámci plnění zdánlivě jednoduchých úkolů Miles prochází, jsou ještě ke všemu často velmi spoře osvětleny, a tak přichází na řadu jediná Milesova pomůcka, kterou je jeho kamera s možností nočního vidění. Ta sice neprostupnou tmu obstojně prorazí, ovšem prostředí se pak často jeví ještě mnohem děsivěji.

Možná vám při čtení většiny mých řádků připadá, že dost přeháním, ale mám-li být upřímný, Outlast je první hrou, v níž na mě jeho stísněná atmosféra působila natolik mocně, že jsem často do některých lokací vůbec nechtěl vstupovat a při setkání s protivníkem a zběsilým úprkem před ním jsem se zadýchával naprosto stejně jako mnou ovládaná postava, ne-li o dost více. A to nemluvím o pocitech, jaké jsem měl např. v době svého ukrytí v jedné z několika skříní, kdy jsem se jen tiše modlil, aby protivník neotevřel právě tu moji.

Co dodat? Pokud autoři chtěli do hry vložit maximum kvalitní ponuré hororové atmosféry, s níž chtěli hráče co nejvíce děsit, pak u mě se jim to jednoznačně povedlo a já jim naprosto upřímně skládám poklonu. Zážitek, který tak ve mně zůstává, je naprosto jedinečný a neopakovatelný a atmosféricky tak Outlast u mě jednoznačně zaujímá vrcholné postavení ve světě PC her. Otázkou však zůstává, kdo mě opět naučí chodit bez obav do sklepa.

Pro: jedinečná atmosféra(!!!), grafika

Proti: závěr

+24 +25 −1
  • PC 85
Steam je plný hororových her často nevalných kvalit a Outlast na první pohled velice rychle zapadne, což je škoda, protože už samotný začátek je příjemně vtahující a naznačuje, že tahle hra bude trošičku jiného kalibru. Úvodní kroky k ústavu pro choromyslné jsou plné temné atmosféry a první setkání s nepřítelem na sebe nenechá dlouho čekat. Možná až moc rychle, protože mé první pokusy o hraní této hry netrvaly více, než několik desítek minut. Až po několika týdnech se mi podařilo sebrat koule a do hry se zakousnout tak, abych ji následně dohrál na dva zátahy.

Na začátku jsem mluvil o překvapení, které Outlast skutečně je. Především, co se týče precizního designu. Prostředí ústavu je hodně realistické a neměl jsem pocit, že bych se pohyboval po generických lokacích s cílem natáhnout herní dobu. Každá místnost a každá chodba ve hře má svůj význam a tudíž pocit z prozkoumávání byl velice příjemný a to i díky velice plynulému pohybu a kameře. Ale nebyl by to horor, aby mi postup ve hře nekomplikovali nějací ti bubáci. A bubáci jsou v Outlast fakt děsiví. Zpočátku určitě, v pozdější fázi hráč odhadne jejich jednání a jisté nedostatky v AI, které já však spíše kvituji s povděkem. Zdvižený palec za mě hra dostává taky, že více než s otravnými skriptovanými lekačkami (ale na ty také sem tam dojde), pracuje s atmosférou a zatímco zpočátku je to čistý survival, v pozdější fázi se začne rozvíjet velice zajímavý příběh. V momentě, kdy hře začal docházet dech, se děj přesunul do finální lokace a hra opět ukázala, že tvůrci ví, co dělají. Sice se Outlast někde tu a tam viditelně inspiroval (nemohl jsem si nevzpomenout na Event Horizon), ale závěrečná pointa je povedená a to i přestože je závěr maličko useklý.

Samotná hratelnost je složena z exploringu a vyhýbání se bubákům. Jak už jsem psal výše, prostředí je propracované a design zábavný. Tvůrci to s nepřáteli zbytečně nepřeháněli a dávkovali je tak, aby neustálé schovávání a adrenalinové naháněčky hráče udržely v napětí, ale nezačaly zbytečně frustrovat. I tak je hra na normální (to jest nejnižší) obtížnost docela výzvou. Obzvlášť, když kromě kamery nemá hlavní hrdina žádnou pořádnou zbraň. A kamera trpí nedostatkem baterií... obzvlášť při režimu se zapnutým nočním viděním.

Outlast jsem dostal darem od kamaráda (díky!) a zatímco jsem si zpočátku myslel, že je to spíše titul za trest, nakonec jsem se do něj ponořil a byl velice příjemně překvapen. A hádám, že velice brzy padne i DLC.

Pro: prostředí, precizní design, zajímavý příběh, plynulý pohyb a odladěná hratelnost, akorátní délka

Proti: občasná dezorientace a nejasný směr

+24
  • PC 65
Minulý rok jsem horor vynechal, když tedy nepočítám mysteriózní adventuru Alpha Polaris. Letos jsem naopak dohrál už dva, včetně jednoho rozšíření a minimálně ještě jeden mám v plánu. S Overcast - Walden and the Werewolf rozhodně srovnávat Outlast nebudu, protože je svými kvalitami úplně někde jinde. Přesto jsem však čekal o něco více.

Novinář Miles Upshur dostal tip na senzační reportáž od jednoho pracovníka znovu otevřeného blázince, a tak si řekne, proč by tento ústav nejel navštívit osobně. Já můžu zmínit spoustu důvodů, proč ne, ale na ty jsem přišel až během hraní a Miles před návštěvou nevěděl téměř nic. Nebudu vám lhát, bál jsem se, ne že ne. Tísnivá atmosféra ústavu je cítit všude. Ať už to jsou zdi s krvavými nápisy, mrtvoly nebo jejich části roztroušené po většině místností i chodeb nebo blázni, kteří si se mnou v lepším případě chtějí jen povídat a v tom horším zabíjet.

Miles je vybaven jen kamerou s nočním viděním, poznámkovým blokem a propiskou. To je vše. Nemožností se jakkoli bránit, až na pár naskriptovaných situací, spolu s neprostupnou tmou, je hutná atmosféra ještě více umocněna, a to ani nemluvím o nízké výdrži baterií, které se vždy vybijí v tu nejnevhodnější dobu. Když už jsem zmínil baterie do kamery, tak mimo jejich nízké výdrže je zvláštní, že je vybíjí jen noční vidění a ne natáčení, jako takové nebo se při natáčení vybíjí tak málo, že jsem to ani nepostřehl. Tak či tak je ten rozdíl ve spotřebě zarážející, i když vzhledem k hratelnosti vcelku logický.

Chovanci nejsou příliš chytří (jo, jsou to blázni), ale dočetl jsem se, že na těžších obtížnostech prý hráče více pronásledují a prohledávají místnosti daleko důkladněji, včetně prostorů pod postelemi, což musí být v kombinaci s menší výdrží hlavního hrdiny i menším počtem baterií do kamery hodně velký problém. V Xbox verzi je dokonce i exkluzivní ačív Claustrophobe, který bych, stejně jako dokončení hry na nejtěžší obtížnost bez jediné smrti, určitě nesplnil, protože bych se nesměl schovávat ve skříňkách nebo pod postelemi, a toho jsem využíval opravdu hojně.

Trochu jsem nepochopil, proč mě hra tlačí k tomu, abych se vždy vydal cestou, kterou bych si normálně určitě nevybral. Někdo přede mnou běží a já jdu za ním, to samé v případě krvavých stop, které sleduji, ale neměl bych spíš zamířit opačným směrem? Jenže to bohužel nejde a jinudy se prostě jít nedá. Několikrát jsem se také dostal ven z budovy ústavu a stejně jsem se tam zas vrátil. Když jsem se dokázal vyškrábat třeba do ventilační šachty, určitě bych zvládl přelézt i obyčejný drátěný plot nebo cihlovou zeď a utíkat co to jen jde. Ale ne, já se jak jeden z těch bláznů, kteří mě pronásledují, mimo pozemky ústavu prostě nehnu.

Co musím ocenit, jsou nalezené dokumenty, které zajímavým způsobem vysvětlují některé události nebo jde o posudky pacientů, a proto jsem se snažil najít úplně všechny. Za mě mohu říci, že Outlast není špatnou hrou, ale úplně mě nezaujal a na poli hororů jsem byl více ohromen Dark Corners of the Earth nebo Cryostasis. Nesmím také zapomenout zmínit český dabing od Fénix ProDabing, který je opravdu povedený, ale jelikož je hlavní hrdina nemluvný (pouze udýchaný a uvzdychaný), Fénix asi moc práce neměl.

Pro: tísnivá atmosféra, neprostupná tma, jen kamera a poznámkový blok, dokumenty

Proti: vybíjení baterií jen při nočním vidění, vždy jen jedna cesta

+22
  • PC 80
"You were here, weren't you? Little Pig. I'll find all you whores."

Malé Kanadské štúdio zložené zo skúsených vývojárov pracujúcich na hrách zo série Splinter Cell, Prince of Persia, Assassin's Creed alebo Uncharted som sledoval od oznámenia ich hororového debutu.

Outlast zaujal a po veľmi pozitívnych recenziách som sa do toho v noci so slúchadlami (pre atmosféru potrebné-veď filmové horory snáď tiež nikto nepozerá cez deň a bez zvuku) pustil. Úvod bol maximálne pôsobivý a atmosférický a ja som ľutoval, že som si nenakúpil plienky. Naozaj som sa bál neznámeho nebezpečenstva a bál som sa v hre pokračovať ďalej. Postupom času sa však atmosféra jemne uvolňuje, človek prichádza na systém a spoznáva nepriateľa a spôsob ako s ním (ne)bojovať. Neustále schovávanie a zdrhanie udržuje hráča v neustálom strehu. Outlast je horor plný zvrhlých psychopatov (dôjde aj na nahé penisy, onanovanie, párenie sa s mŕtvolou atď.), krvavých vnútorností a tmy. Poteší aj pohyb hlavnej postavy - stále vidíte ruky, nohy, telo. Keď sa plazíte, ruky sa pohybujú, chytajú sa podlahy a celé to vypadá dobre.

Outlast obsahuje síce pár blbých momentov (ale to aj kopec filmových hororov), je krátky (okolo 5 hodín), ku koncu už tak nevystraší a hlavne sa vôbec nemení systém a nepriatelia a jednoducho je jasné čo a ako robiť aby sa vám nič nestalo. Ľakačky síce fungujú, ale v tme a pri hlasnom zvukovom zadunení sa zľaknem aj prdu.

"Little pig , little pig . No more escape"

Ak máte radi krvavé a úchylné horory, naozaj nie je o čom premýšlať. Outlast sa vydaril a ponúka kvalitnú hororovú zábavu a ja sa už neviem dočkať oznámenej dvojky.

Pro: Kvalitná hororová zábava, prepracovaný pohyb postavy (ruky sa chytajú každej prekážky atď), prvá polovica hry (všetko je nové, človek ešte nevie čo a ako robiť a strach funguje)

Proti: krátke, druhá polovica hry ktorá už má horšiu atmosféru (už jednoducho človek vie, čo čakať a čo má robiť)

+21
  • PC 60
Outlast je hra, kterou zabíjí hratelnost. Po skvělém začátku vás čeká jenom sešup dolů. Impozantní části jsou vykoupeny těmi vyloženě nudnými, kdy se musíte vyhýbat nepřátelům a hledat pojistky/otáčet kohoutky, aby se vám otevřela cesta dál. Postupné rozuzlování strašlivého tajemství v psychiatrické léčebně se mění v hloupou duchařinu pramenící z (…chvilka napětí…) nacistických kořenů! Samotná závěrečná část je navíc předvídatelná a veskrze zbytečná.

Abych ale jenom nehanil, tak uznávám povedenou atmosféru v první polovině hry. Používání zeleného nočního vidění kamery vykouzlilo dost nepříjemný pocit a zvuková složka ho vhodně doplňuje. Herní doba se drží na ideálních pár hodinách, takže ji nejspíš každý bez problému dohraje, už jen tím, že na normal obtížnost je odpuštěno i několik chyb.

Outlastu by prospělo vynechání schovávacích částí. Jednat se pouze o walking simulator s občasnými lekačkami, půjdu s hodnocením výš. Navíc dnes, poměrně dlouho po vydání, už žánr nabízí lepší alternativy.
+21 +22 −1
  • PC 60
Red Barrels vás bezostyšně staví před stále ten samý úkol; někam přijít a zjistit, že abyste mohli pokračovat, musíte někde v okolí stisknout dvě tlačítka, otočit dvěma ventily, zatáhnout za dvě páky, zkrátka udělat dvakrát třikrát to či ono, zatímco vás nahání některý z místních bláznů.

Hře nelze upřít, že dokáže pocuchat nervy, takříkajíc zvednout hladinu adrenalinu, kdy pádíte chodbami jak smyslů zbavení či se infantilně schováváte pod postelí. Ta se ale opět ustálí na standardních hodnotách v momentě, kdy prokouknete jednoduché herní mechaniky, neměnnou umělou inteligenci naháněčů.

Příběhově jde o brak bez jakéhokoliv snažení. Nesčetněkrát viděná taškařice ze cvokhausu připomínající notorický vtip o tom, že rozdíl mezi pacientem a doktorem je ten, že druhý jmenovaný má klíče. Něco, co byste napsali lépe. Něco, co nemá co říct.

Přemýšlím, jaké by to asi bylo, kdybych hru hrál v roce jejího vydání. Obávám se totiž, že dnes už je Outlast v mnoha směrech překonán.
+20
  • PC 90
No, tak to byl teda mazec. Hororovka Outlast tedy vzala opravdu za své a doslova ve vás vyvolává ten pocit, že vás čeká něco nemilého. No a ta hudba?? Není, co dodat, prostě napínavá + strašidelná. Dohrát tuto hru dává opravdu zabrat, ale to už tak prostě bývá.

Už jen když přijedete autem na místo určení, tak už od pohledu je vidět, že to nebude příjemná záležitost. Bouřka, tma, hudba, občas nějaký ten ''člověk'' v okně. Ale vevnitř už je to opravdu tvrdá a nepříjemná realita, která vás nenechá ani na chvilku oddechnout. Krev, blikající světlo, samospoušť TV, když to nečekáte. A pak ty jumpscary též když to nejméně čekáte a to je úplně nejhorší.

Co jsem také bral jako menší zábavu, tak bylo hledání dokumentů, kdy jsem se pro efekt snažil najít úplně všechny dokumenty a baterky, které v této hře najdete. To samé u mě bylo s používáním kamery. Snažil jsem se natočit všechno, co se dalo.

Byly i chvilky, kdy jsem se držel za ústa a bylo na b...í, ale i takové věci se prostě stávají Mluvím hlavně o situaci, kdy vám Doktor Rick Trager stříhá prsty zahradními nůžkami, no prostě humus. Na druhou stranu je zase dobře, že do této hry zakomponovali i tyto drsnější pasáže.

Celkově jsem s touto hrou spokojený a i přes pár chybiček je hra dokonalá.

Pro: Příběh, atmosféra, prostředí, zajímavé momenty

Proti: Al nepřátel

+19 +20 −1
  • PC 80
Pokud hledáte adventuru u které se trochu polekáte a projdete ji za pár hodin tak jste ji našly. Musím říci že mě to samotného mile překvapilo a jsem za to rád, tato hra má příjemný příběh a velmi dobrou hratelnost. co se týče příběhu tak dokázal na mnoha místech překvapit a nemel jsem pocit že by mě nudil, sice jsou tam stereotypy jako u jiných adventur ale nesmíme zapomenout že se jedná o hru z roku 2013 a od té doby dost her přeci jen vyšlo. Autoři zpracovali hru která vás občas poleká a prostředí je pro dané téma jako dělané. hra se odehrává v Sanatoriu a jeho prostředí autoři využili velmi dobře více nařeknu abych vám ani nenaznačil co vás muže ve starém sanatoriu překvapit.

Zde trochu k hratelnosti, hra je na ovládaní jednoduchá a žádné velké kombinace věcí v inventáři a nebo puzzly nečekejte žádné tam nejsou. hra vsadila na jednoduchost a nijak zbytečně nenatahuje hratelnost třeba zamotanými chodbami a nekonečným blouděním. Hra je za mě spíše odreagováním na víkendový večer než na opětovné usedání. Hra také nedisponuje žádným mechanizmem který by vás tahal zpátky i po dohraní. Ve hře narazíte na několik málo tipu nepřátel a pár neutrálních postav. Zbraně ve hře nemáte ale používáte kameru jako takovou baterku z nočním viděním.

Co tu můžu vyzdvihnout tak je tempo hry, změny prostředí v rámci možností a překvapivé momenty. Vše je zasazeno do zhruba 3.5h normálního hraní tak zde neočekávejte sáhodlouhý komplexní příběh a plno vedlejších postav, Já beru tu hru jako delší filmek na jeden večer a to jsem si užil. Pokud budete hledat hra na opakované hraní tak to nebude titul pro vás. Hru jsem měl ze Steamu a žádné pády jsem nemel optimalizace mi přišla ok. Hra je z roku 2013 a já ji hrál v 2022 píšu to proto že grafika na dnešní dobu také neurazí.

Pokud hledáte starší adventurku za par korun a chcete vidět něco z herní historie vřele doporučuji.

Pro: Prostředí, Hratelnost a pár leknutí

Proti: Délka, žádné Puzzly

+18
  • PC 80
Přemýšleli jste někdy o novinářské profesi ? O vidině snadného výdělku zpracováním naprosto úžasné a šokující reportáže ? Ne ? Já taky ne, avšak náš hlavní hrdina pravděpodobně ano, proto s chutí přijíždí na zdánlivě opuštěné místo opředené různými děsivými povídačkami. Akrobatickým způsobem se dostáváme skrz otevřené okno dovnitř ústavu a naše dobrodružství může začít.

[Varování! Pokračování komentáře obsahuje spoilery!

Hned při vstupu tak nějak při pohledu na krev a mrtvá těla cítím, že tu asi nebude všechno v pořádku, načež mi tento dojem umocní infarktová situace při zdánlivě nevinném otevírání dveří. Jistě víte o čem mluvím, pro mě paradoxně hned ze začátku nejděsivější situace z celé hry. Při každém dalším otevírání dveří jsem se poté psychicky připravoval na podobný zážitek. Za těmito dveřmi dostávám doporučení od napíchnutého příslušníka speciálních sil, ať z blázince co nejrychleji vypadnu, přičemž právě jeho nestandartní poloha funguje jako dostatečný argument k tomu ho uposlechnout. Dostat se ven se tak stává mým hlavním cílem.

Trnitou cestou procházím nejrůznější lokace, sbírám dokumenty, baterie do kamery, potkávám zajímavé postavy, agresivní i pasivní pacienty, vyrušuju nekrofila, natáčím blázna masturbujícího u záchodové mísy. Postupem času mě začíná trochu frustrovat, že se ani těm nejvychrtlejším agresivním bláznům nemůžu fyzicky bránit, zjišťuju však, že jsem docela dobrý sprinter a proto nemám problémy utéct čemukoliv, co mě chce zabít.

Asi tak od poloviny hry se dostávám do bodu, kdy strach přechází ve zvědavost právě díky odkrývání příběhu, který nabírá zajímavých obrátek. Teď se chci víc než kdy jindy vrátit se svou teď již určitě bombastickou reportáží, i když o pár prstů chudší. Když už to vypadá, že mé působení v tomto ústavu končí, dostávám se výtahem do sklepa, kde nacházím prapůvod toho všeho zla a jakožto správný hrdina se pokouším vše napravit. To se však ukazuje jako obrovská chyba a já tak končím v zapomenutí, jako novinář, který se ničím neproslavil. A to chyběl tak malý kousek!



Outlast právem patří k největším a nejlepším překvapením roku 2013. Je to jedna z těch her, která se obejde bez velkého hypu a přece si najde svou cílovou skupinu, která hry tohoto typu miluje, zaujme však i horory nepokřtěné hráče.

Pro: atmosféra, příběh, originalita, adrenalin, strach, úzkost, plno zajímavých momentů

Proti: opakující se úkoly typu zmáčkni 3 páčky, abys mohl vypnout generátor, AI nepřátel, není problém se z jakékoliv situace dostat útěkem, neschopnost se bránit ani těm nejslabším protivníkům

+17
  • PC 90
Ale tak tohle bylo opravdu mrazivé, hraní Outlastu v jednu ráno je opravdu hodně působivé. Dle mého názoru atmosféře a mrazivosti tohoto titulu se nevyrovná ani stará známá Amnesia. Na titul od začínajícího vývojáře se Outlast povedl na jedničku a přes různé nepříjemné drobnosti při hraní této delikátně mrazivé záležitosti mrazí opravdu hodně.

Hlavní postavou je novinář jdoucí za představou plné peněženky přes jakékoliv překážky, jenž jednoho poklidného večera zajede s kamerou podívat se do starého blázince Mount Massive Asylum. Zjistit, co se tam stalo a zřejmě by za odpověď na to dostal pěkný balík. Ignoruje všudypřítomné náznaky toho, že něco není v pořádku a starým oknem vleze dovnitř. Kdyby věděl, s čím si zahrává, nikdy tam nelezl.

Ano, zní to jako typický americký hororový trhák, při jehož sledování se dvakrát podíváte, jestli někdo není v kuchyni a na závěr řeknete "No a co", ale atmosféra Outlast je tak hustá, že by se dala krájet a vžít se do role ubohého novináře je opravdu výzva. To si navzájem rozumí s epickým grafickým zpracováním. Tahle hra totiž (až na drobné vyjímky) vypadá opravdu jako interaktivní film, grafika je opravdu téměř dokonalá a celá hra tak vypadá jako skutečnost, jak jsem říkal - interaktivní film.

Novinář brzy zjistí, že opravdu něco není v pořádku. Kromě mrtvých těl nebohých hlídačů brzy nalezá dokumenty a spisy, které vše vykreslují v pravém světle. Později mu vše dojde - nechci v této recenzi popisovat tu nejepičtější část příběhu, protože ji může číst někdo, kdo hru doposud nehrál - a taky mu dojde, že to všechno byla chyba (dojde to i vám) a začíná hledat cestu ven. Bohužel už je pozdě.

Bohužel se nyní dostáváme k záporům a tím je "předskriptovanost" všeho možného. První věc trpící tímto nedostatkem jsou monstra. Jejich prvním problémem je to, že zřejmě mají vypadat děsivě a vyděsí vás jenom v tom případě, že se znenadání odněkud vynoří nebo vás vytáhnou ze skříně - to je pak něco - ale sama o sobě (svým vzhledem) moc děsivá nejsou. Potom se dostáváme k té předskriptovanosti. Hlavní je, že všechny ty obludy vypadají skoro stejně a za celou hru se potkáte s asi jenom pěti druhy monster. Pak to druhé a to je to, že jejich umělá inteligence je na velmi bídné úrovni. Když utíkáte před nějakou obludou, zaběhnete za roh a schováte se pod postel, máte vždy prakticky stoprocentní jistotu, že se pod tu postel nepodívá (pokud vás neviděla jak se pod ní schováváte). Když je na vás celá hra ve svém průběhu tak drsná a někdy je její hraní totálně dech beroucí, mohlo by se vylepšit toto.
Dalším nedostatkem je zřejmě nedostatek nápadů scénáristy. Zatímco původní nápad byl opravdu epický, později se v celé hře opakuje tento postup: Nejprve se máte dostat někam a pak zas někam a pak se to všechno z nějakého důvodu pokazí a začínáte zase od nuly (ano, opravdu smůla nebohého novináře). Často se také setkáte s úkolem posbírat několik věcí (přičemž vás pronásleduje obluda) a pak je všechny sestrojit dohromady. Kdyby herní náplň byla rozmanitější, vůbec bych se nezlobil.

Všechno to je ale doprovázeno tou epickou atmosférou, která vás celou hru pronásleduje. Outlast vám nedá spát, ale ani vás nenechá si vydechnou, při hraní kterékoli části hry cítíte mráz (který má na svědomí také kvalita zvuku, takže doporučuji kvalitní sluchátka a nezapomenou pořádně zesílit) a neustálý pocit, že vás někdo sleduje, může se vynořit z jakéhokoliv kouta a zabít vás, málo kdy se cítíte tak bezbranně. A to je to co se vývojářům opravdu povedlo a to hlavní co vás bude držet při této hře. Mimochodem hra úžasně svižně ubíhá, jakmile se rozhodnete už jít spát, přijde něco, co vás nenechá klidným a dohrajete vše za dva večery. Může se zdát, že dávám příliš vysoké hodnocení, ale tohle dílo si těch 90% opravdu zaslouží, i přes ty nedostatky je hlavní atmosféra a Outlast budete hrát jedním dechem. Díky této hře budete dokonce života vzpomínat na tu chvíli, kdy jste dostali svůj první infarkt.
Více v PRO a PROTI

Hra dostupná pro: PC (399,-) / PS4 JIŽ BRZY ZA CCA 1599,-

Hra dohrána na: PC
Příběh: 9/10
Grafika: 9,5/10
Ozvučení a soundtrack: 9,5/10
Atmosféra: 10/10
Hratelnost: 9/10
Umělá inteligence: 4,5/10
Kvalita PC portu: 10/10 (také proto, jelikož hra vyšla pouze na PC :D)
Závěr: 7/10
Herní doba: 7/10
CELKOVÉ HODNOCENÍ: 9/10

Pro: epická atmosféra, hratelnost, grafika, extrémně děsivé, realistické, systém nočního vidění, ozvučení

Proti: umělá inteligence, opakující se věci v příběhu

+16
  • PC 80
Outlast je hra, nad kterou přimhouříte oči. Má vady na kráse a prakticky nulovou znovuhratelnost, nicméně při tom jednom hraní vás do sebe stejně vtáhne a až do závěrečných titulků nepustí ven, podobně jako blázinec hlavního hrdinu.

Zápletka i scénář hry jsou jedno velké klišé, rozuzlení mi přišlo až kýčovité, nicméně survival horory, podobně jako akční hry, mají tu výhodu, že tyto složky mohou svým audiovizuálním zpracováním, atmosférou a hratelností upozadit. A to je přesně případ Outlastu. Atmosféru má jaksepatří mrazivou a hutnou. Nutno však dodat, že velkou rolí se na ní podílí bezmocnost hlavního hrdiny, jehož jedinými zbraněmi proti agresivním bláznům a maniakům jsou útěk a skrývání se. Kdyby se postava mohla fyzicky bránit, hra by tím hodně ztratila na působivosti a děsivosti, jelikož samo prostředí zdejšího blázince v tomto smyslu jiné hororové hry do země nijak nezadupává. Se "stealth" postupem hrdiny si ale autoři mohli vyhrát více. Schovávačky se neustále opakují a vaši pronásledovatelé při nich ještě navíc prokazují někdy lehce dementní umělou inteligenci (nicméně jsme v blázinci, že). Když například utečete do místnosti s jediným východem a schováte se do jedné ze dvou tří skříní a blázen, který je vám v patách se podívá do jedné z nich (většinou té, ve které nejste) a pak odejde s tím, že jste asi použili kód na procházení zdmi (?), působí to až trochu komicky. Nicméně i přes tuto kritiku to v praxi nijaká bída není a stejně se budete lekat a snad i poctivě bát. Několikrát jsem skutečně málem dostal infarkt, což se mi při hraní (i hororových her) vůbec nestává často (aniž bych si to sám pro sebe pro lepší pocit z hraní nepřihrával).

Neschopnost postavy vyvíjet jakoukoli silovou aktivitu je možná až trochu přitažená za vlasy. Ze začátku je to pochopitelné, nicméně časem by (vezmu-li v potaz chladnou logiku a "realističnost", neohlížeje se na zmiňované principy budování atmosféry) snad už bylo docela smysluplné, kdyby třeba mohla popadnout nohu od židle nebo nůž a trochu se (alespoň některým) bláznům bránila - o to více, je-li celou hru schopna držet kameru. Alespoň já bych si mezi psychopaty tedy s něčím takovým v ruce připadal lépe. Interaktivita prostředí by mohla být vůbec rozmanitější, postava nemůže ani například rozbít okno (hle, tím by se vlastně celá hra vyřešila) nebo třeba odházet trochu harampádí, které jí brání v postupu chodbou. Ale to je obecný nešvar většiny her, když potřebují hráči zamezit v přístupu někam, kam nemá chodit.

Hra má optimální délku, přiměřený spád a nijak nestihne rozbřednout. I nascriptované scény působí přirozeně a hraní nenarušují. Grafika je povedená a maximálně vstřícná hratelnosti. Jen postavy bláznů mohly být rozmanitější, protože se moc opakují. Zvuky a hudba jsou velice dobré, i když občas trochu nemístně a matoucně používané. Pár úkolů, které při svém postupu budete muset splnit bohužel přílišnou originalitou neohromí a opakují se i v rámci hry.

Celkově ale nemůžu než Outlast doporučit a ačkoli se k němu patrně po dohrání vracet nebudete, nějaké kladné dojmy ve vás určitě zanechá. a těch pár hodin, které mu věnujete, za to stojí. Takhle po přečtení to asi dělá spíše negativní obraz, ale to je hlavně tím, že atmosféra se musí prostě prožít, psát o ní nemá příliš smysl. A jelikož je hlavním tahákem hry, už nečtěte a běžte si jí zahrát...
+16
  • PC 80
Dlouho jsem nehrál žádnou hororovou hru (naposledy snad F.E.A.R.), a tak mi byl Outlast hned sympatický svou atmosférou a především nápadem bezmocného investigativního novináře, který se může spoléhat jen na své rychlé končetiny a digitální kameru. Hra je napálena hned zostra a po nezbytném úvodu a provedení ovládacích prvků se již ocitáme v komplexu Mount Massive Asylum. Musím říct, že začátek je výborný a první hodinu-dvě jsem byl opravdu vyděšený na každém kroku. Dle hororových konvencí se zde setkáváme s mnoha ruchy a nepříjemnými zvuky, lekačkami a svíjejícím pocitem strachu a úzkosti z toho, že jsme odkázáni pouze a jen na sebe, přičemž tušíme, že někde nablízku je číhající nebezpečí v neurčené formě. Doteď spokojenost.

Rozčarování přichází tehdy, kdy hra již setrvačně jede ono svoje zajeté "musíš pohnout těmito páčkami, aby ses dostal dál...kolem nich se motá 1-2 zrůdy, které je třeba obejít". Poprvé ve sklepení to bylo výborné, podruhé dobré, potřetí nudné a počtvrté, popáté...otravné. Stejný postup se v takto dobře rozjeté hře musí zkrátka po čase zajídat, a tak je najednou pryč opatrný postup a schovávání - netrpělivý hráč (ano, řadím se k nim) zkrátka oběhne potřebné a kdysi děsivé zrůdy pokaždé nechá za sebou, potažmo se schová v nejbližším úkrytu. Tento nedomyšlený herní mechanismus bohužel ukrajuje od tak výborně načrtnuté hororové atmosféry.

Fajn je na druhou stranu postup mezi těmito záchytnými body - procházíte různými místy, čekáte, jestli se na vás místní vozíčkář se sešitým ksichtem vrhne nebo bude dále slintat na své otevřené koleno, a co je nejdůležitější - nacházíte nové informace ohledně místa a pomalu rozkrýváte příběh. Ze survival hororu se náhle stává spíše detektivka a vpřed vás nežene strach a útěk, ale spíše čirá zvědavost, jak tohle všechno začalo (i když osobně závěr s Billym a jeho duchem zklamal, onen posun od subjektivního konvenčního hororového mustru [investigativní novinář se snaží zjistit pravdu a pokud možno neumřít] na obecnou globálnější úroveň [genetické pokusy za druhé světové války] mám v oblibě již díky Chatě v lesích).

Hra se dobře hraje a poměrně rychle odsýpá. Přesto bych uvítal více interaktivnější prostředí (možnost se bránit některými věcmi, více možností úkrytu atp.), rozmanitější pacienty (některé postavy jsem potkal několikrát za hru), lepší koordinaci postupu hráče se záměrem autorů (některé lekačky zkrátka nefungují, protože se zrovna díváte jinam - tohle měl mnohem lépe ošetřený již zmíněný F.E.A.R.) a hlavně variabilnější a různorodější úkoly. Skvělé byly dvě vytržené sekvence ze zaběhlého stereotypu - (byť chvilková) ztráta kamery a především setkání s doktorem Tragerem, které řadím jako jasný vrchol hry.

Pro: Skvělá atmosféra (hlavně v první půli hry), hudba a zvuky, příběh, nápad s kamerou, doktor Trager

Proti: Stereotypní herní úkoly, malá interaktivita s prostředím, některé lekačky se minuly účinkem

+16
  • PC 75
Kvůli herní výzvě jsem dokázal překonat svůj strach a hru konečně dohrál. Po zdolání takové úvodní sekce, na které jsem se před 3,5 lety ze strachu zaseknul a hru odložil na neurčito, se hra zvládala daleko lépe…bohužel až příliš.

Herní výzva 2022 – 7. Hippokratova přísaha Hardcore  
Odůvodnění: Celá hra se odehrává v léčebném sanatoriu. 

Než jsem si hru znovu rozehrál, přečetl jsem si pár komentářů zde na databázi a nejspíš to byla chyba, protože jsem najednou měl od hry jistá očekávání a věděl na jakých principech (mechanikách) funguje. To mi ubralo jistě kousek zážitku ze hry, po zdolání úvodní sekvence jsem najednou neměl takový hororový efekt, který jsem pociťoval pár let zpátky. Abych neklamal, u hry jsem se bál, to je jasné, jen to nebylo tak šíleně intenzivní jako před lety. Osobní zážitek ze hry je pro mě zklamáním, ale abych zhodnotil také hru samotnou… 

Příběh je zajímavý, psychiatrické léčebny, ve kterých se děje něco nekalého není nijak originální, ale hra to poměrně dobře zpracovává. Navíc, mám rád když se ve hře vyskytuje nadpřirozeno, obzvlášť když to od hry nečekám. Snad jen dodám, že kdyby byl příběh trochu jasnější, bylo by to lepší. Ne že by mě nebavilo číst všechny ty dokumenty.

Hratelností je hra poměrně pohodlná, jedná se hlavně o hru na schovávanou v uzavřených lokacích, střídanou postupováním kupředu, kvůli čemu je fatální vlastněná videokamera s noční vizí, bez které by nebylo jednoduché postupovat zatemněnými uličkami. Aby to nebylo tak jednoduché, musí se sbírat baterky, když noční vizi dojde šťáva, naštěstí baterek je všude dost. Nelze se navíc bránit před domovinou sanatoria, to mě dlouho od hry odrazovalo, ale nakonec jsem to v pohodě zvládnul… 

…ale pojí se k tomu, že se hra možná ochudila o dost zajímavější mechaniky a design hry. Chápu že nemožnost se bránit, ta beznaděj, je účel, pro strašidelnější zážitek. Avšak, já se více bál u her, které následují nebo jsou inspirované Outlastem, ve kterých ta možnost je. Mluvím o Alien: Isolation a Resident Evil 7. Zde v Outlastu jsem navíc moc netápal při střetech s nepřáteli. Jednou, dvakrát jsem se schoval, počkal dokud nepřítel neodejde pryč a já mezitím proklouznul pěkně dál. Nebo jsem to vyřešil ještě jednodušeji, lokaci jsem proběhl. Uznávám, že jsem takhle nejednou zemřel, ale naučil jsem se chování nepřátel a potom to aplikoval do své „prchnout“ strategie. Z toho důvodu jsem hrou poměrně prosvištěl, za nějakých 6 hodin jsem byl na konci. Samotní nepřátelé ušly ale nic extra.

Ale abych pouze nekritizoval, tak jsem se párkrát leknul, některé lekačky byli kreativní, za což jsem byl rád, ale převažuje více momentů, u kterých jsem se moc nevylekal. Hře by nádherně slušeli nenascriptované lekačky, kdyby se třeba jednou za čas, nahodile při otočení za záda objevil pacient a podobně. Co ale musím ještě pochválit, je brutalita. Hra se nebojí jít do extrémů a neustále to dokazuje se všudypřítomnými mrtvými těly. Přesně tohle do takového hororu patří a jsem taky rád, že se tvůrci nebáli i nahoty, která je celkem tabu ve hrách. 

K technickému zpracování asi nemám co vytknout, grafika byla nádherná a plynulých 60fps potěšilo. Ozvučení bylo taky parádní, hudby byla dostatečně pochmurná k navození té správné atmosféry. 

Hru jsem si užíval, to nemohu popřít, bohužel jsem neměl takový hororový zážitek, v jaký jsem doufal. Je to možná kvůli tomu, že jsem věděl do čeho jdu, nebo jsem jednoduše už moc zvyklí na horory, nebo to je kvůli samotnému designu hry. Nejspíš od všeho trochu. Každopádně hra je kvalitní a měl by si jí zahrát každý nadšenec strašidelného žánru. Koneckonců, hra tehdy v roce 2013 vdechla trochu toho nového života tomuto odvětví her, tak už je vůbec povinností si jí zahrát.

Pro: Příběh, hratelnost, brutalita, atmosféra, technické zpracování

Proti: Místy moc jednoduchý design střetů s nepřáteli, opakující se úkoly

+16
  • PC 85
Hry, které dokáží pořádně vyděsit jsou tu s námi už přes 20 let, ostatně už slavný Doom měl potenciál řádně napínat hráče a strašit ho temným prostředím i monstry. Dnes je Doom spíše k smíchu, nakonec doba pokročila a tehdejší grafické zpracování a herní náplň stěží někoho poleká. Od dob Doomu se objevila řada her, více či méně útočících na jeden ze základních pocitů člověka. Byla tu série Resident Evil, Silent Hill, F.E.A.R., Alien vs. Predator a další tituly. Některé dnes postraší více, jiné méně, ale označit je za opravdu děsivou hru je trochu příliš. Jenomže pak přišel rok 2007 a světlo světa spatřila Penumbra od tehdy neznámého vývojářského týmu Frictional Games. Tvůrci skloubili tři základní věci, které jsou dnes zcela typické pro hororovou hru – tma, vražedná monstra a především, doposud téměř nevídaná, absence palných zbraní (popř. absence jakýchkoli zbraní). Když totiž není možné mostrum ukryté kdesi ve tmě zastřelit, najednou má hráč pořádný důvod bát se o život svého hrdiny. A tak si dovoluji říct, že právě Penumbra nastolila novou éru strašidelných her, které nikdy dříve nebyly tak děsivé.

Ten největší boom ale přinesla až Amnesia. Teprve tehdy se hororové hry staly víceméně samostatnou odnoží 3D adventurních her. Řada tvůrců se dnes ve svých hrách snaží Amnesii napodobit, protože právě tahle hra přinesla téměř dokonalý recept na strach. A Outlast je jednou z mála her, které nejen svým zpracováním, ale i atmosférou a mírou děsu šlapou Amnesii na paty.

Důležité je vybrat vhodné místo, kam bude děj zasazen a tím je v případě Outlast ústav pro psychicky nemocné. Ideální místo, kam by se řada z nás nerada podívala i v reálném životě. Asi nikoho nepřekvapí, že příběh se točí okolo klasického tématu – pokusy na pacientech. I tak je příběh poutavý a táhne vpřed. Samosebou nechybí tma, monstra a bezbranný hrdina, který se jako správný investigativní reportér chystá ústav prozkoumat a odhalit jeho tajemství. Po vzoru Amnesie hráč nalézá dokumenty, které pomáhají odhalit pozadí děje a také sbírá baterie pro zdroj světla, nicméně klasické logické úkony tu chybí, maximálně je nutné něco sebrat, něco aktivovat atd. Pokud bych měl Outlast z hlediska náplně hry co nejlépe připodobnit, přirovnám ho někde na pomezí prvního a druhého dílu Amnesie.

Hra sama vypadá velmi propracovaně – zajímavé a graficky dobře zpracované prostředí, několik druhů monster, zdařilé animace, povedené zvuky i hudba, řada scriptů a samozřejmě atmosféra. Hra se nebojí vytáhnout značné množství krve, vnitřností, znetvořených těl a dalších nechutností, na které člověk narazí nejčastěji v klasických Japonských „Gore“ hororech. Aby toho nebylo málo, náš hrdina jménem Miles není tak úplně sám a kolikrát potká jiné lidi, kteří sice povětšinou velmi rychle zemřou, ale to neplatí pro všechny. Dalším bodem k dobru je pokročilý způsob pohybu a sledování hlavního hrdiny. Miles může skákat a zachytávat se překážek, může přeskakovat zátarasy, prolézat mezi barikádami, nebo vyhlížet zpoza rohů. Když se přiblížíte ke stěně, hrdina se o ní opře rukou, když se podíváte pod sebe, uvidíte si na nohy atd… Je tak daleko snazší se s hrdinou sžít. Kdo zná originální 3D akci Mirror’s Edge, má už teď alespoň přibližnou představu o tom, jak pohyb a snímaní hrdiny Outlastu vypadá, byť rozhodně nejde říci, že by se Miles svými pohybovými schopnostmi mohl hrdince Mirror’s Edge vyrovnat.

Mluvil jsem o sžívání se s hlavní postavou, což ale nejde tak snadno. Miles je totiž prototypem blba. Po charakterové stránce se Miles skutečně blíží více namyšlenému vzteklému pitomci než vynervovanému chlapíkovi odhodlaně bojujícím o přežití, který by se do daného prostředí hodil víc. Zatímco Miles v jednu chvíli vyděšeně skučí a přerývaně dýchá, o pár chvil později si zapisuje poznámky ve kterých se odráží pohrdání, zloba i posměch, ale v praxi žádného násilného chování schopen není. Působí to nevěrohodně a nevhodně. Být na Milesově místě žena, daleko snáz bych věřil strachu, neustálému zděšení a neschopnosti postavit se jakýmkoli monstrům i lidem čelem. Kdepak, Miles mi jako hrdina opravdu nesedl.

To, co Outlast nejvíce kazí je větší důraz na monstra, než na budování atmosféry. Tady na tomto místě hra bohužel neudržela správnou míru, neboť málo i hodně monster značí jediné – hráč se přestane monster obávat a to je něco, co by se hororovým hrám stávat nemělo. Zhruba od šesté úrovně (po překonání dvorků) jsem navzdory vlastní snaze nedokázal monstra vnímat jinak než jako naprogramované entity na které platí určitý postup, určitá taktika, a nemá smysl se jich obávat. Znovu se vtáhnout do hry se mi podařilo až v úrovni poslední, ovšem ne díky atmosféře, ale díky příběhu a gradaci finále.

Jinak je ale Outlast poctivou moderní hororovkou, která rozhodně má, co nabídnout. Navíc je Outlast na svůj herní žánr poměrně dlouhou záležitostí (což může být i na škodu). 8 úrovní v mém případě zabralo skoro 10 hodin a to rozhodně není málo.

Pro: Prostředí, audiovizuál, atmosféra, pohyb hrdiny, zajímavá monstra

Proti: Nesympatický hrdina, zbytečně moc monster, místy stereotyp

+15
  • PC 90
Outlast byla jedna z hororovek, kterou jsem měl zařazenou v kolonce "Nikdy to nehraj". Zahrát si ho mě donutila až letní sleva na Steamu a nátlak přítelkyně. Budiž, řekl jsem si, Bůh stůj při mně.

Začalo to prvním hraním. Z počátku se mi nelíbilo divné ovládání postavy. Hlavní hrdina se prostě pohybuje divně. Je ale třeba říct, že po nějaké době si na to člověk zvykne. Obzvlášť se mi zalíbilo to, že postava reaguje na prostředí. Když se přilepíte ke zdi, procházíte v blízkosti různých předmětů, atd. jsou vidět vaše ruce zhruba tak, jak by to bylo v reálu. To je vážně super.

Hra se s vámi už od začátku příliš nemaže. Hororová atmosféra, lekačky a panické úprky na vás začne chrlit už po chvíli. Nějakou dobu mě svíral pocit, že tuhle hru prostě nemůžu dohrát. Srdce jsem měl až v kalhotách. Po pár hodinách ale větší strach opadne asi i díky tomu, že fungují stále dokola ty stejné fígle, což je možná trochu škoda a na atmosféře to trochu ubírá.

Tma (a nejen ta) vás ve hře přenásleduje všude, kam se jen podíváte. Jedinou vaší možností je používat videokameru s nočním viděním. Do té ale potřebujete baterie, které se kvůli nočnímu vidění rychle vybíjí. Stejně jako v Amnesia: The Dark Descent je tak třeba sbíral předměty, které vás a vaší kameru udrží naživu. Těch je ale k nalezení poměrně dostatek.

Nedočkáte se žádného oskarového příběhu. Na druhou stranu i přes klišé, kterou psychiatrická léčebna, ve které se příběh odehrává, bez pochyby je, se jedná o velice dobré uchopení a zpracování blázince. Možná až poslední hodina hry trochu trpí a kdyby se autoři drželi při zemi, mohlo to dopadnout ještě lépe. Až úplný konec... ten jsem skoro asi ani nepochopil, což je na tak dobrou hru vlastně hrozná škoda.

Pro: "reakce postavy s prostředím", atmosféra, zvuk

Proti: stejné řešení situací, poslední hodina hry a konec

+15
  • PC 80
Když jsem viděl kdysi dávno první záběry z Outlastu a reakce různých Let´s Playerů na lekačky, byl jsem naprosto unesený. Hra ale nějak postupem času upadla na mé poličce v zapomnění. Nyní se ovšem chystám na hraní druhého dílu, a před tím si musím doplnit znalosti z těch předchozích. S chutí jsem se tedy pustil do hraní prvního legendárního Outlastu!

Jako novinář Miles Upshur se vydáváte udělat reportáž do bývalé psychiatrické léčebny Mount Massive Asylum v Coloradu, kde nyní probíhají přísně tajné výzkumy. Na to vás upozornil váš dlouholetý fanoušek celkem znepokojivým dopisem. Už ve chvíli kdy dorazíte na místo začnete zjišťovat, že něco není v pořádku. V okolí několika kilometrů tu není signál, nefunguje rádio ani telefony, a vše nasvědčuje tomu že jde o rušičku. Před léčebnou je několik vojenských vozidel, ale kam oko dohlédne nikdo nikde. Jakmile ovšem vkročíte do budovy, naplní se vaše vůbec nejhorší noční můry. Mrtvá nebo i rozporcovaná lidská těla, všudepřítomné litry krve, bláznivý a děsivý pacienti... to není zdaleka vše s čím se hned z úvodu hry setkáte.

Hutná hororová atmosféra zde sílí s každým krokem a budují jí nejen špičkově fungující jumpscary, ale i dokonale zpracované děsivé prostředí, grafické zpracování a famózní Soundtrack. Technickému zpracování už jen trochu škodí občasné bugy (jako procházení zkrz zavřené dveře). Dlouhé chodby s desítkami dveří poskvrněné krví a doprovázené nepříjemnými zvuky okolí ve vás dokáží dokonale vzbuzovat úzkost, bezmoc a napětí. Často zde budete čelit temnotě a dlouhým neosvětleným chodbám, ve kterých se budete moci pohybovat pomocí ikonické kamery s nočním viděním. Pro jeho aktivaci ovšem musíte hledat baterie, bez nich se moc daleko nedostanete. Často tak budete prozkoumávat každé zákoutí a modlit se ať tam aspoň jedna jediná baterka leží.

S děsivými pacienty se zde budete setkávat na každém kroku, a nikdy nevíte co od nich čekat. Někteří se na vás vrhnout okamžitě jak vás spatří, jiní si na vás počkají až se vy přiblíže k nim nebo jsou tu i tací, kteří vám zdělí informace nebo chtějí z tohoto místa vypadnout stejně jako vy. Avšak pohled na kohokoli vám bude nahánět husí kůži. Když už na vás pacienti, monstra, nebo cokoliv jiného zaútočí, nemůžete se nijak bránit. Vaší jedinou záchranou je rychlí útěk nebo schovávačka pod postelí, či ve skříni. To není vůbec nic obtížného, protože nepřátelé moc umělé inteligence nepobrali. Někdo nemožnost bránit se před nepřáteli může brát jako negativum, mě to ale u této hororovky naprosto vyhovovalo. Útěky a schovávačky sice začali být časem trošku stereotypní, avšak děsili pořád stejně intenzivně.

Váš úkol je od začátku hry jasný - dostat se z psychiatrické léčebny. Několikrát vám hru zkříží zmíněná monstra, jindy propadající se podlaha, zamknuté dveře nebo vypnuté generátory. Občas tedy odbočíte pro klíč, nebo pro pojistky, žádné jiné úkoly nebo zpestření tu však nečekejte. Herní doba je sice kratší, ale vyhovující. Tento postup by totiž začal s další hodinkou hry navíc určitě už nudit. Upřímně mě samotný konec hry celkem šokoval svým načasováním. Vše sice napovídalo tomu, že zakončení přijde brzy, ale nikdy bych neřekl že takovou formou. Pro prodlužování herní doby a objasnění příběhu zde slouží hledání spisů, dokumentů, nebo pořizování kamerových záznamů.

Outlast buduje intenzivní a specifickou hororovou atmosféru doprovázenou celkem poutavým dějem. Buduje jí kvalitní ozvučení, famózní Soundtrack, grafické zpracování prostředí psychiatrické léčebny a velmi povedené jumpscary. Vady na kráse jako horší umělá inteligence nebo ojedinělé bugy opravdu rádi přehlédnete a užijete si jednu z nejděsivějších her, která kdy spatřila světlo světa.

Pro: Hororová atmosféra, grafické zpracování, kamera s nočním viděním, jumpscary, prostředí léčebny, vizuál monster, ozvučení, Soundtrack

Proti: Umělá inteligence nepřátel, občasné bugy, místy stereotyp

+15