Přemýšleli jste někdy o novinářské profesi ? O vidině snadného výdělku zpracováním naprosto úžasné a šokující reportáže ? Ne ? Já taky ne, avšak náš hlavní hrdina pravděpodobně ano, proto s chutí přijíždí na zdánlivě opuštěné místo opředené různými děsivými povídačkami. Akrobatickým způsobem se dostáváme skrz otevřené okno dovnitř ústavu a naše dobrodružství může začít.
[Varování! Pokračování komentáře obsahuje spoilery!
Hned při vstupu tak nějak při pohledu na krev a mrtvá těla cítím, že tu asi nebude všechno v pořádku, načež mi tento dojem umocní infarktová situace při zdánlivě nevinném otevírání dveří. Jistě víte o čem mluvím, pro mě paradoxně hned ze začátku nejděsivější situace z celé hry. Při každém dalším otevírání dveří jsem se poté psychicky připravoval na podobný zážitek. Za těmito dveřmi dostávám doporučení od napíchnutého příslušníka speciálních sil, ať z blázince co nejrychleji vypadnu, přičemž právě jeho nestandartní poloha funguje jako dostatečný argument k tomu ho uposlechnout. Dostat se ven se tak stává mým hlavním cílem.
Trnitou cestou procházím nejrůznější lokace, sbírám dokumenty, baterie do kamery, potkávám zajímavé postavy, agresivní i pasivní pacienty, vyrušuju nekrofila, natáčím blázna masturbujícího u záchodové mísy. Postupem času mě začíná trochu frustrovat, že se ani těm nejvychrtlejším agresivním bláznům nemůžu fyzicky bránit, zjišťuju však, že jsem docela dobrý sprinter a proto nemám problémy utéct čemukoliv, co mě chce zabít.
Asi tak od poloviny hry se dostávám do bodu, kdy strach přechází ve zvědavost právě díky odkrývání příběhu, který nabírá zajímavých obrátek. Teď se chci víc než kdy jindy vrátit se svou teď již určitě bombastickou reportáží, i když o pár prstů chudší. Když už to vypadá, že mé působení v tomto ústavu končí, dostávám se výtahem do sklepa, kde nacházím prapůvod toho všeho zla a jakožto správný hrdina se pokouším vše napravit. To se však ukazuje jako obrovská chyba a já tak končím v zapomenutí, jako novinář, který se ničím neproslavil. A to chyběl tak malý kousek!
Outlast právem patří k největším a nejlepším překvapením roku 2013. Je to jedna z těch her, která se obejde bez velkého hypu a přece si najde svou cílovou skupinu, která hry tohoto typu miluje, zaujme však i horory nepokřtěné hráče.
[Varování! Pokračování komentáře obsahuje spoilery!
Hned při vstupu tak nějak při pohledu na krev a mrtvá těla cítím, že tu asi nebude všechno v pořádku, načež mi tento dojem umocní infarktová situace při zdánlivě nevinném otevírání dveří. Jistě víte o čem mluvím, pro mě paradoxně hned ze začátku nejděsivější situace z celé hry. Při každém dalším otevírání dveří jsem se poté psychicky připravoval na podobný zážitek. Za těmito dveřmi dostávám doporučení od napíchnutého příslušníka speciálních sil, ať z blázince co nejrychleji vypadnu, přičemž právě jeho nestandartní poloha funguje jako dostatečný argument k tomu ho uposlechnout. Dostat se ven se tak stává mým hlavním cílem.
Trnitou cestou procházím nejrůznější lokace, sbírám dokumenty, baterie do kamery, potkávám zajímavé postavy, agresivní i pasivní pacienty, vyrušuju nekrofila, natáčím blázna masturbujícího u záchodové mísy. Postupem času mě začíná trochu frustrovat, že se ani těm nejvychrtlejším agresivním bláznům nemůžu fyzicky bránit, zjišťuju však, že jsem docela dobrý sprinter a proto nemám problémy utéct čemukoliv, co mě chce zabít.
Asi tak od poloviny hry se dostávám do bodu, kdy strach přechází ve zvědavost právě díky odkrývání příběhu, který nabírá zajímavých obrátek. Teď se chci víc než kdy jindy vrátit se svou teď již určitě bombastickou reportáží, i když o pár prstů chudší. Když už to vypadá, že mé působení v tomto ústavu končí, dostávám se výtahem do sklepa, kde nacházím prapůvod toho všeho zla a jakožto správný hrdina se pokouším vše napravit. To se však ukazuje jako obrovská chyba a já tak končím v zapomenutí, jako novinář, který se ničím neproslavil. A to chyběl tak malý kousek!
Outlast právem patří k největším a nejlepším překvapením roku 2013. Je to jedna z těch her, která se obejde bez velkého hypu a přece si najde svou cílovou skupinu, která hry tohoto typu miluje, zaujme však i horory nepokřtěné hráče.
Need for Speed: Most Wanted
Pro: atmosféra, příběh, originalita, adrenalin, strach, úzkost, plno zajímavých momentů
Proti: opakující se úkoly typu zmáčkni 3 páčky, abys mohl vypnout generátor, AI nepřátel, není problém se z jakékoliv situace dostat útěkem, neschopnost se bránit ani těm nejslabším protivníkům