Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dark Souls III

Dāku Sōru Surī

89
49 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
RPG > nezařazeno
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
12.04.2016 PCPS4XOne
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.darksouls3.com/en/
Vítejte zpět v umírajícím světě chřadnoucí krásy, pohroužené do tajemného šerosvitu!

Dark Souls III vznikal od poloviny roku 2013 souběžně s PS4 exkluzivním Bloodborne a největších změn oproti předešlým dvěma dílům doznal úhelný kámen hratelnosti - soubojový systém. V Dark Souls jej zpestřuje tzv. weapon art mód. Při jeho aktivaci se vám zpřístupní celá škála možných chvatů, spjatých s právě drženou zbraní. Případný štít se přesune na záda, abyste takto soustředěni mohli třímat zbraň oběma rukama, přičemž klávesa/tlačítko, sloužící do té doby pro krytí, připadne jednomu z unikátních útoků dané zbraně. U obouručních zbraní se weapon art mód nedá aktivovat a příslušná akce vyústí v těžký útok.

Přístup k rozšířeným možnostem užití vašich zbraní vám umožňují body získávané standardními útoky a rozličné weapon art útoky podle druhu zbraně vyžadují různé počty těchto bodů. Tempo boje se (nepřátelé, kotouly) zrychlilo, nadále však záleží na přesném časování vašich útoků, úhybů a krytů, kdy vám při soubojích není odpuštěna sebemenší chyba. Životadárný Estus se získává u "ukládacích" ohnišť (bonfirů), jako v prvním Dark Souls. Life gemy z Dark Souls II naopak úplně chybí. Již tradičně anemicky prezentovaný příběh budete po cestě tentokrát rozkrývat pomocí epitafů z náhrobních kamenů padlých hrdinů.


Poslední diskuzní příspěvek

Bellerofontes: podle popisu filmu to hodne pasuje. Nejaky duvod, proc ted hned treba do te jednicky nejit? Ja se ji nakazil a ac by me ctvrtka…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Ak by som mal Dark Souls sériu charakterizovať len jedným slovom, bolo by to slovo návykovosť, keď si zakaždým vravím - ešte to trochu potiahnem, ešte sa pozriem čo je za tými dverami a väčšinou moja neopatrná zvedavosť skončí smrťou a stratou veľkého počtu duší. To dobrodružstvo spojené s objavovaním nových miest ma však láka vždy aj napriek riziku, že to už po agresívnom útoku nepriateľa viac nerozchodím.

Graficky sa Dark Souls 3 výrazne posunulo a hlavne nasvietenie a niektoré efekty robia divy. Síce sa to stále strieda a tak niektoré lokácie vypadajú lepšie a niektoré zasa horšie, no pozerá sa na to príjemnejšie ako na niektoré odpudivé lokácie v nedávnej dvojke.

Objavovanie sveta je stále tá istá radosť ako predtým. Príbeh je znovu minimalistický, čo však vôbec nevadí, lebo ma hnala dopredu hlavne chuť objavovať nové cesty, vybavenie, zbrane, nových nepriateľov a bossov. Je tu množstvo pomrknutí na znalcov série.

Síce je tu stále dostatok nových nápadov a napríklad boss King of the Storm je jeden z najvydarenejších s akými som mal v hrách tú česť, neubránil som sa už pocitu, že je tých zaujímavých a jedinečných každou časťou menej. Niektorí nepriatelia, ich výzor alebo niektoré lokácie pripomínajú predošlé hry štúdia niekedy až príliš okato. Občas to poteší a je to aj zámer, že vidím starého známeho zmrda, no občas to vyvoláva pocit, že už asi nemajú čo nové vymyslieť a svoju zvrhlú fantáziu už tvorcovia vyčerpali.

Dark Souls 3 je vydareným mixom predošlých častí a je to stále veľmi zábavné umieranie, len to už nepôsobí tak sviežim dojmom ako kedysi.

Hral som za plechovku, steam mi ukazuje 65 hodín a skončil som ako level 105.

Pro: návyková hrateľnosť, mix najlepších prvkov série

Proti: už sa to občas príliš opakuje

+26+26 / 0
  • PC 90
První i druhý díl trilogie Dark Souls jsem hrál dohromady v řádu hodin. Ačkoliv šlo o více než zajímavé hry, obtížnost v kombinaci s ovládáním (na myši a klávesnici) byla nepřekonatelnou překážkou. Třetí díl je naproti tomu více přístupný hráčům, kteří nejsou zvyknutí na gamepad – ovládání je vyladěné i na výše zmíněnou kombinaci. Také poměrně snadné začátky (v rámci série) dokáží spíše udržet pozornost. Tyto faktory dělají z mého pohledu Dark Souls 3 ideálním začátkem do pohlcujícího světa kombinujícího temné fantasy s prvky evropského středověku.

Během více než třiceti hodin jsem se více méně jako začátečník v sérii zcela nenudil, ačkoliv křivka zábavy se v posledních částech již trochu propadala, ale to bylo především způsobeno nastavenou laťkou z počátku hraní. Lokace jsou přesně tak rozmanité, jak by hráč očekával. Krypty, gotické katedrály, lesy s bažiny, hradby v oblacích... vše obvykle, často i ve vertikálním smyslu, smysluplně vytvořené a odladěné. Záchytné body jsou přesně tak daleko, jak by být měly, různé průchody a zkratky ukazují značnou míru invence při tvorbě jednotlivých lokací. Na třetím Dark Souls je patrné, že byl tvořen poměrně dlouho a vše je tak, jak by hráč očekával, jelikož to samé lze říci i o nacházených předmětech, vyvážení nepřátel během hry a i většině soubojů s bossy. Systém Souls her, kdy během prvního pokusu konfrontace s hlavními nepřáteli umřete během několika sekund, během desátého vydržíte několik minut a během dvacátého již slavíte vítězství, je přesně zdrojem jak motivovat hráče v postupu hrou. Zvláště, když jsou vizuálně stejně jako celé prostředí zdařilé. Přiznaná inspirace estetikou mangy Berserk je zde rozpohybována a je radost, procházet se světem Lothric, který by mohl být rázem synonymem pro dobrodružství.

Zvláště, když je i z prvního hraní patrné, že kombinací jak se dostat k finále bude celá řada. Obvykle hry znovu nerozehrávám, stává se to zcela ojediněle. Ovšem po dokončení rozšíření se nejspíše pustím i do NG+. Často vytýkaný konzervativní přístup, kdy se v sérii moc mechanik nemění, je pro mě zatím neznámou, ovšem je zřejmé, že veteráni série budou možná trochu již přejedení.

Co ovšem jen tak neomrzí je fantastický soudtrack Yuky Kitamury, který dotváří přímo dokonale scenérie zapomenutého království a stejně tak intenzivní souboje s bossy. Hudební motiv použitý u Abyss Watchers slyším stále. Celkově detaily a odkazy (zvláště na zmíněného Berserkra, nebo i z poměrně zapomenutého filmu Angel's Egg) jsou silnou stránkou titulu a dotváří dojem kvalitně odvedené práce. Mimo atmosféry si zvláště cením i celkového „lore“ a příběhu, který klade na hráče i více než to, než otázky kdo je dobrý a kdo špatný. Naopak.

Dark Souls 3 je výbornou hrou a skvělým zakončením (?) mimořádné série.

Be sure to bring more souls!

Pro: souboje, atmosféra, lore, audiovizuální kvality, detaily, hratelnost

Proti: určitý stereotyp

+24+24 / 0
  • PC 85
Tak som to dohral. Bol som pripravený na všetko, hlavne však na virtuálne umieranie a ďalšiu porciu bezútešného a upadajúceho sveta. Bol som však hlavne zvedavý, čo môže priniesť tretí diel hráčovi, ktorý v predchádzajúcich dieloch nahral už stovky hodín a vyskúšal takmer všetky postavy.

Čím sa asi najviac líši Dark Souls III od svojich predchodcov, je vysoká linearita. V prechádzajúcich dieloch nebol problém vojsť do lokácie, kde som nemal čo robiť a bol som nemilosrdne rozsekaný na franforce. Tu sa to nemohlo stať. Akýsi centrálny hub, teda bezpečné centrum, kde sa nachádza zopár obchodníkov a hlavne tzv. strážkyňa ohňa boli síce aj v oboch predchádzajúcich dieloch, tu som sa však vďaka systému teleportov cez ohniská dostával do jednotlivých dôležitých lokalít postupne. Celkovo sa tretí diel preto vyznačuje najväčšou kompaktnosťou, lineárnosťou a jednotným štýlom. Síce aj tu na mňa čakali rôznorodé prostredia, ako močiare, krypty, hrady, či menšie dediny, ale všetko má veľmi podobnú architektúru. V tomto je druhý diel iste neprekonaný, pretože ten je nielen najrozsiahlejší, ale poskytuje aj najväčšiu variabilitu prostredí. V Dark Souls 3 absolútne dominuje akási neogotická architektúra, zrejme použitá (využitá) z Bloodborne. Takmer všetky boosfighty sa odohrávajú v gotických katedrálach, ktorých je v tomto diely skutočne neúrekom. Neviem, či je štýlová jednota plusom oproti rôznorodosti, ale mne viacej vyhovovala väčšia variabilita prostredí v Dark Souls II. Na druhú stranu sami však zvláštny gotický „feeling“, ktorý tu absolútne dominuje páčil. V obrovských katedrálach bolo radosť pobehovať a boje s bizarnými kňazmi a veriacimi boli príjemnou zábavou.

Prostrediu ako takému nemám moc čo vytýkať. Gotické katedrály a obrovské mestá pôsobia vskutku veľkolepo a dizajn prostredia je navrhnutý takmer dokonale. Nemôže sa stať, žeby hráč na dlhší čas zablúdil a v podstate platí, že čo je v hre vidieť, tam sa dá aj vždy priamo dostať. Nie sú tu žiadne obyčajné kulisy len tak pre efekt. Dokonca aj zvláštny chrám, ktorý je počas celej hry občas vidieť kdesi v diaľke na vysokých skalách je dostupný, avšak vstup do neho je nepovinný a preto dostať sa tam vyžaduje trochu viacej premýšľania.

Často spomínaný druhý diel bol prijatý fanúšikmi trochu rozporuplne a tak sa From Software rozhodli vypočuť túto kritiku a sľubovali návrat k princípom a štýlu prvého dielu. Ja osobne však Dark Souls II vôbec nepovažujem za tak slabší, ako sa tvrdí, tak som zase nebol príliš nadšený z veľkého množstva odkazov na prvý diel. Celé univerzum Dark Souls sa v trojke uzavrelo a až teraz sa ukázalo, že druhý diel bol vlastne príbehová odbočka, odohrávajúca sa v inej krajine. Trojka sa odohráva na miestach jednotky, aj keď v neskoršej budúcnosti a tak známe miesta sú často opravené, prestavané alebo naopak spustnuté. Hlavne je to vidno na kultovej lokácií Anor Londo. V prvom diely, keď som sa do tohto úchvatného mesta bohov dostal, spadla mi čeľusť. Bola to iste najveľkolepejšie prostredie celej hry. Zvyšné lokácie, ako Undead Burg, či opustené, zaplavené Nové Londo mu nemohli konkurovať. Teraz ale táto slávna lokalita úplne zapadá do zvyšného prostredia, ktoré je často veľkolepejšie a také obrovské gotické mesto Irithyll ho určite zatieňuje. A toto je typické pre celú hru. Všetko je veľkolepejšie, bossovia, protivníci, všade sú rozsiahle priestory. Nevravím, že je to na škodu veci, ale menej býva často viacej.

Súboje s bossmi sú iste najľahšími z celej série. Samotní bossovia vyzerajú veľkolepo, sú rýchlejší, často majestátnejší než predtým a boje sú veľmi agresívne na pohľad. Ale čoskoro som zistil, že vlastne len tak klamú telom. Som síce rád, že som sa nemusel trápiť z často prepálenou náročnosťou, ktorou sa vyznačovali najmä boje v DLCčkach v Dark Souls II, ale niektorí bossovia mohli predstavovať väčšiu výzvu.

Dark Souls III ale fanúšikov sklamať nemôže. Hlavné princípy hry zostali zachované, univerzum sveta dostalo konečne ako-takú hlavu a pätu a vizuálne spracovanie a ozvučenie je určite vrcholom série. Bohužiaľ však som si hranie až tak neužil, ako som čakal. Dostavil sa určitý efekt prejedenia a preto „wow“ efekt už nemal takú silu, ako predtým. Najvyšší čas, aby sa séria ukončila, pretože všetkého veľa škodí. From Sofware si to sami dobre uvedomili a som rád, že sa z tejto unikátnej série nestane ďalšia vyhorená ždímačka prachov ako napr. Assassin's Creed. Pre tento skvost by to bola iste škoda.

Pro: Nádherný vizuál a ozvučenie hry, unikátna neogotická atmosféra

Proti: Opakovanie mechaník, často jednoduché bossfighty

+17+17 / 0
  • PS4 90
První Dark Souls mi nikdy nepřirostlo k srdci. Druhé jsem dokázal dohrát jen díky dlouhodobému marodění. Byl to až Bloodborne, který mě učaroval natolik, abych mohl hrdě říct, že jsem Miyazakiho fanoušek. Do Dark Souls III jsem tak šel s velkým očekáváním a zároveň opatrností.

Udělal jsem dobře, protože Bloodborne je lepší. Přesněji řečeno mi spíš sedl víc. Nenechte se mýlit, pokud máte rádi předchozí díly, tak jděte směle i do třetího. Pořád obsahuje to, co činí sérii tak neobyčejnou, tedy zajímaví nepřátelé, návyková hratelnost a nezapomenutelná atmosféra. Zároveň zůstávají chyby doprovázející celou sérii, předně nepohodlná kamera a nevyzpytatelná detekce kolizí, kdy vás nepřátelé občas jednoduše zabijí přes zeď.

Příběh Souls série mi (oproti Bloodborne) byl celkem putna. Podstatně lepší je už u jednotlivých bossů. Každý vypráví své osobní story a povětšinou je člověku skoro líto, že je zabil. Styl vyprávění pomocí popisků věcí je zvláštní a (čas od času) vůbec nevadí. Jenom doufám, že se z něj nestane standart. Uvítal bych každopádně více cutscén před jednotlivými bossy. Ty čtyři jsou dost málo.

Největší síla DS tkví ale, dle mého, v budování postavy. Dvojku jsem prošel za mága, BB zase za mrštného bojovníka a ve trojce jsem stvořil sotva se pohybující tank. Všichni mají výhody a nedostatky a nelze říct, že by jeden z nich byl nejlepší. Pro doplnění tu máme ještě ohromné množství zbraní, kouzel a brnění, takže si své zákonitě vybere každý.

Architektura a prostředí mají pořád co nabídnout, ale nečekejte nic převratného. Působí už vcelku okoukaně a přeju si, ať další titul od FromSoftware opustí fantasy středověk a zkusí... prostě zase něco jiného. Ale ať už bude jejich hra jakákoli, určitě si jí pořídím.
+16+16 / 0
  • PC 95
Od ohniště s vypjetím sil dobíhám k dalšímu ohništi. Odhadem to může být tak dvacet metrů. Jó mnoho se od dob vydání jedničky změnilo. Mnoho také zůstalo stejné.

Hra, na kterou jsem se těšil asi nejvíc v životě. Hra, jenž zakončuje mou úplně tu nejoblíbenější herní trilogii složenou z Dark Souls 1 a DLC pro Dark Souls 1. Znovu se připravme umřít.

Pro fanoušky série je netřeba představovat o co v tomto titulu půjde. Pro nováčky tento komentář informativní hodnotu mít nebude, protože mají začít jedničkou a jejího popisu bych se zde rád vyhnul, protože jedním je sice tato série pověstná – skládáním příběhu poněkud archeologickým způsobem a vlastní interpretace mnoha událostí, ale také se o této sérii dá mluvit celé hodiny, protože příběhu je tam ve výsledku více než kdekoliv jinde a pocit, že jste si jej objevili sami, nebo na něj máte vlastní názor, daleko převyšuje obyčejný popis cutscén z jiných her.

A to je pro mě esence Dark Souls. Obtížnost není extrémně vysoká, je jen férová. Ono kdysi existovaly hry, kde se dalo umřít. Bohužel obtížnost se z her vytrácí rychleji než plamen ve hře. O co v této sérii jde, je poctivě vytvořený svět s velikým důmyslem pro detail. Sami budete překvapení, kolik se toho dá ze světa vyčíst, pokud se jen vybavíte obyčejným dalekohledem.

Lokace, nepřátelé, předměty – to vše vypráví příběh. A ten je teď u konce (skoro). Očekávání byla veliká a ve výsledku to nebyl takový nášup co například Bloodborne. Což ale vůbec nevadí, protože Bloodborne alespoň přidal trochu té své prokleté krve, bizarnosti a děsivosti do světa fantasy. Co si ale hra bere nejvíc, je asi skoro vše z jedničky. Tak nějak by to asi ve trojce vypadat mělo a je to ohromná služba fanouškům, ale mrzí mě, že tvůrci nevymysleli snad nic moc nového a originálního. Vše je poctivě zvládnuté, ale střetnutí se střípky minulosti je tak časté, že už za první dvě hodinky. Je to odůvodněno příběhem a hodně jsem v to doufal ale… je toho až moc.
Hudba je bezesporu nejlepší z celé série. Arény pro souboje z bossy také – tu vlají vlajky, tady se zase procházíme po bojišti plném zbrojí a zabodaných mečů, tady je zase katedrála s nablýskanými zdmi. Samotní bossové jsou také perfektní. Zde není výtek. Variabilita nepřátel je asi průměrná, ale jejich design je snad jediný originální prvek hry. Hodně se mi líbili věřící, kteří měli na hlavě nalitý vosk, a chodili tak jako lidské svíčky. A pak jistí vězni, u kterých jsem si na chvíli připadal jako bych hrál snad Silent Hill.

Ty mé dojmy nejsou popravdě moc ucelené, ale ona tak působí celá trojka. Tady kopíruje skoro celý Bloodborne, za rohem replikuje zážitek z jedničky. Přidá něco málo navíc, pak se naštvete za narážky na dvojku a přejete si aby neexistovala a zas je tady lokace jako z Bloodborne... A co je tedy vlastně ta trojka? Irithyll? Ten mi totiž přišel jako to jediné, čím bych trochu definoval samotnou trojku ať už lokací samotnou tak nepřáteli v ní. Takže je to v podstatě milion narážek na jedničku, Irithyll a pár obšlehlých lokací z Bloodbornu. A na vás je, abyste na tomto hřišti zakončili příběh této série.
Čekal jsem prostě větší chaos, čekal jsem Abyss, čekal jsem, že konec světa bude prostě vypadat jako konec světa. Ale ač je to kombinace tří her, chaos v tom moc není. Je to takový Silent Hill 3 v Silent Hill sérii. Nejjasnější příběh, a je to fajn. Kéž by tak dvojka fungovala na základě stejného přirovnání…

Dojmy jsou každopádně pozitivní, ale chci si projít hru ještě jednou, sólo a s důrazem na detaily. Pak bych hodnotil. Předběžně to je na 80% v rámci série. 90% jako hra samotná.
A na DLC se neskutečně těším. A pokud přinese hrátky s Abyssem, nebo něco co se alespoň trochu přiblíží prvním uniklým obrázkům z trojky, budu rád.
http://blogs-images.forbes.com/erikkain/files/2015/06/02-HpBpWJ2.png
Na závěr upozornění všem, co tento komentář přečetli. Kritika se tu objevuje a může znít tvrdě. Ale stále je to v rámci nejlepší herní série. I mnou ne moc oblíbená dvojka, kterou si beru do pusy často, je lepší, než 99% her co ten rok vyšlo.

Pro: Bossové; hudba; náboženská témata; sto narážek na jedničku, které působí nostalgicky a probudí ve vás ty správné emoce.

Proti: Je to mix Bloodbornu a jedničky - ale zoufale málo samotné trojky; sto první narážka na jedničku, která vám už po těch dvou dosavadních hodinách hraní bude připadat otravná.

+13+13 / 0