Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Obvykle začínám herní série od prvního dílu. U Dark Souls jsem však udělala výjimku, a to z úplně prostého důvodu. Této sérii jsem se chtěla vyhnout velkým obloukem, avšak svojí lehkomyslností (uzavřenou sázkou s RemixemSvK, kterou jsem prohrála) jsem si musela některý díl zahrát. První díl jsem neměla, tak mi byl doporučen tento (Za což jsem nakonec byla ráda, protože jsem měla za to, že první díl je nejtěžší).

Už od začátku jsem byla na hru natěšená a byla jsem zvědavá, jaká bude. Moje prvotní nadšení však opadlo hned u prvního bosse. U něj jsem strávila ze všech bossů nejvíce času a byla jsem naprosto zoufalá, protože se mi ho nedařilo zabít. Nakonec mi pomohla cenná rada, že si mám prostředním myšítkem nepřítele zafixovat a bojovat s ním takto. Po X pokusech pak padl a já tak konečně mohla pokračovat dál.

Bylo pro mě dost těžké naučit se v podstatě nový způsob hraní. Hrát s rozmyslem a trpělivostí, nesekat do nepřítele jak pominutá a hlavně uskakovat a bránit se. Nemohla jsem si na to dlouho zvyknout a řádně jsem na to doplácela.

Každý nepřítel byl něčím jedinečný a na každého jsem musela jít s jinou taktikou. Tahle nejistota, co na mě čeká za dalším rohem, a jak na to budu reagovat, ve mně vzbuzovala napětí a občas i strach. Nejhorší v tomto byla lokace Irithyllský žalář, která byla doprovázena nepříjemnými zvuky a místy lekacímy momenty.

Největší radost jsem měla vždy, když jsem objevila nové ohniště. Lokace, kde bylo ohniště na začátku, a pak už ne, jsem nesnášela, protože jsem měla problém si zapamatovat cestu, kudy jsem šla (když jsem tu cestu šla pak už po desáté, tak už jsem se ji naučila :D ). Hrát bez mapy pro mě bylo značně problematické.

Jeden zábavný moment nastal u předposledního bosse v Archívech, kam se dalo dostat později zkratkou výtahem (předtím výtah nefungoval). Nějak mi nedošlo, že se ten výtah zprovozní, a jak blbec jsem po smrti vždy běhala znovu přes celou lokaci až k bossovi. Pak jsem ten výtah náhodou zkusila a on fungoval. Věřím tomu, že takových blbostí jsem ve hře dělala více a o některých třeba doposud ani nevím.

Nebýt rad a občasné fyzické pomoci od Remixe a Sarna, měla bych to se hrou o dost těžší. Některé NPC a lokace bylo snadné minout bez rady bych např. vůbec nevěděla, co mám dělat s hnízdem nahoře ve svatyni, nebo že mám cibulovému rytíři, který byl uvězněn ve studni, koupit konkrétní brnění u obchodníka. Rady, v podobě nápisů na zemi, byly občas užitečné a občas jsem je nechápala. Snažila jsem se je tedy nějak selektovat a nejvíce si všímala těch, které upozorňovali na blízké nebezpečí. Na rady typu: „tady seskoč dolů“ jsem se napálila několikrát a od jisté doby jsem je začala naprosto ignorovat.

Ač to vypadá, že jsem se celou hru trápila a nemohla jsem si ji tak užít, opak je pravdou. Ten pocit, když jsem po x pokusech zabořila svůj meč s vypětím posledních sil a minimem životů do bosse a porazila jej, ten nával adrenalinu a zadostiučinění to vše mě vytrhlo z herního stereotypu a jsem hrozně ráda, že jsem hru nevzdala a mohla tuto obrovskou škálu pocitů se hrou prožít.
+60
  • PC 90
První i druhý díl trilogie Dark Souls jsem hrál dohromady v řádu hodin. Ačkoliv šlo o více než zajímavé hry, obtížnost v kombinaci s ovládáním (na myši a klávesnici) byla nepřekonatelnou překážkou. Třetí díl je naproti tomu více přístupný hráčům, kteří nejsou zvyknutí na gamepad – ovládání je vyladěné i na výše zmíněnou kombinaci. Také poměrně snadné začátky (v rámci série) dokáží spíše udržet pozornost. Tyto faktory dělají z mého pohledu Dark Souls 3 ideálním začátkem do pohlcujícího světa kombinujícího temné fantasy s prvky evropského středověku.

Během více než třiceti hodin jsem se více méně jako začátečník v sérii zcela nenudil, ačkoliv křivka zábavy se v posledních částech již trochu propadala, ale to bylo především způsobeno nastavenou laťkou z počátku hraní. Lokace jsou přesně tak rozmanité, jak by hráč očekával. Krypty, gotické katedrály, lesy s bažiny, hradby v oblacích... vše obvykle, často i ve vertikálním smyslu, smysluplně vytvořené a odladěné. Záchytné body jsou přesně tak daleko, jak by být měly, různé průchody a zkratky ukazují značnou míru invence při tvorbě jednotlivých lokací. Na třetím Dark Souls je patrné, že byl tvořen poměrně dlouho a vše je tak, jak by hráč očekával, jelikož to samé lze říci i o nacházených předmětech, vyvážení nepřátel během hry a i většině soubojů s bossy. Systém Souls her, kdy během prvního pokusu konfrontace s hlavními nepřáteli umřete během několika sekund, během desátého vydržíte několik minut a během dvacátého již slavíte vítězství, je přesně zdrojem jak motivovat hráče v postupu hrou. Zvláště, když jsou vizuálně stejně jako celé prostředí zdařilé. Přiznaná inspirace estetikou mangy Berserk je zde rozpohybována a je radost, procházet se světem Lothric, který by mohl být rázem synonymem pro dobrodružství.

Zvláště, když je i z prvního hraní patrné, že kombinací jak se dostat k finále bude celá řada. Obvykle hry znovu nerozehrávám, stává se to zcela ojediněle. Ovšem po dokončení rozšíření se nejspíše pustím i do NG+. Často vytýkaný konzervativní přístup, kdy se v sérii moc mechanik nemění, je pro mě zatím neznámou, ovšem je zřejmé, že veteráni série budou možná trochu již přejedení.

Co ovšem jen tak neomrzí je fantastický soudtrack Yuky Kitamury, který dotváří přímo dokonale scenérie zapomenutého království a stejně tak intenzivní souboje s bossy. Hudební motiv použitý u Abyss Watchers slyším stále. Celkově detaily a odkazy (zvláště na zmíněného Berserkra, nebo i z poměrně zapomenutého filmu Angel's Egg) jsou silnou stránkou titulu a dotváří dojem kvalitně odvedené práce. Mimo atmosféry si zvláště cením i celkového „lore“ a příběhu, který klade na hráče i více než to, než otázky kdo je dobrý a kdo špatný. Naopak.

Dark Souls 3 je výbornou hrou a skvělým zakončením (?) mimořádné série.

Be sure to bring more souls!

Pro: souboje, atmosféra, lore, audiovizuální kvality, detaily, hratelnost

Proti: určitý stereotyp

+36
  • PC 100
Vzpomínám na svůj první průchod touto hrou a jsou to krásné vzpomínky, tedy když vyselektuji výkřiky jako "to není možný, kde se tu vzal?!", "tak dělej, sekej!", "no jistě, tak mě zabij!" a občas pociťovanou zoufalost v tu chvíli pramenící z obtížnosti hry, ale doopravdy z toho, že ještě nejsem tak zkušený hráč a prostě mi to nejde.

Už na první pohled se mi hra zalíbila, jak svým grafickým ztvárněním, nápaditostí nepřátel a lokací, které byly zajímavé, byť u většiny jsem si říkala, jak se tam netěším, ale tak to mám v každém díle série, tak je to asi v pořádku :) Hudební složka hry je velmi zdařilá a občas poslouchám soundtrack ze hry i jen tak. Nejraději mám zvukovou stopu u Abyss Watchers, která souboj perfektně doprovází a mně z toho přímo mrazí.

Bossové jsou zde většinou nadprůměrní, co se týče zajímavosti a toho, jak dobře jsou zpracovaní. Opět mají svůj příběh, který je skrytý v popiscích předmětů a část jsem si také vyhledávala na internetu, protože pro mě nebyli jen další nepřátelé, které mám porazit, ale bytosti se svým osudem. Na duo princů ze závěru hry vzpomínám nejraději. Sice jsem zpočátku tu hlášku jednoho z bratrů, když jsem umřela, slyšela fakt hodněkrát, ale postupně jsem se je naučila porážet na druhý, třetí pokus, což bylo velmi uspokojující.

Je pravda, že třetí díl je asi nejvíce přístupný hráčům. O to více to člověk pozná, když se vrátí do starších dílů. V prvním díle nemožnost chodit při pití lahve, ve druhém díle se mezitím změní roční období, než se postava z ní napije a v třetím díle je to rychlé a hráč u toho může chodit. A takových věcí je více. Bossové jsou asi lehčí než v předchozích dílech, i když výjimky se zde samozřejmě najdou.

I zde jsou NPC, které mají vlastní minipříběhové linky a musím říct, že tady v tomhle díle se mi líbily nejvíce. Pomáhá tomu i skvělý dabing těch postav a třeba kvůli Anri jsem mnohem raději hrála za mužskou postavu, abych si ten její hlas, smíšený s rezignací ale i malou nadějí, mohla znovu poslechnout.

Online složku hry jsem využívala jen někdy. Nepatřím k hráčům PvP a pomoc ostatních lidí jsem využívala čistě pro zábavu. Spíše jsem se nabízela jako pomoc já, a to mě bavilo.

Pro: hudba, lokace, bossové, dabing a příběhy NPC

Proti: nic

+36
  • PC 90
Ak by som mal Dark Souls sériu charakterizovať len jedným slovom, bolo by to slovo návykovosť, keď si zakaždým vravím - ešte to trochu potiahnem, ešte sa pozriem čo je za tými dverami a väčšinou moja neopatrná zvedavosť skončí smrťou a stratou veľkého počtu duší. To dobrodružstvo spojené s objavovaním nových miest ma však láka vždy aj napriek riziku, že to už po agresívnom útoku nepriateľa viac nerozchodím.

Graficky sa Dark Souls 3 výrazne posunulo a hlavne nasvietenie a niektoré efekty robia divy. Síce sa to stále strieda a tak niektoré lokácie vypadajú lepšie a niektoré zasa horšie, no pozerá sa na to príjemnejšie ako na niektoré odpudivé lokácie v nedávnej dvojke.

Objavovanie sveta je stále tá istá radosť ako predtým. Príbeh je znovu minimalistický, čo však vôbec nevadí, lebo ma hnala dopredu hlavne chuť objavovať nové cesty, vybavenie, zbrane, nových nepriateľov a bossov. Je tu množstvo pomrknutí na znalcov série.

Síce je tu stále dostatok nových nápadov a napríklad boss King of the Storm je jeden z najvydarenejších s akými som mal v hrách tú česť, neubránil som sa už pocitu, že je tých zaujímavých a jedinečných každou časťou menej. Niektorí nepriatelia, ich výzor alebo niektoré lokácie pripomínajú predošlé hry štúdia niekedy až príliš okato. Občas to poteší a je to aj zámer, že vidím starého známeho zmrda, no občas to vyvoláva pocit, že už asi nemajú čo nové vymyslieť a svoju zvrhlú fantáziu už tvorcovia vyčerpali.

Dark Souls 3 je vydareným mixom predošlých častí a je to stále veľmi zábavné umieranie, len to už nepôsobí tak sviežim dojmom ako kedysi.

Hral som za plechovku, steam mi ukazuje 65 hodín a skončil som ako level 105.

Pro: návyková hrateľnosť, mix najlepších prvkov série

Proti: už sa to občas príliš opakuje

+30
  • PC 90
Na úvod musím uvést, že jsem nehrál předchozí díly a ani žádnou soulslike hru. Takže nebudu srovnávat, hodnotit odkazy na jedničku nebo srovnávat s Bloodbornem. Budu hodnotit hru čistě samu o sobě s pohledu casual hráče.

Začátek v této hře byl pro mě silně traumatizující. Hra nabízí zcela rozdílný herní styl než na jaký jsem zvyklý z jiných RPG z pohledu třetí osoby. Vysoká náročnost spojená s nutností dokonalého ovládání postavy a znalosti všech herních mechanik, po smrti restart celé lokace a první bossfight!!! který jsem prostě nedával. Přiznám se, že jsem hru přestal po pár marných pokusech zdolat prvního bosse hrát. Přesto jsem se k ní rychle vrátil, protože již po této krátké zkušenosti mě hra silně přitahovala díky několika věcem. Jednak to byla hratelnost, ačkoliv těžká, opravdu návyková. Co mě upoutalo byl také vizuál, který sice po technické stránce není na vrcholu herní scény, ale má svojí nepochybnou ponurou svébytnost a originalitu, která se projevuje nejen ve vzhledu prostředí ale i nepřátel. Prostě a jednoduše jde o originální a návykovou hru.

Na podruhé jsem se tedy připravil. Pustil si pár gameplay videí něco si o hře přečetl, naučil se všechny mechaniky ovládání postavy a vyrazil. A bavil jsem se až do konce. Jakmile jsem se s hrou sžil, nepustila mě ani na chvíli ze svých temných pařátů. Náročnost pro mě sice zůstala vysoká, ale až téměř do závěru jsem se nikde vyloženě nezasekl. Drtivou většinu bossfightů jsem byl schopen zvládnout na 5-10 pokusů a většinou mě spíše štvali některé lokace s řadovějšími protivníky než bossové na konci těchto lokací. Skutečný problém jsem měl až na konci s dvěma vlastně nepovinnými bossy - Champion Gundyr a The Nameless King. Počet pokusů a zešedivělých vlasů, než jsem je udolal radši ani nebudu zkoušet počítat :)

Nechci se široce rozepisovat o všech aspektech hry a tak vyberu tři věci, které mě nejvíce zaujaly:
1) Soubojový systém a systém rozvoje postavy je dle mého téměř dokonalý. Souboje mají vysokou intenzitu a jsou "cítit". Hráč bitvu se svými protivníky opravdu vnímá a je do ni vtažen. Tomu napomáhá i skvělé ozvučení a soundtrack. Ke hře lze navíc přistoupit s opravdu velkým množstvím herních stylů. Jít na sílu s obrovskou obouruční mačetou nebo spíše s lehčím mečem a štítem? Nebo zasypat nepřítele ohnivou pyromancií či magickými kouzly? V každé akční RPG hře máte různé charaktery a styly postav ale troufnu si tvrdit, že teprve v Dark souls to má skutečně kruciální význam z hlediska soubojové strategie. Každý charakter vyžaduje zcela jiný přístup a musíte se ho opravdu naučit důkladně používat. Výběr někdy i bizarních zbraní je široký musíte vhodně volit typ zbraně s herním stylem, který používáte.
2) Velmi se mi líbí přehledný a funkční inventář a ovládání při využití jednotlivých předmětů. Vše je velmi intuitivní, dobře a rychle použitelné při hraní a ačkoliv cestou nasbíráte opravdu spoustu "bordelu", nikdy se mi nestalo, že bych se v předmětech a jejich využití ztrácel (tak typické pro mnoho jiných obdobných her).
3) Ohromně mě zaujal celý svět Dark souls a jeho umělecké ztvárnění. Je pravda, že té monumentální gotiky je až moc, ale já se ji nemohl nabažit. Mimořádně skvělý jsou jednotlivý nepřátelé, kteří jsou unikátní nejen vzhledem ale i způsobem boje. Někteří zde kritizují, že je hra po čase repetitivní. Ano, pouze zde chodíte a masakrujete své nebohé oběti, ale ty oběti se neustále mění a pohybují se neustále v nových a originálních lokacích. Ani na okamžik jsem se neudil a neměl problém s tím, že je vlastně vše pořád na jedno brdo. Ono totiž není.

Našlo by se i pár vad na kráse, tou hlavní je nepochybně kamera (hrál jsem PC verzi), která byla často větším protivníkem než nepřítel. To, že vás protivník může rozsekat skrze zeď také nepotěší, ale dá se na to zvyknout. Pro neznalce DS je problém orientovat se v příběhu, který zřejmě pro člověka, který nehrál předchozí díly není příliš srozumitelný. Ani fakt, že příběh vlastně čtete více méně z textů u jednotlivých předmětů (především prstenů nebo duší bossů) mi nepřišel úplně šťastný, ale to je subjektivní věc. Ale jak jsem psal výše, vše je zajímavé a motivuje mě to, pustit se do předchozích dílů.

Na závěr tedy nezbývá než hru maximálně pochválit. Jde o náročnou hru, kde se musíte neustále učit, ale když tomu dáte alespoň trochu námahy, tak to tak hrozné zase není. Jde o hru odehrávající se v jedinečné atmosféře se skvělými zrůdami a protivníky, kteří jsou originální na pohled i v souboji a jde o hru, kde tyto souboje opravdu cítíte a jste jimi pohlceni. Vše je přitom intuitivní a přehledné. A tak to mám rád.

Pro: skvělý soubojový systém, přehlednost inventáře, skutečně jedinečné herní mechaniky, úžasná atmosféra a celý svět DS

Proti: kamera, nepřátelé vás rozsekají i skrze zeď, pro neznalé trochu nepřehledný příběh

+27
  • PC 85
Tak som to dohral. Bol som pripravený na všetko, hlavne však na virtuálne umieranie a ďalšiu porciu bezútešného a upadajúceho sveta. Bol som však hlavne zvedavý, čo môže priniesť tretí diel hráčovi, ktorý v predchádzajúcich dieloch nahral už stovky hodín a vyskúšal takmer všetky postavy.

Čím sa asi najviac líši Dark Souls III od svojich predchodcov, je vysoká linearita. V prechádzajúcich dieloch nebol problém vojsť do lokácie, kde som nemal čo robiť a bol som nemilosrdne rozsekaný na franforce. Tu sa to nemohlo stať. Akýsi centrálny hub, teda bezpečné centrum, kde sa nachádza zopár obchodníkov a hlavne tzv. strážkyňa ohňa boli síce aj v oboch predchádzajúcich dieloch, tu som sa však vďaka systému teleportov cez ohniská dostával do jednotlivých dôležitých lokalít postupne. Celkovo sa tretí diel preto vyznačuje najväčšou kompaktnosťou, lineárnosťou a jednotným štýlom. Síce aj tu na mňa čakali rôznorodé prostredia, ako močiare, krypty, hrady, či menšie dediny, ale všetko má veľmi podobnú architektúru. V tomto je druhý diel iste neprekonaný, pretože ten je nielen najrozsiahlejší, ale poskytuje aj najväčšiu variabilitu prostredí. V Dark Souls 3 absolútne dominuje akási neogotická architektúra, zrejme použitá (využitá) z Bloodborne. Takmer všetky boosfighty sa odohrávajú v gotických katedrálach, ktorých je v tomto diely skutočne neúrekom. Neviem, či je štýlová jednota plusom oproti rôznorodosti, ale mne viacej vyhovovala väčšia variabilita prostredí v Dark Souls II. Na druhú stranu sami však zvláštny gotický „feeling“, ktorý tu absolútne dominuje páčil. V obrovských katedrálach bolo radosť pobehovať a boje s bizarnými kňazmi a veriacimi boli príjemnou zábavou.

Prostrediu ako takému nemám moc čo vytýkať. Gotické katedrály a obrovské mestá pôsobia vskutku veľkolepo a dizajn prostredia je navrhnutý takmer dokonale. Nemôže sa stať, žeby hráč na dlhší čas zablúdil a v podstate platí, že čo je v hre vidieť, tam sa dá aj vždy priamo dostať. Nie sú tu žiadne obyčajné kulisy len tak pre efekt. Dokonca aj zvláštny chrám, ktorý je počas celej hry občas vidieť kdesi v diaľke na vysokých skalách je dostupný, avšak vstup do neho je nepovinný a preto dostať sa tam vyžaduje trochu viacej premýšľania.

Často spomínaný druhý diel bol prijatý fanúšikmi trochu rozporuplne a tak sa From Software rozhodli vypočuť túto kritiku a sľubovali návrat k princípom a štýlu prvého dielu. Ja osobne však Dark Souls II vôbec nepovažujem za tak slabší, ako sa tvrdí, tak som zase nebol príliš nadšený z veľkého množstva odkazov na prvý diel. Celé univerzum Dark Souls sa v trojke uzavrelo a až teraz sa ukázalo, že druhý diel bol vlastne príbehová odbočka, odohrávajúca sa v inej krajine. Trojka sa odohráva na miestach jednotky, aj keď v neskoršej budúcnosti a tak známe miesta sú často opravené, prestavané alebo naopak spustnuté. Hlavne je to vidno na kultovej lokácií Anor Londo. V prvom diely, keď som sa do tohto úchvatného mesta bohov dostal, spadla mi čeľusť. Bola to iste najveľkolepejšie prostredie celej hry. Zvyšné lokácie, ako Undead Burg, či opustené, zaplavené Nové Londo mu nemohli konkurovať. Teraz ale táto slávna lokalita úplne zapadá do zvyšného prostredia, ktoré je často veľkolepejšie a také obrovské gotické mesto Irithyll ho určite zatieňuje. A toto je typické pre celú hru. Všetko je veľkolepejšie, bossovia, protivníci, všade sú rozsiahle priestory. Nevravím, že je to na škodu veci, ale menej býva často viacej.

Súboje s bossmi sú iste najľahšími z celej série. Samotní bossovia vyzerajú veľkolepo, sú rýchlejší, často majestátnejší než predtým a boje sú veľmi agresívne na pohľad. Ale čoskoro som zistil, že vlastne len tak klamú telom. Som síce rád, že som sa nemusel trápiť z často prepálenou náročnosťou, ktorou sa vyznačovali najmä boje v DLCčkach v Dark Souls II, ale niektorí bossovia mohli predstavovať väčšiu výzvu.

Dark Souls III ale fanúšikov sklamať nemôže. Hlavné princípy hry zostali zachované, univerzum sveta dostalo konečne ako-takú hlavu a pätu a vizuálne spracovanie a ozvučenie je určite vrcholom série. Bohužiaľ však som si hranie až tak neužil, ako som čakal. Dostavil sa určitý efekt prejedenia a preto „wow“ efekt už nemal takú silu, ako predtým. Najvyšší čas, aby sa séria ukončila, pretože všetkého veľa škodí. From Sofware si to sami dobre uvedomili a som rád, že sa z tejto unikátnej série nestane ďalšia vyhorená ždímačka prachov ako napr. Assassin's Creed. Pre tento skvost by to bola iste škoda.

Pro: Nádherný vizuál a ozvučenie hry, unikátna neogotická atmosféra

Proti: Opakovanie mechaník, často jednoduché bossfighty

+22
  • PS4 90
Keďže hry od From Software patria medzi moje obľúbené, nemohla som si nechať ujsť Dark souls 3.
Išla som do nej s malou dušičkou a veľkými obavami, keďže ma dokáže vyľakať hocičo a nie som úplne najtrpezlivejší hráč. Našťastie som ostala príjemne prekvapená.

Hneď prvý boss padol na prvý pokus, čo mi zdvihlo sebavedomie a dalo pocit, že to zvládnem. Keďže píšem tento komentár, tak sa to aj podarilo :) Ta neistota pramenila z predpokladu, že ma budú trápiť hlavne bossfighty, ale až na pár výnimiek som hrou prechádzala bez problémov. Kladne hodnotím ich pestrosť ako aj samotných bossov a ich lore. Nenudila som sa ani pri jednom a hoci niektorých pokladám za ľahších (napr. Deacons, Wolnir), neznamená to, že by bol boj s nimi neoriginálny. Tieto súboje boli sprevádzané skvelou hudbou, ktorá dodávala tú správnu atmosféru. Osobne sa mi veľmi páčila pri bossoch ako Midir alebo Dragonslayer.


Na konci (takmer) každej lokácie sa nachádzal bossfight ale niekedy bola práve explorácia daných oblastí ten pekelný oriešok. Na jednej strane ma neskutočne bavilo prechádzať celú úroveň tak, aby som našla každý predmet a ukrytú truhličku, na strane druhej ma niektoré pasáže mierne frustrovali ( predpokladam, že to ale patrí k Dark souls ). Keď som spomenula truhličky- neskôr som zámerne neotvárala Mimic truhly, najskôr som si našla na internete čo obsahujú a ak to pre mňa nebolo dôležité,tak som ich nechala spokojne odpočívať. Títo nepriatelia boli pre mňa jední z tých najhorších.

Čo ma trochu hnevalo boli strašne naskriptované linky s NPC. Priznám sa, že som si ich hľadala na nete lebo inak by som nemala šancu prísť na to, že po rozhovore vtedy a vtedy s týmto NPC mám ísť tam a potom zase inam. Bez tých internetov by som na to nikdy neprišla. :) Dúfam, že v ďalšej hre od FromSoft to bude trošku nejak inak vymyslené.

Ako veľmi veľký klad hodnotím možnosť pomáhať ostatným hráčom s bossfigtom. Zvyšovala som si pri tom covenant a mala som dobrý pocit, že pomáham. Bolo skvelé si zopakovať niektorých bossov. Veľmi sa mi pri tom páčil systém dostávania emberov, samozrejme po úspešnom zvládnutí daného súboja. S touto online mechanikou sa spájali aj ,,invady", ktorých som našťastie nezažila veľa ale aj to málo ma dosť štvalo :). Chápem ale, že existujú ľudia, ktorých to baví, sú v tom dobrí a táto možnosť je pre nich ďalšou úrovňou zábavy v Dark souls.

Na záver ešte nejaké svoje pocity:
Oblasti, ktoré som obľubovala: Lokácie s hradbami ako napr.High Wall of Lothric, Cathedral of the Deep, Irithyll of the Boreal Valley, Grand Archives

Naopak, oblasti kde som bola rada,že už som von: Irithyll dungeon, Smouldering lake

Pre mňa najťažší bossi: Nameless King, Dragonslayer armour, Lothric

Najviac som si užila súboj s Gael-om v DLC a taktiež úplne finálneho bossa v základnej hre.
+22
  • PS4 90
První Dark Souls mi nikdy nepřirostlo k srdci. Druhé jsem dokázal dohrát jen díky dlouhodobému marodění. Byl to až Bloodborne, který mě učaroval natolik, abych mohl hrdě říct, že jsem Miyazakiho fanoušek. Do Dark Souls III jsem tak šel s velkým očekáváním a zároveň opatrností.

Udělal jsem dobře, protože Bloodborne je lepší. Přesněji řečeno mi spíš sedl víc. Nenechte se mýlit, pokud máte rádi předchozí díly, tak jděte směle i do třetího. Pořád obsahuje to, co činí sérii tak neobyčejnou, tedy zajímaví nepřátelé, návyková hratelnost a nezapomenutelná atmosféra. Zároveň zůstávají chyby doprovázející celou sérii, předně nepohodlná kamera a nevyzpytatelná detekce kolizí, kdy vás nepřátelé občas jednoduše zabijí přes zeď.

Příběh Souls série mi (oproti Bloodborne) byl celkem putna. Podstatně lepší je už u jednotlivých bossů. Každý vypráví své osobní story a povětšinou je člověku skoro líto, že je zabil. Styl vyprávění pomocí popisků věcí je zvláštní a (čas od času) vůbec nevadí. Jenom doufám, že se z něj nestane standart. Uvítal bych každopádně více cutscén před jednotlivými bossy. Ty čtyři jsou dost málo.

Největší síla DS tkví ale, dle mého, v budování postavy. Dvojku jsem prošel za mága, BB zase za mrštného bojovníka a ve trojce jsem stvořil sotva se pohybující tank. Všichni mají výhody a nedostatky a nelze říct, že by jeden z nich byl nejlepší. Pro doplnění tu máme ještě ohromné množství zbraní, kouzel a brnění, takže si své zákonitě vybere každý.

Architektura a prostředí mají pořád co nabídnout, ale nečekejte nic převratného. Působí už vcelku okoukaně a přeju si, ať další titul od FromSoftware opustí fantasy středověk a zkusí... prostě zase něco jiného. Ale ať už bude jejich hra jakákoli, určitě si jí pořídím.
+20
  • PC 90
Od ohniště s vypjetím sil dobíhám k dalšímu ohništi. Odhadem to může být tak dvacet metrů. Jó mnoho se od dob vydání jedničky změnilo. Mnoho také zůstalo stejné.

Hra, na kterou jsem se těšil asi nejvíc v životě. Hra, jenž zakončuje mou úplně tu nejoblíbenější herní trilogii složenou z Dark Souls 1 a DLC pro Dark Souls 1. Znovu se připravme umřít.

Pro fanoušky série je netřeba představovat o co v tomto titulu půjde. Pro nováčky tento komentář informativní hodnotu mít nebude, protože mají začít jedničkou a jejího popisu bych se zde rád vyhnul, protože jedním je sice tato série pověstná – skládáním příběhu poněkud archeologickým způsobem a vlastní interpretace mnoha událostí, ale také se o této sérii dá mluvit celé hodiny, protože příběhu je tam ve výsledku více než kdekoliv jinde a pocit, že jste si jej objevili sami, nebo na něj máte vlastní názor, daleko převyšuje obyčejný popis cutscén z jiných her.

A to je pro mě esence Dark Souls. Obtížnost není extrémně vysoká, je jen férová. Ono kdysi existovaly hry, kde se dalo umřít. Bohužel obtížnost se z her vytrácí rychleji než plamen ve hře. O co v této sérii jde, je poctivě vytvořený svět s velikým důmyslem pro detail. Sami budete překvapení, kolik se toho dá ze světa vyčíst, pokud se jen vybavíte obyčejným dalekohledem.

Lokace, nepřátelé, předměty – to vše vypráví příběh. A ten je teď u konce (skoro). Očekávání byla veliká a ve výsledku to nebyl takový nášup co například Bloodborne. Což ale vůbec nevadí, protože Bloodborne alespoň přidal trochu té své prokleté krve, bizarnosti a děsivosti do světa fantasy. Co si ale hra bere nejvíc, je asi skoro vše z jedničky. Tak nějak by to asi ve trojce vypadat mělo a je to ohromná služba fanouškům, ale mrzí mě, že tvůrci nevymysleli snad nic moc nového a originálního. Vše je poctivě zvládnuté, ale střetnutí se střípky minulosti je tak časté, že už za první dvě hodinky. Je to odůvodněno příběhem a hodně jsem v to doufal ale… je toho až moc.
Hudba je bezesporu nejlepší z celé série. Arény pro souboje z bossy také – tu vlají vlajky, tady se zase procházíme po bojišti plném zbrojí a zabodaných mečů, tady je zase katedrála s nablýskanými zdmi. Samotní bossové jsou také perfektní. Zde není výtek. Variabilita nepřátel je asi průměrná, ale jejich design je snad jediný originální prvek hry. Hodně se mi líbili věřící, kteří měli na hlavě nalitý vosk, a chodili tak jako lidské svíčky. A pak jistí vězni, u kterých jsem si na chvíli připadal jako bych hrál snad Silent Hill.

Ty mé dojmy nejsou popravdě moc ucelené, ale ona tak působí celá trojka. Tady kopíruje skoro celý Bloodborne, za rohem replikuje zážitek z jedničky. Přidá něco málo navíc, pak se naštvete za narážky na dvojku a přejete si aby neexistovala a zas je tady lokace jako z Bloodborne... A co je tedy vlastně ta trojka? Irithyll? Ten mi totiž přišel jako to jediné, čím bych trochu definoval samotnou trojku ať už lokací samotnou tak nepřáteli v ní. Takže je to v podstatě milion narážek na jedničku, Irithyll a pár obšlehlých lokací z Bloodbornu. A na vás je, abyste na tomto hřišti zakončili příběh této série.
Čekal jsem prostě větší chaos, čekal jsem Abyss, čekal jsem, že konec světa bude prostě vypadat jako konec světa. Ale ač je to kombinace tří her, chaos v tom moc není. Je to takový Silent Hill 3 v Silent Hill sérii. Nejjasnější příběh, a je to fajn. Kéž by tak dvojka fungovala na základě stejného přirovnání…

Dojmy jsou každopádně pozitivní, ale chci si projít hru ještě jednou, sólo a s důrazem na detaily. Pak bych hodnotil. Předběžně to je na 80% v rámci série. 90% jako hra samotná.
A na DLC se neskutečně těším. A pokud přinese hrátky s Abyssem, nebo něco co se alespoň trochu přiblíží prvním uniklým obrázkům z trojky, budu rád.
http://blogs-images.forbes.com/erikkain/files/2015/06/02-HpBpWJ2.png
Na závěr upozornění všem, co tento komentář přečetli. Kritika se tu objevuje a může znít tvrdě. Ale stále je to v rámci nejlepší herní série. I mnou ne moc oblíbená dvojka, kterou si beru do pusy často, je lepší, než 99% her co ten rok vyšlo.

Pro: Bossové; hudba; náboženská témata; sto narážek na jedničku, které působí nostalgicky a probudí ve vás ty správné emoce.

Proti: Je to mix Bloodbornu a jedničky - ale zoufale málo samotné trojky; sto první narážka na jedničku, která vám už po těch dvou dosavadních hodinách hraní bude připadat otravná.

+19
  • PC 85
Po čertech kuriózní přírustek a zároveň finále Soulsborne ságy. Je to oproti předchůdcům lehčí a těžší, větší a menší, delší a kratší, příjemnější a otravnější, s množstvím bossů skromnější. V podstatě to trpí DS2 syndromem (čti druhá půlka tu první naprosto válcuje), přestože právě s tou to má z celé famílie společného zaplaťsatan snad nejméně. A opět to absolutně nejlepší nabízí v naprosto nepovinné části, kterou člověk bez návodu opět může neskutečně snadno minout. A jelikož je to Dark Souls, tak to samozřejmě taky musí mít jednu průzračně nasírací lokaci, která je extrémně otravná (doslova...a ještě se tu k tomu člověk dostane kotrmelcy v hovnech).

E ehm, snad abych se pokusil něco z těch kryptických blábolů trochu objasnit. Celkově si rozhodně stojím za tím, že z celé ságy je DS3 tím nejpřístupnějším titulem, přestože právě těch prvních několik hodin bylo i pro mou maličkost značně overwhelming - možnost mezi tutoriálovými zprávami blbě zahnout a hned na to zahynout pod tíhou krystalizované godzilly je v nejlepším pořádku, je důležité hned zkraje hráči vtisknout na mysl to, že umírání je až žádané; první boss sotva tři kroky od poslední tutoriálové zprávy je taky oukej, navíc jsem totálně žral, jak rychle mi hra ukázala, o kolik intenzivněji hraje residentevilovské karty (ačkoliv moc dlouho se toho nedrží); nicméně když se člověk dobelhá do hubu, který na první pohled působí až absurdně předimenzovaně, načež se přesune do první ledžit lokace, kde jej mimo nezvyklé velikosti čeká i prastará wyverna sotva se rozkouká, počemž další boss a opět transport do ještě větší lokace, po které následuje jíž zmíněný jedovatý hnůj pokrývající 56486456135475km²...ne, opravdu jsem si tu hru těch prvních několik hodin neužíval.

Nicméně po otřepání exkrementů a rychlé sprše všechno bylo zase fajn. Jo, po celou dobu hraní mě mrzelo, jak málo se formule těchto her za ta léta vyvinula (a ne, eFPí metr opravdu není evoluce, ba ani malá změna, mechanicky to nemá na nic žádný zmíněníhodný vliv), že pořád nevychytali devastující rány skrze zdi (a hitboxy jsou opět kolikrát totální bulšit jakbysmet), ale...je to prostě Dark Souls. Přestože v den dohrání jsem si svědomě sliboval, že si to zahraju znovu nejdříve s příchodem DLC, protože bych prostě teď tu začáteční prudu neustál, již po třech dnech jsem si tvořil novou postavičku, protože mi to prostě už chybělo a na žádnou jinou hru jsem vesměs nedokázal ani šáhnout.

Takže nakonec nezklamalo a je to opět tou samou drogou, která si dává pekelně na čas, ale jakmile konečně zapůsobí a vnikne do krevního oběhu, účinek je tak silnej, že jiné hry se prostě nechytají. GG Dark Souls, bb.

Pro: Fanoušky nezklame, a zároveň to lehce bourá vstupní bariéru, takže ideální kandidát na tvorbu nových fanoušků; konečně pořádný, úctyhodný finální boss

Proti: První půlka hry kapku smrdí; 'Proč opravovat něco, co není rozbité?' je sice hezká myšlenka, ale aspoň malou evolucí to fakt projít mohlo...nehledě na to, že některé věci jsou rozbité od začátku

+18 +20 −2
  • PC 95
Člověk většinou herni sérii začíná od 1. Dílu, ale z nějakého mně nepochopitelného důvodu jsem začal dílem 3 a byla to asi ta nejlepší volba, co jsem mohl udělat..

Dark souls serie, nebo konkrétně 3. Díl mi vlastně změnil život.. z obyčejného hráče hrajiciho většinou na lehkou obtížnost se stal hráč hrající minimalne na normální obtížnost a tomu se říká posun! :D hra byla mým vernym průvodcem pri maturitě, paradoxne se jednalo o odreagovani, coz si muze rict asi jenom dusevne naruseny clovek a clovek,ktery se dusevne rad trestá. Hra mě zasvětila do světa souls her a nedám na ně dopustit. Počínaje dark souls 1 až sekirem.

Grafická stránka je alespoň pro mě naprosto úžasná, rozprostirajici se překrásná krajina po celé vaší cestě je prostě neodolatelna. Od cesty není ani zmínit excelentně provedené budovy na které je radost pohledět. Barevnost a malebnost tohoto prostředí ať už se jedná o jakoukoliv část si opravdu užijte, nebo jste si užili, protože předpokládám, že tuto hru hrál skoro každý fanda hard core her.

Obtížnost hry záleží asi na každém hráči zvlášť. 100 lidí 100 chutí a zkušeností. Pro mě hra byla dost těžká, protože se právě jednalo o první hru z tohoto žánru s kterou jsem měl tu čest. Někteří hráči již byli zvyklí na lokace typu bažiny, kde jste neustále pod tlakem jedu, ale já ne, tudíž jsem se na tom hodně vysekal.. chuť jsem si spravil v dalších dílech. Každá lokace má svoje kouzlo a nějakou svoji historii.

O pribehu asi není úplně na místě mluvit, protože si ho musí každý skládat sám a je dost složitý. Z toho co znám já je to jeden z nejvíce propracovanych příběhů a ta skladačka mě neskutečně baví!

Technická stránka je povětšinou na dobré úrovni, ale opravdu naštve, když vás nějaký enemy praští přes zeď. Kdybych byl velký nervak, tak by na tom pár ovladačů už skončilo.

Vím, že vychvalovani je opravdu dost, ale nemohu si pomoct...je tu soundtrack stránka a ta je jedním slovem dokonalá! Každý boss má svůj specifický soundtrack a ani jeden mě neomrzel někdy poslouchat až třeba 15x.. ale ten satisficky pocit když najdete další bonfire? To bylo to, co me pořád hnalo kupředu, to, že jsem musel mít hru kompletni a ani maturita mi v tomto nebranila v postupu hrou.

Další skvělá vec je možnost kooperace s jinými hráči. Já měl tu zkušenost hrát jenom s jedním kamarádem, ale je to 100x jiny požitek, nez to hrat sam. Navic provázání je naprosto jednoduché a pochopitelné.

Co mi trochu vadí na hře, ale zároveň imponuje jsou některé části hry, kdy by vás vůbec nenapadlo, jak postupovat a musite si postup hledat na youtube. Opravdu by me nenapadlo všude sekat, abych nasel neviditelnou zeď :D

Člověk musí být trošku cílevědomý, obratný, psychicky odolný až narušený, aby si tuto hru naplno užil a nevyhodil počítač oknem, ale za ten postup hrou to stojí.
Hru naplno doporucuji všem, protože i mě casual hráče to změnilo a snažím se i o nějakou výzvu ve hře.

Kdo nehrál, nepochopí.. Tak bych shrnul tuto úžasnou hru a nebudte blbí a nahrajte od 3. Dílu, jako já;)

Pro: Příběh, grafika, soundtrack, lokality, příroda a okolí, možnosti vývoje postavy a její vybaveni

Proti: Občas technická stránka

+16
  • PS5 100
Miyazaki sa vrátil a hneď je to iná pesnička! Dark Souls III už od prvej animácie dáva na známosť, že po meh dvojke je séria opäť na koni. Tretí diel má pôsobivú grafiku, hudbu, sound design a dýcha tou pravou soulsovskou atmosférou. Z dvojky si Miyazaki vzal niekoľko vecí, ktoré ma potešili, ale aj tie, nad ktorými som trochu nesúhlasne krútil hlavou.

Do prvej kategórie patrí napríklad možnosť dať si štyri prstene či voľne sa presúvať medzi ohniskami. Chápem, že niektorí hráči preferujú svet, v ktorom musia do Firelink Shrine dobehnúť po svojich, ale ja mám radšej pohodlnejší teleport. Čo ma až tak neoslovilo boli súboje proti viacerým bossom, prípadne bossovi a jeho pomocníkom. Na druhej strane, keď dvaja robia to isté, nikdy to nie je to isté, takže tieto súboje tu sú zvládnuté oveľa lepšie než v dvojke.

Dizajn bossov je veľmi vydarený a každý z nich má svojské čaro. Potešila ma väčšia dynamika súbojov. Sú energickejšie, rýchlejšie a adrenalínovejšie. Náročnosť mi prišla vyvážená. Súboje s bossmi boli rozhodne výzvou. Asi žiadneho by som neoznačil za vyslovene ľahkého, naopak, trojka má asi najťažších bossov z celej trilógie (tetralógie, ak rátame aj Demon’s Souls). Aspoň teda z môjho pohľadu.

Dokonca som vôbec prvýkrát počas svojho FromSoft maratónu musel pri troch najtuhších bossoch požiadať o pomoc iného hráča (!). Radosť z víťazstva síce nebola taká intenzívna, ale co-op súboj bol aj tak zábava. Zároveň ale platí, že bossovia sú fér a vyvolávajú v hráčovi dojem, že to môže zvládnuť. Ak bude odhodlaný, trpezlivý a ochotný poučiť sa z chýb.

Inak ani neviem, čo viac dodať. Je to proste Dark Souls „se vším všudy“, tak ako ho máme radi. Ľudia, ktorí ságu poznajú, dobre vedia, do čoho idú a čo môžu čakať. Hoci trojku považujem za najlepší diel trilógie, určitá únava materiálu sa predsa len trošku dostavuje, takže som rád, že sa Miyazaki presunul k iným značkám.

Myslím si totiž, že v rámci Dark Souls univerza už povedal všetko, čo sa dalo. Osobne som si aj trojku sakramentsky užil (po rozporuplnej dvojke pôsobila priam ako živá voda) a menej než 100 % jej skrátka nemôžem dať (aj napriek nejakým tým výhradám). Stále je to totiž ohromný zážitok.

Bossovia, ktorí mi dali najviac zabrať: Pontiff Sulyvahn, Champion Gundyr, Dancer of the Boreal Valley, Lothric a Lorian, Soul of Cinder, Nameless King, Sister Friede, Darkeater Midir, Slave Knight Gael

Pro: grafika, atmosféra, svet, bossovia, hudba

Proti: menšia únava materiálu sa predsa len dostavuje

+14