K sérii Dark Souls se vrací její duchovní otec Hidetaka Miyazaki, aby třetím dílem příběh trilogie uzavřel. A vzhledem k nárůstu kvality hry oproti druhému dílu je právě jeho přítomnost na pozici directora hry znát.
Přijde mi, že se hra svou atmosférou opět vrací k jedničce, čímž si mě hra opět získala a držela přikovaného u obrazovky. Těšil jsem se na každou novou lokaci, každý nový předmět, abych si přečetl jeho lore a každého nového bosse, kterému jsem se musel postavit. Dokonce dojde i na několik návštěv starých známých lokací, což vede k nostalgickým momentům. Jen škoda, že výchozí lokace, Firelink Shrine, není do světa napojena přímo, ale je potřeba se pomocí warpu přesouvat do potřebné oblasti.
Hratelnostně hra působí živěji, plynuleji, rychleji, zkrátka pohodověji. Současně však i jednodušeji. Ano, stále jsem umíral jak na běžícím páse, ale obvykle to bylo spíše se základními nepřáteli v oblastech než u bossů. Neříkám, že jsem dal každého bosse na první pokus, ale s jednou jedinou výjimkou mi nedělali téměř žádné větší potíže, včetně toho finálního. Tou výjimkou je samozřejmě Nameless King, jehož souboj bohužel trochu trpí ne příliš zdařilou kamerou v boji v první fázi. Ale nejtěžší je stejně až jeho druhá fáze a tam se už na kameru vymlouvat nemohu. Už se mi ho podařilo sólo porazit dvakrát, ale dodnes si myslím, že to bylo pokaždé spíše dílem náhody, než že bych měl nad ním v souboji převahu. Z dalších bossů jsem si oblíbil Curse-Rotted Greatwooda, Abyss Watchers a High Lord Wolnira, toho obzvlášť.
Graficky hra působí skvěle, zde nemám moc co vytknout. Často jsem se přistihl, že jen tak stojím na kraji útesu a civím do dálky na oblasti, kam se nejspíš v budoucnu podívám. Hudba během hraní hraje opět především u bossů a v lokacích jen opravdu výjimečně. A když hraje, tak opravdu skvěle sedí k danému prostředí nebo bossovi.
V rámci plnění všech achievementů jsem musel získat vyšší ranky v některých covenantech, takže došlo i na souboje s jinými hráči. Zde jsem se často utkával s těmi zkušenějšími a tak často mé invaze ostatních světů končily spíše mou smrtí. Ale nakonec se zadařilo.
Třetí díl se za mě hodně povedl. Skvělý příběh, skvělá atmosféra, skvělá hratelnost. Má i své chyby, kdy jsem občas dostal ránu přes zeď nebo někdy zlobila kamera, ale nic závažného. První díl na mě zapůsobil o něco víc, ale ten měl výhodu v tom, že to byla moje první souls hra. Nicméně i hraní tohoto dílu stálo za to, užil jsem si každou minutu, každý postup, každou smrt a každou porážku bosse.
(poprvé dohráno v roce 2018)
Přijde mi, že se hra svou atmosférou opět vrací k jedničce, čímž si mě hra opět získala a držela přikovaného u obrazovky. Těšil jsem se na každou novou lokaci, každý nový předmět, abych si přečetl jeho lore a každého nového bosse, kterému jsem se musel postavit. Dokonce dojde i na několik návštěv starých známých lokací, což vede k nostalgickým momentům. Jen škoda, že výchozí lokace, Firelink Shrine, není do světa napojena přímo, ale je potřeba se pomocí warpu přesouvat do potřebné oblasti.
Hratelnostně hra působí živěji, plynuleji, rychleji, zkrátka pohodověji. Současně však i jednodušeji. Ano, stále jsem umíral jak na běžícím páse, ale obvykle to bylo spíše se základními nepřáteli v oblastech než u bossů. Neříkám, že jsem dal každého bosse na první pokus, ale s jednou jedinou výjimkou mi nedělali téměř žádné větší potíže, včetně toho finálního. Tou výjimkou je samozřejmě Nameless King, jehož souboj bohužel trochu trpí ne příliš zdařilou kamerou v boji v první fázi. Ale nejtěžší je stejně až jeho druhá fáze a tam se už na kameru vymlouvat nemohu. Už se mi ho podařilo sólo porazit dvakrát, ale dodnes si myslím, že to bylo pokaždé spíše dílem náhody, než že bych měl nad ním v souboji převahu. Z dalších bossů jsem si oblíbil Curse-Rotted Greatwooda, Abyss Watchers a High Lord Wolnira, toho obzvlášť.
Graficky hra působí skvěle, zde nemám moc co vytknout. Často jsem se přistihl, že jen tak stojím na kraji útesu a civím do dálky na oblasti, kam se nejspíš v budoucnu podívám. Hudba během hraní hraje opět především u bossů a v lokacích jen opravdu výjimečně. A když hraje, tak opravdu skvěle sedí k danému prostředí nebo bossovi.
V rámci plnění všech achievementů jsem musel získat vyšší ranky v některých covenantech, takže došlo i na souboje s jinými hráči. Zde jsem se často utkával s těmi zkušenějšími a tak často mé invaze ostatních světů končily spíše mou smrtí. Ale nakonec se zadařilo.
Třetí díl se za mě hodně povedl. Skvělý příběh, skvělá atmosféra, skvělá hratelnost. Má i své chyby, kdy jsem občas dostal ránu přes zeď nebo někdy zlobila kamera, ale nic závažného. První díl na mě zapůsobil o něco víc, ale ten měl výhodu v tom, že to byla moje první souls hra. Nicméně i hraní tohoto dílu stálo za to, užil jsem si každou minutu, každý postup, každou smrt a každou porážku bosse.
(poprvé dohráno v roce 2018)
