První Dark Souls mi nikdy nepřirostlo k srdci. Druhé jsem dokázal dohrát jen díky dlouhodobému marodění. Byl to až Bloodborne, který mě učaroval natolik, abych mohl hrdě říct, že jsem Miyazakiho fanoušek. Do Dark Souls III jsem tak šel s velkým očekáváním a zároveň opatrností.

Udělal jsem dobře, protože Bloodborne je lepší. Přesněji řečeno mi spíš sedl víc. Nenechte se mýlit, pokud máte rádi předchozí díly, tak jděte směle i do třetího. Pořád obsahuje to, co činí sérii tak neobyčejnou, tedy zajímaví nepřátelé, návyková hratelnost a nezapomenutelná atmosféra. Zároveň zůstávají chyby doprovázející celou sérii, předně nepohodlná kamera a nevyzpytatelná detekce kolizí, kdy vás nepřátelé občas jednoduše zabijí přes zeď.

Příběh Souls série mi (oproti Bloodborne) byl celkem putna. Podstatně lepší je už u jednotlivých bossů. Každý vypráví své osobní story a povětšinou je člověku skoro líto, že je zabil. Styl vyprávění pomocí popisků věcí je zvláštní a (čas od času) vůbec nevadí. Jenom doufám, že se z něj nestane standart. Uvítal bych každopádně více cutscén před jednotlivými bossy. Ty čtyři jsou dost málo.

Největší síla DS tkví ale, dle mého, v budování postavy. Dvojku jsem prošel za mága, BB zase za mrštného bojovníka a ve trojce jsem stvořil sotva se pohybující tank. Všichni mají výhody a nedostatky a nelze říct, že by jeden z nich byl nejlepší. Pro doplnění tu máme ještě ohromné množství zbraní, kouzel a brnění, takže si své zákonitě vybere každý.

Architektura a prostředí mají pořád co nabídnout, ale nečekejte nic převratného. Působí už vcelku okoukaně a přeju si, ať další titul od FromSoftware opustí fantasy středověk a zkusí... prostě zase něco jiného. Ale ať už bude jejich hra jakákoli, určitě si jí pořídím.