Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dark Souls II

11.03.2014
25.04.2014
81
136 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Království pohasínají jako skomírající plamínky zádušních svící. V Demon's Souls se do temnoty ponořila Boletaria, v Dark Souls Lordran a nyní je to Drangleic, který ustrnul v šedavém oparu dekadentního úpadku. Čas, kdy zemi vládl pevnou rukou spravedlivý král Vendrick, prostřednictvím družiny rytířů, uplatňujících jeho vůli, je nenávratně ztracen. Konec projasněného věku signalizovali giganti, kteří překročili moře a dílo zkázy dokonala nemrtvá kletba stihnuvší nebohé obyvatelstvo. Tak jako pro Boletarii a Lordran, naděje umírá poslední i pro Drangleic, avšak hrdinové, kteří se rozhodnou vstoupit na půdu podivně ztichlého království, zemřou jistě mnohokrát.

Nepřímé pokračování Dark Souls nijak zásadně nemění většinu zavedených herních mechanik. Zachován tak zůstal jak koncept bonfires, tak covenantských frakcí, ke kterým se můžete během hry připojit. Narativ příběhu si opět utváříte sami tím, jak moc budete ochotni prohledávat vaše tajemné okolí, které nyní zahrnuje i místa hluboko v podzemí, zahalená do věčné tmy, kde si posvítíte nově implementovanou pochodní. Začínat budete s předmětem Human Effigy, který při použití změní nemrtvého v člověka a na čas i výrazně sníží riziko invaze ze strany jiného hráče. Tzv. mist nahradila fog, avšak účel hranice s neznámým plní obdobně. Rovněž tak náhrada kopance za výpad ramenem, nebo pozměněná animace pro backstab patří mezi změny, které se dají označit za dílčí.

Mezi významnější inovace lze počítat Key Mouths, jednoduché kamenné vlysy ve čtvercových rámcích, zobrazující tvář s kruhovými očnicemi a čtvercovými ústy. Lze do nich vkládat magické kameny, které mají moc měnit dojem z prostředí, ve kterém se nacházejí (nasvětlení, zvukově-hudební podkreslení), vlastnosti prostředí (skladbu nepřátel, předmětů), ve kterém se nacházejí, nebo třeba zpřístupnit cestu dál. K tomu, abyste mohli použít předmět, či vystřelit šíp, už nemusíte nutně stát, lze to provést za chůze. Nepřítel po vás nyní znenadání může vrhnout svou zbraň, stejně jako sebrat tu, co leží na zemi. Nově se léčíte pomocí life gemů a každá smrt vám o něco sníží maximální hodnotu healthbaru, což může pokračovat, dokud nepřijdete až o polovinu sloupce.

V roce 2015 vyšla kompilace s názvem Scholar of the First Sin, která k původnímu Dark Souls II přidává DLC Crown of the Sunken King, Crown of the Old Iron King a Crown of the Ivory King. Disponuje i novými NPC, bossy, jemně vylepšuje grafiku a zvuk. Do základní hry přidává i jiné rozmístění protivníků, předmětů nebo truhel.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
První Dark Souls je parádní akční RPGčko, které exceluje prakticky ve všem. Pečlivě vytvořené úrovně, specifický design nepřátel, zajímavý příběh (včetně pamětihodných postav), melancholická atmosféra a nefunkční multiplayer; to je Dark Souls. Po odstoupení Hidetaka Miyazakiho od druhého dílu jsem se stal okamžitě skeptickým a naneštěstí byla má skepse ve finále oprávněná.

Dark Souls 2, je stejně jak první díl nekompromisní, temné a zatraceně těžké akční RPGčko. Nebo si na to spíš jen hraje. Obtížnost je ve dvojce právě jeden z největších pádů. Problém s obtížností je ten, že je prostě ve většině případech nastavena hrozně uměle. Podle nových pánu direktorů (Tomohiro Shibuya ,Yui Tanimura) obtížnost vlastně znamená, že čím víc nepřátel, tím je to složitější! Nevadí, že jsme náhodou udělali naprosto nezajímavého a nudného bosse, který je sám o sobě slabý jako prase, když na záčátek boje hodíme 5-6 otravných menších nepřátel, třeba si naší idiotsky odvedené práce nikdo nevšimne! Stejně se tu objevuje spousta příkladů, kde umřete jenom díky tomu, že hra vás prostě chtěla zabít, je tu zkrátka mnohem víc trial & error situací, které se v prvním Dark Souls skoro vůbec nevyskytovaly. Level design je ve dvojce taky znatelně horší. Nejlépe nadesignovaná lokace je Forest of the fallen giants, protože je poměrně otevřená, je tam spousta odboček, skrytých věcí (i jedna zkratka, na kterou jsem došel až při hraní v NG+). Celkově působí jako jeden z těch lepších levelů v Souls hrách obecně. A tím to u DS 2 hasne. Zbytek levelů jsou většinou hrozně krátké koridory a nenahrává tomu ani absence "vertikálnosti" úrovní z jedničky, úrovně jsou hrozně ploché a příšerně lineární. Zkratky, které hráli v jedničce velkou roli tu prostě nenajdete (resp. spočítate je na prstech jedné ruky), ale zato tu najdete bonefire na každém rohu. Rozmístění bonefirů je občas absolutně debilní a nelogické. Opravdu to celé působí, jak kdyby to autoři tak nějak odflákli.

Příběh tu je podán trochu zřetelněji než v jedničce, což není vůbec na škodu, avšak podrobnosti k loru budete stejně muset hledat v popiskách předmětů a dialozích, kterých je tu mnohem víc, než v předešlých Souls hrách. V tomto aspektu dvojka nezklamala a možná se i trošičku polepšila (to, jestli se někomu líbí víc lore jedničky či dvojky, je čistě osobní preference a objektivně to posoudit opravdu nelze). Graficky hra vypadá dobře, lépe než jednička (PC port je taky na mnohem vyšší úrovni). V některých lokacích mi padala čelist až na zem (Dragon Aerie, Drangleic Castle) a u druhých jsem zas skoro zvracel (Shaded woods, ble). Design zbraní je taky povedený a podle mě i o dost lepší než v jedničce. Zato celkový design bosů .... achjo. 50% bossů (ba i víc) jsou jen velcí paňáci v brnění s obrovskou zbraní (někteří se dokonce v průběhu hry recyklují, jen jsou třeba ... dva). Bossové jsou taky oproti jedničce mnohem jednodušší, většinou mají max. 3 děsně pomalé útoky, kterým se vyhnete i v tom nejtěžším brnění. Brutálně nudné bosse taky podtrhuje (tohle mi trhá srdce) strašně nezajímavá hudba. Šokem je, že skladatel je uplně ten stejný jako u jedničky a přitom se hudba v kvalitě drasticky liší, nepamatuju si jeden jediný OST (až na theme z Majuly, který mě po chvilce děsně sral).

Herním mechanikám se dostalo mnoho změn. Je tu mnohem víc užitečných a důležitých statistik, backstaby a parry jsou mnohem těžší, je tu mnohem víc zbraní a samotné bojování působí pořád stejně parádně.

Co je ale na dvojce naprosto fantastické je multiplayer a covenanty. Multiplayer sám o sobě funguje bez větších chyb a samotné covenanty jsou mnohem propracovanější než v jedničce.
Při prvním procházení hry si PvP moc neužijete, protože většina lidí si chce pořádně užít singleplayer a až v NG+ se ponořit do PvP, které je mimochodem MNOHEM lepší než v jedničce. Co-op, přivolávání ostatních hráčů či nabízení vašich vlastních služeb je vždycky paráda a pomoc od ostatních hráčů nebudete nikdy postrádat, protože ‘Summon signy‘ najdete prakticky úplně všude. V nastavení hry si taky můžete omezit cross region play, takže lagy skoro neexistují.

Dark Souls 2 je navzdory všem negativům stále parádní hra, která sice zklamala ale i tak do ní investuju minimálně dalších 100 hodin.

Pro: Hratelnost & znovuhratelnost, multiplayer

Proti: Level design, bossové

+21
  • PC 90
Dark Souls 2 má veľmi špecifickú atmosféru, ktorú vlastne žiadna iná hra okrem tejto série nemá. Všetky tie odkazy od iných hráčov, možné útoky, pomoc na nezdolateľných bossov vytvárajú neopakovateľnú atmosféru. Pocit, že v tom svete neumieram sám, že tam umrelo tisíc ďalších hráčov, že spolu nepriamo putujeme, pomáhame si alebo si ideme kruto po krku.

Hra obsahuje veľa rôznych prostredí so svojimi vlastnými druhmi nepriateľov a bossov. Ešte v žiadnej inej hre som sa tak na bossov netešil, majú unikátny vzhľad a špecifický postup boja (aj keď my niektorí prišli trochu odfláknutí a nezaujímaví). Bavila ma obtiažnosť, kde hlavne v prvých hodinách som si musel dávať veľmi veľký pozor do koho a kam sa pustím. Ukladacie ohníky majú atmosféru dobrodružných výprav, z ktorých už niet návratu.

Nahral som v hre 50 spokojných hodín a nebyť slabšej grafiky (Gutter alebo Shaded Woods vypadajú ako z pred 15 rokov) a niektorých prostredí, ktoré ma vôbec nebavili, tak by som bol spokojný maximálne.

Pro: parádna atmosféra, online hra, nepriatelia a bossovia, veľmi návykové hranie, zábavné boje

Proti: niektoré lokácie sú hnusné a vôbec ma nebavili (Gutter alebo Shaded Woods), niektorí nezaujímaví bossovia

+14
  • PC 80
Milý deníčku,

Přílišná očekávání jsou zlo. I když si odmyslím, jak notně DS2 ztratilo na atmosféře díky slevněným vizuálním efektům, stejně mi ve srovnání s jedničkou zbyde něco...nepochopitelného. První dojem byl docela katastrofální. Hru jsem rozehrál za hezkoumilousvěžíhebkoužádoucíveselou cestovatelku, dušičky jsem převážně rval do síly, všechno bylo divně lehké, všechno bylo divně škaredé na pohled. DS1 s Duranteho fixem nejen vypadá líp samo o sobě, ale má i mnohonásobně ostřejší textury. V DS2 je všechno tak nějak rozmázlé, a některé textury jsou pak vyložený hnustfujgrc.

Pak jsem v loadingu viděl Uchigatanu a řekl si, že to rozehraju znova, za jiný class , a duše budu rvát převážně do obratnosti. Nudnými, škaredými prvními lokacemi jsem trochu spýdrannul a kdesi na Hliněném Vrcholku se mi hra konečně začla líbit. Ona druhá půlka obecně je nesčetněkrát lepší, než ta první. A není to jen o tom, že pak už člověk má jakž takž obstojnou postavičku. V pozdějších lokacích je již výrazně zlepšen level design, vyskytují se v nich konečně tuzí nepřátelé, některé z těch lokací jsou konečně opět originální, a co je nejdůležitější, v pozdějších lokacích hra konečně začíná člověka pořádně odměňovat za pořádnou a důkladnou exploraci. Že teprve až ty pozdější lokace jsou některé taky konečně opravdu hezké, o tom se netřeba ani zmiňovat.

Po dohrání má člověk jasno, že Dark Souls 2 je skvělá hra, ale...i přesto je to vlastně děsný zklamání. Přehršle bossů, z nichž ani jeden není uspokojivě obtížný a mnozí z nich jsou v podstatě recyklovaní z předchozího dílu (což se týká i některých lokací...třeba takový Gutter je vyloženě prachsprostý Blighttown 2.0), což opravdu nasere, protože mnozí z nich mají jinak velice zajímavý design a je tedy opravdu škoda, že je člověk rozseká během 30ti sekund a pak si na ně už ani nevzpomene. Taky tu máme pár nádherně WTF bossů (Jabba Hutt; ten královský krysí předvoj..). A aby se člověk dostal k tomu nejlepšímu a nejzajímavějšímu bossovi, musí být členem toho správného covenantu. Divné rozhodnutí (nicméně stejně můžu Poutníky tmy jen doporučit). Do toho všeho nudná hudba, iksboksácký ikony, ta příšerná světlost většiny lokací, obměna některých mechanizmů k lehčímu (být prokletý už není švanda; navrátit si lidskost už je možné kdekoliv a kdykoliv; vyjma pár lokací je táborák na každým rohu)...to poslední zmíněné mě ale až tak moc netrápí, dle ohlasů jistých hráčů (takových, kteří hrajou Skyrim na jednu z nižších obtížností a pyšní se, jak zdolali dalšího těžkýho draka...por favor) je to i tak pořád až příliš těžké.

Dohráno za Leoše Mareše s jedovatou katanou coby šermíř, 45 hodin, 144tý level. A narozdíl od prvního dílu nemám vůbec chuť se do toho pouštět znovu, ať už hned nebo v budoucnu. Konec to má stejně jenom jeden a patrně se mi povedlo najít a zlikvidovat všechny bosse už teď. Classů je míň, dárků do začátku taky. Za mága by se mi to hrát nechtělo, už tak to nebylo dost těžké. Beztak bych tedy opět skončil u šermíře. A procházet si tím znovu úplně stejně opravdu nezní lákavě. Přestože jedničku jsem takto dohrál snad pětkrát.

Užil jsem si to, ale narozdíl od jedničky jsem se do toho nezamiloval. Nicméně jako aperitiv k tomu, co si doma kuchtí Miyazaki, to posloužilo výborně. Tak šup s hlavním chodem na stůl!

Pro: Druhá půlka hry; ovládání (konečně použitelný enemy lock!); design některých bossů a lokací; covenanty

Proti: První půlka hry; snížená obtížnost/zvýšená přístupnost; design většiny bossů a lokací je buď odfláklý nebo recyklovaný, nebo oboje; nevýrazná hudba

+12 +15 −3
  • PC 85
Dark souls, kdo by neznal tuto herní sérii? Konkrétně dvojka pro mě bylo první setkání a zcela mě pohltilo. Ač frustrující (a nazývejte mě casual hráčem, ale mně ta hra prostě těžká přijde), je zároveň velmi snadné jí propadnout a strávit nad ní tolik času, dokud se každý boss nerozpadne v prach a vy nepohltíte jeho duši.

Level design, ač je mu často fanoušky vyčítána lineárnost a zbytečně vysoké množství nepřátel mi přišel skvělý, i vyloženě ošklivé lokace mi přišly plné atmosféry a z postupu jsem měl strach. Navíc jsou tu i vyloženě krásné lokace - Majula nebo Heide's tower of flame, abyste se z té šedi a hnědi nezbláznili. Lineárnost mi nevadí, ale to je spíš otázka vkusu, chápu, proč někdo preferuje DS I, já sám nemůžu posuzovat. Počty nepřátel mi přišly zvládnutelné, navíc byl každý souboj nabitý adrenalinem. Výtek mám jenom pár: Aldia's keep mi nepřišla nijak skvěle udělaná a právě Heide's tower of flame, moje oblíbená oblast, mohla být mnohem delší.

Gameplay DS série je skutečně vrchol RPG, každá smrt je vámi nezvládnutý manévr, nepozornost nebo podceněný nepřítel. Množství zbraní a zbrojí, kouzel a dalších serepetiček umožní každému najít si to svoje. Navíc je pocit, že jste uvnitř a v tomto temném, beznadějném světě skutečně bojujete o holý život, velmi přesvědčivý.

Co se příběhu týče, zbožňuju tak trochu separátní linku v království Drangleic. Král Vendrick a jeho bratr Aldia jsou zajímavá dvojice a, ačkoliv ubylo NPC storylajn, tak Lucatiel nebo Vengarl jsou skvělé postavy. Líbí se mi také koncept cyklů, fakt, že každý věk světla jednou skončí.

Co považuji za skutečně výraznou slabší stránku DS II, jsou bossfighty. Některé jsou zbytečně frustrující (a taky trochu nespravedlivé), například Skeleton lords, avšak jsou tu i skvělé, Fume knight,
The Rotten nebo Pursuer
, což je samozřejmě jen můj osobní názor. Navíc i finální boss byl pro mě trochu zklamání, čekal jsem velkolepější konfrontaci.

MP jsem nezkoušel, nejsem moc na PvP, takže ten nehodnotím. Hrál jsem offline.

Celkově je DS II těžká, velmi zábavná a objektivě taky hodně kvalitní hra. Jelikož ji hraju ze série jako první, troufnu si říct, že to zvládnu posoudit bez předsudků a nostalgie. A až se jednou dostanu k jedničce a dalším, tak to pro mě bude jenom pozitivní překvapení, ne?

Pro: Vyvážená obtížnost, level design (většinou), gameplay

Proti: Většina bossfightů, některé úrovně

+12
  • PC 85
Pro určitý typ hráče prakticky dokonalá hra. Replayability obrovská, spousta prostoru pro pilování skillu, výbavy, postavy i znalosti světa. To vše v luxusně chladné, bezútěšné atmosféře. Navíc se to sakra dobře hraje a PC port se povedl na jedničku. Otázkou pak zůstává pouze osobní vztah hráče k hraní jako takovému. Máte rádi plynulý postup? Zapomeňte. Máte rádi tradičně naservírovaný příběh? Ani náhodou. Hledáte-li však ve hrách výzvu a máte dostatek času, trpělivému hráči hra odhalí své kouzlo a bude rád každý bonfire opakovat až do detailní znalosti NPC a designu lokace - a pochopí, že Dark Souls mají něco, o čem se může nechat většině současných her jen zdát. Svobodnou hratelnost. p.s. Hra není dokonalá. Design světa v prvním dílu byl semknutější, atmosféra děsivější, neobsahoval tolik nefér překvapení (občas prostě umřete ať jste sebeopatrnější a jde se repete) a především byl plný lepších bossů. Dark Souls 2 obsahují až příliš mnoho variací různých rytířů.

Pro: Svobodná hratelnost, atmosféra, design světa, replayabilita, nový systém cestování.

Proti: Nudní bossové, občas nefér.

+9