Dark Souls II

První Dark Souls je parádní akční RPGčko, které exceluje prakticky ve všem. Pečlivě vytvořené úrovně, specifický design nepřátel, zajímavý příběh (včetně pamětihodných postav), melancholická atmosféra a nefunkční multiplayer; to je Dark Souls. Po odstoupení Hidetaka Miyazakiho od druhého dílu jsem se stal okamžitě skeptickým a naneštěstí byla má skepse ve finále oprávněná.

Dark Souls 2, je stejně jak první díl nekompromisní, temné a zatraceně těžké akční RPGčko. Nebo si na to spíš jen hraje. Obtížnost je ve dvojce právě jeden z největších pádů. Problém s obtížností je ten, že je prostě ve většině případech nastavena hrozně uměle. Podle nových pánu direktorů (Tomohiro Shibuya ,Yui Tanimura) obtížnost vlastně znamená, že čím víc nepřátel, tím je to složitější! Nevadí, že jsme náhodou udělali naprosto nezajímavého a nudného bosse, který je sám o sobě slabý jako prase, když na záčátek boje hodíme 5-6 otravných menších nepřátel, třeba si naší idiotsky odvedené práce nikdo nevšimne! Stejně se tu objevuje spousta příkladů, kde umřete jenom díky tomu, že hra vás prostě chtěla zabít, je tu zkrátka mnohem víc trial & error situací, které se v prvním Dark Souls skoro vůbec nevyskytovaly. Level design je ve dvojce taky znatelně horší. Nejlépe nadesignovaná lokace je Forest of the fallen giants, protože je poměrně otevřená, je tam spousta odboček, skrytých věcí (i jedna zkratka, na kterou jsem došel až při hraní v NG+). Celkově působí jako jeden z těch lepších levelů v Souls hrách obecně. A tím to u DS 2 hasne. Zbytek levelů jsou většinou hrozně krátké koridory a nenahrává tomu ani absence "vertikálnosti" úrovní z jedničky, úrovně jsou hrozně ploché a příšerně lineární. Zkratky, které hráli v jedničce velkou roli tu prostě nenajdete (resp. spočítate je na prstech jedné ruky), ale zato tu najdete bonefire na každém rohu. Rozmístění bonefirů je občas absolutně debilní a nelogické. Opravdu to celé působí, jak kdyby to autoři tak nějak odflákli.

Příběh tu je podán trochu zřetelněji než v jedničce, což není vůbec na škodu, avšak podrobnosti k loru budete stejně muset hledat v popiskách předmětů a dialozích, kterých je tu mnohem víc, než v předešlých Souls hrách. V tomto aspektu dvojka nezklamala a možná se i trošičku polepšila (to, jestli se někomu líbí víc lore jedničky či dvojky, je čistě osobní preference a objektivně to posoudit opravdu nelze). Graficky hra vypadá dobře, lépe než jednička (PC port je taky na mnohem vyšší úrovni). V některých lokacích mi padala čelist až na zem (Dragon Aerie, Drangleic Castle) a u druhých jsem zas skoro zvracel (Shaded woods, ble). Design zbraní je taky povedený a podle mě i o dost lepší než v jedničce. Zato celkový design bosů .... achjo. 50% bossů (ba i víc) jsou jen velcí paňáci v brnění s obrovskou zbraní (někteří se dokonce v průběhu hry recyklují, jen jsou třeba ... dva). Bossové jsou taky oproti jedničce mnohem jednodušší, většinou mají max. 3 děsně pomalé útoky, kterým se vyhnete i v tom nejtěžším brnění. Brutálně nudné bosse taky podtrhuje (tohle mi trhá srdce) strašně nezajímavá hudba. Šokem je, že skladatel je uplně ten stejný jako u jedničky a přitom se hudba v kvalitě drasticky liší, nepamatuju si jeden jediný OST (až na theme z Majuly, který mě po chvilce děsně sral).

Herním mechanikám se dostalo mnoho změn. Je tu mnohem víc užitečných a důležitých statistik, backstaby a parry jsou mnohem těžší, je tu mnohem víc zbraní a samotné bojování působí pořád stejně parádně.

Co je ale na dvojce naprosto fantastické je multiplayer a covenanty. Multiplayer sám o sobě funguje bez větších chyb a samotné covenanty jsou mnohem propracovanější než v jedničce.
Při prvním procházení hry si PvP moc neužijete, protože většina lidí si chce pořádně užít singleplayer a až v NG+ se ponořit do PvP, které je mimochodem MNOHEM lepší než v jedničce. Co-op, přivolávání ostatních hráčů či nabízení vašich vlastních služeb je vždycky paráda a pomoc od ostatních hráčů nebudete nikdy postrádat, protože ‘Summon signy‘ najdete prakticky úplně všude. V nastavení hry si taky můžete omezit cross region play, takže lagy skoro neexistují.

Dark Souls 2 je navzdory všem negativům stále parádní hra, která sice zklamala ale i tak do ní investuju minimálně dalších 100 hodin.