Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dark Souls II

81
115 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
akce > 3rd person akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
11.03.2014 PS3X360
25.04.2014 PC
Vývojáři:
FromSoftware
Království pohasínají jako skomírající plamínky zádušních svící. V Demon's Souls se do temnoty ponořila Boletaria, v Dark Souls Lordran a nyní je to Drangleic, který ustrnul v šedavém oparu dekadentního úpadku. Čas, kdy zemi vládl pevnou rukou spravedlivý král Vendrick, prostřednictvím družiny rytířů, uplatňujících jeho vůli, je nenávratně ztracen. Konec projasněného věku signalizovali giganti, kteří překročili moře a dílo zkázy dokonala nemrtvá kletba stihnuvší nebohé obyvatelstvo. Tak jako pro Boletarii a Lordran, naděje umírá poslední i pro Drangleic, avšak hrdinové, kteří se rozhodnou vstoupit na půdu podivně ztichlého království, zemřou jistě mnohokrát.

Nepřímé pokračování Dark Souls nijak zásadně nemění většinu zavedených herních mechanik. Zachován tak zůstal jak koncept bonfires, tak covenantských frakcí, ke kterým se můžete během hry připojit. Narativ příběhu si opět utváříte sami tím, jak moc budete ochotni prohledávat vaše tajemné okolí, které nyní zahrnuje i místa hluboko v podzemí, zahalená do věčné tmy, kde si posvítíte nově implementovanou pochodní. Začínat budete s předmětem Human Effigy, který při použití změní nemrtvého v člověka a na čas i výrazně sníží riziko invaze ze strany jiného hráče. Tzv. mist nahradila fog, avšak účel hranice s neznámým plní obdobně. Rovněž tak náhrada kopance za výpad ramenem, nebo pozměněná animace pro backstab patří mezi změny, které se dají označit za dílčí.

Mezi významnější inovace lze počítat Key Mouths, jednoduché kamenné vlysy ve čtvercových rámcích, zobrazující tvář s kruhovými očnicemi a čtvercovými ústy. Lze do nich vkládat magické kameny, které mají moc měnit dojem z prostředí, ve kterém se nacházejí (nasvětlení, zvukově-hudební podkreslení), vlastnosti prostředí (skladbu nepřátel, předmětů), ve kterém se nacházejí, nebo třeba zpřístupnit cestu dál. K tomu, abyste mohli použít předmět, či vystřelit šíp, už nemusíte nutně stát, lze to provést za chůze. Nepřítel po vás nyní znenadání může vrhnout svou zbraň, stejně jako sebrat tu, co leží na zemi. Nově se léčíte pomocí life gemů a každá smrt vám o něco sníží maximální hodnotu healthbaru, což může pokračovat, dokud nepřijdete až o polovinu sloupce.

V roce 2015 vyšla kompilace s názvem Scholar of the First Sin, která k původnímu Dark Souls II přidává DLC Crown of the Sunken King, Crown of the Old Iron King a Crown of the Ivory King. Disponuje i novými NPC, bossy, jemně vylepšuje grafiku a zvuk. Do základní hry přidává i jiné rozmístění protivníků, předmětů nebo truhel.


Poslední diskuzní příspěvek

Phoenix: No je fakt, že DLC sú rovnaké 1:1 bez akejkoľvek mikroskopickej zmeny. Menila sa iba "základná" časť hry. SilentWolf: No vidíš…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
První Dark Souls je parádní akční RPGčko, které exceluje prakticky ve všem. Pečlivě vytvořené úrovně, specifický design nepřátel, zajímavý příběh (včetně pamětihodných postav), melancholická atmosféra a nefunkční multiplayer; to je Dark Souls. Po odstoupení Hidetaka Miyazakiho od druhého dílu jsem se stal okamžitě skeptickým a naneštěstí byla má skepse ve finále oprávněná.

Dark Souls 2, je stejně jak první díl nekompromisní, temné a zatraceně těžké akční RPGčko. Nebo si na to spíš jen hraje. Obtížnost je ve dvojce právě jeden z největších pádů. Problém s obtížností je ten, že je prostě ve většině případech nastavena hrozně uměle. Podle nových pánu direktorů (Tomohiro Shibuya ,Yui Tanimura) obtížnost vlastně znamená, že čím víc nepřátel, tím je to složitější! Nevadí, že jsme náhodou udělali naprosto nezajímavého a nudného bosse, který je sám o sobě slabý jako prase, když na záčátek boje hodíme 5-6 otravných menších nepřátel, třeba si naší idiotsky odvedené práce nikdo nevšimne! Stejně se tu objevuje spousta příkladů, kde umřete jenom díky tomu, že hra vás prostě chtěla zabít, je tu zkrátka mnohem víc trial & error situací, které se v prvním Dark Souls skoro vůbec nevyskytovaly. Level design je ve dvojce taky znatelně horší. Nejlépe nadesignovaná lokace je Forest of the fallen giants, protože je poměrně otevřená, je tam spousta odboček, skrytých věcí (i jedna zkratka, na kterou jsem došel až při hraní v NG+). Celkově působí jako jeden z těch lepších levelů v Souls hrách obecně. A tím to u DS 2 hasne. Zbytek levelů jsou většinou hrozně krátké koridory a nenahrává tomu ani absence "vertikálnosti" úrovní z jedničky, úrovně jsou hrozně ploché a příšerně lineární. Zkratky, které hráli v jedničce velkou roli tu prostě nenajdete (resp. spočítate je na prstech jedné ruky), ale zato tu najdete bonefire na každém rohu. Rozmístění bonefirů je občas absolutně debilní a nelogické. Opravdu to celé působí, jak kdyby to autoři tak nějak odflákli.

Příběh tu je podán trochu zřetelněji než v jedničce, což není vůbec na škodu, avšak podrobnosti k loru budete stejně muset hledat v popiskách předmětů a dialozích, kterých je tu mnohem víc, než v předešlých Souls hrách. V tomto aspektu dvojka nezklamala a možná se i trošičku polepšila (to, jestli se někomu líbí víc lore jedničky či dvojky, je čistě osobní preference a objektivně to posoudit opravdu nelze). Graficky hra vypadá dobře, lépe než jednička (PC port je taky na mnohem vyšší úrovni). V některých lokacích mi padala čelist až na zem (Dragon Aerie, Drangleic Castle) a u druhých jsem zas skoro zvracel (Shaded woods, ble). Design zbraní je taky povedený a podle mě i o dost lepší než v jedničce. Zato celkový design bosů .... achjo. 50% bossů (ba i víc) jsou jen velcí paňáci v brnění s obrovskou zbraní (někteří se dokonce v průběhu hry recyklují, jen jsou třeba ... dva). Bossové jsou taky oproti jedničce mnohem jednodušší, většinou mají max. 3 děsně pomalé útoky, kterým se vyhnete i v tom nejtěžším brnění. Brutálně nudné bosse taky podtrhuje (tohle mi trhá srdce) strašně nezajímavá hudba. Šokem je, že skladatel je uplně ten stejný jako u jedničky a přitom se hudba v kvalitě drasticky liší, nepamatuju si jeden jediný OST (až na theme z Majuly, který mě po chvilce děsně sral).

Herním mechanikám se dostalo mnoho změn. Je tu mnohem víc užitečných a důležitých statistik, backstaby a parry jsou mnohem těžší, je tu mnohem víc zbraní a samotné bojování působí pořád stejně parádně.

Co je ale na dvojce naprosto fantastické je multiplayer a covenanty. Multiplayer sám o sobě funguje bez větších chyb a samotné covenanty jsou mnohem propracovanější než v jedničce.
Při prvním procházení hry si PvP moc neužijete, protože většina lidí si chce pořádně užít singleplayer a až v NG+ se ponořit do PvP, které je mimochodem MNOHEM lepší než v jedničce. Co-op, přivolávání ostatních hráčů či nabízení vašich vlastních služeb je vždycky paráda a pomoc od ostatních hráčů nebudete nikdy postrádat, protože ‘Summon signy‘ najdete prakticky úplně všude. V nastavení hry si taky můžete omezit cross region play, takže lagy skoro neexistují.

Dark Souls 2 je navzdory všem negativům stále parádní hra, která sice zklamala ale i tak do ní investuju minimálně dalších 100 hodin.

Pro: Hratelnost & znovuhratelnost, multiplayer

Proti: Level design, bossové

+19
  • PC 80
Jelikož zde bude ještě tuna komentářů o PvE, zaměřím se hlavně na PvP a co-op.

Věnovat se PvP v Dark Souls 1 byla velmi nevděčná záležitost. V první řadě bylo podmínkou, že jste hráli na některé z konzol. Na PC se PvP konalo taky, ale v takřka zanedbatelném měřítku.
No, standardní PvP hra vypadalo takto: Ráno jste zapnuli prohlížeč, zašli na plánovač postav Dark Souls a půl hodiny vymýšleli postavu. Pak jste hru zapnuli a následujících 5-10 hodin se věnovali výstavbě postavy. Pokud jste se chtěli věnovat PvP, bylo potřeba přivést vaši postavu k určité metě - tj. dostat ji na level 100-125. Tato meta existovala ze dvou důvodů: Aby hra byla vyrovnaná a aby byla co největší koncentrace hráčů (multiplayer se totiž kategorizoval podle levelů postav).
Když jste konečně měli postavu podle vašeho přání, přišli jste na nějaký hotspot (tj. lokace kde se holduje PvP) a tam jste buďto začali pořádat invaze, nebo jste položili svou značku, případně jste čekali až někdo napadne vás. Toto bylo časově dosti náročné a obvykle nejvíc času jste strávili čekáním. A když už se vám podařilo někoho napadnout, často se stávalo, že se dotyčný prostě odpojil. Během hodiny jsem se na Xboxu dostal do 5-15 bojů. Samozřejmě za předpokladu, že byla špička a na hotspotu byl i někdo jiný než já. Často se stávalo, že po příchodu na hotspot jsem zjistil, že tam zrovna nikdo není, tak jsem musel jinam. A nelze se nezmínit o všudypřítomné vysoké latenci.
Nakonec ještě člověk musel být rád, pokud nepotkal někoho s temnou magií (byla OP), někoho s GiantDad postavou (velmi populární build), někoho kdo okamžitě po začátku hry začne lovit backstab (v DS1 bylo velmi jednoduché a taky velmi nezáživné), gankery (trojici hráčů která v jednom světě čeká na útočníky a zabíjí je ve své přesile) a nebo cheatera (který má nesmrtelnost a nekonečnou staminu).

Zkrátka a dobře, multiplayer Dark Souls rozhodně nebyla hladká záležitost. Po nějaké době vás postava přestala bavit, tak jste začali přemýšlet nad jinou. No a zase to šlo celé nanovo. I přes všechny tyto komplikace, PvP Dark Souls se mnoho lidí věnovalo celé roky.

Co-op byla taky kapitola sama a sobě. V první řadě, přivolat si někoho do hry, aniž byste dostali nějaké "connection error", trvalo hodně dlouho. Dále pak se co-op taky odvíjel od levelu postavy a jelikož hráči, kteří se nevěnovali PvP, nehleděli na to, jak vysoký mají level, vám dostupná populace hry byla velmi omezená. Pokud jste někam položili svou značku, museli jste u ní stát, protože jakmile jste opustili lokaci, vaše značka zmizela. Klidně jste takto mohli čekat dvě hodiny a nikdo si vás nepřivolal. Z těchto důvodů se co-op věnovalo jen velmi malé množství lidí.

A teď přišlo Dark Souls 2... Největším game-changerem je přidání možnosti si přeházet body vaší postavy. To zabere asi 10 minut: Přesunete se na jedno nespecifikované místo a tam spálíte Bonfire Ascetic, čímž celou lokaci vyresetujete a zvýšíte její obtížnost. Lokaci proběhnete, z jedné truhly si vezmete Soul Vessel, kterou vezmete na úplný začátek hry, dáte ji hodné babičce a ta vám zcela zadarmo umožní si upravit postavu dle vaší libosti. Tímto jste sfoukli úkon, který v předešlé hře trval několik hodin a vyžadoval založení nové postavy. V Dark Souls 1 upgradování zbraní nebyla žádná lahůdka. Potřební obchodníci byli dostupní od začátku hry, ale všichni se nacházeli různě po světě, takže po Xtém dohrání se jednalo o nepříjemnou rutinu. Na vrch toho, nejdražší dvě suroviny bylo potřeba farmit z nepřátel a nafarmení dostatečného množství na dvě zbraně zabralo hodinu až dvě. V Dark Souls 2, poté co porazíte posledního bosse, budete mít velmi pohodlnou možnost téměř všechny potřebné suroviny nakoupit v Majule, kde si zrovna taky svoje zbraně můžete vylepšit. Takže v podstatě vám hra umožňuje si vyrobit cokoliv si usmyslíte.
Popravdě, trochu mi to přijde jako dostat se do end-game fáze Borderlands 2 - celý svět se vám otevře a vy se tak můžete plně věnovat online interakci a vypilovávání vaší postavy.

No a co samotná online interakce? Invaze jsou takřka okamžité a bez lagů. Více méně se dají zvládnout tři invaze během pěti minut úplně bez problémů. Fakt, že je možno napadnou i hráče, kteří nejsou v lidské podobě, PvP hodně prospívá.
Co-op je naprosto bezproblémový - někam položíte značku a pokud zrovna není neděle večer, během dvou minut si vás obvykle někdo přivolá.
Samozřejmě online interakce mohou být pro každého zcela jiné, zvlášť po uplynutí několika měsíců.

Hra má své (mnohdy velké) nedostatky. V první řadě, největší problém v balancování shledávám ve velmi malém scalování fyzických zbraní (každá zbraň má nějaké scalování, které se odvíjí od nějakého statu a od toho scalování se odvíjí bonusový damage zbraně). Nejvíc to jde cítit u tzv. quality zbraní, které scalují jak od STR, tak od DEX. V tuto chvíli je u těchto zbraní lepší mít STR a DEX jen na nejnižší hodnotě potřebné pro držení zbraně a použít možnost infuze nějakého elementu. Dostanete srovnatelný damage a ušetřené body můžete nacpat do čehokoliv jiného. Podobný problém existoval, bohužel, i v DS1, nicméně tam v začátcích hry byly elementy vysloveně OP.
Ve hře existují některé zbraně které jsou mírně OP. Jsou sice často schovány jako "tajné zbraně", nebo je jejich obstarání relativně náročné, nicméně víme jak komunity fungují a pamatujeme si na Drake Sword z jedničky.
Některá magie svými vlastnostmi zasahuje do kategorie "fucking bullshit" a nebudu ani načínat celou záležitost ohledně rychlosti pití estusu a jeho kontinuálního léčení i poté, co je dotyčný zasažen, protože kdykoli mě někdo v Doors of Pharos uvězní ve svém světě, načež po té co mu dám na prdel ustoupí, vypije estus dřív než se já stihnu rozmáchnout mečem a následně se vyléčí do dvou třetin zdraví, mám chuť dotyčného navštívit, vymazat mu všechny savy a odnést napájecí kabel od PC.
Pak bych samozřejmě mohl zmínit škytnutí jako zrychlené opotřebovávání zbraní na PC kvůli vyššímu framerate, či zamrzávání některých lidí na načítací obrazovce při invazích (dotyčný nemá jinou možnost než hru násilně ukončit, čímž své postavě znemožní účastnit se online interakce s ostatními hráči).
No a momentálně za největší kámen úrazu celého PvP považuji použití Soul Memory jako měřítka pro "rovnocennost" hráčů. Soul Memory je stat, který vyjadřuje celkové množství duší které se kdy objevily na vaší postavě. Tzn. že tento stat bude nekonečně růst a je jedno jestli jste lvl. 60, 150, 350, nebo 838 (což je maximální level kdy má postava všechny staty na 99) - hra tyto levely klidně dá dohromady jenom proto, že mají podobnou soul memory. Zatímco je toto naprosto super pro co-op, je to učiněná katastrofa pro PvP, protože se tím odstraňují základní pravidla fair-play.

Dark Souls jako multiplayerovka je na trhu relativně krátce. První úpravy už přišly, ale nějaké větší zásahy do systémů nás teprve čekají. Samozřejmě je otázka, co všechno bude upraveno a jakým směrem se ubere balancování, což samozřejmě taky rozhodne o mém osobním hodnocení hry. Zatím jsem na hraně mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Je to zábava a co-op funguje bezvadně, ale v současném stavu je hratelnost PvP velmi omezená svou nevyrovnaností.
Pokud FromSoft vypiluje nedostatky, nebudu vůbec váhat nad pěti hvězdičkami. Dark Souls 2 má v oblasti PvP obrovský potenciál a byla by hrozná škody kdyby byl promarněn.

Pro: Pro mě velmi uspokojivé pokračování do kterého narvu ještě hodně času, folklór, postavy, příběh a samozřejmě samotný gameplay.

Proti: Slabší bossové, některé zjednodušovací prvky, technické nedostatky, (zatím) nevypilované balancování a samozřejmě nevyrovnané PvP.

+14
  • PC 90
Dark Souls 2 má veľmi špecifickú atmosféru, ktorú vlastne žiadna iná hra okrem tejto série nemá. Všetky tie odkazy od iných hráčov, možné útoky, pomoc na nezdolateľných bossov vytvárajú neopakovateľnú atmosféru. Pocit, že v tom svete neumieram sám, že tam umrelo tisíc ďalších hráčov, že spolu nepriamo putujeme, pomáhame si alebo si ideme kruto po krku.

Hra obsahuje veľa rôznych prostredí so svojimi vlastnými druhmi nepriateľov a bossov. Ešte v žiadnej inej hre som sa tak na bossov netešil, majú unikátny vzhľad a špecifický postup boja (aj keď my niektorí prišli trochu odfláknutí a nezaujímaví). Bavila ma obtiažnosť, kde hlavne v prvých hodinách som si musel dávať veľmi veľký pozor do koho a kam sa pustím. Ukladacie ohníky majú atmosféru dobrodružných výprav, z ktorých už niet návratu.

Nahral som v hre 50 spokojných hodín a nebyť slabšej grafiky (Gutter alebo Shaded Woods vypadajú ako z pred 15 rokov) a niektorých prostredí, ktoré ma vôbec nebavili, tak by som bol spokojný maximálne.

Pro: parádna atmosféra, online hra, nepriatelia a bossovia, veľmi návykové hranie, zábavné boje

Proti: niektoré lokácie sú hnusné a vôbec ma nebavili (Gutter alebo Shaded Woods), niektorí nezaujímaví bossovia

+13
  • PC 85
Dark souls, kdo by neznal tuto herní sérii? Konkrétně dvojka pro mě bylo první setkání a zcela mě pohltilo. Ač frustrující (a nazývejte mě casual hráčem, ale mně ta hra prostě těžká přijde), je zároveň velmi snadné jí propadnout a strávit nad ní tolik času, dokud se každý boss nerozpadne v prach a vy nepohltíte jeho duši.

Level design, ač je mu často fanoušky vyčítána lineárnost a zbytečně vysoké množství nepřátel mi přišel skvělý, i vyloženě ošklivé lokace mi přišly plné atmosféry a z postupu jsem měl strach. Navíc jsou tu i vyloženě krásné lokace - Majula nebo Heide's tower of flame, abyste se z té šedi a hnědi nezbláznili. Lineárnost mi nevadí, ale to je spíš otázka vkusu, chápu, proč někdo preferuje DS I, já sám nemůžu posuzovat. Počty nepřátel mi přišly zvládnutelné, navíc byl každý souboj nabitý adrenalinem. Výtek mám jenom pár: Aldia's keep mi nepřišla nijak skvěle udělaná a právě Heide's tower of flame, moje oblíbená oblast, mohla být mnohem delší.

Gameplay DS série je skutečně vrchol RPG, každá smrt je vámi nezvládnutý manévr, nepozornost nebo podceněný nepřítel. Množství zbraní a zbrojí, kouzel a dalších serepetiček umožní každému najít si to svoje. Navíc je pocit, že jste uvnitř a v tomto temném, beznadějném světě skutečně bojujete o holý život, velmi přesvědčivý.

Co se příběhu týče, zbožňuju tak trochu separátní linku v království Drangleic. Král Vendrick a jeho bratr Aldia jsou zajímavá dvojice a, ačkoliv ubylo NPC storylajn, tak Lucatiel nebo Vengarl jsou skvělé postavy. Líbí se mi také koncept cyklů, fakt, že každý věk světla jednou skončí.

Co považuji za skutečně výraznou slabší stránku DS II, jsou bossfighty. Některé jsou zbytečně frustrující (a taky trochu nespravedlivé), například Skeleton lords, avšak jsou tu i skvělé, Fume knight,
The Rotten nebo Pursuer
, což je samozřejmě jen můj osobní názor. Navíc i finální boss byl pro mě trochu zklamání, čekal jsem velkolepější konfrontaci.

MP jsem nezkoušel, nejsem moc na PvP, takže ten nehodnotím. Hrál jsem offline.

Celkově je DS II těžká, velmi zábavná a objektivě taky hodně kvalitní hra. Jelikož ji hraju ze série jako první, troufnu si říct, že to zvládnu posoudit bez předsudků a nostalgie. A až se jednou dostanu k jedničce a dalším, tak to pro mě bude jenom pozitivní překvapení, ne?

Pro: Vyvážená obtížnost, level design (většinou), gameplay

Proti: Většina bossfightů, některé úrovně

+12
  • PC 80
Milý deníčku,

Přílišná očekávání jsou zlo. I když si odmyslím, jak notně DS2 ztratilo na atmosféře díky slevněným vizuálním efektům, stejně mi ve srovnání s jedničkou zbyde něco...nepochopitelného. První dojem byl docela katastrofální. Hru jsem rozehrál za hezkoumilousvěžíhebkoužádoucíveselou cestovatelku, dušičky jsem převážně rval do síly, všechno bylo divně lehké, všechno bylo divně škaredé na pohled. DS1 s Duranteho fixem nejen vypadá líp samo o sobě, ale má i mnohonásobně ostřejší textury. V DS2 je všechno tak nějak rozmázlé, a některé textury jsou pak vyložený hnustfujgrc.

Pak jsem v loadingu viděl Uchigatanu a řekl si, že to rozehraju znova, za jiný class , a duše budu rvát převážně do obratnosti. Nudnými, škaredými prvními lokacemi jsem trochu spýdrannul a kdesi na Hliněném Vrcholku se mi hra konečně začla líbit. Ona druhá půlka obecně je nesčetněkrát lepší, než ta první. A není to jen o tom, že pak už člověk má jakž takž obstojnou postavičku. V pozdějších lokacích je již výrazně zlepšen level design, vyskytují se v nich konečně tuzí nepřátelé, některé z těch lokací jsou konečně opět originální, a co je nejdůležitější, v pozdějších lokacích hra konečně začíná člověka pořádně odměňovat za pořádnou a důkladnou exploraci. Že teprve až ty pozdější lokace jsou některé taky konečně opravdu hezké, o tom se netřeba ani zmiňovat.

Po dohrání má člověk jasno, že Dark Souls 2 je skvělá hra, ale...i přesto je to vlastně děsný zklamání. Přehršle bossů, z nichž ani jeden není uspokojivě obtížný a mnozí z nich jsou v podstatě recyklovaní z předchozího dílu (což se týká i některých lokací...třeba takový Gutter je vyloženě prachsprostý Blighttown 2.0), což opravdu nasere, protože mnozí z nich mají jinak velice zajímavý design a je tedy opravdu škoda, že je člověk rozseká během 30ti sekund a pak si na ně už ani nevzpomene. Taky tu máme pár nádherně WTF bossů (Jabba Hutt; ten královský krysí předvoj..). A aby se člověk dostal k tomu nejlepšímu a nejzajímavějšímu bossovi, musí být členem toho správného covenantu. Divné rozhodnutí (nicméně stejně můžu Poutníky tmy jen doporučit). Do toho všeho nudná hudba, iksboksácký ikony, ta příšerná světlost většiny lokací, obměna některých mechanizmů k lehčímu (být prokletý už není švanda; navrátit si lidskost už je možné kdekoliv a kdykoliv; vyjma pár lokací je táborák na každým rohu)...to poslední zmíněné mě ale až tak moc netrápí, dle ohlasů jistých hráčů (takových, kteří hrajou Skyrim na jednu z nižších obtížností a pyšní se, jak zdolali dalšího těžkýho draka...por favor) je to i tak pořád až příliš těžké.

Dohráno za Leoše Mareše s jedovatou katanou coby šermíř, 45 hodin, 144tý level. A narozdíl od prvního dílu nemám vůbec chuť se do toho pouštět znovu, ať už hned nebo v budoucnu. Konec to má stejně jenom jeden a patrně se mi povedlo najít a zlikvidovat všechny bosse už teď. Classů je míň, dárků do začátku taky. Za mága by se mi to hrát nechtělo, už tak to nebylo dost těžké. Beztak bych tedy opět skončil u šermíře. A procházet si tím znovu úplně stejně opravdu nezní lákavě. Přestože jedničku jsem takto dohrál snad pětkrát.

Užil jsem si to, ale narozdíl od jedničky jsem se do toho nezamiloval. Nicméně jako aperitiv k tomu, co si doma kuchtí Miyazaki, to posloužilo výborně. Tak šup s hlavním chodem na stůl!

Pro: Druhá půlka hry; ovládání (konečně použitelný enemy lock!); design některých bossů a lokací; covenanty

Proti: První půlka hry; snížená obtížnost/zvýšená přístupnost; design většiny bossů a lokací je buď odfláklý nebo recyklovaný, nebo oboje; nevýrazná hudba

+10 +13 −3