Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Libor Palička / 47 let / Urolog / Kroměříž (ČR - kraj Zlínský)

Komentáře

« Novější Starší »

Medal of Honor: Allied Assault - Spearhead

  • PC 75
Medal of Honor: Allied Assault - Spearhead představuje první přídavek k oceňované základní hře. Dnes by se nazval jako DLC, ale v tehdejší době ještě vycházely datadisky jako samostatné hry na cédéčku s nutnostní vlastnit základní titul. Takže jste si ho mohli koupit v samostatném balení. Nebo jako já v kompletní edici War Chest. Spearhead nepřináší příliš mnoho inovací a můj názor na původní hru najdete v mém komentáři a většina v podstatě platí i pro Spearhead.

Zahrajete si tři kampaně na evropské půdě (Normandie, zasněžená Belgie a Berlín), dostanete některé nové zbraňové kousky a vozidla, zbraně mají možnost alternativního melee útoku. Ale hlavní náplní jsou bezesporu nové levely, kterých se můžete zhostit. Datadisk je zaměřen spíše akčněji, i design je lineárnější, navíc znatelně narostla obtížnost, proto jsem po pročtení komentářů volil raději hru na easy.

Ta taky dokáže hráči připravit perné chvíle. Zejména arkádové mise na palubě vozidel, v nichž musíte své vozítko ochránit, vyžadují pečlivě se naučit, odkud na vás co vyjede nebo vybafne. Jinak na nejnižší obtížnost hra vcelku dynamicky odsýpala a hartusil jsem spíše u jiného problému.

Někdy nebylo zcela jasné co se má dělat, což vyniklo v misi v Belgii, kde musíte chránit zákopy před invazí Němců. Pravá strana byla na pohodu, ale v levé jsem se zasekl, jelikož hra donekonečna chrlila zástupy vojáků, což vyvrcholilo tankem. Nicméně munici do bazooky jsem předtím spotřeboval a puškou pravda tank nezničíte. Až po X-tém nahrání pozice jsem si všiml, že někde za mnou se krčí vojáček s bazookou, který mi kýžené střelivo poskytl, a bylo po problému. Některé komentáře poukazují na špatnou orientaci, ale já jsem naštěstí nikde nebloudil.

Dalším zásekem byl příliš aktivní kapitán, který mě doprovázel. Ten si hrdě nakráčel přímo před přijíždějící tank. Jelikož jsem se kdesi zdržel, tak po nesčetných reloadech díky úmrtí mého velitele jsem musel bazookou pálit po tanku z dálky, abych horlivého soudruha ve zbrani zachránil.

A největší zákys, zřejmě díky chybě ve skriptu, byl Berlín, kde jsem splnil úkol v budově v podobě sebrání dokumentů a dostal jsem příkaz zmocnit se tanku. Jelikož se mi nespustil správný skript, naivně jsem se domníval, že mám tank získat někde venku. Tudíž jsem kanonem zlikvidoval asi čtyři najíždějící Tigery, a následně pak pobíhal prázdným prostorem, hledaje vozidlo, do kterého bych mohl nasednout. Až You Tube mi ukázalo, že problém byl uvnitř budovy a až nahrání autosavu a spuštění správné sekvence mi pomohlo zvládnout misi již běžnou cestou.

Mise v Berlíně mi ještě prozradila skutečnost ohledně horší viditelnosti u prvního MOHAA - jednalo se tedy skutečně o záměr, jelikož v Berlíně byla dohlednost zcela bez omezení. Jinak pozitivně kvituji vylepšení tankových bitev, kdy vaše vozidlo disponuje i možností alternativní kulometné palby na pěchotu

Spearhead je tak datadiskem, který rozvíjí původní hratelnost MOHAA bez větších inovací. Nejsou zde žádné převratné či nezapomenutelné mise jako je třeba v původní hře Omaha Beach či “Sniper Town” v Brestu, ale hratelnost je solidní a poskytuje adekvátní nášup pro fanoušky původní hry. Pokud by nebylo výše zmiňovaných zádrhelů, poněkud zvyšujících můj krevní tlak, bylo by mé hodnocení o chloupek vyšší.

Pro: Atmosféra i hratelnost ve stylu původní hry. Na datadisk docela solidní obsah. Vylepšené tankové bitvy

Proti: Obtížné arkádové sekvence s vozidly. Chyby ve skriptech a AI spolubojovníků.

+15

Medal of Honor: Allied Assault

  • PC 80
Medal of Honor: Allied Assault přináší na naše monitory válečný zážitek ve filmovém duchu na podkladě konceptu Stevena Spielberga, který se přímo podílel na prvním dílu série, vydaném však výhradně pro konzole. MOHAA je sice oficiálně třetí, ale teprve první část této ságy, připravená také pro naše PC mazlíčky.

Druhoválečné kampaně jsem se už kdysi úspěšně zhostil, nicméně mi celý komplet War Chest z cédéčkové instalace dlouho ležel na disku. A jelikož jsem měl v plánu absolvovat i oba datadisky, zkusmo jsem spustil základní hru. Opět mě přikovala k monitoru natolik, až jsem si ji znovu celou dohrál a mohl sepsat své dojmy.

S roztrpčením jsem zjistil, že MOHAA poněkud zastaral, a od upgradu na Windows 10 si nerozumí se 64 bitovými systémy, tudíž jsem si s původní CD instalací ani neškrtl. Musel jsem tedy podpořit polský CD Projekt a nasypat necelých 9 Euro na GOG, abych své herní plány mohl splnit.

Hra bohužel vypadá jaksi podivně i po vizuální stránce. Cožpak o to, na Quake III enginu zpracované prostředí a detaily by ušly, už mě tady na DH asi trochu znáte, takže nepotřebuji maximální HD rozlišení, antialiasing a podobné serepetičky. Ale i když jsem nastavil veškerá nastavení na max, vadila mi hlavně krátká dohlednost, všechno se ztrácelo v jakémsi oparu a těžko říci, jestli to bylo záměrem tvůrců v rámci simulace denní doby či špatného počasí, nebo jde o interní vlastnost hry.

Pokud si dobře pamatuji, tak podobné hry typu Return to Castle Wolfenstein či Call of Duty vypadaly lépe. Grafické patche pro moderní systémy jsem nenašel, jediným řešením by bylo, povrtat se v nastavení config souborů hry, nebo použít neoficiální modifikace, ale rozhodl jsem se pro zachování autentické hratelnosti zůstat u původní verze.

MOHAA se snaží nabídnout pompézní a v rámci žánru realistický zážitek z druhé světové války, což se mu plně daří. Zbraňová výbava i vozidla odpovídají realitě, stejně tak autenticky vybudované lokace. Dostanete se na atraktivní a zajímavá bojiště, přičemž se střídá prostředí, denní doba i počasí. Autoři se snaží o iluzi masivních bojů, i při použití malého počtu zobrazených spolubojovníků se podařilo vytvořit dokonalý obraz válečného konfliktu, přičemž vrcholem v tomto směru je mise na Omaha Beach. Atmosféru dokresluje bombastický orchestrální soundtrack.

Hra obsahuje celkem šest kampaní, rozdělených na dílčí mise, jejichž náplň se neustále mění. Setkáte se se sólovými infiltračními misemi, kdy ničíte nepřátelské cíle, otevřeným bojem s fašisty, s opatrným průzkumem rozbombardovaných měst, nebo dokonce se stealth úkoly, kdy máte možnost se převléknout do nepřátelské uniformy. Arkádovou složku zahrnuje palba z kulometu, nebo dokonce zasednete za kanón tanku. Náplň hry se tak neustále mění a nemáte šanci se nudit.

Docela povedená v rámci žánru je umělá inteligence i chování vojáků. Nejenže se kryjí a uhýbají, ale dokonce jsou schopni zalehnout a někdy se mi zdálo, že dělají mrtvého. Samozřejmě nečekejte zázraky, ale škála pohybů protivníků se mi zdá širší než v konkurečním Call of Duty. U tak pestré škály misí jsem očekával, že v rámci dosažení filmového zážitku bude hra plynule odsýpat, ale šeredně jsem se mýlil.

Možná jako daň za autentičnost, kdy na bojišti jste si nikdy nebyli jisti svým životem, jsou náckové přesní jako Vilém Tell, a trefí vás na neuvěřitelně velkou vzdálenost. Rovněž většinou neumírají po prvním zásahu kulkou, takže hra je docela obtížná. K tomu musíte ještě připočíst omezenou dohlednost, takže některá kulometná hnízda jsou docela problematická.

Ze záseků musím zmínit misi v rozbombardovaném Brestu, kde schovaní a velmi špatně viditelní odstřelovači byli při průzkumu města martyriem a hra se tak změnila ve festival nahrávání quick savů. Rovněž mise na Omaha Beach byla velice drsná a její úvod mě vůbec nebavil, jakkoliv je zde v komentářích opěvována.

K tomu všemu rychlou reakci a eliminaci nepřítele značně ztěžuje váš třes po zásahu, který nepříteli umožňuje trefit vás další kulkou a následuje pak povětšinou nahrávání uložené pozice. I některé check pointy hra ukládá poněkud nesmyslně, hlavně finální uložený bod, kdy utíkáte z explodující podzemní nacistické základny. Pokud si nenecháte dostatečnou zdravotní rezervu, nemáte šanci ze základny živí vylézt.

MOHAA rozhodně není žádná zběsilá arkáda, nedá vám nic zadarmo a s Rambo stylem příliš neuspějete. Pokud skousnete výše uvedená negativa, určitě lze titul doporučit k vychutnání FPS zážitku z počátku 21. století. Hra byla ve své době převratná a stala se průkopníkem válečných akcí, ale v dnešní době již neposkytuje adekvátní herní zážitek, i díky své zastaralosti, kterou neodstranila ani GOG verze.

Pro: Dokonalá atmosféra WWII. Pestré a střídající se mise. Soundtrack. Autentické zbraně a vozidla.

Proti: Omezená dohlednost. Některé mise nadměrně obtížné. Omaha Beach.

+25 +27 −2

Sigil

  • PC 85
Plnou verzi recenze najdete na Leebigh´s Doom Blog a Somhrac.sk

Již klasická hra Doom dodnes zůstává základním kamenem historie 3D akčních her. V prosinci loňského roku hrdě oslavila své 25. výročí vydání. Při této významné příležitosti se jeden z původních tvůrců, známý designér John Romero, rozhodl oslavit toto kulaté jubileum vydáním svého nového megawadu pro první Doom. Světlo světa tak spatřil Sigil - neoficiální pátá epizoda Doomu. Podařilo se Johnu Romerovi navázat na svá zlatá léta herního designu, nebo Sigil zapadá do šedého průměru Romerových pozdějších tvůrčích počinů ?

Sigil je sice nazýván megawadem, ale rozhodně nejde o rozsáhlou porci nových map, jak vídáme u projektů pro Doom II. Jde pouze o novou, pátou epizodu, která se vám objeví po instalaci v menu původního Ultimate Doomu. Dostanete tedy devět zbrusu nových úrovní kampaně, a k tomu ještě devět arén pro multiplayer. Ty jsem ale neměl možnost otestovat, jelikož jsem Sigil zatím nikde nezahlédl na serverech ZDaemonu. Takže v dnešní recenzi se zaměříme výhradně na mé dojmy z kampaně pro jednoho hráče, jak je tomu konec konců na našem blogu obvyklé.

Jak bývá u Johna Romera zvykem, své projekty mívá ve zvyku pojmout ve velkém stylu. A tak ačkoliv je nová epizoda zdarma, vydání okořenil pro fanoušky dvěma speciálními a striktně limitovanými edicemi se spoustou bonusů, které jste si mohli v prosinci předobjednat. Díky výrobním problémům padlo původně plánované únorové datum vydání a boxy se začaly expedovat zákazníkům až 22. května. Pokud chcete něco speciálního i nyní, máte možnost získat prémiovou placenou verzi Sigilu. Jde o digitální verzi a za přímo ďábelskou cenu 6.66 Euro získáte soundtrack od kytaristy Bucketheada, jenž vystupuje na koncertech s bílou maskou a kyblíkem z KFC na hlavě.

Sigil je koncipován jako pocta originálu. Každý zkušený doomer si jistě pamatuje čtvrtou epizodu Thy Flesh Consumed, která se objevila v rozšířené edici Ultimate Doom. Přichystala hráčům notně obtížný a intenzivní herní zážitek. Sigil je jejím duchovním následovníkem a pátá epizoda navazuje přesně tam, kde ta čtvrtá skončila.

Po zabití Spidera Masterminda se zdálo, že Doom Marine se může vydat definitivně vyřešit nepěknou situaci na své rodné Zemi, kde démonické síly rozpoutaly nepředstavitelný masakr. Avšak Baphomet (finální boss Icon of Sin ve druhém Doomu) narušil poslední teleport svým temným znamením, jehož síla vás přenese nikoliv na Modrou planetu, ale k dalekým břehům Pekla. Takže se musíte vypořádat s náloží hord démonických příšer a až poté se můžete stát spasitelem Země.

Sigil rozhodně není pro každého. Neočekávejte moderní megawad s novými grafickými možnostmi nebo úpravami hratelnosti. Žádná nová grafika, monstra či 3D efekty, Romero si vystačil s tím, co mu nabízí původní Doom. Sigil je ryzí megawad ze staré školy a jestliže vás čtvrtá epizoda potrápila, pátá část je připravena natáhnout vás na mučidla a notně vás trýznit.

Po spuštění hry na vás vybafne stylové logo a pekelný obraz od výtvarníka Christophera Lovella. Naznačuje mnohé, zejména pekelné ladění celého megawadu. Atmosféra je dokonalá, dominují démonické scenérie, všudypřítomná temnota prosvěcovaná svitem svící a hlavně lávovými prasklinami a všude kolem jezera žhavé lávy s pentagramy. Samozřejmě najdete i klasické doomovské lokace, ale temnota převládá, což s sebou přináší horší orientaci, na což poukazují mnozí hráči. Mně se vizuální styl líbí a pokud se budete ve tmě ztrácet, postačí pohrát si s grafickým nastavením a budete spokojeni.

Tahákem placené verze Sigilu je soundtrack. Dlužno podotknout, že verze zdarma nabízí velice povedený hudební doprovod od Jimmyho Paddocka, který bohatě dostačuje a stává se důstojnou náhradou prémiového hudebního doprovodu. Jeho řízné midi skladby dodávají na chuti vybít všechno osazenstvo, co se v mapě nachází. Placená verze nabízí soundtrack od avantgardního kytaristy Bucketheada. Kytarové melodie, některé agresivní, jiné spíše melancholické a atmosférické, adekvátně doplňují děj na monitoru. Ale podle mého názoru ke hře lépe sedí Paddockovy melodie.

Jako zajímavost lze ještě uvést, že i naše země má v titulcích Sigilu zastoupení. Boris Klimeš, známý v komunitě jeko “dew”, jenž se jako spolupracovník a koordinátor podílel na několika známých projektech (např. Back to Saturn X), se totiž aktivně účastnil na testování Sigilu. I když tedy nebyl aktivním vývojářem, jeho role při ladění a testech je také velmi důležitá.

Sigil je opravdu pekelným zážitkem, čemuž napomáhá i level design. Jednotlivé úrovně jsou kompaktní, většinou nevelké do plochy, ale Romerovi se podařilo do malých rozměrů lokací vtěsnat spoustu zajímavých architektonických prvků. Jednotlivé levely jsou dobře zapamatovatelné, ačkoliv grafické motivy jsou relativně podobné, každá úroveň se vám zaryje do paměti a pokud si je spustíte znovu, ihned víte, co vás čeká. Nově jsou řešeny východy z úrovní, na jejichž konci vás čekají dveře v podobě Baphometa.

Nebývalý důraz je kladen na spouštění aktivních míst pomocí střelby, což kvituji velmi pozitivně. Všude jsou roztroušeny podivné oči se zeleným pentagramem, do kterých se musíte trefit kulkou, jinak se nepohnete z místa. Již na samotném začátku první mapy se s tímto novým prvkem setkáváte, posléze si na něj rychle zvyknete a budete mít vždy oči na stopkách. Slouží rovněž k aktivaci secretů, kterých je v Sigilu požehnaně a hledají se relativně snadno. Mnohdy je naznačeno, že se nějaké tajemství poblíž nachází, což vás motivuje ke zkoumání a hledání. Tajné oblasti jsou velice důležité, jelikož skrývají potřebné power-upy, bonusy či zbraně.

Mapy přinášejí spoustu nástrah, a to nejen v podobě nepřátel. Prostředí je navrženo tak, aby na vás nepřátelé mohli pálit z různých palebných pozic, takže se mnohde poměrně obtížně skryjete. Čeká vás neustálé pobíhání po kyselině, opatrné průchody po úzkých římsách a cestičkách, plošinky v kyselině sjíždějí, takže si velice snadno poleptáte nohy. Ale rozhodující faktor, který přispívá k vyšší obtížnosti, jsou stísněné prostory, v nichž se obtížně manévruje a v kombinaci s rozvržením protivníků jde mnohdy o zhoubnou kombinaci.

Nepřátel Sigil nenabízí příliš mnoho. Většinou se jejich počet vejde do stovky. Ale Romero se s vámi nemazlí a přináší nám ty tužší hned od začátku. Všude se tak motají kakodémoni i pekelní baroni už od první úrovně, na pozadí s hojným počtem poletujících ztracených duší. I hoši s brokovnicí nám dokážou notně zatopit. A cyberdémoni se nevyskytují výhradně jako finální bossové, ale do určité míry se řadí k základním nepřátelům. První tři se dají vyřadit pomocí teleportování přímo do jejich útrob, ale ti v šestém a devátém levelu se vám postaví přímo na férovku a jejich likvidace se jeví poměrně obtížná. Finální boss fight je tak v tomto kontextu poměrně snadný, navíc když cyberdémona ani spidera masterminda vlastně vůbec nemusíte zabíjet.

Obtížnost je tedy nastavena poměrně vysoko. Zejména na ultra violence. Ale je solidně zvládnutelná, pokud hrajete kampaň. Máte k dispozici více zbraní, takže protivníci se likvidují poměrně slušně. I když BFG najdete až v sedmé mapě. Střeliva je též relativně dost. Ale plýtvat municí rozhodně nedoporučuji. Hra s pistol startem je jiný šálek kávy a byla pro mě docela martyrium. Zde je opravdu důležité, najít co nejvíc tajemství a power-upů, abyste přežili. Protože munice se opravdu nedostává a musíte využít vše, co vám přijde pod ruku, včetně pistole. Berserk nebo motorová pila je vítaným společníkem. Nutno konstatovat, že na cyberdémony dostupná munice rozhodně nestačí. Ale tyto experimenty běžný hráč nebude zkoušet, a tak Sigil bude pro vás sice obtížná, ale zvládnutelná výzva.

Hra rozhodně není bez chyb. Mnozí se budou zlobit nad přílišnou temnotou některých oblastí, jiní budou spílat Romerovi za stísněné prostory s tuhými nepřáteli v až příliš intimním kontaktu s nebohým mariňákem. Ale to je Doom a takhle to John Romero určitě chtěl. Doom je o řádné výzvě a častém umírání. Nemusí se proti vám postavit stovky nepřátel jako v dnešních megawadech, abyste si stěžovali, že je hra pro vás těžká. Stačí pouhá sedmdesátka takticky a zákeřně rozestavěných nepřátel jako v Sigilu, a výzva je na světě. V současnosti už nejsou standardem oblasti s kyselinou, ze kterých se po nepatřičném pádu nemáte jak dostat. Ale v době prvního Doomu nešlo o nic neobvyklého. A rovněž soustavu drtičů ve třetí mapě si tvůrce mohl odpustit.

Já jsem si Sigil i přes jeho úskalí a specifika užil a určitě si jej zopakuji někdy znovu, třeba proto, abych objevil některé secrety, které mi unikly. Sigil je pro mě důstojnou poctou tradičnímu Doom designu. Devět nezapomenutelných úrovní ctí originál a zařadí se jistě do zlatého fondu designérské práce pro Doom. Je potěšitelné, že John Romero svůj designérský talent nezapomněl. Můžeme doufat, že se v podobném duchu někdy vrátí i k tvorbě pro Doom II. Dvouhlavňová brokovnice mi v Sigilu trošku chyběla.

Na závěr připojím pro začátečníky několik poznámek k instalaci a konfiguraci. Sigil totiž nemá klasické instalační menu, ale je dodáván ve formě WAD souborů, ke kterým potřebujete kromě originálního Doomu i spouštěcí program – port. Instalační balíček si stáhnete z oficiálních stránek Romero Games. Musíte vlastnit soubor DOOM.WAD, který získáte z instalace originální hry. Ta se dá zakoupit v elektronické distribuci (GOG , Steam nebo v podobě Doom BFG Edition, dostupnou i v našich e-shopech za cenu kolem stovky). Nejpoužívanějším portem je v současnosti GZ Doom. Po stažení si rozbalíte instalační balíček do zváštního adresáře a do něj přidáte DOOM.WAD.

Ke spuštění Sigilu potřebujete soubor SIGIL.WAD, případně SIGIL_SHREDS.WAD s Bucketheadovým soundtrackem, vlastníte-li prémiovou verzi. SIGIL.WAD, případně oba WADy, v souborovém manažeru přenesete myší na spouštěcí soubor GZDOOM.EXE a spustí se vám hra.

John Romero doporučuje používat nastavení typické pro klasický Doom, tedy bez kompletního mouse looku, bez skoku či plížení. Pokud chcete zachovat moderní nastavení a máte problém s přílišnou temnotou, pak v menu Set video mode v položce Render mode nastavíte jinou hodnotu než DARK. Můžete také přepnout v menu Hardware acceleration hodnotu Doom Software Renderer. Klasické nastavení docílíte v menu Compatibilita mode nastavením položky DOOM nebo DOOM (Strict). Toto menu může být v různých verzích GZ Doomu poněkud odlišné.

Pro: Level design v klasickém stylu. Skvělá atmosféra i bez nové grafiky. Soundtrack.

Proti: Některé problematické úseky v levelech. Relativně krátké. Místy až přílišná temnota

+19

Transformers: Fall of Cybertron

  • PC 85
Herní výzva 2019 - Kategorie č. 2 - Čapkův odkaz (Hardcore)

Transformers: Fall of Cybertron plynule navazuje na předchozí díl transformeří série War for Cybertron od firmy High Moon Studios. Hru jsem si užil, jak jste si mohli přečíst v mém komentáři, a musím říci, že pokračování je ještě lepší.

Opět se ocitnete ve světě dvou nesmiřitelných táborů - Autobotů a Deceptikonů a užijete si přímočaré akce plné střelby, masivních explozí, temného dunění těžkých ocelových bojovníků a skřípění železa. Story nenavazuje na filmové příběhy a je samostatnou scénáristickou fantazií.

Kampaň není tentokrát rozdělena na dvě části za obě frakce, jako v minulém díle. Jednotný příběh startujete za Autoboty, poté převezmete roli té zlé strany a bojujete za Deceptikony. A nejlepší je finální třetina. Zde se střídají role obou stran a v závěrečných dvou úrovních během mise dynamicky přebíráte obě znesvářené strany, což notně navyšuje tempo a napětí.

Design úrovní mnohdy přináší otevřené lokace, ale i když se zdánlivě nabízí možnost více cest, boje jsou striktně lineární a hra vás indikátorem cíle mise vede za ručičku. Vaše úkoly jsou pestré, převažují samozřejmě mise klasického střihu, kde bojujete v pohledu třetí osoby. Ale mnohdy se musíte přepnout do motorizované podoby a plnit úkoly na čtyřech kolech.

Svoji podobu můžete samozřejmě přepínat podle libosti a využívat takticky těžší palebné síly Autobota (či Deceptikona). Dokonce přibyla nutnost použít stealth, plížit se šachtami a likvidovat strážní roboty s kamerou ze zálohy. V boji mnohdy nejste sami a často máte na bojišti k dispozici několik sidekicků, takže boje připomínají futuristickou variantu Call of Duty.

Mise mají neskutečný tah na bránu a spolu s pompézním soundtrackem si připadáte opravdu jako ve filmu od Michaela Baye. A ještě když se vtělíte do role obřího robota nebo dokonce dinosaura a boříte vše kolem, srdce akčně laděného hráče jistě zaplesá.

Trochu v boji zdržuje zkoumání zbraňových vylepšovacích stanic, kde si dokupujete vylepšení vašich zbraní za vydělanou herní měnu. Bohužel se zde projevila DLC politika Activision, nabízena je totiž i výzbroj dostupná jen v přídavku, který bohužel momentálně standardními prodejními kanály cestou není dostupný. Ale naštěstí se bez těchto serepetiček obejdete a můžete se nerušeně věnovat likvidaci protivníků.

Transformers plynule odsýpají bez větších zádrhelů, jen na některých místech jsem se chvíli zasekl. I bossové, jejichž zranitelná místa jsou značena červeně, nepředstavují zásadní problém. Zkrátka nejde o žádnou hardcorovou akci, jinak by si mainstreamoví hráči jako cílové publikum titul neužili. I to dotváří takřka filmový herní zážitek. A mistři 3D akcí si mohou navýšit obtížnost.

Ačkoliv preferuji starší klasiky a Fall of Cybertron je typickou moderní akcí, určitě stojí za hřích. Nebudu psát, ať si ji spěcháte koupit, jelikož díky licenčním právům byla odstraněna ze Steamu. Pokud ale máte možnost hru sehnat a máte rádi Transformers, oživíte si svět těchto kolosálních robotů originálním příběhem i zábavnou akční střílečkou.

Pro: Originální příběh. Rychlý spád. Dynamická akce. Atmosféra světa Transformers. Takřka filmový zážitek.

Proti: Nedostupné všechny zbraně bez zakoupení DLC. Linearita. Nedostupnost hry.

+16

Singularity

  • PC 80
Herní výzva 2019 - Kategorie č. 8 - Hrátky s časem (Hardcore)

Singularity je labutí písní svobodné tvorby studia Raven Software, pokrevního bratra id Software a jednoho z pilířů FPS scény devadesátých let. Jelikož tato hra nesklidila úspěch, další samostatné hry jsme se od Ravenů už nedočkali. Studio se dostalo do područí firmy Activision a sice zachovalo svou existenci, ale pouze paběrkuje spoluprací na nekonečné sérii titulů Call of Duty bez vývoje vlastních značek.

Singularity je zasazena do poměrně atraktivního prostředí studené války. Sovětský svaz na ostrově Katorga provádí experimenty s časem, které, jak už to v hrách bývá, končí katastrofou nevídaných rozměrů. Vše se podaří ututlat, ale v roce 2010 se opět začínají objevovat zvěsti, že se výzkum na na ostrově obnovuje. Hráč je jako člen výsadku americké armády vyslán na průzkum, ale jeho vrtulník ztroskotá a vy se ocitáte v kůži vojáka jménem Nate Renko na žhavé půdě kamčatského ostrova, kde se prolíná čas mezi současností a padesátými léty.

Příběh je kromě tradičních videosekvencí a enginových dialogů podáván pomocí zvukových i filmových nahrávek, které nacházíte průzkumem lokací. Všude možně se povalují četné poznámky pracovníků nebo obyvatel střediska, které doplňují story autentickými příběhy lidí, kteří pohromu zažívali na vlastní kůži.

Hned po spuštění nostalgicky zaplesalo moje oko Husákova dítěte. Singularity totiž předvádí monumentální scenérie padlých sovětských symbolů - rudých hvězd nebo soch Vladimíra Iljiče, texty v azbuce a další autentické prvky připomínající komunistickou dobu temna. Dále bohužel hra graficky nikterak neexceluje a ničím pozoruhodným nepřekvapí. Po celou dobu se nacházíte v industriálních či výzkumných komplexech a různých továrních budovách, takže je prostředí poměrně monotónní.

Cožpak o to, atmosféra je perfektní, zejména pokud se procházíte temnými tunely nebo hořícími budovami. Poměrně často zhlédnete vidiny událostí z minulosti a spolu se zmíněnými poznámkami pracovníků základny nebo jejich rodin vidíte postupný zmar a narůstající potíže při výzkumu. Ale architektonické výjevy nebo pokochání krásami krajiny rozhodně neočekávejte.

V akční hře je rozhodující kvalita bojových scén a ty se Ravenům rozhodně povedly. Postaví se proti vám vojáci současní i z padesátých let a četní znetvoření mutanti vzniklí časovými mutacemi. Pocit ze střelby jsem měl vynikající, i díky solidním animacím pohybu a úmrtí nepřátel. I gore efekty jsou samozřejmostí. Navíc se setkáváte s poměrně dynamickými misemi, které pěkně odsýpají.

Obtížnost autoři vyladili, a tak z likvidace protivníků máte pocit dokonalé satisfakce. Municí nemusíte nijak šetřit, ale bohužel zbraní nemáte příliš na výběr. Navíc máte možnost nést pouze dvě. Sestava je identická jako v jiných hrách - pistole, brokovnice, samopal, kulomet, granátomet, sniperka a jakýsi vrhač šipek. Používal jsem výhradně samopal a kulomet (nazývaný zde autocannon) a občas vrhač granátů, se kterým si užijete dost zábavy, jelikož sekundární mod disponuje naváděnými granáty, které můžete dopravit třeba i za roh.

Bohužel je Singularity moderní hra, a tak se setkáváme s častými neduhy těchto soudobých akcí. Jednak je přísně lineární a přímočará, nicméně to už v současné době asi nelze brát jako zápor. Zkrátka postačí se soustředit na likvidaci nepřítel a postupovat rovnou za nosem. Vadil mi taky pomalý pohyb hrdiny, což zejména vynikne po seanci klasického Doomu, kde Doom Marine běhá jako blesk. Nate se plouží i při sprintu jakoby měl v kalhotách závaží a navíc příliš daleko kalupem neuběhne. Celkové tempo akce je tudíž pomalejší. Tento problém vynikne hlavně v misi s nespočtem explodujících pavoučků, kteří se na vás valí ze všech stran, a jež pro mě byla největším problémem a zásekem ve hře.

V průběhu hry nacházíte vylepšovací stanice, kde si jednak upgradujte zbraně a také své schopnosti. Dlužno podotknout, že jsem vliv upgradů na chování postavy nijak nezaznamenal. A neustálé vylepšování mě docela zdržovalo a klidně bych se bez něj obešel.

Hlavním tahákem Singularity jsou hrátky s časem, které se prolínají celou hrou. Jednak se v rámci příběhu střídají obě časové linie, ale jakmile objevíte TMD (Time Manipulation Device), nastane ta pravá mela a postupně získáte několik schopností, jež obohatí vaše schopnosti a tím pádem i hratelnost. Pomocí vašeho udělátka si můžete nechat ukázat správnou cestu, takže nezabloudíte. Energetickým impulsem likvidujete nepřátele, ale hlavně si hrajete s časem a různé objekty obnovujete, nebo naopak je necháte zestárnout, což pomáhá při hledání tajných oblastí, nebo k nalezení správné cesty. Můžete použít i zastavení času pomocí vystřelené koule, čehož lze využít třeba k zastavení rotujících ventilátorů nebo zpomalení zavírajících se dveří, k nimž jinak nemáte šanci včas doběhnout. Tyto jednoduché puzzly docela výrazně osvěžují hratelnost.

Singularity se hraje příjemně, hra rychle odsýpá, potěší možnost volby ve finále, což přinese tři alternativní konečné animace. Bohužel jakmile hru dohrajete, prakticky nic vám nezůstane v paměti. Příliš originality hra nepřináší a sice si odškrtnete kvalitní dohranou hru, ale nic víc. Bohužel nám Raven Software přinesli daleko lepší tituly. Snad se někdy studiu podaří vybojovat zpět nezávislost a třeba nám na počítačích přistane nějaký zbrusu nový titul.

Pro: Dynamická akce. Prolínání časových dimenzí. Time Manipulation Device. Atmosféra komunistických časů.

Proti: Jednotvárné prostředí. Jenom dvě aktivní zbraně. Mise s pavouky.

+30

Bud Spencer & Terence Hill - Slaps And Beans

  • PC 70
Bud Spencer a Terence Hill jsou kultovními protagonisty celé řady italských komedií hlavně 70. a 80. let minulého století, v nichž nerozlučná dvojka svádí četné brachiální souboje na férovku s padouchy všeho druhu prostřednictvím facek a úderů pěstí. Nejsem znalec těchto komedií, ale některé z filmů, nebo spíše fragmenty kultovních scén, mám dlouhá léta stále v paměti.

Pořád si pamatuji návštěvy kina zdarma díky mému dědečkovi promítači. A stejně tak časy na základní škole, kdy jsme společně rozebírali a na oko na sobě demonstrovali nejoblíbenější bojové scény a hlášky ze zhlédnutých filmů naší oblíbené dvojky, které se kupodivu objevovaly i v našich kinech. Zřejmě totiž byly dostatečně proletářsky angažované a podávaly negativní obrázek o prohnilé kapitalistické cizině. Je to fakt, jelikož ve svých rolích měli Bud a Terence většinou hluboko do kapsy.

I z těchto důvodů jsem hru Bud Spencer & Terence Hill - Slaps and Beans podpořil po úspěšné Kickstarterové kampani zakoupením Early Access verze na Steamu, abych si nostalgicky připomněl vzpomínky na staré časy. Ihned po spuštění hry na vás koukne logo se Spencerovou produkční společností, z čehož vyplývá evidentní oficiální licence.

Příběh přebírá ikonické momenty a scény z nejrůznějších bijáků s oběma protagonisty, z nichž autoři vytvořili nový příběh, v němž se jeho protagonisté ženou nejen za penězi, ale i za unesenou dívčinou. Lokace se odehrávají v pestrých a odlišných prostředích, počínaje divokým západem, přes pouliční bitky, prales či pláž až po podzemní nepřátelská doupata a laboratoře. Znalci je jistě budou schopni přiřadit ke správným filmům. Rovněž soundtrack jste mohli slyšet ve filmech.

Bohužel hra není opatřena dabingem, který by dialogům slušel. Myslím, že určitě by nějaký imitátor byl schopen napodobit hlasy herců. Příběh je tak vyprávěn pouze formou textových sekvencí, které manuálně odklepáváte. Což působí docela chudě až amatérsky v kombinaci s profesionální licencí. Výtku mám ke způsobu ukončování dialogových sekvencí, například při opakování úrovně. Bohužel je nejde ukončit, ale musíte je převíjet dopředu jako starou “véháesku”. Což poněkud zdržuje.

Hra samotná je pixel artovou bojovkou, či možná lépe mlátičkou. Chopíte se Buda či Terence dle vaší volby (nebo obou při kooperativním hraní) a mlátíte a fackujete padouchy, kteří k vám nabíhají z různých stran. Máte k dispozici možnost krytí, neomezený základní a pak ještě silný úder, kterým ale nemůžete jenom tak plýtvat. Rozvržení kláves je poněkud netypické, ale dá se na něj zvyknout, autoři jej volili určitě tak, aby se vešli dva hráči k jedné klávesnici. Samozřejmě s gamepadem bude možná ergonomie ovládání lepší.

Díky hojnému počtu nepřátel moje hraní zprvu sestávalo z poněkud chaotického mlácení do kláves, což bylo poměrně stereotypní. Avšak jak postupně pokračujete hrou, zjistíte a naučíte se vhodné použití úderů v kombinaci s krytím a váš boj začnete mít pod kontrolou. Samozřejmě nejde o precizní bojovku, zejména díky záplavě panáčků na obrazovce a omezeným možnostem manévrování. Při akci má každý hrdina specifický bojový styl, speciální údery a chvaty odpovídají filmovým předlohám. Občas narazíte na boss fighty, které vyžadují specifickou taktiku, abyste se “šéfům” dostali na kobylku.

Navíc můžete při boji používat odhozené či nalezené předměty, takže poté, co se třeba posílíte životodárným tekutým chlebem českého (a jak vidno i italského) lidu, můžete mafiánům hodit na hlavu pivní sklenici. Nebo ji protivníku roztřískat o hlavu. Akce je postupem času docela stereotypní i přes odlišné typy nepřátel, a tak není divu, že autoři zařadili četné minihry pro oživení. Házení ovoce, střelba z koltu na cíl, soutěž v pojídání hotdogů nebo stíhání vozidel na motorce či v autě. A dokonce samostatná závodní mise, byť s docela prachmizerným jízdním modelem.

Grafika je krásně pixelartová, což odpovídá retro duchu starých filmů, detaily jsou značně propracované a hra kupodivu přináší poměrně věrné podání hrdinů. Nicméně animace je poněkud trhaná, což je dáno zřejmě grafickým zpracováním. Co říci o doprovodné hudbě? Pro samostatný poslech je zcela nevhodná - kdo by chtěl poslouchat italské odrhovačky, že. Ale ve hře dokonale dotváří filmové scény a prostě k Budovi a Terencovi patří.

Hra není dlouhá a zabere cca 4-5 hodin, já mám nahráno 9 hodin, jelikož jsem hru procházel dvakrát. Druhý průchod jsem ale nedokončil. Na nejtěžší obtížnost jsem se totiž zasekl na pláži a dále se mi již nepodařilo probít. Možná pokud bych si najal parťáka, tak ve dvou v kooperativním režimu by hra šla lépe.

Bud Spencer & Terence Hill - Slaps and Beans je z hlediska hratelnosti průměrnou mlátičkou a pokud by hra neměla své specifické hrdiny, filmové pozadí a masivní dávku humoru, asi by po ní neštěkl ani pes. Pokud byste totiž zaměnili Buda s Terencem za jiné generické hrdiny, ničím objevným titul nebude vyčnívat z řady. Takto se pro mě jedná o mírný nadprůměr, nic víc. U fanoušků titulní dvojice bude hodnocení jistě vyšší.

Pro: Česká lokalizace. Věrnost originálu. Četné vtípky a humor. Pěkná pixelartová grafika.

Proti: Stereotypní hratelnost. Absence dabingu. Rozložení kláves.

+23

LEGO Harry Potter: Years 5-7

  • PC 90
První díl LEGO zpracování příběhů Harryho Pottera jsem si nesmírně užil a šlo pro mě o doposud nejlepší dohranou LEGO hru. Jak můžete ostatně poznat z komentáře , v němž jsem se rozplýval nad kvalitami titulu. Doufal jsem, že při práci na pokračování designéři zůstanou u vysoko nastavené kvalitativní laťky. Naštěstí se jim dílo podařilo a mohl jsem si lebedit herním blahem i u dospělejších dobrodružství Harryho Pottera.

LEGO Harry Potter: Years 5-7 podává ve zkrácené a kompaktní formě knižní i filmový příběh J.K. Rowlingové a musím říci, že se drží originálu se zařazením klíčových scén bez zbytečné omáčky a příběhová linie je zábavná, když je navíc okořeněná různými vtípky a žertovnými animacemi, jak to TT Games umí. Navíc s ještě bez dabingu s roztomilým žvatláním postaviček. Ačkoliv příběh má temné pozadí, i scény, v nichž kupříkladu umírají klíčoví hrdinové, jsou podány nenásilně, s grácií a odlehčením a díky tomu jsou přístupné i dětskému publiku. Nicméně temné vyznění druhá polovina Harryho ságy přece jen má, na rozdíl od prvních dětských bradavických let.

Zpracování i principy hratelnosti navazují na první ságu a tím pádem i všechny ostatní LEGO hry. Dostáváte obvyklou nadílku pátrání, přemýšlení, šmejdění, rozbíjení a opětovného skládání LEGO dílků ve smysluplné celky, abyste se posunuli dále v ději. Občas okořeněné nenásilnými souboji, kterých je zde o chloupek víc než v časech Voldemortem nepostižených Bradavic. Postavičky opět disponují magickými silami, jež si postupně odemykáte, navíc každá z nich má svou specifickou klíčovou schopnost, takže se nevyhnete spolupráci.

Opět máte možnost poznat ikonická místa Potterových příběhů, která můžete podrobně prozkoumat a najít v nich všechna tajemství. K dispozici dostanete celé osazenstvo obyvatel Bradavic, řadu klíčových či naopak bezvýznamných postav, která si později můžete po zakoupení vybrat a použít ve volné hře.

Zatímco v předchozí Harryho hře jsem trošku tápal a snažil se najít co nejvíce tajemství hned při vstupu do každé místnosti, při procházení druhým dílem jsem se nechal vést designéry a postupoval jsem přesně tak, jak mě navigující duchové provázeli po Bradavicích. Dostal jsem tak konzistentní příběh, nepřerušovaný násilným rozdělením na levely, protože ve hře pěkně jednotně splývá průzkum Bradavic a výuka kouzel s příběhovými úrovněmi, jež jsou navozeny videosekvencemi, což pomáhá vytvořit souvislý příběh, takže vás nic neruší a můžete nerušeně prožívat děj.

Po dohrání kampaně se vám nabídnou nekonečné možnosti volné hry. Tentokrát již celkem 24 samostatných levelů, v nichž musíte sesbírat všechno, co se dá, s pomocí sbírky charakterů s různými schopnostmi. A samozřejmě kompletně celé Bradavice, jež vám otvírají své brány. Hledáte cihličky, pomáháte studentům v nesnázích, sbíráte části erbu, prostě mnoho hodin zábavy. Hledání usnadňuje nový bonusový power up - podrobný ukazatel indikující, co je potřebné v lokaci splnit. Takže tentokrát poznáte, kde vám co chybí a nemusíte tápat, jako já v prvním díle. Mně to jako obvykle u LEGO titulů nedalo a sesbíral jsem všechno na 100%, což mi poskytlo dokonalou satisfakci z dohrání. Herní dobu jsem měl tentokrát kratší, zřejmě díky zmiňovanému plynulejšímu průchodu, a činila cca 40 hodin.

Hra běží po technické stránce solidně bez komplikací, opatřil jsem si ji crackem, abych nemusel pracovat s DVD médiem. Nicméně se projevila opět drobná nuance, jako v podstatě zatím u každé mojí LEGO hry, kdy mi hra neukládala konfiguraci kláves, a po každém spuštění jsem si je musel ručně nastavovat. Ale to je jenom maličká muška.

LEGO Harry Potter: Years 5 - 7 se opravdu povedl a navázal skvěle na první díl. Pokud hledáte nenásilnou a zábavnou akční arkádu s nutností objevování a pátrání, hra je přesně pro vás. A jestli si k tomu hrajete rádi s dánskými LEGO kostičkami, tím spíše.

Pro: Věrně zpracovaná předloha. Dlouhá herní doba. Zábava, příjemná obtížnost, humor.

Proti: Neukládala se mi konfigurace ovládání. Drobné grafické chybičky.

+17

Deadpool

  • PC 75
Herní výzva 2019 - Kategorie č. 4 - S humorem jde všechno lépe (Hard)

Jako zástupce do žertovně zaměřeného 4. bodu Herní výzvy jsem si zvolil Marvelovského hrdinu Deadpoola. Tato známá komiksová i filmová postava je typická svým všudypřítomným drsným a nekorektním humorem, tudíž do škatulky sedí přímo dokonale. Deadpoola (alespoň ve verzi pro PC) je v současné době poměrně obtížné sehnat, jelikož byl stažen ze Steamu, ale prostřednictvím šedých distribučních kanálů se mi jej podařilo získat. Jistě dostačuje i verze z 266. čísla Score, která je ale ochuzena o online prvky, zejména výzvy a achievementy.

Měl jsem před rozehráním dojem, že je Deadpool především bojovkou, z čehož pro mě vyplývaly určité obavy, jelikož v tomto žánru nedosahuji zrovna převratných výsledků. Samozřejmě je boj nablízko prioritou a nepřátele můžete porcovat pomocí mečů, saiů a také mocné palice, a to klasickým a těžkým úderem. Naštěstí je nedílnou součástí bojové taktiky i střelba z pistolí, brokovnic, samopalu a plazmové pušky, kterou samozřejmě můžete kombinovat se studenými bojovými prostředky.

Akce většinou spočívá ve zběsilém bušením do tlačítek úderů v kombinaci s klávesou pro vykrývání, podobně jako v Batmanovských hrách od Rocksteady. Přičemž se někdy hodí vzdálenější protivníky napřed eliminovat střelami z palných zbraní. K tomu se navíc občas objevují tužší potvoráci, jejichž likvidace vyžaduje specifickou taktiku. Úspěšný řetězec úderů se pěkně sčítá a za provedená komba se vám plní proužek tzv. Momenta a dalších dvou speciálních útoků, po jejichž použití docílíte opravdu zničujících ataků. Takže vaše skóre utěšeně naskakuje a obrazovka se mění v déšť krve a odsekaných údů a hlav, jelikož Deadpool brutalitou příliš nešetří.

Nicméně boj není nic převratného a originálního, co bychom v jiných hrách neviděli. Navíc jsem docela zápolil s prstokladem kláves, které mi nešly kloudně nakonfigurovat a nešly mi ideálně na klávesnici k ruce. Takže pokročilejší komba a speciální údery se mi příliš nedařily a boj tak v mém podání ztrácel na plynulosti. Po úrovni se ještě všude povalují terčíky, které poslouží jako měna k nákupům vylepšení Deadpoolových vlastností i zbraní, takže se náš prostořeký hrdina stává silnější a lépe vybaven.

To, co ční titul hlavně zajímavým, je samotný Deadpool, jehož postava s sebou přináší notnou porci humoru. Samozřejmě černého a politicky nekorektního, sám se divím, že hra prošla bez závad schvalovacími procedurami. Přímočará brutalita, sexistické narážky spolu s odhalenými děvami, neustálé Deadpoolovy komentáře, hlody a hlášky, včetně typického čtvrtého rozměru, kdy náš hrdina promlouvá k hráči, to vše se na nás řítí s rychlou kadencí. I když jsem měl k dispozici češtinu, tak když Deadpool komentuje situaci při boji, díky líté akci se to všechno prostě nedalo stíhat. I tak se koutky během hraní permanentně cukají a roztahují k úsměvu.

Vše začíná už v Deadpoolově brlohu, který prozkoumáváme a pátráme po tajných zákoutích a hned prvních pár achievementů se dá najít právě zde. Třeba když připravíme pořádnou porci palačinek. Aby vše nebylo stereotypní a neotlačily se nám prsty, tak se tvůrci snaží i o žánrové vsuvky. Úvod by se s přimhouřením oka dal považovat za adventuru a na několika místech se setkáme s plošinovkovými sekvencemi. Místy je dokonce třeba vyřešit jednoduchý puzzle, abychom si zpřístupnili cestu dále.

Kromě kampaně si můžeme projít výzvami, v nichž musíme v časovém limitu zlikvidovat nájezdy postupně tužších nepřátel s cílem získat co nejlepší skóre. Pokud máte Score verzi, i bez nich základní příběh dokonale stačí k hernímu vyžití a moje herní doba činila 7.3 hodiny. Lepší hráči než já jistě docílí kratší herní doby, i tak je hra našlapaná zábavou a akcí. Připočítáme-li si dokonalou a stylovou grafickou prezentaci a povedený dabing, kvalita je zaručena. I když je přítomna celá řada vedlejších komiksových hrdinů, včetně asi nejznámějšího Wolverina, také laik komiksů neznalý si může udělat obrázek díky informačním kartám.

Hru lze doporučit každému akčnímu fanouškovi, zejména komiksově zaměřenému. Relativně nízkých 75% dávám za relativně neoriginální a mnohokrát viděnou hratelnost a taky za nemožnost konfigurace kláves, což mi trochu kazilo herní zážitek. Ale určitě si Deadpoola zkuste a dobře se pobavíte.

Pro: Všudypřítomný humor. Rychlý spád. Zábavná akce. Brutalita. Věrnost předloze.

Proti: Krkolomné ovládání

+22

12 Labours of Hercules VIII: How I Met Megara

  • PC 65
Herní výzva 2019 - Kategorie č. 1 - Lovec trofejí (Light)

12 úkolů pro Herkula, jak hru tituluje český vydavatel, je nekonečná série nenáročných budovatelských strategií, tzv. “obsluhovaček”, kterýžto název si firma Špidla dokonce nechala zaregistrovat jako ochrannou známku (spolu s hledačkami a spojovačkami).

Stalo se pro mě tradicí, že jsem si doposud žádné pokračování ságy nenechal ujít, a tak i to osmé nebylo výjimkou. Navíc jsem si ho zařadil i do Herní výzvy, konkrétně v první kategorii, v níž musíme sesbírat co nejvíce achievementů. Tudíž mi nezbývá nic jiného, než se chopit sepsání komentáře, což jsem původně neměl v plánu. V tomto případě není totiž úplně jednoduché napsat něco smysluplného, jelikož všechny díly série jsou po stránce herních principů naprosto identické.

I v osmé části 12 Labours of Hercules ovládáte převážně dělníky, kteří vykonávají špinavou práci, sbírají suroviny (jídlo, dřevo a zlato), budují či opravují stavby. Speciální úkony koná Hercules, využívající své hrubé síly k likvidaci objemných balvanů, ledových monolitů skrývajících rostliny, a dalších podobných těžkotonážních překážek. Jeho žena Megara zase umí oživit keře produkující ovoce. Medusa poslouží k zabíjení mystických bytostí, mumií a minotaurů.

To vše není nic nového a viděli jsme to již sedmkrát předtím. Ale ačkoliv změny v herním designu jsou pouze kosmetické, stále mě baví to hemžení na obrazovce. Zpočátku je prostor po okraj vyplněn jídlem, dřevem, kameny, keříky s ovocem, rozbitými můstky a vším možným, co je třeba postavit, opravit či vylepšit. Aby se pak v závěru cestičky uvolnily a otroci získají ke svému maratonskému běhu prostorné a dlouhé tratě, takže jim to pěkně sviští.

Novinek je v osmém díle opravdu pramálo. Grafika i hudba odpovídá předchozím standardům. Rozdíl najdete v časovém zařazení aktuální příběhové linky, jež se stává prequelem a posouvá nás až na samotný počátek, kdy se Zeus vydá na putování za záchranou své unesené budoucí chotě Megary. Jedinou změnou v level designu jsou tajné oblasti, což je ovšem trochu nadnesený název, jelikož je nemusíte nikterak objevovat, a tak jako tak se k nim propracujete v rámci řešení úrovně. Najdete v nich obvykle větší zásobu surovin, což vás může nakopnout a urychlíte si tak postup.

Obtížnost je stále nastavena pro casual hráče. Nicméně na střední obtížnost jsem musel některé pasáže pro dobrý pocit ze zisku tří hvězdiček opakovat. Je třeba občas zapojit mozek a přemýšlet o strategii, a nikoliv jen slepě klikat na vše možné. Podařilo se mi získat 21 z celkových 24 achievementů, zbytek je pro mě nedosažitelný. Překonat časový limit vývojářů je zkrátka pro mne nadlidský úkol.

Osmý díl zatím nekonečné série 12 Labours of Hercules se tedy nese v zavedených a osvědčených standardech. Nedokážu si představit, že bych hru hrál v kuse, ale na odreagování před spaním u notebooku je ideální. Zatímco budu čekat na další díl, přenesu se k pokračování Emilky Holubové.

Pro: Zábavná hratelnost. Příjemná obtížnost.

Proti: Stále to samé. Minimální snaha o inovace.

+16

Sherlock Holmes and the Hound of the Baskervilles

  • PC 80
Herní výzva 2019 - Kategorie č. 5 - Adaptace (Light)

Sherlock Holmes and the Hound of the Baskervilles je levobočkem tradiční série adventur se známým detektivem od firmy Frogwares. Tentokrát je určený pro nenáročné publikum, takže je titul zpracován jako tradiční hidden object “hledačka ”.

Hru jsem si zvolil do Herní výzvy jako titul vytvořený na motivy literární předlohy. Nicméně autoři z Doylovy knihy převzali pouze základní motiv psí příšery terorizující rodinu nebohých Baskervillů a knize odpovídá pouze úvodní sekvence, v níž se svěřuje Henry Baskerville slavnému detektivovi do jeho služeb.

Zbytek děje se nese výhradně ve fantaziích scénáristů. Jsem rád, že autory nenapadlo jako hlavní osobu použít nějakou ženskou hrdinku, v titulních úlohách tak vystupují hrdinové knižního vydání příběhu. Sherlock se svým věrným souputníkem dr. Watsonem se ocitají v sídle Baskervillů. Vaším úkolem je postupně osvobodit z kletby všech sedm členů rodu a samozřejmě zachránit Henryho Baskervilla a zlikvidovat psí příšeru.

Hratelnost se nese v typickém hidden object adventurním stylu. Zkoumáte a postupně si zpřístupňujete jednotlivé komnaty, sbíráte předměty, řešíte hádanky a pátráte po ukrytém haraburdí všeho druhu na pěkně vyvedených obrazovkách ve staroanglickém stylu. Hledání objektů nevybočuje z žánrového schématu, hra už má pár let za sebou, a tak pouze vyzobáváte předměty bez nutnosti interakcí, kombinování a podobných hrátek, které se v moderních hrách tohoto typu objevují.

Vývojáři si ale pro nás připravili inovace v herním designu, se kterými jsem se doposud nesetkal, a které pozitivně oživují herní systém. V první řadě jsou to přechody mezi časovými dimenzemi v jednotlivých místnostech. Dostáváte se do minulosti bezprostředně po úmrtí jednotlivých členů rodiny Baskervillů a stejnou místnost pak prohledáváte začerstva přímo po spáchání zločinu.

Pokud se vám postupně podaří sesbírat potřebný počet dílků štítu, osvobodíte jednotlivé členy rodiny z prokletí. Ale hlavně získáváte speciální schopnosti, jako například osvětlení temných koutů, mocnou sílu umožňující rozbíjet pevné předměty a další. Obě tyto novinky oživují hru a nutí zapojit více možných alternativ při řešení jednotlivých lokací. Hra tak není stereotypní a vůbec nenudí.

Sherlock Holmes and the Hound of the Baskervilles se hraje velice příjemně, obtížnost je dobře nastavená i na hard, díky časovým posunům i schopnostem je hra pestrá a nemusíte jenom slepě klikat, ale potřebujete i zapojit mozek. Puzzly a hádanky jsou většinou zvládnutelné, tedy až na dva hlavolamy, na které jsem už neměl trpělivost a přeskočil je. Jinak šlo vše jako na drátkách. Interface a mapa jsou rovněž komfortní a pohodlné. Kromě interiérů sídla se posléze dostanete i do exteriérů, takže také vizuál je pestrý a graficky solidně zpracovaný, i když obrazovky jsou převážně statické.

Sherlock Holmes a Pes Baskervillský mi tak poskytl téměř šest hodin příjemné zábavy a pokud bych vydržel s trpělivostí a vyluštil všechny hádanky, podařilo by se mi splnit všechny achievementy. Pokud chcete hidden object hru s inovativními prvky hratelnosti, Sherlocka doporučuji všemi deseti.

Pro: Pěkná grafika a atmosféra. Inovace - schopnosti, časové posuny. Zábava po celou dobu hry

Proti: Neodpovídá knize. Až příliš statická grafika

+20

9 Clues: The Secret of Serpent Creek

  • PC 70
K této hře mě přivedl sice krátký, ale velice pochvalný komentář kolegy jménem 666joxer. Co mě hlavně zaujalo, byla deklarovaná inspirace H. P. Lovecraftem a zejména povídkou Stín nad Innsmouthem, což mi na casual hru připadá poněkud neobvyklé.

Nicméně to není tak horké a nečekejte žádný horor. 9 Clues je příjemná hidden object adventure od osvědčeného polského vydavatele Artifex Mundi. Hraje se jako spousta jiných podobných her, střídá se adventurní průzkum lokací prokládaný obrazovkami s hledáním objektů. K tomu navíc rébusy, které nevyčnívají ze zavedeného standardu podobných her a nic originálního zde nečekejte.

Jedinou inovací inovací je detektivní ohledání místa činu, kdy šmejdíte po obrazovce a blikající světélko vám indikuje potřebnou stopu. Po nalezení všech stop se vám přehraje rekonstrukce průběhu zločinu. Hra odsýpá velice svižně a je poměrně jednoduchá, nečekají vás žádné zádrhely a vše odsýpá bez problémů, předměty se hledají dobře, hádanky nezdržují, prostě taková relaxační oddychovka.

A co je lovecraftovského na hře? Určitá podobnost s Innsmouthem tady je, v příběhu hledáte zmizelou kamarádku ve městě, jež je plné podivných a nekomunikujících obyvatel, s všudypřítomným hadím kultem na pozadí. Ale hlubší okultní význam, natož nějakého Cthulhu, nikde nepotkáte. Atmosféře trochu škodí až cartoonové vyznění kresby. Ale na poměry hledaček jde opravdu o temnější dílko. Dokonce na vás vybafne mrtvola v rakvi a hlavní záporák inspiraci v díle tajemného pána z Providence nezapře. Ale to je asi vše.

První díl 9 Clues série se mi nicméně líbil, jedná se o nadprůměrný titul v žánru, se solidní prezentací i atmosférou. Ale celkově výš než mých 70% v hodnocení jít nemůžu. Nicméně k druhému dílu série se určitě vrátím.

Poznámka: Hra je vhodným titulem do 1. kategorie Herní výzvy 2019 určené hledačům achievementů. Achievementy totiž získáte velmi snadno. Až na jeden - ve hře musíte najít celkem 9 skrytých otazníků, které se hledají někdy dosti těžko a dva jsem přehlédl. Takže kdo by šel v 1. kategorii na hardcore, tak doporučuji se kouknout před ukončením hry na návod, ať nemusíte hrát znovu.

Pro: Temná atmosféra. Solidní prezentace. Jednoduchý průběh bez zákysů. Detektivní puzzle

Proti: Nic originálního. Cartoonové vyznění jinak solidní grafiky. Mnohokrát viděné puzzly.

+12

Contrast

  • PC 70
Hra Contrast je titulem založeným na hrátkách s kontrasty světla a stínů a v tomto směru jej název dokonale vystihuje. Jedná se o zajímavou směsíci žánrů - logickou 3D adventuru kombinovanou s arkádovou plošinovkou. To vše v atraktivním audiovizuálním zpracování.

Hlavní protagonistkou je holčička Didi, nacházející se v neutěšené rodinné situaci. Rodina je bez otce a matka - kabaretní tanečnice - na výchovu nemá čas. Didi se vrhá do nočních toulek městem, snaží se zachránit rodinu a přivést tatínka zpátky za pomoci imaginární dospělé kamarádky Dawn, za kterou hrajete. Dawn je pěkná, vysoká a elegantní šťabajzna, která následuje Didi do ulic zešeřelého města a plní úkoly, co vám děvčátko zadává.

Městské ulice jsou zpracovány velice hezky a jsou pastvou pro oči. V kombinaci s jazzovým soundtrackem dokonale vystihují nostalgickou atmosféru 20. let. Tmavé barvy projasňují jednak neóny, různé plakáty a poutače, ale hlavně světlo vycházející z pouličních lamp a reflektorů. A právě světlo a vrhané stíny dodávají hře na originalitě. Ty mimochodem hrají roli i v cut scénách, kde postavy (kromě hlavních postav obou dívek) jsou také zobrazeny ve stínové podobě.

Zatímco v běžném herním režimu se Dawn pohybuje jako Lara Croft v typickém stylu 3D adventur, pokud jste v příhodné pozici, můžete se přepnout do 2D módu a vrhané stíny využíváte jako základnu pro platformový režim, ve kterém se po nich proskákáte k cíli, kam se za normálních okolností nemáte šanci dostat.

Ve hře není žádná akce v podobě střelby nebo zabíjení nepřátel. Hlavní náplní je výhradně prozkoumávání prostředí, pátrání a přemýšlení o správné cestě, a taky hledání sběratelských předmětů vysvětlující okolnosti příběhového pozadí. Potřebujete sbírat též světélka (luminaries), jež využíváte ke spouštění aktivních míst. V počátku hry si zvykáte chvíli na ovládání, jež mi zpočátku trochu činilo obtíže s koordinací, ale posléze mi přešlo jakž takž do krve. Nicméně takové elegantní pohyby jako v traileru jsem v žádném případě nepředváděl.

V prvním aktu převažují zřejmě na rozehřátí úkoly zaměřené na hledání správné cesty, ale později hra vrší zejména logické problémy s nutností používání předmětů. Zde je tempo pomalejší a puzzle mají navrch, což se mi jevilo méně atraktivní než na začátku a hra mi odsýpala znatelně pomaleji. Puzzle nejsou příliš obtížné, potřebujete zejména prostorovou představivost. Nicméně dvakrát jsem musel nahlédnout na YouTube návod.

V prvním případě jsem opravdu nepřišel na správnou kombinaci siluety přístroje, abych přenesl kouli na plošinku. A v druhém případě se projevil nedostatek patrně v enginu hry. Stalo se mi totiž, že jsem úkol nevyřešil tak jak hra plánovala (přenesením bedny pomocí kuželu světla ve stínovém obraze). Ve hře jsem předmět nesl v rukách a došlo k mému pádu do propasti. Po loadingu se bedna kupodivu ocitla na cílovém místě.

Podobná situace nastala ještě třikrát. Jednak mě po pár neúspěšných pokusech o přeskok ulice hra sama přenesla na druhou stranu. A ještě v místě, kde musím vystřelit z kanónu, mi taky hra přeskočila animaci. V prvním aktu se mi ani nevím jak podařilo dostat na balkón v baru po jakémsi věšáku, i když jsem se tam měl dostat pomocí stínů z druhé strany.

Naštěstí hra není příliš dlouhá a tak mě ani puzzly ani zmíněné řekněme bugy nepřestaly bavit a dostavil se zajímavý konec. Tím pádem jsem hrou prošel úspěšně, dokonce se všemi achievementy, a lze si odškrtnout poslední čárku do letošní Herní výzvy.

Pokud vše shrnu, Contrast nabízí příjemný audiovizuální zážitek i lidský a uvěřitelný příběh. Co mi však chybělo, je aspoň trocha akce, jedinou pistoli uvidíte v cutscéně s probíhajícím sporem matky a otce. Ale herní doba je volena ideálně a i přes pomalejší a komplikovanější závěr se nuda nedostavila. Takže Contrast určitě fanouškům zejména umělecky zaměřených her doporučuji.

Pro: Audiovizuální zpracování. Dobová atmosféra. Originální námět a hratelnost. Adekvátní délka.

Proti: Přílišné zaměření na puzzly v druhé polovině hry. Problémy v některých situacích ve hře.

+17

Kholat

  • PC 65
Herní výzva 2018 - Kategorie č. 6 - Sousedy si nevybereš (Light)

Když jsem před časem zhlédl na DVD poměrně nepovedený film Záhada Hory mrtvých, uvědomil jsem si, že v poličce se mi schovává poměrně bohatě vybavená originálka od Comgadu jménem Kholat s podobným námětem. A když jsem popátral na Databázi, hru vytvořili polští autoři, a tudíž dobře posloužila do Herní výzvy, i když pouze v “light” variantě.

S chutí jsem se pustil ve vánočním období do hraní v domnění, že si spravím negativní filmový dojem, nicméně hra ve mě vyvolala také rozporuplné pocity. Kholat zpracovává poměrně atraktivní téma - rekonstrukci tragédie nešťastné Ďatlovovy výpravy, jejíž příčiny nebyly nikdy objasněny a vyrojil se nesčetný počet spikleneckých teorií. Strašidelné pozadí celé historie napovídá, že Kholat má hororové zaměření.

Ve hře se snažíte pátrat po stopách Ďatlova a jeho kolegů. Příběh je rozdělen do 3 aktů. Ten první navozuje úvodní atmosféru. Vystupujete na překrásně zpracovaném sovětském venkovském nádraží a po krátké procházce zimní krajinou náhle padáte do bílé prázdnoty, v níž se na pozadí objevuje silueta Mrtvé hory Kholat. Třetí část představuje závěrečný a nic moc nevysvětlující epilog. Vlastní hru tak prožíváte ve druhém aktu v přibližně 5-6 hodinách.

Ačkoliv se hra honosí hvězdným anglickým hercem Seanem Beanem v roli vypravěče, ten se může předvést pouze při čtení textů a ve hře se jeho hlas mihne jen na pár chvil v některých klíčových okamžicích. Příběh jako takový ve hře totiž není. Objevíte se u stanu poblíž hory Kholat a vše, co máte, je kompas, baterka a mapa oblasti. Jediné vaše vodítko co dělat, je devět souřadnic, které můžete v libovolném pořadí navštívit.

Kholat je tedy explorační adventurou (či také walking simulátorem), ve které procházíte krajinou a hledáte střípky mozaiky, které zaznamenává hra do deníku a postupně se kompletují události a celý příběh, jenž si pak můžete nechat odvyprávět nebo přečíst. Dlužno podotknout, že pro mě i tak zbývalo víc otazníků než odpovědí, možná proto, že jsem nenašel zdaleka vše, co se nalézt dá.

Grafika Kholatu je překrásná. Ocitáte se v zimní sibiřské krajině, kde je zima jako v Rusku, přičemž vystřídáte lesní zákoutí, skalnaté průchody, jeskyně i výstupy na skalní masivy i na vrchol samotné Hory mrtvých. Do toho všeho vánice, mlha, sníh, temnota, na pozadí hrůzostrašné zvuky vichřice, vytí vlků. Vše laděné do odstínů bílé a šedé barvy. Atmosféra je tak perfektní a pokud přidáme ambientní zvuky a hudební podkres, běhá vám místy mráz po zádech.

Prostředí je sice hezké, ale vlastní explorace a pátrání v šedivé zimní krajině není příliš zábavné. Tím spíš, že za použití pouhého kompasu a mapy jsem měl veliké problémy s orientací, jelikož vaše poloha se v mapě nezobrazuje. Což místy hraničilo až s frustrací. Holt jsem nechodil do skautu a Pionýra mám za sebou už před dávnými lety. Takže hledání cílů bylo v mém případě mnohdy spíše dílem náhody než cílevědomé cesty. Naštěstí nalezené kóty a poznámky se do mapy zanesou, takže časem je orientace přece jen snazší.

Postupem času se pomalé chození krajnou stává monotónní. Rychlejšímu postupu nepomáhá ani pomalá chůze, protože sprint skončí po určité době supěním hlavního hrdiny. Většinou času jsem tak kombinoval indiánskou chůzi - pochod střídaný s krátkým poklusem.

Jediné oživení šedivé krajiny představují různé sekvence předcházející cílovému místu, které zpestří šedé prostředí. Například siluety prchajících členů výpravy, postavy pozorující ruiny kostela, spálený les či rozsvěcující se ohně. Tyto scenérie jednak oživí šedavou krajinu svým oranžovým či ohnivým zabarvením, a také napomáhají dosažení hrůzostrašné atmosféry, což doplňují i promluvy tajemného hlasu. Nalezení cíle vede k pouhému nalezení poznámek v deníku, jindy zase musíte prchat před oranžovým dýmem skrývajícím démona.

Démon představuje v podstatě jediné smrtelné nebezpečí (pomineme-li několik pastí na medvědy umně skrytými ve sněhu), před kterým je třeba se mít na pozoru, nicméně pokud si ho všimnete včas, tak se vám většinou podaří utéci. Prozradí se obvykle ohnivými stopami nebo mručením, občas si ho můžete všimnout jako černé siluety.

Někdy bohužel skončíte v jeho spárech, což vede k okamžiku leknutí, vašemu úmrtí a loadingu pozice. Zde je trošku problém, hra se ukládá pouze po sebrání poznámky nebo po dosažení příběhového milníku. Takže pokud si delší dobu bloumáte bez nalezení aktivního místa a jako naschvál do příšery narazíte, máte smůlu a váš prochozený čas ztratíte.

Osamělé zdánlivě volné bloudění v krajině bylo pro mě originální a ve spojení se špatnou orientací mi připomíná tehdejší dobu bez mobilů či jiných moderních vymožeností. Ale podání příběhu mohlo být lepší a třeba by pátrání nebylo tak monotónní. Třeba by plynulosti a jasnějšímu vyprávění prospělo postupné zadávání míst potřebné prozkoumat, aby měl příběh určitý spád a systém.

Takhle mám pocit, že to nejstrašidelnější místo ve hře v podobě chaty jsem navštívil hned jako první. V této souvislosti musím zmínit poněkud komickou situaci s démonem. Když se mi po několika pokusech podařilo dostat do domku, příšera se nacházela v poněkud nepatřičné pozici ve skříni a nevím, jestli to byl tvůrčí záměr nebo bug.

Kholat je podle mého názoru do určité míry titulem s promarněným potenciálem. Zatracovat se určitě nedá, zpracování krajiny a atmosféra je perfektní, i námět na podkladě skutečné události. Ovšem těm, co hledají více herní náplně než hledání a bloumání po krajině, toho Kholat více nenabídne.

Pro: Grafické zpracování krajiny. Zvuk a soundtrack. Atmosféra. Podle skutečné události.

Proti: Monotónní putování. Špatná orientace. Ne zcela ideálně pojatý příběh.

+22

Transformers: War for Cybertron

  • PC 75
Herní výzva 2018 - Kategorie č. 1 - Tehdy to začalo (Hardcore)

Hra Transformers: War for Cybertron byla pro mě velice příjemným překvapením v rámci Herní výzvy. Vyšla v červnu roku 2010, když jsem se připojil na Databázi, i když tehdy zcela bez aktivity. Nic jsem od této akce z třetí osoby nečekal, a o to víc jsem byl potěšen, jaký zábavný titul autoři z High Moon Studios připravili.

Hra staví zejména na oblíbených Transformerech. Tentokrát ale nejde o hru podle filmu, ale o samostatně stojící příběh. Ve hře si zahrajete kampaň za Autoboty i Deceptikony, každá po šesti úrovních. Zastoupeny jsou všechny známé postavy, takže zejména fanoušek transformujících se golemů si přijde na své.

Hra je navenek typickou moderní akcí z pohledu třetí osoby, s lineárním průběhem, částečnou možností regenerace zdraví, výraznými barevnými značkami upozorňujícími na to, kudy se dát nebo co provést. Klasickým problémem moderních her (či konzolových portů?) je nemožnost konfigurace ovládání. Takže v tomto směru nic převratného a hráč klasického střihu si může odzívnout.

Ale to, na čem hra staví, je perfektně vybudovaná atmosféra. Produkční hodnoty jsou na velice solidní úrovni, počínaje videosekvencemi, plnohodnotným dabingem nejspíše i včetně známých herců, a grafickým zpracováním. Levely věrně zobrazují apokalyptický svět ocelových monster, boji zpustošené lokace i monstrózní stavby a sochy transformeřích vůdců.

Na počátku každé mise si můžete zvolit jednu ze tří postav podle vaší libosti, které plní úkoly dané příběhem. Spolu s vámi zvoleným charakterem vás doprovází další dva mechaničtí soudruzi ve zbrani. Ti bojují na vaší straně a mnohde dokážou notně pomoci v zapelitých situacích, nebo alespoň odvedou pozornost, což se hodí při soubojích s bossy, které vás čekají na závěr každého levelu.

Na začátku mapy disponujete pouze jednou zbraní, ale postupně se dají najít další zbraňové kousky, ať již blastery nebo různé typy kulometů, takže si užijete svého bojového stylu. I když se při boji doplňuje samostatně zdraví, je zde tato funkce omezena na jeden dílek, tudíž zemřít lze relativně snadno. Zdraví doplňujete sebráním léčívé kostky, které se obvykle nacházejí v boxech po úrovni.

Během hry můžete plynule přecházet morfováním v podobu vozidla, které je vybaveno poněkud silnější zbraní, čehož lze využívat při postřelování vzdálenějších cílů nebo bossů. V některých úsecích jsem měl trochu problém s municí, které byl relativní nedostatek. Je třeba občas prozkoumat lokaci a nehnat se slepě za cílem mise.

Vaše úkoly spočívají obvykle v nutnosti likvidace důležitých cílů, občas bráníme určitá místa před invazí, často za použití kulometů nebo kanónů, což likvidaci nepřátel dodává ten správný říz, akce rychle odsýpá bez zdržování. V některých misích také poletujeme v podobě letadla. Ukládání je vyřešeno formou checkpointů, které jsou voleny citlivě a nehrozí dlouhé opakování v případě problémů.

Na konci každé epizody vás čeká hektičtější úsek, kdy likvidujeme minibossy a každá kampaň končí monstrózním soubojem s finálním záporákem. Zejména likvidace finálního Deceptikona mi dala zabrat a děkuji synkovi za morální podporu a rady při boji, než jsem přišel, jak na něj. Obtížnost je jinak férová a užije si každý akčně zaměřený hráč. Co mě občas v boji zdržovalo, je občasná špatná reakce na akční tlačítko, zejména pokud jsem rychle potřeboval zasednout za ochranný kanón.

Pro ty, kdo mají rádi Transformers postavy, filmy či komiksy, je War for Cybertron jasnou volbou. Hra přináší profesionálně zpracovaný nový příběh z tohoto universa a ačkoliv se nejedná o převratný titul, dostanete solidní porci akce s kovovými monstry. Fanoušek Transformerů si může k mému hodnocení přidat klidně i 10% navíc.

Pro: Atmosféra. Masivní souboje. Rychlý spád. Prezentace. Masivní bitvy.

Proti: Linearita. Místy nedostatek munice. Nemožnost konfigurace ovládání. Někdy horší reakce na akční klávesu.

+17

Rad Rodgers

  • PC 80
Herní výzva 2018 - Kategorie č. 5 - Nervy z oceli (Hardcore)

Zejména starší hráči se jistě setkali s některým z sharewarových titulů od firem Apogee Software a Epic MegaGames. Nešlo o žádné originální a převratné tituly, ale poskytovaly příjemnou, povětšinou akční zábavu. A hlavně - první epizoda bývala vždy zdarma, takže se tyto hry hřály na hard discích prakticky všech retro hráčů. Navíc odstartovaly kariéru známých firem 3D Realms a Epic Games a taky nám poprvé představily nesmrtelného hrdinu jménem Duke Nukem.

Rad Rodgers vzdává hold těmto střílečkám devadesátých let. Zachovává klasickou hratelnost tradičních akčních plošinovek, ale přidává moderní grafické a zvukové zpracování. Nejde o žádnou revoluci, nepřidává žádné umělecké ideje či duchovní poselství. Jde o poctivou akční hru ze staré školy.

Hlavní postavou je rebelující vášnivý hráč videoher, Rad Rodgers, hojně využívající starou herní konzoli, které říká Dusty. Jak sám říká - Too Cool For School. Rad se po dlouhé herní seanci v noci náhle vzbudí a dostává se do útrob víru, který jej vtáhne do překrásně vizuálně zpracovaného světa, jenž se stává jeho vlastním herním dobrodružstvím. Za asistence své konzole Dustyho zachraňuje lesní svět před zkázou a musí osvobodit starý strom, strážce lesa.

Hra nabízí celkem 8 levelů a k tomu navíc náročný samostatný boss fight. Zpracování levelů je překrásné, hýří všemi barvami, každá úroveň má své samostatné grafické téma a Unreal Engine předvádí obvyklé grafické vychytávky. Hratelnost je ovšem i přes 3D zpracování typicky ve 2D, Rad svým blasterem likviduje četné nepřátele a potýká se s nástrahami prostředí.

Hra podobného typu musí hráče přitáhnout hratelností či jinými faktory přitažlivosti, když už postrádá na originalitě. V první řadě vás uchvátí hláškující kombo Rad + Dusty. Konzolový sidekick je poměrně originální, navíc s osvědčeným Jon St. Johnem za mikrofonem. I Rad jakožto zlobivý hošík je cool. Pokud se vám podaří sesbírat herní pokrývky hlavy a nasadí si přilbu, jakoby z oka vypadl Commanderu Keenovi.

Level design je taky poměrně vyvedený a celkem 8 map je sice relativně malý počet, avšak jednotlivé mapy jsou poměrně dlouhé. V každé z nich musíte sesbírat 4 kousky amuletu, provedení map není stereotypní a stále přibývají různé nástrahy i nepřátelé. Úrovně jsou plné tajných oblastí, které nám nabídnou power-upy nebo krystaly.

Pocit z herní akce je výborný, zaměřujete pomocí myši a nepřátelé se pěkně třesou, jak dostávají nakládačku blasterem, čemuž dopomáhají i pěkné vizuální efekty. Snad jen v některých úsecích byl zaměřovač špatně ve víru akce na obrazovce vidět, což mi vadilo zejména při boss fightu.

Rad Rodgers není pro malé děti, protože nepřátelé se pěkně krvavě rozprskávají, zejména pokud použijete některý z upgradů zbraně, kterých se na chvíli zmocníte. Také se dá najít legendární Excalibat z Rise of Triad - mocná baseballová pálka. Snad proto je přidána možnost Parenteral Locku a odstranit tak brutalitu.

Hra není žádnou procházkou růžovým sadem, některé úseky nebo minibossové vás dokážou potrápit, ale obtížnost je vyvážená a nejde o žádný hardcore, i méně zdatný adept plošinkového hraní si hru užije. Na tu nejvyšší obtížnost je nicméně hratelnost jen pro silné nervy, ale vše se dá zvládnout, i když jsem musel často zatínat zuby a moje herní doba činí více než 30 hodin.

Klasickou hratelnost do určité míry osvěžují úseky Pixelverse - paralelního světa, v němž musí Rusty opravit chyby ve skutečné realitě - chybějící plošinky, kámen bránící v cestě a podobně. Jejich provedení je buď ve formě labyrintu, ve kterém hledáme příslušný objekt, nebo v podobě logického puzzle, v němž musí Rusty pospojovat energetické koule a energii dovést do cíle.

Jako bonus autoři připravili tři Pogo Vertigo levely, v nichž skáčete na pogo sticku až na vrchol. Jsou zde jako odreagování od líté akce a i když se nedostanete až nahoru, hra vás pustí dále. Dobrému pocitu ze hry přispívá i řízný soundtrack od mého oblíbence Andrewa Hulshulta. Mixuje rockový základ s elektronickým doprovodem a dá se dobře poslouchat i samostatně.

Snad jako každá hra má Rad Rodgers určité drobné nedostatky. Kromě zmíněného kurzoru mi vadila nemožnost pohledu nahoru či dolů a zlepšení orientace, což někdy způsobilo náhodné pády. Taky se nelekejte pomalého startu hry, myslel jsem že se hra zasekla, ale program tak dlouho načítal data. Taky mě trochu mrzí, že prozatím nedošlo k rozvinutí příběhu o druhý svět, ten je sice naznačován na závěr hry, ale o jeho dokončení zatím nemáme informace.

Rad Rodgers je tedy velice povedeným akčním kouskem. Není originální, ale přináší příjemnou retro atmosféru devadesátých let, i když v moderním grafickém kabátku. Pro milovníky plošinovek je to povedená volba, i když nečekejte žádné umělecké experimenty. Já jsem si hru užil a těším se na nové levely, jež byly na THQ Nordic avizovány.

Pro: Retro atmosféra. Výrazné hlavní postavy. Rozsáhlé a propracované levely. Grafika a soundtrack.

Proti: Nemožnost rozhlížení. Někdy špatně viditelný kurzor. Neuzavřený příběh. Pomalý start hry.

+15

Cursed

  • PC 65
Cursed neboli Smlouva s ďáblem v české verzi od firmy Špidla Data Processing, je docela povedenou casual adventurou od studia Jetdogs, jež je známo jako distributor na DH oblíbené série 12 Labours of Hercules. Hru jsem dohrál v pokročilém režimu jako záložní “light” titul do 5. bodu Herní výzvy - Nervy z oceli. Naštěstí svou vyvolenou plošinovku se mi úspěšně podařilo zdolat, tudíž si Cursed mohu připsat pouze jako další zářez na pažbě do kolekce dohraných her.

Původně jsem se domníval, že se jedná o klasickou hidden object hru, ale ve skutečnosti se jedná o casual adventuru, pouze s hledáním a používáním předmětů a občasnými puzzly.

Hra je docela temně laděna, až hororově, i když jenom docela decentně, s přihlédnutím ke casual publiku. Pojednává o zamilovaném mladém páru, který plánuje svatbu. Snoubenec Albert dostane nabídku na bohatě honorované restaurátorské práce na tajemném sídle, což hodlá využít na úhradu svatebního veselí. Bohužel se Albert bez odezvy odmlčí, a tak se jeho milá vydá po jeho stopách do prokletého sídla, které se stává semeništěm duchů.

Graficky jsou lokace poměrně solidně vyvedené, včetně na podobně laděnou hru profesionálně zpracovaných videosekvencí. Příběh je předvídatelný, ale nicméně není úplně prostoduchý, jak mnohdy v hidden object hrách bývá. Hratelnost spočívá v exploraci lokací, hledání předmětů a jejich používání na patřičných místech. Vyhovovalo mi, že většina akcí se provádí v blízkém okolí, takže většinou nehrozí bloudění a hra pěkně odsýpá bez zádrhelů.

Interface občas trošku zlobí, zejména při puzzlech, kde u některých není úplně jasné, co po vás hra chce, a tlačítko s otazníkem mi nešlo aktivovat. Občas se použití některých předmětů jeví trochu nelogické, ale takhle to mají skoro všechny adventury, takže tuto skutečnost nevnímám jako zápor. Po stránce obtížnosti není žádný problém, hru i hádanky jsem zvládl bez komplikací. Cursed i v režimu pro pokročilé hráče disponuje dostatečnými možnostmi nápovědy, detekce aktivních míst nebo i možností přeskočit puzzle. Hra zabere 2 - 3 hodinky podle vaší adventurní zdatnosti.

Cursed je jednoduchá adventura pro chvíle odreagování, kdy se vám nechce přemýšlet a jenom si chcete chvíli v klidu klikat a užívat planulého adventuření. Nejedná se o nic převratného, ale ke krátkodobému zabavení je hra ideální a pokud hrajete na Steamu, získáte všechny achievementy jen za pouhé dohrání. Steam nabízí i českou lokalizací, ale bez dabingu. Takže nemusíte shánět cédéčko nebo download od Špidly. A pokud bude někdy ve výprodeji, určitě stojí za nákup.

Pro: Pěkná grafika. Lehce hororová atmosféra. Předměty se používají v blízkém okolí.

Proti: Příliš krátké. Někdy není jasné co dělat u hádanek.

+19

Project Warlock

  • PC 70
Kompletní recenze na Somhráč.sk

Project Warlock je 3D akční střílečka vytvořená v dnes módním retro stylu. Titul podstoupil poměrně komplikovaný vývoj. Jeho hlavním tvůrčím mozkem je mladý polský vývojář Jakub Cislo, žijící v současné době v Německu, který si spolu se svými spolupracovníky pro vývoj založil studio Buckshot Software. To, co zprvu vypadalo jako graficky zastaralý klon Wolfenstein 3D pod názvy Exitium 3D a Cataclysm 3D, vykrystalizovalo v povedený mix akční hratelnosti stříleček devadesátých let s RPG prvky.

Hlavní inspirací je bezesporu stařičký Wolfenstein. Určitě znáte originál od id Software, v němž jste v rozsáhlých labyrintech likvidovali nacistické pohůnky. Tento praotec 3D akcí ještě nedisponoval výškovými převýšeními a úrovně byly ploché jako mužská ňadra. V této tradici se nese i Project Warlock.

Jeho levely však na rozdíl od dalších klonů Wolfa nejsou omezeny na interiéry, ale proběhneme se i v četných exteriérových oblastech, jež jsou naštěstí zpracovány mnohem více realisticky a nejsme ve výhledu omezováni stropem. Design tak vizuálně připomíná modernější retro akce, zejména Doom. Ale i tak se náš pohyb stále drží při zemi, tlačítko skoku neexistuje a jedinými prostorovými přechody jsou v podstatě přesuny výtahem do sklepení či vyšších pater budov.

Je zachována rovněž retro laděná grafika, samozřejmě s bohatou paletou textur v pixel artovém provedení, zčásti osvěžená modernějšími grafickými efekty. Hra nabízí celkem 5 světů - středověk, Antarktida, Egypt, městské industriální lokace a finální peklo. Každý z nich má svou unikátní grafickou stylizaci, motivy se neopakují a jednotlivé epizody jsou vizuálně unikátní. Což je dobře, jelikož nehrozí stereotyp z opakující se grafiky a prostředí.

V celkem 60 levelech se setkáváme s obrovskou spoustou nepřátel, většinou specifických pro daný svět. Až v pekle se mutanti setkávají všichni společně. Také zachovávají retro provedení ze spritů a dlužno podotknout, že kreativita vývojářů umožnila vytvořit nepřebernou spoustu potvor. Je patrná inspirace z jiných FPS titulů, ale mnozí nepřátelé jsou originální a nikde doposud nevidění. S vizuálem jsem tak nadmíru spokojen.

Jak je na tom Project Warlock s hratelností? Titul nedisponuje příběhovou linkou, natož pak videosekvencemi nebo animacemi. Dozvídáme se jen to, že jsme se vtělili do postavy tajemného a mocného mága, který putuje rozličnými světy a snaží se ze světa sprovodit veškeré zlo. Nic víc. Po kratičkém tutoriálu se ihned vrháme do líté akce.

Project Warlock není žádnou přemýšlivou či stealth střílečkou, ale poctivou řežbou ze staré školy. S ostře tasenou zbraní kličkujeme v bludištích chodeb a zabíjíme hordy různých mutantů s nulovou inteligencí. Jejich hlavním cílem je vás zlikvidovat, a tak nabíhají přímo před mušku vašich zbraní. Vše je rychlé a levely odsýpají překotným tempem.

Mapy jsou relativně krátké, žádné bloudění jako ve Wolfensteinovi 3D se nekoná, což je dáno i systémem ukládání, o kterém se ještě zmíním. Akce je zábavná, střílení a eliminace pestré škály pěkně vyvedených nepřátel za rozprskávání krvavých spritů poskytuje dokonalou herní satisfakci.

Máme k dispozici širokou paletu zbraní a každý z vás si jistě vybere tu svou. Preferoval jsem zejména kulomet a dvouhlavňovou brokovnici, ale i ostatní zbraně přinášejí velice dobrý pocit ze střelby. Snad pouze kuše je jen do počtu a taky sekeru jako základní obranný prostředek pro boj nablízko jsem prakticky nevyužil, spíše jsem preferoval vrhání nožem.

Na plynulosti hry se podílí i přehledný level design, v kterém nikdy neztrácíte orientaci, levely jsou menší a i když obvykle potřebujete najít tři klíče k odemčení všech dveří, nebloudil jsem. Navíc akci zpestřuje pátrání po secretech, v nichž se nacházejí nejen poklady, ale také unlock pointy. Mnohdy si průchodem tajnou chodbou zkrátíme cestu a vyhneme se obtížnému úseku, nebo naopak vnikneme do skrumáže nepřátel. Kostičkový design bez zaoblených hran upomíná styl hraní Wolfensteina s nezbytným vykukováním zpoza rohů, abychom zjistili, co se kde šustne. Naproti tomu v otevřených prostorách je Project Warlock arénovou střílečkou, spojenou s pobíháním mezi útočícími mutanty.

Jak vypadají avizované RPG prvky? Těmi se Warlock lehce připodobňuje dalšímu klenotu od id Softu - hře HeXen: Beyond Heretic. Při zabíjení nepřátel získáváte zkušenosti a vylepšujete si postupně úroveň schopností vaší postavy. Na různých místech levelů, zejména v těch tajných, jsou ukryty unlock pointy. Ty slouží k upgradu zbraní a kouzel. Podle preferencí vylepšování vašeho vybavení se může odlišovat styl hry a použité zbraně.

Nebo si za unlock pointy zakoupíte kouzla, která se odemykají pomocí magických knih. Magických schopností máte celkem osm, ale ani zdaleka se mi nepodařilo je zpřístupnit všechny. Já jsem používal výhradně magické světlo, které získáte zdarma a jen občas schopnost doplnění munice. Ale dokážu si představit, že s dostupnými kouzly si hráč s odlišným herním stylem může vyhrát.

Hned po vydání traileru jsem o hře začal pochybovat, jelikož je v něm docela zdůrazňován aspekt No Save - tedy žádné ukládání. Naštěstí se nejedná se o rogue like titul. Ukládání je omezeno, to ano, nelze si za každým rohem stisknout Quick Save. Váš postup se ukládá po zvládnutí daného počtu úrovní. Nejprve po dvou, po třech a před boss fightem musíte zvládnou bez úmrtí celé čtyři mapy. Pokud zemřete, naštěstí začínáte pouze na začátku levelu, pokud máte k dispozici extra život. Tato volba je vcelku akceptovatelná a zvyšuje napětí, adrenalin a také dodává nutnost opatrnosti ve hře.

Ale nicméně k dokonalosti má hra daleko. Zejména díky jistým nedomyšleným designérským rozhodnutím. V prvé řadě jde o nevyrovnanou obtížnost. Mám pocit, že úvodní levely mohou mnohé hráče odradit. I na casual obtížnost mi první dva levely činily poměrně výrazný problém díky uzavřeným místnostem s monstry kolem vás. Teprve až seberete brokovnici, hra začne odsýpat a problémy jsem již v dalších fázích neměl. Rovněž boss fighty, jakkoliv se veliká monstra tváří hrozivě, lze udolat poměrně bez obtíží, snad až na mocného Cthulhu, u kterého jsem se chvíli zasekl.

Další problém v první verzi byla všudypřítomná temnota. Lokace byly opravdu tmavé, dokonce v několika levelech jsem pobíhal v úplné tmě a nebýt osvětlovacího kouzla, tak bych neviděl vůbec nic. Problém je v tom, že s aktivním kouzlem nemůžete střílet, a tudíž byla moje palba v podstatě poslepu. Trochu jako baterka v Doom 3. Naštěstí v aktuálním updatu byl tento problém odstraněn.

Taky jsem docela prskal v poslední pekelné epizodě díky lávovým děrám, do kterých se mi dařilo padat více než bylo zdrávo. Asi třikrát se mi ještě stalo, že se hra zasekla, když jsem spustil výtah a pohnul jsem se o krok zpět. Ale jinak hra běží stabilně bez pádů či znatelných bugů. Pro některé uživatele může být mínusem i časově omezená exkluzivita prodeje na platformě GOG.com. Plánuje se i distribuce na další platformy, ale fanoušci Steamu si zatím hru neužijí a musí trpělivě čekat.

Jak jste měli možnost poznat, Project Warlock je nostalgickou akční hrou pro fanoušky těch starších titulů. Nabízí povedenou akční hratelnost, ale autoři se nevyhnuli zmíněným designovým chybičkám. Je vidět, že na hře nadále pracují, a třeba se nakonec podaří hru vypilovat k dokonalosti. Pokud hodláte vypnout mozek a užít si bezmyšlenkovitého zabíjení v povedené pixel artové grafice, hra bude pro vás jistou volbou.

Pro: Perfektní retro atmosféra. Zábavná a rychlá akce. Přehledné a kratší úrovně

Proti: Systém ukládání. GOG exkluzivita. Nevyvážená obtížnost

+22

Batman: The Enemy Within - Episode 5: Same Stitch

  • PC 90
Herní výzva 2018 - Kategorie č. 9 - Nerozbalený dárek (Hardcore)

Batman: The Enemy Within je poslední dokončenou “telltalovkou”. Pod taktovkou již uzavřeného studia Telltale Games vznikala ještě poslední série The Walking Dead, avšak zůstala prozatím nedokončená a práce na posledních pokračováních seriálu má dokončit jiné studio. V rámci Herní výzvy 2018 jsem svůj komentář koncipoval jako shrnutí celé série, protože popisovat jednotlivé díly individuálně mi připadá zbytečné.

Nový Batman je typickým zástupcem her od Telltale Studios a jak v enginu, grafice či herním systému nepřináší žádné inovace. Což konec konců možná stálo za komerčním neúspěchem posledních titulů firmy. Hratelnost spočívá v typickém systému dialogů mezi postavami s volitelnými možnostmi odpovědí, prokládaným akčními vložkami v podobě click time eventů. S občasnou hádankou, které mně až na jednu z nich nečinily výraznější potíže.

Co je na adventuře nejdůležitější, je samozřejmě příběhová linka. Ta je vyprávěna atraktivně a poutavým stylem, ačkoliv rozjezd je tentokrát pomalejší. Rychlý spád a napětí autoři docílili zejména v druhé půli hry, kde se předkládané příběhové linky spojují a zde se hra podobá atraktivnímu napínavému seriálu, který můžeme svými rozhodnutími ovlivňovat.

Story má tentokrát více větví. Batman čelí jednak tradičnímu nepříteli Hádankáři - Riddlerovi, ale do cesty mu staví také tajná vládní organizace - The Agency, která na boční kolej odstavuje inspektora Gordona. Batman se setkává s Jokerem, v době jeho začátků, kdy si ještě říkal abstraktním jménem John Doe. Ten je součástí spolku The Pact spolu s Mr. Freezem, Harley Queen a Banem, kteří se snaží dostat pod nadvládu Gotham. A nejen to, mrtvý Riddler je klíčem k biologické zbrani zvané The Lotus. Navíc se všude plete nevyzpytatelná Catwoman.

Jak vidíte, příběh je poměrně spletitý, navíc mám pocit, že tentokrát se ve větší míře projevují vaše volby v dialozích, zejména pak na postavě budoucího Jokera, který se může vyvinout buď jako váš spojenec, nebo taky nepřítel. Já jsem volil cestu vzájemného spojenectví, ale alespoň podle videotrailerů se zdá, že jsou konce příběhu znatelně odlišné. Dále s potěšením kvituji větší roli Bruce Wayna, který ve střední části příběhu hraje docela podstatnou roli a ve své civilní roli se infiltruje přímo mezi členy Paktu.

Scénáristy vytvořená linka jednoznačně nezapadá do Batmanových kanonických příběhů, které najdete v komiksech. Dlužno podotknout, že mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na odlišné časové zařazení hry. Nejsem znalec komiksů, načteno nemám prakticky nic, avšak na druhou stranu jsem dohrál všechny Batmany od Warner Studios. První série Batmana od Telltale ještě z koncepce příliš nevyčnívala a dění bych bral jakousi předehru k dalším Batmanovým příběhům z doby jeho mladších let. Ale u pokračování mi notně neseděla smrt Riddlera, který ve všech Arkhamských akcích hrál takřka hlavní roli. Ale zvykl jsem si, přijal jsem, že jde o separátní story linku a na mé hodnocení tento faktor nemá vliv.

Druhá Batmanova série od Telltale běží ve stejných šlépějích jako předchozí díl. Zejména v druhé polovině bylo vyprávění i příběh dynamičtější a neustálé zvraty a akce mě připoutala k monitoru, což vyvážilo pomalejší rozjezd. Zrodil se Joker, takže série měla určitě potenciál k dalším pokračováním, avšak dalších příběhů se již nedočkáme a Batman tak bude muset vystupovat v jiných titulech. V každém případě zejména fanouškům netopýřího hrdiny Batman: The Enemy Within doporučuji.

Episode 1: The Enigma - 80%
Episode 2: The Pact - 80%
Episode 3: Fractured Mask - 85%
Episode 4: What Ails You - 90%
Episode 5: Same Stitch - 90%

Pro: Kvalitní audiovizuální provedení. Poutavý příběh a dynamický spád. Vaše rozhodování více ovlivňuje příběh.

Proti: Pomalejší rozjezd. Neodpovídá kanonickým batmanovským příběhům.

+10

Hero of the Kingdom III

  • PC 65
Série Hero of the Kingdom, zejména díky prvnímu dílu, hojně hraném na DH v rámci loňské Herní výzvy, nabyla takřka kultovního statusu a tato směsice RPG a adventury se stala mezi uživateli poměrně populární. Sám jsem první díl trilogie taky absolvoval a docela jsem si ho užil. Jelikož jsem finální Hero of the Kingdom III dostal k recenzi zdarma, přeskočil jsem druhou část příběhu a vrhnul jsem se přímo na třetí díl.

Z hlediska příběhového v tomto směru o nic nepřijdete, jelikož jednotlivé díly na sebe nenavazují. Pro úplnost - v prvním díle jste pomáhali proti zlým lapkům a ve druhém chránili království před piráty. Část třetí nabízí obsáhlejší story, v níž zachraňujete princeznu a celé království před kletbou zlého démona Zemětřasa.

Herní principy série zůstávají stejné, nebudu je tak podrobně rozvádět a dočtete se o nich v komentářích předchozích titulů. Třetí díl však disponuje změnami významně zlepšujícími herní komfort. Hero of the Kingdom III je klikačka, v níž na statických obrazovkách hovoříte s postavami, plníte rozličné úkoly, bojujete s protivníky, sbíráte hmotné statky všeho druhu a následně s nimi obchodujete. Jak v rámci základní kampaně, tak v podobě četných vedlejších úkolů.

Hra disponuje pěkně zpracovanými, takřka statickými lokacemi, nevyčnívajícím, ale taky neobtěžujícím hudebním doprovodem. Plusem je výrazné rozšíření herní doby, která činí kolem 10 hodin, v mém případě kolem 11 hodin při splněných všech achievementech. Příběh je docela poutavý, i když podobnou story jsme měli možnost v různých titulech prožít nesčetněkrát. Hero of the Kingdom má však v sobě určitou magii, která vás nutí pokračovat a zjistit, jak vše dopadlo.

Poměrně velikou část herní doby zabírá sběr surovin, ať již rostlinného či živočišného původu, v podobě lovu zvěře, sklízení bylin a plodin, nebo dokonce těžby minerálů, a následné obchodování a dokupování potřebných komodit a předmětů. S potěšením jsem kvitoval novou možnost automapy, která velice zpříjemňuje herní zážitek. Na automapě totiž vidíte dostupné obchodníky, takže nemusíte pracné hledat a pátrat po prodejci, jenž vlastní, co potřebujete.

Další novinkou je přítomnost tábořiště. Odpadá tak nutnost odpočinku a získávání energie v hospůdkách a podobných zařízeních, ale tábor rozbijete kdekoliv a energii si doplníte jak se vám zlíbí. Jídlo buď zakoupíte, nebo v pozdějších fázích sami navaříte. Rovněž v rozhraní tábora mícháte lektvary z nasbíraných bylin a nebo máte možnost ukovat zbraně a brnění. Další příjemná záležitost.

Uvedené zpříjemnění herního komfortu pomáhá v příjemném herním zážitku a hru si bez něj nedokážu představit. Pokud si chcete hru užít, třetí díl si opravdu nechte až na konec. Já jsem třetí díl díky nutné recenzi upřednostnil a absence nových možností mi v rozehraném druhém díle velice chybí a jaksi nemám chuť v něm pokračovat.

Jak již bylo uvedeno, Hero of the Kingdom III nic nového z hlediska herních mechanismů nepřináší. Užijete si jej zejména díky velkému rozsahu a novým možnostem interface. Máte-li rádi živější herní scenérie nebo podrobnější story, natož pak akci, zvolte raději jiné tituly.

Hero of the Kingdom III je pohodovou relaxační hříčkou, která zabaví a neklade velké nároky na hráče. Prostě odpočinkový titul ke kávě či čaji. Hru si určitě pořiďte, pokud máte rádi předchozí hry ze série. Kdo s nimi neměl tu čest, možná na vyzkoušení doporučuji zkusit některý z levných předchozích dílů, abyste se nespálili.

Kompletní recenze pro server Somhrac.sk

Pro: Úhledná grafika. Dlouhá herní doba. Komfortnější hratelnost. Poutavá a zábavná hratelnost.

Proti: Nadměrný důraz na sběr surovin a obchod. Až příliš statická grafika. Neoriginální příběh.

+15

Under Leaves

  • PC 60
Hidden object adventury mám zafixované jako graficky výpravné tituly plné barevných obrázků, mnohdy s až kýčovitě přeplácanými scenériemi, které kromě hledání objektů ve statických obrazovkách nabízejí většinou jednoduchý adventurní příběh spolu s řešením různých hlavolamů a hádanek.

Under Leaves je oproti tomu krystalicky čistá hidden object hra bez těchto přídavků. V celkem 28 úrovních hledáte objekty určené pro různorodá zvířátka - škebličky, ještěrky, listy a podobné, které vždy odpovídají právě přítomnému druhu z živočišné říše. Provedení grafiky je velice jednoduché, krásně barevné, v pastelových barvách vždy s jednotnou dominující barvou se spoustou variant jejich odstínů. Grafika i samotná hra je svou stylizací určená spíše pro dětské publikum.

Cílové objekty jsou velice pečlivě skryty v záplavě dalších podobných tvarů, kterými je herní obrazovka přímo přeplněná. Takže jejich hledání je mnohdy tuhý oříšek. Mám pocit, že mnohým dětským hráčům budou muset pomoci jejich herně spříznění rodičové.

Samotné hledání je propracované a uživatelsky komfortní. Lokace jsou rozděleny na několik obrazovek, mezi nimiž se pohodlně přesouváme. Dvojklikem si můžeme aktivovat lupu, což činí hledání o něco jednodušší. Pokud se nedaří, lze použít nápovědu, která spočívá ve vyluštění skládačky, v níž sestavujeme posouváním čtverců logo hry. Bohužel je tento hlavolam stále stejný, takže využití nápovědy je dosti stereotypní. Pokud chcete mít u Under Leaves kompletní achievementy, použití nápovědy se vyvarujte, neboť poslední trofej je právě za nepoužití nápovědy během hry.

Na to, že se jedná o bakalářskou práci jedné z autorek, je Under Leaves v rámci možností propracovaným titulem, dotaženým až do konce. Potěší drobné detaily jako latinské názvy zvířat v achievementech. Kromě hledání objektů hra nic víc nenabídne, ale fanouškům klidného hraní poskytne příjemnou relaxaci při oddechové hudbě. Pokud souzníte s předkládaným grafickým stylem, hru si užijete. Na mě je grafika příliš dětská, ale možná právě pro menší pařánky bude hra optimálním zážitkem. Pokud bych měl hodnotit hru jako bakalářku, tak má za A. Ale z pozice střílečkami protřelého hráče dávám 60%

Pro: Pro cílovou skupinu pěkná grafika. Vcelku obtížné hledání objektů.

Proti: Jenom hledání objektů, nic víc.

+18

Thomas Was Alone

  • PC 70
HERNÍ VÝZVA 2018 - Kategorie č. 3 - Lidem vstup zakázán (Hardcore)

Dlouho jsem pátral a zkoušel, jakou hru si vybrat do této kategorie. Gumboy: Crazy Adventures jsem nezvládal, Zuma Deluxe jsem nebyl schopen dohrát díky posledním pěti levelům, Goat Simulator mi zase připadal až příliš ujetý. Takže jsem se nakonec inspiroval zkušenostmi ostatních hráčů na DH a logickou plošinovku Thomas Was Alone jsem si vybral také.

Tato hra je naprosto čirý minimalismus. Hrajete za malý obdélníček a postupně se k vám připojují další varianty tohoto základního geometrického útvaru, větší či menší, vyšší či širší. Každý z nich s jinými schopnostmi. Liší se odlišnou výškou i typem skoku, jeden plave po vodě, další poslouží jako trampolína. Vaším úkolem v každém levelu je dostat všechny kamarády na určené místo. Zdánlivě snadné, ale je třeba využívat vzájemné pomoci mezi jednotlivými postavičkami, jestli se tak vůbec dají nazvat. Společně zvládnou úseky, kam se jednotlivé obdélníčky nedostanou.

Thomas Was Alone tedy kombinuje prvky klasické plošinovky s logickou hrou. Ve stylizované grafice toho vizuálně nelze opravdu příliš předvést. Obával jsem se stereotypu, ale musím říci, že se autorovi podařilo všech 100 levelů naplnit pestrou směsicí obsahu v celkem deseti tématicky odlišných kapitolách. Úrovně se během hry žádným způsobem neopakují a neustále až do konce objevujeme něco nového.

Obával jsem se, znaje podobné hry v tomto stylu provedení, nadměrné obtížnosti. Ale Thomas je v tomto směru relaxační a pohodovou hrou a až na pár úseků s nutností přesného hopsání je titul relaxačním zážitkem. Některé levely zvládneme takříkajíc levou zadní. Jiné zase zaberou delší čas strávený vzájemným skládáním jednotlivých účinkujících obdélníků na sebe, abychom se posunuli dále. Ani logické zádrhele nejsou obtížné, a vždy je řešení patrné a dříve nebo později na ně přijdeme. Thomas je také ideálním titulem pro lovce achievementů, protože kromě pouhého průchodu příběhem získáváme trofeje i za nalezení několika aktivních bodů v průběhu hry. Což je také poměrně snadné.

Podobné produkce jako je Thomas Was Alone najdeme na Steamu přehršel. Avšak tvůrci svůj zdánlivě jednoduchý titul doplnili hodnotnou produkcí. K poslechu nám hraje excelentní soundtrack, který doplňuje atmosféru a skvěle se hodí i k samostatnému poslechu, pokud potřebujete uvolnit mysl a vyslechnout si něco pohodového.

A nejen to, autor vytvořil příběh vyprávěný dabovanými monology na začátku nebo v klíčových momentech levelu. Sdělení podněcují k zamyšlení a snad nám sdělují určité poselství, ale za mě musím konstatovat, že jsem je nevnímal a místo čtení jsem rychle vyběhl do akce. Nic vám ale nebrání si vypravěčovy monology v klidu vychutnat.

I bez prožívání příběhu byl pro mě Thomas Was Alone příjemným zážitkem a ačkoliv nejde o přelomový titul z hlediska prezentace, strohý vizuál je doplněný meditativním zážitkem při studiu vzkazů a poslechu soundtracku. Zamrzí snad trošku vyšší cena na hříčku podobného kalibru a také stáří.

Pro: Příjemná relaxační obtížnost. Pestré levely. Soundtrack. Dabing a příběh

Proti: Strohá grafika. Vyšší cena.

+17

LEGO Pirates of the Caribbean: The Video Game

  • PC 80
HERNÍ VÝZVA 2018 - Kategorie č. 10 - Válka periferií (Hardcore)

Tak mám za sebou další LEGO hru. LEGO Pirates of the Caribbean mi posloužili jako další bod do Herní výzvy, konkrétně jako hardcore varianta 10. bodu, v němž je třeba hru dohrát výhradně za použití klávesnice. Na rozdíl od rozporuplných pocitů z LEGO Star Wars III: Clone Wars jsem byl tentokrát spokojen. Hra se vrátila ke klidnějšímu LEGO hraní bez masivních bitev a až nadměrného rozsahu v podobě vesmírných a válečných misí.

Hra zpracovává první čtyři filmy série Piráti z Karibiku z produkce Disney, který proslavil Johnny Depp v podobě piráta Jacka Sparrowa. Dej v celkem 20 misích kopíruje ty nejvýznamnější dějové události filmů a hráč tak získá humorně přepracovanou dějovou rekapitulaci filmové tetralogie. Cut scény jsou zpracovány vskutku zábavně a přinášely mi při hraní úsměv na rty.

Hratelnost se nese v linii typické pro všechny LEGO hry. K dispozici je celkem 20 levelů, v nichž musíme zvládnout příběhovou linii, tak jak ji servírují scénáristé a designéři. Ale story mise jsou jenom předehrou, jelikož je nelze kompletně na 100% splnit. Až ve free play režimu pak s kompletní sestavou hrdinů o různých schopnostech dostáváme tu pravou zábavu, můžeme vstoupit do všech zákoutí a úrovně lze zvládnout komplet. V každé misi můžeme získat 3 zlaté cihličky. Za ocenění True Pirate dosažené sesbíráním potřebného počtu cvočků, za objevení 10 LEGO kanystrů a za nalezení všech 8 předmětů pomocí kompasu Jacka Sparrowa. O této novince se ještě zmíním.

Jako základna hráči slouží mateřský přístav, který můžeme prošmejdit a v němž se po získání potřebného počtu cihliček postupně otvírají nové části. V přístavu postupně nacházíme červené klobouky, které složí v podstatě jako cheaty, usnadňující plnění misí (násobení počtu sebraných LEGO cvočků, nesmrtelnost, šipky ukazující polohu kanystrů apod.), avšak mnohé jsou poměrně drahé.

Zdá se mi, že LEGO Pirates běží na novější verzi enginu, podobně jako LEGO Harry Potter, což se projevuje aspoň podle mého subjektivního dojmu o něco lepší a vyhlazenější grafikou, grafickými symboly ukazujícími polohu úkolu, a taky možností přepínání mezi charaktery, i když jsou daleko od sebe. Novinkou je tentokrát zmíněný Jackův kompas - ten ukazuje polohu některých předmětů v misi, a Jack jde pomalým krokem po jejich stopách. Někdy je jeho použití součástí mise, jindy ne, takže abychom nalezli všechny předměty, které ukazuje, musíme jej pravidelně v misích používat.

LEGO hry představují pro mě ideální odreagování v podobě pohodového zkoumání úrovní a hektického rozbíjení všeho kolem, I Piráti mi v tomto směru vyhovovali a splnili moje očekávání. Navíc tentokrát vše plynule odsýpalo, levely nebyly nadměrně velké, dominovalo hlavně zkoumání prostředí a akce bylo akorát přiměřeně. I postup základnou - přístavem - byl tentokrát příjemný a po poměrně hladkém získání multiplikátoru skóre vše šlo jako na drátkách. Dosažení 100% splnění ve hře mi trvalo tentokrát jen 33.5 hodiny.

Ale ještě příjemnějšímu hraní občas bránily některé chybičky. Přepínání mezi postavami se občas neobejde bez jejich zaseknutí, často někde ve větší vzdálenosti, a tak následuje nutnost převzít nad postavičkou manuální kontrolu. A i tvůrci se tentokrát neubránili pár botám.V jedné misi v Londýně se musí házet uhlíky na terč, což je bohužel ztíženo tím, že najdete jenom čtyři a nikoli neomezený počet, takže pokud netrefíte, nikam se nedá posunout a musíte opakovat level od začátku. V témže levelu jsem musel jednu z truhel naněkolikrát odpalovat výbušninou, což jsem taky nečekal, jelikož běžně k odpálení stříbrného předmětu stačí jedna exploze. Poslední z úskalí, sběr kytek, jsem musel absolvovat cestou kooperativní hry, jinak mi tento úkol taky nešel splnit.

LEGO Pirates of the Caribbean jsou klasickým zástupcem nekonečné řady LEGO her. Nepřekvapí zásadními novinkami, poskytují typickou zábavu i hratelnost pro LEGO hry. Kdo je má rád, pirátská dobrodružství si užije, tak jako já. Pokud chcete v rámci LEGO žánru příjemnou a rozsahem adekvátní hru, piráti jsou jasná volba. Pokud dáváte přednost jiným zpracovaným značkám, určitě si vyberete jinou z bohatého portfolia LEGO her.

Pro: Adekvátní rozsah hry, vylepšená grafika, přepínání postav i na dálku, soundtrack

Proti: Pár záseků v misích, zasekávání postaviček, pro někoho absence novinek

+16

LEGO Star Wars III: Clone Wars

  • PC 65
LEGO Star Wars III: Clone Wars představuje další LEGO hru, kterou se mi podařilo dovést do úspěšného konce. A v rámci udržování započaté tradice, podařilo se mi i nyní dosáhnout plných 100% kompletace. Bohužel, Clone Wars představují pro mě nejslabší článek dosavadního řetězce LEGO her. Totéž jsem psal v komentáři k LEGO Indiana Jones 2. Zde byl problém v jisté recyklaci herního obsahu a minimu inovací. Při tvorbě Clone Wars se naopak tvůrci snaží ozvláštnit koncept LEGO her, ale bohužel z mého pohledu poněkud neúspěšné.

LEGO Star Wars III: Clone Wars jsou tentokrát zpracovány podle animovaného seriálu a mapují ve svých 18 příběhových misích (a dvou bonusových) všechny významné události seriálu. Máme k dispozici tři příběhové větve, ve kterých vystupují hrabě Dooku, generál Grievous a Asajj Ventress. Ke hře jsem tentokrát přistupoval teoreticky nepřipraven, jelikož jsem ani jeden díl seriálu neviděl. Ale nikterak mi to nevadilo, jednotlivé mise se dají dobře hrát i bez znalosti příběhového pozadí a zahrnují všechny podstatné postavičky světa Star Wars.

Splňují typické atributy LEGO her - průzkum a akci, rozbíjení předmětů a nepřátel na kostičky, řešení jednoduchých hádanek s využitím typických schopností a dovedností jednotlivých postaviček. Zde jsem byl vesměs spokojen, levely jsou rozsáhlé a dlouhé, ale nenudí. Nicméně v tomto směru by se hodila možnost savu i v průběhu mise. Novým prvkem je občasné paralelní rozdělení scén v některých úrovních, kdy se přepínáme mezi postavami a plníme úkoly jednotlivě, aby se nakonec oba ve finále spojili opět dohromady. V tomto směru jsem si hraní užíval. Až tedy na válečné mise, o kterých se zmíním později.

Bohužel jsem trochu tápal v základně, která je poněkud nepřehledná. Jak plníte jednotlivé úkoly, tak si postupně odemykáte jak republikánskou základnu, tak i základnu separatistů. Mezi nimi se dá podle potřeby přelétávat v kosmu. Průzkumem základny získáváte červené kostky, které tentokrát nejsou součástí příběhových misí. Zde musím poděkovat synkovi (DanielKM), který mi neúnavně pomáhal v orientaci v prostorách tohoto hlavního hubu, když jsem nemohl najít, co jsem potřeboval. Stejně tak je poněkud chaotická na můj vkus mapa úrovní, ve formě kosmické mapy s možností rotace, kde musíte jednotlivé mise rozklikávat, abyste zjistili, co máte splněno a co ne.

Pokud splníte příběhovou kampaň, máte k dispozici opravdu spoustu dalšího herního obsahu, za který získáte odměnu v podobě zlatých cihliček. Samozřejmostí je free play, ve které znovu procházíte splněné levely s již kompletní squadrou postaviček a máte tak šanci na úplné posbírání obsahu, který v kampani nemáte šanci splnit. A to není vše. K dispozici je 16 Bounty Hunter misí, což jsou v podstatě takové speed runy, v nichž musíte najít v úrovni schovanou postavu v časovém limitu. Některé jsem ale dával až s návodem.

A hlavně - válečné bitvy, což se konec konců dá od Klonových válek očekávat. Odemknou se vám dvě kampaně - za Republiku a Separatisty, každá po 16 misích. Hra vás vrhne do válečného pole, ve kterém zabíráte jednotlivé pozice a budujete vozidla, budovy a ochranná pole, abyste porazili nepřítele, nebo zničili jeho důležité struktury - sochy či velitelská stanoviště. Hra trochu připomíná real time strategii, musíte strategicky volit použitá vozidla, abyste zničili různě odolné jednotky protivníka. S tímto typem bitev se potkáte již v kampani, naštěstí v omezeném počtu.

Tyto mise jsou totiž značně stereotypní, hrál jsem za ně až po ukončení free play hry, kdy jsem měl odblokovaný Pirate Tank, dostupný za obě strany, se kterým bylo plnění misí hračkou. Možná při absenci této silné jednotky bude hraní větší výzvou, ale i tak je náplň těchto bojových misí dříve či později nudná,

A 16 kosmických misí nestojí vůbec za řeč, prostě poletujete ve vesmíru v raketě a se stisknutým tlačítkem střelby sestřelujete v časovém limitu poletující objekty. Nuda. Navíc mi dvě mise zůstaly zablokovány a až kouknutím do návodu jsem zjistil, že si je musíte odblokovat střelbou ze střílen, zastrčených až někde na periferii základny. Trochu klacek hozený pod nohy od designérů...

Další LEGO hra je za mnou, pokud bych měl hodnotit kampaň a free play mise, tak potud by bylo vše v pořádku a mé hodnocení by bylo daleko vyšší. Jinak nové inovativní možnosti hry nebyly pro mě to pravé ořechové a já doufám, že v LEGO Pirátech z Karibiku, které mě čekají dále, se tvůrci vrátí k osvědčenému schématu LEGO her.

Pro: Dlouhá herní doba, zábavná kampaň, velké možnosti herního vyžití, snaha o inovace

Proti: Válečné mise, kosmické mise, zmatečná základna

+16

Chuchel

  • PC 70
HERNÍ VÝZVA 2018 - Kategorie č. 4 - Hru nezastavíš

Chuchel je dalším titulem z produkce již etablovaného a světoznámého českého studia Amanita Design. Po Botanicule jde o druhou hru studia vzniknuvší pod taktovkou talentovaného designéra Jaromíra Plachého, ve spolupráci se “skupinou” Dva jako autory soundtracku.

Zatímco předchozí hry - série Samorost, Machinarium a koneckonců i Botanicula lze považovat za klasické adventurní tituly, jež přinášejí více či méně spletitou dějovou linku, Chuchel se poněkud odlišuje. Nabízí nám dobrodružství chlupaté koule s oranžovou čepičkou a výraznými ústy s vykotlanými zuby, jejichž výraz se mění podle Chuchelova duševního rozpoložení. Jako jeho side-kick, či spíše možná protivník, vystupuje další blíže neidentifikovatelná čtyřnohá entita jménem Kekel (z pekel?).

Jediným nosným motivem titulu je hledání ukradené třešně, kterou Chuchelovi zcizila jakási boží ruka. Nic víc, žádná story linka. Chuchel je víceméně sled humorných skečů a grotesek, ve kterých se Chuchel více či méně přímočarou cestou snaží ukořistit své milované ovoce. Sekvence fungují víceméně samostatně a řekl bych, že ani není patrná návaznost a scénky jsou poskládány bez hlubších souvislostí. Až tedy na tu závěrečnou.

Hlavním cílem hry je pobavit, což se v podstatě daří. Některé scénky jsou sice slabší, ale většina vyloudí úsměv na tvář svým roztomilým humorem. Grafické zpracování se nese v tradicích tvorby Amanity, je veskrze originální a je třeba pochválit nevyčerpávající kreativitu designérů, a mnohdy jsem se divil, jak na podobné potvůrky i scenérie ve svých tvořivých myslích přišli. Firma si svým oceňovaným vizuálem již dávno vybudovala svůj trade mark a každá její hra ihned prozrazuje svého tvůrce.

Zpracování je cíleno spíše na dětské publikum, ale samozřejmě také na dospělé hráče, kterým nevadí možná trochu infantilní ladění. Hratelnost je tak jednoduchá a přímočará. Až na pár puzzlů nemusíme vůbec přemýšlet a jenom si prostě hrajeme. Klikáme a zkoušíme, co všechno se dá na obrazovce udělat a výsledkem jsou další a další eskapády, do kterých se Chuchel dostane. Všude nacházíme vodítka nebo nápovědu, takže hru dohraje každý hráč. A s pomocí dospělého i každé dítko se zájmem o hraní. Nicméně asi u dvou či třech puzzlů se ratolesti zřejmě neobejdou bez pomoci rodičů. Jako určité negativum vnímám minihry, vybočující z konceptu hry, zejména ta s poletováním ve vzduchu a uhýbáním mráčkům. Až na originální zpracování střílečky Asteroids bych si je klidně odpustil.

Zvukové zpracování a soundtrack jsou rovněž unikátní a pokračuje v tradicích předchozí Botaniculy. Nicméně ve hře se o hudbě příliš hovořit nedá, jsou to v podstatě jenom ruchy, zvukové smyčky a ambientní melodie. Soundtrack se prodává samostatně, dokonce jsem viděl i klasické vinylové elpíčko, ale ve hře jsem žádné delší hudební sekvence jako v soundtracku nezaslechl.

Co o Chuchelu říci ? Hraje se skvěle, poskytuje uklidňující relaxační a optimisticky laděný zážitek a nejednou vykouzlí úsměv na tváři, když sledujete, co ztřeštěný Chuchel a jeho okolí provádí. Příjemný audiovizuální multimediální zážitek. Ale po dvou hodinách, možná o něco více, nastává konec. Nepostavíte se žádné výzvě, nečelíte jako ve správné adventuře přemýšlení, co dál. V podstatě jenom klikáte a zkoušíte. Můžete si hru projít znovu, abyste vyzkoušeli, jaké další skopičiny Chuchel umí, protože vše v jednom sezení neuvidíte. Ale nic extra nového vás nečeká. Ani bych se nedivil, pokud by byl někdy Chuchel zpracován jako animovaný film.

Pokud tohle všechno od hry očekáváte, budete spokojeni, ale mně trochu větší náročnost a více herních elementů trochu chybělo. Proto dávám “jenom” 70%. Což rozhodně neznamená, že je Chuchel špatný, ale z produkce Amanity je to pro mě zatím nejslabší hra (Samorost 3 jsem ještě nehrál).

Pro: Roztomilá grafika. Originální design. Humor. Přístupné pro všechny hráče.

Proti: Příliš jednoduché

+29

Major Mayhem

  • PC 70
Major Mayhem je velice příjemná akční jednohubka k oddechu a vyčištění mysli při nenáročném akčním hraní. Je k dispozici jako placená verze na Steamu, ale nemajetní hráči si ji mohou zahrát prakticky na všech mobilních platformách zcela zdarma.

Jedná se v podstatě o on-rail plošinovku. Což znamená, že se nemůžete volně pohybovat, a pouze automaticky přebíháte mezi palebnými pozicemi, odkud ze zákrytu pomocí střelby kurzorem myši likvidujete teroristy, kteří se snaží podmanit svět a unesli dívku hlavního hrdiny - ostříleného vojáka US Army. A také čivavu prezidenta Spojených států. Jen občas aktivně ovládáte protagonistu přeskakováním překážek a výstupků.

K dispozici je kampaň o 45 levelech ve třech prostředích - džungle, město a poušť. Po ukončení dějové linie se odemknou režimy Arcade, Survival a Timebomb. Kampaň odsýpá velmi rychle a plynule, levely jsou krátké a snadné, ideální pro chvilkové odreagování. Základním cílem je nadělat co největší rozruch a zkázu, za což budete odměněni bodovým ohodnocením a také hvězdičkami.

Akce je dynamická, nepřátelé padají jako na běžícím pásu, později se objeví těžší protivníci a bojová technika - vrtulníky, letadla a tanky. Ale i ty je poměrně snadné udolat. Paradoxně největším problémem pro mě byly tuhé mumie v pouštní epizodě. Základem hry jsou rychlé reflexy a včasné ukrytí před střelami, nebezpečně jsou jenom ty, které jsou indikovány červeným kroužkem. Hra se pohodlně ovládá jednou rukou, střílíte levým a skáčete pravým myšítkem. Volná ruka může posloužit k upíjení kávy, uzobávání nějaké výživné pochutiny, nebo třeba šmátrání po partnerce, pokud s vámi sdílí vaše PC.

Grafika odpovídá nevážnému ladění hry a je příjemně cartoonová, vojákům padají čepičky, padlí bojovníci efektně odlétávají zejména po explozích, občas musíme ušetřit rukojmí, kteří ovšem často pod rychlou palbou padnou za oběť. K dispozici jsou powerupy nakupované za herní měnu nebo nepřeberná škála často žertovných kostýmů.

Kromě rychlé akce se objevuje další taktický aspekt, a to plnění úkolů, které jsou nám průběžně servírovány. Po splnění tří požadavků dojde k povýšení hodnosti hráče a jak počet frček stoupá, odemyká se nám pestrý zbrojní arzenál. Pistole, uzi, brokovnice, samopaly a další oblíbená udělátka. Bohužel po splnění základní kampaně jsem již nenašel další motivaci k následnému hraní. Nabízí se jistě snaha o co nejvyšší skóre v dalších herních režimech, ale bohužel se levely stále opakují, a tak nastává stereotyp.

Total Mayhem nám poskytne nenáročnou a zábavnou akční hratelnost během kampaně, za což dávám solidních 70%. Ale další zábavu a přidanou hodnotu nám hra už neposkytne. Kompletní dosažení všech hodností nebo zisk stovky achievementů je alespoň pro mne čirá uropie.

Na závěr ještě připojím poznámku k mobilní verzi, kterou jsem taktéž prošel. Je v zásadě identická. Ovládání PC verze je jednoznačně přesnější, dotekové ovládání ťukáním po displeji totiž překrývá indikátor střely. Trochu se odlišuje i aspekt odemykání zbraní, které se děje totiž za herní měnu, nikoliv za dosaženou hodnost. Takže teoreticky si lepší kousky můžete koupit dříve, zejména pokud nasypete autorům bakšiš v podobě reálné platby za herní zlaťáky. Aspoň takto autoři motivují hráče k placení, jinak je hra komplet zdarma a ani vás nic nenutí k nákupům.

Pro: Rychlá a nenáročná akce. Pěkná cartoonová grafika. Zábavná kampaň.

Proti: Stereotyp po dohrání kampaně. Relativně vyšší cena na Steamu.

+13

SiN Episodes: Emergence

  • PC 85
Jarní květnový úklid na Steamu (Spring Cleaning) byl akcí, během níž jste pro získání speciálního odznaku museli splnit několik úkolů v podobě spuštění několika titulů z vaší knihovny podle určitých propozic. Jedním z těchto úkolů bylo zahrát si hru, kterou jste si na Steamu aktivovali jako úplně první. V mém případě šlo o titul SiN Episodes: Emergence. Myslel jsem, že jej pouze spustím a zase odinstaluji, ale jak jsem hru zapnul, nedalo mi to a přikován k příjemné 3D akci jsem ji musel za dvě herní víkendové seance kompletně dohrát.

Emergence je pouze prvním dílem zamýšleného epizodního seriálu 3D akcí. Navazovala na poměrně známou FPS SiN, kterou se mi však ani na tuším třetí pokus nikdy nepodařilo dovést do úspěšného konce. SiN Episodes byly vůbec první plánovanou epizodickou hrou od většího vydavatele, až po ní byly oznámeny kultovní Half-Life epizody. Tyto hry obecně však v případě 3D akcí nikdy nedosáhly zásadního rozmachu a ztroskotaly na neschopnosti tvůrců rychle přidávat nový obsah. Telltale Games jsou už jiná kapitola. A tak Ritual Entertainment nakonec z plánovaného seriálu vydali pouze první a zároveň poslední díl a brzy zavřeli krám.

SiN má s Half-Lifem společný nejen zvažovaný epizodický formát, ale také technologii - použitý engine Source. Což s sebou přináší plynulou hru bez dělení na levely a kontinuální kampaň, jen na chvilku přerušenou signálem nahrávání. Tak jako v prvním díle se setkáváme se starou známou - atraktivní sexy záporačkou Elexis Sinclaire, a navíc také s drogovým bossem Viktorem Radekem. V hlavní roli je opět drsný policista s dredy - plukovník John R. Blade, tentokrát doprovázený počítačovým hackerem JC Armackem a spolubojovnicí Jessicou Cannon. Ta působí i aktivně a často jej na jeho misi doprovází jako asistentka, jež Bladovi pomáhá při infiltraci nepřátelských pozic a na závěr se taky zapojí do bitev hlavnímu hrdinovi bok po boku.

Prostředí jsou realisticky vybudovaná, grafika je čistá a úhledná, ocitneme se v docích, na nádraží, v útrobách tankeru s drogovou laboratoří a ve finále infiltrujeme vysokou věž společnosti Sintek. Procházení lokacemi je poměrně lineární, ale design levelů je zábavný a nenudí, a tak zatímco v docích probíháme plošně rozsáhlé exteriéry, v tankeru zase prolézáme úzké chodby a podvodními kanály. Ale stejně nejlepší je Sintek Tower, kde postupně dobýváme jednotlivá podlaží a finální boje se odehrávají na římsách a na střeše. Za design tedy autoři zasluhují pochvalu. Nacházíme i množství secretů, ale bohužel za ně nejsme nikterak odměňováni a ani nelze zjistit, kolik jsme jich vlastně našli a kolik přehlédli.

Vše je podřízeno rychlé akci. Nepřátelé vydrží pár výstřelů, všechno odsýpá, design nepřátelských vojáků je perfektní a zejména létající vojáčci s jetpacky, kteří po sestřelení efektně explodují nebo odletí, jsou zábavní. Tempu akce a destrukci napomáhají plynové bomby všude možně rozeseté, které efektně explodují a pokud se podaří dobrý zásah, tak ohnivá apokalypsa nadělá v řadách nepřátel značnou paseku. Ke konci hry již přituhuje, nepřátel je více, akce je náročnější, ale férová. Dvakrát se objeví boss fight v podobě krásně nechutného mutanta a epizodu završí finální souboj s vrtulníky. Atmosféře napomáhá i solidní dynamicky se měnící soundtrack.

Specialitou Sin Episodes má být adaptivní přizpůsobení obtížnosti během hry. Ale nic neobvyklého oproti standardním akcím jsem nezaznamenal. Možná proto, že jsem jenom zlehka posunul posuvník směrem k větší obtížnosti a dál jsem se v nastavení více nehrabal. V první epizodě máme k dispozici jenom tři zbraně, ale na úvod ságy toto vybavení dostačuje a předpokládám, že v dalších dílech by smrtících hraček přibývalo. Občas jsme konfrontováni s logickým problémem nebo s nutností najít cestu kudy se dát, ale nejde o situace, jež by nám zavařily mozkové závity, a akce není zbytečně zpomalována. Jediným problémem, co jsem zaznamenal, a který je patrně dán použitým enginem, je občasné zaseknutí za rozházené předměty, zejména u stěn nebo v rozích. Ne že bych zůstal někde uvězněn, ale někdy toto zaškobrtnutí narušovalo plynulost hraní.

První a bohužel poslední epizoda Sin Episodes: Emergence byla velice příjemným herním zážitkem. Rozhodně nejde o převratný a herní milníky bořící titul. Nicméně dynamická a zábavná akce, příjemné grafické i technické zpracování bez zjevných bugů a plynule odsýpající zábavná kampaň mě ani jednou nenudila a celou dobu jsem se příjemně bavil. Herní doba sice mohla být delší, ale odpovídá původnímu epizodickému záměru. Hra naznačila velký potenciál a určitě je škoda, že série dále nepokračovala a tvůrci nemohli rozvinout své nadějné nápady. Za mě v každém případě palec nahoru.

Pro: Rychlá a poutavá akce. Grafika, soundtrack a titulní song. Žádné bugy

Proti: Zasekávání za předměty. Nepříliš dlouhá herní doba.

+24

Zax: The Alien Hunter

  • PC 80
Zax: The Alien Hunter je izometrickou akční hrou vydanou pod patronátem již zaniklého rakouského vydavatelství JoWood. Autorem titulu je studio Reflexive Entertainment, v posledních obdobích své existence známé zejména casual hráčům. Ale v raných dobách své vývojářské kariéry tvořilo i serióznější hry, například Lionheart: Legacy of the Crusader, Wik and the Fable of Souls a mezi tyto tituly samozřejmě patří i Zax.

V preview jsem četl, že Zax měl být původně prezentován jako RPG. Tomuto žánru nicméně odpovídá pouze izometrické zpracování a jinak jde o čistokrevný akční titul. V dnešní době podobných her najdeme záplavu, na Steamu nebo v indie bundlech, velice často za pár šupů. Ale v době vydání šlo o áčkový titul, který jsem kupoval v tehdy novinkové DVD krabičce jako svou úplně první hru v tomto balení za 1099 korun českých.

Zax je mimozemský humanoid, který bloumá se svým korábem osazeným umělou inteligencí Zelon, vypodobněnou do podoby docela fešné mimozemské divy. Poletuje vesmírem a hledá ložiska cenných nerostů. Jeho pouť končí sestřelením lodi nad neznámou planetou, na níž jsou domorodí obyvatelé zotročováni robotickým bohem Omem, který si stvořil armádu robotických přisluhovačů. Zax musí s pomocí Zelon na drátě opravit loď a krom toho se postaví na stranu revoluce zotročených Korbů proti robotí nadvládě.

Hlavní hrdina pobíhá v izometrickém pohledu po planetě a jeho hlavním cílem je většinou likvidace všeho živého a sesbírání co největšího množství rudy a krystalů. Ale také hledáme různé předměty. které jsou potřeba pro odboj, nebo likvidujeme nepřátelská zařízení. Lokace jsou velmi precizně provedeny, grafika je plná mnohdy titěrných detailů, zejména v oblastech s přírodními scenériemi. Bohužel neexistuje patch pro moderní stroje, takže jde nastavit max. rozlišení 800x600 bodů, ale i tak je vzhled hry solidní, alespoň na mé 23 palcovém monitoru. Škoda, že občas díky spritům místy není zřejmé, jestli je zákoutí v porostu průchozí nebo ne.

Postupně se odemyká poměrně bohatý zbrojní arzenál, používal jsem zejména plazmové zbraně, jelikož do nich vypadává munice z padlých nepřátel, samozřejmě máme i pistole či samopaly a nesmí chybět raketomet i granátomet. Akce poměrně solidně odsýpá, není obtížná, protože máme k dispozici ochranný štít, jenž si rovněž doplňujeme ze zemřelých nepřátel, takže pokud si bedlivě hlídáme svou ochranu, střelba Zaxe nezraní. Navíc je většinou v úrovni teleport, kterým se přeneseme do mateřské lodi, kde si doplňujeme zdraví a vytváříme si nové zbraně a upgrady, které nám nabízí Zelon.

Levely nejsou osazeny předem danými protivníky, ale mnohde jsou teleporty, kterými se neustále zjevují mutanti až do té doby, pokud nezničíme ovládací konzoli. A později jsou občas tyto teleporty statické a nepřátelé se zjevují stále. Ve finálních fázích hry pak přituhne a docela často jsem musel loadovat po úmrtí z neúspěšné akce.

Postaví se nám jednak havěť obývající útroby lesů a vesnic, a potom různé varianty robotických nepřátel. Zpestřením akce jsou hrátky se spínači, naštěstí většinou doprovázené ukázkou, kde se aktivace spínače projevila, protože v některých oblastech jsou aktivované prvky docela daleko. Občas se objeví také logické puzzly, například manipulace se světelnými paprsky v podzemí, které otvírají elektrickým výbojem zavřené dveře.

Ačkoliv se herní obrazovky tváří poměrně komplexně, cesta je většinou lineární, orientaci pomáhá možnost zoomu a oddálení pohledu , takže si na cíle můžeme pěkně z výšky posvítit. Avšak pozor, pokud jsem si zmenšil obraz a hru uložil, po loadingu pozice se projevilo vadné zobrazení a musel jsem hru natvrdo restartovat.

Co mě ke hře přikovalo, je příběh. To, co odlišuje Zaxe od zmiňované řady podobných izometrických akčních her. Je podávaný dialogy mezi zúčastněnými postavami, prakticky bez animací, rozhodně není na Pullitzerovu cenu, ale byl jsem prostě zvědav, jak bude Zax pomáhat odboji zotročených Korbů. A odměnou mi bylo docela překvapivé rozuzlení. Neustále jsou nám servírovány různé příběhové úkoly, kterých mnohdy plníme několik najednou, takže střílení a akce má smysl.

Rovněž herní prostředí se mění, a tak je akce vizuálně oživena a není monotónní. Jen postup v závěru byl už poněkud stereotypní díky nekonečným vlnám poměrně tuhých nepřátel, navíc v neměnném prostředí temných chodeb. Také mise po uvěznění Zaxe byla docela frustrující, než se mi po několikerých pokusech podařilo beze zbraně proběhnout smrtící palbu.

Zax je příjemnou retro akcí, která sice není žádným objevným titulem, ale poutavý příběh a vyvážená obtížnost hráče určitě připoutá. Satisfakce v podobě zachráněného národa Korbů a hory cenné rudy byla odměnou za lítou akci na mimozemské planetě.

Na závěr ještě technická poznámka k české verzi. Použil jsem neoficiální češtinu, která je opravena patchem. Ten jsem nahrál až dodatečně po rozehrání hry s původní verzí češtiny a i poté se chyba objevila. Doporučuji tedy opravenou verzi češtiny instalovat jako čistou instalaci. Ale jak se bude chovat, vyzkoušeno nemám. Jinak mi Zax šlapal na Windows 10 jako hodinky na, takže i při absenci patchů předpokládám, že si hru bude moci užít každý hráč.

Pro: Vyvážená obtížnost, detailní grafika, poutavý příběh, solidní herní doba

Proti: Chyba loadingu při zmenšení obrazu, monotónní hra na konci hry, nízké rozlišení

+15

Alicia Quatermain: Secrets Of The Lost Treasures

  • PC 75
HERNÍ VÝZVA 2018 - Kategorie č. 8 - V zemi nikoho

Alicia Quatermain: Secrets Of The Lost Treasures je “obsluhovačka” z produkce Jetdogs Studios, kteří se i zde na Databázi úspěšně zapsali do povědomí osazenstva svou sérií 12 Labours of Hercules, kterou hraje docela dost uživatelů. A to i těch, u kterých bych nečekal, že je pobaví tento zběsilý klikfest pro nenáročné publikum. Mám nicméně dojem, že si i vydavatelská firma uvědomuje, že se potenciál série díky již sedmi pokračováním poněkud vyčerpává, a tak přišli s novou značkou, v níž se nám představuje nová hrdinka - cestovatelka s poněkud krkolomným jménem pro českého hráče - Alicia Quatermain. V naší lokalizované verzi naštěstí nese půvabné jméno Emilka Holubová.

Vývoje se tentokrát chopili jiní autoři, ruské studio Whalebox. Vývojáři se zuby nehty drží osvědčené formule z Herkulů a tak herní principy zůstávají v podstatě identické. Jen zaobalené do jiného příběhového podkresu a grafického zpracování. Takže neočekávejte žádné výrazné inovace.

Hlavní roli příběhu hraje Alicia, vnučka slavného cestovatele. který na svých cestách záhadně zmizí a hrdinka se vydává po jeho stopách. Na jednotlivých úrovních, které vždy tvoří jediná obrazovka, musíte splnit zadané úkoly. S pomocí svých asistentů, daších cestovatelů, sbíráte suroviny, dřevo, potraviny a zlato, stavíte a vylepšujete budovy a klikáním si krůček po krůčku zpřístupňujete cestičky po levelu. Některé postavy se speciálními schopnostmi vám pomohou realizovat specifické úkoly.

Jak vidíte, Herkulova dobrodružství se ve hře nezapřou a podobnost není jistě náhodná. Pojďme se proto mrknout Alicii alias Emilce na zoubek a prozkoumáme, co je ve hře odlišného. V první řadě vás potěší mnohem lepší a detailnější grafika, dle propozic dokonce HD. Přesně to však nelze určit, jelikož ve hře nejsou specifikovány přesné hodnoty rozlišení. Prostředí je pestré a střídají se přírodní scenérie s písčitým, zasněženým terénem i lokacemi plnými zeleně. Ve finále prozkoumáme historické chrámy plné artefaktů. Takže žádný stereotyp. Mapky oplývají různými drobnými detaily, které však přinášejí určité úskalí v podobě horší přehlednosti díky titěrnosti objektů. Což mi zejména zpočátku udělalo určité potíže, než jsem si navykl na vzhled používaných předmětů.

Hra nabízí celkem 50 levelů rozdělených na jednotlivé epizody po 10 úrovních, přičemž jako bonus jsou k dispozici další mapy, jež se zpřístupní po nalezení všech dílků puzzle v epizodě. Hratelnost je tedy naprosto identická jako u seriálu her s Herkulem. Odlišnost je v navýšení obtížnosti, kdy na tu nejvyšší jsem neměl šanci na zlaté 3 hvězdičky a spokojil jsem tak s klidnějším hraním na tu střední. A i zde jsem musel mnoho levelů hrát na více pokusů. Určitá nepřehlednost při sledování surovinových zdrojů je daná i herním designem, kdy jednotlivé budovy neukazují, jakmile jsou zdroje připraveny a ty se do vašeho majetku přičítají samostatně. V Herkulech je to vyřešeno lépe a pohodlně vidíte, jakmile jsou suroviny připraveny.

Hra má nicméně podobně jako dobrodružství s řeckým rekem jakousi magickou přitažlivost, která vás jako magnetem přiková k monitoru a u hry udržuje tak dlouho, než všechny levely úspěšně neprojdete. Ačkoliv je opravdu obtížnost vyšší, na druhou stranu sbírání achievementů je pro změnu snazší a naštěstí až na jednu výjimku absentuje komplikovaná nutnost překonávání vývojářských rekordů.

Pokud se vám Herkulovy úkoly omrzely, Alicia (Emilka) je pro vás dostatečná náhrada a vítané osvěžení v podobě nové příběhové i vizuální značky a také poněkud vyšší obtížnosti. I když s sebou přináší menší přehlednost prostředí, tato obsluhovačka vás docela dlouho zabaví a ukrátí váš čas jednoduchou a relaxační hratelností.

Pro: Zábavná hratelnost, solidní herní doba, pěkná grafika, chytlavost, snadné achievementy

Proti: Horší přehlednost map, titěrné objekty. Špatná kontrola příjmu surovin

+11

Wrack

  • PC 75
Wrack je ambiciózním projektem, který se v počátcích vývoje jevil velmi nadějně. Bohužel však nedopadl zcela podle představ nejen vývojářů, ale i mnohých hráčů. Příčinou byla bezesporu úskalí nezávislého vývoje v malém týmu.

Hra se mi hřála disku poměrně dlouho. Jako fanoušek klasických 3D akcí jsem totiž neodolal lákavé prezentaci oznámené hry a následné nabídce koupě alfa verze, tehdy myslím na momentálně umrtvené platformě Desura. Nakonec jsem získal i Steam kód a v době předběžného přístupu jsem hru vyzkoušel. Vzhledem k evidentnímu nedokončení jsem ji ale odložil ad acta. Až nyní, více než po 3 letech od koupě, jsem se konečně na Wrack vrhnul.

Wrack je poctou klasickým 3D akcím a zejména Doomu, ale nechybí ani odkazy na legendární plošinovky, zejména v podobě některých skákacích pasáží nebo vzhledu bossů. Není se čemu divit. Hlavním tvůrcem je totiž Brad Carney alias Carnevil, který se v doomovské komunitě proslavil jako tvůrce dnes již nepodporovaného portu Skulltag. Dokonce se mu podařilo pro vývoj angažovat i nesmrtelnou legendu Bobbyho Prince jako autora soundtracku a ozvučení.

Wrack je zástupcem sci-fi žánru ačních her. Přenáší nás do roku 2037, kdy díky vynálezu Hyperion generátoru je eliminován problém s nedostatkem energetických zdrojů i potravin a lidstvo žije bezstarostně v blahobytu, aniž by se staralo o zajištění své bezpečnosti. Není divu, že mimozemská invaze z planety Arcturus postupuje hladce a právě generátor je jejím hlavním cílem. Jedině neohrožený hrdina Kain Sager se spolu se svými spolupracovníky postaví na odpor.

První, co vás upoutá po spuštění hry, je vizuální stylizace, jež se nese v komiksovém duchu. Děj je vyprávěn formou statických komiksových obrázků s dialogy, bohužel bez dabingu, který by konverzacím mezi hrdiny docela slušel. Stejně tak jsou vyvedeny i textury a grafika postav - všechny jsou v cell shadovém provedení a docela jim to sekne. Vizuál je světlý s všudypřítomnými pastelovými barvami, takže v žádném případě se nejedná o temnou, natožpak hororovou atmosféru. Vizuální zpracování má ten správný old schoolový feeling a zejména hráč retro stříleček si užije. Postavy protivníků neoplývají velkým počtem animačních fází, ale je radost je likvidovat zejména díky možnosti je naporcovat až na kousíčky, což je spolu s gejzíry krve velice efektní.

Použitý engine z vlastní produkce se nese v klasickém old schoolovém duchu a připomíná zejména Doom. Samozřejmě v modernějším provedení a se zakomponováním skoku jakožto nezbytného prvku hratelnosti. Musíme tak přeskakovat lávová jezera či překonávat plošinky vedoucí ke vzdálenějším oblastem. Občas se nám dostane možnosti výskoků z antigravitačních políček. Nechybí různé tajné oblasti, které se mi zejména v pozdějších levelech velice špatně dařilo najít.

Vlastní hratelnost se nese zcela v arkádovém duchu. Žádný autoheal, místo toho poctivé léčení pomocí lékárniček. Akce je rychlá a unikátním prvkem je možnost řetězového zabíjení nepřátel, za což získáváme plusové body do skóre a úspěšné vraždění nám pak dá ultimátní útok používané zbraně. Navíc za úspěšné plnění mise (nalezení tajných místností nebo zabití nepřátel) získáváte medaile. Toto masové zabíjení dodává hře šťávu, ale často se stává, že v bojové vřavě zapomenete na ochranu vlastní tělesné schránky a utrpíte fatální poranění s nutností reloadu. Wrack nemá multiplayer, ale po dohrání si své výsledky můžete porovnat v žebříčcích ostatních hráčů. Zde se mi bohužel nedařilo zhlédnout záznamy nejlepších výkonů patrně díky chybě hry.

Design map není zcela přímočarý, potřebujete najít jeden či více klíčů a mapy jsou mnohdy rozděleny až na 3 sektory , které si musíte postupně zpřístupnit. Ale nehrozí žádné velké bloudění a hře dominuje zejména akce. Zbraně jsou typické pro standardní 3D akce, graficky jsou pěkně zpracovány, ale nevybočují ze standardu žánru. Nesete pistole, brokovnici, samopal či raketomet nebo plasmovou pušku. Specialitou je meč, kterým můžete porcovat nepřátelské mimozemské bastardy nebo jej využít k rozbíjení krabic, v nichž se nalézá munice či lékárničky. Kořením akce jsou souboje s bossy v arkádovém duchu, které se zprvu zdají náročné, ale většinou postačí přijít na jejich vzorce chování a boj pak odsýpá hladce.

Atmosféru a retro feeling dodává typická hudba Bobbyho Prince, který používá podobné zvukové palety jako ve svých starších dílech. Svůj styl nezapře a je potěšitelné, že se jej podařilo angažovat jako součást vývojářského týmu. Tím spíše, když se aktuálně léčí s rakovinou. Doufejme, že Wrack nebude jeho poslední angažmá v herním průmyslu.

Zdánlivě akčnímu hráči nic nechybí ke štěstí. Bohužel díky neuskutečnění původních plánů na plnohodnotnou hru je k dispozici pouze jedna epizoda. Což je docela málo a v pozdějších levelech se již objevuje určitá stereotypnost použitého sci-fi prostředí. Myslím, že původní rozsah hry měl být daleko větší a jako finální produkt se nám prezentuje pouze jedna epizoda. Pokud by byla hra rozsáhlejší, jistě by přibylo nové grafiky a prostředí a prodloužila by se adekvátně i herní doba.

I tak je ale Wrack velice solidním počinem pro fanoušky retro akcí. Nabídne zábavnou, akcí vyplněnou hratelnost s oživením v podobě řetězení komb. Doufejme, že následovníkovi Wracku - rogue like tower defense hře Wrack: Exoverse se povede mnohem lépe.

Pro: Grafická a vizuální stylizace. Old school akce. Hudba. Rychlá akce. Řetězení komb.

Proti: Krátkost. Relativně stereotypní prostředí. Nemožnost zobrazení videí v žebříčcích. Absence dabingu.

+20

Batman: Arkham Knight - A Matter of Family

  • PC 90
Poslední DLC pro hru Batman Arkham Knight je pro mě tím nejlepším z přídavného herního materiálu, který nám Rocksteady naservírovalo.

A Matter of Family představuje dokonalý návrat ke kořenům, až do dob převratného prvního dílu batmanovské série - Batman: Arkham Asylum. DLC mi oživilo příjemné vzpomínky na tento nesmrtelný klenot, jenž zahájil herní sérii, která svými kvalitami a originalitou obohatila herní historii.

Hlavní postavou je tentokrát Barbara Gordon alias Batgirl, která ve spolupráci s Batmanovým sidekickem Robinem zachraňuje svého otce, komisaře Gordona. Ty uvěznil Joker spolu s Harley Quinn v opuštěném zábavním parku Seagate.

Nejenom časové zařazení do dob Arkham Asylum, ale i hratelnost se vrací do dob minulých. Batgirl nedisponuje batmobilem ani nejnovějšími high tech vychytávkami, jaké má Batman, ale řeší vše doslova na vlastní pěst. Po úvodní intro sekvenci, kde spolu s Robinem pronikáme k zábavnímu parku, se Batgirl věnuje prozkoumávání jednotlivých zapomenutých atrakcí spolu se zběsilou likvidací osazenstva nepřátel. Ať již v boji na férovku nebo ze zálohy ve stealth stylu.

Park je vybudován velmi stylově a pozitivně jsem kvitoval jeho menší rozlohu - park je kompaktní uzavřenou oblastí bez nutnosti zdlouhavých přesunů a cestování. Akční sekvence nevybočují ze standardu batmanovské hratelnosti, příběh plynule odsýpá a obtížnost je nastavena velice příjemně.

Po ukončení příběhu vám DLC nabídne další přídavnou hodnotu v podobě možnosti podrobného průzkumu lokace. Jednak můžete šmejdit po zákoutích parku a hledat čertíky z krabičky a staré známé Jokerovy protézy, nebo se snažit ve vyšších sférách o likvidaci balónků. Žádné složité hádanky, jež by zavařily vaše myšlení, pouze čistokrevná hledačka. Což mě baví. A komu by to nebylo málo, tak může zprovoznit veškeré atrakce, což vás přivede k rozuzlení příběhového pozadí zruinovaného lunaparku.

A Matter of Family vřele doporučuji všem fanouškům netopýřího hrdiny. Kombinuje osvědčenou akční hratelnost spolu s průzkumem celé oblasti a nabízí poměrně slušnou herní dobu. Pokud bych neměl Season Pass, toto DLC bych si určitě zakoupil i samostatně.

Pro: Detailní a atmosférické prostředí. Slušná herní doba. Vyladěná akce. Hledání objektů.

Proti: ---

+16

Batman: Arkham Knight - A Flip of a Coin

  • PC 70
Arkham Episodes je série krátkých příběhových DLC ke hře Batman Arkham Knight, situovaných většinou před událostmi hlavní kampaně hry.

Hlavní úlohu tentokrát vyplní Robin, mladší a neustále přehlížený Batmanův souputník a chráněnec, jenž bojuje s Two-Facem. První stealth mise spočívala v likvidaci nepřátel v továrně na praní špinavých peněz. Jakkoliv bylo prostředí vizuálně atraktivní, tak v mém případě se hra zvrhla v zakempování v kanalizační šachtě a postupné likvidaci postupně přicházejících zločinců. Takto si to autoři zřejmě nepředstavovali.

Další postup vyžadoval přemýšlení, jak se dostat přes střílnami bráněný vstup do Two-Faceho úkrytu. Pak vás čeká již jen souboj s několika vlnami nepřátel.
Prostředí je opět poměrně zajímavé, souboj se střílnami jsem musel absolvovat na několik pokusů, než jsem přišel na fígl, jak je obejít. A pak už šlo do konce vše jako po másle.

Robin je opět slabší kopií Batmana. Až na některá nová udělátka, jako je štít proti kulkám, je hraní identické jako za jeho mentora. Jinak DLC nic zásadního nepřináší, ale hru jsem si příjemně užil. Jako součást Season Packu jde o příjemné obohacení obsahu základní hry, pro samostatnou koupi je DLC příliš krátké.

Pro: Atraktivní prostředí

Proti: Krátké. Chabá AI v první misi.

+10

Batman: Arkham Knight - Catwoman's Revenge

  • PC 55
Arkham Episodes je série krátkých příběhových DLC ke hře Batman Arkham Knight, situovaných většinou před událostmi hlavní kampaně hry.

Catwoman se snaží pomstít Riddlerovi a zlikvidovat jeho výrobnu robotů. DLC vám poskytne zejména dokonalý estetický zážitek v podobě pohledů na ladné pohyby a křivky pěkné kočky Catwoman. Avšak s herní náplní je to podstatně slabší.

Příběh začíná úvodní stealth misi, v níž musíte strážím ukrást přístupové karty a samozřejmě je potom ze zálohy vyřídit. Zde mi příliš neseděl kočičí styl, kdy se Catwoman pohybuje po stropě, což mi připadalo nepřehledné a navíc se tímto stylem nedostane úplně všude. A taky se mi zdálo, že eliminace protivníků shora burcovala stráže více než při boji na zemi.

Následuje poměrně monotónní boj s vlnami Riddlerových robotů v areálu továrny. Jednotlivá kola jsou postupně obtížnější díky laserům a elektrickému poli, takže kromě zuřivé produkce železného šrotu z nebohých robotů musíte i uváženě balancovat, abyste nedostali elektrický výboj do vašeho obleku.

A toť vše. Dvě mise jsou opravdu zoufale málo a navíc, podobně jako u Harley Quinn, mi charakter Catwoman příliš nesedl.

Pro: Krásná hlavní protagonistka. Pěkně zpracované lokace

Proti: Krátké. Docela nudné mise. Lezení po stropě.

+12

Batman: Arkham Knight - GCPD Lockdown

  • PC 70
Arkham Episodes je série krátkých příběhových DLC ke hře Batman Arkham Knight, situovaných většinou před událostmi hlavní kampaně hry.

V hlavní roli GPCD Lockdown je tentokrát Nightwing spolu se vzdálenou asistencí Luciuse Foxe. Oba se společně snaží eliminovat Tučňáka, alias Cobblepota. DLC je opět velice krátké a herní doba, jež závisí na vašich dovednostech, trvá asi 30 minut.

Po úvodním zahřívacím souboji se snažíte infiltrovat budovu. Nejprve bojujete v exteriérech kolem budovy a následně hledáte spínače v nepřáteli zamořené budově, v níž se uplatní vaše stealth schopnosti. A nakonec polapíte samotného Pinguina. Nightwing bojuje takřka identicky jako Batman, tudíž hratelnost je v podstatě stejná jako kterákoliv jiná mise s Batmanem. DLC tak ničím nevyčnívá a nic originálního v něm nečekejte. Jako součást Season Passu krátkodobě zabaví, avšak samotný bych si jej určitě nekoupil.

Pro: Docela zajímavé mise.

Proti: Krátké. To samé jako charakter Batmana

+14

Batman: Arkham Knight - Red Hood Story Pack

  • PC 80
Arkham Episodes je série krátkých příběhových DLC ke hře Batman Arkham Knight. Tentokrát se události odehrávají až po ukončení hlavní kampaně hry.

Red Hood se v příběhu, dá-li se děj příběhem nazvat, snaží najít padoucha jménem Black Mask a překazit jeho výnosné kšeftování se zbraněmi. DLC nám nabízí pouze tři pasáže - úvodní poměrně rozsáhlý souboj, stealth misi a finální bitku s likvidací Black Maska. Takže rozsahem nic světoborného.

Hlavní devizou je ovšem hlavní postava - Red Hood, který se poněkud vymyká zavedeným sluníčkovým trendům arkhamské série, v níž kladní hrdinové nezabíjejí, ale pouze protivníky uvádějí do sladkého bezvědomí.

Red Hood se s ničím nemaže a za pomoci duálního komba pistolí neváhá a bez skrupulí střílí a poražené zločince doráží jako na popravě zastřelením. Principy hratelnosti základní hry zůstávají stejné, ale nový charakter jim svou brutalitou dodává příjemné okořenění a částečnou změnu herního stylu. Bavil jsem se skvěle.

Pro: Red Hood. Změna herního stylu. Brutalita.

Proti: Krátká herní doba

+14

Batman: Arkham Knight - Harley Quinn Story Pack

  • PC 65
Arkham Episodes je série krátkých příběhových DLC ke hře Batman Arkham Knight, situovaných většinou před události hlavní kampaně hry.

V příběhu Harley Quinn Story Pack se věrná Jokerova souputnice snaží na zakázku vysvobodit ze zajetí Poison Ivy, aby ji mohla využít klika kolem Scarecrowa. DLC nám nabídne 2 stealth mise, asi 2 soubojové pasáže a závěrečný souboj, ve kterém se samotná Harley Quinn utká s Nightwingem v boss fightu. Tedy asi půlhodinka herní doby

Charakter Harley Quinn mi svým herním stylem příliš nesedl. Je to hlučný fracek, z čehož vyplývá absence schopnosti tiše likvidovat protivníky. Stealth mise pro mě tak byly podstatně náročnější, protože po každém útoku se naše mladá dáma prozradí, tudíž jsem predator mise docela proklínal a úkoly zvládl až na několikátý pokus. V soubojích jí to naopak odsýpá jedna báseň a řetězení komb jde samo. Utkání s Nightwingem, poté co jsem přišel na fígl jak na něj, je také velmi dobře zvládnutelné,

Harley Quinn Story Pack mi tak přišel z Arkham Episodes jako slabší kousek. Jokerova slečna mi prostě svým herním stylem nesedla, i když se na její pozadí dobře kouká.

Pro: VIzuál Harley Quinn. Zábavné souboje.

Proti: Krétká herní doba. Obtížnější stealth mise.

+15

Batman: Arkham Knight - Season of Infamy: Most Wanted Expansion

  • PC 80
Po dohrání základní hry a kompletním dokončení Most Wanted expanzí (s výjimkou Riddlerových hádanek) jsem se ve svém putování po Gothamu vrhnul i na sadu DLC, kterou jsem měl v Season Passu. První z nich - Season of Infamy: Most Wanted Expansion - je přídavkem, který obohacuje ve hře obsažené Most Wanted mise o nový příděl čtyř krátkých kampaní.

Nejedná se o žádné jednorázové rychlokvašky, každá epizoda nabízí ucelený příběh se starými známými záporáky, které jsme v hlavní kampani neměli možnost potkat. Ne že by byly nějak extra dlouhé, každá z nich vám zabere kolem hodiny i méně podle vašeho hráčského skillu, ale tato délka pro DLC dostačuje. Je v nich namíchán koktejl v podobě typických elementů batmanovských titulů v různých poměrech - kontaktní bitky, stealth mise, minihry, hledání důležitých objektů po Gothamu a nesmí chybět i souboje v batmobilu.

Wonderland
Mad Hatter, sedící za katrem, prozradí, že někde v Gothamu ukryl 3 zpacifikované policisty. Pomocí signálu policejní sirény je musíte vyhledat a prostřednictvím minihry pak osvobodit od nastražených výbušnin. Hledání mi nečinilo obtíže, jen minihra u třetího policisty již byla docela náročná, jelikož vyžaduje rychlou koordinaci pohybů obou rukou, a potřeboval jsem několik pokusů. Následuje vizuálně originální, ale poměrně snadný finální souboj na pozadí neotřele designovaného prostorového leporela, v němž na vás shlíží samotný Kloboučník. Až na toto závěrečné klání DLC nabízí jen hledání a minihry, tedy nic pozoruhodného, natož objevného.

Shadow War
Batman zjistí přítomnost členů League of Assassins v Gothamu a po nalezení mrtvého bojovníka se investigativním pátráním dostává až samotnému Ra's Al Ghulovi, který opět vstal z mrtvých. Zamícháte se do sporu dvou frakcí asasínů, načež se vám dokonce naskytne možnost volby jako v hrách od Telltale. Podstatnou část hry opět tvoří pátrání a hledání, včetně využití batmobilu. Akce je spíše upozaděna, i když se několika soubojů samozřejmě dočkáme. Shadow War je pro mě nejslabším příběhem z DLC, a zejména otravné hrátky s výtahem v interiéru nemocnice mě docela prudily.

Beneath The Surface
V tomto příběhu se dostáváte na palubu vzducholodi Iron Heights, která slouží jako věznice pro nebezpečné vězně v čele s Killer Crocem. Ten se stává vůdcem vzpoury a vaším úkolem je zachránit dozorce a zpacifikovat povstání. Hlavní náplní je explorace polorozbořeného vzdušného plavidla a nalezení správného postupu k cíli. Pak samozřejmě několik soubojů s vězni a Killer Crocem, po němž zjistíte skutečné pozadí vzpoury. Prostředí poničené vzducholodě je atraktivně zpracováno, i souboje jsou zábavné a s vyladěnou obtížností. Tempo bohužel zpomaluje nutnost odejít z lodi a hledat v Gothamu dozorce, kteří uprchli na padácích. Beneath the Surface mě i tak velice solidně bavilo a bavil jsem se.

In From the Cold
Asi nejvíce atmosférické DLC z balíčku. Zajímavý příběh, v němž se vrací na scénu Mr. Freeze. Padouši se jej snaží donutit, aby se přidal k Scarecrowovi a bojoval proti Batmanovi. Náš ledový muž se ovšem jejich nátlaku brání, a tak mu unesou jeho ženu Noru. Vy jako Batman mu musíte pomoci a jeho drahou polovičku zachránit. Hlavní náplní jsou zejména Predator mise s tichou likvidací nepřátel, hledání Nory a ve finále velkolepá taková bitva. A emotivní závěr příběh perfektně uzavře. Děj plynule odsýpá tentokrát bez zdržování a tento přídavek je bezesporu nejlepším DLC z Famous of Infamy.

Most Wanted Expansion je solidním přídavkem k základní hře. Jako celek funguje dobře a přináší oživení vzpomínek na charaktery, které v hlavním příběhu nepotkáte. Náplň příběhových balíčků se střídá, takže se v zásadě nenudíte. Až na některé odbočky zpomalující nastolené tempo. Samostatně bych toto DLC asi nekoupil, ale jako součást Season Packu patří k těm jeho lepším částem.

Pro: Návrat starých známých padouchů. Pestrá náplň misí, Přiměřená délka.

Proti: Občasné zbytečné cestování a velký důraz na hledání. Výtah v nemocnici.

+16