Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Ion Fury

Ion Maiden

15.08.2019
14.05.2020
80
26 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Ion Fury (dříve známá pod názvem Ion Maiden) je 3D akční hra, jež po dlouhých letech resuscituje engine Build, na němž vznikaly legendární akční hry 90. let, mezi něž patří Duke Nukem 3D, Shadow Warrior či Blood. Vývojářem je nezávislé studio Voidpoint, založeno tvůrci zdrojového portu EDuke 32 ve spolupráci s veterány designu na Build enginu. Titul vydává legendární společnost 3D Realms.

Titulní postavou hry je Shelly “Bombshell” Harrisonová, která se objevila také v akčním RPG Bombshell. Své krycí jméno i renomé získala jako vynikající specialistka na likvidaci bomb pro Global Defense Force. Dr. Jadus Heskel, vůdce transhumanistického kultu, vyšle na futuristické město Neo D.C. armádu kyberneticky vylepšených vojáků, rozhodne se Shelly přejít od zneškodňování bomb k jejich využití pro bojové účely a zapojuje se do akce.

Ion Fury nabízí tradiční hratelnost 3D akcí devadesátých let. Přináší komplexní a rozsáhlé úrovně s nutností hledání správné cesty, přístupových karet, četných secretů a easter eggů, nepřetržitou akci s pestrou kolekcí nepřátel i rozsáhlý zbraňový arzenál. Hru netvoří tradiční ohraničené úrovně, ale zóny sestávající z několika v jeden celek spojených částí, které do sebe plynule přecházejí bez možnosti návratu zpět. Základní engine Build byl díky EDuke portu technologicky a graficky vylepšen a přináší nové prvky jako checkpointy a implementaci fyziky.


Poslední diskuzní příspěvek

Tedy ale kam všude jsou schopni vývojáři nasázet secrety, nad tím se nestačím podivovat :), tam kde by hráč nějaké modernější střílečky čekal minimálně 5 neviditelných zdí či grafické glitche při skoku do míst, se kterými autoři nepočítali, je v Ion Fury secret location :). Z těch zajímavějších jsem zatím našel Companion Cube a falešný cake z Portalu.
Každopádně je to velmi dobré, tohle si na oldschool střílečku nehraje, tohle jí opravdu je (a nenapomáhá tomu jen použitý Build engine), kdyby to vyšlo v dobách po boku Shadow Warriora, Duka 3D, asi by se nikdo příliš nepodivoval.

Byť tedy souhlasím s některými výtkami, jako jsou občas nezáživné lokace, které jsou však jako na houpačce prokládané naopak naprosto excelentními a designově nápaditými a detailními. Či třebas zmiňovaná slabší paleta nepřátel, která by možná ani nebyla z nejhorších, ono druhů nepřátel není tak málo, ale asi jde i o jejich použití a dávkování a zatím většinu hry bojuji opravdu především se třemi druhy panáků, jen zřídkakdy proloženými někým zajímavějším.
Pocit ze střelby však možná nejlepší ze všech build engine her, čemuž trochu napomáhají i "hit zóny" (resp. jde dát nepřátelům alespoň head shot).

Rozehráno na Ultra Viscera, nejdříve jsem to zkoušel na Maximum Fury, to však příliš nedoporučuji (minimálně ne na první hraní), nepřátelé jsou totiž tak o 100% zrychlení a stejně tak veškeré jejich střely, nadto jsou ukrutně přesní, čili to dost mění styl gameplaye a místo nějakého klasického skill vyhýbání se střelám, jako v jiných oldschool střílečkách, se pak souboje zvrhávají v krčení se někde za rohem a postupném odstraňování nepřátel z dálky. Má to zkrátka dost odlišný charakter, pavoučci a droni jsou pak extrémně zrychlení a není vůbec zábavné s nimi bojovat. S Ultra Viscera ale spokojenost.

Není to tak dobré jako Duke 3D nebo Blood, ale rozhodně to příliš nezaostává.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC --
Samozřejmě, že jsem koupil early access verzi hned po oznámení. Vždyť, pořádné střílečky jsou dneska už umírající žánr. Modern military script-festy a cukrdlaté ubisofťárny, s mikrotransakcemi a s obtížností pro důchodce, nepočítám.

Navíc, Build engine? Tohle byla povinnost podpořit. Jenže už z EA kampaně jsem do stropu úplně neskákal... a to byl k dispozici jeden z těch lepších levelů.

Autorům se podařilo vystavět komplexní úrovně, které ždímou Build engine až za rámec jeho schopností. Při průchodu se postupně otevírají vracečky do již prošlých míst a na konci se celý level zpřístupní pro dohledání všech těch desítek secretů. To je rozhodně fajn, minimálně první polovina hry je dělaná opravdu poctivě, se spoustou detailů a interaktivity.

Je ale vidět, že v druhé polovině už autorům docházel dech nebo se naopak level-design teprve učili. Všechny ty nekonzistentní změti labyrintů, podzemních základen, továren, kanálů nebo buchvičehoještě, ve kterých se mi dost špatně navigovalo a pohybovalo, bych za kvalitní level-design rozhodně neoznačil. Množství skákání ve střílečce taky nekvituju s nadšením a když se při souboji s bossem musím dívat ještě pod nohy, jestli zrovna nepadám do neznáma nebo se nezasekávám o pytel s odpadky, nejsem z toho zrovna odvařený.

Abych se přesvědčil, že jsem jen neměl špatný momentální čmuch v druhé polovině, po dohrání jsem rozehrál Ion Fury znovu na nejtěžší obtížnost. A opravdu, zase jsem se dobře bavil a nemohl se od hry odtrhnout. Ta druhá polovina je prostě špatná.

Největším problémem jsou nepřátelé. Spawnují se do místnosti ve chvíli, kdy do ní vlítnu nebo se objeví z ničeho nic v již vyčištěných prostorech po sebrání klíče. A to i přes to, že se tam neměli jak dostat. Nevyskočili z kanálu, nepřišli z jinak zamčených dveří nebo z rozbořené zdi. Prostě se tam objeví. Puf. Jen tak. Vedle naprosto neškodných osin v zadku tady jsou jiní, kteří mě rozeserou na jednu salvu. Třeba takový granátometčík - schovaný za dveřmi, připravený mi v pikosekundě vrhnout granát mezi oči. Navíc jsou nepřátelé často schovaní ve tmě a v takové dálce, že je nemám šanci přes ten zaměřovač vidět. Celkově mi ve hře citelně chyběla zbraň na dálku, s optikou. Něco jako railgun. Tma je velký problém. Schválně omezená viditelnost, kterou nevylepším brightnessem, mi tak akorát pila krev. Ve vodě jsem se tak musel uchylovat k chvilkovému zvýšení jasu, abych vůbec něco viděl.

Potýkal jsem se technickými problémy, kde mi např. klesal framerate, resp. hra sice běžela 60fps podle počítadla, ale rozhodně to tak nevypadalo. Většinou se to dalo vyřešit restartem, ale po několika sejvech jsem to tam měl zase. Často začal framerate kolísat i při vyhrocenějších soubojích, přestože se CPU a GPU spíše flákali. To je ten rámec schopností Build enginu, který jsem zmiňoval ve druhém odstavci. Na obrazovce toho může být moc a engine nestíhá.

Ion Fury je celkem hardcore záležitost, co se obtížnosti týče. Na třetí ze čtyř to občas skřípalo, i když vychcípání přicházelo ruku v ruce s nedostatkem střeliva nebo nějakým zakempeným nepřítelem, který je postavený přesně tak, abych si ho nevšiml. Často jsem měl potřebu hru vypnout z frustrace nebo z nudy, tu druhou polovinu už jsem opravdu nehrál s nadšením a spíše jsem se musel nutit. Je to velká škoda, protože podobných her je jako šafránu a každá taková vlaštovka udělá jaro nejednomu fanouškovi skutečných FPS. Taxnad příště.

Hodnocení: ✰✰
+25
  • PC 80
Nejnovější komerční hra na Build enginu, alespoň pokud vím, byla World War II GI. To už dnes neplatí, protože Ion Fury oživila tento engine a to ve velkém stylu. Od začátku do konce má hráč pocit, že hraje klasiku z devadesátek. Přesto jsou na hře znát jisté moderní prvky. Na první pohled dobová grafika je mnohem hladší, během hraní probíhá automatické ukládání a úrovně mají rozsah, který by dobové počítače zřejmě těžko zvládly. Skladba úrovní připomíná spíše Quake 2. Mezi některými oblastmi je možné, a někdy nutné, přecházet a jsou spojeny do tématických celků zvaných zóny. Na konci každé je závěrečný souboj následovaný typickými statistikami. Level design je povedený, průzkum úrovní mě opravdu bavil. Navzdory změnám prostředí je grafický styl stále stejný a tak je posledních pár úrovní takových okoukaných. Nejvíce jsem si užíval hledání secretů. Je jich opravdu hodně a některé obsahují fajn easter eggy, kterých je ve hře dost i v běžných prostorách.

Hlavní hrdinka má během hry k dispozici slušný arzenál, který je dobře vyvážený a používal jsem na střídačku vlastně všechny kousky. Nejvíce jsem si oblíbil tradičně brokovnici a silný revolver Loverboy. Obušek a výbušniny zase posloužily při průzkumu úrovní. Zbraně mají i alternativní režim, což je fajn. Pro hlavní hrdinku typické Bowling Bombs se mi zdáli zpočátku k ničemu, ale jsou celkem silné a na tužší nepřátele se hodí. Navíc je lze házet za roh. Naproti tomu počet druhů nepřátel je malý a opravdu brzy se okoukají. Nejsou špatní a jejich rozmístění a vzájemná podpora jsou dobré, ale kdyby v druhé polovině hry přibylo pár nových, bylo by to výrazně lepší.

Grafika je samozřejmě dána enginem, ale rozhodně je na co koukat. Od svých předchůdců zdědila Ion Fury i interaktivitu a tak se lze v úrovních slušně vyřádit. Mnoho prvků reaguje a část prostředí lze zničit, vše v rozsahu daném Duke Nukem 3D nebo Shadow Warriorem. Kromě kampaně o šesti zónách nabízí hra ještě tři další možnosti. Mě nejvíce potěšila přítomnost kampaně z early access verze, které jsem se neúčastnil. Jde o mix úrovní z plné hry, ale s výraznými změnami (chápu, že to bylo spíše naopak). Další dva módy, hra jen s bombami a likvidace vln nepřátel, mě moc nezaujaly. Technicky hra nemá žádné problémy, běží plynule a stabilně.

Ion Fury jsem si opravdu užil, klasická hratelnost baví i dnes. Vše co jsem hře vytkl jsou drobnosti a zážitek ze hry rozhodně nezkazí. Před vydáním si hra prošla problematickými časy, ale dnes bych neváhal ji doporučit. Já jsi jdu připsat na seznam Bombshell, který dějově navazuje.
+24
  • PC 95
Kompletní recenze na Somhrac.sk

Každý aspoň trochu zapálený hráč jistě zná jména Duke Nukem, Lo Wang a Caleb - hrdiny nesmrtelných 3D akčních her Duke Nukem 3D, Shadow Warrior a Blood, jež měly kromě zábavné hratelnosti a notné dávky černého humoru společný Build engine, který je poháněl. Po dlouhých letech nám společnost 3D Realms ve spolupráci s vývojářským studiem Voidpoint přináší zbrusu nový titul Ion Fury na tomto v dnešní době již archaickém enginu. Obstojí něžná hrdinka Shelly “Bombshell” Harrisonová ve srovnání s testosteronem natlakovanými svalovci?

Shelly nosí oproti těmto herním kmetům mnohem méně křížků na hřbetu, nicméně její první grafické koncepty se objevily již v devadesátých letech a dokonce měla být Dukovým sidekickem ve hře Duke Nukem Forever, ale z těchto plánů nakonec sešlo. Poprvé se objevila v akční RPG hře Bombshell od studia Interceptor Entertainment (dnes Slipgate Ironworks). Informace o vývoji nové 3D akce na Build enginu se Shelly v hlavní roli se začaly objevovat v průběhu roku 2015. Původně měla být součástí deluxe verze Bombshell, ale nakonec bylo rozhodnuto o samostatném titulu jménem Ion Maiden. Pod tímto názvem hra vyšla v early access programu, ale těsně před vydáním přišla další rána, kdy se jméno znelíbilo heavy metalové skupině Iron Maiden a hrozil soudní spor. Situaci nakonec vyřešila změna názvu a Shelly tak dává najevo svou zběsilost ve hře Ion Fury.

Dějově je Ion Fury prequelem titulu Bombshell. Shelly pracuje jako vynikající specialistka na likvidaci bomb pro Global Defense Force. Zatímco v tomto RPG má Shelly robotickou ruku, o kterou přišla při explozi bomby nastražené dr. Janusem Heskelem, Ion Fury nás přenáší o několik let zpět, kdy je Shelly ještě v plné síle bez implantátů. Příběh je zcela prostý - Shelly čelí invazi Heskelovy armády kyberneticky vylepšených vojáků a jeho zfanatizovaných přisluhovačů, kteří napadli a ovládli futuristické město Neo D.C. Story funguje jako pouhý dějový podkres a je vyprávěno formou Heskelových monologů promítaných na monitory ve hře a občasnými komiksovými sekvencemi. Jeho dabérem je mimochodem hlas samotného Duka - Jon St. John.

Někde již byla publikována trefná charakteristika, že by Shelly mohla být Duke Nukem v sukních, což plně sedí. Žádná objemná muskulatura, ale ladné a plné tělesné křivky, přiléhavý bojový oděv a dlouhé vlasy. Ne sice blond jako má Duke, ale i tak vypadá Shelly velice atraktivně. Není divu, když jejím úplně původním vzorem byla Pamela Anderson. Škoda, že je ve hře prezentována poněkud v pixelovatém provedení. Nesmí chybět její typicky ženská vyřídilka - neustále totiž komentuje situaci na bojišti a trousí bonmoty a hlášky, přičemž mnohé se příliš nedají publikovat.

Dnešní době přizpůsobený Build engine nezapře zkušenosti členů týmu Voidpoint, z nichž někteří jsou autory portu Eduke32, což je modernizovaná verze enginu umožňující hladký chod na moderních počítačích a obsahující řadu vylepšení. Nedovedu si představit, že by komplikovaná architektura vybudovaná v Ion Fury fungovala ve starších hrách na tomto enginu. Levely jsou obsáhlé a kladou důraz na realistické pojetí scenérií a prostředí. Hra je situovaná do budoucnosti, a tak nesmí chybět futuristické prvky. Většinou jsou zahrnuty městské lokace a různé průmyslové a vědecké či vojenské základny, okořeněné občasnými exteriérovými oblastmi.

Grafika běží v HD rozlišení a tak je jemnější než staré buildovky. Nechybí tradiční pestré barvy a křiklavé barevné doplňky. Levely jsou značně detailní a disponují četnými interaktivními prvky. Neustále je možné něco zkoušet a hrát si. I když stále Build pracuje v pseudo 3D zpracování, autorům se podařila díky inteligentnímu designu dokonalá iluze 3D prostředí. Kupříkladu průzkum výškových budov je dokonale autentický. Nechybí četné zničitelné prvky, které otvírají alternativní cesty nebo secrety, poškozené zdi můžeme odpálit bombou či granátem, nebo využít prvků prostředí, jako jsou hasicí přístroje nebo explozivní sudy.

Realističnost a atmosféru designéři docílili využitím četných skriptů. Realistický dojem podporuje funkční technologické vybavení. Přesouváme tak koleje na nádraží, aktivujeme přívod energie pro výtah, k čemuž Shelly nosí obušek s alternativním elektrickým výbojem. Nebo si hrajeme s vodní hladinou v podzemní základně. Mapy jsou značně komplexní, s nutností přemýšlení o postupu kudy dál, dokonce jsem občas jsem nemohl najít východ z úrovně, zejména v počátku hry. Nikdy jsem ale nadměrně dlouho nebloudil. Vyplatí se sledovat kamery, na nichž vám hra ukazuje, co jste aktivací tlačítka provedli. Takže se neztrácí plynulý spád akce.

Novinkou oproti konvenčním 3D akcím je absence levelů. Ion Fury obsahuje celkem sedm obsáhlejších zón, rozdělených na podoblasti, které by se jako levely daly považovat, ale globální statistiky vaší hry se vám zobrazí až po absolvování celé zóny. Objem levelů je opravdu úctyhodný a občas se setkáme s krátkým loadingem uvnitř oblasti. Konec jednotlivého sektoru poznáte jen podle toho, že vás hra upozorní na zapomenutý počet secretů. Ty jsou nedílnou součást klasických buildovek a dlužno podotknout, že hra jich obsahuje opravdu přehršel. Bohužel nejste nijak informováni, kolik se jich v oblasti nachází. Opravdu nevím, kam všechny ty skryté oblasti autoři naskládali, jelikož se mi jich podařilo najít většinou třetinu až polovinu.

Dlužno podotknout, že Ion Fury není unikátem, všechno už jsme někde v jiných titulech třeba v jiné formě či podání viděli. Tvůrci své inspirační vzory nepopírají a neustále nalézáme odkazy a easter eggy na herní klasiky. Nicméně vývojáři se s tvorbou vyrovnali s důstojností a i když jsou mechanismy stále stejné, design je svěží a zábavný, nabízí neustálé změny prostředí a architektury. Průzkum i akce je zkrátka skvělá a Ion Fury skládá dokonalou poctu svým vzorům.

Nepřátelé naproti tomu příliš originality nepobrali. Setkáme se s bojovníky v kutnách, vojáky s brokovnicí a bombami, robotickými pavouky a drony, v pozdějších fázích přibudou i tužší protivníci, různí Heskelovi mutanti a v pozdějších fázích i oslabení bossové jako konvenční nepřátelé. Originální je pouze housenka plivající kyselinu, kterou si z jiných her nepamatuji. Inteligence vašich protivníků není jejich silnou stránkou, ostatně podobně tomu bývá i v ostatních buildovských hrách. Nicméně chování vojáků je přinejmenším z hlediska jejich pohybů vcelku realistické. Starší technologie přináší občasné zaseknutí postaviček za dveřmi nebo jinými překážkami, ale hře to nikterak neškodí. Bossové vás příliš nezatíží, paradoxně nejtěžší byl ten první v podobě mecha, známého již z dema. S dalšími jsem neměl zásadní obtíže, pokud víte, jak se jim dostat na kobylku.

Ion Fury se nesnaží přinést novoty či inovace do žánru. Žádné stealth mise a podobné moderní vymoženosti. Hra vám nabídne poctivou akci ze staré školy, kdy hlavní náplní je akce a střelba. Útoky protivníků jsou díky jejich různým zbraním pestré a nelze jenom tak naběhnout mezi ně, musíte se krýt, uhýbat a protivníky strategicky likvidovat. Obtížnost je vyvážená tak akorát, i na třetí nejtěžší úroveň je Ion Fury dobře hratelný, i když samozřejmě s nutností pečlivého ukládání.

Arzenál je v Ion Fury velmi dobře vyvážen a v podstatě každý ze zbraňových kousků má alternativní možnosti střelby. Tuto novinku autoři zařadili až do finální verze hry. Dostanete do rukou zbraně klasického ražení v podobě brokovnice s alternativním granátometem, uzi s možností palby obouruč, těžký kulomet a kuše střílející elektrizující šípy. Ale ikonickými věcičkami typickými pro Shelly se staly Bowling Bombs - explodující bowlingové koule, které vrháte po nepřátelích. Alternativní možnost umožňuje zapálit doutnák. Chvíli trvá, než se s nimi naučíte a neumožňují házení směrem nahoru, jen se kutálejí po zemi. Ale k tomuto účelu máte granátomet. Jinak je to zábavný a unikátní kousek a stal se mým oblíbeným.

A možná ještě zajímavější je úplně základní zbraň jménem Loverboy. Nejedná se o vibrátor, jak by název mohl lehce zavádět, ale o relativně obyčejný revolver. Vynikající je ovšem sekundární mód, který po zaměření instantně zabíjí slabší protivníky, takže jsem jej s velkou oblibou využíval k likvidaci zejména vzdálenějších cílů nebo protivných dronů. Nepamatuji se, že bych ve 3D akční hře tolik užíval základní zbraň. Někteří hráči měli připomínky k nedostatečnému množství munice, ale já jsem i při hře na třetí obtížnost zásadní potíže neměl. A pokud se vám střeliva nedostává, použijete některou a jiných zbraní, je jich k dispozici dost a jsou navzájem zastupitelné. Trošku mi chyběl raketomet, ale jinak nemám ke zbraním připomínky.

Multiplayer Ion Fury momentálně nenabízí. To mi jako příznivce single player zábavy nevadí. Nedokážu si představit deathmatch v tak komplikovaných levelech, ledaže by tvůrci připravili samostatné arény. Ale pokud vás omrzí zábavná kampaň, můžete přejít do sekce bonusů. Zde najdete původní early access kampaň, potom survival mód v oblasti, kde ve hře bojujete s prvním bossem. A pak ještě hru, v níž bojujete výhradně s bowlingovými bombičkami.

Ion Fury je tedy krystalickou esencí čisté akční hratelnosti. Mísí zábavnou exploraci spletitých a reálných úrovní, s občasným přemýšlením kudy dále, ale výrazné zákysy nehrozí. Akční složka je dokonale dávkována a kombinace protivníků s různými typy útoků na dálku i na blízko vám poskytnou zábavné odreagování. K tomu navíc sličná hláškující hrdinka a hráč může být spokojen. Jedinou závadu pak kromě relativně neoriginálních protivníků vidím v absenci achievementů ve Steam verzi hry, i když jsou na stránce obchodu avizovány.

Ion Fury se patrně nestane ikonickým titulem, jako na úvod citovaná velká trojka her na Build enginu. Ale v dnešní době nenajdete zábavnější střílečku a pro akčně zaměřeného hráče je povinným titulem.
+21
  • PC 65
Dohraté na predposlednú obtiažnosť. Mám z toho rozporuplné pocity a prevláda sklamanie.
Som pritom cielovka - Duke, Blood, Shadow a Redneck mám veľmi rád a všetky som v minulosti dohral viacero-krát.

Nadšenie mi vydržalo prvé dve zóny. V druhej polovici už som bol z tých nezáživných levelov úplne znudený a prial si, nech už je koniec. Tie velké mapy mi pripadali trochu preplácané, nesúdržné. Prvé zóny v meste sú ešte celkom zábavné, ale druhá polka, to boli nudné kanále, podzemné chodby, nenápadité oblasti, a ešte nudnejšie laboratória. Sem tam super osvieženie napr. misia vo vlaku, malý úsek vonku v prírode, alebo aj to velké sídlo bolo dobré.

Nepriatelia jednoznačne najnudnejší zo všetkých Build-hier. Najviac z celej hry išli po mne 3 druhy podobných panákov + dotieraví robo-pavúci. A ešte riadne otravní!!!. Pavúkov a maníkov s kušami schovaných v tme som preklínal, no hrúza. Velmi slabá invencia celkovo.

Zbraní je málo a chýbali mi tam nejaké špeciálne kúsky, nejaká experimentálna zbraň na osvieženie. Z toho mála čo tam je mi prišli napr. tie míny totálne zbytočné. A rotačný gulomet síce silný, lenže hráč môže niesť len 250 nábojov, a to je za pár sekúnd preč pri tej kadencii. Velmi málo munície som do neho nachádzal, som si ho proste moc neužil.

Finálna aréna bez bossa mi tiež celkový dojem nezlepšila. Záverečna animačka žiadna, 3 obrázky a suchý koniec, slabota.

Celkovo hodnotím hru ako trochu lepší priemer. Zhodou okolností som dohral súbežne aj remaster Blood (Fresh Supply) a na ten sa Ion Fury v podstatných aspektoch nechytá. Blood má lepšie levely, nepriatelov aj zbrane. Jeho parťáci Duke, Shadow aj Redneck sú na tom rovnako dobre. Všetko hry ktoré majú vlastný xicht a originalitu.

Pro: level-dizajn v prvej polovici, hromada secretov, old school strielačka, vylepšená grafika Build enginu

Proti: nudný a otravný nepriatelia, málý počet zbraní a ich obyčajnosť, nudný level-dizajn v druhej polovici

+18