Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Super Castlevania IV

  • SNES 80
  • Switch 75
Pro hry na SNES mám slabost. A není se čemu divit. Byla to vlastně první velká domácí konzole, na které jsem, díky kamarádově tetě z Anglie, hrál. Nepřekvapí tak, že tenhle díl Classicvanií hodnotím nejlíp. Nejen kvůli nostalgii – silnější konzole dovolila ještě lepší scenérie, propracovanější efekty a na obrazovce se stále něco děje... Využití duchů, v dutinách schovaní nepřátelé, tekoucí voda. Těch příkladů jsou mraky.

Hlavním plusem je však MNOHEM rozumnější ovládání – ostatně klidně si dejte můj rant na Castlevanii 1. Mnohem rozumnější neznamená bezchybné. A tak i v této konzolové generaci u mě vítězí (Super) Metroid. Máchat bičem více směry dává zapomenout na hrůzné časování výskoku a úderu, k tomu dojezd spiritu a promáchnutí biče jako stylovka. Za mě palec nahoru. Ale plynulejší a mnohem lépe kontrolovatelný je hlavně pohyb.  Ostatně, nejvíc jsem si užil stage 4 a 6, založené právě na pohybu a hbitosti. Tam mě zároveň hra i nejvíc pozlobila. Mizející plošinky na konci stage 6 se úplně nekamarádí se Switchem či MiniSNES a jejich překonání vyžaduje spamovat tlačítko pro skok ještě dlouho předtím, než na plošinku dopadnete… bez možností uložení se bojím, že tam skáču dodnes.

Osobně jsem si užil i množství pestrých mini-bossů a celý nápad podhradí, které je třeba překonat abychom se octli ve starém známém hradě zaslouží smeknutí. A že někdo může hru označit za snazší? To je už samotná možnost ukládání, a stejně ji většina současných hráčů využije. Tak proč si na něco hrát. Vlastně nevidím žádný důvod, proč bych doporučit na seznámení se sérií jiný, než tento díl.

Pro: nejlepší z klasických dílů

Proti: atmosferická, ale "jen" plošinovka

+13

Castlevania

  • NES 65
  • Switch 60
Anniversary Collection mi na Switchi ležela dlouho – rok, spíš dva.  Dokonce jsem první díl zvažoval do loňské Herní výzvy. Nakonec však dostal přednost první Metroid. Že šlo o šťastnou volbu se ukázalo, když pánové oznámil námět prvního letošního Retro Klubu.  A že šlo o volbu šťastnou dvojnásob bylo jasné brzy po rozehrání téhle hry. Ač hry vyšly v rozestupu necelých 2 měsíců, nechápu rozdílnost ovládání. Tam kde u Metroidu mám pocit, že jsem pánem situace a pohyb, či náročnější akrobacie byla výzvou ale ne překážkou, tam mi výlet na hrad páně Drákulův připadá jako tahovka. Jakékoliv stisknutí klávesy tu totiž znamená, že s dalším rozhodnutím si můžu dát na čas, zatímco budete sledovat dokončení animace. Stejně tak hitboxy nejsou úplně jasné a některé skoky jsou díky tomu opravdu výzvou. Jak ale ukazuje Metroid, nebo třeba Mario, nejde o dobové/hardwarové omezení ale o neochotu (nebo neschopnost?) vývojářů se s tímhle problémem popasovat. A o fungování, reps. nefungování, schodišť ani nemluvě. Když jsem hru zkusil po dohrání projít na MiniNES – dál než do 7 levelu jsem se i se znalostí hry nedostal.

Kde hra naopak exceluje je vizuál. Prostředí i nepřátelé jsou nápadití a některé scenérie jsou dechberoucí! Totéž by se snad dalo říci i o hudební složce, jakkoliv jsem dalek posuzovat část her, která mě naprosto míjí. Pro mě je zásadní hratelnost, a tady bohužel první Castlevania pokulhává. Nemůžu ji tedy doporučit, a pokud přece jen chcete vyzkoušet některou z Classicvanií, skočte rovnou na čtyřku. O příběh ochuzeni nebudete a dostanete navíc i túru k hradu ;)

Pro: začátek legendární serie, krásný vizuál

Proti: v hratelnosti to prvnímu dílu natře i kid ...Kid Dracula

+14

Kid Dracula

  • Switch 75
Takhle se to dělá! A je jedno že gotickou temnotu vystřídaly hravé a pestré barvy. Základ zůstává stejný. A často nejen základ – některé úseky mi přišly víc než povědomé, a tak hru vnímám spíše jako poctu než parodii na první dobrou.
Často se dočtete, že jde o hru pro děti, že je jednoduchá atd. A může to tak být, ale za mě tak působí hlavně díky skvělému a citlivému ovládání. Mám tu totiž pocit, že hlavního hrdinu opravdu kontroluji a nečekám věčnost, než doběhne animace. Odpadá tak ona chvíle, kdy už dávno víte, že vás vaše rozhodnutí bude stát životy, ale ...až tak za půl vteřiny.
Co hře vytknout lze je délka – pokud plošinovky hrajete pravidelně, tak ji klidně sfouknete za večer – a občas jednodušší bosové. Ale i tady platí, že na zkušenostech záleží. Dovedu si představit, že nováčky žánru potrápí, zatímco harcovníci dávno ví, jakou že strategii je třeba zvolit. Osobně jsem se bavil. Je to svižné, je to veselé a máte pocit, že se, obzvláště v pohybujících se pasážích, musíte snažit. Jen ty minihry šly trochu mimo mě…

Pro: Pomrkávání na znalce série

Proti: Pro někoho až moc roztomilosti

+14

Milo and the Christmas Gift

  • PC 80
Spíš než o hru, jde o relaxační zážitek. Hádanky nejsou nijak obtížné a všechno probíhá v poklidném tempu. Na mě ze začátku možná až příliš poklidném, ale netrvalo dlouho a atmosféře jsem propadl. A teď si tempo hry nemůžu vynachválit. Atmosféru navíc umocňuje nádherná hudba. Jistě, hudebně jsem analfabet, ale několikrát mě přepadl pocit, jako kdybych sledoval film Karla Zemana. Hudba jako by rušila, ale zároveň dokonale doplňovala děj. A pak je tu kresbu. Je vidět, že autor je hlavně (vystudovaný) malíř a ilustrátor – a do své práce dává kus sebe. Jen mi osobně úplně nesedly postavy, ale možná je jejich trochu odlišný styl nutnou úlitbou animaci.

Ač jde o herní jednohubku, ducha Vánoc obsahuje mírou vrchovatou. Navrch je vše posypáno pořádnou vrstvou megaroztomilosti.  A navíc – každá kapitola, většinou jen jediná obrazovka, pak obsahuje malý tematický easter (tady spíš christmas) egg.
S mírným opožděním: Šťastné a Veselé každému z vás!

Pro: Milá hříčka plna Vánoční pohody

Proti: Stejně jako letošní Vánoce - super krátká

+13

The Teal Mask

  • Switch 85
Přesně takhle měla vypadat hlavni hra! Sevřenější lokace, svět, který budí dojem, že má vnitřní logiku. Celkově mám pocit, že omezení autorům jednoznačně prospěla.
Oproti původní hře jsem si užíval bloumání po světě a objevování skrytých zákoutí. Teda, bych si užíval, kdyby mě nechytl příběh. Jasně, byl predikovatelný. Jasně, nechybělo morální poučení. Ale bylo zakomponováno citlivě a stejně tak balonková minihra. Nemám potřebu se k ní vracet, ale příběhově jsem si ji užil a pár kol odehrál i navíc. Za mě DLC příběhově obstálo a víc netřeba.
Další várka pokémonů? Opět spokojenost. Ve hře se objevili někteří mí oblíbenci - Golem, Trevenant ale hlavně další želvička do teamu!!! Torterra <3 A evoluce Dipplin je prostě cool. Takže kompletace pokédexu byla povinnost, ale vůbec ne nepříjemná.
A délka? Jistě, není to DLC na 100 hodin, ani na 50. Vlastně spíš tak na 5. Ale to stačím. Vždycky budu radši za krátkou, ale smysluplnou jízdu. Utopit stovky hodin v pokémonech totiž zvládnu i sám, jen je mít. 
Snad jediná výhradu mám k hoře uprostřed mapy. Chápu, že ogr asi nikde jinde než na hoře žít nemůže (ale jak rád bych si užil nějakou pěknou rovnou, třeba písečnou, mapu). Zkrátka, proč, proč je zase kopec uprostřed? 

Celkově ale hodnotím DLC výš než základní hru (a logicky, tohle bylo jako by autoři reagovali na mé výhrady). …a hned jak opadne začátkolednový frmol, s chutí se pustím do Indigo Disku :)

Pro: Víc pokemonů v kompatním a propracovaném regionu

Proti: Nepřináší nic zásadního a navíc jen část příběhu

+6

Metroid

  • NES 95
  • Switch 85
Hra, která definuje svůj žánr nebude asi jen tak obyčejný kousek. Všichni si pamatujeme Doom, všichni jsme minimálně slyšeli o DotA. Mezi tyhle kousky se zapsal i Metroid (pravda svůj podíl má i Castlevania). Stojí však i dnes za zkoušku? Není lepší šáhnout po jiném, možná novějším, díle?

Nejsem úplně typický hráč, starší kousky hraju pravidelně a pixelart mě vůbec neodrazuje. Navíc, první Metroid má tolik předností, že grafika je mezi nimi až na úplně posledním místě. Tedy pokud nehrajete kvůli závěrečné scéně ;) Co je ale na místě prvním? Za mě jednoznačně design. Přesto, že mapa má k přehlednosti daleko, stačí několik průchodů a naučíte se vnímat malé rozdíly mezi oblastmi. Pochopíte, že ztratit se je snadné jen pro nováčka. Postupně objevíte lokace tajných místností, lokace powerupů. Můžete šáhnout po mapě na netu, ale pokud máte čas a možnost, začněte jen s mapou z manuálu.
Stejně tak minibossové. Formálně je potřebujete porazit k získání přístupu k závěrečnému souboji, ale to se snad každý brzy naučíte obcházet. Ale pokud se hrou teprve začínáte, rozhodně se vyplatí je párkrát absolvovat. A nejen kvůli slušné porci HPček a Raket. Dovednosti z jejich porážky zužitkujete i v boji s Mother Brain. Zkratka někdo u téhle hry přemýšlel. A pak samozřejmě ikoničtí nepřátelé v čele s titulárními metroidy (resp. jejich larvami). Zkrátka radost pohledět.
Navíc – hra má jak skvěle zvládnutý a přesný pohyb, responzivní střelbu a k tomu jasná pravidla, která jde snadno odvodit. Takže pokud máte aspoň trochu rádi žánr a nebojíte se starší ale stále slušné grafiky, dejte Metroidu šanci!!  

Osobně jsem Metroid několikrát dohrál na Switchi a závěrečný run si dal na MiniNES. A podobnou cestu můžu jen doporučit. Na Switchi je díky možnosti rewind snadné si nepovedenou situaci vyzkoušet znovu a znovu, dokud nepochopíte, kde děláte chybu. A časem, u mě už u prvního průchodu, zjistíte, že hru znáte a rewind využíváte min a min. A logicky si zkusíte zahrát hru bez něj a bez ukládání…tak jako hráli hru její první hráči.  Najednou je pocit bezpečí ten tam. Každý risk si dvakrát rozmyslíte, každou chybu si budete muset odfarmit. Já pro co největší autenticitu přešel na MiniNES a nelituju. Paradoxně, dík tomu, že se snáz přepíná mezi klasickou zbraní a raketou, mi přišel finální souboj snazší než na Switchi. A dokonce jsem to dotáhl na druhý nejlepší konec.

Pro: Jedna z ikon herní historie, která stojí za to vyzkoušet alespoň na pár hodin!

Proti: Nezvládáte stress a vaše reakce nepatří mezi nejrychlejší? Pak tahle hra není pro Vás.

+11

Torchlight II

  • PC 80
V roce, kdy se zástupům hráčů splnil sen a kdy vyšlo Diablo 4, jsem já dohrál Torchlight 2. Hru, která už dávno není ani posledním dílem série. Ale taky hru kde nelituju ani minuty, kterou jsem s ní strávil. Na rozdíl od D4, kterému jsem věnoval asi tak 5 hodin a stačilo. Jistě, rok vydání je znát a drobných zlepšováků tu spousta chybí. Jenže stále je to Torchlight, série, která se toho nebojí a dělá věci jinak. Zároveň, tady musím druhému dílu vytknout drobný úkrok. Namísto jednoho velkého dungeonu prvního dílu, projdete lesem, mrazivou krajinou i pouští (a samozřejmě nebudou chybět bažiny)… kde já jej tohle už viděl … A výhrady, že je hra moc barevná? Tenhle argument slyším hlavně od hráčů, kteří adoruji D2.  A ruku na srdce, tam se, snad kromě prvního aktu, barvičkami nešetřilo. Mě osobně stylizace nevadila a docela připomínala Warcraft 3/WoWko.

Co si ale budem, základem aRpg je hlavně loot a jeho uvážené dávkování. Jistě, příběh má tahle hra taky. A myslím, že jsem zahlédl i nějaké postavy a pokud jsem si dobře vzpomínám má i  záporáka. Ale o to tu přece nejde! Tak pěkně zpět k lootu. Ten se T2 daří! Od začátku jsem měl pocit, že výbava je jen o trošku slabší než bych si představoval a situace „splním ještě tenhle vedlejší úkol“ nebo „klíč, k téhle zářící truhle přece nemůže být daleko“ až po „hmm miniboss … leeeroyyyy" byly častější než jsem si před rozehráním myslel. Hra zkrátka funguje. Alespoň na mě.

Tak či onak, T2 stojí za vyzkoušení i dnes. Ostatně se zdá, že komunita kolem hry stále funguje (kdo ví, jak dlouho to ještě bude platit o D4?) a tuna nejrůznějších modů zaručuje, že si každý může najít ve hře to svoje. A navíc, s hodně příjemnou cenovkou, takže proč neobdarovat i nejbližší a nedat si menší co-op?

Pro: skvělý základ se spoustou možností (čti Modů)

Proti: neuvěřitelně dlouhé loadingy

+12

Mario + Rabbids Sparks of Hope

  • Switch 80
Ještě švihlejší variace králíků, notně rozšířená plejáda postav a navrch několik širých, rozmanitých planet. A samozřejmě stále skvělé taktické bitvy a mile klasický Mário příběh.  

Pokud máte pocit, že tyhle věty neměly být liebesbriefem, vyznáním nehynoucího nadšení a nominací mé letošní GOTY, pak máte pravdu.  
I když je všechno lepší a všeho je víc, někde ve vývoji se zapomnělo na krásu jednoduchosti.

Namísto přehledných a easter eggy naplněných map prvního dílu, tu máme bludiště. Bludiště, která díky neustálému hemžení sice působí živoucím dojmem, ale snad nikdy mě nedonutily se kochat výhledem, udělat si screenshot. Stejně tak pool postav.
Řady veteránů rozšířili nováčkové (tady jednoznačně palec nahoru za vývoj postavy Rabbid Rosalindy) a občas se tu a tam našlo místo pro nějaké to cameo. Avšak něco je špatně, pokud autoři došli k závěru, že je třeba hráče nutit občas použít konkrétní postavy (a ne, ne ní to ani nezbytné pro příběh) . Na druhou stranu musím upřímně pochválit pestrost a nápaditost schopností jednotlivých postav. O to víc mrzí , že hra víc nepracuje s dynamikou skupiny, která by tak mohla lépe zdůvodnit rozdělení pro závěrečnou bitvu.
A králici? Pár nezapomenutelných charakterů se tu opět objevilo, avšak kromě jednoho lehce detektivního pátrání mi přišli spíše nevyužití. Vždyť jednotlivé světy měly mnohem větší příběhový potenciál. Vždycky tu je nějaká ta zápletka. Což vám asi naznačuje, jak moc mě zaujaly. Naopak kladně hodnotím obrazové panely vyprávějící příběh daného světa, i když osobně bych bral občas i nějaké to dioráma jako v prvním díle (těch je v celé hře trestuhodně málo!!)

Asi sami cítíte, že všechny mé výhrady jsou notně subjektivní. Ono to totiž není špatná hra. Do konce se nebojím říct, že to je hra dost dobrá. Jen n e všechny změny se mi trefily do noty . Všem fanouškům Maria, Rabbidů a taktických akcí ji můžu s klidem doporučit . Další díl, pokud bude, určitě taky koupím!    


P.S. Vyloženě super jsou pak snad všechny Boss fighty (snad jen s osobní výhradou vůči plnému vyh ealování bosse při přechodu do nové fáze)

Pro: Zábavná xcomovka na cesty

Proti: Není moc výzvou ani na nejtěžší obtížnost

+7

Pokémon Scarlet

  • Switch 80
Pokémoni jsou pravý, nefalšovaný fenomén. Jen málo značek má takový vliv, takové množstvím spinoffů a takový dopadem na celé generace hráčů (a vlastně i nehráčů). Pokémoni jsou ale známí také svým ustrnutím na místě, svou oldschoolovatostí. Vlastně, jsou ukázkovým příkladem, jak moc si Nintendo neví rady s online službami.

Já si nikdy nestěžoval. Dlouhé roky jsem pokémony hrál na nejrůznějších emulátorech a den, kdy jsem si pořídit svoji vlastní konzoli, a kdy jsem si konečně mohl zahrát Pokémony tak to autoři zamýšleli, si pamatuji dodnes. Od té doby si vždycky co pár let užiji svoji novou dávku pokémonů, vyplním pokédex, zkusím odehrát pár zápasů (vyhraji nad nooby a dostanu výprask od těch co to opravdu umí) a jsem spokojený.

Jenže nic netrvá věčně. A s novými a novými generacemi fanoušků přibývalo volání po změně. Ono není se čemu divit, vždyť openworldy jsou populární už drahně let a tak jim nakonec podlehl i Game Freak. Arceus jsem, jako odbočku, mohl úspěšně ignorovat. Ale když vyšla nová hra z hlavní serie, nešlo nekoupit. Jak jsem tušil, dost věcí mě ve hře nepotěšilo. Pryč je překvapení z toho, co se to skrývá ve vysoké trávě, v oblaku prachu či vodní pěně. Pokémoni si volně pobíhají po světě, a tak hned víte, koho jste to potkali. Na druhou stranu to má i pozitivní stránku - na první pohled rozpoznáte (znalí ví, že ne u všech druhů) shiny. Další věcí, která mi přijde zbytečná je TM craftovací systém. Hodně se debatovalo, jak je farmení shardů zbytečný grind, ale ty celkem přirozeně člověk dostane z raidů. Oproti tomu porážet vybrané pokemony abych si mohl vytvořit TM je…je otrava. S předměty mám celkově potíž. Zmizela radost z projití celé mapy, objevení všech zákoutí a nalezení skrytých itemů. Z jejího kompletního prošmejdění. Tady se předměty prostě znovu obnovují, a člověk má trochu pocit, že 24/7 nad celou Paldeou poletují Delibirdi a trousí nejrůznější předměty. Jen aby se před hráčem stále něco blýskalo v trávě. Asi aby mapa nebyla tak prázdná? Mapa světa je totiž velká, zbytečně velká. A s všemi obligátními biotopy. Velkolepost prostorů si vysvětluji jako snahu učinit výskyt pokémonů ve volném světě alespoň trochu uvěřitelně. Jenže takhle se hráč nacestuje tolik, že jsem si připadal jako kdybych trénoval na Death stranding. Na druhou stranu, hodně se mi líbil příběh (vlastně 3in1), který mi přišel dospělejší, méně šablonovitý, a i relativně dobře dávkovaný.

Celkově jsem si hru ale stejně užil. Zkompletoval jsem si pokedex a díky pravidelným eventům se ke hře stále vracím. Napříč výhradám tak stále zůstávám fanouškem a další generaci si koupím zase. Jen doufám, že se Game Freak bude chvíli soustředit na lazení současného stylu a nebude přidávat další a další moderní „nezbytnosti“.
+8

Kid Icarus

  • NES 70
  • Switch 70
Už nevím kde, ale četl jsem srovnání, že Kid Icarus je jako dítě, kterému u kolébky stály 3 sudičky: Samus Aran, Link a Mario. A po dohrání musím přiznat, že ono to docela sedí.  

Poskakujíce si po levelu nakupujete vylepšení a kydlíte nepřátele.   

A víc bych asi psát nemusel. Jenže nikomu se zatím do komentáře nechtělo, a tak mi nezbývá než o hře popovídat trochu víc.  Ze začátku jsem byl docela ztracený, přeci jen ovládání je dobové a spoustu věcí jsem odhaloval pomocí metody pokus-omyl. Ale bylo to krásné objevování. Díky limitům doby totiž nebylo třeba pronikat do žádných složitých mechanismů. Stačilo si osvojit mechaniku pohybu hlavního hrdiny, stačilo několikrát utratit těžce vybojované finance a brzy jsem věděl která vylepšení stojí za to. Čekáte, že poté jsem si se hrou poradil stejně snadno jako s táckem vanilkových rohlíčku na vánočním stole? Zklamu vás. Další výzva, a spojnice s Linkovými dobrodružstvími, čeká hned za rohem. Každý boss má svůj labyrint a upřímně řečeno, dostat se k němu bylo většinou složitější než ho porazit :D  (Na druhou stranu příjemně potěšila přítomnost počítadla jejich životů). Celkově však hra není nijak extra těžká (kromě několika záludností) a pokud s podobnými hrami máte zkušenosti, pak si ji užijete. Jen berte v úvahu fakt. že tahle hra je starší než většina z vás, kdo tenhle komentář čtete.

Pro: Jedna z u nás méně známých, ale světově kultovních her z historie Nintenda

Proti: Pokud nejste pamětník, milovník echt retra nebo historik, tak jsou lepší kousky na zahrání

+7

Frostpunk

  • PC 75
To je všechno?? Kde jsou emoce? Kde jsou morálně obtížná rozhodnutí?

Samozřejmě, je možné, že něco je špatně se mnou. Je možné, že jsem měl nerealistická očekávání. Je možné, že moderní společnost prostě neumožňuje vnímat strach z umrznutí. Nebo je chyba ve hře.
Což o to, atmosféru má. Reálně znějící skučení větru, hučení ohně v generátoru a komiksově stylové animace...NICE! I stylizace do souboje vodních skupenství má něco do sebe.
Jen...
...jen prostě vyskakující „hlášky“ obyvatel jsou strašně cheap. Klidně mohli být bez jména a obličeje, protože krátký okamžik kdy vystoupí z anonymity jim k zapamatování nepomůže. Samotná hra je těžká hlavně tím, že není nefér. Neřekne vám, že jde o sprint, ikdyž se tváří jako maraton (čti budovatelský tycoon). A tak jsem si hru užíval, stavil si hezké a efek tivní město a najedno BUM. Tedy spíš DROP a teplota je najednou 2x nižní a konec kampaně je za rohem (tady se přiznám, nečekal jsem to, a tak jsem o 2 hodiny prohrál. Jenže stačil loading posledního sejvu, předzásobit se a na pohodu jsem vyhrál svůj první run. Jistě, ačívy zní jako výzva a další způsoby jak přežit taky slibují slušnou znovuhratelnost.. ve mě však z Frostpunku stále zůstává spíš zrozpačitost a vlastně ani nevím, jestli jej chci někdy znovu zapínat. A to i přesto, že to vůbec není špatná hra.

Pro: Atmosféra, ideální příprava na nadcházejicí zimu.

Proti: Nečekejte tycoon, čekejte napevno nascriptované události.

+16

The Expendabros

  • PC 75
To si takhle vyvíjíte hru, a najednou jde do kin film… film, který je esencí toho, co vaše hra představuje. Film, který se snaží vzdát stejnou poctu stejným akčním hrdinům jako vy. A najednou vám hlavoun z obřího filmového studia klepe na dveře a nabízí možnost crossoveru… Jasně že to vezmete!

A takhle vzniklo Expendabros… někteří to berou jako volně spustitelný datadisk (viz podtitul), jíní jako demo pro Broforce. Hlavně jde o krátkou a intenzivní jednohubku. Bude chutnat, bude bavit, přinese nejrůznější pocity…rozhodně ale nezasytí. A na vás pak čeká rozhodnutí, zda svůj hlad ukojíte filmem nebo hrou.

Pro mě, tahle „hra“ svůj účel splnila.

Pro: Krátké ale repetitivní

Proti: Repetitivní ale krátké

+13

Phoenix Wright: Ace Attorney

  • Switch 80
  • 3DS 90
Je mi jasné, proč se jedná o jednu ze stěžejních VN na západním trhu. Hra není příliš divná, nesoustředí se jen na pročítání tun textu, ale přináší i další aktivity a herní mechaniky a zasazena je do pochopitelného prostředí. Zkrátka představuje skvělou příležitost, jak do žánru nakouknout. Jasně, občas je frustrující, že jste všechno pochopili, ale hra po vás vyžaduje konkrétní postup. To však beru jako nutnou daň za dobu a platformu, na kterou hra původně vznikla. Původní, GBA, verze byla jistě hodně odlišná, jenže já jsem dohrál už před lety 3DS verzi a letos jsem si střihnul verzi pro Switch. Jasně, v obou případech jde o HD remaster, ale i tak můžu srovnávat.  
Několikrát se mi na Switchi stalo, že hra začala rychle přeskakovat text a kdybych netušil o co jde, asi bych si text musel dohledat (ne vždy se jde snadno vrátit). Také mi trochu chyběly drobné 3DS gimicky – možnost zakřičet do mikrofonu „Objection!“, „Take that!“nebo „Hold it“, což rozhodně není něco, co vás bude bavit celou herní dobu. Ve chvíli, kdy po dlouhém přemýšlení najednou zahlédnete jasnou cestu, jak dál je však možnost zakřičet, tak strašně odměňující. Stejně tak možnost odfouknutí prášku pro snímání otisků… blbost, ale ten feeling za to stojí. Na druhou stranu, jsem rád, že hra existuje na tolik rozdílných platforem a je přístupná takřka každému. Stojí za to!

P.S. Snad jen kritika k poslednímu, až v remastru přidanému případu. Občas z něj čpí, jak moc chtěli autoři dodatku hráče šokovat nejrůznějšími zvraty a odhaleními. Někdy je lepší tlačit na pilu méně.

Pro: Ideální vstup do světa VN

Proti: Občas přilišná lineárnost

+13

Broforce

  • PC 80
  • Switch 85
Chtělo by se říct, že Broforce si na nic nehraje. Jenže právě naopak, takhle hra těžce hraje na NOSTALGICKOU notu!! Ať už výběrem hrdinů, tak samotnou hratelností. Nejde ale jen o prvoplánové tahání peněz z naditých šrajtoflí stárnoucích plešatících chlápků. Tahle hra je totiž stejnými týpky vytvořena. Spousta odkazů na filmy, hrdinové, kteří jsou i v pixelové stylizaci snadno identifikovatelní, nekonečné salvy výstřelů, kopů a výbuchů, povedený level design s možností různých cest a lokální co-op prostě ukazují, že tahle hra je dělána s láskou. Jistě, Závěrečný level je dlouhý jak týden před výplatou, ale chápu, že autoři chtěli něco opravdu epického. Něco, co celou tuhle šílenou jízdu korunuje a vyždímá z vás i to poslední wauuu, které po všech těch misích ještě zbylo. Jenže nekonečná řada submisí spíš unaví.

Ale pokud máš vychlazené pivo, něco k zakousnutí a bandu kamarádů, kteří jsou stejně akčně pozitivní, pak si k hodnocení přičti ne 5 ale hned 10 procent, Bro!

Pro: Hodiny zábavy v local co-op...to chceš!

Proti: Tolik chaosu, že slapší kusy odpadnou!

+16

Beecarbonize

  • PC 70
  • Android 75
Opět vzdělávací hra. Tentokrát nás však Charles games nechávají nakouknout do zákoutí ekologie a trvalého rozvoje. Osobně hru považuji za příjemnou jednohubku, která skvěle představuje základní pojmy a koncepty rozvoje lidské společnosti. A i herně jde o dotažený kousek. Hra umně pracuje s deskoherní „worker placement“ mechanikou (zde tedy spíš Event placement ) a u každého vylepšení jsem se musel rozmýšlet, nakolik jsem ochoten obětovat drahocenný prostor. A do toho všeho neúprosně tiká čas, nedostává se vám zdrojů a následky vypouštěných emisí se kumulují. Každá, i sebemenší, nevyřešená krize může v takovou chvíli spustit spirálu na jejímž konci čeká GAME OVER. O to sladší pak je pocit při nalezení zlaté karty vítězství. Tedy pokud jste nenalezli cestu k rovnováze v návratu na stromy :D

Jasně, tahle hra není to odborná učebnice a vše je notně zjednodušené a podřízené herním principům, ale i tak jde o skvělé představení palčivého problému a ukazuje, že ne každé aktuální řešení musí být správné i v budoucnu. A že následky našich rozhodnutí se nám jistojistě vrátí. Navíc, autoři do hry přidali hardcore mód, takže pokud vám hra přišla příliš snadná, klidně ji dejte ještě jednu šanci.

Pro: Gamifikace vědeckopopulární knihy... sem s ní!

Proti: Nehledejte komplexitu velkých karetních her.

+14

Pirates: Golden Tits: Chapter 1

  • PC 70
Sepište si list všech pirátských filmů, historek a příběhů. Nebojte se těch největších klišé, nebojte se být neoriginální a nebojte se inspirovat natolik, až to nebude už jenom inspirace… a tak nějak podle všeho vznikl příběh Pirates:GT. Přesto hra, samozřejmě na poměry žánru a cenovky, poměrně slušně funguje. Občas přinesete něco od jedné postavy postavě jiné, jindy musíte umně vést rozhovor a sem tam se musíte i zamyslet. A ani minihry nejsou úplně hloupé a kdyby nebylo tak snadné odhalit stále se opakující patern, pak by rybolov nebo zápasy v páce byly hodně příjemnou kratochvílí. K tomu si přidejte poutavý, i když krátký, soundtrack (nepopírám, že vyvolávající silný pocit již slyšeného), hezky naivistickou grafickou stylizaci a občas nějaký vtipný nápad a hned máte dojem, že by mohlo jít o poměrně slušný počin party nadšenců.

Což taky není daleko od pravdy. Jen tady jde o partičku, která má ráda i lechtivější zábavu. Pohled na titulní obrázek i těm méně bystrým jistě odhalil, že složení posádky není jen dílem náhody a že hra se pyšní označením 18+  právem (a pyšní se i poměrně hojným počtem podporovatelů na Patreonu). I na tenhle aspekt hry pak sedí popis z prvního odstavce. Nečekejte originalitu, ale slušně odvedenou práci a je vidět, že autoři hru tvoří s láskou ;)  O tom se ostatně můžete přesvědčit i sami, protože po updatu bývají předchozí verze uvolněny zdarma.

Nikdy asi nebudu vyhledávat podobný typ her, ale když už mě k nim herní výzva přivedla, pak jsem rád, že to byl tenhle kousek. A na závěr si neodpustím upozornění na klamavý název. Ve hře se nevyskytují žádné zlaté sýkorky, ale jenom zlatý papoušek… to mě jako biologa vážně naštvalo!
+11

Darkest Dungeon

  • PC 75
  • Switch 75
Tuhle hru jsem si chtěl strašně moc užít. Vždyť má všechny ty správné ingredience:
Neskutečně temný a pochmurný svět. Atmosféru, že by se dala krájet. Nikdy nekončící pocit zmaru a 
marnosti. A všechno korunuje charismatický vypravěč…

Jen… jen je tu ještě jedna jediná věc, která to všechno překonává a vyvolává hrůzu ještě mnohem 
děsivější… grinding. Jeden velký, nikdy nekončící, grind. 

Fakt, že jsem se rychle přestal piplat s jednotlivými postavami, že jsem v podstatě ani nevnímal 
jednotlivá jména a jednoduše je en masse vrhal do výpravy za výpravou může být cílem autorů. Ono 
stejně nakonec někdo přežije a postoupí na další úroveň. Později mě, jednotliví bossové a nakonec i 
samotný darkest dungeon, plánovat sestavu, útoky jednotlivých postav i výbavu naučili. Jenže za příliš vysokou cenu. Hodiny a hodiny času obrousily nadšení ze skvělé propracované atmosféry, z nádherně stylizované grafiky, a nakonec omrzely i opakující se hlášky jinak skvěle znějícího vypravěče. en touha zjistit, co se skrývá na konci DD a jak to všechno dopadne byla to jediné co mě u hry udrželo. Jinak bych hru odložil dávno před koncem. A tak teď jen doufám, že druhý díl mě bude nutit farmit mnohem, mnohem míň.
+16

Chornobaivka

  • Android 60
Vzpomínky se zatoulaly hodně do minulosti, když jsem přemýšlel, k čemu tuhle hru připodobnit. Dnes má endless waves mod každá ne-li druhá, pak každá třetí hra. Já se s touhle zábavou setkal kdysi dávno za časů Warcratu 3.  Asi znáte DotA, možná vzpomínáte na tower defense mody jako Legion nebo Warcraft Maul a možná jste nedali dopustit na Footmen frenzy. Já osobně jsem však nejraději hrával Enfo´s Team Survival. A přesně k němu mě moje pamět zavedla…
Náplň hry teda netřeba představovat. Jen vaše kliknutí ovlivní, jaký zbraňový systém aktivujete. Ale je to i zábava? Na to už se odpovídá hůř. Z počátku, kdy hru objevujete a každá vlna nepřátel je výzva mě hra chytla a jednoznačně ji můžu doporučit. Postupem času však narazíte na chyby ve špatném škálování obtížnosti, a to od určité chvíle vede jen k mechanickému mačkání tlačítek. Je zřejmé, že tahle daleko autoři neplánovali a šlo jim jen o co nejčerstvější zachycení emocí a jejich přenesení na hráče. Chtěli upozornit na krvavá jatka, která se odehrávají jen nedaleko od nás. Na pohrdání životy, kdy až barbarská válečná mašinérie pohrdá životy, a jde jí jen a jen a splnění pokynů, které přišly z Kremlu.  A to hra dokáže. Žádná hudba, jen zvuky výbuchů, výstřelů a křiky, to vše jen podtrhuje surovost toho, co se na Chersonském letišti ještě nedávno dělo.
Pokud hře dáte 30-50 herních dnů, pak budete mít dobrou představu o co autorům šlo. Dál už, pokud můžu radit, nehrajte a věnujte čas raději užitečným věcem.
+8

Sid Meier's Civilization IV: Colonization

  • PC 75
Původní Colonization jsem nehrál, ale s Civ IV, na jejímž enginu hra běží, jsem strávil mraky hodin. A to byl asi ten největší zádrhel. S naučenými postupy, se spoustou automatismů jsem ke hře přistupoval sebevědomě. Ale jak neskutečně jsem se zmýlil! Mé první pokusy o nezávislost tak logicky byly odsouzeny k nezdaru i na střední obtížnost…
Colonization je ve skutečnosti naprosto odlišnou hrou. Ano, stále je nutné zvolit vhodné místo k založení osady, stále vysíláte zástupy dělníků, aby stavili cesty a políčka vhodně vylepšovali. Tady však máte k vylepšení pouze a jenom 8 sousedních polí. O to důležitější je vytváření obchodních řetězců a specializace měst. A obchodovat s domovinou v daleké Evropě. Protože bohatství získáte právě z exportu. Jen pozor! Pokud trh zahltíte jedinou komoditou, cena poklesne. A ozve se i váš „milovaný“ vladař (neskutečná osina v zadku), který z vašeho těžce vydřeného bohatství také chce svůj podíl. A ty daně…zlatý emperor z Duny! Není pak vůbec těžké pochopit, proč je váš hlavní úkol vyhlášení nezávislosti. Jenže to změní dosud mírumilovnou hru v zoufalou snahu se ubránit a vás (tedy mě) najednou utlačuje jak další a další vlny vyloďujících se jednotek, tak časový limit… 

Pokud neudělejte stejnou chybu jako já (a nebo se z ní poučíte) a nebudete zkoušet tuhle hru hrát jako Civ IV, tak si Colonization určitě užijete. Přistupte zkrátka na to, že je prostě jiná …a kratší.
+13

The Legend of Zelda

  • NES 95
  • Switch 90
Dneska se staromilci často ušklíbají nad rozsáhlými tutoriály. Nad úvodními lokacemi, kde vás hra učí snad i použití šipek. A vzpomínají na hry, které nevedly hráče za ručičky. Jedna z takových her má být i Legend of Zelda. Objevíte se ve světě. Nic neznáte, nic nemáte. Spoustu dnešních hráčů to přivede k myšlence použít návod. Ale to není potřeba.

Hrát první Zeldu bez návodu není ani pro nového hráče problém… jen je potřeba mít manuál. Nedává vám náhodně pronesená věta smysl? Manuál. Nevíte kam by měli vést vaše první kroky? Manuál! Netušíte, jak porazit závěrečného bosse?  

MANUÁL!

Tehdejší technická omezení zkrátka nedovolovala všechny tyhle informace nacpat na cartridge. Musely se vejít do útlé brožurky. A je to součást kouzla her z té doby.
Přes to všechno je LoZ neskutečně moderní hra: Najdete tu dobře skryté nápovědy, užitečné gadgety a sem tam vás potrápí í nějaká zákeřnost. Například jeden nepřítel vás znehybní, další vás dokáže odzbrojit. A nejlepší na tom je, že všechny tyhle lekce se dřív nebo později zúročí. Nebo můžete jít do všeho po hlavě. Hra vás takřka nijak neomezuje a klidně se hned po startu můžete vydat do zrádných hor. Můžete syslit rupie, můžete o ně hrát anebo za ně nakupovat střelivo …můžete cokoliv. A máte rádi mechaniku Newgame+? Tak ta je tu taky!

Tohle všechno je na dosah ruky. Stačí jen začít hrát… a přečíst si PŘEDTÍM manuál!

Pro: Legenda, která si svůj status zaslouží

Proti: jen na konzolích od Nintenda

+13

Dr. Mario

  • NES 75
  • Switch 70
Logický rychlík? Tak to chce i svižný a krátký komentář!

Dr. Mario není jen obyčejná variace na Tetris. Mnohem víc připomíná úkrok k moru dnešních mobilních telefonů, nejhranějším hrám kasuálů a tedy nejhranější hry vůbec... Spoj-3 a všechny jeho iterace, jako např. Candy Crush Saga (jakto, že něco tak významného tu nemá profil ?!). A stejně jako dnes i tehdy to fungovalo.

Má ale cenu se hře věnovat čas dnes? Určitě jde o ikonickou hru a zájemcům o historii by ujít neměla. Pro všechny ostatní je tu pak Switch verze, která díky rewindu usnadňuje cestu za legendárním koncem s UFO. Nebo jste hráli na jistotu a těšili se na dinosaura ve vajíčku?...

Pro: Kus historie s vtipnými animacemi

Proti: Vhodná jen na vyzkoušení

+9

Age of Empires IV

  • PC 70
Sice má vývoj a různá období, ale Civilizace to není. Jde postavit krásný hrad/pevnost ale Stronghold to není. A nakonec v ní najdete hrdiny, kteří dokážou otočit výsledek bitvy, ale War-/Starcraft to není.

Je to série Age of Empires.
První dva díly jsem hrával, ale nikdy jsem nebyl žádný zapálený fanoušek. Když pák Kwoky oznámil free víkend na Steamu, řekl jsem si, že se podívám jak vypadá poslední přírůstek téhle série.

Musím uznat, že vypadá opravdu pěkně. Až nádherně… pokud hledáte propracovaný a chytlavý dokument od BBC. Protože ten mi to připomíná nejvíc. Záběry na krajinu s doanimovaným dobovým vzhledem. Historické kresby a podmanivý komentář. Zkrátka špička! Samotná hra taky nevypadá nejhůř, i když snaha o realističtější pojetí je na úkor přehlednosti. A hratelnost? V podstatě mi přijde jako kdybych se vrátil snad 20 let zpátky v čase. Stále to není můj šálek čaje. Ale kampaně (ač jsem poslední jsem nestihl vyzkoušet) příjemně odsýpají a klidně vám zpříjemní pár desítek hodin. Je jen na vás, zda si rádi zavzpomínáte a podobná hra vám chybí. Anebo takovým lidem stále stačí AoE II: Definitive edition?

Pro: Skvělé filmečky a podání historických událostí

Proti: Ani 3 ze 4 kampaní mě nepřesvědčily si hru koupit

+11

Pilotwings

  • Switch 85
Obyčejný simulátor, jakých bylo tou dobou spousta? Možná, že ano, ale to by se museli vyjádřit zdejší znalci.
Pro mě jen zatraceně těžká a neodpouštějící hra, která vám nedá nic zadarmo. Ale stejně hrajete znovu a znovu. Stejně zkoušíte dosednout na extra bodované oblasti a vysloužit si bonusovou minihru. Na cestě za vytouženou pilotní licencí se totiž opravdu počítá každý bod. A ty rozhodně nerostou na stromech. Musíte být přesní, musíte být rychlí a musíte umět přistát... nejen nějak trefit zem. Žádná disciplína není snadná, ale obzvlášť závěsný kluzák mi často nějaké ty bodíky odepřel. Ale i to je kouzlo hry. A pokud se podaří projít celým kurzem, čeká vás to celé ještě jednou! Jen v noci, v dešti nebo na ledu. Tady se bez mučení přiznám, že jsem přivítal možnost switch verze vrátit se o pár okamžiku. I tak byly závěrečné titulky těžce vydřené a zasloužené.
Pokud budete mít možnost a hru si vyzkoušíte, nepochybuji, že váš pocit bude podobně nadšený. Co taky čekat jiného od hry, pod kterou jsou podepsáni mimo jiných i Šigeru Mijamoto a Kódži Kondó.

Pro: I po tolika letech furt chytlavé

Proti: jen na konzolích od Nintenda

+11

Donkey Kong

  • NES 75
Prvních pár pokusu vypadá jako když se batole učí chodit. Tu něco sejme vás, támhle něco sejmete vy. Postupně se ale naučíte, kdy se vyplatí vyskočit, naučíte se lézt po žebřících, a nakonec si osvojíte i kladivo. A… stejně zemřete. Ale když to budete zkoušet znovu a znovu, vaše tělo pochopí, že je snazší splnit co po něm chcete a poslechne. A vy vyšplháte až nahoru a smůla. Stejně vám opičák vyfoukne přítelkyni pod nosem. (based on true nerd story?) A vy se ocitnete v novém prostředí, s novými překážkami a novými výzvami. A ani tady se záchrany nedočkáte a musíte se podívat až na úplný vrchol budovy.

Navazující obrazovky mi přišly mnohem jednoduší a zajímavé spíš vizuálně než nově představenými mechanikami. A říkám si, proč ve hře vlastně jsou – teda jasně že to chápu. Vyprávějí „příběh“. Ale jen ta první, ta obrazovka se sudy, je opravdová výzva.
Koneckonců, pokud nehrajete v arcade herně a netoužíte po zvěčnění svého jména celá hra je stejně jen o tom snaze vysvobodit Pauline a být spokojený ze svého výkonu. A oboje se mi povedlo.

Pro: Klasika: Jednoduchá ale ZÁBAVNÁ

Proti: Klasika: JEDNODUCHÁ ale zábavná

+16

Train to Sachsenhausen

  • PC 80
  • Android 85
Tak to byla opravdu jednohubka. Asi to nepřekvapí nikoho, kdo ví, že hra byla koncipována jako zajímavé zpestření výuky. To, že lze zasadit hru do kontextu, odehrát ji, prolistovat herní muzeum, a ještě si o výsledku prodiskutovat s žáky během jedné školní hodiny pak logicky nejde brát jako negativum. A pokud to má zvládnout žák školou povinný, nemůže to být náročné ani pro hráče, který o tématu alespoň něco málo ví. Já tak mám dohráno snad 10 konců, pročtené všechny položky a shlédnutá všechna videa. A stejně jsem nadšený. Ne, že by to byla nejzásadnější hra, ani herní mechanismy nejsou nijak inovativní. Ale je skvěle zpracována, graficky i zvukově stylová a nabytá obsahem. Jsem proto jen a jen rád, že v době, kdy má historie plná úst kdejaký populista, jsou hry, které dovedou srozumitelně vzdělávat. A navíc upozornit svět na dějiny jedné malé zemičky uprostřed Evropy, která si kdysi prožila něco podobného, co dnes prožívá Ukrajina.

edit: hra neskrývá původní zaměření, na mobilu se hraje lépe ;)
edit2: ach ty hrubky

Pro: Abyste věděli, proč 17. listopad 1989 začal na Albertově.

Proti: Abyste nečekali stovky hodin ani promyšlené herní mechanismy

+22

Another World

  • PC 95
Wow! Wow! Wooow!
Tohle je pecka i dnes. A je jedno, zda si zvolíte dobově kostičkovanou nebo zvolíte „vyžehlenou“ grafiku výroční edice. Pár šipek a jedno tlačítko jsou totiž všechno, co potřebujete k tomu, abyste zapomněli na váš běžný život a byli jste vtaženi do děje. Během pár chvil vás chytne hratelnost a vám nezbývá čas přemýšlet nad ničím jiným než jak přežít v tomhle nehostinném světě. Všechno, všichni a snad i sám autor vás chtějí vidět mrtvého. Ani netuším kolikrát jsem umřel a kolik míst jsem proklínal, než jsem odhalil, kde že to dělám chybu a kudy se vydat. Naštěstí jsou ukládací pozice časté a problémy a jejich řešení logické. Snad jen tank. Tank mě opravdu potrápil.
Tenhle kousek herní historie by, i díky krátké herní době, neměl vynechat nikdo. Po dohrání totiž i vy pochopíte, proč existuje tolik jeho remasterů …

Pro: Užijte si ji klidně v browseru...

Proti: ...ale pak stejně půjdete a koupíte si i vylepšenou verzi.

+20

Deltarune - Chapter 1: The Beginning

  • Switch 80
Tenhle komentář se nepsal snadno. Dlouho jsem jej promýšlel, několikrát přepisoval. A stále nejsem rozhodnutý, zda hru vychvalovat, nebo se vůči ní vymezit. Na jednu stranu originální svět(y), propracované postavy a stovky drobných detailů, díky kterým máte pocit, že nejde o fantazii, ale živoucí obraz. Na straně druhé, ne snad že bych vyčítal lineárnost, ale pocit, že jsem autorem popostrkován, či snad i trestán, pokud se nechovám podle jeho představ. Je škoda, že neexistuje víc možností než jen absolutně mírumilovná a naprosto násilná cesta.
Deltarune je opravdu skvělá hra a já prošel doslova každý kout. Hra zároveň naprosto geniální a naprosto matoucí. Hra, kdy nevíte, zda vy hrajete hru. Hra hraje vás anebo nikdo nic nehraje a vy jste jen divákem interaktivního filmu, zpestřeného občas jednoduchou logickou „hádankou“ a občasným mačkáním/držením tlačítek.  Ale stejně i teď, když naposledy přepisuji svůj komentář, nevím, zda hru doporučit KAŽDÉMU nebo ne…

Pro: Úžasné dílko geniálního autora, ...

Proti: ... které většina lidí nebude chtít hrát.

+12

Chimparty

  • PS4 70
Stejně jako Wacky wheels mělo svůj předobraz v Mario kart,  tak i Chimparty vzalo jiný fungující koncept, Mario Party, a převedlo jej na jiný systém. Je jasné, že když se inspirujete u nejlepších, pak máte půl hotovo mrknutím oka. Stačilo to ale na dobrou hru?

Za mě uspěli autoři tak napůl. Hratelnost je ohlodaná na kost, za což nejspíš může ovládání jediným tlačítkem na vašem telefonu. A taky meteorismu (prdění) je tu snad víc než v South Parku. Celkově tak hra působí jako hra cílící na mladší školáky a u nich taky nejvíc boduje. Zatímco ostatním se stylizace, zvuky, odemykané možnosti kosmetických doplňků pro vašeho avatara a selfie jako ikona brzo zevšedněli, na synovci bylo znát, že jej tyhle detaily nepřestávají bavit ani po několikátém zahraní.

A to vystihuje celou tuhle hru. Příjemná a zábavná party hra třeba pro silvestrovský večírek s dětmi.  Ale sofistikovanou hratelnost od ní nečekejte. ...A nebo si ke hře dejte něco ostřejšího ;)

Pro: Zábava vhodná i pro děti

Proti: Malý výběr miniher

+10

Mario Kart 8

  • Switch 90
Některé koncepty prostě nestárnou.

Během uplynulých 30 let vzniklo, zaniklo (a třeba i znovu se objevilo) spoustu žánrů. A některé série se staly žánrem samy o sobě. Dnes, stejně jako před lety, tak hráči denně usedají ke hrám ze sérií CoD, FIFA, MK…. a tím nemyslím Mortal Kombat (i když pro něj to vlastně platí také) ale Mario Kart.

Všechny tyhle série se ale proměnily. Už nestačí jen pár kostiček a bohatá dávka hráčovi fantazie. Dnešní grafika je oslnivá a plná detailů. Stejně tak se posunula herní fyzika a zvuková stránka. Co se však nezměnilo je zábavná hratelnost a možnost instantní zábavy na jedné obrazovce. Nevíte, kdo platí pizzu? Nevíte, kdo by měl mýt nádobí? Nevíte, kdo půjde se psem? Na všechny tyhle otázky existuje jednoduchá a rychlá odpověď: „Rozhodne to quick match/race/fight!“

A to je vlastně to nejlepší hodnocení hry. I když jste ji hráli tisíckrát, i když znáte každou zatáčku/kámen/arénu, stále víte, že čas od času se sejde nálada a dobrá parta a vy neodoláte a stejně tu hru zapnete. A o Vánocích si rádi zazávodí i ti členové rodiny, co jinak nehrají. Ještě, že mám natrénováno …

Pro: TUNY zábavy

Proti: Občas až nepřehledné

+14

Bug Fables: The Everlasting Sapling

  • Switch 95
Hodně pěkný kousek!

Ukázkový přiklad, že dobré hře člověk odpustí mnohé. Nevadí mi trochu toporné ovládání, nevadí často matoucí design úrovní, kdy vítězí forma nad přehledností. Nevadí občas monotónní souboje. Bug Fables totiž mají kouzlo a mají duši. Mají živoucí svět, který dává smysl. Svět, který je naplněný spoustou postav, které si vás můžou získat, které můžete nenávidět, ale které vám jen málokdy budou volné. A to mluvím jen o vedlejších postavách, které potkáte na své cestě za záchranou (hmyzího) světa. Interakce uvnitř vašeho týmu, to, jak se postavy vyvíjí a jak objevují (možná lépe řečeno odhalují svá tajemství) patří k tomu nej, co jsem kdy ve hrách viděl.  

Ano, je to pohádka a už z názvu je jasné, že přiznaná…ale spousta momentů je dospělejších, než na první pohled vypadá. A silná inspirace sérií Paper Mario? …  Osobně jsem nic ze série nehrál, ale z názorů, které jsem přečetl, by se za Bug Fables ani Nintendo stydět nemuselo. O to cennější je, že jde o prvotinu dvoučlenného studia. Týmu a jeho podporovatelů, kteří si jako správní nadšenci doslova vydupali ze země hru. Hru, jakou by oni sami chtěli hrát.



Nalákal jsem vás? To jsem rád. Tak jděte a zkuste demo!

Pro: Krásná stylizace a dobře napsaný příběh.

Proti: Pro někoho soubojový systém.

+16

Hidden Folks

  • PC 80
Kdysi dávno, za časů, kdy se v naší rodině objevily první barevné televizory, se vysílal skvělý seriál Kde je Wally? nebo Hledá se Waldo? kdo by si to po všech těch letech pamatoval přesně. Naproti tomu nadšené pocity a dětská radost z každého úspěšně nalezeného hrdiny se mi do paměti zaryly nesmazatelně. Hidden folks tak byly hrou, kdy jsem na první pohled věděl, že si ji musím zahrát.

Není to ale jen jednoduché přenesení konceptu. Hledání obohacují i nápovědy ve formě hádanky a ty dodávají další vrstvu hratelnosti. A že nápověd je třeba. Nalezení často vyžaduje nějakou akci – přepnutí semaforu, vytažení rolety nebo třeba rozehnání mraků. A právě humor, hádanek i samotných animovaných situací, spolu se stylovou kresbou, je největší devízou hry.  Někdo by mohl ocenit i zvukovou stránku, ale já jí byl brzo přesycen. Zato hledaní se neomrzelo a já si užil spoustu večerů naplněných civěním a náruživým přemýšlením. A asi si umíte představit, že s rostoucí frustrací se zkracovala vzdálenost mnou a monitorem. Po dohrání tak můžu být rád, že v něm nemám vytlačený ani jeden důlek

Pro: Na hraní je třeba mít tu správnou náladu

Proti: Zvuky pobaví, ale i snadno omrzí

+18

Serial Cleaner

  • Switch 85
Naprosto jednoduchá ale takřka dokonalá – jednoduchá premisa, jednoduchý pravidla, ale obtížná cesta k úspěchu. Samotná hratelnost není nijak výjimečná – zkuste zkřížit zeleného bareta z Commandos a přidejte špetku Hotline Maimi a nezapomeňte na doznívající duch hippies. Vy totiž nevraždíte – Vy jste uklízeč. Vaším úkolem je zbavit se těl, krve, důkazů. A nenechat se chytit.  Nejste tak cool jako Mr.Wolf a nemáte dobře fungující firmu jako má Charlie (ale vás taky neplatí zlatými mincemi), ale stejně jste žádaný, a zakázky se jen hrnou. A že je co uklízet. Sedmdesátá léta mají mnoho ikonických masakrů a autorům tak nechyběla inspirace. A pokud vám ani 20 misí spojených nečekaně smysluplným příběhem nestačí, dostanete Nášup. Deset bonusových kol inspirovaných známými filmy a naplněných odkazy na ně. A stylové obleky taktéž filmové provenience navrch.

Já si hru užil, bavil jsem se příběhem, bavil jsem se odkazy na reálné ale i filmové události a neskutečně jsem ocenil vyprávění příběhu. Pocitově jsem celou dobu balancoval mezí tím, zda jsem hybatelem děje nebo jen sleduji cizí příběh. A ke hře to sedlo.

Dostal jsem mnohem víc, než jsem od podobně jednoduché hříčky čekal a neskutečně se bavil.

Pro: Nádherná stylizace. Grafika, hudba, odkazy …TOP

Proti: Furt je to jen uklízení…

+12

Animal Crossing: New Horizons

  • Switch 90
Tak už i já jsem viděl titulky v AC:HN.  Dokážu však svůj tropický ráj opustit? Dosáhl jsem ve hře všeho, co jde? Rozhodně ne. Péče o ostrov mě stála kvanta hodin (raději ani nepíšu přesné číslo) a stejně do jeho zvelebování rád investuji další kopec času!

Jako většina Nintendo her, i tahle je specifická – na první pohled vás může odradit svou milostí a líbivostí. Muže vám přít infantilní, snadno ji odsoudíte jako něco tak akorát pro děti, jako něco, čemu pravověrný uživatel DH může hra říkat jen stěží. Ale i tady nalezneme komplexní hratelnost. Řada mechanik je schována pod povrchem a občasný hráč je ani nepostřehne. Nevyděsí ho, nestresují a hru si může užívat svým tempem. Ten, kdo se do hry ponoří naplno však h(H)erní výzvě neunikne. Právě naopak. Získání některých surovin, speciální eventy, ulovení vzácných kousků do vaší muzejní sbírky nebo třeba získání vysokého rating … to vše vyžaduje spoustu času a úsilí. Ale to vše můžete ignorovat - je jen na vás, jak se AC:NH rozhodnete hrát. Tahle hra je svá, ale pokud na těch pár pravidel přistoupíte, bude přesně taková, jakou se ji rozhodnete mít.

Pro: Pohodový svět,

Proti: ve kterém si jediný stres vytváříte VY sami!

+17

Blood will be Spilled

  • Switch 75
Hra, která je nádherná, hra, která má svoji duši a hra, která vás uchvátí jak hudbou, tak výtečným dabingem. Bohužel, taky hra, která mnohem líp vypadá, než se hraje. Skákačkovité (protože reálně moc skákat, kvůli nedotaženému a nepřesnému ovládání, moc nejde) pasáže jsou spíš takovou výplní, kdy u hry trpíte. Naproti tomu souboje jsou zábavné a připomněli mi čas strávený ve hře Steamworld Heist. Příběh příjemně odsýpá a nevadí ani jeho schematičnost – naopak, díky zvolenému zasazení jdou užité stereotypy a charaktery brát jako nezbytná součást žánru. A i díky tomu se vyplatí drobné chyby překousnout a hru si zahrát. Stejně jako u Feudal Alloy si totiž myslím, že prvotiny lokální (československé) produkce je třeba podporovat, obzvláště, když nezkušenost studia není na výsledku nijak patrná.

Na Switch pak hra sedí naprosto skvěle, ovládání mi brzo přešlo do ruky a, na rozdíl od ostatních komentujících, si za celou hru vybavuji snad jediný bug.

Pro: Stylový... příběh, vizual, dabing

Proti: Nepřesné ovládání

+14

Hook

  • PC 70
  • Android 70
I přes značný počet levelu (puzzlů) jde spíše o drobnou hříčku. Šlo by říct, že působí jako ochutnávka, demo, jako proof of concept. Z této škatulky však vybočuje svou kvalitou hudba a estetika. Hudební, možná spíše zvuková, stránka je sice jednoduchá, ale pomáhá se soustředěním a udržením pozornosti. Estetika je pak nádherná – jednoduchá a elegantní. Neruší vás jakýmikoliv zbytečnostmi. A zjednodušení zašlo tak daleko, že chybí i jakékoliv nastavení. Díky tomu pak nejde ztišit zvuky a nejde ani změnit obtížnost.  A to se projevuje na délce hry – proletíte ji v řádu desítek minut a nejvíc času zabere případný výběr puzzle. Pokud si chcete vyzkoušet konkrétní hádanku, musíte se k ní prolistovat! 

Přesto jsem si hru užil a dohrál ji jak na PC, tak na mobilu. A tam taky patří a mnohem více vynikne.

Pro: krásný design hry

Proti: krátká doba hraní

+14

StarCraft II: Heart of the Swarm

  • PC 80
To je jako všechno?!?

Vlastně až poslední mise mi dala to, co jsem očekával. Dala mi možnost postavit si hezkou základnu a s jistotou stabilního zázemí se pustit do dobývání vesmíru. Předchozí kampaň byla… jiná.
Nevyčítám kampani nudu – opět jde o „space operu par excellence“, jenže mi častokrát přišlo, že hraju jeden velký QTE zkombinovaný s walking simulátorem. Ostatně se vsadím, že kdyby ve hře taková statistika existovala, tak by zcela jednoznačně ukazovala, že mnohem víc času jsem strávil ovládáním Kerrigen/Leviathana než budováním armády a zaplavováním protivníků hordami zergů. A ještě jednu hru mi SC2:HotS připomenul: Spore. Tam i tady bylo nezbytnou součástí nashromáždění dostatku tissue samples/DNA a až dostatečný gene pool mi umožnil pokračovat dál…

Tohle je ale jen část mého dojmu ze hry. Přes hromadu výtek jsem si i druhou část trilogie skvěle užil a rozhodně doporučuju k zahrání – zvláště, když konkurence není veliká. Příběh byl dostatečně „velkolepý“ a ve chvíli, kdy jsem objevoval původ zergů, ve mně zaplesal můj vnitřní darwinista. Hratelnosti, jako RTS kažuál, taky nemůžu nic vytknout – na to jsou zde povolanější. A celkově tak můžu hru s čistým svědomím doporučit. Výlet do světa zergů jsem si fakt užil…



jenom…

...jsem tak nějak čekal víc.

Pro: Skvěla strategie a odhalení původ zergů k tomu

Proti: Ikdyž se rozhodněte plnit achievementy, tak u hry nestrávíte přiliš času

+15

Deus Ex

  • PC 95
Tak tahle hra mě opravdu natrápila. Ve své době musela být bomba a chápu, proč má kultovní status, ALE... hra střída momenty, kdy je naprosto dokonalá s momenty, kdy má člověk pocit, že je tlačen k využití mechanik, kterým se nechtěl nevěnovat. Což pěkně frustuje. Ve chvílích, kdy je řešení tak jasné, ale hra jej neumožnuje, ve chvílích kdy prostě nemůžete podniknout některou z akcí, protože nemáte… (zde si doplňte předmět sami dle nejslabší schopnosti vaší postavy). Ve chvílích kdy se změní level design a kdy v poslední třetině hra je už jen přeplněná různými koridory laboratoří, vojenských základen a dalších vojenských základen. Po Paříži pro mě ztratila část kouzla. Možná to bylo tím, že namísto potkávání nových a nových postav, jsem je postupně začal eliminovat. Nebo tím, že namísto spousty unikátních postav, začaly být mapy zaplněné masou nezajímavých NPC? Sám netuším. Naštěstí se to poněkud napravilo s tím, jak mi byly představeny jednotlivé možné konce. To byl aspekt, který hodnotím hodně vysoko a kvůli kterému dávám nakonec vyšší hodnocení.
A taky mám chuť si co nejdřív vyzkoušet i Ty zbylé.

edit: tak jsem si prošel všechny, pokud není nějaký skrytý, a myslím, že jsem ready si jít pročíst nejrůznější Fan stránky. Tahle hra dohráním nekončí...
+32

Lines Infinite

  • Switch 70
Vínová k vínové, oranžová k oranžové, fialová k fialové a světle zelená k…. tam to nejde? Jak to? Že by to byla spíš azurová? Tak jinudy. A ještě žlutou a je hotovo.

Tak přesně tak se hrají Lines. Nenajdete tu příběh, nenajdete tu cool animace a nenajdete tu hlubokomyslné hlášky či citáty mezi koly. A to je dobře, protože tahle hra se soustředí na to, co je základem její hratelnosti. Malé logické puzzly, které zapnete na pár minut, když si chcete trochu potrápit závity. Hra tak působí neskutečně svěže a elegantně. A stejného receptu se drží jak grafické zpracování, tak hudební doprovod. Krása jednoduchosti. Tedy po vzhledové stránce – obtížnost příjemně roste a dostat se až do závěrečného kola není zadarmo.
Jedinou výtku pak zaslouží ovládání, kdy před joypady jednoznačně vítězí dotyková obrazovka.

Pro: Logická hříčka s puzzly na pár minut...

Proti: ...která váš nutí přemýšlet.

+10