Pilotwings je prvním dílem stejnojmenné Nintendo série, která je jakýmsi leteckým simulátorem, který však mimo ovládání letadla nabízí i další stroje či sporty jako závesný kluzák, seskok padákem a jetpack. Na rozdíl od pozdějšího Pilotwings Resort se vývojáři soustředili více na simulaci a tento díl tudíž není tolik arkádový, ač titul stále nejde nazvat vyloženě simulací.
Každá z kategorií pro jednotlivé stroje a sporty má své unikátní ovládání a úkoly, které musí hráč plnit a podstoupit tak jakýsi trénink k získání licence. Každá úroveň a úkol pak stupňuje obtížnost. Typicky musí hráč prolétávat vymezenou oblastí či dosáhnout určité parametry. Součástí tréningu je i dosednutí či přistání, u něhož je hodnocena přesnost a/nebo plynulost. V některých disciplínách je možnost přistát na speciální pohybující se plochu a odemknout tak nejrůznější minihry. Po získání licence je hráči nabídnuta speciální mise s helikoptérou, ve které se navíc musí vyhýbat protiletecké střelně a sám může odpovídat raketami.
Série pokračuje titulem Pilotwings 64.
Obyčejný simulátor, jakých bylo tou dobou spousta? Možná, že ano, ale to by se museli vyjádřit zdejší znalci.
Pro mě jen zatraceně těžká a neodpouštějící hra, která vám nedá nic zadarmo. Ale stejně hrajete znovu a znovu. Stejně zkoušíte dosednout na extra bodované oblasti a vysloužit si bonusovou minihru. Na cestě za vytouženou pilotní licencí se totiž opravdu počítá každý bod. A ty rozhodně nerostou na stromech. Musíte být přesní, musíte být rychlí a musíte umět přistát... nejen nějak trefit zem. Žádná disciplína není snadná, ale obzvlášť závěsný kluzák mi často nějaké ty bodíky odepřel. Ale i to je kouzlo hry. A pokud se podaří projít celým kurzem, čeká vás to celé ještě jednou! Jen v noci, v dešti nebo na ledu. Tady se bez mučení přiznám, že jsem přivítal možnost switch verze vrátit se o pár okamžiku. I tak byly závěrečné titulky těžce vydřené a zasloužené.
Pokud budete mít možnost a hru si vyzkoušíte, nepochybuji, že váš pocit bude podobně nadšený. Co taky čekat jiného od hry, pod kterou jsou podepsáni mimo jiných i Šigeru Mijamoto a Kódži Kondó.
Pro mě jen zatraceně těžká a neodpouštějící hra, která vám nedá nic zadarmo. Ale stejně hrajete znovu a znovu. Stejně zkoušíte dosednout na extra bodované oblasti a vysloužit si bonusovou minihru. Na cestě za vytouženou pilotní licencí se totiž opravdu počítá každý bod. A ty rozhodně nerostou na stromech. Musíte být přesní, musíte být rychlí a musíte umět přistát... nejen nějak trefit zem. Žádná disciplína není snadná, ale obzvlášť závěsný kluzák mi často nějaké ty bodíky odepřel. Ale i to je kouzlo hry. A pokud se podaří projít celým kurzem, čeká vás to celé ještě jednou! Jen v noci, v dešti nebo na ledu. Tady se bez mučení přiznám, že jsem přivítal možnost switch verze vrátit se o pár okamžiku. I tak byly závěrečné titulky těžce vydřené a zasloužené.
Pokud budete mít možnost a hru si vyzkoušíte, nepochybuji, že váš pocit bude podobně nadšený. Co taky čekat jiného od hry, pod kterou jsou podepsáni mimo jiných i Šigeru Mijamoto a Kódži Kondó.
Pro: I po tolika letech furt chytlavé
Proti: jen na konzolích od Nintenda