Age of Empires II: Definitive Edition

Dvacet let! Age of Kings je úplně první real-time strategie, kterou jsem hrál, i když vlastně jen zprostředkovaně u zámožnějších spolužáků. Dodnes vzpomínám na náš společný úžas, když jsme náhodou zjistili, že lze označit více jednotek. Obrana vůči těm zpropadeným červeným Britům byla najednou o tolik snadnější…

Po Conquerors jsem se ke hře vrátil až po mnoha letech s vydáním neoficiálního datadisku Forgotten Empires, který mě svými kvalitami popravdě ohromil - vidět po tak dlouhé době v tolik známe hře nové národy a mnohem lepší umělou inteligenci více než stačilo k tomu, abych hře znovu propadl - a to navzdory mnoha nedostatkům, pramenícím zejména z amatérského původu přídavku. O pár let později pak přišla HD verze, která - ve spolupráci s tvůrci Forgotten Empires - přinesla ještě dva další datadisky.

Definitive Edition je tak vyústěním dvacetileté evoluce druhého dílu, které - opět za účasti dřívějších modderů - nejenže opět přidává další obsah (civilizací je rovných 35 oproti původním třinácti), ale zároveň překopává technickou stránku hry - od grafiky a zvuku (včetně soundtracku), přes ještě lepší AI a interface až po pár tolik chtěných vychytávek, jako je možnost řadit upgrady do fronty a především - automatickou obnovu farem! Hratelnost se sice zásadně nemění - od toho tu bude plnohodnotný čtvrtý díl - jen je mnohem příjemnější.

Je DE nejlepší verzí druhých Age of Empires? Hratelnostně určitě ano, těch vylepšení je dost. Po stránce grafiky je to zdařilé a ctí to ducha původní hry, jenže i originální grafika je dodneška velice líbivá a zvláště ty HD datadisky ze hry dostaly naprosté maximum. A místy jsou změny trochu kontroverzní - například Paladinové jsou v DE vzhledově poněkud nevýrazní, přitom v původní grafice jde o jednu z nejnepřehlednutelnějších jednotek, kdy se jejich honosnost až děsivě snoubí se zkázou, kterou po sobě zanechávají. Takže - není to nic zásadního, ale stejně…

Za co nakonec téhle poslední - ale opravdu poslední! - verzi Age of Empires II dávám stejné hodnocení jako originálu, není ani tak úplně výsledek, jakožto spíše houževnatost komunity, která nejenže udržela hru na živu dvě dekády, ale do vyčerpání dechu enginu z něj stále dokázala ždímat nové nápady, ať už jde o jednotky (například bulharský Konnik, který po úmrtí svého oře vstane na nohy coby pěší jednotka) nebo rovnou kampaně s originálními misemi (byť se některé neobejdou bez scriptových bugů).

Navíc si hra udržela své kouzlo - není to sice učebnice dějepisu a mnohé kampaně přiznaně vyprávějí s notnou dávku básnické licence, ale stejně, kolik takových her, potažmo strategií, dnes (nebo kdykoli jindy) vychází?

A i když chápu výhrady vůči cenové politice, kdy každý další nový přídavek stojí nějakých 15 eur, vlastně s tím nakonec nemám problém při vědomí toho, že ty peníze jdou i fundovaným nadšencům, kteří o tuto hru stále pečují a mají zásadní zásluhy na tom, že celá značka přežila spoustu jiných dřívějších králů real-time strategií.

Původní podtitul Age of Kings tak zaslouženě nabývá zcela nového a většího významu.