Xzone.cz – Vyhrajte luxusní PlayStation herní koutek v hodnotě 250 000 Kč!
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

StarCraft II: Wings of Liberty

86
264 hodnocení Platformy
Žánr:
strategie > real-time strategie *
Forma:
free to play (dříve placená hra)
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
27.07.2010 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://eu.battle.net/sc2/en/
Wings of Liberty je první ze tří části, do nichž byl Starcraft II rozdělen.

V single player kampani se vžijeme do role Jima Raynora, který 4 roky po skončení událostí ze StarCraft: Brood War bojuje po boku dalších rebelů proti Terranskému Dominionu. Mezi jednotlivými misemi se může hráč pohybovat po palubách terranského battlecruiseru Hyperion, kde si může za získané kredity verbovat další spolubojovníky popř. pořizovat vylepšení stávajících jednotek či technologií.

Kromě kampaně přináší hra v single playeru tréninkový mód, který má hráčům zjednodušit pronikání do multiplayeru a další samostatné scénáře proti pc.

V multiplayeru přes battle.net soutěží hráči pomocí tří zcela odlišných a dobře vybalancovaných ras v několika ligách prostřednictvím nového systému přidělování zápasů, který by měl zaručit, že bude hráč vždy hrát s protihráčem o podobných schopnostech jako on sám.

Hra přináší výzvu v podobě získávání širokého spektra achievementů a také propracovaný level editor umožňující tvorbu krátkých scénářů i delších kampaní.

Ke hře postupně vyšly zbývající dvě epizody: StarCraft II: Heart of the Swarm a StarCraft II: Legacy of the Void. Poté následovalo vydání DLC StarCraft II: Nova Covert Ops.

Na podzim 2017 změnil Blizzard hru StarCraft II: Wings of Liberty z placeného modelu na free-to-play model (ten zahrnuje pouze tuto první epizodu a multiplayer, nikoliv zbývající epizody).


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
"My goose is getting cooked!"

Čekání to bylo téměř nekonečné, vyplatilo se ale! Starcraft II dimenzuje všechno, co původní díl dodnes dělá vysoce hratelným a zábavným počinem a v oblasti klasicky rozehraných RTS strategií nasazuje laťku proklatě vysoko. Bude-li Starcraft II nakonec opravdu trilogií a podaří-li se udržet příběh na nohou bez vážnějších lapsů a oslích můstků, půjde v celkovém měřítku o úctyhodnou megalománii...

"In the pipe, five by five."

Blizzardovsky renderované filmečky mne asi nikdy nepřestanou bavit a i když bych si jich dokázal představit víc než 4, mají svou neoddiskutovatelnou úroveň - jsou výborně udělané, mají nápad a dokonalou atmosféru, která již dávno měla být přetavena v celovečerní stopáž. Rozmáchle je vytvořeno i menu, které kromě různých vychytávek, jako je automatová arkáda nebo jukebox, nabízí doplňující rozhovory a hned 4 úrovně paluby vesmírné stanice (kantýna, můstek, zbrojnice a laboratoř), ve kterých určujete směr vývoje a volíte mise. Většina rozhovorů a mezimisních prostřihů je vedena ve stylu RPG ingame animací, k čemuž směřuje v podstatě jediná výtka z mé strany, a to že všechny animace včetně rozhovorů nejsou udělány v kvalitě renderovaných scének – vím, chtěl bych toho moc :-)

"Apocalypse? Now!"

Co se týče hratelnosti, v nabídce jsou 4 stupně obtížnosti, přičemž na ´brutal´ jsem si zkusil jen pár prvních kol a poté ochotně přestoupil na obligátní ´hard´, kterážto obtížnost mi vydržela téměř až do konce, kdy na poslední kolo z protosské mini kampaně a posledního kola vůbec jsem si po pár nepovedených pokusech pokorně přepnul na obtížnost ´normal´, abych se dověděl, jak moc otevřeně to celé skončí. Sám sobě jsem ale slíbil, že se k těmto kolům vrátím a stůj co stůj je na ten zatracený ´hard´ dohraji :-))

"You want a piece of me, boy?"

Výsledný dojem z této hry je pro mne téměř absolutní a drobnou rezervu si nechávám v záloze pouze pro případ, že další dvě části by byly ještě o ten pověstný chlup dokonalejší. Jednotky, hlášky, v rámci RTS různorodost misí , provedení – to všechno jsou aspekty, které i ze Starcraft II mohou udělat evergreen. Pro mne jako by se již stalo.

"Somebody call for an exterminator?"

Pro: příběh, hrdinové, hudba, hratelnost ...

Proti: abstinenční příznaky po dohrání

+33+35 / -2
  • PC 90
Je to už poměrně dlouho, co jsem hrál a dohrál nějakou RTS, proto bude moje hodnocení asi dost neobjektivní. Neorientuju se dobře v tom, jaké jsou například současné technické možnosti, jaké grafické zpracování by se pro takovou hru dalo považovat za standardní nebo pod/nadprůměrné. I když to bude znít nevěrohodně, nebyl jsem dokonce ani zasažen dlouhodobým hypem. Postupem času mě přestává bavit sledovat tyto informace z důvodů časových, a hlavně proto, že můj herní zážitek téměř nikdy neodpovídá reklamě a recenzím. Nečetl jsem předem diskuze, komentáře - to vřele doporučuju všem, kteří si chtějí vytvořil vlastní názor. (Aplikujte nejen pro interaktivní zábavu, předsudky ukované kritickými/oslavnými komentáři zprznily promítání nejednomu filmovému fanouškovi.). Že se Starcraft 2 chystá, to mi bylo jako příznivci předchozího dílu samozřejmě dobře známo, ovšem prostě a jednoduše, dokud nevyšel, nezajímal jsem se. Takhle to tedy se mnou je...

Do hry jsem vpadnul pouze s jediným očekáváním: dobře se bavit. Naštěstí můžu s čistým svědomím prohlásit, že tak se i stalo. Stačila jedna mise a duch starých časů strávených u Starcraftu 1 mě zcela pohltil. Poslední dobou pařbu na kompu zanedbávám, avšak od pokračování mé nejoblíbenější RTS jsem se odtrhnout nedokázal a dohrál ho v podstatě jedním dechem. Vím, že se to některým nebude zamlouvat, ale já jsem za gameplay velmi podobný jedničce rád. Je to možná povrchní, možná jsem v tomhle laciný konzument přesně pasující do role průměrného, nenáročného zákazníka dnešních dob, ovšem u pokračování svých vymazlených kousků preferuju nevybočování z narýsovaných linií. Nedostatek kulervoucích pokroků neoplakávám. Inovace nechť přinášejí nové série :)

Už jsem říkal, že úroveň grafiky budu posuzovat jen těžko. Mně se modely jednotek, budov i prostředí líbily a nemám k nim výtek. Grafika jednotlivých misí je hezky rozmanitá, nenudí (alespoň mě ne). Postupem hry člověka zarazí velké množství jednotek (jen na vaší straně, počítač jich má k dispozice méně). Někomu takové kvantum může vadit. Vadilo by jistě i mně, kdybych se je pokoušel využívat všechny. Mimo mise je můžete za získané kredity upgradovat, a protože peněz není dost na to, abyste vylepšili každou, musíte některé preferovat. Potenciál spočívá v možnosti výběru - těším se, až si SC2 zahraju znovu a zvolím jiná vylepšení a jednotky a tím pádem i jiné strategie. Pro multiplayer (který jde, mimochodem, mimo mě) nejsou některé v zájmu zachování rovnováhy stran k dispozici.

Mluvím-li o výběru a o misích: ty nepřicházejí v lineárním pořadí, můžete mezi nimi volit. Každá vám otevře jinou jednotku. Tento přístup se mi zamlouval - rád si vyzkouším při druhém hraní jiné pořadí misí s jinými zbraněmi než prve. Je to drobnost přispívající k znovuhratelnosti. Oceňuju taky variabilní cíle misí. Možná je to jenom můj vysoce nekritický SCfan dojem, ale neměl jsem pocit, že bych hrál dvě stejné. Na druhou stranu mám jednu celkem podstatnou výhradu: postrádal jsem klasické mise (postav základnu/braň ji/vybuduj své síly/vyhlaď nepřítele). Jejich přehršel někdy působí stereotypně, ale SC2 obsahuje možná jen 3 takové, což je přece jen málo.

Příběh představuje komplikovaný předmět k hodnocení. Já jsem si ho užíval, ale je mi jasné, že člověk nelibující si v univerzu SC nebo odpůrce sci-fi nad jeho úrovní nezajásá. Nutno podotknout, že obecně myšlenková hloubka her není bůhvíjaká, výjimky potvrzující pravidlo jsou jako kapky v moři. Primární úlohou her ale není duchovní rozvoj, a tak hloubání přenechávám kvalitní literatuře a kinematografii. Hráč očekává povrchnější děj a překousne na tomto poli i nějaké to klišé. Doufáte-li v revoluční kousek, jehož poselství vás posadí na prdel a donutí přehodnotit životní priority, pak jste na špatné adrese (jak co se týče žánru, tak vlastně i co se týče druhu zábavy). SC2 tedy navazuje tam, kde jednička skončila. Nemyslím si, že by šla úroveň závratně dolů či nahoru, jedná se o klasický blizzardí level ve Starcraft kabátu - co to znamená, ať si každý přebere dle svých předchozích herních zkušeností.

Starcraft 2 je velké téma a dalo by se o něm napsat spousta textu. V zájmu zachování rozumné (relativně) délky komentáře zde skončím. S konstatováním, že jsem se po měsících u hry zase bavil a že se nemůžu dočkat datadisku. Já jsem nadšený :)

Pro: mise a variabilita úkolů, jednotky, upgrady, starcraft příběh (plus i mínus), hard a brutal obtížnost, gameplay Starcraft 1

Proti: nedostatek klasických misí (viz komentář)

+30+30 / 0
  • PC 80
Předem říkám, že nejsem multiplayerový hráč a to, že se SC uchytil na poli progamingu, je mi naprosto ukradené. StarCraft počítám mezi nejlepší RTS strategie, co jsem měl tu čest hrát, i když tenhle žánr už nějaký ten rok nevyhledávám. Každopádně jsem od dvojky čekal..hm... no hlavně pokračování příběhu a jinak prostě SC1 v nový grafice. A nemůžu říct, že jsem z SC2 zrovna nadšen, protože... no... je tu prostě spoustu maličkostí, které mi nesednou.

Na začátek uvedu že hudební doprovod je špičkový a grafika rozhodně není zlá, cut-scény vypadají skvěle ať jsou jsou v enginu, nebo pre-rendered, prostředí jsou atraktivní. Tím bych asi pokryl jednoznačné klady.

Záporů a výtek bude trochu víc - první co mě celkem zklamalo, je náplň misí. Téměř všechny jsou totiž takové, které běžně ve strategiích hrají roli okořenění zaběhlých postupů - závody ve sbírání minerálů, blbosti na čas, přepadávání vlaků a cojávim co všechno tam bylo za hovadiny. Jenže tohle má být koření, proboha. Kořením se jídlo dochucuje, tady prakticky nic jiného než tyhle mise není, respektive je jich tak málo že jsou prakticky k nerozeznání. Prostě to celé působí jak nějaká tajtrlikárna pro pro fakany s xboxem nebo lidi co hrajou tak maximálně WoW. Snad toho nechci tolik, když chci standardní nášup "postav základu, braň ji a pak všem nakopej prdel" misí - to je tak nějak to, co od RTS čekám a chci. Mise taky nejsou bůhvíjak dlouhé - většina je tak na 20-30 minut, jen asi u 2-3 jsem strávil lehce přes hodinu.

Za další obtížnost na normal je ... hm... loadoval jsem asi dvakrát. No ok, poslední mise byla celkem záhul a shodil jsem si rychlost na minimum abych stíhal, ale převážná část misí je prostě stavěná tak, že by je nesplnil jen blbec. Ad stíhání, nová detailnější grafika jako obvkyle znamená menší přehlednost bojiště. Navíc kamera mi přišla zbytečně blízko, ale to už je nějaký pitomý zlozvyk 3D RTSek že do záběru se prd vejde... no zas extrémní problém to nebyl, hned jsem si zvyknul, ale do očí mě to taky celkem rychle praštilo.

S přehledností souvisí i množství druhů jednotek, kdy jsem měl pocit, že Blizzardu snad jeblo, protože jich je snad jednou tolik, co v SC1 (původní + nové, i když některé jsou k dispozici "buď a nebo" a v mulťáku asi všechny nebudou) a kdo se v tom má sakra vyznat?! Je toho prostě mrtě a nevidím důvod proč. Dojem na mě nové jednotky taky bůhvíjaký neudělaly, navíc mi přijde, že stylem i vlastnostma lehce ubírají na odlišnosti mezi rasama. Jediné, co mi opravdu udělalo radost, je animovaná hlava nové jednotky Thor Guvernér!, ale jinak nostalgie dělá svoje a (staro)nové palice mě tak spíš zklamaly. Přibylo i něco málo budov. Za plamenometnou věž jsem byl v poslední misi fakt rád, dvě fronty na jednotky taky potěší, ale celkově vzato nic, co by stálo za zmínku...

...z pozitivního hlediska. Z negativního hlediska (a třeba to má mulťák jinak, ale co já s tím) mě štvalo, že upgrady jednotek si nakupuju na lodi za kredity mezi misema a pytel budov v samotné hře prostě nemá jinou funkci, než že mi dovolují postavit určité jednotky v jiné budově a že mi zabírají místo. Jediné dostupné upgradování v rámci mise se týká obecné síly zbraní a štítů. Štve mě to i z toho důvodu, že kreditů rozhodně není dost na všechny upgrady a já se musím dost poslepu rozhodovat, co se mi bude hodit a co ne. Krom toho si za protosské a zergské artefakty, které nacházíte v misích, vylepšujete nebo rovnou získáváte nové jednotky a budovy, opět stylem buď a nebo a abych už teda zmínil všechno, můžete si taky za kredity najímat do misí výrazně silnější jednotky - žoldáky, ale nikdy jsem to neudělal.

Příběh mi přišel celkem jako fraška, která těží z příběhu jedničky a mojí zvědavosti. Celé je to podané tak nějak politicky korektně, průhledně, jednoduše, snad je to i lehce emo, i nějaký ten wtf moment by se našel. Velkým zklamáním pro mě byli protové, kteří snad nikdy víc nepůsobili jako banda retardovaných indiánů meloucích o poselstvích a dědictvích a podobných blbostech.

Mimochodem si za proty pár misí vedle těch teranských odehrajete a mihne se tam i pár jejich hrdinů, ale prakticky to takhle nedává smysl a dotyční hrdinové holt působí jako bezvýznamní panáci. (Ne, fakt nebudu čekat na datadisky - vyšlo to teď a samostatně, takže to tak budu i brát.)

No. Kdybych si měl vybrat kvalitní RTS, kdykoliv dám přednost prvnímu StarCraftu před dvojkou, protože kampaň dvojky očividně vznikla jen jako nutný přívěsek multiplayeru, který má patrně za úkol zabavit lidi, kterým se RTS dostala do ruky poprvé v životě. Možná je SC2 zábavná hra, ale nástupce prvního StarCraftu v ní opravdu nevidím - po stránce příběhu i (alespoň v kampani) mechanismů šla kvalita směrem dolů.
+28+32 / -4
  • PC 95
Starcraft II byl přednostně vyvíjen jako multiplayerová hra a to je sakra znát, ať už v dobrém, či zlém... Ale spíš v dobrém. První tedy multiplayer: SC2 jsem hrál od Bety a právě už v době Beta verze vzalo SC2 progaming silně útokem. Všichni Starcraftisti a hromada W3 hráčů na něj okamžitě přešla, vznikly pravidelné, dotované turnaje, klany, ligy, spousta dobrovolníků starajících se o živé přenosy a komentování zápasů, zkrátka silná komunita a příjemné prostředí.... Proč je tomu tak? SC2 totiž kombinuje elementy jak z SC1 tak z W3, vzniká ultimátní RTS, kde je stále ekonomika na prvním místě (SC1), ale kde je i důležité volit správně strategii a dbát na efektní ovládání jednotek (W3). Už vám nestačí namasovat armádu vašich oblíbených panáčků a slepě je posílat na nepřítele, je třeba kontrolovat mapu, mít neustále přehled o tom, co soupeř dělá, hbitě se přizpůsobit, zvolit jednotky, které ho skutečně counterují a v neposlední řadě je také celou dobu ovládat a starat se o vhodnou bojovou pozici.

Aby SC2 nepůsobil jen jako prostý remake, bylo dost jednotek odstraněno a ještě víc přidáno. Každá rasa má nějaké ultimátní killery (marauder/roach/immortal), i nějaké křehké jednotky bez možnosti útoku, ovšem se skvělými abilitami (raven/infestor/high templar) a mnoho dalšího, přičemž všichni na sebe mají výrazné bonusy a penalizace, podobně jako ve W3, právě proto, aby byli hráči nuceni vyrábět jen ty jednotky, které counterují soupeře. Strategickým orgiím zdar, SC2 ovládne progaming, pokud se tak náhodou ještě nestalo...

Ač Singleplayer hraje spíše doplňkovou roli, Blizzardi by si nedovolili vydat něco druhořadého, jen mě malinko zklamalo, že jsme se nedočkali žádné inovace konceptu RTS. Každá mise je v podstatě jen mapa (multiplayerová mapa), na které se utkává hráč a počítač, přičemž hráč má samozřejmě nějaký specifický úkol a počítač specifické ability, aby bylo vůbec poznat, že se jedná o kampaň. Tento koncept, o kterém mluvím, se tedy od SC1 nijak nezměnil, je pestřejší v detailech, je lépe a výrazněji nascriptován, to ano, ale hraje se stejně. Teď bych rád taky zmínil, že si uvědomuju, že i CoD 6 se principiálně hraje stejně jako Doom, proto ani u SC2 v tom nevidím velký problém, jen takový postřeh... Jinak i přesto, že hrajete jen za terrany, herní doba je více než slušná, pokud – a to pozor – pokud si zvolíte nejtěžší obtížnost, jakou jste schopni se skřípěním zubů zvládnout (což pro svěží herní zážitek vřele doporučuji).

Drobných inovací jsme se však dočkali v prostoru mezi misemi, jednak si postup v kampani vybíráte sami podle toho jaké technologie si chcete odemknout (k dispozici máte krom nových jednotek i ty staré, které jinak ve hře už nejsou), dále nakupujete upgrady, můžete si zahrát na automatu Lost Vikinga a co je důležitější, dočkáte se spousty videí, většinou tedy jen renderovaných v grafickém enginu, ovšem stále pěkné.

A co příběh, má si kde hrát? Inu má, zprvu mě velmi potěšila lehce westernovská atmosféra ala seriál Firefly, kde se charismatičtí testosteronoví muži, navzdory šrámů minulosti, chopí svého osudu a pronášejí mocné hlášky typu „We are only what we choose to be“, bohužel ke konci to spěje více do předvídatelného klišé a místo, aby SC2 předvedl více „ze sebe“, přehnaně moc odkazuje a těží z SC1... Celkově tedy kampaň ve W3 byla dějově více strhující, apokalyptická i emocionální. Stále však nelze, než doporučit!

HW: Minimum: 2.6 GHZ, 1 GB RAM, GF 6600/Ati 9800 / Doporučeno: C2D 2.4 GHZ CPU, 2 GB RAM, GF 8800/Ati 3870
+25+25 / 0
  • PC 95
StarCraft 2: Wings of Liberty ukázal pravé mistrovství lidí z Blizzardu. Už dlouho dobu se mi nestalo, že bych si ke hře sednul odpoledne a vypínal ji ve čtyři hodiny ráno, abych ji hned po probuzení znovu zapnul.

Co za to mohlo? Inu, Blizzard - vymačkání etanolu hratelnosti RTS se totiž povedlo dokonale. V kampani určitě oceníte nápadité mise, kdy téměř každá obsahuje něco, co nabourává klasickou hratelnost RTS a zdvihá ji na vyšší úroveň. Stejně tak si zde poprvé všimnete vyváženosti jednotlivých ras a důrazu na používání speciálních schopností jednotek.

Dílo zkázy pak dokonají challanges, které vás připraví na první bitvy v multiplayeru, a vy nakonec podlehnete a k BattleNetu se připojíte, abyste si s kamarády nebo i úplně neznámými zahráli jednu bitvu. A je nutné říct, že nezůstane pouze u ní. MP totiž žije z již zmíněné unikátnosti jednotek a naučit se je správně používat vyžaduje hodně cviku. Odměna je ale více než sladká a musím říct, že hektické klikání je pak více než zábavné.

Čistě SP hráči pak ocení i příběh prošpikovaný popkulturními narážkami, stejně jako se mohou dosytosti nabažit unikátních jednotek Terranů, jež byly v rámci vyváženosti MP vyškrtnuty. Ruku v ruce s jednotkami pak jde i výzkum odemykající další unikátní upgrady, nebo vylepšování stávajících technologií za herní peníze - zde bych měl asi jedinou podstatnější výtku k tomu, že napoprvé hráč moc netuší, kterým směrem by se měl jeho výzkum ubírat a jaký herní styl mu nejvíce sedí.

Co se týče grafiky nemohu mít výraznějších výhrad - detailnost prostředí je maniakální a z každého světa dýchá odlišná atmosféra. Jediné, co by mohlo vadit, je možná až příliš naddimenzované User Interface, na které si ale poměrně brzy zvyknete.

StarCraft 2: WoL se doopravdy extrémně povedlo, přineslo spoustu změn oproti prvnímu dílu, ale ponechalo základní prvky, díky nimž se jednalo o tak dobrou hru. StarCraft 2 je tak vybroušeným klenotem, který by neměl nikdo minout - myslím, že i nepříliš nadšený hráč RTS si v něm najde to své.

Pro: Nápadité mise, příběh, narážky, zábava, unikátní schopnosti jednotek

Proti: Velké UI, rozhodování se naslepo

+25+25 / 0