Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

StarCraft II: Heart of the Swarm

12.03.2013
83
153 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
rozšíření
Multiplayer
ano

StarCraft II: Heart of the Swarm je prvním pokračováním úspěšného StarCraft II: Wings of Liberty a jeho děj navazuje na konec původního titulu. Píše se rok 2506 a od závěrečných událostí z lávové planety Charr, kde Jim Raynor pomocí starobylého Xel'Naga artefaktu navrátil Sarah Kerrigan její lidskost, uběhly celé dva roky. Sarah Kerrigan však s navráceným vědomím nijak nezapomněla na dobu, kdy vládla celému zergskému roji, na její silnou touhu po pomstě vůči Arcturu Mengskovi, vůdci Dominionského impéria a na její ztracenou moc. Bohužel pro Sarah, s opětovným nabytím své lidské podoby také přišla o nadvládu nad zergským rojem, který se bez jejího dohledu rozpadl na několik menších klanů podřízených novým zergským královnám. Proto se Kerrigan, vědoma, že bez roje může na svoji pomstu zapomenout, vydává na pouť, s cílem tyto "vzbouřené" klany znovu sjednotit pod svou nadvládu.

Heart of the Swarm se více zaměřuje na Sarah Kerrigan a fungování celého zergského roje, odpovídá tak na řadu otázek ohledně příběhu a některých charakterů. Je také mezičlánkem k Legacy of the Void, poslednímu dílku, jež uzavře příběh Starcraftu 2.

Obsahuje na 20 nových misí, v nichž bude Sarah Kerrigan, jakožto hlavní hrdinka hry, pokaždé fyzicky přítomna. Postupem v příběhu bude možné vylepšovat jak síly a schopnosti Sarah, tak "jejích" zergů, jež by jinak jen s obtížemi překonávali nové nástrahy v podobě ať již nepřátelských jednotek, tak nástrah samotných planet, na nichž se mise odehrávají (např. vysoké mrazy, jež chvílemi zmrazí všechny jednotky na mapě). Nepřátelé v kampani nejsou jen Zergové, Terrané a Protossové, ale vracejí se i tajemní Hybridé (opět logicky jako nehratelná frakce), jež hrozí zničením všeho živého.

Mezi misemi se hráč v kůži Sarah Kerriganové přesouvá v útrobách Leviathanu, ten funguje podobným způsobem jako Hyperion z Wings of Liberty. Zde je možné komunikovat se "spolupracovníky" a zkoumat nová vylepšení a síly. Novinkou jsou 2 nové jednotky pro Terrany a Zergy a 3 pro Protosse a opětovné vyvážení jednotek všech zúčastněných stran pro multiplayer.

Titul Heart of the Swarm je samostatný (spouští se odděleně od původní hry), avšak pro běh vyžaduje nainstalovaný StarCraft II: Wings of Liberty.


Poslední diskuzní příspěvek

Ahoj, neměl by někdo chuť hrát Starcraft 1 anebo Starcraft 2 online 2 vs 2 ? Hledám spoluhráče... Případně i na jinou hru SupremeCommander anebo dejte návrh...
Nepíšte mi do vzkazu anebo na mail:mitiskosvk@gmail.com děkuji

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Ona je roj! Slečna Kerriganová, objekt mokrých snů mnoha geeků, moc dlouho v lidské formě nevydržela, vzhledem k nepříznivým okolnostem a nedůvěře lidské rasy se opět obrátila ke zlu a rozhodla se plenit! Kampaň přímo navazuje na Wings of Liberty, akorát se nyní nevypráví očima Jima Raynora, nýbrž zmíněné Kerriganové. Filmová videjka jsou neskutečně působivá a vypadají jako ty nejdražší a nejepičtější sci-fi filmy, možná ještě líp, ovšem mám pocit, že in-game animací krapet ubylo. Ten pocit byl možná navozen tím, že příběh je jednodušší, kratší a přímočařejší. Zatímco Wings of Liberty bylo nehledě na propuknuvší apokalypsu laděno do pohody westernového stylu Firefly, Heart of the Swarm je poněkud „obyčejnější“ honba za jediným cílem – pomstou. Příběh je na žánrové poměry stále vysoce nadprůměrný, nicméně nemohu se ubránit pocitu, že jsem čekal něco alespoň o pár procent sofistikovanějšího.

Náplň misí nepřináší mnoho nového, opět máte nejčastěji před sebou prostý úkol – dobít nepřátelskou základnu, jen zřídka něco ubránit, udržet a výjimečně se dostane i na „Diablo-like“ mise, kde nemáte bázi a máte uklikat nepřátelskou přesilou pomocí schopností a kouzel Kerrigenové. Trošku mi zde chybí inovace, vzpomínám třeba na misi z WoL, kde se mělo zabránit v průjezdu vlaku, nebo kde se dělalo něco aspoň trochu vybočujícího z konceptu RTS. Taktéž mi HotS nepřijde tak dobře vygradované, mise nenabírají takové epičnosti jako WoL, např. že jsem dohrál hru jsem poznal až podle závěrečného videa, poslední mise rozhodně nedosahovala rozměrů finální mise WoL, obtížnost byla nepříjemně zjednodušena… Co se týče singleplayeru, musím podotknout, že jak Brood War, tak The Frozen Throne byly lepšími datadisky.

Naštěstí hlavní devizou Starcraftu II je multiplayer, HotS mělo několik měsíců vypuštěnou betu, kde hráči pomáhali testovat balanci a připravovat nové jednotky do oběhu. Necítím, že by hra doznala takových změn, jako bylo v dobách Brood Waru a Frozen Throne, kdy datadisky některé strategie komplet překopaly. Avšak to, co není radikální, ještě neznamená, že je špatné. Změny jsou méně výrazné, za to však vymezují větší prostor pro hlubší strategické přemýšlení. Starcraft II je hra hodně závislá na timingu, ne náhodou by každý hráč měl mít zapnutý u mini mapy herní čas! Nové jednotky umožňují nové timing útoky, alternace starých strategií a build orderů. Je třeba se skutečně zamyslet a pak člověk může přijít s kupou nových věcí. Obecně nové jednotky posilují harras a obranu proti němu, tzn. velké epické bitvy drahých jednotek zůstanou téměř beze změny, ovšem cesta k vysokému techu bude trnitější, těžbu vám může narušit více věcí, zpozdit rozvoj vašeho města je jednodušší. Hra sice myslela i na obranu proti těmto novým možnostem, nicméně ta není automatická a vyžaduje vstup hráče, tzn. pro to, abyste něco ubránili, musíte bedlivě sledovat mini mapu, mít rychlé reakce a patřičné jednotky k dispozici. Starcraft II tedy úspěšně rozvíjí progaming tím, že přidává možnosti a komplikuje ovládání. Ohledně toho chválím, protože to je ta správná cesta!

Celkově, jako u každé hry od Blizzardu, nelze být nespokojen, ale přiznám se, že jsem čekal o něco málo víc, jsem hodně zvědav, co přinese Legacy of the Void, kampaň má nakročeno k epickému finále, ale v multiplayeru se budou muset hlavičky pořádně zamyslet, aby dokázali hru inovovat a pořádně nakopnout, protože HotS nevydrží svěží více než 2-3 roky…
+19
  • PC 75
Vydrží Kerriganové její opětovná lidská reinkarnace nebo se Blizzard vydá směrem nejmenšího odporu? Nevím jak druzí, já si ale nějak nedokázal představit, že by se Sarah Kerriganová neměla vrátit jako Queen of Blades. A evidentně si to nedokázali představit ani otroci ve vývojářských továrnách králů renderovaných filmových střepin - i když, netřese se tento titul nějak v základech? Neztrácí Blizzard dech? Ono by se ostatně nebylo ani čemu divit, jednou dojde dech každému.

Málokdo má RTS systém vymazlený jako Blizzardi, lehký, intuitivní, čerstvě vylíhnutý zergling by si klidně mohl lápnout před monitor a v klidu začít z fleku hrát. Věc, která nepotřebuje žádné opečovávání. To stejné grafika - je báječné sledovat, kam se tento žánr až dostal a jak skvěle umí vypadat (in-game animace vypadají tak dobře, že konkurence bude ráda, když jejich renderované scény budou vypadat aspoň jako in-game prostřihy z SC II.). Hlasový fond, ozvučení, filharmonický doprovod, to všechno je na špičkové úrovni, jen...

Jen nějak se nám z té space opery pomalu stává soap, (spoiler) opravdu si někdo myslel, že Raynor skutečně zařval? Dokonce i scéna, kdy Kerriganová dává svůj život všanc Raynorově rozmaru (fňuk), měla své mohutné ohlášky od chvíle, kdy Raynor "zmizel" a když se pak Kerriganová dozví to "hrozné" překvapení, sorry, ale vnímal jsem to jako nejočekávanější a nejhorší možný vývoj. Kdyby to Raynor mohl z chládku své cely nějak ovlivnit, dobrovolně by si loupl vazem, ať už má kluk ušatý svatý pokoj. A také ty neustále evolution missions, bavily vás? Na konci vám sice v kolonce dokončených misí svítí závratná číslice (27), k čemu to ale je, když polovinu z nich tvořily tyto evoluční zbytečnosti, které mě už ke konci celkem vytáčely a hodně rozbíjely dynamiku postupu.

Naštěstí se ale pořád bavíme o Blizzardu a tak je i tento druhý díl SC II. velmi dobrou odpočinkovou hrou, v obtížnosti ´normal´ dokonce vyloženě snadnou (opět se ukazuje, že co se týče Blizzardu a jeho her, vždy je v nich snadnější útočit, než se bránit). Poslední kola jsem sice většinou dohrál jen s Kerriganovou a udělal si tak ze hry de facto variantu na RPG (cokoliv vylepšovat nebo budovat mělo smysl jen v případě ochrany vlastních bází, jinak na to prdí ultralisk), ale i tak jsem byl nadprůměrně spokojen, byť by to tak z předchozích řádků nemuselo vyznít. Blizardovské RTSka prostě miluji. Mohu k nim být kritický, mít je rád ale nepřestanu.

Pro: Blizzard feeling, renderované prostřihy, space opera style

Proti: krátké, evolution missions, soap opera style, linearita

+19 +21 −2
  • PC 80
To je jako všechno?!?

Vlastně až poslední mise mi dala to, co jsem očekával. Dala mi možnost postavit si hezkou základnu a s jistotou stabilního zázemí se pustit do dobývání vesmíru. Předchozí kampaň byla… jiná.
Nevyčítám kampani nudu – opět jde o „space operu par excellence“, jenže mi častokrát přišlo, že hraju jeden velký QTE zkombinovaný s walking simulátorem. Ostatně se vsadím, že kdyby ve hře taková statistika existovala, tak by zcela jednoznačně ukazovala, že mnohem víc času jsem strávil ovládáním Kerrigen/Leviathana než budováním armády a zaplavováním protivníků hordami zergů. A ještě jednu hru mi SC2:HotS připomenul: Spore. Tam i tady bylo nezbytnou součástí nashromáždění dostatku tissue samples/DNA a až dostatečný gene pool mi umožnil pokračovat dál…

Tohle je ale jen část mého dojmu ze hry. Přes hromadu výtek jsem si i druhou část trilogie skvěle užil a rozhodně doporučuju k zahrání – zvláště, když konkurence není veliká. Příběh byl dostatečně „velkolepý“ a ve chvíli, kdy jsem objevoval původ zergů, ve mně zaplesal můj vnitřní darwinista. Hratelnosti, jako RTS kažuál, taky nemůžu nic vytknout – na to jsou zde povolanější. A celkově tak můžu hru s čistým svědomím doporučit. Výlet do světa zergů jsem si fakt užil…



jenom…

...jsem tak nějak čekal víc.

Pro: Skvěla strategie a odhalení původ zergů k tomu

Proti: Ikdyž se rozhodněte plnit achievementy, tak u hry nestrávíte přiliš času

+15
  • PC 80
Herní výzva 2017, hra třetí, bod 8. Mohla by tak vypadat vendeta, pokud by jste přišli o někoho, na kom vám záleží a měli byste po ruce krvežíznivé kreatury, poslouchající na povel jak mopslík. Touto romantizující formulací dalo by se v kostce shrnout příběhové pozadí, které je u druhé části trilogie daleko zajímavější, než v předchozí WoL. Bylo vyloženou radostí sledovat špulící se rty a potutelný úsměv Queen of Blades Sarah Louise Kerrigané v ingame scénách či legendárně vyvedených rendrovaných filmečcích, jednoduchou anglickou mluvu Primal Zerga Dahaku, špičkování mezi Sarah a tvořitelem Abathurem či překvapení v podobě Alexeie Stukova. A se stejnou radostí potom likvidovat všechny ty, co zapříčinili opětovnou proměnu Sáry v královnu mohutného zergského roje. Inu, radost může nabývati různých podob...

S gameplay už to zas taková radost není, ne že by mechanismy, zajímavost jednotlivých misí nebo technické zpracování nějak pokulhávalo, vše se nese v léty zaběhnutém duchu a je určitě dobře, že aspoň na někoho je dnes spolehnutí. Opravdu, rozpohybování celého světa, špičková zvuková kulisa včetně dabingu, no krása pohledět a poslyšet... Ale hrát primárně za Zergy, to je jako chytat brouky a pak je házet vypasenému chameleonovi. Bylo mi absolutně jedno, kolik mi jednotek zemře pod kulkami Dominionu, vlna za vlnou, žádný emoční vklad, bezduché přetahování se o to, kdo má víc masa do mlýnku v kadáverně. U terranů jsem to tak neměl, bylo mi líto každého sestřeleného Banshee, zničeného Siege tanku nebo nezachráněného civilisty. A tady? Nic. I když to tak tvůrci možná zamýšleli a ty emoce neemoce nakonec sedí dle zadání, nějak mi to chybělo.

A taky jsem se vcelku ztrácel v budovách, co a pro co se má přesně postavit - vím, každá z "nemovitostí" má popisek a pokaždé stejné místo v liště, ale bez zmíněného emočního vkladu vlastně ani nemá smysl se angažovat a v šedé kuře vytvářet neuronová spojení pro všechny ty Ultralisky, Mutalisky, Hydralisk a další "lisky"...

Takže tak. Celkem jsem si pokračování příběhu užil, jsem velmi zvědav na zakončení trilogie a Protoss rasu, ale hrát za Zergy už se mi znovu asi chtít nebude.

Pro: Queen of Blades, ozvučení, hlavní vedlejší postavy, příběh

Proti: Jednoduchost, zergové

+14
  • PC 80
Tyranové padnou. Světy shoří na prach.

To hlásí nový příchod pokračování Starcraftu 2, kdy se Královna Čepelí vrací ke svému roji, a rozjíždí novou vlnu Zergovských planetárních čístek. A že bude co likvidovat a ničit netřeba dodávat. Sarrah Kerriganová je zajímavou postavou, i když byla v předešlém díle ten hlavní protivník, tak její pohnutky nakonec nebudou tak zlé jak by se mohlo zdát, i když pomsta zde hraje prim. Navíc nyní kdy ji hráč má k ruce jako hrdinku která získává levely a nové schopnosti, tak to rozhodně potěší. Hvězdný koráb Hyperion nahradil mocný Leviathan, který svou majestátní velikostí se může rovnat s menším Měsícem. V jeho útrobách se skrývá celý roj Zergů, včetně nových postav k rozhovorům, ale hlavně k vylepšování jednotlivých typů Zergů, kdy se můžeme měnit jejich určitá schopnost na výběr jsou tři různé varianty, a po splnění evoluční mise vybrat jednu ze dvou evolučních variant na kterou se Zerg vyvine.

Co se týká samostatných misí na planetách, tam vždy příjdou s něčím novým a zajímavým jak vylepšit klasické ničení základen protivníka. Někdy tomu pomůže podnebí a podmínky planety, jindy zase nátlak soupeře a snaha znemožnit Vám vaše zabírání či získávání potřebných věcí pro splnění mise. Dokonce se přesuneme i na vesmírné bojiště. A je tu spousta netradičních a originálních misí. Opravdu si zde nelze stěžovat na stereotyp misí.

Ohledně rasy Zergů a jejich příběhové kampaně, tak ta je rozhodně zábavná a nabízí nový styl hraní oproti původní Terranské kampani, jen je škoda že si zde člověk nevyzkouší tu moc obávaného Roje, jelikož vždy stojí proti enormní přesile a občas je ještě hnán časovými limity. Jednotky Zergů jsou originální, a díky různým variantám evoluce nabízí rozličné strategie a taktiky. Jen škoda že jejich báze má slabou ochranu, a veškerá produkce stojí a padá na hlavní budově Úlu. Nové jednotky co přineslo pokračování jsou vyvážené, a je jen škoda že jich nepřišlo o trochu více.

Cut-scény a ingame filmy jsou opět výborné, dokonce si pochvaluji výběr nového soundtracku, který skvělě podkresluje atmosféru bitev, co se týká grafiky tak jsou zde nepatrné vylepšení, ale některé bitvy se rozrostli do opravdu velkých masakrů, kdy se s různých stran valí zástupy jednotek a vytváří to opravdu výborný zážitek.

Na Heart of the Swarm jsem se opravdu těšil, a hned po vydání jsem se do něj s vervou pustil. Nabízí opět výborný zážitek se skvělou kampaní a kvalitně odvedenými misemi. Je to teda parádní přídavek, i když těch misí mohli být více. Ale pro fandy Wings of Liberty jasná volba, a nyní si opět ještě tak přes 2 roky počkáme jak to vlastně celé dopadne.

Pro: Sarrah Kerriganová, Zergové a jejich evoluce a schopnosti, hlavní hrdinka se zúčastní bojů,monstróznost některých bitev, soundtrack a stará dobrá hratelnost

Proti: Mohlo to mít přeci jen více misí a delší kampaň

+9