Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

StarCraft II: Heart of the Swarm

83
125 hodnocení Platformy
Žánr:
strategie > real-time strategie *
Forma:
placená hra
Rozsah:
rozšíření
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
12.03.2013 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://us.blizzard.com/en-us/games/hots/
StarCraft II: Heart of the Swarm je prvním pokračováním úspěšného StarCraft II: Wings of Liberty a jeho děj navazuje na konec původního titulu. Píše se rok 2506 a od závěrečných událostí z lávové planety Charr, kde Jim Raynor pomocí starobylého Xel'Naga artefaktu navrátil Sarah Kerrigan její lidskost, uběhly celé dva roky. Sarah Kerrigan však s navráceným vědomím nijak nezapomněla na dobu, kdy vládla celému zergskému roji, na její silnou touhu po pomstě vůči Arcturu Mengskovi, vůdci Dominionského impéria a na její ztracenou moc. Bohužel pro Sarah, s opětovným nabytím své lidské podoby také přišla o nadvládu nad zergským rojem, který se bez jejího dohledu rozpadl na několik menších klanů podřízených novým zergským královnám. Proto se Kerrigan, vědoma, že bez roje může na svoji pomstu zapomenout, vydává na pouť, s cílem tyto "vzbouřené" klany znovu sjednotit pod svou nadvládu.

Heart of the Swarm se více zaměřuje na Sarah Kerrigan a fungování celého zergského roje, odpovídá tak na řadu otázek ohledně příběhu a některých charakterů. Je také mezičlánkem k Legacy of the Void, poslednímu dílku, jež uzavře příběh Starcraftu 2.

Obsahuje na 20 nových misí, v nichž bude Sarah Kerrigan, jakožto hlavní hrdinka hry, pokaždé fyzicky přítomna. Postupem v příběhu bude možné vylepšovat jak síly a schopnosti Sarah, tak "jejích" zergů, jež by jinak jen s obtížemi překonávali nové nástrahy v podobě ať již nepřátelských jednotek, tak nástrah samotných planet, na nichž se mise odehrávají (např. vysoké mrazy, jež chvílemi zmrazí všechny jednotky na mapě). Nepřátelé v kampani nejsou jen Zergové, Terrané a Protossové, ale vracejí se i tajemní Hybridé (opět logicky jako nehratelná frakce), jež hrozí zničením všeho živého.

Mezi misemi se hráč v kůži Sarah Kerriganové přesouvá v útrobách Leviathanu, ten funguje podobným způsobem jako Hyperion z Wings of Liberty. Zde je možné komunikovat se "spolupracovníky" a zkoumat nová vylepšení a síly. Novinkou jsou 2 nové jednotky pro Terrany a Zergy a 3 pro Protosse a opětovné vyvážení jednotek všech zúčastněných stran pro multiplayer.

Titul Heart of the Swarm je samostatný (spouští se odděleně od původní hry), avšak pro běh vyžaduje nainstalovaný StarCraft II: Wings of Liberty.


Poslední diskuzní příspěvek

Chark: Yop. Pokud máš první, tak dostaneš zdarma druhý. O třetím atp. už nepadlo ani slovo. :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Ona je roj! Slečna Kerriganová, objekt mokrých snů mnoha geeků, moc dlouho v lidské formě nevydržela, vzhledem k nepříznivým okolnostem a nedůvěře lidské rasy se opět obrátila ke zlu a rozhodla se plenit! Kampaň přímo navazuje na Wings of Liberty, akorát se nyní nevypráví očima Jima Raynora, nýbrž zmíněné Kerriganové. Filmová videjka jsou neskutečně působivá a vypadají jako ty nejdražší a nejepičtější sci-fi filmy, možná ještě líp, ovšem mám pocit, že in-game animací krapet ubylo. Ten pocit byl možná navozen tím, že příběh je jednodušší, kratší a přímočařejší. Zatímco Wings of Liberty bylo nehledě na propuknuvší apokalypsu laděno do pohody westernového stylu Firefly, Heart of the Swarm je poněkud „obyčejnější“ honba za jediným cílem – pomstou. Příběh je na žánrové poměry stále vysoce nadprůměrný, nicméně nemohu se ubránit pocitu, že jsem čekal něco alespoň o pár procent sofistikovanějšího.

Náplň misí nepřináší mnoho nového, opět máte nejčastěji před sebou prostý úkol – dobít nepřátelskou základnu, jen zřídka něco ubránit, udržet a výjimečně se dostane i na „Diablo-like“ mise, kde nemáte bázi a máte uklikat nepřátelskou přesilou pomocí schopností a kouzel Kerrigenové. Trošku mi zde chybí inovace, vzpomínám třeba na misi z WoL, kde se mělo zabránit v průjezdu vlaku, nebo kde se dělalo něco aspoň trochu vybočujícího z konceptu RTS. Taktéž mi HotS nepřijde tak dobře vygradované, mise nenabírají takové epičnosti jako WoL, např. že jsem dohrál hru jsem poznal až podle závěrečného videa, poslední mise rozhodně nedosahovala rozměrů finální mise WoL, obtížnost byla nepříjemně zjednodušena… Co se týče singleplayeru, musím podotknout, že jak Brood War, tak The Frozen Throne byly lepšími datadisky.

Naštěstí hlavní devizou Starcraftu II je multiplayer, HotS mělo několik měsíců vypuštěnou betu, kde hráči pomáhali testovat balanci a připravovat nové jednotky do oběhu. Necítím, že by hra doznala takových změn, jako bylo v dobách Brood Waru a Frozen Throne, kdy datadisky některé strategie komplet překopaly. Avšak to, co není radikální, ještě neznamená, že je špatné. Změny jsou méně výrazné, za to však vymezují větší prostor pro hlubší strategické přemýšlení. Starcraft II je hra hodně závislá na timingu, ne náhodou by každý hráč měl mít zapnutý u mini mapy herní čas! Nové jednotky umožňují nové timing útoky, alternace starých strategií a build orderů. Je třeba se skutečně zamyslet a pak člověk může přijít s kupou nových věcí. Obecně nové jednotky posilují harras a obranu proti němu, tzn. velké epické bitvy drahých jednotek zůstanou téměř beze změny, ovšem cesta k vysokému techu bude trnitější, těžbu vám může narušit více věcí, zpozdit rozvoj vašeho města je jednodušší. Hra sice myslela i na obranu proti těmto novým možnostem, nicméně ta není automatická a vyžaduje vstup hráče, tzn. pro to, abyste něco ubránili, musíte bedlivě sledovat mini mapu, mít rychlé reakce a patřičné jednotky k dispozici. Starcraft II tedy úspěšně rozvíjí progaming tím, že přidává možnosti a komplikuje ovládání. Ohledně toho chválím, protože to je ta správná cesta!

Celkově, jako u každé hry od Blizzardu, nelze být nespokojen, ale přiznám se, že jsem čekal o něco málo víc, jsem hodně zvědav, co přinese Legacy of the Void, kampaň má nakročeno k epickému finále, ale v multiplayeru se budou muset hlavičky pořádně zamyslet, aby dokázali hru inovovat a pořádně nakopnout, protože HotS nevydrží svěží více než 2-3 roky…

HW: Minimum: Dual-Core 2.6 GHZ, 1,5 GB RAM, GF 7600/Ati X800 / Doporučeno: C2D 2,4 GHZ, 3 GB RAM, GF 8800/Ati 4850
+20+20 / 0
  • PC 75
Vydrží Kerriganové její opětovná lidská reinkarnace nebo se Blizzard vydá směrem nejmenšího odporu? Nevím jak druzí, já si ale nějak nedokázal představit, že by se Sarah Kerriganová neměla vrátit jako Queen of Blades. A evidentně si to nedokázali představit ani otroci ve vývojářských továrnách králů renderovaných filmových střepin - i když, netřese se tento titul nějak v základech? Neztrácí Blizzard dech? Ono by se ostatně nebylo ani čemu divit, jednou dojde dech každému.

Málokdo má RTS systém vymazlený jako Blizzardi, lehký, intuitivní, čerstvě vylíhnutý zergling by si klidně mohl lápnout před monitor a v klidu začít z fleku hrát. Věc, která nepotřebuje žádné opečovávání. To stejné grafika - je báječné sledovat, kam se tento žánr až dostal a jak skvěle umí vypadat (in-game animace vypadají tak dobře, že konkurence bude ráda, když jejich renderované scény budou vypadat aspoň jako in-game prostřihy z SC II.). Hlasový fond, ozvučení, filharmonický doprovod, to všechno je na špičkové úrovni, jen...

Jen nějak se nám z té space opery pomalu stává soap, (spoiler) opravdu si někdo myslel, že Raynor skutečně zařval? Dokonce i scéna, kdy Kerriganová dává svůj život všanc Raynorově rozmaru (fňuk), měla své mohutné ohlášky od chvíle, kdy Raynor "zmizel" a když se pak Kerriganová dozví to "hrozné" překvapení, sorry, ale vnímal jsem to jako nejočekávanější a nejhorší možný vývoj. Kdyby to Raynor mohl z chládku své cely nějak ovlivnit, dobrovolně by si loupl vazem, ať už má kluk ušatý svatý pokoj. A také ty neustále evolution missions, bavily vás? Na konci vám sice v kolonce dokončených misí svítí závratná číslice (27), k čemu to ale je, když polovinu z nich tvořily tyto evoluční zbytečnosti, které mě už ke konci celkem vytáčely a hodně rozbíjely dynamiku postupu.

Naštěstí se ale pořád bavíme o Blizzardu a tak je i tento druhý díl SC II. velmi dobrou odpočinkovou hrou, v obtížnosti ´normal´ dokonce vyloženě snadnou (opět se ukazuje, že co se týče Blizzardu a jeho her, vždy je v nich snadnější útočit, než se bránit). Poslední kola jsem sice většinou dohrál jen s Kerriganovou a udělal si tak ze hry de facto variantu na RPG (cokoliv vylepšovat nebo budovat mělo smysl jen v případě ochrany vlastních bází, jinak na to prdí ultralisk), ale i tak jsem byl nadprůměrně spokojen, byť by to tak z předchozích řádků nemuselo vyznít. Blizardovské RTSka prostě miluji. Mohu k nim být kritický, mít je rád ale nepřestanu.

Pro: Blizzard feeling, renderované prostřihy, space opera style

Proti: krátké, evolution missions, soap opera style, linearita

+20+22 / -2
  • PC 80
Brilantně nadabovaná i „rozpohybovaná“ Kerriganová. Pomsta je jasná. Co ale morálka, se kterou HoS na hlavní proud nebývale dobře polemizuje? Záleží na tom, jestli Zergy uznáte jako rovnoprávnou rasu a bránit vám v tom má přirozeně jejich roztomilý vzhled a kdyby jste z toho chtěli vytěžit víc, zdá se absurdní, že by se zvířata a broučci pod vedením mohli srovnávat, sice se stejně mezi sebou nerovnými, ale přece stejnými, lidmi. Pokud neuznáte, Sára vyhladila několik planet pro osobní prospěch. (Ponechme stranou fakt, že jestli umře, tak jsme všichni v Amonově prdeli, což je na můj vkus až moc velká berlička). Pokud uznáte, vždy dodržela nějaký etický kodex (pokud se takový dá definovat) války, k opětovné proměně v Královnu čepelí ji navnadil Zeratul a přinesla čerstvý vzduch do kategorického myšlení Zergů. Samozřejmě je to stále hra a s planetama a biliardama bytostí na nich žijící se nedají hrát takovýhle kuželky, ale myšlenka je zasétá a a Blizzard byl jeden z největších strůjců realisticky pojaté narace, přičemž v každém dalším produktu je v tom lepší a lepší.

Ještě příjemnější hratelnost (ukazatel počtu dronů u minerálů a plynu je drobnost, ale velice potěší). Už jsem taky zapomněl jak je hraní za Zergy elegantní, navíc tvůrci tady pěkně využívají organické podstaty rasy a místo peněz evolují přiměřený počet jednotek oproti velkému počtu jednotek z WoL, kde jste je ještě díky skriptované struktuře misí ani neměli čas řádně využít. Pěvně zasazená postava Kerriganové, jejíž vývoj je tady stěžejní a velice dobře zpracován ( když si ji dobře vypipláte nemá problém sejmout sama celou základnu, což mi vzhledem ke koncepci SC 2 vyhovuje ) a dalších hrdinů do hraní více souzní s vyprávěním a ještě víc rozevírá nůžky mezi singlem a multiplayerem. Na což si asi budeme muset zvykat všichni. (Podle mě krok správným směrem nejen vzhledem k větší finanční jistotě).

Celkově podařené pokračování, které stojí na ramenech hlavní postavy a dobře uchopeného tématu personifikace Zergů. A tam stojí pevně.

PS: Nedávno jsem opět zapnul a s hrůzou si uvědomil, jak jsou Zergové vizuálně hnusný a tim myslim nudně hnusný. Jako skutečnej burger od toho ve výlohách. Kam se poděla ona výtvarná barvitost, živelnost původní rasy z devadesátejch?! Srdce roje vypadá z valný části jako moje odpolední stolice: kombinace tvrdý a měkký šedozelený huspeniny. Těch pár borůvek to nespraví. Jinak pořád dobrá hra, co si pamatuju :)
+17+17 / 0
  • PC 95
Blizzard je mi sympatický. Ne tím, kvůli čemu se na něj nadává (always online u D3, rozdělení SC2 na tři části "aby si nahrabali" a podobné pindy), ale tím, že když nějakou hru vydá, tak je prostě dobrá. Taková herní sázka na jistotu.

SC2:HotS není dokonalá hra. Příběh je ale i tak na prostřední díl trilogie docela dobrý a už se těším na závěrečné megalomanské rozuzlení. A už teď vím, že mě Blizzard nezklame. Jen si asi zase počkám :)

A to je to kouzlo, které na mě funguje. Blizzard s vydáním nespěchá a někdo nahoře sedí a hlídá, aby to, co může být vylepšeno, bylo vylepšeno. Takže celé GUI se ovládá jako po másle, rozhovory na Leviathanu jsou skvělé a i když při tom neplníte žádné úkoly, člověka zamrzí, že těch řečí není víc. Hluboké proniknutí do univerza Starcraftu se tu nekoná a to je celkem škoda.

Absolutní jedničku má ode mě HotS za zvuky a dabing. Dokonalost. S příšerákem Abathurem bych nejradši vykecával celý den :) S hudbou už je to horší, ale to je jen tím, že jsem přes všechno to masakrování neměl čas se nechat zaujmout. Grafika je pro potřeby RTS pohledná a přehledná (ale Crysis 3 to není).

Největší výtku bych měl k tomu, že všechny mise jsou podle dost podobného schématu a není možné zpomalit, rozvinout základnu a zaútočit o něco později větší silou. Hra pořád ruší, vymýšlí nějaké zvraty a to nutí hráče reagovat. Asi je to tak schválně jako tutorial na multiplayer.

Multiplayer jsem zatím nezkusil a asi ani nezkusím. Jsem na to moc pomalý a nemám chuť se učit taktiky. Proto jsem taky kampaň dohrál na Normal a dobře jsem udělal.

Bavil jsem se královsky. Díky Blizzardi.

Pro: Někdo si dal hodně práce s dolaďováním detailů, skvělé zvuky a dabing

Proti: Schematičnost misí, příběh by se dal udělat zajímavější

+11+13 / -2
  • PC 80
Herní výzva 2017, hra třetí, bod 8. Mohla by tak vypadat vendeta, pokud by jste přišli o někoho, na kom vám záleží a měli byste po ruce krvežíznivé kreatury, poslouchající na povel jak mopslík. Touto romantizující formulací dalo by se v kostce shrnout příběhové pozadí, které je u druhé části trilogie daleko zajímavější, než v předchozí WoL. Bylo vyloženou radostí sledovat špulící se rty a potutelný úsměv Queen of Blades Sarah Louise Kerrigané v ingame scénách či legendárně vyvedených rendrovaných filmečcích, jednoduchou anglickou mluvu Primal Zerga Dahaku, špičkování mezi Sarah a tvořitelem Abathurem či překvapení v podobě Alexeie Stukova. A se stejnou radostí potom likvidovat všechny ty, co zapříčinili opětovnou proměnu Sáry v královnu mohutného zergského roje. Inu, radost může nabývati různých podob...

S gameplay už to zas taková radost není, ne že by mechanismy, zajímavost jednotlivých misí nebo technické zpracování nějak pokulhávalo, vše se nese v léty zaběhnutém duchu a je určitě dobře, že aspoň na někoho je dnes spolehnutí. Opravdu, rozpohybování celého světa, špičková zvuková kulisa včetně dabingu, no krása pohledět a poslyšet... Ale hrát primárně za Zergy, to je jako chytat brouky a pak je házet vypasenému chameleonovi. Bylo mi absolutně jedno, kolik mi jednotek zemře pod kulkami Dominionu, vlna za vlnou, žádný emoční vklad, bezduché přetahování se o to, kdo má víc masa do mlýnku v kadáverně. U terranů jsem to tak neměl, bylo mi líto každého sestřeleného Banshee, zničeného Siege tanku nebo nezachráněného civilisty. A tady? Nic. I když to tak tvůrci možná zamýšleli a ty emoce neemoce nakonec sedí dle zadání, nějak mi to chybělo.

A taky jsem se vcelku ztrácel v budovách, co a pro co se má přesně postavit - vím, každá z "nemovitostí" má popisek a pokaždé stejné místo v liště, ale bez zmíněného emočního vkladu vlastně ani nemá smysl se angažovat a v šedé kuře vytvářet neuronová spojení pro všechny ty Ultralisky, Mutalisky, Hydralisk a další "lisky"...

Takže tak. Celkem jsem si pokračování příběhu užil, jsem velmi zvědav na zakončení trilogie a Protoss rasu, ale hrát za Zergy už se mi znovu asi chtít nebude.

Pro: Queen of Blades, ozvučení, hlavní vedlejší postavy, příběh

Proti: Jednoduchost, zergové

+10+10 / 0