Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Warcraft III: The Frozen Throne

Warcraft III: Ledový trůn

86
518 hodnocení Platformy
Žánr:
strategie > real-time strategie *
Forma:
placená hra
Rozsah:
rozšíření
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
01.07.2003 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://classic.battle.net/war3/
Datadisk The Frozen Throne do Warcraft universa přidává děj po konci třetí základní hry, každé hratelné straně po jednom hrdinovi, pět neutrálních hrdinů, nové jednotky, upgrady a mapy pro volné hry. Středobodem zápletky je duch orkského šamana Ner'zhula, zvaný Král lichů, s jehož osudem Pohroma nemrtvých po porážce lorda Archimonda v bitvě u hory Hyjal spojuje svou další existenci. Příběh je, stejně jako v případě Reign of Chaos, vyprávěn převážně renderovanými sekvencemi, které jsou na hranicích jednotlivých kampaní zastoupeny animovanými.

Děj hry navazuje na ty části příběhu, které v kampaních Reign of Chaos měly zjevně vedlejší charakter, nebo které se odehrály dlouho před jejich vrcholem. Kampaně, stejně jako je tomu v základní hře, v dějové lince stojí v pevném pořadí; hrát je lze jen postupně. V první řadě misí – za temné elfy – se hráč pokouší dostihnout desperáta Illidana, jenž po posílení Gul'danovou lebkou naverboval novou rasu nagů. Druhá kampaň – za lidskou rasu – mapuje osudy krvavých elfů, odnože lidské Aliance, jež se znelíbili vůdci zbytku lidského odporu Garithosovi. V závěru druhé posloupnosti misí si hráč zahraje i za Illidana, řady jehož nagů právě krvaví elfové nakonec vyztuží. Třetí kampaň – pod vlajkami nemrtvých – je především o cestě krále Arthase za obranou Ledového trůnu, v němž je uvězněn Král lichů. Několik misí za Pohromu připadá také na vzpouru dřívější elfky Sylvanas Windrunner pánům děsu, kteří vykonávají dozor na Lordaeronem – lidským královstvím, jež nemrtví dobyli v Reign of Chaos. Děj poslední kampaně – za orkskou Hordu – je zasazen do alternativní historie po bitvě u hory Hyjal; věnuje se rutinním starostem se zabydlováním orků v novém útočišti, načež líčí jejich další boj s odvěkým rivalem – lidmi. Vedle nesouvislosti děje s ostatními kampaněmi je orkská kampaň specifická tím, že spadá do žánru RPG.

Novými jednotkami jsou například taurský přízračný chodec se schopností oživovat padlé taury, u nějž lze přepínat mezi fyzickou a éterickou formou, horský obr, který na sebe může stahovat pozornost nepřátel a zvýšit si útočnou sílu vytrhnutím stromu, jenž následně používá jako kyj, nebo obsidiánová socha, doplňující zdraví nebo manu spřáteleným jednotkám, jež se může proměnit v létající bytost. Mezi neutrálními hrdiny i mezi novými hrdiny patřícími k hratelným stranám jsou ti, kteří vystupují v kampaních; např. temnou střelkyní je Sylvanas. Mimo ve skirmishi a multiplayeru nehratelné nagy, kteří mají obojživelné jednotky, se ve hře vyskytuje také rasa draenejů, charakteristická trvalou neviditelností.

Kromě vyvážení ras menší změny prodělal celý herní systém: limit jídla byl přenastaven z 90 jednotek na 100, mez malé údržby zvýšena na 51 jednotek a práh velké údržby posunut na 81 jednotek. Jinou znatelnější změnu představuje zavedení obchodu s artefakty do budov každé hratelné strany.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Moje naivita opět utržila těžkou ránu. Po dohrání základní hry jsem se pustil i do datadisku a čekal jsem, že budu mít za dva dny dohráno. Ani v nejmenším jsem nečekal, že s hrou strávím měsíc a většinu herních seancí "na dvě hodiny" budu končit hluboko po půlnoci. Protože "ještě jednu misi a jdu spát"..., no znáte to.

Je zajímavé, že všechny mise jsem si užil. U některých jsem hned na začátku brblal a nadával, ale po dohrání jsem musel uznale kývnout hlavou a uznat, že to v Blizzardu udělali fakt dobře. Autoři se snažili z dostupného žánru a enginu vyždímat maximum, takže jsou zde mise "standardní" - postav a znič, hodně dobré prolézací mise (s omezeným počtem jednotek) a pak pár misí, které se úplně vymykají, jako je dobývání Lordaeronu, což je v podstatě DOTA, nebo diablovková kampaň za orky. Zatímco původní hra byla v mých očích v podstatě "přeskinovaný Starcraft", FT vnímám mnohem barvitěji, vícevrstevnatě, což je důvod, proč hodnotím tak vysoko. Hlavním tahounem je příběh, ve kterém mě opravdu zajímalo, jak to bude dál.

Paradoxem pak je, že finálový souboj působí ploše, jednoduše. Celou dobu to vypadá, že Illidan je největší bourač široko daleko, oddělá kdejakého silného soupeře. A nakonec dojde Arthas trochu se s ním "pomečuje" a pak ho jedním říznutím sundá. Ten souboj měl trvat aspoň o dvě minuty déle.

Frozen throne ve mně zanechal pocit, že i když jsem ho dohrál, stejně to není konec. Takový jako svíravý pocit v břiše, že tu hru musím nějak pokořit, zneuctít... něco jako když jsem speedrunoval Project I.G.I.. Jenže tam se to stalo tak nějak samo. Tady mám chuť to udělat naschvál :) Tak dobře je Frozen throne vymyšlený a vybalancovaný, že v tom chci najít nějakou chybu :) Možná bych se toho zbavil, kdybych strávil pár set hodin ve World of Warcraft :)

Velmi dobře jsem se bavil a jen jednu misi jsem musel opakovat 4x, protože bych potřeboval 4 kompletní armády a měl jsem jen dvě. Jinak byla obtížnost nastavená tak akorát stylem "těžké, ale aby se z toho hráč nezbláznil". I po tolika letech od vydání má tento (zatraceně dlouhý) datadisk stále co nabídnout.

Pro: Různorodé mise, zajímavý příběh, výborně nastavená obtížnost

Proti: Závěrečný souboj

+21
  • PC 95
Jeden z nejlepších datadisků, který kdy spatřil světlo světa. Konečně přidal další typy útoků a armorů, čímž přidal na důležitosti u flexibilnosti strategie, tedy už nestačilo jen dělat pořád dokola vaše oblíbené jednotky, museli jste více scoutovat a reagovat na protivníka, abyste dosáhli vítězství... Teprve tento datadisk udělal Warcraft Warcraftem a rozběhl tu pravou multiplayerovou extázi. Ovšem ani singleplayer nezůstal na ocet, máme tu opět příběhově hutnou a silnou kampaň s naprosto strhujícím závěrečným videem, které bych označil jako jedno z nejlepších herních videí vůbec (Artas při mocném výstupu na ledový trůn slyší všechny dríve známé a pro příběh podstatné hlášky z předchozích kampaní).

HW: Minimum: 400 MHZ CPU, 64 MB RAM, 8 MB VGA / Doporučeno: 800 MHZ CPU, 192 MB RAM, 32 MB VGA (GeForce 2MX)

Pro: Naprosto vychytaný multiplayer s pár chytrými inovacemi, silný příběh v kampani.

Proti: Singleplayerová kampaň mohla být i delší a mohla mít více videí.

+20
  • PC 90
Protože byl datadisk Warcraft III: Frozen Throne přiložen k původní hře, pustil jsem se do něj ihned po jejím dohrání a nakonec jsem se u něj bavil ještě více, než jsem předpokládal.

Temní elfové, kteří mě svými misemi ve W3 příliš nenadchli, zde již mají mise zábavnější a mají také k dispozici dvě nové jednotky (vílí drak a horský obr), jenž se mi hned zalíbily. Kampaň za alianci také dostala nový náboj v podobě krvavých elfů a jedné tajné úrovně a i mise za nemrtvé byly okořeněny novými jednotkami a budovami. Všechny rasy také mají k dispozici nové hrdiny a vlastní obchod, kde se mohou nakupovat a prodávat artefakty.

Zvláštní kapitolou je bonusová kampaň za orky, kde se mění žánr RTS na speciální RPG a kde můžete postoupit až na patnáctý level. Vyšší hodnocení jsem chtěl dát už po dohrání tří základních kampaní, ale toto tažení mě donutilo jít s konečným hodnocením ještě o stupínek výše.

Další novinkou jsou runy, které obnovují životy a manu nebo na chvíli zvyšují rychlost pohybu či obrané číslo jednotek. Spouštějí se kliknutím na ně, podobně jako knihy síly, obratnosti, inteligence nebo zkušeností, které se nově již neukládají do inventáře hrdinů. Při svém putování jsem občas nalezl i různé poklady, které mi poskytly určitý finanční obnos nebo zvýšily mou zásobu dřeva.

Z nových hrdinů se mi nejvíce zamlouval pandarenský pivovarník, jenž měl vůbec nejlepší hlášky ve hře, kterou jsem opět hrál s českým dabingem. Všiml jsem si také zvuku, jenž vydávala jedna příšera, který se velmi podobal zvukům polního škůdce z Gothicu II. Nakonec musím ještě zmínit excelentní videa a kvalitní hudbu, jenž jsou u těchto vývojářů samozřejmostí a nechybí ani v tomto titulu.

Pro: všechny kampaně včetně bonusové, runy, poklady, pandarenský pivovarník, český dabing, hudba, herní videa

Proti: závěr kampaně za nemrtvé

+20
  • PC 95
Tak hned na začátek se musím trapně vyznat ze svých hříchů. Dušoval jsem se, že The Frozen Throne dokončím na nejtěžší obtížnost. Bohužel, moje schopnosti nebyly dostačující. Ve skrytém levelu jsem použil cheat doplňující peníze, v levelu se Sylvanas jsem použil asi na pět vteřin God Mode a v posledním a před-předposledním kole za Undead jsem si snížil obtížnost na Normal. Věřím, že všechna kola až na poslední bych byl schopen po drahných pokusech dohrát na nejtěžší...ale poměr zábavy ku vytočenosti už byl moc nakloňen v neprospěch zábavy. Dám si za to 30x "Lich Kingu, jenž dlíš na trůně" a budu tuze smutný.

The Frozen Throne je pekelně dobrý datadisk. Kampaň za kteroukoliv rasu můžu s klidem nazvat skvělou. Příběh prostě nedělá ostudu původní hře, ba ji možná v některých částech ještě převyšuje. Do hry přibylo pár nových jednotek a hrdinů; všichni pečlivě vybalancovaní a zajímaví. Některým stávajícím jednotkám přibyla sem tam nová schopnost, či je lze nějak vylepšit. A samotné mise se vyznačují opravdu velkou úkolovou variabilitou, takže se nebojím říct, že tahle hra dokázala vyždímat z žánru rychlé strategie první, poslední.

Když pominu také několik nových budov, nemohu zapomenout na "skoro plnohodnotnou" nehratelnou rasu Naga, která mi svými nechutně silnými jednotkami totálně kazila plány skrz naskrz celou kampaní. A pak, když jsem za ně hrál, jsem zjistil, že jsou vybalancovaní také. Ostatně všichni, proti komu jsem hrál mi přišli nechutně silní a pak se ukázalo, že jsem prostě špatný stratég, hráč a vůbec všechno.

Přibyla rovněž spousta nových creepů, artefaktů, run, vedlejších questů v misích...tak si říkám, že tohle by měl být vzor pro datadisky k čemukoliv. Vylepšit to staré a přidat spoustu nového. Co mi tam trochu nesedělo, byla bonusová kampaň za Orky. Ne, že by byla špatná, jen mi přišla jako nějaký trénink na World of Warcraft.

Jediná věc, která mě štvala, byla dost velká nevyrovnanost obtížnostních stupňů. Na nejtěžší obtížnost pro mě byly některé mise skoro nehratelné a na normal mi zase přišly jako dětská hra. Také trochu zamrzí, že jsou přítomny pouze dvě CGI animace...to ale vyvažuje fakt, že jsou kulervoucí až vstávají vlasy na hlavě.

Takže Warcrafte, tvůj třetí díl jsem si naplno užil a tvůj čtvrtý díl už určitě dohraju na nejtěžší obtížnost i s datadiskem. Takže už aby ses ukázal...

Pro: Nutnost strategického myšlení, nové jednotky, nové...všechno!, super příběh, vyváženost jednotek, zkratky

Proti: Snad jen moc velký skok mezi obtížnostmi

+19
  • PC 85
Vidím tvůj dům. Hoří. >:-)

Pokud někomu přišla škoda (jako třeba mně), že původní hra měla sice hezky odvyprávěný příběh, ale ne moc zajímavě napsaný, datáč Frozen Throne k němu musel narovnaně přijít a tvrdým hlasem prohlásit: ,,Hold my beer."

Jedna z nejparádnějších věcí celého datadisku je především ten fakt, že striktně nerecykluje gameplay z původní hry, ale snaží se ho obohatit nějakými vychytanými a originálními prvky. Díky tomu hráč nemá moc pocit, že hraje jenom nějaký dodatek k původnímu příběhu, ale obstojné a úctyhodné pokračování, které svou poutavostí a originalitou chytne a už nepustí. Krásně to je vidět na různorodosti kampaní:
Za Noční elfy se hlavních otěží tentokrát ujala chladná Maiev, která, na rozdíl od Furiona a Tyrande, působí víc jako taková anti-hrdinka - zatímco Furiona a Tyrande hnala kupředu potřeba záchrany světa, Maievin hlavní drive je především pomsta a vykonání nelítostné spravedlnosti. Je to hezká změna, která dá hráčovi najevo, že ani ušlechtilí noční elfátka nejsou do jednoho nějací zaprdění ochránci přírody. Kampaň obsahuje pěknou škálu různorodých a zajímavých misí, přičemž moje nejoblíbenější je asi ta poslední (ironicky bez Maiev), kde na scénu nastoupí Bros Stormrageos.

Naprosto boží je ale mise za Krvavé elfy. Ta podle mého zvládla úplně nejlíp onen mix strategie a RPG pasáží, protože všechny z nich byly fakt perfektní. Navíc Kael´Thas je sympaťák, vzhledem k událostem z W3 hráč chápe jeho motivy, plus celá jeho cesta napříč kampaní, je asi úplně nejzajímavější. Však se, chlapec, podívá do jiných sfér! Asi to i souvisí s tím, že v této kampani se dočkáme i jedné tajné speciální mise, na kterou při každém rozehrání strašně moc těším. A za ty Nagy jsme prostě měli hrát častěji, nemůžu si pomoct.

Obstojná, ale bohužel i nejslabší kampaň, je ta za nemrtvé. A zde se dostávám ke hlavnímu zádrheli celé hry, smutné je, že to je její nejpodstatnější postava - Arthas mě tu prostě téměř vůbec nebavil. Ze začátku byly jeho pasáže ještě poměrně zajímavé (čištění Království a následný útěk), ale po jeho příjezdu do Northrendu to šlo od desíti k pěti. Mise na těch ledových plání nepůsobily příliš originálně či podmanivě, Azjol-Nerub mě už vůbec nebavil, plus celkově opětovné hraní za postavu, se kterou jste v původní hře strávili půlku celého příběhu, už může omrzet. Nezachraňuje to ani brouk Anub'arak, který spíš slouží jen jako takový Arthasův sidekick než plnohodnotná zajímavá postava. Jestli ale něco zachraňuje celou kampaň, tak to jsou pasáže se Sylvanas. Sakra, ty byly skvělý! Proč s ní musely udělat jen tři mise?! Každá z nich má naprosto vynikající originální gameplay, který si onen stereotyp ze zbytku kampaně s přehledem strká do kapsy. Kdyby se kampaň víc zaměřila na originalitu hraní během pasáží za Sylvanas, byl bych mnohem spokojenější.

Kampaň za Rexxara byla solidním RPG zážitkem, který se sice nemůže chlubit poutavým a zajímavým příběhem, ale ten zábavný gameplay za to stál. Jenom je to taková malá jednohubka, na kterou, v porovnání s ostatními kampaněmi, člověk rychle zapomene, byť mu velice chutnala.

Pak přišel konec. A co následovalo potom všichni víme. Na události datadisku navázala ta MMO nádhera, která (čistě můj osobní názor) zcela zničila onu krásu a poutavost celého Warcraft světa a jeho příběhu. Nu, co naděláš. Starý dobrý W3 a jeho datáč tu však s námi budou pořád. Takže když se mě někdo zeptá, jak skončil příběh celého Warcraftu, řeknu mu, že Arthas na tom trůně usnul, umrzl k smrti a následně se stal hlavním exponátem v Západočeském muzeu. Kael'Thas sbalil Jainu a měli spolu krásná půlelfátka, Thrall na památku Kladiva Zhouby založil první kalimdorskou školku, a Sylvanas si našla svou vlastní cestu a zabila každého, kdo se jí postavil do cesty.

A pohádky byl konec. <3

Pro: Zajímavější příběh, originálnější gameplay, postavy, hudba

Proti: Sekvence s Arthasem nudné, občasný stereotyp

+18