Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

StarCraft II: Legacy of the Void

Žánr:
strategie > real-time strategie *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
10.11.2015
Vývojáři:
Blizzard Entertainment
Oficiální stránky:
http://www.legacyofthevoid.com/
Epický příběh Starcraftu II se po pěti letech, blíží ke svému konci. Stejně jako v prvním díle, i nyní se ve třetí epizodě zhostíme role Prottosů. LotV opět obsahuje single-player, multi-player, arcade, custom games atd.

Vedle těchto již klasických možností, může hráč projít minikampaň - "Whispers of Oblivion", kterážto nabízí tři prologové mise za oblíbeného temného prelata Zeratula. Aby toho nebylo málo, hráči je nabídnuta i epilogová minikampaň "Into the Void", uzavírající události Starcraftu 2.

Ačkoli se jedná o další epizodu, LotV byl vydán jako standalone expansion pack, který je na předchozích epizodách nezávislý a nevyžaduje jejich instalaci.

Samotná kampaň Legacy of the Void pak vypráví o blížící se hrozbě Amona a hord jeho hybridů.
Tentokrát se chopíte role templáře Artanise, který má jen jediný cíl - získat Aiur zpět ze sevření zergů. LotV dále nabídne čtyři příběhové postavy a šest nových jednotek pro multi-player.


Poslední diskuzní příspěvek

Tyrael
Tyrael

Zdarec, takže moje dojmy z prvního mission packu NOVA covert ops, jsou veskrze pozitivní. Herní doba se u mě na normal pohybovala kolem 1-1,25…


Nejlépe hodnocené komentáře


We are the Protoss. Children of ancient gods. And we shall be the last left standing.

S jen opravdu trochou fantazie by se dala slova Artanise aplikovat na současné džihádisty. Po skvělém Wings of Liberty s feelingem staré kovbojky přišlo Heart of the Swarm, které často nabídlo netradiční mise, kde hráli velký prim jednotliví hrdinové a nikoliv klasické stavění budov a jednotek. No a Legacy je třetí, tak trochu zabržděný, bratříček, kterého ale budou jeho blizzrodiče opečovávat, milovat a vychovávat, protože byl poslední (cákance do kopřiv v podobě Nova Covert Ops a další nepočítejme). A StarCraft 3 bude strategií, jakou jsme tu ještě nikdy neměli.

Mohutné základy, na kterých stojí víceméně jediný dnešní zástupce staré školy strategií, jsou znát i zde a pořád se jedná o kvalitní hru svého žánru. Příběhově navazuje přesně tam, kde končilo HotS a i zde se objeví řada ikonických postav celého univerza. Některé zemřou, jiné přežijí, další překvapí. Co nepřekvapí, je zakončení příběhu. Bez spoilerů můžu napsat, že konec byl trochu podivný a nikdy už o něm nikdo neslyšel. Možná jen dokud se neobjeví hrozba, které dosud nikdo nečelil. Taková bitva, v jaké ještě nikdo nebojoval. A taková válka, kterou ještě nikdo doposud nevyhrál. Ale možná s tím opravdu starobylým artefaktem, jehož sílu nikdo nikdy ani nedokázal odhadnout, se to snad povede. Jen budeme všichni muset přinést oběť, jakou jsme ještě v historii našeho vesmíru nepřinesli.

Kampaň je poooomalá, především nepovinné rozhovory, na které ale jako fanda stejně klikáte a nuceně posloucháte, jak čelíme hrozbě, které jsme nikdy nečelili, potkáme přátele, které jsme už ztratili a nikdy si nemysleli, že je opět nalezneme, pořád dokola. Působí to jako zbytečně nepodařené natahování příběhu. Dvacet minut hrajete zábavnou misi a pak třicet minut posloucháte nudné rozhovory. Pokaždé. Za úspěšné splnění mise a nepovinných úkolů v nich získáváte materiál, za který lze vylepšovat vlajkovou loď Spear of Adun, která vám tak v boji poskytne velké výhody, např. zastavení nepřátel na několik vteřin, okamžitá teleportace zpět do báze, smrtící střely, atp. Poslední věcí, kterou můžete ovlivnit, je modifikace jednotek, které můžete libovolně měnit, což je škoda, už tam jen něco naklikáte a hrajete, nemusíte přemýšlet nad tím, co vašemu stylu hraní vyhovuje nejvíc a zdali upřednostnit stalkera s blinkem pro intenzivní micro před dragoonem s velkým DPS. Někomu to ale přijde jako plus. Tomuto jsme doposud nikdy nečelili.

Strašně mě iritovalo, jak jen všichni mleli o něčem, co nikdy nikdo neviděl, nečelil, nepočítal, bitvu, jakou nikdo ještě nikdy nebojoval a tak dále. Hrozně mě to štvalo. Klikl jsem na rozhovor a "Drahýýýýý příííííteliiii, jak se těšíííííšššš na tuto bitvuuuu?" "Užžžžššš dlouhooo jsem se neúúúúčastnil takovéééé bitvy, můůůj příííteli." "Musííííme si dáááávat pozooor, je to bitva, jakoooou jsme ještěěěě nikdyyy nebojovaliii." "Myslíííííš, že náááám Jim pomůůůůžee?" "Rayyyynor je ten nejlepšííííí komandéééér, jakéééého jsem kdyyy viděěěěl. En Taro Tassaaaaddaaaaaar." 80 % rozhovorů. bleeeeeee

Filmečky jsou tradičně super a častokrát mi mrazilo v zádech. Atmosféru má hra perfektní a multiplayer doznal opravdu velkých změn. Jestli k lepšímu, ukáže až čas (zítra startuje první turnaj v LotV, DreamHack), zatím jsem zkoušel hrát Archon s h34dem a docela to šlo, i když on neuměl macrovat, takže jsme i dost často prohráli. Je ale vidět, že v našich končinách je již SC 2 poměrně mrtvou záležitostí a v současné době jsou na progamingovém vrcholu MOBA hry s CS:GO a pro strategie tu už moc místo není. Zabržděný nejmladší bratr dostane takovou péči, jakou mělo mít Wings of Liberty. A to je škoda.

Pro: Filmečky, dějové zvraty, grafika, hudba, příběh

Proti: Otravné nepovinné rozhovory, uměle natahovaná hrací doba, zakončení je podivné

+15+16 / -1

Po poněkud zmršeném Heart of the Swarm velmi příjemné překvapení. Příběh se sice zvrhnul do zcela zbytečné a nezajímavé patetické břečky, ale jako hra, obzvláště jako RTS, jde o nejlepší zábavu za hodně dlouhou dobu.

Už pro to že Starcraft 2: Legacy of the Void opravdu "je" RTS - ne jako posledně ukecané Diablo s Kerrigenovou plné tutorialů - strategická je takřka každá mise, a většina z nich stojí i na nějakém zajímavém nápadu (byť ne zrovna originálním, pořád se opakuje už známé z předchozích Blizzardích her), a dokonce i nabízí dost možností k taktizování a k trochu volnějšímu stylu hraní. Misí je přitom dostatek, pořád ne tolik jako ve Wings of Liberty a ani tu víceméně neexistuje jeho nelinearita, ale na datadisk dobrý (eh, datadisk...). Hlavně pro to že kromě hlavní kampaně je ve hře i kratší prolog a pak i epilog, uzavírající celou ságu.

V něm se konečně dostanou ke slovu i známé postavy z předchozích dílů, a příběh začne být konečně aspoň trochu zajímavý. Nic originálního a echt zajímavého se sice čekat nedá, ty náznaky které nadhodila už jednička a byly i ve WoL v minikampani za Protossy se zvrhnou v pohou kopii Mass Effectu (který sám už byl kopií x jiných sci-fi), ale pořád je to aspoň nějak fungující uzavření příběhu, a hlavně v hlavní roli s charaktery, ke kterým už má hráč nějaký vztah a zajímají ho. Ne jako zbytek kampaně před tím, točící se kolem zcela unylého nového panáka, který je zaplněný tak obrovským množstvím zbytečných patetických keců, že je lepší mít při jejich poslouchání vedle počítače nachystaný kyblík na zvracení. Únavné a nesmírně otravné.

Zbytek hry je nicméně velmi příjemný, a příjemná je i její obtížnost, na Brutal hráči vůbec nic nedaruje, občas donutí se nad mapou zamyslet a využívat i ne úplně zřejmé strategické triky, což velice potěší. Na Hard ovšem samozřejmě v každé misi stačí namasovat Dragony/Void Raye a poslat je doporostřed nepřátel, tady se nezměnilo vůbec nic - a na obtížnosti nižší dokáží nepřítele nejspíš usvářet i namasované drony.

Pořád tak jde o mnohem víc casual záležitost než Starcraft 1 s jeho datadiskem - ten je samozřejmě nedostižný i vším ostatním, hrou samotnou, i příběhem a hutnou atmosférou.
+13+13 / 0

Legacy of the Void má z mého pohledu jeden z nejnašlapanějších herních trailerů, co jsem kdy viděl. Když si k tomu připočtete navnaďující mini-kampaň „Into the Void“, která byla zveřejněna zdarma ve formě posledního patche k předchozímu datadisku Heart of the Storm, budou výsledkem očekávání, která sahají až ke hvězdám. A nyní vyvstává otázka: ovládá Blizzard své hvězdné řemeslo natolik, aby byla tato očekávání naplněna?

První věc, s kterou se setkáte již v Into the Void je perfektní hratelnost. Náplň misí vyždímává z konceptu RTS maximum. Jednoduché úkoly typu „zabij, dobij, získej, ubraň, vydrž, doprovázej“, s kterými se v RTS setkáváme již od doby Duny 2 a Warcraftu 1 jsou zde dovedeny až k samé hranici svých možností. Je to barvité, svižné a opravdu zábavné. Kampaň nikdy neupadne do stereotypu a přitom je nadmíru dlouhá. Co mě však zarazilo, je tuctovost příběhu. Na to, že zde mluvíme o hře od Blizzardu, není v příběhu snad nic, co by vyčnívalo z průměru. Odhalujeme řadu zbytečných nových postav, překombinovaných podzápletek, opakujících se zrad, temných artefaktů, temných sil, znovu udobření bývalých spojenců atd… Ve hře je spousta dialogů, v každé větě musí zaznít alespoň jedno ze slov Taldarim, Xelnaga, Templar, Aiur nebo Khala, a tím pádem jsou všechny doslova na jedno brdo. Tohle upřímně nechápu a jen dodávám, že mé pocity z děje hry perfektně vystihl ve svém komentáři Fatality.

Přesto jsem si příběhem nenechal zkazit jinak vynikající herní zážitek jednoho hráče. Co mě však zajímá více, je multiplayer. Obvyklý postup RTS datadisků je takový, že přidá nové možnosti a ty pokud jsou dostatečně kvalitní, změní hru. LotV ale primárně mění hru jako takovou a teprve do ní aranžuje nové možnosti, kterými se snaží obnovit rozhozenou balanci. Je to poněkud samoúčelný krok, taková natruc změna, aby prostě všechno bylo jinak, což mě osobně není příliš sympatické. Začíná se s dvojnásobnou ekonomikou a báze obsahují o 25% méně surovin, je tedy třeba se rychleji rozlézat. Souběžně s tím byly oslabeny možnosti některých rychlých útoků a „all inů“, takže skutečně nezbývá než hrát macro hru. Na jednu stranu je to fajn, ale té chybějící možnosti je mi trochu líto. Podobně se mi nelíbí, že místo, aby z nových jednotek byla alternativa a tedy aby se otevřely nové možnosti, tak je z nich momentálně jediná správná cesta. Colossus se stal nepoužitelným, takže prostě musíte hrát Disruptory, Adept předčí zealota takřka ve všech ohledech, Liberator je nejsilnější jednotka ve hře a Ravenger je taky parádní do každé situace. Celkově byly přidány hlavně micro-intenzivní jednotky, aby se mohly úrovně hráčů co nejvíc diferencovat (aneb všechno budou stíhat jen ti opravdu nejlepší).

Multiplayer je tedy v současnosti ve fázi objevování, byť jsem si spíše stěžoval, přiznávám, že je vzrušující objevovat strategie a učit se hru odznova, SC2 tím totiž ožil. Těším se na to, co vymyslí korejská špička a jak budou progameři schopni využívat všechny možnosti nového datadisku. I kdybych přestal být hráčem, určitě zůstanu věrným divákem jako v předchozích verzích hry. Holt někdo kouká na fotbal a někdo na Starcraft, princip je stejný…

HW: Minimum: C2D 2,2 GHZ, 2 GB RAM, GF 7600/Ati 2600XT / Doporučeno: Core i5, 4 GB RAM, GF 460/Ati 5850
+11+11 / 0

Samotný Starcaft mě kolem roku 2008 velice pohltil, zjištěný že hra bude pokračovat v novém kabátě a snad i s lepší hratelností, mě velice nabudilo. Jak už to tak bývá WoL byl pro mně tak grandiozní hrou, že se dalších pět let změnilo jen v nepříjemné čekání. Kdy další vydaná epizoda (HotS), mě jenom více vybudila, ale konec byl stále v nedohlednu.

Tak co nám přineslo Legacy of the Void.
Předem bych chtěl něco říci, ke všemu co není Single-player. Co se týká Arkád, Custome games, či celkového multiplayeru, obměny se nám objevují neustále. LotV ale přineslo větší množství změn, třeba v podobě archon modu. Hlavně z důvodu pořádného Betatestingu, je hra celkově akčnější (zvýšení počtu těžičů, snížení množství surovin), v důsledku toho, se k nám dostává zatím nejlépe vybalancovaný multiplayer.

Single-playerová kampaň pak nabídne opravdu solidní nálož akce. Mise jsou opět laděny co nejakčněji, tudíž se milovníci protosů vyblbnou na maximum. Postupná možnost volby jedné ze tří verzí jednotek, je tu velice povedená postupem hry jsem se jen těšil, jaká další věc se objeví. Zvlášť mě těšilo možné znovuobjevení Reavera, Arbitera, či Dragouna. A hlavně verze Tal´darimů(něco mezi Sithským lordem a Hellraiserovským cenobitem) či Purifer, vypadaly opravdu děsivě.. Potěší hlavně taky fakt, že volba jednotky není konečná. V HotS mi právě tento prvek chyběl.

Celkově se single player zlepšil. Zvýšilo se množství filměčků. Jakákoli volba jednotky, či technologie je vratná. Blizzard vzal to nejlepší z WoL a HotS, a velice pěkně to zabalil do Legacy of the Void. Samotný a silný Spear of Adun, se svými speciálními útoky, či podpůrnou technologií, velice příjemně zpestřuje hru. Až si říkám, že je škoda že se stejnou intenzitou tyto prvky nebyly obsaženy u Hyperionu a Leviathana.

Co se týká grafiky a hudby - tak k tomu se dá jen říci: "Dost dobrý"

Je potěšující, že příběh SC2 je plně uzavřen (žádné další komerční natahování), zároveň se ale dočkáme dalších mission packů, za oblíbené postavy, již nezávisle na původních kampaních. Z toho důvodu doufám, že se ještě dočkáme dalších singleplayer rozšíření, kde prvky které přinesl Spear of Adun, budou na denním pořádku. No a pokud by se k nám dostali multiplayerové mapy, s pevně daným příběhem a nějakou tou singleplayerovou možností navíc. Kdo by se zlobil.

95%

Pro: Opravdu rozzuření a ultimátní protosové. Více filmečků, vratné možnosti. Hudba a grafika.

Proti: Extrémní žrout času.

+9+10 / -1

Po terranskem rozjezdu, ktery nasadil latku velmi vysoko, se pres zergsky roj vedeny Kerriganovou dostavame k Protossum. Jiz par mesicu pred vydanim LotV byla moznost hrat prolog mise, ktere vas do deje solidne navnadily. Hned zkraje je treba dodat, ze samotna hlavni kampan velmi dustojne zakoncuje celou Starcraft 2 sagu, ale neda se hovorit o grandioznim finisi. Dej protosske kampane nabere velmi rychle na temnych obratkach a v podstate az do konce hry je jasne o co pujde. Postupem hry jakozto hierarcha Protossu shromazdujete posily vsude, kde muzete az ke konecnemu stretnuti, ktere nakonec vyvrcholi v epilogu. V multiplayeru je naprostou novinkou Archon Mode, kdy hrajete dva hraci za jednu rasu a delite se o vse. Navic vas dvakrat vetsi pocet workeru nuti rychleji a casteji expandovat. Dalsi novinkou hry jsou CO-OP mise, kdy si muzete vybrat jednoho z mnoha commanderu a ve dvou hracich souperite s Amonovymi armadami. Autori navic po case do nich implementovali Mastery body, kterymi si zvysite silu vaseho commandera. Naplno jej vyuzijete ve Vikendovych mutacich, ktere se vzdy jednou tydne meni a jsou opravdovou vyzvou. Hra je i po dohrani kampane za Protossy neustale vyvijena. Budou pribyvat dalsi Mission packy, novi commanderi do CO-OP misi a dalsi novinky. Zaverem nepotesim majitele starsich stroju, jelikoz doslo k navyseni pozadavku hry a na Core 2 Duo (na kterem behaly WoL i HotS v pohode na Ultra) si nyni hru zahrajete maximalne na Medium.

Pro: solidni zakonceni cele SC2 sagy, Archon Mode, CO-OP mise, multiplayer je skutecna vyzva

Proti: Mission Packy a CO-OP commanderi jsou placeni, obtiznost hry v multiplayeru odradi spoustu hracu

+7+7 / 0