Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Frostpunk

24.04.2018
11.10.2019
kompatibilní
80
121 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Strategie Frostpunk od vývojářů známého titulu This War of Mine zavede hráče do alternativního světa, kde nová doba ledová zabila miliony obyvatel. Úkolem hráče je vybudovat město pro hrstku lidí a zajistit v nehostinném prostředí jejich přežití.

Frostpunk kombinuje prvky budovatelských, sociálních a survival strategií se steampunkovým zasazením světa. Hráč musí pro obyvatele vybudovat dostatečně velký zdroj tepla, kolem kterého soustředí jejich přístřešky, zajistit příděly potravy a dále řídit a vylepšovat město. Mimo jiné bude muset hráč po dobu hry řešit morální otázky, například zda budou děti muset dřít po boku dospělých, což sebou nese vyšší produktivitu práce, ale za možnou cenu jejich zdraví nebo i životů.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Frostpunk je důkazem, jak moc jsem změkl u hraní moderních videoher, moje netrpělivost a nechuť rozehrávat hru na několikrát a poučovat se z vlastních chyb mi tu jaksi hrozně překáželo. Ačkoliv si myslím, že hra kolikrát není k hráči úplně fér.

Core hratelnosti je stejný jako u jiných budovatelských RTS. Dostanete do začátku pár lidí a surovin a musíte z něj začít stavět svoje steampunkové město. Problém ale nastává po pár chvilkách. Tutoriál neexistuje a v podstatě nějaké základy se dozvídáte jenom z tipů, které sem tam probliknou v horním levém rohu. A tyto tipy hráče určitě nepřipraví na všechny překážky, které v kampani potkáte.

Asi je logické, že když týpka pošlu v -40 sbírat klacky, tak je šance, že u toho umrzne. Ale když dostanu úkol vytopit lidem stany a 3 dny je udržet v teple a potom mi zničehonic přijde ledová fronta, kdy klesne teplota o dalších 20 stupňů a moje topení logicky nestačí, failne celá mise, naděje klesá a mě čeká mrazivá defenestrace. Hlavně ze začátku není možnost se na takové situace připravit. Celkově úvod hry je k hráči hodně nekompromisní a pokud špatně začne, už není moc možnost se ze špatné situace zotavit. Jakmile začnou narůstat nemocní a vy nemáte suroviny na stavbu dalších nemocnic nebo doktory, kteří by nemocné ošetřovali, můžete rovnou začít znovu. A to jsem se fakt snažil. Dvakrát.

Ano, Frospunk jsem dohrál na třetí pokus a i tak jsem měl konec tak depresivní, že to nemělo daleko od pokusu čtvrtého. Paní Deprese vás provází po celou dobu hraní, rozhodně se nejedná o relax typu Cities: Skylines. Frostpunk má jakýsi sociální přesah, kde musíte často dělat morální rozhodnutí a kompromisy mezi zavádějícími zákony. Poslat děti pracovat a mít extra dělníky nebo živit hladové krky a ještě jim stavět přístřešky? Ale když je takto chvíli budete živit, třeba se vám to vrátí. A nebo taky ne. Strom zákonů je chytře zahalen tajemstvím a je vidět pouze následující nařízení. Takže vás na začátku nenapadne, že z prvotní jámy na mrtvoly nakonec můžete získat hnojivo do jídla z mrtvol :D

A proč je hra nefér? Protože i když jakž takž během hry pochopíte všechny mechaniky a spojitosti, nic vás nepřipraví na samotný závěr, který je v podstatě jenom závod o nafarmení co nejvíc uhlí. A i když máte vyzkoumaný celý technologický strom, všechny fíčury na efektivitu pro ústřední topení, pálíte dřevo na úhlí, těžíte ho, vyplavujete z vody, zvětšujete nekonečně sklady, stejně jsem se poslední den modlil, ať mi na to závěrečné chytání broznu vlastně někdo přežije. Ne, toto mi fakt jako zábava nepřijde. Rozumím, že hra má docela velkou znovuhratelnost, protože víra vs řád a taky protože je ukrutně krátká, ale nějak nemám motivaci se dívat podruhé na umrznutí několika stovek lidí, i když jsem pracoval se vším, co mi hra nabídla.

Frostpunk by se mi moc líbil jako seriál. Jeho svět, steampunk a depresivní ladění je jako stvořené pro zfilmování. Jako hra je vlastně taky fajn, ale hodně jí podráží nohy divné finále a "nekonečný" mód zase neobstojí v konkurenci jiných budovatelských strategií. Ale třeba tomu dám ještě šanci, až budu chtít pořádnou dávku deprese.
+33
  • PC 80
Tato hra mě neskutečně chytla už od začátku, což mě upřímně překvapilo, protože nemám ráda survivaly (ne, nebaví mě hry pořád začínat od začátku) a tak trochu jsem čekala další This War of Mine, které jsem musela zabalit dost brzo. Nicméně Frostpunk je spíš klasická strategie, která jen nese pár survivalových prvků a taky celá hratelnost je daleko jednodušší a přehlednější, takže jsem jej zvládla dohrát na první pokus a ještě k tomu za fašistický stát, protože jsem nechtěla náboženství :D. Ještě bych určitě pochválila tísnivou atmosféru a skvěle dokreslující soundtrack a taky se mi líbilo, že člověk musí občas dělat dost těžká morální rozhodnutí.

Pro: atmosféra, hratelnost, soundtrack, grafika

Proti: lagy, obzvlášť v pozdější části hry

+29 +30 −1
  • PC 75
This War of Mine, ve větším měřítku, kdy nezajišťujete jen přežití pár lidí, ale stovek obyvatel celého "Frostpunkového" města.

I když jsem si jí vybral do Herní Výzvy, nějaké veselé "Zimní radovánky" to zrovna nebyli. V podmínkách jdoucích až do -150 °C hodně lidí chytne omrzliny, a vy pak musíte třeba amputovat a pak vyrábět prostetické končetiny, nebo zapřáhnout děti do práce, protože je málo dělníků.

Hraje se to docela pěkně, čas jde zrychlovat, což se často hodí, jinak bych se unudil čekáním, jen ke konci jsem měl jen trochu problém rozlišit v přeplněném městě která budovat je která.

Když se zima stupňuje, lidé ztrácí naději a nezbude vám nic jiného než kontrolovat lidi nastolením totalismu, nebo prosazením vlastního náboženství. Ale nějaké těžké morální rozhodnutí jsem tu oproti This War of Mine neviděl. Na konci vám sice hra připomene, co všechno jste udělali, a snaží se ve vás vyvolat vinu otázkou, jestli to vážně stalo za záchranu skoro celého města, ale jo, stálo :D
+26
  • PC 80
Polští sousedé z 11 bit studios mají v hlavách nejen o bit míň, než 12ti bitové počítače let hluboko minulých, ale také vzhledem ke své anomálii svojí tvorbou předvádí, že v duších mají z oněch let minulých i hluboké temno a nálady na úrovni totální deprese. Problém je, že jejich tvorba disponuje vysokou hratelností a tak by byla škoda, kdybyste se o jejich strategicky-depresivní počin Frostpunk nechali ochudit.

Není tomu totiž tak dlouho, co jsem od stejných tvůrců hrál This War of Mine. Tento simulátor života v činžáku obklopeném hnusnou dystopií a nekonečnou atomovou válkou mě svojí atmosférou natolik uhranul, že v rámci indie režimu jsem dlouho nic jiného nepřijímal za dobré natolik, aby se mi o tom nezdály noční můry. Polští sousedé to ale posunuli se svými myšlenkovými pochody dál a se strategií Frostpunk přispěchali s partičkou osadníků, kteří utíkají z oblasti silně zasažené dobou ledovou na sever a zakládají si v jedné nenápadné dolině nové město. V centru města je generátor, který vytváří teplo a je tak jen na Vás kolik zdrojů do něj narvete, abyste ho udrželi v chodu.

Musím říct, že v jednoduchosti je síla. Tvůrci nápadem všechno vsadili na jednu kartu a podstatu hry specifikovali na jednoduché - založ město a přežij co to půjde. Ideálně do doby, dokud nevysvitne slunce, protože dokud nevysvitne, zima bude čím dál tím horší a nesnesitelnější. Osobně jsem zažil ve Finsku nejvyšší teplotu -40° a zdejších -120° jsem tak mým poddaným vůbec nezáviděl.

V momentě, kdy hru spustíte začíná tak pro hráče nejen peklo, ale i totální svoboda rozhodování se všemi možnými i nemožnými konsekvencemi. Prostě to nejzajímavější, co hra nabízí. Vy totiž v tu ránu začínáte kolem generátoru budovat nové město. Stavíte domy na žití, ale i budovy na práci, nemocnice, výzkumný ústav, lovce, postupem času i fabriky, roboty a tak dále. V tu chvíli je zatraceně znát steampunkový motiv, který se mi moc líbil. Zakouřené město místy působilo neskutečně úchvatně, co naplat, že mi u toho umírala jedna postavička vedle druhé, já je neměl kam zakopat a lidi se mi hroutili v lidském zoufalství pod rukama. Bohužel jsem kvůli tomu musel začít znova...a lépe.

To nejlepší na hře je, že díky tomu vybízí k opakování. Vybízí k nedělnímu odpoledni, kdy si pozvete kámoše a budete hru hrát ve dvou, ve třech, dumat nad tím, co byste udělali jinak, lépe. A hra Vám vždycky v každé hře nabídne novou mapu, nové prostředí, nové možností prozkoumávání okolí, nové příběhy lidí, kteří potřebují Vaší pomoc a je jen na Vás, jak se rozhodnete. Ta repetitivnost je až neuvěřitelná a tak jakmile spustíte, tak už jen doufáte, že se dožijete každého dalšího dne. Jiná podstata zde vlastně není. Ani u This War of Mine tomu nebylo jinak.

Frostpunk je výborný zážitek. Jednoduchý na pochopení, co po Vás hra chce, ale obtížný na rozhodování, co po Vás tamní postavičky žadoní. Není to jednoduché hraní a není to ani procházka růžovou zahradou. Je to ale graficky poměrně náročný herní zážitek, který Vám z hlavy jen tak neunikne. A myslím si, že o to tvůrcům šlo především a musím říct, že mě o tom již podruhé přesvědčili. Jen tak dál!

Mimochodem, soundtrack není vůbec marnej.

Pro: Excelentní simulátor stavby města uprostřed doby ledové, komplexní, graficky úchvatný, plný jednotlivých příběhů lidí, pro které město stavíte.

Proti: Herně ale poměrně náročný na morální rozhodnutí, depresivní, smutný, melancholický a s možnou variantou, že Vás přestane bavit žít. Ale doufejte, že jen na chvíli...

+24
  • PS5 85
Strategie nejsou mým hraným a oblíbeným žánrem, pokud nejde o zabíjení mimozemšťanů v tahových soubojích, takže bych mohla napočítat strategické hry, které jsem dohrála až do úplného konce, na prstech jedné ruky. I přes to jsem zkusila spustit Frostpunk, který mě lákal svým tématem a žánr hry byl pro mě překážkou, proč jsem se k němu nedostala dříve. Naštěstí jsou strategické možnosti dle mého ve Frostpunku notně ořezané a zjednodušené, takže i pro mě, koho zrovna nebaví ve hrách něco budovat, byla hra přístupná.

Frostpunk je hra o beznaději, umírání a smrti a člověk by si mohl říci, že se ho osudy těch nebohých lidí plahočících se v závěji sněhu v teplotách hluboko pod bodem mrazu dotknou. Že možná sám bude cítit beznaděj a dolehne na něho tíha této bezvýchodné situace. Ovšem ve mně se, jak jsem viděla body, které mi hra uložila, že je musím splnit, probudil nějaký vnitřní sociopat a tyto body se prostě musely i přes mrtvoly splnit. Takže jsem na své poddané křičela, ať laskavě nežerou, neboť to jídlo budeme potřebovat odeslat do Manchesteru. Nad jejich požadavky, které na mě vyskočily na obrazovce, jsem často jen zasyčela "Co zase chtějí." Vrcholem pak bylo, když jsme měli ustát silný nápor bouře, naše městečko odolávalo absurdním teplotám, já měla oči přikované na naskakující uhlí, které přes den vykutali poddaní tak, aby se přes noc spotřebovalo. Do toho přišel z dolů požadavek, že nemohou pracovat v takových podmínkách, takže chtějí zůstat doma a výroba uhlí klesne o 80 %. Nad takovou pitomostí jsem se jen zasmála a nechala je tam dřít dál. Pokud umřou, nahradí je jiní, však těch lidí mám k dispozici ještě hodně.

Takže to byla zábava a bylo pro mně těžké to přestat hrát.  Bavilo mě vyvíjet nové technologie, podepisovat různé zákony, slibovat hory doly a splnit jen ty hory a snažit se být efektivní, co se výroby týče.  Užívala jsem si okamžiky, kdy ke konci scénáře se objevily nové podmínky a já musela tak narychlo zvýšit produkci něčeho o stovky procent. Samozřejmě jsem nejdříve neuspěla hned, protože jsem nevěděla, co mě čeká, ale s každým dalším rozehráním, jak jsem do toho nořila hlouběji, to bylo lepší a lepší a poslední dva scénáře už mi vyšly na poprvé. 

Hru jsem hrála na konzoli a musím vývojáře pochválit za to, jak dobře se mi hra s ovladačem ovládala, což není zrovna u strategických her samozřejmé. Jen bych uvítala, kdyby hra měla více vizuálních nápověd na obrazovce, jak se co ovládá a co které tlačítko dělá, abych se to nemusela metodou pokus omyl sama učit. Že mohu zobrazit okna vyskakující vlevo stisknutím analogu, kde jsou i důležitá tutoriálová okna, jsem si musela najít na internetu. Ale když už jsem se to naučila, tak se mi hra ovládala snadno. Jediným problémem pro mě bylo označit generátor, kdy bylo třeba nejspíše najet páčkou do určitého místa, abych si mohla otevřít jeho nabídku.

Samozřejmě musím podtrhnout skvělý soundtrack, který celé hře dodával atmosféru, jakou bych v tomto post-apo světě čekala.
+21