Kdysi dávno, za časů, kdy se v naší rodině objevily první barevné televizory, se vysílal skvělý seriál Kde je Wally? nebo Hledá se Waldo? kdo by si to po všech těch letech pamatoval přesně. Naproti tomu nadšené pocity a dětská radost z každého úspěšně nalezeného hrdiny se mi do paměti zaryly nesmazatelně. Hidden folks tak byly hrou, kdy jsem na první pohled věděl, že si ji musím zahrát.

Není to ale jen jednoduché přenesení konceptu. Hledání obohacují i nápovědy ve formě hádanky a ty dodávají další vrstvu hratelnosti. A že nápověd je třeba. Nalezení často vyžaduje nějakou akci – přepnutí semaforu, vytažení rolety nebo třeba rozehnání mraků. A právě humor, hádanek i samotných animovaných situací, spolu se stylovou kresbou, je největší devízou hry.  Někdo by mohl ocenit i zvukovou stránku, ale já jí byl brzo přesycen. Zato hledaní se neomrzelo a já si užil spoustu večerů naplněných civěním a náruživým přemýšlením. A asi si umíte představit, že s rostoucí frustrací se zkracovala vzdálenost mnou a monitorem. Po dohrání tak můžu být rád, že v něm nemám vytlačený ani jeden důlek